Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

59/1938 Sb. znění účinné od 14. 4. 1938 do 29. 2. 1956

59

 

Vyhláška

ministra zahraničních věcí

ze dne 15. března 1938

o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933

Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel byla spolu se závěrečným aktem schválena panem presidentem republiky Československé dne 23. března 1937 a ratifikována Německem, Rakouskem, Belgií, Dánskem, svobodným městem Gdánskem, Estonskem, Francií, Maďarskem, Itálií, Lotyšskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem, Československem a Jugoslávií.

Zápis o uložení ratifikačních listin a vstupu v platnost Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích ze dne 23. listopadu 1933 uveřejňuje se tímto spolu s překladem.

Podle tohoto zápisu ustanovení Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1937 o přepravě cestujících a zavazadel po železnici vstoupí v platnost dnem 1. října 1938.

Dr. Krofta v. r.

Protokol

diplomatické konference, která se sešla, aby určila datum, jímž vstoupí v platnost Mezinárodní úmluva z 23. listopadu 1933 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.)

Provádějíce ustanovení odstavce b) kapitoly II závěrečného aktu, podepsaného v Římě dne 23. listopadu 1933, o Mezinárodní úmluvě z téhož dne, týkající se přepravy cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.) a uzavřené mezi

Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdánskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Itálií, Lotyšskem, Lichtenštejnskem, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Rumunskem, Švédskem, Švýcarskem, Československem, Tureckem a Jugoslávií,

a v důsledku výzvy, kterou švýcarská federální rada zaslala vysokým smluvním stranám, podepsaní plnomocníci sešli se dnes v Bernu, ve federálním paláci, aby určili datum, jímž vstoupí v platnost

 

Mezinárodní úmluva z 23. listopadu 1933 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích,

 

která tvoří se svými přílohami a se svým závěrečným aktem jediný celek sestávající z čtyř dokumentů.

Oznámivše si vzájemně své plné moci, které byly shledány v dobré a řádné formě, (podepsaní plnomocníci) vzali na vědomí prohlášení švýcarské vlády, podle kterého ratifikační listiny, uznané po přezkoušení správnými a souhlasnými, byly odevzdány k uložení vládě Švýcarské konfederace následujícími státy ve dnech níže uvedených:

1. Rakouskem dne 9. listopadu 1934,

2. Švédskem dne 11. dubna 1935,

3. Německem dne 12. července 1935,

4. Norskem dne 22. července 1935,

5. Maďarskem dne 10. září 1935,

6. Itálií dne 30. října 1935,

7. Dánskem dne 13. listopadu 1935,

8. Polskem dne 11. února 1936,

9. svobodným městem Gdánskem dne 11. února 1936,

10. Lucemburskem dne 29. února 1936,

11. Francií dne 9. března 1936,

12. Estonskem dne 12. března 1936,

13. Nizozemím dne 20. března 1936,

14. Belgií dne 17. června 1936,

15. Lotyšskem dne 28. dubna 1936,

16. Švýcarskem dne 29. května 1937,

17. Československem dne 2. července 1937,

18. Jugoslávií dne 10. listopadu 1937,

19. Rumunskem dne 13. listopadu 1937.

 

Vzhledem k počtu států, které ratifikační listiny již odevzdaly švýcarské vládě k uložení,

podepsaní plnomocníci se shodli, že již nyní určí datum, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, a smluvili se na tomto:

1. Ustanovení Mezinárodní úmluvy z 23. listopadu 1933 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích vstoupí v platnost dnem 1. října 1938.

2. Tímto právě uvedeným dnem bude odvolána a nahrazena shora zmíněnou úmluvou z 23. listopadu 1933 Mezinárodní úmluva z 23. října 1924 o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích a s ní i závěrečný protokol z 23. října 1924.

3. Portugalsko, jakožto stát zúčastněný na M. Ú. C. z r. 1924, avšak nepodepsavší M. Ú. C. z r. 1933, se žádá, aby přistoupilo k nové úmluvě a aby podepsalo rovněž tento protokol.

Tento protokol zůstává až do 1. srpna 1938 otevřen podpisům vlád těch smluvních států, které dosud nemohly jej podepsati. Na státy, které nejsou signatáři tohoto protokolu, ale odevzdají své ratifikační listiny po 1. srpnu 1938, může se úmluva aplikovati prvním dnem druhého měsíce, počítajíc od onoho měsíce, v němž švýcarská vláda oznámí vládám smluvních států odevzdání těchto ratifikačních listin.

Tomu na svědomí sepsali a podepsali níže uvedení plnomocníci tento protokol.

 

Dáno v Bernu, dne sedmnáctého listopadu roku tisícího devítistého třicátého sedmého, ve dvou originálech, z nichž jeden zůstane uložen v archivech Švýcarské konfederace a druhý bude zaslán vládou švýcarskou vládě italské k uložení v jejích archivech.

 

Autentický výtisk tohoto protokolu bude dodán švýcarskou vládou všem vysokým stranám, jakož i vládě portugalské.

Za Německo:

Otto Köcher v. r.

Dr. Kurt Friebe v. r.

 

Za Rakousko:

Engerth v. r.

Dr. F. Jelinek v. r.

 

Za Belgii:

hr. Louis D'ursel v. r.

 

Za Bulharsko:

--

 

Za Dánsko:

E. H. Schack v. r.

 

Za svobodné město Gdánsko:

--

 

Za Španělsko:

--

 

Za Estonsko:

--

 

Za Finsko:

--

 

Za Francii:

Alphand v. r.

E. Charlot v. r.

 

Za Řecko:

C. Psaroudas v. r.

 

Za Maďarsko:

Velics v. r.

 

Za Itálii:

Tamaro v. r.

A. Filoni v. r.

 

Za Lotyšsko:

J. Feldmans v. r.

 

Za Lichtenštejnsko:

Pilet-Golaz v. r.

 

Za Lucembursko:

Elter v. r.

 

Za Norsko:

--

 

Za Nizozemí:

A. Loudon v. r.

 

Za Polsko:

J. de Mondzelewski v. r.

 

Za Portugalsko:

--

 

Za Rumunsko:

S. Miclescu v. r.

J. Cozachevici v. r.

 

Za Švédsko:

K. J. Westman v. r.

 

Za Švýcarsko:

Pilet-Golaz v. r.

 

Za Československo:

Künzl-Jizerský v. r.

 

Za Turecko:

Vasfi Mentes v. r.

 

Za Jugoslávii:

Zor. Dragutinovitch v. r.

 

Jménem republiky Československé

Jménem republiky Československé, Německa, Rakouska, Belgie, Bulharska, Dánska, svobodného města Gdánska, Španělska, Estonska, Finska, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Lotyšska, Lichtenštejnska, Lucemburska, Norska, Nizozemí, Polska, Rumunska, Švédska, Švýcarska, Turecka a Jugoslávie byla sjednána tato Úmluva s přílohami I. a II. spolu se Závěrečným aktem:

Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.)

(čl. 1-64)

Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Dánsko, svobodné město Gdánsko, Španělsko, Estonsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Norsko, Nizozemí, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Československo, Turecko, Jugoslávie, za účasti zástupců vládní komise Sárského území,

shledavše nutným podrobiti Mezinárodní úmluvu o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích podepsanou v Bernu 23. října 1924, revisí podle článku 60 této Úmluvy, rozhodly se sjednati za tím účelem novou Úmluvu a dohodly se o těchto článcích:

Oddíl první

Věc a rozsah Úmluvy (čl. 1-4)

Čl.1

Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva (§ 1-3)

Čl.1 § 1

Tato Úmluva platí pro veškerou přepravu cestujících a zavazadel s mezinárodními lístky přepravními po území nejméně dvou smluvních států, koná-li se výhradně po tratích zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58 této Úmluvy.

Čl.1 § 2

Úmluva tato však neplatí:

1.

Pro přepravy, při nichž stanice nástupní a stanice cílová leží na území téhož státu, a které územím druhého státu jen procházejí:

a)

když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odjezdu;

b)

i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odjezdu, jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých tyto přepravy nejsou považovány za mezinárodní.

2.

Pro přepravu mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje.

Čl.1 § 3

Tarify určují spoje, pro které se vydávají mezinárodní jízdenky a zavazadlové lístky․

Čl.2

Ustanovení o sdružených přepravách (§ 1-4)

Čl.2 § 1

Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, uvedeném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné železnice, zapsané v seznamu.

Čl.2 § 2

Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva, plynoucí pro železnice z této Úmluvy, s výhradou odchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto odchylky nesmějí měniti však předpisy o odpovědnosti, stanovené touto Úmluvou.

Čl.2 § 3

Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby odchylky, uvedené v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify.

Čl.2 § 4

Pro mezinárodní přepravy, při nichž jsou zúčastněny železnice zároveň s jinými přepravními podniky než těmi, které jsou vyjmenovány shora v § 1, mohou železnice, aby vyhověly zvláštnostem každého druhu přepravy, v dohodě se zúčastněnými přepravními podniky stanoviti tarifní podmínky na základě právního řádu, odlišného od této Úmluvy. V tom případě mohou stanoviti používání jiné přepravní listiny, než která je předepsána touto Úmluvou.

Čl.3

Přípoj (§ 1-2)

Čl.3 § 1

Úmluva platí rovněž pro přepravu cestujících a zavazadel ze stanice, která není v mezinárodním tarifu, do přípojné stanice téhož státu, která je v tomto tarifu, a odtud do stanice cílové, která je v témže tarifu, buď s mezinárodní jízdenkou nebo se zavazadlovým lístkem, v kterých jsou sečteny sazby za přepravu přímou a přípojnou, nebo se dvěma jízdenkami přípojnými. Jsou-li vydány dvě jízdenky, musí býti na druhé z nich poznamenána původní stanice nástupní.

Čl.3 § 2

Železnice určují, pokud a za jakých podmínek lze požadovati tuto přípojnou přepravu z určitých stanic. Tyto stanice jsou vyjmenovány v seznamu, který se oznámí ostatním zúčastněným železnicím.

Čl.4

Přepravní povinnost železnice

Je-li mezinárodní tarif nebo je-li přípojná přeprava dovolena podle článku 3, nelze přepravu odmítnouti, pokud:

a)

cestující vyhoví předpisům této Úmluvy;

b)

přeprava je možná pravidelnými prostředky přepravními;

c)

přeprava není zakázána v jednom ze zúčastněných států zákonnými předpisy nebo z důvodů veřejného pořádku;

d)

přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

Oddíl II

Smlouva přepravní (čl. 5-27)

Kapitola první

Přeprava cestujících (čl. 5-16)

Čl.5

Právo na přepravu (§ 1-2)

Čl.5 § 1

Cestující musí míti jízdenku na počátku jízdy. Tarify mohou v té příčině stanoviti výjimky.

Čl.5 § 2

Cestující jest povinen uchovati svoji jízdenku po celou dobu jízdy. Na požádání ji musí předložiti každému zaměstnanci pověřenému kontrolou a odevzdati na konci jízdy.

Čl.6

Jízdenky (§ 1-5)

Čl.6 § 1

Jízdenky, vydané pro mezinárodní přepravu, pro kterou platí tato Úmluva, musí míti znamení C.

