Aby mohl býti vyměřen poplatkový ekvivalent (v následujícím stručně "ekvivalent") na desítiletí 1931 - 1940 (deváté desítiletí), náleží osobám, které jsou povinny jej platiti, aby podaly úřadu, k vyměření ekvivalentu příslušnému (§ 33), přiznání majetku podrobného ekvivalentu podle stavu ze dne 1. ledna 1931.

Osoby, které mají sídlo (bydliště) v zemi České a Moravskoslezské, jsou povinny přiznati veškeren nemovitý majetek v zemi České a Moravskoslezské, a jsou-li ekvivalentem povinny i z movitého majetku, též movitý majetek, nechť je kdekoliv. Osoby, které mají sídlo (bydliště) mimo zemi Českou a Moravskoslezskou (tedy i v cizině), jsou povinny přiznati veškeren nemovitý majetek v zemi České a Moravskoslezské. Osoby, které mají sídlo (bydliště) v cizině, jsou povinny, mají-li platiti ekvivalent i z majetku movitého, přiznati též tento majetek, pokud je v zemi České a Moravskoslezské.

Nemovitý majetek je nutno přiznati i s požitkovými právy s ním spojenými, ať jich držba má povahu jakoukoliv.

Horské ochranné chaty, boudy, baráky a jinaká stavení tohoto druhu pokládají se za majetek movitý, jsou-li zřízeny na pozemcích, které jsou osobami ekvivalentem povinnými jen najaty nebo zpachtovány.

Povinnost, přiznati majetek a platiti ekvivalent podle č. 1. saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., vztahuje se netoliko k majetku právnických osob řádně ustavených, nýbrž ke každému jinému nemovitému a movitému majetku, nepřísluší-li podíl na majetkové podstatě určitým jednotlivým osobám.

Povinnost, přiznati majetek nemovitý a platiti z něho ekvivalent podle č. 2. saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., mají výdělkové společnosti tam uvedené, jejich účastníkům přísluší podíl na kmenovém jmění společném, pak společenstva, spolky a ústavy, náležející pod zákony ze dne 27. prosince 1880, č. 1 ř. z. z r. 1881, a ze dne 15. dubna 1885, č. 51 ř. z., nehledíc k soukromoprávní povaze těchto sdružení a ústavů.

Podíly na společné majetkové podstatě nebo na společném kmenovém jmění, o kterých se mluví v saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., rozumějí se jen takové podíly, které za trvání společenství mohou býti jednotlivými členy volně převedeny na osoby jiné a jsou určeny vzhledem k celku.

Majetek, pro který zákon přiznává osvobození od ekvivalentu, je nutno přiznati jen potud, pokud je toho třeba k tomu, aby osvobození mohlo býti spolehlivě zjištěno.

Za přiznání zákonného osvobození od ekvivalentu třeba žádati u finančního úřadu. K žádosti musí býti připojeny doklady, jimiž nárok na osvobození má býti prokázán.

Bylo-li osvobození od ekvivalentu přiznáno na desítiletí 1921 - 1930 (osmé desítiletí), nezakládá to ještě nároku na osvobození na desítiletí 1931 - 1940 (deváté desítiletí); třeba proto i v takovém případě požádati za osvobození znovu.

Majetek, který podle poznámky 3․ k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. dne 1. ledna 1931 ekvivalentu ještě nepodléhá, buď zatím jen oznámen úřadu, k vyměření ekvivalentu příslušnému. V oznámení buď uvedeno, kdy osoba ekvivalentem povinná majetku toho nabyla a pod kterými daty byl z nabytí tohoto majetku vyměřen převodní poplatek. Řádné přiznání majetku se podá, jakmile nastane povinnost platiti z něho ekvivalent a podle jeho stavu v té době.

Osoby ekvivalentem povinné, které dne 1. ledna 1931 deset let ještě netrvají, oznámí zatím jen úřadu, k vyměření ekvivalentu příslušnému, den, kdy byly založeny nebo vznikly. Řádné přiznání majetku podají teprve při uplynutí desátého roku své trvání, a to podle majetkového stavu v této době.

