Cestující musí míti jízdenku na počátku jízdy. Tarify mohou v té příčině stanoviti výjimky.

Cestující jest povinen uchovati svoji jízdenku po celou dobu jízdy. Na požádání ji musí předložiti každému zaměstnanci pověřenému kontrolou a odevzdati na konci jízdy.

Jízdenky, vydané pro mezinárodní přepravu, pro kterou platí tato Úmluva, musí míti znamení C.

Na jízdenkách jsou povinné tyto údaje:

Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti jízdenky tištěny a vyplňovány, jakož i jejich úpravu a obsah.

Jízdenky, které obsahují lístky kontrolní (knižní jízdenky), jakož i sestavené jízdenky železničních správ, jsou podle této Úmluvy jedinou jízdenkou.

Spojí-li úřední nebo soukromé cestovní kanceláře jízdenky pod jednou obálkou, je každá z nich zvláštní jízdenkou, pro kterou platí podle okolností vnitřní předpisy zúčastněného státu nebo tato Úmluva.

Kromě výjimek stanovených tarify nelze jízdenku postoupiti, leč nezní-li na jméno a nebyla-li jízda započata.

Obchodování s jízdenkami a jejich další prodej za jinou cenu než tarifní podléhá v každém státě zákonům a řádům toho státu.

Děti až do dovršeného čtvrtého roku se přepravují zdarma bez jízdenky, nežádá-li se pro ně zvláštního místa.

Děti starší než 4 léta až do dovršeného 10. roku a děti mladší, pro které se žádá zvláštní místo, přepravují se za ceny zlevněné, které nemohou převyšovati polovinu ceny jízdenek pro dospělé, bez újmy zaokrouhlování částek podle předpisů správy jízdenku vydávající.

Poskytnutí této slevy není povinné u jízdenek již zlevněných vzhledem k normální ceně jednoduché jízdenky.

Doba platnosti jízdenek musí býti určena tarify.

Tato platnost musí býti nejméně:

U jízdenek jednoduchých:

za každých započatých 100 km 1 den.

Platnost jízdenek nemůže nicméně býti kratší než 2 dny.

U jízdenek zpátečních:

za každých započatých 50 km 1 den.

Platnost jízdenek nemůže nicméně býti kratší než 4 dny.

Zvláštní jízdenky za zlevněnou cenu mohou míti jinou dobu platnosti.

Prvý den platnosti jízdenky se počítá do doby platnosti za celý den. Cestující může nastoupiti cestu kteréhokoliv dne v době platnosti své jízdenky; není-li v tarifech jinak stanoveno, musí ji ukončiti nejpozději vlakem, který dojede podle jízdního řádu do stanice určení posledního dne platnosti, nejpozději ve 24 hodin.

Cestující, vstupuje do vlaku, může obložiti jak sám pro sebe, tak pro jiné osoby, které s ním cestují a za něž může předložiti jízdenky, po jednom dosud volném místě. Cestující, který opustí své místo a zřejmým způsobem je neobloží, ztrácí na ně nárok. Jinak se řídí přidělení míst podle předpisů, platných na každé železnici.

Tarify nebo jízdní řády určují, zda a za jakých podmínek mohou býti objednána místa u určitých vlaků.

Tarify určují, zda a za jakých podmínek má cestující právo přerušiti jízdu ve stanicích na cestě po dobu platnosti své jízdenky.

Užije-li cestující práva přerušiti jízdu ve stanicích na cestě, neprodlužuje se tím doba platnosti, stanovená tarify.

Je-li jízdenka cestujícího platná pouze po jediné cestě, může se pokračovati v přerušené jízdě také z některé stanice, která leží na téže trati a blíže k stanici určení.

Přeruší-li cestující, jehož jízdenka je platná libovolně po více cestách, jízdu, může v ní pokračovati buď ze stanice, kde jízdu přerušil, nebo z některé stanice, ležící blíže k stanici určení, ale na téže cestě, na které jízdu započal.