Čl.6 § 2

Na jízdenkách jsou povinné tyto údaje:

a)

název stanice nástupní a cílové;

b)

přepravní cesta; je-li dovoleno použíti různých cest nebo různých přepravních prostředků, musí to býti v jízdence poznamenáno;

c)

druh vlaku a vozová třída;

d)

jízdné;

e)

den počátku platnosti;

f)

doba platnosti.

Čl.6 § 3

Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti jízdenky tištěny a vyplňovány, jakož i jejich úpravu a obsah.

Čl.6 § 4

Jízdenky, které obsahují lístky kontrolní (knižní jízdenky), jakož i sestavené jízdenky železničních správ, jsou podle této Úmluvy jedinou jízdenkou.

Spojí-li úřední nebo soukromé cestovní kanceláře jízdenky pod jednou obálkou, je každá z nich zvláštní jízdenkou, pro kterou platí podle okolností vnitřní předpisy zúčastněného státu nebo tato Úmluva.

Čl.6 § 5

Kromě výjimek stanovených tarify nelze jízdenku postoupiti, leč nezní-li na jméno a nebyla-li jízda započata.

Obchodování s jízdenkami a jejich další prodej za jinou cenu než tarifní podléhá v každém státě zákonům a řádům toho státu.

Čl.7

Sleva pro děti (§ 1-2)

Čl.7 § 1

Děti až do dovršeného čtvrtého roku se přepravují zdarma bez jízdenky, nežádá-li se pro ně zvláštního místa.

Čl.7 § 2

Děti starší než 4 léta až do dovršeného 10. roku a děti mladší, pro které se žádá zvláštní místo, přepravují se za ceny zlevněné, které nemohou převyšovati polovinu ceny jízdenek pro dospělé, bez újmy zaokrouhlování částek podle předpisů správy jízdenku vydávající.

Poskytnutí této slevy není povinné u jízdenek již zlevněných vzhledem k normální ceně jednoduché jízdenky.

Čl.8

Doba platnosti jízdenek (§ 1-4)

Čl.8 § 1

Doba platnosti jízdenek musí býti určena tarify.

Čl.8 § 2

Tato platnost musí býti nejméně:

U jízdenek jednoduchých:

za každých započatých 100 km 1 den.

Platnost jízdenek nemůže nicméně býti kratší než 2 dny.

U jízdenek zpátečních:

za každých započatých 50 km 1 den.

Platnost jízdenek nemůže nicméně býti kratší než 4 dny.

Čl.8 § 3

Zvláštní jízdenky za zlevněnou cenu mohou míti jinou dobu platnosti.

Čl.8 § 4

Prvý den platnosti jízdenky se počítá do doby platnosti za celý den. Cestující může nastoupiti cestu kteréhokoliv dne v době platnosti své jízdenky; není-li v tarifech jinak stanoveno, musí ji ukončiti nejpozději vlakem, který dojede podle jízdního řádu do stanice určení posledního dne platnosti, nejpozději ve 24 hodin.

Čl.9

Přidělení a objednávka míst (§ 1-2)

Čl.9 § 1

Cestující, vstupuje do vlaku, může obložiti jak sám pro sebe, tak pro jiné osoby, které s ním cestují a za něž může předložiti jízdenky, po jednom dosud volném místě. Cestující, který opustí své místo a zřejmým způsobem je neobloží, ztrácí na ně nárok. Jinak se řídí přidělení míst podle předpisů, platných na každé železnici.

Čl.9 § 2

Tarify nebo jízdní řády určují, zda a za jakých podmínek mohou býti objednána místa u určitých vlaků.

Čl.10

Přerušení jízdy ve stanicích na cestě (§ 1-5)

Čl.10 § 1

Tarify určují, zda a za jakých podmínek má cestující právo přerušiti jízdu ve stanicích na cestě po dobu platnosti své jízdenky.

Čl.10 § 2

Užije-li cestující práva přerušiti jízdu ve stanicích na cestě, neprodlužuje se tím doba platnosti, stanovená tarify.

Čl.10 § 3

Je-li jízdenka cestujícího platná pouze po jediné cestě, může se pokračovati v přerušené jízdě také z některé stanice, která leží na téže trati a blíže k stanici určení.

Čl.10 § 4

Přeruší-li cestující, jehož jízdenka je platná libovolně po více cestách, jízdu, může v ní pokračovati buď ze stanice, kde jízdu přerušil, nebo z některé stanice, ležící blíže k stanici určení, ale na téže cestě, na které jízdu započal.

Čl.10 § 5

Doba přerušení jízdy jest omezena pouze dobou platnosti jízdenky.

Čl.11

Změna třídy nebo vlaku

Cestující může zaujmouti místo ve vyšší třídě nebo přestoupiti do vlaku vyššího druhu, než které jsou označeny na jízdence, za podmínek určených tarify a zaplatí-li stanovený doplatek.

Čl.12

Cestující bez platné jízdenky (§ 1-3)

Čl.12 § 1

Cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku, je povinen zaplatiti kromě jízdného za projetou trať ještě přirážku, nehledíc k trestním následkům; tato přirážka se vypočítává podle řádu železnice, na které bylo žádáno placení přirážky. Není-li v tom směru předpisů, musí cestující zaplatiti přirážku, která se rovná jízdnému za projetou trať.

Čl.12 § 2

Jízdenky, na nichž bylo něco neoprávněně měněno, považují se za neplatné a budou odebrány služebními orgány jako neplatné.

Čl.12 § 3

Cestující, který odepře hned zaplatiti jízdné nebo přirážku, může býti z jízdy vyloučen. Vyloučený cestující nemůže žádati, aby mu jeho zavazadla byla vydána v jiné stanici než ve stanici určení.

Čl.13

Osoby z jízdy vyloučené nebo podmínečně k ní připuštěné (§ 1-2)

Čl.13 § 1

Nejsou připuštěny do vlaku nebo mohou býti vyloučeny cestou:

a)

osoby opilé, osoby, které se chovají neslušně nebo nezachovávají zákonných předpisů a řádů; tyto osoby nemají nároku na vrácen ani jízdného, ani poplatku, které zaplatily za přepravu svých zavazadel;

b)

osoby, které by pro nemoc nebo z jiných důvodů mohly býti svým sousedům na obtíž, ledaže by byl pro ně zvláštní oddíl předem objednán, nebo jim mohl býti dán k použití po zaplacení; osoby onemocnělé cestou však musí býti vždy přepraveny nejméně až do první stanice, kde jest možné jim poskytnouti potřebné ošetření. Jízdné a poplatek vybraný za zavazadla se jim vrátí za podmínek stanovených v článku 26, po odečtení částky připadající na trať projetou.

Čl.13 § 2

Přeprava osob stižených nakažlivou nemocí řídí se mezinárodními úmluvami nebo, není-li jich, ustanoveními platnými v každém státě.

Čl.14

Předměty vyloučené z osobních vozů (§ 1-3)

Čl.14 § 1

Do vozů nemohou býti s sebou brány předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky výbušné, snadno zápalné nebo žíravé, jakož i předměty takové, které by mohly býti na obtíž nebo k nepohodlí cestujícím.

Avšak osoby, které při výkonu veřejné služby nosí střelnou zbraň, jakož i lovci a střelci jsou oprávněni vzíti s sebou střelivo až do nejnižší meze, stanovené řády platnými v příslušných zemích. Strážím, které doprovázejí vězně a s nimi ve zvláštních vozech nebo oddílech jedou, jest dovoleno vzíti s sebou nabitou střelnou zbraň.

Čl.14 § 2

Železniční zaměstnanci mají právo přesvědčiti se v přítomnosti cestujícího o povaze předmětů vzatých do vozů, jsou-li vážné důvody k podezření, že byla porušena ustanovení § 1.

Čl.14 § 3

Ten, kdo ustanovení § 1 nedbá, odpovídá za veškerou škodu z toho vzniklou a propadá kromě toho trestům stanoveným zákony a řády.

Čl.15

Braní ručních zavazadel a zvířat do osobních vozů (§ 1-3)

Čl.15 § 1

Cestující jsou oprávněni bráti s sebou do vozů zdarma předměty snadno přenosné (ruční zavazadlo), nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční nebo policejní nebo předpisy jiných správních úřadů a nemohou-li tyto předměty poškoditi vozy. Každý cestující má pro svá ruční zavazadla nárok pouze na prostor nad místem, které zaujímá, a pod ním.

Čl.15 § 2

Živá zvířata bráti s sebou do vozů není dovoleno. Malá zvířata, krotká, uzavřená v klecích, bednách, koších nebo v jiných vhodných obalech, malí psi též neuzavření, jsou však přece připuštěni, nebrání-li tomu policejní předpisy jednotlivých států, nenamítá-li proti tomu nic žádný z cestujících a mohou-li býti tato zvířata držena na klíně nebo umístěna jako ruční zavazadlo.

Tarify nebo jízdní řády mohou zakázati nebo dovoliti připuštění zvířat do určitých druhů vozů nebo vlaků.

Tarify stanoví, zda a za která zvířata musí býti zaplacen poplatek přepravní.

Čl.15 § 3

Dohled na ruční zavazadla a zvířata, která cestující bere s sebou, přísluší jemu samému.

Čl.16

Zpoždění Ztráta připojení Zrušení vlaků

Bylo-li zpožděním vlaku zmeškáno připojení k jinému vlaku nebo byl-li zrušen vlak na celé trati nebo na její části a chce-li cestující pokračovati v jízdě, jest železnice povinna, pokud je to možné, přepraviti jej s jeho zavazadly bez jakéhokoli doplatku vlakem, který jede do téže stanice cílové po téže trati nebo po jiné trati, patřící správám zúčastněným při původní přepravní cestě, a který mu umožní, že přijede do cílové stanice s menším zpožděním. Přednosta stanice nechť podle okolností stvrdí na jízdence ztrátu připojení nebo zrušení vlaku, prodlouží, pokud je to nutné, dobu platnosti a učiní ji platnou pro novou trať, pro vyšší třídu nebo pro vlak s vyššími sazbami. Železnice je však oprávněna v tarifech nebo v jízdních řádech vyloučiti užití určitých vlaků.

Kapitola II

Přeprava zavazadel (čl. 17-6)

Čl.17

Pojem zavazadel Předměty vyloučené z přepravy (§ 1-4)

Čl.17 § 1

Za zavazadla se považují pouze předměty určené k potřebě cestujícího a uložené v cestovních kufrech, koších, v tlumocích, v cestovních brašnách, v krabicích na klobouky a v jiných obalech toho druhu.

Čl.17 § 2

Kromě toho se jako zavazadla, též nebalená, s výhradou případu stanoveného písmenem d), připouštějí:

a)

lenošky přenosné nebo pojezdné pro nemocné, lenošky pojezdné jimi řiditelné s pomocným motorem nebo bez něho, lehátka;

b)

dětské kočárky;

c)

cestovní kufry se vzorky zboží;

d)

hudební nástroje přenosné v bednách, pouzdrech nebo v jiných obalech;

e)

nářadí pro představení artistů, pokud jejich úprava, objem a váha dovoluje rychle je naložiti a umístiti v zavazadlovém voze;

f)

nástroje měřičské až do délky 4 metrů a příruční nářadí;

g)

ruční a sportovní sáňky pro jednu nebo dvě osoby, lyže, plachty pro bruslaře, jakož i čluny nejvýše do 3 metrů délky;

h)

jízdní kola s pomocným motorem nebo bez něho, motorová kola pro jednu osobu s vedlejším sedadlem nebo bez něho, za podmínky, že jsou z nich sňaty volné součástky.

