Část první tohoto nařízení se vztahuje na zaměstnance (zaměstnankyně):

a) státu, jeho nebo jím spravovaných ústavů, podniků a fondů,

b) zemí, okresů a obcí, jakož i jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení,

c) pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n. (učitelský zákon).

Kde se v této části mluví o zaměstnancích, rozumějí se tím, pokud není jinak stanoveno, všichni zaměstnanci tomuto nařízení podrobení bez rozdílů pohlaví.

Zaměstnanci, kteří byli 1. října 1938 v činné službě, mohou býti převedeni z moci úřední do kteréhokoliv jiného oboru veřejné služby nebo do služeb zaměstnavatelů uvedených v části druhé. Jejich služební a platové poměry se upraví, pokud platné předpisy nestanoví jinak, přiměřeně podle zásad vládního nařízení ze dne 7. listopadu 1930, č. 163 Sb. z. a n., o převzetí zaměstnanců samosprávných korporací do státní služby a jejich zařazení, při čemž může býti služební poměr soukromoprávní přeměněn ve služební poměr veřejnoprávní nebo naopak. Při posuzování nároku těchto zaměstnanců a jejich pozůstalých na odpočivné (zaopatřovací) platy a při výměře těchto platů posuzuje se v mezích zásad § 212 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. doba ztrávená před převedením do jiného oboru veřejné služby podle předpisů platných pro jejich dřívější služební poměr.

Opatření podle první věty předcházejícího odstavce činí v oboru svého resortu příslušné ministerstvo, v oboru územní samosprávy ministerstvo vnitra. Jinak určí zaměstnance, kteří mají býti převedeni, ústřední úřad příslušný podle jejich dosavadního zařazení a opatření podle první věty předcházejícího odstavce učiní o nich ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra a se zúčastněným ministerstvem.

Do služeb, jichž s týká § 1, nesmějí býti po dobu dvou roků, pokud se jinak nestanoví (§§ 2 a 4), přijímáni noví zaměstnanci; zaměstnanci v těchto službách již ustanovení nesmějí býti po dobu dvou roků povyšování.

Jakékoliv opatření, jímž by se porušovala neb obcházela ustanovení předcházejícího odstavce, je právně neúčinné․ Za škody vzniklé takovým opatřením ručí odpovědní orgánové svým jměním a svými příjmy.

Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí pro provádění ustanovení § 13, odst. 2 ústavního zákona o autonomii Slovenskej krajiny ze dne 22. listopadu 1938, č. 299 Sb. z. a n.

Služební místa zaměstnanců systemisuje:

a) jde-li o místa zaměstnanců ve službách státu, vláda;

b) jde-li o místa zaměstnanců ve službách svazků územní samosprávy, ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem na návrh příslušného úřadu (orgánu).

Oprávnění podle odst. 1, písm. b) může ministerstvo vnitra se souhlasem ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu přenésti zcela nebo z části na zemské úřady; toto opatření jest kdykoliv odvolatelné.

Právo systemisovati služební místa podle tohoto paragrafu zahrnuje v sobě také právo platnou systemisaci služebních míst měniti a rušiti.

Provdaná zaměstnankyně v činné službě, která se po 30. září 1938 vzdala dobrovolně služby, nebo tak učiní nejpozději do 16. ledna 1939, obdrží místo případného jiného odbytného za každý celý rok skutečné služby započitatelný pro výměru odpočivných platů odbytné, a to za prvních deset roků po 8 % a za každý další celý rok 6 % hrubého ročního služného (platu jemu odpovídajícího), které jí posledně příslušelo. Nepřesahuje-li doba pro výměru odbytného započitatelná deset celých roků, vyměří se odbytné i za zlomky roku poměrnou částkou, při čemž se přihlíží pouze k celým měsícům.

Služební poměr zaměstnankyně uvedené v odstavci 1 se rozvazuje dnem 31. ledna 1939, pokud nebyl již rozvázán k dřívějšímu dni.

