Z aktivních platů státních zaměstnanců se sráží, činí-li srážková základna nad 9 000 Kč až 10 800 Kč včetně 2.4 % srážkové základny nad 10 800 Kč až 12 600 Kč včetně 4 % srážkové základny nad 12 600 Kč až 14 400 Kč včetně 6.4 % srážkové základny nad 14 400 Kč 8 %

srážkové základny

Srážkovou základnu ve smyslu předcházejícího odstavce tvoří pensijní (provisní) základna; není-li pensijní (provisní) základna určena, stanoví srážkovou základnu vláda k souhlasnému návrhu příslušného ústředního úřadu a ministerstva financí.

Zaměstnanci nesmí po srážce zůstati na srážkové základně méně, než zůstane zaměstnanci s nejvyšší srážkovou základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, po případě není srážka stanovena vůbec.

Z vedlejších stálých služebních příjmů zaměstnanců, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, se sráží 10 %, převyšuje-li souhrn služebního platu a těchto vedlejších příjmů nejvyšší služební plat úředníka nejvyšší platové stupnice stejného stavu rodinného. Vedlejšími stálými služebními příjmy jsou příjmy, které zaměstnanci plynou vedle služebního platu a jiných příjmů, srážkou ve smyslu odstavce 1 již dotčených, podle platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., nebo podle předpisů na základě § 210 odst. 1 téhož zákona vydaných, jakož i pravidelné přídavky a odměny jakéhokoliv druhu, pokud nejsou náhradou služebních výloh.

Ustanovení § 14 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol, neplatí, pokud jde o úsporná opatření personální.

Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých se sráží,

činí-li srážková základna nad 9 000 Kč až 12 600 Kč včetně 5 % srážkové základny nad 12 600 Kč až 14 400 Kč včetně 8 % srážkové základny nad 14 400 Kč až 33 600 Kč včetně 10 % srážkové základny nad 33 600 Kč až 49 800 Kč včetně 12 % srážkové základny nad 49 800 Kč 15 % srážkové

základny

Srážkovou základnu tvoří celkové odpočivné (zaopatřovací) příjmy bez přídavků na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých; příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Ustanovení § 1 odst. 3 a ustanovení § 2 o pojistném platí stejně.

Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně pro poživatele darů a pensí z milosti a odpočivných (zaopatřovacích) platů povolených podle volné úvahy, jež jsou vypláceny z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných.

Z doplňku kongruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n.) se sráží,

činí-li pensijní základna (§ 2 téhož zákona) % nad 9 000 Kč až 10 800 Kč včetně 2.4 nad 10 800 Kč až 12 600 Kč včetně 4 nad 12 600 Kč až 14 400 Kč včetně 6.4 nad 14 400 Kč 8

Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č. 122/1926 Sb. z․ a n) se sráží, činí-li nad 9 000 Kč až 12 600 Kč včetně, 5 %, nad 12 600 Kč až 14 400 Kč včetně, 8 %, nad 14 400 Kč, 10 %. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., avšak nekongruálním, se sníží v roce 1939 paušální dotace o 6. 4 %. Tyto srážky se odečítají od dotace, jak byla vypočtena podle zásad stanovených v § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., resp. § 201 vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb. z. a n., a to po jejím snížení o tolik procent, o kolik procent se podle úředních dat státního úřadu statistického snížil počet příslušníků té které církve nebo náboženské společnosti státem uznané, případně recipované. V případech § 5 odst. 3 uvedeného zákona se doplatky dotace sníží o srážky podle ustanovení předcházejícího odstavce.

Ustanovení § 1, odst. 3 a § 2 platí obdobně.

Odpočivné (zaopatřovací) platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, zbývající po srážce podle § 3, se snižují po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Česko-Slovenské

z částky do 24 000 Kč ročně o 10 %, z další části odpočivného (zaopatřovacího) platu nad 24 000 Kč ročně o 15 %, nikoliv však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Snížení podle tohoto paragrafu neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje v jednom roce dobu šedesáti dnů; den odchodu z území republiky a den návratu se nepočítají do zmíněné doby.

Po dobu snížení podle odstavce 1 odpadá snížení, stanovené v § 7 zákona ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., a v ustanoveních jemu odpovídajících.