Nemovitý majetek buď přiznán podle připojených vzorců A/1 a A/2, movitý majetek podle připojeného vzorce B a požitková práva (právo myslivosti, rybářství a pod.) buďte přiznána odděleně podle připojeného vzorce C.

Předběžné oznámení majetku, který podle poznámky 3. k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. dne 1. ledna 1931 ekvivalentu ještě nepodléhá (§ 4, odst. 1.), buď podáno zvláštním seznamem podle připojeného vzorce D, v němž buď uveden nejprve majetek nemovitý v pořadí, jak ho bylo nabyto, a potom majetek movitý v témž pořadí.

Tiskopisy i s vložkami vydají se stranám za náhradu výrobních nákladů na každém tiskopise uvedených.

Majetek zemí, okresů, obcí, beneficií, kostelů a nadací buď přiznán odděleně od majetku samostatných fondů jimi spravovaných. Majetek mešních a modlitebních nadací může býti přiznán úhrnem, ale je nutno jednotlivé nadace uvésti.

Společnosti, spolky a ústavy povinné veřejně účtovati jsou povinny připojiti k přiznání také poslední účetní závěrku.

V přiznáních majetku, jakož i v seznamech majetku musí býti uvedeno místo a den vyhotovení a musí býti pravoplatně podepsány.

Finanční úřad má právo přezkoumati, jsou-li přiznání a doklady správné, zejména i nahlédnutím do knih a jiných zápisů strany (§ 8 zák. ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatků a mění některá ustanovení o poplatcích).

Přiznání, která nebyla učiněna způsobem předepsaným, nepokládají se za přiznání včas podaná (§ 35).

Má-li strana ekvivalentem povinná nemovitosti, které jsou v několika berních okresích, podá pro každý berní okres o nemovitostech v tomto okresu ležících přiznání samostatné.

Všechna tato přiznání buďte na titulním listě postupně očíslována. V pořadí tohoto číslování buďte zapsány výsledky jednotlivých přiznání do zvláštního výkazu pořízeného na stejném tiskopise jako přiznání sama, který se opatří nápisem "Úhrnný výkaz" a musí býti datován a podepsán jako jednotlivá přiznání. Přílohy "Úhrnného výkazu" tvoří jednotlivá přiznání.

Nemůže-li osoba přiznáním povinná (§ 5) potřebná vysvětlení k přiznání dáti ústně, poněvadž bydlí jinde, musí pojmenovati v okrese takového zmocněnce, který by byl podle potřeby oprávněn pravoplatně ujednati s orgány finanční správy úmluvu o základech pro vyměření ekvivalentu.

V přiznáních nemovitostí buďte uvedeny také věci, které jsou samy o sobě sice movité, ale jako příslušenství věci nemovité pokládají se v právním smyslu za věci nemovité (§ 293 ob. z. obč.), a buďte zevrubně vypočteny v specifikaci na čtvrté stránce vzorců přiznání A/1 a A/2.

Co se pokládá za příslušenství věci nemovité, buď posuzováno podle §§ 294 až 297 a) ob. z. obč.

Platí-li se ekvivalent z věci nemovité, platí se i z jejího příslušenství, a to i tenkráte, když určení za příslušenství netrvalo ještě 10 let.

Nemovitosti buďte přiznány obecnou hodnotou (§§ 305 a 306 ob. z. obč.).

Nemovitosti, které činí dohromady hospodářský celek (§ 8), mohou býti přiznány hodnotou úhrnnou, a to i tenkráte, když jsou v několik berních okresích, ale bez újmy povinnosti, uvésti jednotlivé předměty v úhrnné hodnotě zahrnuté.

Jestliže byly přiznané nemovitosti nebo některé z nich z kteréhokoli důvodu soudně odhadnuty, třebas i před dobou delší, buď v přiznání v sloupci pro poznámku uvedeno, kdy byl proveden poslední soudní odhad a jaká hodnota těchto nemovitostí byla tímto soudním odhadem stanovena, a buď uvedeno a odůvodněno, co snad poplatník proti přiměřenosti této hodnoty namítá.

