Kdo

a) přesune neprávem z tuzemska do ciziny jakýmkoliv způsobem hodnoty, jichž oběh jest podle § 2 upraven, aby s nimi unikl, nebo v témže úmyslu takové hodnoty kdykoliv do ciziny přesunuté nebo v cizině nabyté nebo tam uložené neprávem v cizině ponechá, má-li předmět trestného činu cenu větší než 500.000 Kč,

b) veřejně sděluje nebo jinak rozšiřuje vědomě nepravdivou zprávu, která může škoditi československé měně,

bude potrestán za zločin těžkým žalářem od jednoho roku do deseti let, převyšuje-li však hodnota předmětu, jímž byl trestný čin podniknut, 5,000.000 Kč, nebo jsou-li tu jiné zvlášť přitěžující okolnosti, těžkým žalářem od pěti do dvaceti let.

Vedle trestu na svobodě může býti uložen peněžitý trest od 10.000 Kč do 5,000.000 Kč.

Přestupky nařízení vydaných podle § 2 trestají se jako prosté přestupky důchodkové pokutou od 100 Kč do 100.000 Kč.

(2) Byl-li však takový přestupek spáchán vědomě protiprávním nakládáním s hodnotami, jichž oběh jest podle § 2 upraven, jich vědomě protiprávním nabýváním nebo zcizováním,

bylo-li účelem činu tyto hodnoty neprávem vyvézti nebo dovézti nebo jakýmkoliv způsobem neprávem přesunouti do ciziny nebo z ciziny nebo neprávem převésti je s tuzemce, byť i nepřímo, na cizozemce nebo naopak,

nebyla-li vědomě řádně splněna povinnost soupisová, nabídková nebo odvodová,

bude obviněný potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za těžký přestupek důchodkový pokutou ve výši jednoduché až desetinásobné hodnoty předmětu, jímž byl čin podniknut nebo který byl k jeho spáchání určen, při čemž neplatí dosavadní ustanovení trestního práva důchodkového o nejvyšší výměře pokut.

Za těžký důchodkový přestupek bude potrestán pokutou od 200 Kč do 200.000 Kč, není-li čin přísněji trestný podle odstavce 2, kdo nesprávné nebo neúplné údaje skutkových okolností uvádí nebo jich používá, aby vylákal pro sebe nebo pro jiného povolení nebo doklad, jehož jest podle nařízení vydaných podle § 2 zapotřebí, nebo jinou výhodu, která se podle nich poskytuje.

Kromě toho může býti za těžký důchodkový přestupek uložen trest tuhého vězení od 24 hodin do 6 měsíců:

a) převyšuje-li základ pro vyměření pokuty 50.000 Kč nebo

b) bylo-li při trestném činu použito podvržených, padělaných nebo porušených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v obchodních knihách nebo jiných prostředků k oklamání zvláště způsobilých nebo

c) byl-li obviněný již pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek podle tohoto zákona pravoplatně odsouzen a dopustil se opět takového přestupku do 5 let po odsouzení nebo

d) zúčastnilo-li se přestupku více osob než dvě.

Převyšuje-li základ pro vyměření pokuty 200.000 Kč, může býti uložen trest tuhého vězení až do dvou let.

Pro případ nedobytnosti pokuty budiž uložen náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) stanoví se ve výměře jeden den za sto až tři sta Kč podle míry zavinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jiným nebo kdo po spáchání trestného činu jiným působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo nebo aby opatřil sobě nebo jinému z něho prospěch.

Na upuštění od právního řízení nemá obviněný právního nároku.

Kdo neprávem zhotoví nebo zhotoviti dá náhražky zákonných platidel, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 50.000 Kč nebo vězením od tří dnů do šesti měsíců.

Stejně se trestá, kdo taková neprávem zhotovená náhradní platidla pro oběh vydá, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jimi v oběhu platí nebo je za platidlo přijímá.

Kdo se dopustí přestupku podle předchozích odstavců, ač již pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti podle majetkových poměrů obviněného spojen trest peněžitý od 1 000 do 100.000 Kč.

Vláda se zmocňuje, aby učinila nařízeními opatření potřebná k ochraně nerušeného oběhu zákonných platidel.