Nádržky motorových vozidel mohou obsahovati pohonnou směs za podmínky, že její přívod do splynovače je uzavřen a že splynovač byl spuštěním motoru vyprázdněn.

Tarify mohou obmeziti množství, objem a váhu předmětů výše uvedených, připuštěných ku přepravě jako zavazadlo.

Čl.17 § 3

Jiné předměty, které nejsou určeny k potřebě cestujícího, jakož i zvířata uzavřená v dostatečně bezpečných schránách, mohou býti přijaty jako zavazadla, dovolují-li to tarify.

Čl.17 § 4

Jako zavazadla jsou z přepravy vyloučeny předměty, které podle Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (MÚZ) jsou z přepravy vyloučeny. Ty, které jsou připuštěny podle ustanovení této Úmluvy podmínečně, jsou rovněž vyloučeny z přepravy jako zavazadla.

Nicméně jsou připuštěny jako zavazadla filmy balené podle předpisů Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (MÚZ).

Čl.18

Odpovědnost cestujícího za zavazadla Přirážky (§ 1-3)

Čl.18 § 1

Držitel zavazadlového lístku odpovídá za zachování předpisů článku 17; nese všechny důsledky porušení těchto předpisů.

Čl.18 § 2

Železnice je oprávněna, domnívá-li se, že byly předpisy porušen, y zjistit, zda obsah zavazadel vyhovuje předpisům. Držitele zavazadlového lístku nutno přizvati ke zjišťování; nedostaví-li se nebo nelze-li ho stihnouti a není-li jiných zákonných předpisů nebo řádů v státě, kde se zjišťování koná, je nutné vykonati je v přítomnosti dvou svědků dráze cizích. Je-li zjištěno porušení předpisů, je držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti výdaje způsobené zjišťováním.

Čl.18 § 3

Jsou-li porušena ustanovení § 4 článku 17, jest povinen držitel zavazadlového lístku zaplatiti přirážku nehledíc na doplatek, a je-li třeba, nehledíc na náhradu škody, jakož i na trestní následky.

Jako přirážka se platí 15 franků za každý kilogram hrubé váhy předmětů vyloučených z přepravy, obsahují-li tyto předměty látky vyloučené z přepravy podle odst. 4 článku 3 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích nebo zařaděné do I. a II. třídy Přílohy I k Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích, nejméně však 30 franků a v ostatních případech 5 franků, nejméně 10 franků.

Stanoví-li předpisy platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla tato závada zjištěna, menší celkovou přirážku, vybere se tato přirážka.

Čl.19

Obal a úprava zavazadel (§ 1-3)

Čl.19 § 1

Zavazadla, jejichž obal jest nedostatečný nebo jejichž úprava je vadná nebo na nichž jsou zřejmé stopy poškození, mohou býti železnicí odmítnuta. Jestliže jsou přece přijata, je železnice oprávněna poznamenati jejich stav na zavazadlovém lístku. Přijme-li cestující zavazadlový lístek s takovou poznámkou, považuje se to za důkaz, že stav zavazadel jím byl uznán.

Čl.19 § 2

Jednotlivé kusy musí býti označeny způsobem dostatečně trvanlivým, jménem a adresou cestujícího a stanicí určení. Kusy, které nemají těchto označení, mohou býti odmítnuty.

Čl.19 § 3

Staré štítky, adresy nebo jiná označení, vztahující se na dřívější přepravy, musí cestující odstraniti nebo učiniti je nečitelnými.

Čl.20

Prodej a výprava zavazadel Zavazadlový lístek (§ 1-8)

Čl.20 § 1

Zavazadla mohou býti podávána pouze na předložení jízdenky, platné nejméně až do stanice určení zavazadel, a po cestě označen na jízdence.

Je-li jízdenka platná pro několik přepravních cest nebo je-li v místě určení několik stanic, musí cestující přesně označiti přepravní cestu nebo stanici, do které má býti zavazadlo vypraveno. Železnice neodpovídá za následky, neuposlechne-li cestující tohoto předpisu.

Tarify určují, zda a za jakých podmínek mohou býti zavazadla připuštěna ku přepravě po jiné cestě než té, která je označena v předložené jízdence, nebo bez předložení jízdenky. Stanoví-li tarify, že zavazadla mohou býti připuštěna ku přepravě bez předložení jízdenky, platí ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech cestujícího, kterého doprovázejí jeho zavazadla, též pro odesílatele zavazadel podaných bez předložení jízdenky.

Stanoví-li tak tarify, může cestující v době platnosti jízdenky podati zavazadla buď přímo pro celou trať ze stanice odesílací až do stanice určení nebo pro kteroukoli část celkové trati, přičemž však žádná část této trati nesmí býti projeta více než jednou.

Čl.20 § 2

Při podeji zavazadel se vydá cestujícímu zavazadlový lístek. Cestující je povinen přesvědčiti se, přijímaje lístek, zda je sepsán podle jeho údajů. Přepravné za zavazadlo se platí při podeji.

Čl.20 § 3

Jinak se řídí úkony při podeji zavazadel podle řádů platných ve stanici odesílací.

Čl.20 § 4

Zavazadlové lístky, vydávané pro mezinárodní přepravy, musí býti vyhotoveny podle vzorce, který jest v Příloze I této Úmluvy.

Čl.20 § 5

Na zavazadlových lístcích jsou povinné tyto údaje:

a)

název stanice odesílací a stanice určení;

b)

přepravní cesta;

c)

den podeje a vlak, ke kterému bylo zavazadlo podáno;

d)

počet jízdenek, ačli nebyla zavazadla podána ku přepravě bez předložení jízdenky;

e)

počet a váha kusů;

f)

zavazadelné a jiné možné poplatky;

g)

vyžaduje-li toho daný případ, slovy vypsaná částka zájmu na dodání, opověděného podle článku 35.

Čl.20 § 6

Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti zavazadlové lístky tištěny a sepisovány.

Čl.20 § 7

Tarify mohou stanoviti zvláštní předpisy pro přepravu jízdních kol a sportovního nářadí.

Čl.20 § 8

Cestující může za podmínek platných ve stanici odesílací označiti vlak, kterým mají býti zavazadla přepravena. Neužije-li tohoto oprávnění, přepraví se zavazadlo prvním vhodným vlakem.

Musí-li býti zavazadla přeložena do jiného vlaku v přípojové stanici, musí býti dále přepravena přípojným vlakem, může-li ho býti použito pro přepravu zavazadel a je-li čas nutný k přeložení. V opačném případě musí býti přepravena nejbližším vhodným vlakem.

Zavazadla mohou býti přepravována za podmínek výše označených, neodporují-li tomu při odjezdu nebo za přepravy předpisy celní, berní, finanční nebo policejní a předpisy jiných úřadů správních.

Železnice jest oprávněna nepřipustiti nebo obmeziti přepravu zavazadel v určitých vlacích nebo v určitých druzích vlaků.

Čl.21

Výdej (§ 1-6)

Čl.21 § 1

Zavazadla se vydají, odevzdá-li se zavazadlový lístek. Železnice není povinna zkoumati, je-li držitel zavazadlového lístku oprávněn zavazadla převzíti.

Čl.21 § 2

Držitel zavazadlového lístku má právo požadovati u výdejny stanice určení výdej zavazadla, jakmile uplyne po příjezdu vlaku, kterým zavazadlo mělo býti přepraveno, doba potřebná k přichystání, jakož i, třeba-li toho, ke splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a předpisů jiných úřadů správních.

Čl.21 § 3

Nepředloží-li se zavazadlový lístek, není železnice povinna vydati zavazadla, leč prokáže-li žadatel své oprávnění; nezdá-li se tento průkaz dostatečným, může železnice žádati složení jistoty.

Čl.21 § 4

Zavazadla se vydávají ve stanici, do které byla podána. Na včas podanou žádost držitele zavazadlového lístku mohou však býti zavazadla, dovolují-li to okolnosti a nebráni-li tomu předpisy celní, berní, finanční, policejní nebo předpisy jiných úřadů správních, vrácena ve stanici odesílací nebo vydána v některé stanici na cestě, vrátí-li se zavazadlový lístek a kromě toho, žádá-li tak tarif, předloží-li se jízdenka.

Čl.21 § 5

Držitel zavazadlového lístku, jemuž nebylo vydáno zavazadlo za podmínek uvedených v § 2 shora uvedeném, může žádati, aby mu byl na zavazadlovém lístku potvrzen den a hodina, kdy žádal o výdej.

Čl.21 § 6

Jinak se řídí výdej předpisy platnými pro železnici dodací.

Kapitola III

Společná ustanovení pro přepravu cestujících a zavazadel (čl. 22-27)

Čl.22

Vlaky Jízdní řády Výtahy z tarifů (§ 1-3)

Čl.22 § 1

Pro přepravu jsou určeny vlaky jezdící pravidelně podle jízdních řádů a vlaky jezdící podle potřeby.

Čl.22 § 2

Železnice jsou povinny vyvěsiti včas ve stanicích jízdní řády vlaků svých tratí. V jízdních řádech musí býti vyznačen druh vlaků, vozová třída a doba odjezdu vlaků; u významnějších stanic přestupních a u stanic konečných musí býti vyznačena též doba příjezdu, jakož i důležitější připojení vlaková.

Jízdní řády již neplatné musí býti neprodleně odstraněny.

Čl.22 § 3

V každé stanici, otevřené pro mezinárodní přepravu, musí býti cestujícímu umožněno nahlédnouti do tarifů nebo do výtahu z tarifů, z nichž je vidět cenu mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné poplatky za zavazadla.

Čl.23

Zásady pro výpočet přepravních poplatků Tarify (§ 1-2)

Čl.23 § 1

Přepravní poplatky se vypočítávají podle tarifů, které v každém státě jsou právoplatně a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje, nutné pro výpočet přepravních a vedlejších poplatků, a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn.

Mezinárodní tarify musí býti povinně uveřejněny jen ve státech, v kterých jsou železniční správy zúčastněny při těch tarifech jako železnice odesílací nebo přijímací.

Čl.23 § 2

Z tarifů musí býti zřejmě zvláštní podmínky přepravní.

Tarifů se musí užívati pro všechny zájemníky stejným způsobem; jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná.

Mezinárodní přímé tarify a jejich změny vstupují v platnost dnem určeným při jejich uveřejnění; zvýšení těch tarifů nebo jiná ztížení přepravních podmínek musí býti uveřejněna nejméně osm dní přede dnem určeným pro vstoupení v platnost.

Jsou-li vydány jízdenky nebo zavazadlové lístky mezinárodní a není přímého tarifu a některá železnice ve svém tarifu provede změnu, může býti žádáno použití této změny na ostatních železnicích nejdříve osm dní poté, kdy byly o tom zpravena.

Tarify pouze dočasné pozbývají platnosti uplynutím lhůty stanovené pro jejich platnost.

Čl.24

Zákaz zvláštních úmluv

Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo více cestujícím, jest výslovně zakázána a neplatná.

Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď pro službu železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných a vzdělávacích.

Čl.25

Předpisy celní, berní, finanční, policejní a předpisy jiných úřadů správních

Cestující je povinen říditi se předpisy celními, berními, finančními, policejními a předpisy jiných úřadů správních, jak co se týče jeho osoby, tak i co se týče prohlídky zavazadel a zavazadel ručních. Jest povinen býti přítomen této prohlídce, není-li výjimek dovolených řády. Železnice neodpovídá cestujícímu za následky vzniklé z toho, že nedbal těchto povinností.

Čl.26

Návratky (§ 1-13)

Čl.26 § 1

Nebylo-li jízdenky použito, může býti žádáno vrácení zaplaceného jízdného po srážce částek uvedených v následujících §§ 3 a 4.

Čl.26 § 2

Bylo-li pro úmrtí, onemocnění nebo nehodu přihodivší se cestujícímu na cestě nebo z jiných nutných příčin podobného rázu použito jízdenky jen částečně, bude po srážce částek uvedených v §§ 3 a 4 vrácen rozdíl mezi jízdným celkem zaplaceným a jízdným za projetou trať, vypočítaným podle normálních tarifů.

Čl.26 § 3

Z návratků jsou vyloučeny daně, příplatky za objednaná místa, poplatky za vyhotovení knižních jízdenek a provise zaplacené za prodej jízdenek.

Čl.26 § 4

Z částky, která má býti vrácena, sráží se poplatek 10 procent, nejméně 0,50 fr. a nejvýše 3 fr. za jízdenku, popřípadě i poštovné.

Tento poplatek se nesráží, jestliže se nepoužitá jízdenka vrátí výdejně, ze které pochází, týž den, kdy byla vydána.

Čl.26 § 5

Jestliže se cestující, jemuž bylo znemožněno pokračovati v jízdě podle jízdního řádu pro ztrátu připojení, způsobenou zpožděním vlaku, zrušením vlaku nebo přerušením přepravy, vzdá další jízdy, jest oprávněn žádati, aby bylo použito ustanovení § 2, aniž by si železnice mohla sraziti poplatky uvedené v § 4.

Čl.26 § 6

U jízdenek zlevněných možno poskytnouti návratky jen v případech a s omezeními, která jsou stanovena v § 5; zlevněné jízdenky pro děti, vydané podle prvního odstavce § 2 článku 7, nepovažují se za zlevněné jízdenky podle tohoto paragrafu.

Čl.26 § 7

Za jízdenky ztracené se neposkytuje náhrada.

Čl.26 § 8

Jsou-li zavazadla vzata zpět dříve, než opustila stanici odesílací, jest možné žádati za vrácení zavazadelného.

Jsou-li zavazadla vzata zpět v některé stanici na cestě, poskytne se návratek jen v případech a podle ustanovení shora uvedených v §§ 2 a 5.

V obou případech se z částky návratku sráží poplatek 0,50 fr. za zavazadlový lístek, a vyžaduje-li toho daný případ též daně.

Čl.26 § 9

Tarify mohou míti odchylná ustanovení, pokud ovšem tím nepůsobí cestujícímu ztížení.

Čl.26 § 10

Nárok na návratek, odůvodněný ustanoveními §§ 1, 2, 5, 6 a 8 tohoto článku, jakož i článku 13, zanikne, nebyl-li uplatněn u železnice ve lhůtě šestiměsíční, počítané u jízdenek uplynutím jejich platnosti, u zavazadlových lístků dnem jich výdeje.

Čl.26 § 11

Bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu přepravních a různých poplatků, musí býti přeplacený nebo nedoplacený rozdíl nahrazen.

Čl.26 § 12

Přeplatky zjištěné železnicí, přesahují-li 0,50 fr. za každou jízdenku nebo za každý zavazadlový lístek, musí býti oznámeny, pokud je to možné, z úředního podnětu zúčastněnému a vyrovnány co nejdříve.

Čl.26 § 13

Ve všech případech, které nejsou uvedeny v tomto článku, a není-li zvláštní dohody mezi železnicemi, platí vnitřní řády.

Čl.27

Rozepře

Rozepře mezi cestujícími nebo mezi cestujícími a zaměstnanci urovnává prozatímně ve stanicích dozorčí úředník a za jízdy vůdce vlaku.

Oddíl III

Odpovědnost železnic Žaloby (čl. 28-52)

Kapitola první

Odpovědnost (čl. 28-39)

Čl.28

Odpovědnost za přepravu cestujících, ručních zavazadel a zvířat (§ 1-3)

Čl.28 § 1

Železnice odpovídá za smrt cestujícího nebo za zranění, vzniklé železniční nehodou, jakož i za škody způsobené zpožděním nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, podle zákonů a řádů státu, kde se takový případ stal. Následující články tohoto oddílu neplatí pro tyto případy.

Čl.28 § 2

U ručních zavazadel a u zvířat, o které je povinen pečovati cestující podle § 3 článku 15, odpovídá železnice pouze za škody, které sama zavinila.

§ 3

V těch případech není společné odpovědnosti.

Čl.29

Společná odpovědnost železnic za zavazadla (§ 1-2)

Čl.29 § 1

Železnice, která přijala ku přepravě zavazadla a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy na celé cestě až do výdeje.

Čl.29 § 2

Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zavazadla, ve smlouvu přepravní a přijímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení § 2 článku 42, která se týkají železnice určení.

Čl.30

Rozsah odpovědnosti (§ 1-3)

Čl.30 § 1

Železnice odpovídá za podmínek stanovených v této kapitole za opožděný výdej, za škodu ze ztráty buď úplné nebo částečné, jakož i z poškození zavazadel, která vznikne od přijetí zavazadla ku přepravě až do jeho výdeje.

Čl.30 § 2

Je zbavena této odpovědnosti při úplné nebo částečně ztrátě nebo poškození zavazadel, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním cestujícího, vlastní vadností zavazadel nebo vyšší mocí.

Neodpovídá za škodu, vzniklou zvláštní povahou zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány ku přepravě jako zavazadlo.

Mohla-li vzhledem ke skutečným okolnostem vzniknouti škoda z nebezpečí, které souvisí buď se zvláštní povahou zavazadla nebo s vadností obalu nebo s tím, že obsahovalo předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo jest zakázána, platí domněnka, že škoda vznikla skutečně z jedné z těchto příčin, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.

Čl.30 § 3

Rovněž je železnice zbavena odpovědnosti za opožděný výdej, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, které železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

Čl.31

Velikost náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel

Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel, je možné požadovati:

a)

je-li dokázána velikost škody:

částku rovnající se dokázané škodě, avšak nepřesahující 40 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy;

b)

není-li dokázána velikost škody:

úhrnnou částku ve výši 20 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy.

Kromě toho se nahradí dovozné, clo a jiné výdaje zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného zavazadla, bez náhrady další škody.

Větší náhrada může býti žádána jen, byl-li opověděn zájem na dodání, podle § 4 článku 35 a při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice podle článku 36.

Čl.32

Domněnka o ztrátě zavazadla Jeho nalezení (§ 1-4)

Čl.32 § 1

Scházející zavazadlový kus je považován za ztracený, uplynulo-li čtrnáct dní ode dne, kdy bylo žádáno za výdej.

Čl.32 § 2

Byl-li zavazadlový kus, považovaný za ztracený, nalezen do roka po tom, kdy bylo žádáno o jeho výdej, je železnice povinna zpraviti o tom cestujícího, je-li jeho bydliště známo nebo může-li býti vypátráno.

Čl.32 § 3

Po obdržení této zprávy může cestující ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu byl tento zavazadlový kus vydán v některé ze stanic ležících na přepravní cestě, po zaplacení pouhého zavazadelného ze stanice odesílací až do stanice, kde zavazadlo bude vydáno, a vrátí-li náhradu, kterou obdržel, po eventuální srážce zavazadelného, které by bylo obsaženo v této náhradě, s výhradou všech nároků na náhradu pro zpoždění, stanovenou podle článku 34 a popřípadě § 3 článku 35.

Čl.32 § 4

Nebyl-li zavazadlový kus nalezený požadován ve lhůtě třicetidenní, stanovené ve shora uvedeném § 3, nebo byl-li tento zavazadlový kus nalezen teprve po roce od doby, kdy bylo žádáno za jeho výdej, naloží s ním železnice podle zákonů a řádu svého státu.

Čl.33

Velikost náhrady za poškození zavazadel

Za poškození musí železnice zaplatiti částku, o niž zavazadlo bylo znehodnoceno, bez náhrady další škody. Větší náhrada může býti žádána jen, byl-li opověděn zájem na dodání, podle § 4 článku 35, a při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice podle článku 36.

Náhrada však nemůže přesahovati:

a)

je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu;

b)

je-li pouze část zavazadla poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části.

Čl.34

Velikost náhrady za zpožděný výdej zavazadel (§ 1-3)

Čl.34 § 1

Při zpožděném výdeji, nedokáže-li cestující, že z tohoto zpoždění vznikla škoda, je železnice povinna zaplatiti náhradu dvacet centimů za každý kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých čtyřiadvacet hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno o jeho výdej, nejvýše za čtrnáct dní.

Čl.34 § 2

Byl-li podán důkaz, že ze zpoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže přesahovati čtyřnásobnou úhrnnou náhradu, stanovenou v § 1 tohoto článku.

Čl.34 § 3

Náhrady poskytované podle obou předcházejících paragrafů nemohou býti požadovány vedle náhrad, které by příslušely za úplnou ztrátu zavazadel.

Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny za část zavazadla, která nebyla ztracena.

Při poškození se poskytují vedle náhrady stanovené v článku 33.

V žádném případě však souhrn náhrad stanovených v paragrafech 1 a 2 s náhradami stanovenými v článcích 31 a 33 nemůže míti za následek placení celkové náhrady, která by byla větší než náhrada placená za úplnou ztrátu zboží.

Čl.35

Opověď zájmu na dodání (§ 1-5)

Čl.35 § 1

U každého zavazadla může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán na zavazadlovém lístku.

Není-li jiných ustanovení v tarifech, musí býti částka opožděného zájmu vyjádřena v měně státu odesílacího.

Čl.35 § 2

V tom případě se vybírá z opověděné částky poplatek jedné desetiny z tisíce za každých započatých 10 kilometrů.

Tarify mohou tyto poplatky zmenšiti a stanoviti jejich nejmenší částku.

Čl.35 § 3

Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při zpoždění:

a)

nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho zpoždění škoda, a v mezích opověděného zájmu 0,40 fr. za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých čtyřiadvacet hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno za výdej, nejvýše za čtrnáct dní;

b)

je-li podán důkaz, že vznikla ze zpoždění škoda, může náhrada dosahovati částky opověděného zájmu.

Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 34, mohou býti tyto náhrady žádány místo náhrad určených písmeny a) a b) tohoto paragrafu.

Čl.35 § 4

Při úplné nebo částečné ztrátě nebo při poškození zavazadla, byl-li opověděn zájem na dodání, mohou býti žádány:

a)

náhrady stanovené v článcích 31 a 33 a kromě toho

b)

náhrada další dokázané škody až do výše částky opověděného zájmu.