Ustanovení §§ 50 a 54 poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., a § 6 cís. nařízení ze dne 19. března 1853, č. 53 ř. z., o stanovení hodnoty úmluvou nebo zvláštním soudním odhadem, vztahují se také na ekvivalent.

100 násobku katastrálního výtěžku, s kterým jsou pozemky zapsány v pozemkovém katastru;

200 násobku domovní daně třídní;

20tinásobku nájemného (nájemní hodnoty) vypočteného podle § 148 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních - při čemž, jestliže nebyly ty nebo ony budovy pronajaty po celý rok nebo po celou sezonu, je nutno přihlížeti k nájemnému (nájemní hodnotě), kterého by se dosáhlo, kdyby tyto budovy byly pronajaty po celý rok nebo po celou sezonu -,

Je-li nemovitost zavazena stavebním právem (zákon ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z., o stavebním právu), buď při přiznávání její hodnoty a při vyměřování ekvivalentu dbáno těchto ustanovení.

Především buď uvedena úhrnná hodnota nemovitosti (pozemku i se stavbami na něm zřízenými) tak, jako kdyby nemovitost nebyla zavazena stavebním právem. Při tom buď dbáno ustanovení uvedených v §§ 8 - 15.

Od úhrnné hodnoty nemovitosti buď tak odečtena hodnota práva stavebního i s příslušenstvím, vypočtená podle následujícího odstavce.

Hodnota stavebního práva i s příslušenstvím (t. j. se stavbami na základě stavebního práva nabytými nebo zřízenými) buď počítána tolika setinami úhrnné hodnoty nemovitosti, kolik činí počet roků mezi okamžikem pro vyměření ekvivalentu rozhodným a okamžikem, kdy stavební právo zanikne; při tom se zlomky roků, činí-li 6 měsíců nebo více, pokládají za plný rok, jinak se nepočítají.

Předcházející ustanovení nezamezuje, aby se použilo odhadních způsobů uvedených v §§ 12, 13 a 15.

Nevyplývá-li trvání stavebního práva určitě ze smlouvy, kterou bylo zřízeno, nebo závisí-li toto trvání na podmínce, která v době vyměření ekvivalentu není ještě rozhodnuta, buď vzato pro použití ustanovení předcházejících odstavců nejdelší podle smlouvy možné trvání nebo, není-li smluvního ustanovení, kterým by se nejdelší trvání určovalo, osmdesátileté trvání stavebního práva (§ 3, odst. 1., zák. č. 86/1912 ř. z.).

Přiznání buď podáno podle vzorce A/1. V sloupci "Přiznaná úhrnná hodnota pozemků a příslušenství" buď především uvedena úhrnná hodnota nemovitosti, v následující řádce hodnota stavebního práva, vyšetřená podle odst. 4. tohoto paragrafu, a pak buď uveden rozdíl mezi oběma těmito hodnotami. V ostatních sloupcích nebudiž přihlíženo k zavazení nemovitosti stavebním právem; v sloupci pro poznámku buď však uvedeno datum smlouvy, kterou bylo stavební právo založeno, doba, pro kterou bylo zřízeno, podle okolností i nejdelší trvání, které se má podle odstavce 6. tohoto paragrafu předpokládati, knihovní označení vložky pozemkové knihy pro toto stavební právo zřízené a konečně úřad, u kterého byl předepsán poplatek z nabytí stavebního práva, a položka poplatkového rejstříku příslušného platebního rozkazu.

Když se na některém domě, který je vlastnictvím obecně prospěšného sdružení stavebního (§ 1 zákona ze dne 28. prosince 1911, č. 243 ř. z., o daňových a poplatkových úlevách pro obecně prospěšná sdružení stavební) a v kterém jsou malé byty v rozměru uvedeném v § 7 zákona ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., o zřízení fondu pro péči bytovou, knihovně zapíše ve prospěch státu jako reální břímě vlastníkův závazek, že nezcizí domu bez povolení ministerstva sociální péče, buď na žádost strany, prokáže-li uvedené okolnosti, až do času, kdy bude toto reální břímě knihovně vymazáno, hodnota tohoto dojmu pro vyměření ekvivalentu počítána jen polovicí hodnoty, vyšetřené podle ustanovení §§ 12 - 16 tohoto nařízení.