Doba přerušení jízdy jest omezena pouze dobou platnosti jízdenky.

Cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku, je povinen zaplatiti kromě jízdného za projetou trať ještě přirážku, nehledíc k trestním následkům; tato přirážka se vypočítává podle řádu železnice, na které bylo žádáno placení přirážky. Není-li v tom směru předpisů, musí cestující zaplatiti přirážku, která se rovná jízdnému za projetou trať.

Jízdenky, na nichž bylo něco neoprávněně měněno, považují se za neplatné a budou odebrány služebními orgány jako neplatné.

Cestující, který odepře hned zaplatiti jízdné nebo přirážku, může býti z jízdy vyloučen. Vyloučený cestující nemůže žádati, aby mu jeho zavazadla byla vydána v jiné stanici než ve stanici určení.

Nejsou připuštěny do vlaku nebo mohou býti vyloučeny cestou:

Přeprava osob stižených nakažlivou nemocí řídí se mezinárodními úmluvami nebo, není-li jich, ustanoveními platnými v každém státě.

Do vozů nemohou býti s sebou brány předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky výbušné, snadno zápalné nebo žíravé, jakož i předměty takové, které by mohly býti na obtíž nebo k nepohodlí cestujícím.

Avšak osoby, které při výkonu veřejné služby nosí střelnou zbraň, jakož i lovci a střelci jsou oprávněni vzíti s sebou střelivo až do nejnižší meze, stanovené řády platnými v příslušných zemích. Strážím, které doprovázejí vězně a s nimi ve zvláštních vozech nebo oddílech jedou, jest dovoleno vzíti s sebou nabitou střelnou zbraň.

Železniční zaměstnanci mají právo přesvědčiti se v přítomnosti cestujícího o povaze předmětů vzatých do vozů, jsou-li vážné důvody k podezření, že byla porušena ustanovení § 1.

Ten, kdo ustanovení § 1 nedbá, odpovídá za veškerou škodu z toho vzniklou a propadá kromě toho trestům stanoveným zákony a řády.

Cestující jsou oprávněni bráti s sebou do vozů zdarma předměty snadno přenosné (ruční zavazadlo), nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční nebo policejní nebo předpisy jiných správních úřadů a nemohou-li tyto předměty poškoditi vozy. Každý cestující má pro svá ruční zavazadla nárok pouze na prostor nad místem, které zaujímá, a pod ním.

Živá zvířata bráti s sebou do vozů není dovoleno. Malá zvířata, krotká, uzavřená v klecích, bednách, koších nebo v jiných vhodných obalech, malí psi též neuzavření, jsou však přece připuštěni, nebrání-li tomu policejní předpisy jednotlivých států, nenamítá-li proti tomu nic žádný z cestujících a mohou-li býti tato zvířata držena na klíně nebo umístěna jako ruční zavazadlo.

Tarify nebo jízdní řády mohou zakázati nebo dovoliti připuštění zvířat do určitých druhů vozů nebo vlaků.

Tarify stanoví, zda a za která zvířata musí býti zaplacen poplatek přepravní.

Dohled na ruční zavazadla a zvířata, která cestující bere s sebou, přísluší jemu samému.

Za zavazadla se považují pouze předměty určené k potřebě cestujícího a uložené v cestovních kufrech, koších, v tlumocích, v cestovních brašnách, v krabicích na klobouky a v jiných obalech toho druhu.

Kromě toho se jako zavazadla, též nebalená, s výhradou případu stanoveného písmenem d), připouštějí:

Nádržky motorových vozidel mohou obsahovati pohonnou směs za podmínky, že její přívod do splynovače je uzavřen a že splynovač byl spuštěním motoru vyprázdněn.

Tarify mohou obmeziti množství, objem a váhu předmětů výše uvedených, připuštěných ku přepravě jako zavazadlo.

