Poslední odstavec §u 7 upravený novelou na úlevu soudům ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Vyřizovati věci řízení nesporného, čítajíc k nim věci amortisační, věci knih pozemkových a věci firemní, vyřizovati návrhy na vydání platebních příkazů v řízení rozkazním a platebních a zajišťovacích příkazů v řízení směnečném, jakož i vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů první stolice členu sborového soudu, určenému v ročním rozvrhu práce, jako samosoudci."

První odstavec §u 100, upravený zák․ č. 161/1921 Sb. z. a n., zní:

"Žaloby proti příslušníkům československého státu o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby o nároky nikoli ryze majetkové z poměru mezi manžely anebo mezi rodiči a dětmi, mohou býti v tuzemsku podány, není-li tu pro ně ani obecný ani zvláštní soud, u obecného soudu žalobcova a, není-li ho, u soudu, v jehož obvodu je obec, ve které mají obě strany nebo některá z nich právo domovské."

§ 105 zní:

"Pozůstalosti projednává okresní soud, u kterého zemřelý měl svůj obecný soud ve věcech sporných."

Zrušuje se poslední věta §u 106 a celý § 110.

§ 106 doplňuje se tímto ustanovením:

"Není-li tu žádného z těchto předpokladů, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest obec, ve které měl zůstavitel domovské právo."

§ 107 zní:

"Nemovitou pozůstalost, cizince, která jest na území, na kterém platí tento zákon, přísluší projednati okresnímu soudu, v jehož obvodu jest nemovitost nebo větší část nemovité pozůstalosti."

Druhá věta §u 109 zní:

"Zříditi poručníka nebo opatrovníka československému státnímu příslušníku, který nemá v tuzemsku obecného soudu ve věcech sporných, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec poručencova nebo opatrovancova."

První odstavec §u 114 zní:

"Povoliti dobrovolný rozvod jest příslušný okresní soud, u kterého má manžel svůj obecný soud; není-li v tuzemsku takového soudu, pak okresní soud, v jehož obvodu má obecný soud manželka, a není-li ani toho, okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec manželů."

První odstavec §u 279 zní:

"Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti proveden důkaz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršení bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden."

Druhý odstavec §u 332 zní:

"Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279)."

První věta prvního odstavce §u 335 zní:

"Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut."

Třetí odstavec §u 440 zní:

"Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud, jde-li o přednesení značného rozsahu, při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech, a ustanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol."

K §u 596 připojuje se tento další odstavec:

"Po uplynutí lhůty ustanovené ku podání odporu má platební příkaz, jemuž nebylo odporováno, stejnou účinnost jako právoplatný rozsudek a jest proti němu přípustna obnova sporu podle všeobecných pravidel."

Druhý odstavec §u 605 se zrušuje.

Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu mají sídlo, anebo nejvyšší soud, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých sborových soudů druhé stolice. Rozhodl-li již v tom kterém případě sborový soud druhé stolice k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný anebo nejvyšší soud o otázce příslušnosti, jest jejich rozhodnutí závazné. Ustanovení čl. XXIV zák. č. 112 ai 1895 ř. z. a §u 24 zákona o soudech živnostenských z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. jsou nedotčena.

Neuplynula-li promlčecí lhůta ve příčině nároku uplatňovaného ve věci, ve které spor o příslušnost vznikl, dříve než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl oprávněný o rozhodnutí sporu o příslušnost vyrozuměn.

Poslední odstavec §u 2 zní:

"Pokud není ustanoveno v zákoně jinak, povoluje vůbec exekuci okresní soud, kterému náleží exekuci vykonati (exekuční soud)."

První odstavec §u 6, ve znění upraveném §em 34, zák. čl. LIV/1912, zní:

"Povolení exekuce lze navrhnouti písemně nebo ústně do protokolu. Písemný návrh buď podán v tolika stejnopisech, aby jeden stejnopis mohl býti ponechán při soudních spisech a aby každému dlužníku mohl býti s povolením exekuce jeden stejnopis návrhu doručen. Pro vyrozumění vymáhajícího věřitele a při exekucích na pohledávky i pro vyrozumění poddlužníka jest připojiti rubriku. Není-li exekuční titul založen ve spisech povolujícího soudu, buď k návrhu na povolení exekuce připojen v prvopise."

Ustanovení čl. I až III neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ustanovení čl. IV a VII pak neplatí na ostatním státním území.

Ustanovení čl. III, č. 4, pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1935.