Provdaná zaměstnankyně, která se nevzdala dobrovolně služby za odbytné podle § 6, odst. 1, je v den účinnosti tohoto opatření v nevypověditelném služebním poměru a má v týž den alespoň deset roků započitatelných ve veřejném pensijním zaopatření pro nárok na výslužné a jeho výměru, vstupuje dnem 31. ledna 1939 do trvalé výslužby, požádá-li o to do 16. ledna 1939. Nároku na odpočivný plat nabude teprve prvním dnem měsíce následujícího po dovršení 55. roku věku. Odpočivný plat se vyměří z pensijní základny příslušející v den vstupu do výslužby a podle služební doby započitatelné k tomuto dni.

Jestliže osoba v odstavci 1 uvedená před dovršením 55. roku věku a po rozluce, úmrtí manžela, po případě přestane-li býti družkou (§ 18), nebude míti příjmu dosahujícího poloviny jejího odpočivného platu, po případě příslušné nejnižší výměry výslužného, je-li tato vyšší, nabude nároku na výplatu částky doplňující její příjem na polovinu jejího odpočivného platu, po případě příslužnou nejnižší výměru. Nárok na výplatu této částky pomíjí koncem měsíce, v němž se tato osoba znovu provdá, po případě se stane družkou.

Ode dne vstupu do výslužby až do nabytí nároku na odpočivný plat podle odstavce 1, nečítajíc v to dobu, po kterou byla vyplácena částka podle odst. 2, platí zaměstnankyně udržovací příspěvek ročně 3 % poslední pensijní základny. Udržovací příspěvek jest platiti v pololetních lhůtách předem na šekový účet úřadu, příslušného k vyměření odpočivného platu. Zůstane-li zaměstnankyně se zaplacením udržovacího příspěvku déle než jeden rok v prodlení, zanikají nároky podle odstavce 1 a 2.

Zjistí-li se, že podmínky podle odstavce 1 nejsou dány, pokládá se žádost podle zmíněného odstavce za vzdání služby podle § 6.

Služební poměr provdané zaměstnankyně, u níž nebylo postupováno podle ustanovení §§ 6 a 7, může býti počínajíc 17. lednem 1939 rozvázán výpovědí, a to i tehdy, byl-li služební poměr dosud nevypověditelný.

Výpovědní lhůta se stanoví pro zaměstnavatele i zaměstnankyni jedním měsícem a služební poměr se končí posledním dnem měsíce, v němž uplynula výpovědní lhůta.

Jinak se na služebních a platových poměrech provdané zaměstnankyně nic nemění.

O trvání služebního poměru provdaných zaměstnankyň uvedených v § 8 se rozhodne podle směrnic, jež vydá vláda, přihlížejíc zejména k příjmovým, majetkovým, rodinným poměrům a k služebnímu zařadění zaměstnankyně.

Jestliže však podle uvážení úřadu výživa zaměstnankyně nebo jejích rodinných příslušníků zřejmě není rozvázáním jejího služebního poměru ohrožena, budiž jí dána výpověď (§ 8, odst. 2) do 31. ledna 1939 nebo ihned potom, jakmile se tato okolnost zjistí.

Rodinnými příslušníky ve smyslu předcházejícího odstavce jsou manžel a vlastní, nevlastní neb osvojené děti zaměstnankyně.

Zaměstnankyně, jejíž služební poměr byl rozvázán podle § 8, budiž, neuplynula-li od rozvázání služebního poměru doba delší dvou let, opětně ustanovena v dřívějším služebním poměru podle stavu v den jeho rozvázání, jestliže její manžel zemřel, stal se trvale nezpůsobilým k jakémukoliv výdělku nebo byl po dobu nejméně šesti měsíců nepřetržitě bez zaměstnání. Předpokladem pro opětné ustanovení jest, že splňuje jinak podmínky pro ustanovení, že by výživa její nebo jejích rodinných příslušníků (§ 9, odst. 3) byla ohrožena a že její služební výkon v posledních třech rocích před rozvázáním služebního poměru byl nejméně po dva roky označen celkovým posudkem alespoň druhého stupně.