Přiznané úlevy se pozbude, když ministerstvo sociální péče vyřkne, že stavební sdružení nemá povahy obecně prospěšné (§ 7 zák. č. 243/1911 ř. z.), nebo když se závazek uvedený v předešlém odstavci v pozemkových knihách vymaže.

V těchto případech se ekvivalent vyměření z plné hodnoty domu za dobu ode dne, kdy vznikly skutečnosti, na kterých se zakládá výrok ministerstva sociální péče, nebo nedá-li se tento vznik zjistiti, ode dne uvedeného výroku nebo za dobu od výmazu závazku a podle toho se předepsaný již ekvivalent upraví.

Pro ocenění majetku movitého platí zásady stanovené v § 52 zák. č. 50/1850 ř. z. a v § 1 zákona ze dne 11. června 1919, č. 329 Sb. z. a n., o ocenění předmětů bursovních obchodů pro účely poplatkové.

Majetek movitý buď přiznáván rozdruženě podle vzorce B.

Při kapitálech záležejících v soukromých zápůjčkách, pak ve veřejných obligacích a v soukromých cenných papírech, buď specifikace na druhé a na třetí stránce vzorce přiznání přesně vyplněna ve všech sloupcích mimo sloupec předposlední.

S pohledávkami a cennými papíry buďte přiznány také úroky dne 1. ledna 1931, resp. v den vzniku ekvivalentní povinnosti dospělé, ale ještě nevybrané, jakož i běžné úroky počítané až včetně do 31. prosince 1930, resp. do dne přede dnem vzniku ekvivalentní povinnosti.

Pokladní hotovost ze dne 1. ledna 1931, resp. ze dne vzniku ekvivalentní povinnosti buď v přiznání uvedena, ať jsou její účel a použití jakékoliv. Skládá-li se hotovost ze subvencí a má-li býti podle svého určení v krátké době vydána, není majetkem ekvivalentu podrobeným. Totéž platí o zadržených nebo v pokladně hotově uložených příspěvcích veřejných korporací, které jsou určeny k úhradě běžných potřeb.

U beneficií nebuďte hotovost beneficiátu náležející a úroky obročních kapitálů jemu příslušející pokládány za majetek beneficia a přiznávány.

Nejsou-li běžné úroky, jejichž dospělost nastane po 1. lednu 1931, resp. po dni vzniku ekvivalentní povinnosti, podle nadačního ustanovení nebo podle statutu, podle zákona nebo podle skutečných a prokázaných poměrů určeny předem k rozmnožení majetkové podstaty právnické osobnosti, nýbrž k úhradě běžných výdajů, nebuďte tyto běžné úroky ani příslušné běžné výdaje při vyměřování ekvivalentu počítány. To platí zejména o majetku kostelů, pokud jest jeho výtěžku třeba k úhradě běžných potřeb kostelních nebo k dotaci duchovního správce, a dále o majetku nadací, pokud jeho výtěžek nemá býti kapitalisován. V těchto případech nesmějí však zase býti počítány běžné úroky při dluzích, které podle §§ 19 a násl. tohoto nařízení mají býti odečteny od movitého majetku při vyměřování ekvivalentu.

Ekvivalent z majetku movitého vyměřuje se z čisté hodnoty (§ 22, odst. 1., nařízení ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z., o poplatcích z bezúplatných převodů majetku).

V přiznání majetku movitého je proto třeba uvésti pasiva, která tu jsou v rozhodném čase, a vypočísti hodnotu čistého zbytku majetku, jenž má býti vzat za základ vyměření ekvivalentu.