Činovné se snižuje o 28 %, a jde-li o manželství uzavřené po 31. prosinci 1933, o 35 %,

Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li státní zaměstnanec ve společné domácnosti s družkou (§ 44).

Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

Ustanovení předcházejících odstavců o činovném platí obdobně i pro část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající. Pro opatření ve smyslu předcházejících odstavců se určí za část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající částka ve výši 15 % služebního platu (mzdy) bez výchovného (podobné součásti platu, po případě mzdy).

Ustanoveníodstavců 1 až 4 platí jen tehdy, jestliže hrubé služné (plat jemu odpovídající) pokud se týče dvě třetiny hrubého výdělečného příjmu obou manželů (odst. 1 až 3) dohromady převyšují roční částku 18 000 Kč.

Snížení činovného podle ustanovení tohoto paragrafu se upraví tak, aby nepřevyšovalo částku, o kterou hrubé služné (plat jemu odpovídající) po případě dvě třetiny hrubého výdělečného příjmu dohromady převyšují částku ročních 18 000 Kč. Jsou-li oba manželé státními zaměstnanci, provede se toto snížení tak, že jeho úhrnná částka se rozdělí na oba manžely v poměru, jak se má nesnížené činovné jednoho k nesníženému činovnému druhého manžela.

Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 8 % pensijní základny. V poměru k této sazbě se zvýší také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří, majíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let, platili před 1. lednem 1933 pensijní příspěvek vyšší než 6 %.

Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.

Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jim doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného.

Předcházejícími odstavci se nahrazuje ustanovení § 165 platového zákona a ustanovení jemu odpovídající.

Úplné nebo částečné osvobození od placení pensijního příspěvku, jehož bylo nabyto podle dříve platných předpisů, zůstává nedotčeno.

Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně i pro pensijní příspěvky stanovené jinými předpisy.

Při jakémkoliv zvýšení pensijní (provisní) základny zaplatí státní zaměstnanec zvláštní pensijní příspěvek.

Tento příspěvek činí polovinu částky, o niž se takto zvýšila roční částka pensijní (provisní) základny, nejvýše však rozdíl mezi dosavadním úhrnným stálým služebním příjmem (bez výchovného a přídavků na děti) po odečtení pensijního příspěvku a srážky podle § 1 nebo § 4 tohoto zákona a úhrnným stálým služebním příjmem (bez výchovného a přídavků na děti) po nastalém zvýšení pensijní základny, vypočteným podle skupiny míst, podle níž byl zaměstnanci vyměřen dosavadní služební plat, po odečtení pensijního příspěvku a zmíněné srážky. O zaokrouhlení tohoto příspěvku platí ustanovení § 140 odst. 3 platového zákona a obdobná ustanovení. Zvláštní pensijní příspěvek se srazí ze služebního platu ve 12 měsíčních (52 týdenních) lhůtách od nastalého zvýšení pensijní základny.

Ustanovení předcházejících odstavců neplatí pro zvýšení pensijní (provisní) základny nastavší v důsledku přiznání nebo zvýšení služebních přídavků strážních (četnického přídavku, strážního a hodnostního přídavku stráže bezpečnosti, hraničního strážního přídavku a strážního přídavku finanční stráže a strážního přídavku dozorců vězňů).

Sníží-li se pensijní základna (na př. zmenšením nebo zánikem služebního přídavku) dříve než uplyne 12 měsíční (52 týdenní) lhůta, jest zvláštní pensijní příspěvek na dobu zbývající do této lhůty nově upraviti, po případě zastaviti od doby, kdy nastalo snížení pensijní základny; dojde-li po snížení pensijní základny opětně k jejímu zvýšení, jest do povinnosti zaměstnancovy platiti opět zvláštní pensijní příspěvek, započítati zvláštní pensijní příspěvek zaplacený před tím za zvýšení pensijní základny, které zaniklo.

Nastane-li před uplynutím 12 měsíční (52 týdenní) lhůty změna ve výši pensijního příspěvku nebo srážek podle § 1 nebo § 4 tohoto zákona, jest zvláštní pensijní příspěvek - jde-li o jeho nejvyšší výměru podle odst. 2 - na dobu zbývající do této lhůty nově upraviti.

Za svobodné ve smyslu odstavce 1 se pokládají také ovdovělí, rozvedení nebo rozloučení zaměstnanci, neudržují-li společnou domácnost alespoň s jedním dítětem (schovancem), na něž přísluší výchovné.