Čl.35 § 5

Naskytlo-li se zároveň poškození nebo částečná ztráta zavazadel a zpožděný výdej, zaplatí se náhrady příslušející podle §§ 3 a 4 b) jen do částky opověděné jako zájem na dodání.

Čl.36

Náhrada při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice

Ve všech případech, kdy železnice zaviní úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození nebo zpoždění zavazadel zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž cestujícímu plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobných největších částek, stanovených v článcích 31, 33, 34 a 35.

Čl.37

Zúrokování náhrady

Cestující může požadovati 6procentní úroky z přiznané náhrady, přesahuje-li tato náhrada při jednom zavazadlovém lístku deset franků.

Tyto úroky se počítají ode dne reklamace uvedené v článku 40 nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby.

Čl.38

Vrácení náhrady

Náhrada přijatá neprávem musí býti vrácena.

Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky rovnající se částce neprávem vyplacené, bez újmy trestních následků.

Čl.39

Odpovědnost železnice za její zaměstnance

Železnice odpovídá za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, jichž užije k vykonání přepravy, kterou na se vzala.

Jestliže však na žádost cestujících železniční zaměstnanci činí úkony, které nepříslušejí železnici, je míti za to, že jednají na vrub cestujícího, jemuž takovou službu prokazují.

Kapitola II

Reklamace, žaloby, řízení a promlčení ve sporech vznikajících ze smlouvy přepravní (čl. 40-46)

Čl.40

Reklamace (§ 1-3)

Čl.40 § 1

Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42.

Čl.40 § 2

Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici.

Čl.40 § 3

Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné listiny, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.

 

Při vyřizování reklamace může železnice požadovati vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

Čl.41

Osoby, které mohou podati žalobu na železnici

Žaloba na železnici, která vzniká ze smlouvy přepravní, přísluší pouze osobě, která předloží podle daného případu jízdenku nebo zavazadlový lístek, nebo nemá-li jich, prokáže svůj nárok.

Čl.42

Železnice, na které mohou býti žaloby podány Příslušnost (§ 1-5)

Čl.42 § 1

Žaloba na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána buď na železnici, která ji vybrala, nebo na železnici, v jejíž prospěch byla větší částka vybrána.

Čl.42 § 2

Ostatní žaloby, vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě.

Nedostala-li železnice určení zavazadlo, může býti přes to žalována.

Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká.

Čl.42 § 3

Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi.

Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu.

Čl.42 § 4

Žaloba může býti podána na jinou železnici, než které jsou shora označeny v §§ 1 a 2, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy.

Čl.42 § 5

Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III tohoto oddílu.

Čl.43

Zjištění částečné ztráty nebo poškození zavazadla (§ 1-3)

Čl.43 § 1

Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození nebo domnívá-li se, že taková škoda vznikla, nebo tvrdí-li tak cestující, jest železnice povinna bez průtahu a co možná v přítomnosti cestujícího zjistiti zápisem stav a váhu zavazadel, a pokud je to možné, velikost škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla.

 

Opis tohoto zápisu budiž dán zdarma cestujícímu, žádá-li o to.

Čl.43 § 2

Neuzná-li cestující zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zavazadel, jakož i příčin a velikosti škody, podle zákonů a řádů státu, kde se má soudní zjištění konati.

Čl.43 § 3

Při ztrátě zavazadlového kusu jest cestující povinen k usnadnění železničního pátrání popsati ztracené kusy tak přesně, jak je to možné.

Čl.44

Zánik nároků proti železnici ze smlouvy o přepravě zavazadel (§ 1-5)

Čl.44 § 1

Odběrem zavazadel zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní.

Čl.44 § 2

Nároky však nezaniknou:

1.

dokáže-li cestující, že škoda byla způsoben a zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice;

2.

jde-li o nároky za zpoždění, jestliže byly u jedné ze železnic označených v § 2 článku 42 uplatněny ve lhůtě nepřesahující jedenadvacet dnů, nečítajíc v to den odběru;

3.

jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození:

a)

byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zavazadel cestujícím podle článku 43;

b)

bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43, opominuto pouze vinou železnice;

4.

jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek:

a)

když železnice nenabídla cestujícímu přezkoumání zavazadel ve stanici určení;

b)

když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději ve třech dnech po odběru zavazadel;

c)

když cestující dokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím zavazadla ku přepravě a jeho výdejem;

5.

jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek.

Čl.44 § 3

Cestující může odmítati odběr zavazadel, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená.

Výhrady, které by učinil, ač zavazadla přijal, nemají účinku, neuzná-li je železnice.

Čl.44 § 4

Chybějí-li při výdeji některé z kusů uvedených v zavazadlovém lístku, může cestující žádati, dříve než přijme ostatní, aby mu o tom železnice vydala potvrzení.

Čl.44 § 5

Odpovědnost za úplnou ztrátu zaniká, nebyla-li zavazadla ve lhůtě šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým měla býti přepravována, požadována ve stanici určení, nehledíc k tomu, že cestující musí býti vždy zpraven, bylo-li zavazadlo nalezeno a lze-li z jeho označení zjistiti adresu cestujícího.

Čl.45

Promlčení nároků ze smlouvy přepravní (§ 1-4)

Čl.45 § 1

Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již najisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem.

Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li o nároky ze škody způsobené zlým úmyslem nebo podvodem podle článku 38.

Čl.45 § 2

Promlčení se počíná:

a)

při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, za poškození nebo za opožděný výdej: dnem výdeje;

b)

při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu: dnem, kdy mělo zavazadlo býti vydáno;

c)

při nárocích na doplacení nebo vrácení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravních poplatků, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu:dnem zaplacení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážky, nebo, nebylo-li placeno, dnem, kdy mělo býti placeno;

d)

při nárocích na zaplacení doplatku ke clu, požadovaného celním úřadem:dnem uplatnění nároku celním úřadem;

e)

při ostatních nárocích, týkajících se přepravy cestujících: dnem, kdy jízdenka pozbyla platnosti.

Den označený jako počátek promlčení se nikdy nepočítá do lhůty.

Čl.45 § 3

Promlčení se staví písemnou reklamací, podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítne reklamaci písemně a vrátí doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se toho dovolává.

Další reklamace týkající se téhož nároku nestaví promlčení.

Čl.45 § 4

S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, v kterém byly nároky vzneseny.

Čl.46

Nepřípustnost uplatňovati nároky zaniklé nebo promlčené

Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení § 10 článku 26 a článků 44 a 45 nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem, ani námitkami.

Kapitola III

Pravidla pro vyúčtování a vzájemný postih železnic (čl. 47-52)

Čl.47

Pravidla pro vyúčtování mezi železnicemi

Každá železnice je povinna zaplatiti ostatním zúčastněným železnicím podíl, který jim připadá z poplatků přepravních, jež vybrala nebo měla vybrati.

Čl.48

Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození (§ 1-2)

Čl.48 § 1

Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození zavazadla podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení:

a)

železnice, která škodu způsobila, odpovídá sama;

b)

byla-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za škodu, kterou způsobila. Není-li v daném případě rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi ně podle zásad, uvedených pod písmenem c);

c)

nemůže-li býti dokázáno, že byla škoda způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se příslušná náhrada mezi všechny železnice zúčastněné při přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že se škoda nestal na jejich tratích. Rozdělení se provede v poměru kilometrových vzdáleností podle použitých tarifů.

Čl.48 § 2

Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny při přepravě, v poměru kilometrových vzdáleností podle použitých tarifů.

Čl.49

Postih při náhradě za zpožděný výdej

Předpisy, uvedené v článku 48 platí též při náhradě, placené za zpoždění. Bylo-li zpoždění způsobeno závadami, které byly zjištěny na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice poměrně podle zpoždění na jejich tratích.

Čl.50

Řízení při postihu (§ 1-5)

Čl.50 § 1

Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora uvedených článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolností případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho.

Čl.50 § 2

Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala.

Čl.50 § 3

Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny.

Čl.50 § 4

Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih.

Čl.50 § 5

Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu.

Čl.51

Příslušnost v řízení postihovém (§ 1-2)

Čl.51 § 1

Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky.

Čl.51 § 2

Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu.

Čl.52

Zvláštní ujednání o postizích

Železnicím je vyhrazeno sjednati zvláštní ujednání buď předem pro rozličné postihy, které by mohly mezi sebou míti, nebo pro zvláštní případ.

Oddíl IV

Různá ustanovení (čl. 53-64)

Čl.53

Platnost práva tuzemského

Pokud není v této Úmluvě ustanovení, platí v každém státě pro přepravu předpisy tuzemských zákonů a řádů.

Čl.54

Všeobecná pravidla o řízení

Řízení ve všech sporech vznikajících z přeprav, pro které platí tato Úmluva, má pokračovati podle příslušného soudce s výhradou opačných ustanovení v této Úmluvě.

Čl.55

Vykonání rozsudků Zabavení a jistoty (§ 1-4)

Čl.55 § 1

Jakmile se rozsudky vynesené podle ustanovení této Úmluvy příslušným soudcem po provedeném řízení s oběma stranami nebo pro zmeškání stanou vykonatelnými podle zákonů, kterých bylo použito tímto soudcem, stávají se vykonatelnými v každém z ostatních států smluvních ihned po splnění předpisů předepsaných v tom státě. Přezkoumání podstaty sporu se nedopouští.

Toto ustanovení neplatí pro rozsudky, které jsou vykonatelné pouze prozatímně, ani pro odsuzující výroky, jimiž byla vyslovena povinnost žalobcova k náhradě škody, kromě útrat sporu, byla-li jeho žaloba zamítnuta.

Čl.55 § 2

Pohledávky vzniklé z mezinárodní přepravy ve prospěch jedné železnice proti železnici, která není v témže státě jako železnice první, mohou býti zabaveny jen podle rozsudku vyneseného soudem státu, v kterém jest železnice věřitelka.

Čl.55 § 3

Železniční vozidla, jakož i movité předměty všech druhů železnici náležející a v těchto vozidlech obsažené, mohou býti zabaveny na jiném území než na území státu, ve kterém jest železnice, která je jejich vlastnicí, jen podle rozsudku vyneseného soudem onoho státu.

Čl.55 § 4

Při soudních žalobách, které se zakládají na mezinárodní přepravní smlouvě, nemůže býti požadováno poskytnutí jistoty, aby bylo zabezpečeno zaplacení soudních útrat.

Čl.56

Měna Přepočítací nebo přijímací kurs cizích měn (§ 1-3)

Čl.56 § 1

Jsou-li v této Úmluvě nebo v jejich přílohách vyjádřeny částky ve francích, nutno je považovati za zlaté franky ve váze 10/31 gramu a 0,900 čistého obsahu.

Čl.56 § 2

Železnice je povinna uveřejňovati ve vývěscích na pokladnách nebo jiným vhodným způsobem kursy, podle nichž přepočítává částky vyjádřené v jednotkách cizí měny, jsou-li placeny ve měně tuzemské (přepočítací kus).

Čl.56 § 3

Železnice, která přijímá placení v cizí měně, je též povinna uveřejňovati kursy, podle nichž je přijímá (kurs přijímací).