Odčítati lze od movitého majetku jen ta pasiva, která zatěžují majetek, který je v zemi České a Moravskoslezské. Z pasiv, která zatěžují majetek, který je v zemi České a Moravskoslezské a mimo toto území, odčítá se jen část, připadající poměrně na majetek, který je v zemi České a Moravskoslezské. Jen osoby ekvivalentem povinné, které mají sídlo (bydliště) v zemi České a Moravskoslezské, smějí si odečísti též pasiva, která zatěžují ten jejich movitý majetek, který je mimo toto území, a z pasiv, která zatěžují nemovitý majetek, který je v tuzemsku a v cizině, smějí si odečísti část, připadající poměrně na nemovitý majetek, který je v zemi České a Moravskoslezské, a na veškerý movitý majetek. Ten, že pasiva zatěžují majetek nemovitý nebo movitý, je pro jejich odečtení bez významu.

Nejsou-li některé části nemovitého nebo movitého majetku podrobeny ekvivalentu, nebuď také přihlíženo k dílu pasiv připadajícímu na tyto části majetku. Toto ustanovení však neplatí, bylo-li příslušných částí majetku nabyto osobou ekvivalentem povinnou v desíti letech před 1. lednem 1931 resp. přede dnem vzniku ekvivalentní povinnosti převodem podrobeným procentnímu poplatku převodnímu.

Při výpočtu čistého majetku movitého smějí býti od majetku odečteny jen sumy, které v rozhodném čase jiné osoby měly právo pohledávati a které majetkovou podstatu skutečně zmenšují.

Za pasiva nemohou býti pokládány takové údaje, které osoba ekvivalentem povinná jako taková je povinna konati z běžných příjmů na základě závazku vzniklého ze zvláštního zákona, nařízení nebo z jiného titulu a které majetkové podstaty nezmenšují.

Při oceňování jmění nadačního (zejména mešních nadací) nebuďte sráženy závazky, které sluší plniti z nadací.

Ústavy a společnosti zapisující ve svém hospodářství podle ministerského nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z., o zakládání, zařízení a hospodaření pojišťoven, do závodního účtu (mezi výdaje) a do rozvahy (mezi pasiva) prémiovou reservu vypočtenou podle zásad § 28 uvedeného ministerského nařízení, která má býti úhradou budoucích závazků ústavu nebo společnosti vůči pojištěncům (představující hodnotu práv vzniklých pojištěncům ze zaplaceného pojistného počítanou ke dni 1. ledna 1931, resp. ke dni vzniku ekvivalentní povinnosti), mohou tuto prémiovou reservu, přiznávajíce movitý majetek, sraziti jako pasivum.

U starších společenských pensijních ústavů, které nejsou ještě upraveny podle regulativu vyhlášeného uvedeným ministerským nařízením, buď při vyšetřování čistého movitého majetku ekvivalentu podrobeného úhradní kapitál, který jest přiměřený poukázaným již pensím a zaopatřovacím požitkům, posuzován jako pasivum (§ 16 zák. č. 50/1850 ř. z.). Bude-li však odborným posudkem pojišťovacího technika, autorisovaného podle ministerského nařízení ze dne 3. února 1895, č. 23 ř. z., o oprávnění pojišťovacích techniků, prokázána výše prémiových reserv podle zásad pojišťovací techniky, může se co do těchto prémiových reserv postupovati podle odstavce písmeno a).

Menším vzájemným spolkům, které, nejsouce organisovány podle zásad uvedených pod a), omezují se jen na to, aby svým členům, konajícím statutární platy, poskytovaly lékařskou pomoc a ošetřování v nemoci (nemocenské), podpory za dočasné nebo doživotní nezpůsobilosti k výdělku nebo příspěvky k nákladům na pohřeb, a nemají zakládacího fondu, a dále malým rolnickým spolkům k pojišťování dobytka, proti ohni a krupobití, může býti finančním úřadem, příslušným k měření ekvivalentu, povoleno, aby pokladní hotovost ke dni 1. ledna 1931, resp. ke dni vzniku ekvivalentní povinnosti byla pokládána za prémiový fond reservní a aby proto ekvivalent z tohoto movitého majetku nebyl vyměřován.

Pasiva, ke kterým je nutno přihlížeti při vyměřování ekvivalentu z majetku movitého, buďte finančnímu úřadu prokázána týmž způsobem a týmiž prostředky jako dluhy pozůstalostní.

finanční úřad, uváživ pečlivě okolnosti, může povoliti v průkazu úlevy.