Jiné předměty, které nejsou určeny k potřebě cestujícího, jakož i zvířata uzavřená v dostatečně bezpečných schránách, mohou býti přijaty jako zavazadla, dovolují-li to tarify.

Jako zavazadla jsou z přepravy vyloučeny předměty, které podle Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (MÚZ) jsou z přepravy vyloučeny. Ty, které jsou připuštěny podle ustanovení této Úmluvy podmínečně, jsou rovněž vyloučeny z přepravy jako zavazadla.

Nicméně jsou připuštěny jako zavazadla filmy balené podle předpisů Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (MÚZ).

Držitel zavazadlového lístku odpovídá za zachování předpisů článku 17; nese všechny důsledky porušení těchto předpisů.

Železnice je oprávněna, domnívá-li se, že byly předpisy porušen, y zjistit, zda obsah zavazadel vyhovuje předpisům. Držitele zavazadlového lístku nutno přizvati ke zjišťování; nedostaví-li se nebo nelze-li ho stihnouti a není-li jiných zákonných předpisů nebo řádů v státě, kde se zjišťování koná, je nutné vykonati je v přítomnosti dvou svědků dráze cizích. Je-li zjištěno porušení předpisů, je držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti výdaje způsobené zjišťováním.

Jsou-li porušena ustanovení § 4 článku 17, jest povinen držitel zavazadlového lístku zaplatiti přirážku nehledíc na doplatek, a je-li třeba, nehledíc na náhradu škody, jakož i na trestní následky.

Jako přirážka se platí 15 franků za každý kilogram hrubé váhy předmětů vyloučených z přepravy, obsahují-li tyto předměty látky vyloučené z přepravy podle odst. 4 článku 3 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích nebo zařaděné do I. a II. třídy Přílohy I k Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích, nejméně však 30 franků a v ostatních případech 5 franků, nejméně 10 franků.

Stanoví-li předpisy platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla tato závada zjištěna, menší celkovou přirážku, vybere se tato přirážka.

Zavazadla, jejichž obal jest nedostatečný nebo jejichž úprava je vadná nebo na nichž jsou zřejmé stopy poškození, mohou býti železnicí odmítnuta. Jestliže jsou přece přijata, je železnice oprávněna poznamenati jejich stav na zavazadlovém lístku. Přijme-li cestující zavazadlový lístek s takovou poznámkou, považuje se to za důkaz, že stav zavazadel jím byl uznán.

Jednotlivé kusy musí býti označeny způsobem dostatečně trvanlivým, jménem a adresou cestujícího a stanicí určení. Kusy, které nemají těchto označení, mohou býti odmítnuty.

Staré štítky, adresy nebo jiná označení, vztahující se na dřívější přepravy, musí cestující odstraniti nebo učiniti je nečitelnými.

Zavazadla mohou býti podávána pouze na předložení jízdenky, platné nejméně až do stanice určení zavazadel, a po cestě označen na jízdence.

Je-li jízdenka platná pro několik přepravních cest nebo je-li v místě určení několik stanic, musí cestující přesně označiti přepravní cestu nebo stanici, do které má býti zavazadlo vypraveno. Železnice neodpovídá za následky, neuposlechne-li cestující tohoto předpisu.

Tarify určují, zda a za jakých podmínek mohou býti zavazadla připuštěna ku přepravě po jiné cestě než té, která je označena v předložené jízdence, nebo bez předložení jízdenky. Stanoví-li tarify, že zavazadla mohou býti připuštěna ku přepravě bez předložení jízdenky, platí ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech cestujícího, kterého doprovázejí jeho zavazadla, též pro odesílatele zavazadel podaných bez předložení jízdenky.

Stanoví-li tak tarify, může cestující v době platnosti jízdenky podati zavazadla buď přímo pro celou trať ze stanice odesílací až do stanice určení nebo pro kteroukoli část celkové trati, přičemž však žádná část této trati nesmí býti projeta více než jednou.