Čl.57

Zřízení Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravy (§ 1-2)

Čl.57 § 1

Aby bylo usnadněno a zajištěno provádění této Úmluvy, je zřízen Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy, jehož úkolem jest:

a)

přijímati oznámení každého smluvního státu a každé zúčastněné železnice a oznamovati je ostatním státům a železnicím;

b)

sbírati, pořádati a uveřejňovati zprávy všech druhů, důležité pro mezinárodní přepravy;

c)

na žádost stran projevovati dobrá zdání o sporech, které by mohly vzniknouti mezi železnicemi;

d)

usnadňovati finanční vztahy mezi železnicemi, vzešlé z provádění mezinárodních přeprav, jakož i dobývání pohledávek nezaplacených, a zajišťovati tímto způsobem bezpečnost vzájemných vztahů mezi železnicemi;

e)

připravovati ku projednání žádosti o změnu této Úmluvy a navrhovati v daném případě svolání konferencí, o nichž je řeč v článku 60.

Čl.57 § 2

Zvláštní řád, jímž jest Příloha II této Úmluvy, určuje sídlo, složení a organisaci tohoto úřadu, jakož i to, čeho potřebuje k své činnosti. Tento řád a jeho změny, smluvené dohodou mezi všemi smluvními státy, mají stejnou platnost a trvání jako Úmluvy.

Čl.58

Seznam tratí, pro které platí Úmluva (§ 1-4)

Čl.58 § 1

Úkolem Ústředního úřadu, o němž je řeč v článku 57, jest sestaviti a přesně vésti seznam tratí, pro které platí tato Úmluva. K tomu účelu dostává oznámení smluvních států o zápisu do tohoto seznamu neb o výmazu tratí některé železnice nebo některého z podniků uvedených v článku 2.

Čl.58 § 2

Účast na nové trati v mezinárodní přepravě počíná teprve za měsíc ode dne, kdy Ústřední úřad oznámil ostatním státům její zápis.

Čl.58 § 3

Výmaz trati vykoná Ústřední úřad ihned, jakmile mu oznámí smluvní stát, na jehož žádost tato trať byla zapsána do seznamu, že tato trať nemůže nadále dostáti závazkům Úmluvou uloženým.

Čl.58 § 4

Již přijetí oznámení Ústředního úřadu opravňuje každou železnici přerušiti hned s tratí, která byla vyškrtnuta, veškerý mezinárodní přepravní styk, pokud nejde o přepravy na cestě, v nichž se musí pokračovati až do stanice určení.

Čl.59

Připuštění nových států (§ 1-3)

Čl.59 § 1

Chce-li stát, který nepodepsal tuto Úmluvu, k ní přistoupiti, pošle svou žádost vládě švýcarské, která ji oznámí všem zúčastněným státům se zprávou Ústředního úřadu o stavu železnic žádajícího státu ze stanoviska mezinárodní přepravy.

Čl.59 § 2

Neoznámí-li ve lhůtě šesti měsíců, počínajíc od rozeslání této zprávy, nejméně dva státy švýcarské vládě své námitky, jest žádost právoplatně přijata, o čemž vláda švýcarská zpraví stát, který žádost podal, i všechny státy zúčastněné.

V případě opačném oznámí vláda švýcarská všem státům a státu žádost podávajícímu, že se zkoumání žádosti odročuje.

Čl.59 § 3

Připuštění se stává účinným měsíc ode dne oznámení, rozeslaného vládou švýcarskou.

Čl.60

Revise Úmluvy (§ 1-2)

Čl.60 § 1

K revisi Úmluvy se sejdou zástupcové smluvních států, svolaní vládou švýcarskou, nejpozději pět let poté, kdy vešly v platnost změny přijaté poslední konferencí.

Konference se svolá dříve, požádá-li o to nejméně třetina smluvních států.

Čl.60 § 2

Jakmile vstoupí nová Úmluva, která je výsledkem revisní konference, v platnost, ruší se tím dřívější Úmluva, a to i vzhledem k těm smluvním stranám, které by novou Úmluvu neratifikovaly.

Čl.61

Doplňující ustanovení (§ 1-2)

Čl.61 § 1

Doplňující ustanovení, která by některé smluvní státy nebo zúčastněné železnice pokládaly za vhodné uveřejniti ku provádění Úmluvy, buďtež oznámeny ústřednímu úřadu.

Čl.61 § 2

Úmluvy o přijetí těchto ustanovení mohou vejíti v platnost na železnicích, které k nim přistoupily, způsobem stanoveným zákony a řády každého státu, nesmějí však odporovati Mezinárodní úmluvě.

Jejich uvedení v platnost budiž oznámeno Ústřednímu úřadu.

Čl.62

Doba platnosti závazku vyplývajícího z přistoupení k Úmluvě (§ 1-2)

Čl.62 § 1

Doba platnosti této Úmluvy je neomezená. Každý zúčastněný stát ji však může vypověděti za těchto podmínek:

První závazek platí až do 31. prosince pátého roku po vstoupení této Úmluvy v platnost. Každý stát, který by ji chtěl vypověděti po uplynutí této doby, musí oznámiti svůj úmysl nejméně rok před tím švýcarské vládě, která o tom zpraví všechny zúčastněné státy.

Nebylo-li oznámení učiněno v naznačené lhůtě, závazek se právoplatně prodlužuje na další tři léta a tak dále ode tří do tří let, nebyla-li dána výpověď nejméně rok před 31. prosincem posledního roku jednoho z těchto tříletí.

Čl.62 § 2

Nové státy, připuštěné k účasti při Úmluvě během pětiletí nebo během jednoho ze tříletí, jsou zavázány až do konce tohoto období, pak až do konce každého následujícího období, dokud nevypovědí svůj závazek nejméně rok před uplynutím jednoho z nich.

Čl.63

Ratifikace

Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy co možná nejdříve u švýcarské vlády.

Jakmile bude Úmluva ratifikována patnácti státy, může švýcarská vláda vstoupiti v jednání se zúčastněnými vládami za tím účelem, aby s nimi zkoumala, může-li Úmluva vstoupiti v platnost.

Čl.64

Texty Úmluvy Oficielní překlady

Tato Úmluva byla podle diplomatických zvyklostí sjednána a podepsána v jazyku francouzském.

K textu francouzskému jest připojen text v jazyku německém a text v jazyku italském, které mají platnost oficiálních překladů.

Při rozporu rozhoduje text francouzský. tomu na svědomí podepsali tuto Úmluvu plnomocníci států shora jmenovaných a zástupce vládní komise Sárského území.

 

Dáno v Římě 23. listopadu 1933 ve dvou originálních výtiscích, z nichž jeden zůstane uložen v archivech ministerstva zahraničních věcí království Italského a druhý bude poslán italskou vládou vládě švýcarské k uložení v jejích archivech. Ověřený otisk, shodný s touto Úmluvou, bude podán italskou vládou všem státům při konferenci zúčastněným, jakož i vládě portugalské.

Za Německo:

Ulrich von Hassel

Heinrich Niemack

Johannes Koffka

 

Za Rakousko:

Dr. Ant. Rintelen

 

Za Belgii:

P.

Albert de Ligne

 

Za Bulharsko:

Generál Ivan Volkoff

 

Za Dánsko:

J.

C. W. Kruse

 

Za svobodné město Gdánsko:

Alfred Wysocki

 

Za Španělsko:

G.

De Ojeda

 

Za Estonsko:

A.

Schmidt

 

Za Finsko:

Pontus Artti

 

Za Francii:

Charles de Chambrun

 

Za Řecko:

M.

C. Mélas

 

Za Maďarsko:

Frédéric Villani

 

Za Itálii:

Lodovico Luciolli

A.

Giannini

Lugi Maccallini

Ludovico Belmonte

Massimo Chiesa

P.

Quaroni

A.

Landra

Slvatore Maltese

La Valle

Luca Pietromarchi

A.

Filoni

S.

Scoccianti

 

Za Lotyšsko:

Dr. A. Spekke

 

Za Lichtenštejnsko:

Hunziker

 

Za Lucembursko:

Dumont

 

Za Norsko:

J.

Irgens

 

Za Nizozemí:

J.

Patijn

 

Za Polsko:

Alfred Wysocki

 

Za Rumunsko:

J.

Lugosianu

 

Za Švédsko:

Erik Sjoborg

 

Za Švýcarsko:

Hunziker

 

Za Československo:

F.

Chvalkovský

 

Za Turecko:

Zeki Nebil

 

Za Jugoslávii:

Y.

Doutchitch

 

Za Vládní komisi Sárského území:

L.

D'Ehrnrooth

Příloha I

(Článek 20)

Vzorec zavazadlového lístku

 

Vzorec se skládá ze tří listů s textem níže uvedeným. Železniční správy stanoví, zda všechny tři listy nebo jen 1. a 3. list bude vyplněn průpisem.

 

1. list

 

2. list

 

3. list, líc

 

Obraťte

3. list, rub

Příloha I I

(Článek 57)

Řád Ústředního úřadu pro Mezinárodní železniční přepravu

 

Článek 1

 

§ 1

 

Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu má sídlo v Bernu. Jeho organisací v mezích ustanovení článku 57 Úmluvy, jakož i dohledem na jeho činnost, je pověřena Spolková rada švýcarská.

 

§ 2

 

Výdaje Ústředního úřadu budou hrazeny smluvními státy v poměru k délce železničních tratí nebo tratí, které jsou v provozu jiných podniků, připuštěných k účasti při přepravách konaných za podmínek stanovených Mezinárodní úmluvou. Trati, na nichž se provozuje plavební doprava, účastní se při výdajích jen v poměru poloviční délky svých tratí. Příspěvek činí pro každý stát nejvýše 1,40 franků za kilometr. Částka ročního úvěru, připadající na kilometr železniční sítě, bude stanovena pro každý správní rok Spolkovou radou švýcarskou po vyslechnutí Ústředního úřadu, se zřetelem k nynějším okolnostem a potřebám. Bude vybírána vždy v celku. Nedosáhnou-li skutečné výdaje Ústředního úřadu úvěrové sumy, vypočtené podle této zásady, bude užito zbytku, který nebude vydán, pro provisní a pensijní fondy, jejichž úroky jsou určeny k poskytování podpor nebo náhrad úředníkům a zaměstnancům Ústředního úřadu, kdyby se pro pokročilý věk, nehody nebo nemoc stali trvale neschopnými, aby nadále zastávali svou práci.

Rozesílaje smluvním státům výroční zprávu a každoroční rozpočet výdajů, požádá je Ústřední úřad, aby zapravily příslušný podíl ve výdajích za uplynulý správní rok. Stát, který do 1. října nezaplatí svůj příspěvek, bude podruhé požádám, aby tak učinil. Bude-li toto vyzvání bez výsledku, obnoví je Ústřední úřad na počátku příštího roku při tom, když rozesílá výroční zprávu o uplynulém správním roku. Nebude-li do příštího 1. července vyhověno tomuto vyzvání, zakročí se počtvrté u státu, který je v prodlení, aby byl přiměn k zaplacení obou prošlých splátek; nebude-li to míti úspěchu, zpraví jej Ústřední úřad tři měsíce později o tom, že, nebude-li očekávané placení do konce roku uskutečněno, bude jeho zdráhání vykládáno jako mlčky vyjádřený projev jeho vůle Úmluvu vypověděti. Nebude-li tomuto poslednímu zákroku vyhověno do 31. prosince, přikročí Ústřední úřad, bera na vědomí mlčky vyjádřenou vůli dlužného státu, že chce Úmluvu vypověděti, k výmazu tratí tohoto státu ze seznamu tratí připuštěných k mezinárodní přepravě.