Ustanovení předcházejících odstavců o činovném platí obdobně i pro část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající. Část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající se určí tak, že se od služebního platu (mzdy) odečte část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající a případné výchovné; při tom se za část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající pokládá pensijní (provisní) základna, a není-li ani pensijní (provisní) základny, dvě třetiny služebního platu (mzdy), stanoveného pro skupinu míst A, bez výchovného (podobné součásti platu, po případě mzdy).

Rozvedeným nebo rozloučeným zaměstnancům, kteří se podle odstavce 2 pokládají za svobodné, zvyšuje se snížené činovné o částku, kterou platí manželce (bývalé manželce) po případě dětem, nejvýše však na plné činovné.

Vládním nařízením může býti upraven způsob výplaty služebních platů státních zaměstnanců, jakož i posunut den výplaty platů předem splatných až na 15. den měsíce splatnosti.

Vládním nařízením (odst. 1) může býti stanoveno, že v měsíci přechodu na nový den výplaty bude předem vyplacena částka vypadající na dobu od dosavadního výplatního dne do ustanoveného výplatního dne nového.

Pro zaměstnance, u kterých byl posunut den výplaty platů podle odstavce 1, platí zákon ze dne 9. listopadu 1933, č. 205 Sb. z. a n., o placení některých závazků státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich.

Státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí vykonávati s úmyslem výdělečným činnost, po případě provozovati podnik nebo zúčastniti se na podnicích nebo činnostech, po případě býti v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu, zejména mohl-li by při této činnosti využitkovati svého dřívějšího úředního postavení.

Přestoupení tohoto zákazu se trestá disciplinárně, při čemž lze uložiti i trest částečného nebo úplného odnětí nároků na odpočivný plat, a to i kdyby tento trest podle jiných platných ustanovení nemohl býti uložen.

Státní zaměstnanec ve výslužbě, který odešel do výslužby na základě průkazu nezpůsobilosti a nedosáhl ještě věkové hranice stanovené pro nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti, je povinen podrobiti se k výzvě úřední lékařské prohlídce, zda nezpůsobilost ke službě ještě trvá, při tom je zvláště přihlédnouti k jeho zaměstnání ve výslužbě.

Úřad sdělí zaměstnanci obsah lékařského posudku. Bylo-li uznáno, že nezpůsobilost ke službě pominula, je zaměstnanec povinen do 30 dnů od doručení tohoto sdělení prohlásiti, že jest ochoten k úřední výzvě nastoupiti činnou službu nebo přijmouti odbytné (odst. 6) na místě všech nároků, vyplývajících ze služebního (pensijního) poměru pro něho a jeho příslušníky. Odvolání takového prohlášení nemá právní účinnosti.

Prohlásil-li zaměstnanec, že jest ochoten nastoupiti činnou službu, vyplácí se mu až do doby, kdy bude do činné služby povolán, odpočivný plat, po případě se znovu vyměří bez ohledu na doby připočtené z důvodu nezpůsobilosti ke službě (§ 62 služební pragmatiky, § 157 platového zákona a obdobná ustanovení).

Neuposlechne-li zaměstnanec výzvy k lékařské prohlídce nebo nepodá-li prohlášení ve lhůtě stanovené v odstavci 2, nebo nenastoupí-li k výzvě službu na místě mu určeném, zastavuje se výplata odpočivného platu až do doby, kdy odpadla příčina zastavení výplaty, nejdéle však do doby, kdy dosáhne věkové hranice v odstavci 1 zmíněné.

Nastoupí-li činnou službu, zaniká nárok na dosavadní odpočivný plat a přísluší mu dnem následujícím po zániku odpočivného platu služební plat podle posléze náležejícího služebního platu, a nebyl-li tento vyměřen podle platového zákona (obdobných ustanovení), podle § 198 téhož zákona (obdobných ustanovení).

Odbytné se vyměří 8 % pensijní základny za každý celý rok skutečné služby pro výměru odpočivných platů započitatelný.

Poskytnutí odbytného vylučuje vydání převodní částky podle předpisů o veřejnoprávním pojištění, jakož i vrácení pensijních příspěvků.