Kdo jedná úmyslně proti těmto nařízením, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek na penězích od 50 Kč do 10.000 Kč aneb vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce.

Kdo se dopustí přestupku podle předchozího odstavce, ač už pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, trestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení více než tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti spojen podle majetkových poměrů obviněného trest na penězích od 1000 Kč do 100.000 Kč.

Pro případ, že by hlavní trest na penězích nebylo lze dobýti, jest stanoviti v rozsudku nebo nálezu náhradní trest vězením v mezích sazby trestu na svobodě.

Pro případ, že by trest na penězích uložený vedle trestu na svobodě nebylo lze dobýti, stanoviti jest v rozsudku náhradní trest, a to při zločinu těžký žalář od jednoho týdne do šesti měsíců, při přečinu tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců a při přestupcích soudních tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce. Tento trest stanoví soud podle volného uvážení a povahy případu.]

V rozsudcích a v nálezích může býti vysloveno, že platidla, drahé kovy nebo jiné hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny, nebo jím získány, nebo nebyly-li zachyceny, jejich hodnota, dále náhradní platidla, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, i když nejsou vlastnictvím odsouzeného, bez ohledu na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky osob třetích k nim, ledaže by jich pachatel nabyl trestným činem, spáchaným proti osobám třetím.

Finanční úřady pro správu nepřímých daní mohou prohlásiti za propadlé ve prospěch státu hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny, nebo jím získány, jakož i veškeren zisk z trestného činu, nebyl-li pachatel trestného činu nebo jeho zdejší pobyt vypátrán a pachatel se nedostavil ve lhůtě 60 dnů k příslušnému finančnímu úřadu na veřejné vyzvání.

Při odsouzení pro zločin podle tohoto zákona vysloví soud zároveň jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných práv občanských.

Ustanovení § 32, odst. 2 až 4 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, platí i v tomto případě.

Při odsouzení pro zločin nebo těžký důchodkový přestupek podle tohoto zákona, pro který byl uložen trest na svobodě, se označí v rozsudku časopisy (nejvýše 3), v nichž má býti rozsudek, v každém jednou, uveřejněn na útraty odsouzeného.

Soud stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Při odsouzení pro zločin podle tohoto zákona může soud vyřknouti, že jmění odsouzeného připadá zcela nebo zčásti státu.

O zabavení jmění platí obdobně ustanovení § 18, odst. 2 až 6 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., o trestání válečné lichvy.

Bylo-li živnosti, jiného povolání nebo podniku zneužito ke spáchání zločinu nebo těžkého důchodkového přestupku podle tohoto zákona, nebo byly-li spácháním takového trestného činu hrubě porušeny povinnosti, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, a je odůvodněna obava, že bude i nadále živnosti, povolání nebo podniku zneužíváno nebo že budou porušovány povinnosti z nich plynoucí, může soud v odsuzujícím rozsudku vysloviti přípustnost odnětí živnostenského oprávnění, nebo jde-li o reální živnost nebo o jiné povolání nebo podnik, přípustnost zákazu vykonávati živnost nebo zákazu vykonávati jiné povolání nebo podnik, a to i tehdy, když se trestného činu dopustil zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán osoby, o jejíž živnost, povolání nebo podnik jde.

Vysloví-li soud přípustnost odnětí živnostenského oprávnění nebo přípustnost zákazu vykonávati živnost nebo vykonávati jiné povolání nebo podnik, přísluší okresnímu úřadu rozhodnouti o tom, má-li býti živnostenské oprávnění odňato nebo zakázáno vykonávati živnost nebo vykonávati jiné povolání nebo podnik.

V rozhodnutí, které okresní úřad učiní podle ustanovení předešlého odstavce, určí zároveň dobu do pěti let, po jejímž uplynutí toto opatření zaniká, a byla-li vyslovena ztráta živnostenského oprávnění, přestává pro dotčenou osobu překážka takového oprávnění opět nabýti. Proti rozhodnutí úřadu není opravného prostředku. Před uplynutím určené lhůty může okresní úřad opatření zrušiti, pominula-li jeho potřeba.