Částky nezaplacené mají býti, pokud je to možné, uhrazeny řádnými úvěry, kterými Ústřední úřad disponuje, a mohou býti rozvrženy na čtyři správní roky. Část schodku, která nemohla býti tímto způsobem uhrazena, bude převedena ve zvláštním zúčtování na vrub ostatních států v poměru kilometrových vzdáleností tratí, pro něž platí Úmluva v době zúčtování, a pro každý stát do té míry, jak během období dvou let, které se končí vystoupením státu dlužného, byl s ním účasten Úmluvy. Stát, jehož trati budou vymazány za podmínek stanovených v předchozím odstavci, nebude moci dáti je znovu připustiti k mezinárodní přepravě, leč zaplatí-li nejprve částky, které zůstal dlužen za příslušná léta, a to s 5 procentními úroky, které se počítají od konce šestého měsíce, jenž uběhl ode dne, kdy jej Ústřední úřad poprvé vyzval, aby zaplatil příspěvky naň připadající.

 

Článek 2

 

§ 1

 

Ústřední úřad vydává měsíčník, který obsahuje zprávy potřebné k používání Úmluvy, zejména zprávy o seznamu tratí železničních a jiných podniků a o předmětech, které jsou vyloučeny z přepravy nebo k ní připuštěny jen podmínečně, jakož i údaje o rozhodnutích soudních a o statistice, jejichž uveřejnění tam uzná za účelné.

 

§ 2

 

Časopis bude vydáván v jazyku francouzském a německém. Jeden výtisk bude zasílán zdarma každému státu a každé ze zúčastněných správ. Další vyžádané výtisky se budou prodávati za cenu, stanovenou Ústředním úřadem.

 

Článek 3

 

§ 1

 

Účty a pohledávky z mezinárodních přeprav, které zůstaly nezaplaceny, může věřitelská správa oznámiti Ústřednímu úřadu, aby usnadnil jejich zaplacení. Za tím účelem požádá Ústřední úřad dlužný přepravní podnik, který jest v prodlení, aby vyrovnal dlužnou částku, nebo aby oznámil důvody, proč se zpěčuje platiti.

 

§ 2

 

Uzná-li Ústřední úřad, že důvody pro odmítnutí placení jsou dostatečné, odkáže strany na rozhodnutí příslušného soudce.

 

§ 3

 

Uzná-li Ústřední úřad, že celá suma nebo její část je řádným dluhem, může, poradě se se znalcem, prohlásiti, že dlužný přepravní podnik jest povinen zaplatiti Ústřednímu úřadu celou pohledávku nebo její část; částka takto zaplacená zůstane uložena až do věcného rozhodnutí příslušného soudce.

 

§ 4

 

Nevyhoví-i přepravní podnik do 14 dnů vyzvání Ústředního úřadu, zašle se mu nová upomínka s upozorněním na důsledky jeho odmítnutí.

 

§ 5

 

Deset dní po této nové upomínce, zůstane-li bez účinku, zašle Ústřední úřad státu, kterému podléhá přepravní podnik, odůvodněnou zprávu se žádostí, aby uvážil, jaká opatření třeba učiniti, a zejména, aby zkoumal, má-li dlužný přepravní podnik ponechati v seznamu tratí.

 

§ 6

 

Prohlásí-li stát, kterému podléhá dlužný přepravní podnik, že přes to, že nebylo placeno, nepokládá za nutné tento podnik dáti vyškrtnouti ze seznamu, nebo nechá-li zprávu Ústředního úřadu šest neděl bez odpovědi, bude beze všeho platiti o něm právní domněnka, že přejímá záruku za platební schopnost toho podniku, pokud jde o pohledávky z mezinárodních přeprav.

 

Závěrečný akt

 

o čtvrté konferenci pro revisi Mezinárodních úmluv o přepravě cestujících a zavazadel a o přepravě zboží po železnicích

 

Zástupci na čtvrté mezinárodní konferenci pro revisi Úmluv o přepravě cestujících a zavazadel (MÚC) a o přepravě zboží (MÚZ) po železnicích, podepsaný v Bernu 23. října 1924, sešli se v Římě ve dnech 3. října až 23. listopadu 1933 za účelem revise těchto Úmluv podle ustanovení článku 60.

 

Delegace byly takto ustaveny:

 

Německo:

p.

Koenigs, státní tajemník

p.

Vogel, ministerský ředitel

p.

Niemack, ministerský rada

p.

Koffka, ministerský rada, zástupce říšského ministerstva spravedlnosti,

p.

Dr. Rau, ministerský rada,

p.

Dr. Friebe, vrchní vládní rada

p.

Dr. Spiess, ředitel říšských železnic

p.

Dr. Scheu, ředitel říšských železnic

 

Rakousko:

p.

Fuchs, ministerský ředitel

p.

Dr. Hoffmann, ministerský rada

p.

Dr. Jelinek, ministerský rada

p.

Dr. Strobele, ministerský rada, zástupce spolkového ministerstva spravedlnosti

 

Belgie:

p. J. de Ruelle, právní poradce ministerstva zahraničních věcí, předseda delegace

p. J. Pauly, místoředitel v ministerstvu dopravy

p. R. Henning, vrchní inspektor společnosti státních drah belgických

 

Bulharsko:

p.

Dr. Ivan Karosseroff, ředitel provozu státních drah v generálním ředitelství železnic a přístavů

p.

Dr. Joseph Petkoff, přednosta obchodního odboru generálního ředitelství státních železnic a přístavů

 

Dánsko:

p.

R. C. Jyrdal, přednosta prvního tarifního oddělení státních železnic

p.

C. A. Beyer, vrchní kontrolor státních drah.

 

Gdánsko (svobodné město):

p.

Dr. Zygmunt Taszycki, odborný ředitel v ministerstvu komunikací republiky Polské, předseda delegace

p.

Ernst Buttner, státní rada

 

Španělsko:

p.

Francisco Jimenez Ontiveros, inženýr mostů a silnic, náměstek přednosty oddělení obchodního provozu vrchní železniční rady,

p.

Gonzalo De Ojeda, ministr, rada španělského velvyslanectví v Římě

 

Estonsko:

p.

Auguste Schmidt, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr v Římě

p.

David Janson, první tajemník estonského vyslanectví v Římě

 

Finsko:

p.

Pontus Artti, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr v Římě

p.

J. O. Hellman, administrativní ředitel v generálním ředitelství finských státních drah

 

Francie:

p.

Gourdeau, poslanec, bývalý státní podtajemník, předseda delegace

p.

Charlot, bývalý státní podtajemník, předseda vrchní železniční rady.

p.

Grimpret, státní rada, generální ředitel železnic

p.

Fontaneilles, generální inspektor mostů a silnic

p.

Valensi, auditor státní rady, náměstek přednosty kabinetu ministra veřejných prací

p.

Porquet, přednosta oddělení v ministerstvu letectví jako zástupce tohoto ministerstva

p.

Ripert, profesor pařížské právnické fakulty jako zástupce ministerstva obchodu

p.

Cathusier, náměstek vrchního inženýra v ředitelství alsaských a lotrinských železnic

p.

Lévy, náměstek přednosty provozu, pověřený vedením obchodní služby severních drah

p.

Binet, náměstek přednosty obchodní služby východních drah

p.

Dubaud, hlavní inspektor obchodní služby severních drah

 

Řecko:

p.

Michel Mélas, vyslanecký tajemník

 

Maďarsko:

p.

Béla de Nánássy, doktor práv, vládní rada

p.

Gyula de Török, doktor práv, inspektor maďarských státních drah

p.

Johann Breyer, doktor práv, inspektor maďarských státních drah

p.

Gabriel Cukor, doktor práv, vrchní vládní rada, advokát

p.

Alexis Halász, inspektor maďarských státních drah ve výslužbě, ředitel Svazu maďarských majitelů železničních vagonů

 

Itálie:

p.

Lodovico Luciolli, senátor

p.

Amedeo Giannini, zplnomocněný ministr, státní rada

p.

Lugi Maccalini, hlavní inženýr, přednosta oddělení v ministerstvu dopravnictví

p.

Ludovico Belmonte, inženýr, přednosta oddělení v ministerstvu dopravnictví

p.

Massimo Chiesa, advokát, zástupce generálního advokáta

p.

Pietro Quaroni, vyslanecký rada

p.

Dr. Angelo Landra, vrchní vedoucí inspektor v ministerstvu dopravnictví

p.

Dr. Salvatore Maltese, vrchní vedoucí inspektor v ministerstvu dopravnictví

p.

Ernesto La Valle, vrchní inspektor v ministerstvu dopravnictví

p.

Luca Pietromarchi, první vyslanecký tajemník

p.

Dr. Alfonso Filoni, hlavní inspektor v ministerstvu dopravnictví

p.

Dr. Silvio Scoccianti, přednost oddělení v ministerstvu dopravnictví

 

Znalci:

p.

profesor Antonio Marozzi, senátor, za Ústřední zemědělský svaz

p.

Giacomo Forte, inženýr, odborový přednosta v ministerstvu dopravnictví

p.

Guido Polacco, inženýr, přednosta oddělení v ministerstvu dopravnictví

p.

Manlio Molfese, přednosta oddělení v ministerstvu letectví

p.

Antonio Fedolino, přednosta oddělení v ministerstvu dopravnictví

p.

Manlio Cosenza, inženýr, zástupce Svazu podniků vnitrozemské dopravy

p.

Amleto Pavone, advokát, za Ústřední svaz průmyslu

p.

Girolamo Sinigallia, bývalý vrchní inspektor státních drah

 

Lotyšsko:

p.

Karlis Blodnieks, generální ředitel lotyšských železnic

p.

Aleksandrs Rode, inspektor lotyšských železnic pro mezinárodní přepravu

 

Lichtenštejnsko:

Zastoupeno Švýcarskem

 

Lucembursko:

p.

Marcel Dumont, první vládní komisař pro železnice

p.

Hubert Stumper, druhý vládní komisař pro železnice

 

Norsko:

p.

K. Löken, místoředitel správy státních drah

p.

A. Jahr, advokát, tajemník obchodní služby generálního ředitelství norvéžských státních drah

 

Nizozemí:

 

p.

Th. M. B. van Marle, inženýr, generální inspektor železnic a tramwayí

p.

Jonkheer P. Elias, doktor práv, přednosta obchodní služby nizozemských železnic

p.

K. H. H. Bongaerts, přednosta oddělení pro osobní tarify nizozemských železnic

 

Polsko:

p.

Zygmunt Taszycki, doktor práv, odborový přednosta v ministerstvu dopravy, předseda delegace

p.

Rajmund Zawojski, doktor práv, přednosta oddělení v ministerstvu dopravy

p.

Bronislaw Pierzchala, doktor práv, rada v ministerstvu dopravy

p.

Adam Krzyzanowski, inženýr

 

Portugalsko:

není zastoupeno

 

Rumunsko:

p.

Arthur Etciu, vrchní inženýr, místoředitel obchodní služby rumunských železnic

p.