Do přiznání podle vzorce C buďte zapsána nejprve ta požitková práva, která se pokládají za věci nemovité (§ 298 ob. z. obč.), a dále ta, která se pokládají za věci movité. Pro každý druh buď učiněna závěrka zvláštní.

Právo myslivosti, přísluší-li osobě ekvivalentem povinné na vlastních pozemcích, buď jako nemovitý majetek přiznáno úplným výtažkem, jinak tou částkou, která z výtěžku práva myslivosti připadá poměrně na pozemky osoby ekvivalentem povinné, nebylo-li přihlíženo k právu myslivosti již při přiznání a ocenění nemovitostí (vzorec přiznání A/1). Nerozděluje-li se výtěžek práva myslivosti držitelům pozemků, nýbrž béře-li jej obec pro sebe, buď z hodnoty práva myslivosti na držitele pozemků připadajícího vyměřen ekvivalent jen jako ze součástky obecního majetku movitého, když a pokud výtěžek práva myslivosti od držitelů pozemků byl obci jako takové řádně a trvale postoupen (nikoli snad jen na srážku obecních dávek na ně připadajících nebo do odvolání).

Tržné, místné a podobné poplatky nejsou předmětem ekvivalentu jen tenkráte, prokáže-li se, že byly podle §§ 69 a 70 živnostenského řádu ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z., úředně povoleny a vyměřeny jen jako náhrada za výdaje, které má obec s konáním trhu. Nepodá-li se tento průkaz, buď výtěžek tržného a místného pokládán za součástku movitého majetku.

Opětující se peněžní a naturální požitky, jaké bývají spojeny zejména s beneficiemi, buďte přiznány s udáním právního titulu, na kterém spočívají.

Naproti tomu však štola, obětné a jinaké takové požitky, náležející farnímu beneficiátu jako dávka vzájemná nebo dobrovolná, nejsou předmětem ekvivalentu, poněvadž neplynou z majetku beneficia.

Jestliže nerozlučné spojení požívacích a užívacích práv s určitými nemovitostmi, jak je toho třeba k nároku na osvobození od ekvivalentu podle poznámky 2. písm. a) k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., nevysvítá již z knihy pozemkové, stačí prokázati okolnosti, z kterých může býti usuzováno, že tu je skutečně takové spojení.

Za pomůcky k podání tohoto průkazu pokládají se účetní závěrky obce za uplynulé desítiletí, výpovědi pamětníků, inventáře obecního majetku, potvrzení úřadu atd.

Nejsou-li užitky nemovité věci požívacími a užívacími právy vyčerpány úplně, vyměří se ekvivalent jen z té části hodnoty nemovitosti, která je přiměřená části užitků prokázanými požívacími nebo užívacími právy nevyčerpané.

V případech poznámky 2. písm. b) k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. ve znění § 31 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb. z. a n., o dani z obohacení, buď při vyměřování ekvivalentu přihlíženo jen k tomu právnímu stavu, který pro rozhodnou dobu zjistil finanční úřad pověřený správou přímých daní.

Osvobození od daně pozemkové nebo domovní jen dočasné nezakládá osvobození od ekvivalentu.

Osvobození od ekvivalentu podle poznámky 2. písm. d) k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., může býti přiznáno movitému majetku spolků a ústavů k účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným, ale jen tenkráte, když tento majetek podle stanov těchto spolků a ústavů, platných v rozhodném čase, jest určen trvale jen k těmto účelům a nemůže jim býti odcizen.

U movitého majetku nemocničních fondů nemusí býti průkaz trvalého věnování podáván. Movitý majetek školních obcí a školních fondů je z důvodů vyučovacích od ekvivalentu osvobozen.

Používá-li se osvobození podle uvedené poznámky 2. písm. d), buďte účely čistě vědecké posuzovány jako účely vyučovací.

Spolky a ústavy, které spočívají na zásadě vzájemnosti (na plnění vzájemném), nebuďtež za spolky a ústavy dobročinné a lidumilné pokládány.