Vdově, která je o 20 let mladší svého manžela a nabyla nebo nabude po 31. prosinci 1933 nároku na zaopatřovací plat, přísluší zaopatřovací plat ve výměře snížené o 10 %, a je-li mladší o více roků, vždy o další 2 % za každý celý rok přesahující věkový rozdíl 20 roků. Žila-li však taková vdova v tomto manželství nepřetržitě přes 5 roků, snižuje se procento srážky za každý započatý rok manželství přesahující 5 roků o 2 %, pokud se týče o 4 %, vzešlo-li z tohoto manželství dítě, až bude dosažena normální výměra zaopatřovacího platu. Nejnižší roční výměra vdovské pense zůstává však podle tohoto ustanovení zachována.

Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně pro osoby, jichž se týká ustanovení čl. I, § 5, odst. 2 a 3 zák. č. 2/1920 Sb. z. a n. neb obdobných předpisů.

Ustanovení § 1, č. 1, odst. 2, druhé věty zákona ze dne 23. července 1919, č. 457 Sb. z. a n., o připočtení válečných let státním zaměstnancům, neplatí.

Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na opatření podle oddílu IV části první vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb. z. a n., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě.

Poživatel státního odpočivného platu, který jest státním zaměstnancem v činné službě, v níž je účasten pensijního zaopatření, pozbývá nároku na státní odpočivný plat dnem předcházejícím dnu, od kterého přísluší plat z činné služby. Pokud by úhrnné odpočivné platy příslušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat z činné služby, přísluší po dobu činné služby rozdíl. Nepřesahuje-li úhrnný plat z činné služby 15 000 Kč ročně, vyplácí se částka odpovídající odpočivnému platu do té výše, pokud úhrn obojích platů s případným rozdílem podle věty druhé nepřesáhne uvedenou hranici.

Nedosáhne-li takový zaměstnanec při skončení činné služby, v odstavci 1 zmíněné, nároku na odpočivný plat z této služby, nabývá opět nároku na zaniklý odpočivný plat; jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné (bez doby připočtené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných ustanovení) dosavadní měrou započitatelná pro nárok na výslužné a jeho výměru ze služebního poměru uvedeného v odstavci předcházejícím. Pokud nejde o ustanovení ve stejném služebním poměru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby, započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací. Odpočivné platy ze služebního poměru uvedeného v odstavci 1 nesmějí však býti vyměřeny částkou nižší než odpočivné platy zaniklé.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro poživatelku státního vdovského zaopatřovacího platu. Při skončení činné služby nabude tato poživatelka opět nároku na zaniklý vdovský zaopatřovací plat. Pro jeho výplatu platí ustanovení § 26.

Zanikne-li nárok na státní vdovský zaopatřovací plat podle odstavce 3, neposuzují se proto s hlediska pensijních předpisů nezaopatřené děti jako děti na roveň postavené dětem úplně osiřelým.

Poživatel státního odpočivného platu, který má více než jeden takový plat, má nárok pouze na jeden z nich podle vlastní volby, ostatní nároky zanikají; dokud nebude volba vykonána, jest vypláceti odpočivný plat nejvyšší.

Zvolí-li si odpočivný plat, který vyplývá z poslední služby, jest tento odpočivný plat znovu podle příslušných předpisů vyměřiti tak, že se k době pro jeho výměru rozhodné připočte doba, která byla rozhodná pro výměru zaniklého odpočivného platu.

Zánikem odpočivných platů nesmí celkové odpočivné platy klesnouti pod částku 12 000 Kč ročně.

Má-li nebo nabude-li někdo nároku na státní odpočivný plat a zároveň na státní zaopatřovací plat, vyplácí se plat vyšší a výplata nižšího platu se zastaví dnem účinnosti tohoto nařízení, po případě dnem, kdy se tyto nároky setkají. Zastavením výplaty nesmí celkové odpočivné (zaopatřovací) platy klesnouti pod částku 12 000 Kč ročně.