Při podeji zavazadel se vydá cestujícímu zavazadlový lístek. Cestující je povinen přesvědčiti se, přijímaje lístek, zda je sepsán podle jeho údajů. Přepravné za zavazadlo se platí při podeji.

Jinak se řídí úkony při podeji zavazadel podle řádů platných ve stanici odesílací.

Zavazadlové lístky, vydávané pro mezinárodní přepravy, musí býti vyhotoveny podle vzorce, který jest v Příloze I této Úmluvy.

Na zavazadlových lístcích jsou povinné tyto údaje:

Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti zavazadlové lístky tištěny a sepisovány.

Tarify mohou stanoviti zvláštní předpisy pro přepravu jízdních kol a sportovního nářadí.

Cestující může za podmínek platných ve stanici odesílací označiti vlak, kterým mají býti zavazadla přepravena. Neužije-li tohoto oprávnění, přepraví se zavazadlo prvním vhodným vlakem.

Musí-li býti zavazadla přeložena do jiného vlaku v přípojové stanici, musí býti dále přepravena přípojným vlakem, může-li ho býti použito pro přepravu zavazadel a je-li čas nutný k přeložení. V opačném případě musí býti přepravena nejbližším vhodným vlakem.

Zavazadla mohou býti přepravována za podmínek výše označených, neodporují-li tomu při odjezdu nebo za přepravy předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních.

Železnice jest oprávněna nepřipustiti nebo obmeziti přepravu zavazadel v určitých vlacích nebo v určitých druzích vlaků.

Zavazadla se vydají, odevzdá-li se zavazadlový lístek. Železnice není povinna zkoumati, je-li držitel zavazadlového lístku oprávněn zavazadla převzíti.

Držitel zavazadlového lístku má právo požadovati u výdejny stanice určení výdej zavazadla, jakmile uplyne po příjezdu vlaku, kterým zavazadlo mělo býti přepraveno, doba potřebná k přichystání, jakož i, třeba-li toho, ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a předpisů jiných úřadů správních.

Nepředloží-li se zavazadlový lístek, není železnice povinna vydati zavazadla, leč prokáže-li žadatel své oprávnění; nezdá-li se tento průkaz dostatečným, může železnice žádati složení jistoty.

Zavazadla se vydávají ve stanici, do které byla podána. Na včas podanou žádost držitele zavazadlového lístku mohou však býti zavazadla, dovolují-li to okolnosti a nebráni-li tomu předpisy celní, berní, finanční, policejní nebo předpisy jiných úřadů správních, vrácena ve stanici odesílací nebo vydána v některé stanici na cestě, vrátí-li se zavazadlový lístek a kromě toho, žádá-li tak tarif, předloží-li se jízdenka.

Držitel zavazadlového lístku, jemuž nebylo vydáno zavazadlo za podmínek uvedených v § 2 shora uvedeném, může žádati, aby mu byl na zavazadlovém lístku potvrzen den a hodina, kdy žádal o výdej.

Jinak se řídí výdej předpisy platnými pro železnici dodací.

Pro přepravu jsou určeny vlaky jezdící pravidelně podle jízdních řádů a vlaky jezdící podle potřeby.

Železnice jsou povinny vyvěsiti včas ve stanicích jízdní řády vlaků svých tratí. V jízdních řádech musí býti vyznačen druh vlaků, vozová třída a doba odjezdu vlaků; u významnějších stanic přestupních a u stanic konečných musí býti vyznačena též doba příjezdu, jakož i důležitější připojení vlaková.

Jízdní řády již neplatné musí býti neprodleně odstraněny.

V každé stanici, otevřené pro mezinárodní přepravu, musí býti cestujícímu umožněno nahlédnouti do tarifů nebo do výtahu z tarifů, z nichž je vidět cenu mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné poplatky za zavazadla.