Movitý majetek spolků dobrovolných hasičů, jakož i svazů takových spolků jest osvobozen od ekvivalentu i tenkráte, když stanovami těchto spolků není prokázáno trvalé věnování tohoto majetku. Rovněž hasičské nářadí, které jest vlastnictvím obecním, není předmětem ekvivalentu.

Držitelé beneficií, kteří podle zákona ze dne 15. února 1877, č. 98 jímž se mění poznámka 2. e) k sazební položce 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z., činí nárok na osobní osvobození od ekvivalentu, jsou povinni přiznati movitý i nemovitý majetek beneficia a žádati za úřední uznání osvobození.

Při rozhodování o této žádosti buď přihlíženo jediné k příjmu, plynoucímu z držby beneficia, nikoli k jinému příjmu osobnímu, který nepochází z obročí.

Za příjem z beneficia se nepokládají: doplněk kongruy, osobní přídavek nebo podpora, dočasně poskytnutá držiteli beneficia z náboženského fondu, požitky v posledním odstavci § 24 tohoto nařízení uvedené, z majetku beneficia nepocházející, a příjmy beneficiáta ze zvláštních nadací, z kterých byl ekvivalent vyměřen samostatně.

Při vyšetřování čistého důchodu obročního buďte za výdaje uznány:

Má-li držitel beneficia s duchovní správou vydržovati jednoho nebo několik pomocných kněží, buď hned, když se přiznává beneficiátovi osobní osvobození od ekvivalentu, učiněna výhrada, že zvýší-li se později uprázdněním toho nebo onoho systemisovaného místa pomocného kněze obroční důchod beneficiátův dočasně nad 1000 Kč, musí býti placen po dobu, po kterou místo pomocného kněze bude uprázdněno, ekvivalent, pokud příslušný přebytek důchodu stačí.

Žádá-li komunita co se týče beneficia jí inkorporovaného, aby byla podle zák. č. 98/1877 ř. z. od ekvivalentu, který má platiti jako držitelka majetku, osvobozena, nemohou býti výdaje na výživu členů komunity, hrazené z důchodů beneficia, při vyšetřování čistého důchodu beneficia pokládány za srážkovou položkou.

Povinnost platiti ekvivalent podle poznámky 3. k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. počíná se v těch případech, ve kterých se na osobu ekvivalentem povinnou převede bezplatně věc, na níž vázne služebnost práva požívacího neb užívacího, nebo ve kterých se jí přenechají věci darováním na případ smrti, teprve uplynutím desátého roku po dni, kterým požívání nebo užívání zanikne nebo dar na případ smrti připadne.

Naproti tomu však to, že osoba ekvivalentem povinná přenechala užívání nebo požívání věcí někomu jinému, neodůvodňuje osvobození od ekvivalentu.

Při nadacích, které jsou zřízeny podle posledního pořízení, počítá se desítiletá lhůta, v poznámce 3. k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. stanovená, ode dne, kterého státní pokladna nabyla práva na poplatek z tohoto věnování, tedy zpravidla ode dne, kdy dědictví napadlo, při nadacích však, které jsou zřízeny jednáním mezi živými, ode dne schválení nadační listiny nebo od toho dřívějšího dne, kterého se pokládá právní jednání podle ustanovení občanského práva za uzavřené a kterého stát zásadně nabyl nároku na poplatek. Bez významu jest, byl-li poplatek skutečně zaplacen anebo nebyl-li vybrán z důvodu zákonného osvobození.

Budova vystavěná na pozemku, který je již déle než 10 let v držení osoby, ekvivalentem povinné, je podrobena ekvivalentu, třeba nestojí ještě 10 let; pro počátek ekvivalentní povinnosti takové budovy není rozhodným čas, kdy byla zřízena, nýbrž kdy bylo nabyto staveniště.

Na movité věci, kterých nebylo nabyto poplatným darováním, nadáním nebo převodem majetku na případ smrti, nevztahuje se poznámka 3. k saz. pol. 57/106, b, e, zák. č. 89/1862 ř. z., vztahuje se však na movitý majetek, jehož bylo nabyto zcizením věci nemovité.