Kdykoliv může býti výrokem soudu podle §§ 10d) a 10 e) postižena jiná osoba než obviněný, musí býti obeslána také tato osoba, je-li soudu známa, k jednání v první stolici; je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

Výrok, kterým se činí některé opatření uvedené v § 10 d) a 10 e), třeba pojmouti do rozsudku.

Kdo je výrokem o opatřeních podle §§ 10 d) a 10 e) pojatým do rozsudku postižen, má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudní trestné činy může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co i odvolání proti výroku o trestu.

Lhůta promlčecí se stanoví u zločinů deseti roky, u těžkých důchodkových přestupků pěti roky, u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

U trestných činů spáchaných přesunem hodnot do ciziny nebo nesplněním povinnosti nabídkové nebo odvodové nepočítá se promlčecí lhůta, pokud má vinník předmět činu nebo jeho hodnotu ve svém majetku.

Zaměstnanci jsou trestní jen tehdy, jestliže nejednali z příkazu svého zaměstnavatele, jeho zástupce nebo svého představeného.

Tím se nemění trestní odpovědnost těch osob, v jejichž zájmu a s jejichž vědomím bylo podniknuto jednání podle tohoto zákona trestné.

Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům divisním.

Trestní řízení pro přestupky §§ 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům brigádním.

Těžké přestupky důchodkové trestají důchodkové soudy, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské trestní soudy jako soudy důchodkové; prosté přestupky důchodkové stíhají a trestají a pořádkové pokuty ukládají finanční úřady pro správu nepřímých daní. Pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení, děje se tak podle předpisů práva důchodkového. Úřady i soudy rozhodující o těchto přestupcích hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

O dozoru na zachování nařízení vydaných podle § 2 a při vyhledávání skutkové podstaty činů trestných podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., s obmezením, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z činů trestných soudně.

O nároku na vydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla (§ 5) rozhodne soud na návrh finanční prokuratury v trestním řízení proti vydavateli a, nelze-li tohoto před soudy postaviti, v trestním řízení proti kterékoliv jiné osobě podle § 4 trestně zodpovědné, nepodléhající příslušnosti soudu vojenského. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těm příslušejí práva obžalovaného.

Rozhodnutí stane se nálezem, vydaným současně s rozsudkem.

Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu. jest ji podati do osmi dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

Vzniklo-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené oprávněny za účelem dohledu nad zachováváním zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů § 8, druhé věty ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

Jakékoliv úmyslné jednání nebo opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odstavce 1 tohoto paragrafu bylo mařeno nebo ztěžováno, trestá se, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stíhatelného podle všeobecného trestního zákona, pokutou do 100.000 Kč nebo vězením do jednoho roku nalézacími senáty zřízenými podle zákona o přímých daních.

Nastanou-li skutečnosti, z nichž lze důvodně usuzovati, že mají býti proti zákazu vyvezeny hodnoty do ciziny nebo že má býti jakýmkoliv způsobem zmařena povinnost uložená podle tohoto zákona, může finanční úřad druhé stolice naříditi, že se jměním osoby, na níž lpí podezření, nebo s určitými částmi jejího jmění lze nakládati jen s povolením uvedeného úřadu a způsobem, který tento úřad určí. Nařízení takové jest účinné, jakmile bylo doručeno, a není-li doručení možné, ode dne, kdy bylo uveřejněno v Úředním listě republiky Československé.

Před nařízením uvedeným v předešlém odstavci vyslechne úřad osobu, na níž lpí podezření; při nebezpečí v prodlení, nebo není-li pobyt podezřelého znám, může se od výslechu upustiti.

Zákon o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel v tomto znění nabývá účinnosti dnem 21. září 1938 a pozbude jí 31. prosince 1940.

Ustanovení § 2, věty druhé zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n., o úřadu pro zahraniční obchod, se zrušuje, pokud se jím tomuto úřadu vyhrazuje spolupůsobení ve věcech valutárních.

Činy, jež jsou jen ukončením určité činnosti před účinností tohoto zákona zahájené, nemohou býti stíhány jako přečiny a zločiny podle tohoto zákona, leč by šlo o zakončení činnosti, která byla zahájena v úmyslu poškoditi československou měnu.