Leopold Carmazin, obchodní rada rumunských železnic

p.

N. M. Nitzesco, advokát, rada rumunských železnic, právní poradce obchodního ředitelství

 

Švédsko:

p.

Nils Ahlberg, ředitel oddělení správy státních drah

p.

Aldo Almqvist, ředitel oddělení správy státních drah

p.

Karl Olofsson, ředitel oddělení správy státních drah

p.

Hugo Engström, náměstek ředitele oddělení správy státních drah

 

Švýcarsko:

p.

Hans Hunziker, přednosta železničního odboru ve spolkovém departementu pošt a železnic, předseda delegace

p.

Albert Altwegg, přednosta oddělení v železničním odboru

p.

Robert Kunz, přednosta oddělení v železničním odboru

p.

Paul Toggenburger, přednosta právního odboru generálního ředitelství spolkových železnic

p.

Ernst Hess, přednosta obchodního odboru generálního ředitelství spolkových železnic

 

Československo:

p.

Dr. František Chvalkovský, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr

p.

Dr. Zhan-Stráník, vyslanecký tajemník a obchodní attaché vyslanectví republiky Československé v Římě

 

Turecko:

p.

Zeki Nebil, rada tureckého vyslanectví v Římě

 

Jugoslávie:

p.

Dr. Dragomir Markovič, ředitel obchodního odboru generálního ředitelství státních drah

 

Zúčastnili se také delegáti vládní komise Sárského území:

p.

Courtilet, ministerský ředitel sárských železnic

p.

Nicklaus, předseda ředitelství sárských železnic

p.

Hobohm, vládní rada

 

Zúčastnili se konference jako pozorovatelé:

Velká Británie:

p.

James Lambert, tajemník britského velvyslanectví v Římě

p.

W. H. Hanscombe, rada "London and North Eastern Railway"

p.

M. G. Gandola, zástupce britských železnic v Itálii

 

Zástupci Organisace Společnosti národů pro dopravu a průvoz:

p.

Robert Haas, generální tajemník Organisace Společnosti národů pro dopravu a průvoz

p.

Metternich, tajemník Stálého komitétu pro železniční dopravu

 

Z moci úřední zúčastnili se konference s hlasem poradním:

p.

E. Lohner, ředitel Ústředního úřadu v Bernu

p.

Dr. Ch. Colomb, místoředitel Ústředního úřadu v Bernu

 

Delegáti zvolili:

Čestným předsedou:

J.

E. senátora Lodovico Luciolli

 

Předsedou:

J.

E. p. Amedeo Giannini

 

Místopředsedy:

p.

Gourdeau, předsedu francouzské delegace

p.

Hunzikera, předsedu švýcarské delegace

p.

Koenigse, předsedu německé delegace

 

Generálním tajemníkem:

p.

Dr. Charles Colomba, místoředitele Ústředního úřadu v Bernu; jeho pomocníkem p. Narni-ho, tajemníka Ústředního úřadu a tajemníky pp. E. Schmida a G. Noé, tajemníky Ústředního úřadu

 

Tajemníkem předsednictva:

p.

prof. G. Bosco; pomocnými tajemníky pp. Dr. M. Luciolli-ho, Wr. G. de Novellise a Dr. P. Raffaelli-ho

 

Konference jmenovala čtyři výbory, které byly sestaveny

takto:

První výbor: (Otázky všeobecné a závěrečné. Redakce úmluv.)

 

Předseda:

J.

E. Amedeo Giannini

 

Místopředsedové:

pp.

Belmonte, De Ruelle a Kunz

 

Zpravodaji:

pp.

Cathusier, Filoni, Jelinek a Toggenburger

 

První výbor zvolil tři podvýbory a redakční komité.

První podvýbor (Přeprava sdružená.)

 

Předseda:

p.

Kunz

 

Zpravodaji:

pp.

Pierzchala a Porquet

 

Druhý podvýbor (Odpovědnost. Hlava III.)

Předseda:

p.

Belmonte

 

Zpravodaji:

pp.

Cathusier, Hobohm a Jelinek

 

Třetí podvýbor (Různé otázky, Hlava IV.)

Předseda:

p.

De Ruelle

 

Zpravodaji:

pp.

Quaroni a Toggenburger

 

Redakční komité

Předseda:

J.

E. p. Amedeo Giannini

 

Zpravodaji:

pp.

Binet, Chiesa, Henning, Jelinek, Koffka, Markovič a Scoccianti

 

Výbor ustanovil mimo to dvě komise pro pořízení úředních

překladů, a to:

Překladů do němčiny:

 

Předseda:

p.

Altwegg

 

Členové:

pp.

Friebe, Jelinek, Niemack a Rau

 

Překladů do italštiny:

Předseda:

p.

Maltese

 

Členové:

pp.

Landra, Scoccianti a Ústřední úřad

 

Druhý výbor (M. Ú. Z. články 3 až 26)

Předseda:

p.

Niemack

 

Místopředsedové:

pp.

Etciu a Zawojski

 

Zpravodaji:

pp.

Binet, Filoni, Henning, Jelinek, Markovič a Toggenburger

 

Třetí výbor (M. Ú. C. články 3 až 26)

Předseda:

p.

Fontaneilles

 

Místopředsedové:

pp.

Ahlberg a Schmidt

 

Zpravodaji:

pp.

Landra a Rau

 

Čtvrtý výbor (nákladní list na řad, soukromé vozy, spěšniny)

Předseda:

p.

de Nánássy

 

Místopředsedové:

pp.

Elias a Hoffmann

 

Zpravodaji:

pp.

Henning, Hobohm, Jelinek, Lévy, Maltese, Nicklaus a Spiess

 

Čtvrtý výbor zřídil dva podvýbory:

První podvýbor (soukromé vozy)

Předseda:

p.

Elias

 

Zpravodaji:

pp.

Henning, Hobohm a Nicklaus

 

Druhý podvýbor (spěšniny)

Předseda:

p.

Hoffmann

 

Zpravodaji:

pp.

Dubaux a Jelinek

 

Konečně konference zvolila komisi, která byla pověřena přezkoumáním plných mocí. Tato komise byla složena takto:

Předseda:

p.

Schmidt

 

Členové:

pp.

Pietromarchi a Zahn-Stráník vláštní výbor se ustavil za předsednictví J. E. Gianniniho a místopředsedy p. Maltese s p. Dr. Strobelem zpravodajem, aby připravil návrh mezinárodní dohody o nákladním listu na řad, která by předložena byla ku prozkoumání státům, toužícím užíti oprávnění, daného článkem 61 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, za účelem přijetí jmenované listiny na základě zvláštní dohody.

 

I.

 

V důsledku porad dohodli se zástupci předložiti k podpisu plnomocníkům popř. státům návrhy těchto smluv:

1. Mezinárodní úmluvu o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (MÚC) se dvěma přílohami.

2. Mezinárodní úmluvu o přepravě zboží po železnicích (MÚZ) s osmi přílohami.

Texty těchto dokladů zůstanou otevřeny ku podpisu do 31. března 1934.

 

II.

 

Majíc na zřeteli zájmy, o něž tu jde, a nutnost uvésti co možno nejdříve v platnost texty, přijaté konferencí římskou, projevila tato přání:

a) aby státy, zúčastněné na konferenci, a Portugalsko, jakož i státy, podepsavaší Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel a o přepravě zboží po železnicích, učinily vhodná opatření, aby Úmluvy přijaté na konferenci mohly býti podepsány v Římě před 1. dubnem 1934;

 

b) aby státy, podepsavší Úmluvy, přijaté na konferenci římské přistoupily ve lhůtě co nejkratší k ratifikaci tak, aby Úmluvy vstoupily v platnost nejpozději 1. lednem 1935.

 

III.

 

Konference projevila také přání, aby příští konference uvažovala o prostředcích, jak by "Předpisy o předmětech, podmínečně připuštěných ku přepravě", které jsou nyní předmětem Přílohy I jmenované Úmluvy, mohly býti učiněny neodvislými od MÚZ, aby zabráněno bylo obtížím, které vznikají dnes tím, že urychlený postup při revisi jmenované Přílohy mohl by způsobiti, že státy u příležitosti ratifikace Úmluvy naleznou Přílohu, která nebude již tou, kterou podepsaly.

 

Tomu na svědomí podepsán byl tento protokol.

 

Dáno v Římě, 23. listopadu 1933 ve dvou originálech, z nichž jeden zůstane uložen v archivech ministerstva zahraničních věcí království Italského a druhý bude poslán vládou italskou vládě švýcarské k uložení v jejích archivech. Ověřený otisk shodný s tímto závěrečným aktem bude dodán vládou italskou všem státům při konferenci zúčastněným, jakož i vládě portugalské.

Za Německo:

Heinrich Niemack

Johannes Koffka

Dr. Kurt Friebe

 

Za Rakousko:

Dr. F. Hoffmann

Dr. Jelinek

Dr. G. Strobele

 

Za Belgii:

Henning

 

Za Bulharsko:

Generál Ivan Volkoff

 

Za Dánsko:

J. C. W. Kruse

 

Za svobodné město Gdánsko:

Alfred Wysocki

 

Za Španělsko:

G. De Ojeda

 

Za Estonsko:

A. Schmidt

D. Janson

 

Za Finsko:

Pontus Artti

 

Za Francii:

Fontaneilles

Cathusier

A. Lévy

Binet

M. Dubaux

 

Za Řecko:

M. C. Mélas

 

Za Maďarsko:

Dr. B. de Nánássy

Dr. Breyer

 

Za Itálii:

Lodovico Luciolli

A. Giannini

Lugi Maccalini

Ludovico Belmonte

Massimo Chiesa

P. Quaroni

Landra

Salvatore Maltese

La Valle

Pietromarchi Luca

A. Filoni

S. Scoccianti

Forte Giacomo

Manlio Molfese

Guido Polacco

Antonio Fedolino

Manlio Cosenza

Amleto Pavone

 

Za Lotyšsko:

Dr. A. Spekke

 

Za Lichtenštejnsko:

Hunziker

Altwegg

Kunz

 

Za Lucembursko:

Dumont

 

Za Norsko:

J. Irgens

 

Za Nizozemí:

P. Elias

 

Za Polsko:

Dr. Bronislav Pierzchala

 

Za Rumunsko:

A. Etciu

Carmazin

N. M. Nitescu

 

Za Švédsko:

H. Engström

 

Za Švýcarsko:

Hunziker

Altwegg

Kunz

 

Za Československo:

Chvalkovský

Zahn-Stráník

 

Za Turecko:

Zeki Nebil

 

Za Jugoslávii:

Dr. Markovič

 

Za Vládní komisi Sárského území:

Courtilet

Nicklaus

E. Lohner,

 

ředitel Ústředního úřadu v Bernu

Ch. Colomb,

 

generální tajemník konference

Prozkoumavše tuto Úmluvu s Přílohami I. a II. spolu se Závěrečným aktem a vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s nimi souhlasí, schvalujeme a potvrzujeme je.

 

Tomu na svědomí jste tento list podepsali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali.

 

Na Hradě pražském dne 23. března léta tisícího devítistého třicátého sedmého.

President republiky Československé:

Dr. Edvard Beneš v. r.

 

Ministr zahraničních věcí:

Dr. K. Krofta v. r.