Ekvivalent se vyměří s platností na celé desítiletí. Z majetku, při kterém nastane povinnost platiti ekvivalent teprve po 1. lednu 1931, vyměří se ekvivalent na zbývající část desítiletí.

Zákonně vyměřený ekvivalent lze odepsati jen v těchto případech:

Jinak změny, které snad v desítiletí nastanou ve stavu majetku ekvivalentu podrobeného (zmenšení nebo zvýšení majetkového stavu), nemají na předepsání ekvivalentu vlivu a nejsou důvodem pro jeho změnu.

Nemovité a movité věci, při kterých podle poznámky 3. k saz. pol. 57/106, B, e, zák. č. 89/1862 ř. z. povinnost platiti ekvivalent nastane teprve po 1. lednu 1931 (§ 4, odst. 1. a 2., § 29), buďte řádně přiznány na předepsaných vzorcích nejdéle v 30 dnech po dni, kterého nastane ekvivalentní povinnost; zároveň buď udána hodnota, jakou měly věci v době, kdy nastala ekvivalentní povinnost.

Na žádost mohou býti strany zproštěny povinnosti přiznávati každý jednotlivý případ s podmínkou, že do 30 dnů po uplynutí každého roku podají úhrnné přiznání o všem tom majetku, při kterém nastala nově ekvivalentní povinnost v tomto roce.

Osoby ekvivalentem povinné, jejich sídlo (bydliště) jest v zemi České nebo Moravskoslezské, mají podati přiznání u toho finančního úřadu I. stolice (t. j. okresního finančního ředitelství nebo úřadu pro vyměřování poplatků), v jehož obvodu mají sídlo (bydliště).

Osoby ekvivalentem povinné, jejichž sídlo (bydliště) jest mimo tato území, mají podati přiznání u toho finančního úřadu I. stolice, v jehož obvodu jest majetek, je-li však majetek v obvodu několika finančních úřadů I. stolice, u toho z nich, v jehož obvodu jest hlavní část majetku, a v pochybnostech podle vůle strany u některého z těchto úřadů.

Nepodá-li se přiznání včas nebo způsobem náležitým (§ 6), buď použito § 80 zák. č. 50/1850 ř. z. tím způsobem, že se bude po celou dobu, na kterou se ekvivalent vyměří (§ 30), vybírati ekvivalent dvojnásobný.

Mimo to může finanční úřad poplatníka, nepodá-li přiznání včas nebo náležitě, přidržeti pořádkovými tresty podle nařízení ministerstva financí ze dne 6. dubna 1856, č. 50 ř. z., pozměněného § 10 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb. z. a n., k tomu, aby splnil svou povinnost, nebo může také majetek ekvivalentu podrobený vyšetřiti z moci úřední a ekvivalent pak vyměřiti.

Zatajení nebo nesprávné údaje v přiznání projednají se podle ustanovení § 84, č. 3., zák. č. 50/1850 ř. z., podle trestního zákona o důchodkových přestupcích. To platí zejména také, když se při věcech, které jsou samy o sobě movité, zamlčí, že jsou příslušenstvím věci nemovité (§ 11).

Roční částka ekvivalentu, vyměřeného z nemovitého a movitého majetku na celé desítiletí nebo na zbývající část desítiletí (§ 30), platí se předem v stejných čtvrtletních splátkách, a to vždy 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října (§ 1 zákona ze dne 18. března 1872, č. 33 ř. z., o lhůtách pro placení ekvivalentu a o počítání úroků z prodlení při opožděném jeho placení).

Zamešká-li se placení, platí se ode dne, který následuje po dni dospělosti, až do dne zaplacení zákonné úroky z prodlení (§ 2 uv. zák. z r. 1872).

Ekvivalent z uprázdněných duchovních obročí buď placen nepřetržitě, i když interkalární příjmy připadají některé osobě (fondu) podle saz. pol. 44/75 zák. č. 50/1850 ř. z. osvobozené.

Za dobu interkalární zaplacen buď ekvivalent teprve pod jejím ukončením najednou fondem interkalárním (náboženským).