Přepravní poplatky se vypočítávají podle tarifů, které v každém státě jsou právoplatně a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje, nutné pro výpočet přepravních a vedlejších poplatků, a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn.

Mezinárodní tarify musí býti povinně uveřejněny jen ve státech, v kterých jsou železniční správy zúčastněny při těch tarifech jako železnice odesílací nebo přijímací.

Z tarifů musí býti zřejmě zvláštní podmínky přepravní.

Tarifů se musí užívati pro všechny zájemníky stejným způsobem; jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná.

Mezinárodní přímé tarify a jejich změny vstupují v platnost dnem určeným při jejich uveřejnění; zvýšení těch tarifů nebo jiná ztížení přepravních podmínek musí býti uveřejněna nejméně osm dní přede dnem určeným pro vstoupení v platnost.

Jsou-li vydány jízdenky nebo zavazadlové lístky mezinárodní a není přímého tarifu a některá železnice ve svém tarifu provede změnu, může býti žádáno použití této změny na ostatních železnicích nejdříve osm dní poté, kdy byly o tom zpravena.

Tarify pouze dočasné pozbývají platnosti uplynutím lhůty stanovené pro jejich platnost.

Nebylo-li jízdenky použito, může býti žádáno vrácení zaplaceného jízdného po srážce částek uvedených v následujících §§ 3 a 4.

Bylo-li pro úmrtí, onemocnění nebo nehodu přihodivší se cestujícímu na cestě nebo z jiných nutných příčin podobného rázu použito jízdenky jen částečně, bude po srážce částek uvedených v §§ 3 a 4 vrácen rozdíl mezi jízdným celkem zaplaceným a jízdným za projetou trať, vypočítaným podle normálních tarifů.

Z návratků jsou vyloučeny daně, příplatky za objednaná místa, poplatky za vyhotovení knižních jízdenek a provise zaplacené za prodej jízdenek.

Z částky, která má býti vrácena, sráží se poplatek 10 procent, nejméně 0,50 fr. a nejvýše 3 fr. za jízdenku, popřípadě i poštovné.

Tento poplatek se nesráží, jestliže se nepoužitá jízdenka vrátí výdejně, ze které pochází, týž den, kdy byla vydána.

Jestliže se cestující, jemuž bylo znemožněno pokračovati v jízdě podle jízdního řádu pro ztrátu připojení, způsobenou zpožděním vlaku, zrušením vlaku nebo přerušením přepravy, vzdá další jízdy, jest oprávněn žádati, aby bylo použito ustanovení § 2, aniž by si železnice mohla sraziti poplatky uvedené v § 4.

U jízdenek zlevněných možno poskytnouti návratky jen v případech a s omezeními, která jsou stanovena v § 5; zlevněné jízdenky pro děti, vydané podle prvního odstavce § 2 článku 7, nepovažují se za zlevněné jízdenky podle tohoto paragrafu.

Za jízdenky ztracené se neposkytuje náhrada.

Jsou-li zavazadla vzata zpět dříve, než opustila stanici odesílací, jest možné žádati za vrácení zavazadelného.

Jsou-li zavazadla vzata zpět v některé stanici na cestě, poskytne se návratek jen v případech a podle ustanovení shora uvedených v §§ 2 a 5.

V obou případech se z částky návratku sráží poplatek 0,50 fr. za zavazadlový lístek, a vyžaduje-li toho daný případ též daně.

Tarify mohou míti odchylná ustanovení, pokud ovšem tím nepůsobí cestujícímu ztížení.

Nárok na návratek, odůvodněný ustanoveními §§ 1, 2, 5, 6 a 8 tohoto článku, jakož i článku 13, zanikne, nebyl-li uplatněn u železnice ve lhůtě šestiměsíční, počítané u jízdenek uplynutím jejich platnosti, u zavazadlových lístků dnem jich výdeje.

Bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu přepravních a různých poplatků, musí býti přeplacený nebo nedoplacený rozdíl nahrazen.

