Hromadně spravované jmění sirotčích pokladen bývalé župy Ugočské a Marmarošské bude rozděleno mezi obě smluvní Strany podle rozdělovacího klíče․ K tomu cíli bude pořízena bilance aktiv těchto sirotčích pokladen v korunách rakousko-uherských podle stavu z 30. června 1920. Za aktiva považují se veškeré hodnoty těchto sirotčích pokladen: titry veřejného dluhu a jiné cenné papíry, hypotekární pohledávky, vklady peněžní, pohledávky na běžném účtu, hotové peníze atd., včetně záložních fondů, které jsou podle zákona sirotčí pokladnou spravovány, avšak s výjimkou hodnot, na něž se vztahuje hlava druhá této úmluvy (jednotlivě spravované hodnoty).

K těmto aktivům jest připočísti úroky dospělé do dne likvidace.

Pohledávky poručenců a opatrovanců za oběma shora uvedenými sirotčími pokladnami budou rovněž zjištěny podle stavu z 30. června 1920. Tyto pohledávky se rozdělí ve dvě skupiny podle toho, je-li oprávněný poručenec nebo opatrovanec příslušníkem československým či rumunským. Pokud nebude proveden důkaz o opaku, řídí se státní příslušnost poručence nebo opatrovance bydlištěm, které jest zapsáno jako poslední ve hlavní knize sirotčí.

Bilance aktiv sirotčích vrchností bývalých žup Ugočské a Marmarošské a pohledávek poručenců a opatrovanců za těmito sirotčími pokladnami pořídí příslušné úřady onoho smluvního státu, na jehož území jest sídlo sirotčí pokladny. Jejich správnost bude přezkoumána smíšenou komisí o dvou členech, z nichž každá ze smluvních Stran určí svého člena.

Tato komise se sejde v sídle řečených sirotčích pokladen do jednoho měsíce po té, kdy tato úmluva nabude účinnosti, a skončí své práce nejpozději do šesti měsíců po první schůzi. Případné neshody mezi oběma členy komise, pokud nebude lze je vyříditi cestou diplomatickou, budou předloženy rozhodci, jenž bude jmenován společnou dohodou vlád obou smluvních států.

Vyrovnala-li některá sirotčí pokladna uvedená v předchozím článku nejpozději do 30. června 1920 peněžitou pohledávku některého poručence nebo opatrovance se souhlasem oprávněné osoby a bez výhrady, jest tuto pohledávku považovati za zaniklou.

Vyrovnala-li některá z obou smluvních Stran po 30. červnu 1920 bez výhrady a se souhlasem oprávněné osoby pohledávku za některou sirotčí pokladnu zmíněnou v článku prvním, ač podle ustanovení této úmluvy nejde na její vrub, jest druhá Strana povinna postoupiti jí příslušnou část úhrady, která jí náleží podle ustanovení dalšího článku.

Skutečné rozdělení provede se takto:

Případný přebytek aktiv obou sirotčích pokladen zmíněných v článku prvém bude vyplacen zástupci státu věřitelského v jeho měně a v poměru, který je stanoven ve zvláštní úmluvě mezi smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských.

Obě smluvní Strany se zavazují, že z aktiv zmíněných v předchozích ustanoveních uspokojí nároky poručenců a opatrovanců, kteří podle článku prvního jsou jejich příslušníky.

Jmění sirotčí pokladny bývalé župy Satu-Mare nebude rozděleno mezi obě smluvní Strany. Rumunsko se však zavazuje, že vydá podle ustanovení této úmluvy veškerá deposita a pohledávky poručenců a opatrovanců, kteří jsou československými státními příslušníky, za uvedenou sirotčí pokladnou.

Obě smluvní Strany se zavazují, že si vzájemně vydají bez další žádosti ve lhůtě tří měsíců po té, kdy tato úmluva nabude účinnosti, veškeré hodnoty, které jsou uloženy nebo spravovány na jejich území, zejména i ony, které jsou spravovány zákonnými zástupci poručenců a opatrovanců nebo u nich uloženy, jsou-li tyto hodnoty vlastnictvím:

Chová-li se některé depositum na jméno některé ze sirotčích pokladen druhé smluvní Strany, nebo na jméno některého poručence nebo opatrovance, jenž jest příslušníkem tohoto státu, platí domněnka, že tato deposita jsou vlastnictvím jmenované sirotčí pokladny, případně poručence nebo opatrovance. Důkaz o opaku jest přípustný.

Byly-li tyto hodnoty (hodnoty spravované jednotlivě) složeny před 30. červnem 1920 v hotovosti, jest je zaplatiti věřitelskému státu v jeho měně a v poměru, který byl stanoven zvláštní úmluvou mezi smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských.

Za úschovu a správu hodnot, na které se vztahuje tato úmluva, nebudou vybírány žádné poplatky ani dávky.

Skutečné vydání hodnot podle ustanovení této úmluvy stane se do rukou zmocněnce, kterého k tomu jmenuje každá z obou smluvních Stran.

Ustanovení této úmluvy, která se týkají poručenců a opatrovanců, platí též o osobách, jež se staly zletilé nebo nabyly svéprávnosti, je-li jejich jmění v den, kdy tato úmluva stane se účinnou, ještě spravováno sirotčí pokladnou nebo jiným úřadem druhé smluvní Strany.

Jest shoda v tom, že pokud tato úmluva nestanoví jinak, bude použito úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vydání deposit.

Ukáže-li se po provedení této úmluvy, že na území jedné ze smluvních Stran jsou ještě dále spravovány některé hodnoty, až měly býti vydány podle ustanovení této úmluvy, budou na žádost podanou cestou diplomatickou vydány druhé smluvní Straně podle zásad stanovených touto úmluvou.

Této úmluvy jest obdobně použíti též o depositech a peněžních hotovostech, které byly z území, jež se stalo nyní československým nebo rumunským, odvezeny do Maďarska, nebo tam byly spravovány, avšak pak byly odevzdány Maďarskem té či oné z obou smluvních Stran.

Stejně tomu bude též u soudních deposit všeho druhu a doličných věcí, pokud byly složeny před 30. červnem 1920 v hotových penězích a byly skutečně převzaty úřady československými či rumunskými.

Tato úmluva bude ratifikována.

Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve. Tato úmluva nabude účinnosti v den výměny ratifikačních listin.

Dáno v Bukurešti, dne pátého prosince 1930, ve dvou prvopisech, z nichž po jednom obdržela každá smluvní Strana.

Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.