Zastaví-li se podle předcházejícího odstavce výplata státního zaopatřovacího platu, neposuzují se proto s hlediska pensijních předpisů nezaopatřené děti jako děti na roveň postavené dětem úplně osiřelým.

aktivní plat státní (§ 34, odst. 1) nebo nestátní veřejný (§ 34, odst. 2), nebo

nestátní veřejný odpočivný (zaopatřovací) plat (§ 34, odst. 2), nebo

několikeré platy uvedené pod č. 1 a 2 téhož nebo různého druhu,

snižuje se výplata státního odpočivného (zaopatřovacího) platu:

Má-li poživatel (poživatelka) státního odpočivného (zaopatřovacího) platu vedle odpočivných (zaopatřovacích) platů výdělečný příjem podrobený dani důchodové, snižuje se výplata státních odpočivných (zaopatřovacích) platů o částku výdělečného příjmu. Tímto snížením nesmí úhrn celkových odpočivných (zaopatřovacích) platů a výdělečného příjmu klesnouti pod částku 24 000 Kč ročně.

Až do pravoplatného vyměření daně důchodové provede se snížení výplaty státního odpočivného (zaopatřovacího) platu podle předcházejícího odstavce prozatímně.

Poživatelce státního odpočivného platu, která je v den účinnosti tohoto nařízení provdána, po případě je družkou, a nedovršila v tento den 55. rok věku, zastaví se výplata jejího odpočivného platu dnem účinnosti tohoto nařízení. Poživatelce, která po účinnosti tohoto opatření před dovršením 55. roku věku se provdá, po případě se stane družkou, zastaví se výplata odpočivného platu koncem měsíce, v němž tak učiní.

Osoba v odstavci 1 uvedená může si zvoliti:

Nárok na opětnou výplatu zastaveného odpočivného platu vzniká prvním dnem měsíce následujícího po dovršení 55. roku věku s výhradou ustanovení § 26. Jestliže osoba v odstavci 1 uvedená před dovršením 55. roku věku a po rozluce, úmrtí manžela, po případě přestane-li býti družkou, nebude míti příjmu dosahujícího poloviny jejího odpočivného platu, po případě příslušné nejnižší výměry výslužného, je-li tato vyšší, nabude nároku na výplatu částky doplňující její příjem na polovinu jejího odpočivného platu, po případě na příslušnou nejnižší výměru výslužného. Ustanovení předchozí věty platí i tehdy, nabude-li osoba v odstavci 1 uvedená před dovršením 55. roku věku nároku na státní zaopatřovací plat. Případný nárok na výplatu vyššího platu podle § 26 vzniká teprve prvním dnem měsíce následujícího po dovršení 55. roku věku. Nárok na výplatu částky podle druhé věty pomíjí koncem měsíce, v němž se osoba v odstavci 1 uvedená znovu provdá po případě se stane družkou.

Volbu podle odstavce 2 nutno vykonati písemně u úřadu uvedeného v § 45 ve lhůtě šesti měsíců po zastavení výplaty odpočivného platu podle odstavce 1. Nebyla-li v této lhůtě volba vykonána, zachová se nárok na opětnou výplatu odpočivného platu podle odstavce 2, písm. b).

Ustanovení odstavce 1 platí i tehdy, jestliže manželství bylo po 1. říjnu 1938 rozvedeno.

Poživatelce státního odpočivného platu, která je provdána za zaměstnance v činné službě nebo ve výslužbě s platem uvedeným v § 34, nebo je jeho družkou, snižuje se, pokud nepřichází k platnosti ustanovení § 30 odst. 1, výplata jejího odpočivného platu o polovinu. Tímto snížením nesmí úhrn služebního, po případě odpočivného platu manžela a manželky klesnouti pod částku 18 000 Kč ročně; činí-li však po tomto snížení úhrn platu obou manželů více než 36 000 Kč ročně, snižuje se výplata odpočivného platu manželky ještě o částku, která uvedenou hranici převyšuje.

Ustanovení odstavce 1 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

Státními aktivními, odpočivnými (zaopatřovacími) platy ve smyslu tohoto dílu se rozumějí jakékoli aktivní, služební, odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných; státním odpočivným platem rozumí se tu i čekatelné (čekané).

Nestátními veřejnými aktivními, odpočivnými (zaopatřovacími) platy rozumějí se jakékoliv aktivní, služební, odpočivné (zaopatřovací) platy, čekatelné (čekané)

Ustanovení tohoto dílu platí pro poživatele státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, uvedených v § 34 odst. 1.

Obdobně platí ustanovení tohoto dílu pro poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů, uvedených v § 34 odst. 2.