Přeplatky zjištěné železnicí, přesahují-li 0,50 fr. za každou jízdenku nebo za každý zavazadlový lístek, musí býti oznámeny, pokud je to možné, z úředního podnětu zúčastněnému a vyrovnány co nejdříve.

Ve všech případech, které nejsou uvedeny v tomto článku, a není-li zvláštní dohody mezi železnicemi, platí vnitřní řády.

Železnice odpovídá za smrt cestujícího nebo za zranění, vzniklé železniční nehodou, jakož i za škody způsobené zpožděním nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, podle zákonů a řádů státu, kde se takový případ stal. Následující články tohoto oddílu neplatí pro tyto případy.

U ručních zavazadel a u zvířat, o které je povinen pečovati cestující podle § 3 článku 15, odpovídá železnice pouze za škody, které sama zavinila.

V těch případech není společné odpovědnosti.

Železnice, která přijala ku přepravě zavazadla a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy na celé cestě až do výdeje.

Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zavazadla, ve smlouvu přepravní a přijímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení § 2 článku 42, která se týkají železnice určení.

Železnice odpovídá za podmínek stanovených v této kapitole za opožděný výdej, za škodu ze ztráty buď úplné nebo částečné, jakož i z poškození zavazadel, která vznikne od přijetí zavazadla ku přepravě až do jeho výdeje.

Je zbavena této odpovědnosti při úplné nebo částečně ztrátě nebo poškození zavazadel, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním cestujícího, vlastní vadností zavazadel nebo vyšší mocí.

Neodpovídá za škodu, vzniklou zvláštní povahou zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány ku přepravě jako zavazadlo.

Mohla-li vzhledem ke skutečným okolnostem vzniknouti škoda z nebezpečí, které souvisí buď se zvláštní povahou zavazadla nebo s vadností obalu nebo s tím, že obsahovalo předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo jest zakázána, platí domněnka, že škoda vznikla skutečně z jedné z těchto příčin, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.

Rovněž je železnice zbavena odpovědnosti za opožděný výdej, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, které železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

Scházející zavazadlový kus je považován za ztracený, uplynulo-li čtrnáct dní ode dne, kdy bylo žádáno za výdej.

Byl-li zavazadlový kus, považovaný za ztracený, nalezen do roka po tom, kdy bylo žádáno o jeho výdej, je železnice povinna zpraviti o tom cestujícího, je-li jeho bydliště známo nebo může-li býti vypátráno.

Po obdržení této zprávy může cestující ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu byl tento zavazadlový kus vydán v některé ze stanic ležících na přepravní cestě, po zaplacení pouhého zavazadelného ze stanice odesílací až do stanice, kde zavazadlo bude vydáno, a vrátí-li náhradu, kterou obdržel, po eventuální srážce zavazadelného, které by bylo obsaženo v této náhradě, s výhradou všech nároků na náhradu pro zpoždění, stanovenou podle článku 34 a popřípadě § 3 článku 35.

Nebyl-li zavazadlový kus nalezený požadován ve lhůtě třicetidenní, stanovené ve shora uvedeném § 3, nebo byl-li tento zavazadlový kus nalezen teprve po roce od doby, kdy bylo žádáno za jeho výdej, naloží s ním železnice podle zákonů a řádu svého státu.

Při zpožděném výdeji, nedokáže-li cestující, že z tohoto zpoždění vznikla škoda, je železnice povinna zaplatiti náhradu dvacet centimů za každý kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých čtyřiadvacet hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno o jeho výdej, nejvýše za čtrnáct dní.

Byl-li podán důkaz, že ze zpoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže přesahovati čtyřnásobnou úhrnnou náhradu, stanovenou v § 1 tohoto článku.

Náhrady poskytované podle obou předcházejících paragrafů nemohou býti požadovány vedle náhrad, které by příslušely za úplnou ztrátu zavazadel.

Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny za část zavazadla, která nebyla ztracena.