K opatření podle předcházejícího odstavce je příslušný pro obor státní služby ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem vnitra, jinak zaměstnavatel se schválením příslušného státního dozorčího úřadu (orgánu).

Podmínkou pro opětné započtení dřívější služby pro nárok a výměru výslužného jest, že bude v přiměřených lhůtách vráceno odbytné.

Odbytné (§ 6, odst. 1 a § 11) se vyplatí nejvýše ve čtyřech lhůtách, a to do tří, šesti, devíti a dvanácti měsíců od rozvázání služebního poměru, při čemž odbytné nepřesahující částku 2.000 Kč se vyplatí najednou a odbytné přesahující tuto částku tak, aby splátky činily až do vyčerpání odbytného alespoň 2.000 Kč.

Poskytnutí odbytného vylučuje vydání převodní částky podle předpisů o veřejnoprávním pojištění a vrácení pensijních příspěvků.

Místo odbytného (§ 6, odst. 1 nebo § 11) může si zaměstnankyně do dvou měsíců od rozvázání služebního poměru vyhraditi, aby byla pro případ stáří zajištěna podle ustanovení dalších odstavců; volbu mezi tímto zajištěním a výplatou odbytného musí zaměstnankyně oznámiti do dalších šesti měsíců úřadů (orgánů), který rozvázal její služební poměr.

Rozhodne-li se zaměstnankyně pro zajištění pro případ stáří, je zaměstnavatel (§ 1) povinen vydati Všeobecnému pensijnímu ústavu ke dni rozvázání služebního poměru částku rovnající se převodní částce, kterou by byl jinak podle platných převodních předpisů povinen vydati při vstupu zaměstnankyně do veřejnoprávního pojištění.

Této částky použije Všeobecný pensijní ústav jako pojistného jednou pro vždy k pojištění doživotního starobního důchodu, počínajícího dovršením 55. roku věku zaměstnankyně podle obdoby §§ 122 a 123 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Zaměstnankyně takto zajištěná je oprávněna zvýšiti si pojištěný starobní důchod placením měsíčního pojistného.

Podrobnější podmínky pojištění a sazby pojistného (odst. 3 a 4) vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.

Pro toto pojištění platí veškeré poplatkové a daňové úlevy, jež jsou stanoveny pro pensijní pojištění povinné.

Pojištění podle tohoto paragrafu vylučuje vydání převodní částky podle předpisů o veřejnoprávním pojištění a vrácení pensijních příspěvků.

Provdá-li se zaměstnankyně za účinnosti tohoto nařízení, rozvazuje se služební poměr koncem druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž se provdala.

Provdá-li se soudce-žena za účinnosti tohoto nařízení mimo dobu své organisace soudů, je to důvodem, aby byla po řízení podle zákona ze dne 21. května 1968, č. 46 ř. z., dána do trvalé výslužby bez odpočivného platu, a to nejpozději koncem druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém se provdala.

Pro zaměstnankyně, jichž se týká ustanovení předcházejících odstavců, platí ustanovení §§ 11 až 13 a § 20 obdobně.

Provdané ženy nemohou býti platně ustanoveny ve státní ani v jiné veřejné službě.

Toto ustanovení se nevztahuje na případy uvedené v § 10, jakož i na případy, ve kterých vláda povolí na nezbytnou dobu úchylku hledíc k naprosto nutné potřebě nerušeného chodu veřejné správy, po případě veřejných podniků (ústavů), není-li pro příslušná služební místa způsobilých mužů nebo neprovdaných žen.

Co platí podle ustanovení tohoto oddílu pro zaměstnankyně provdané, platí také pro družky a pro zaměstnankyně rozvedené, které nejsou ve výživě na svůj služební příjem odkázány, jestliže bylo o rozvod zažalováno (zažádáno) po 31. srpnu 1938. Kdy jest zaměstnankyni pokládati ve výživě za odkázánu na její služební příjem, rozhodne se podle směrnic, jež vydá vláda.

Za družku ve smyslu tohoto nařízení se považuje osoba, jejíž příslušnost k domácnosti jest ve smyslu zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících, založena faktickým spolužitím.

Zaměstnanec má nárok na přeložení do trvalé výslužby, je-li neschopen ke službě a je-li vyloučeno, že opět nabude schopnosti ke službě, anebo překročil-li zaměstnanec 55. rok věku, zaměstnankyně 53. rok věku.

Z moci úřední budiž přeložen zaměstnanec do trvalé výslužby:

a) překročil-li 60. rok věku, zaměstnankyně 55. rok věku,

b) je-li z jakýchkoliv důvodů trvale neschopen své služební místo řádně zastávati,

c) je-li v důsledku celkového kvalifikačního posudku ve dvou po sobě jdoucích letech podle platných předpisů vyloučen ze zvýšení služného (platu mu odpovídajícího), při čemž se výslužné sníží o 25 %, nikoliv však pod příslušnou nejnižší výměru.

V případech uvedených v odst. 2, písm. a) se nekoná řízení podle ustanovení § 82 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. neb obdobných předpisů.

Zaměstnanec může býti přeložen z moci úřední do trvalé výslužby bez průkazu nezpůsobilosti, překročil-li 55. rok věku, zaměstnankyně 53. rok věku, a má-li nárok na plné výslužné.

Vyžadují-li toho zcela mimořádné ohledy služební, může vláda v případech uvedených v odst. 2, písm a) povoliti výjimku nejdéle do konce roku 1940, nejdéle však do 62. roku věku zaměstnancova.

Dosud platné předpisy pro překládání zaměstnanců, jichž se týká toto nařízení, do výslužby zůstávají nedotčeny, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními předcházejících odstavců a § 28.

Ustanovení zákona ze dne 4. července 1934, č. 165 Sb. z. a n., o překládání soudců do výslužby podle věku, zůstávají nedotčena se změnou, že věková mez uvedená v § 1, odst. 2 zákona č. 165/1934 Sb. z. a n., pokud se týče v čl. III, odst. 4 zákona ze dne 16. června 1937, č. 164 Sb. z. a n., o nejvyšším správním soudě, se snižuje s účinností od 1. ledna 1939 na 60. rok věku a u soudců ustanovených u nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu na 65. rok věku; věková mez 65 roků se snižuje od 1. ledna 1940 na 63 a od 1. ledna 1941 na 62 roky.

Ustanovení zákona ze dne 4. února 1932, č. 23 Sb. z. a n., o překládání vojenských soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo nejsou schopni plniti úřední a služební povinnosti, do výslužby a o zproštění jich od vykonávání služby pro trestní řízení, ve znění zákona ze dne 25. června 1937, č. 185 Sb. z. a n., kterým se nově upravuje věková mez pro překládání vojenských soudců do výslužby, zůstávají nedotčena.

Soudce (vojenský soudce), který překročil 55. rok věku (soudce-žena 53. rok věku), má nárok na přeložení do trvalé výslužby bez průkazu nezpůsobilosti.

Z ustanovení § 21 platí pro vojenské gážisty z povolení s výjimkou vojenských soudců (§ 22) ustanovení odst. 1, 2 a 5, při čemž se neschopností ke službě rozumí neschopnost k vojenskému povolání; jinak zůstávají pro vojenské gážisty z povolání nedotčena dosavadní ustanovení o překládání do výslužby (do zálohy s odbytným).

Vojenští gážisté z povolání, kteří jsou po šest měsíců na dovolené s čekaným podle vládního nařízení ze dne 19. října 1938, č. 242 Sb. z. a n., mohou býti dáni do výslužby (zálohy s odbytným).