Při poškození se poskytují vedle náhrady stanovené v článku 33.

V žádném případě však souhrn náhrad stanovených v paragrafech 1 a 2 s náhradami stanovenými v článcích 31 a 33 nemůže míti za následek placení celkové náhrady, která by byla větší než náhrada placená za úplnou ztrátu zboží.

U každého zavazadla může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán na zavazadlovém lístku.

Není-li jiných ustanovení v tarifech, musí býti částka opožděného zájmu vyjádřena v měně státu odesílacího.

V tom případě se vybírá z opověděné částky poplatek jedné desetiny z tisíce za každých započatých 10 kilometrů.

Tarify mohou tyto poplatky zmenšiti a stanoviti jejich nejmenší částku.

Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při zpoždění:

Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 34, mohou býti tyto náhrady žádány místo náhrad určených písmeny a) a b) tohoto paragrafu.

Při úplné nebo částečné ztrátě nebo při poškození zavazadla, byl-li opověděn zájem na dodání, mohou býti žádány:

Naskytlo-li se zároveň poškození nebo částečná ztráta zavazadel a zpožděný výdej, zaplatí se náhrady příslušející podle §§ 3 a 4 b) jen do částky opověděné jako zájem na dodání.

Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42.

Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici.

Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné listiny, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.

Při vyřizování reklamace může železnice požadovati vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

Žaloba na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána buď na železnici, která ji vybrala, nebo na železnici, v jejíž prospěch byla větší částka vybrána.

Ostatní žaloby, vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě.

Nedostala-li železnice určení zavazadlo, může býti přes to žalována.

Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká.

Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi.

Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu.

Žaloba může býti podána na jinou železnici, než které jsou shora označeny v §§ 1 a 2, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy.

Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III tohoto oddílu.

Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození nebo domnívá-li se, že taková škoda vznikla, nebo tvrdí-li tak cestující, jest železnice povinna bez průtahu a co možná v přítomnosti cestujícího zjistiti zápisem stav a váhu zavazadel, a pokud je to možné, velikost škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla.

Opis tohoto zápisu budiž dán zdarma cestujícímu, žádá-li o to.

Neuzná-li cestující zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zavazadel, jakož i příčin a velikosti škody, podle zákonů a řádů státu, kde se má soudní zjištění konati.

Při ztrátě zavazadlového kusu jest cestující povinen k usnadnění železničního pátrání popsati ztracené kusy tak přesně, jak je to možné.

Odběrem zavazadel zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní.

Nároky však nezaniknou:

Cestující může odmítati odběr zavazadel, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená.

Výhrady, které by učinil, ač zavazadla přijal, nemají účinku, neuzná-li je železnice.

Chybějí-li při výdeji některé z kusů uvedených v zavazadlovém lístku, může cestující žádati, dříve než přijme ostatní, aby mu o tom železnice vydala potvrzení.

Odpovědnost za úplnou ztrátu zaniká, nebyla-li zavazadla ve lhůtě šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým měla býti přepravována, požadována ve stanici určení, nehledíc k tomu, že cestující musí býti vždy zpraven, bylo-li zavazadlo nalezeno a lze-li z jeho označení zjistiti adresu cestujícího.

Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již najisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem.

Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li o nároky ze škody způsobené zlým úmyslem nebo podvodem podle článku 38.

Promlčení se počíná:

Den označený jako počátek promlčení se nikdy nepočítá do lhůty.

Promlčení se staví písemnou reklamací, podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítne reklamaci písemně a vrátí doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se toho dovolává.

Další reklamace týkající se téhož nároku nestaví promlčení.

S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, v kterém byly nároky vzneseny.

Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození zavazadla podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení:

Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny při přepravě, v poměru kilometrových vzdáleností podle použitých tarifů.

Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora uvedených článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolností případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho.

Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala.

Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny.

Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih.

Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu.

Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky.

Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu.