Při plnění všech úkolů státních jest postupovati s největší hospodárností. Ukojovány buďtež jen nutné potřeby státní v nezbytném rozsahu, a to účelně a pokud možno nejmenším nákladem.

Nutné potřeby státní jsou potřeby, kterých vyžaduje pravidelný chod státní správy anebo plnění právních závazků státu.

Prostředků povolených pro určitý účel smí se použíti za podmínek stanovených v odst. 1. a 2. tohoto paragrafu jen v nezbytné výši, které té doby vyžaduje provedení tohoto účelu, nesmí však jich býti použito pro stanovený účel, změnily-li se poměry tak, že použití by odporovalo veřejnému zájmu.

Před každým poukazem budiž zjištěno v příslušném spise, že bylo postupováno podle předchozích ustanovení tohoto paragrafu.

Při poukazování prostředků určených na řádné výdaje podle čl. VII. finančního zákona budiž také zjištěno v příslušném spise, že poukazovaná částka nepřesahuje dvanáctiny celoročně rozpočtené částky.

Nepoukáže-li se v některém měsíci celá dvanáctina celoročně rozpočtené částky pro určitou potřebu uvedenou ve státním rozpočtu, může býti zbytku použito, je-li to nutno, pro týž účel v příštích měsících.

Bylo-li poukázáno za souhlasu ministra financí výjimečně v některém měsíci více než dvanáctina, má býti vyrovnána v některém pozdějším měsíci ona částka, o kterou bylo poukázáno více. Nejpozději musí se tak státi v prosinci roku 1930.

Řádnými výdaji splatnými v delších než měsíčních lhůtách podle čl. VII., odst. 2., finančního zákona rozumějí se výdaje, které jsou splatny podle své povahy ve čtvrtletních, pololetních nebo i ročních lhůtách, jako na př. nájemné neb pachtovné, úroky a splátky státního dluhu.

Tyto výdaje jest platiti podle stanovených lhůt.

Při poukazování prostředků určených na výdaje mimořádné podle čl. VIII. finančního zákona budiž prokázáno v příslušném spise, že výdaj pro určitý subjekt a pro účel uvedený v některé položce nejnižších pododdělení dílčích rozpočtů jednotlivých kapitol pro rok 1930 nepřevyšuje v tomto roce 50.000 Kč.

Převyšuje-li výdaj uvedený v odst. 1. tohoto paragrafu peníz 50.000 Kč, budiž vyžádán souhlas ministra financí již k činu, který by mohl prejudikovati tomuto výdaji.

Byl-li již dán souhlas ministrem financí k celkovému nákladu, není zapotřebí dalšího jeho souhlasu k výplatě dílčích částek schváleného nákladu.

Opatření podle čl. X., odst. 1., finančního zákona jest zcela výjimečné. Souhlas k němu může býti dán jen v mezích ustanovení tohoto článku a jen, je-li prokázána nutnost navrhovaného opatření (§ 1, odst. 2.).

Úhrada částek, o které nutno překročiti prostředky určené pro výdaje nejnižšího pododdělení státního rozpočtu, budiž zajištěna zpravidla postupně úsporami na prostředcích pro výdaje příslušného vyššího pododdělení, ve kterém jsou prostředky pro výdaje tohoto nejnižšího pododdělení obsaženy, není-li to možno, úsporami na prostředcích pro výdaje v ostatních pododděleních příslušné kapitoly.

Prostředků stanovených pro výdaje v nejnižších pododděleních státního rozpočtu a rozvedených v dílčích rozpočtech jednotlivých kapitol může býti použito především podle jejich určení a výše, jak jsou uvedeny v dílčích rozpočtech příslušných kapitol. Také o tomto použití platí obdobně ustanovení § 1 tohoto vládního nařízení. Bude-li toho nezbytně třeba (§ 1, odst. 2.), může býti k úhradě větší potřeby, přesahující rozpočtené prostředky pro výdaje některé položky dílčího rozpočtu, použito nevyčerpaných prostředků pro výdaje jiné položky téhož pododdělení dílčího rozpočtu, a to v mezích připuštěných čl. VI. finančního zákona, t. j. v mezích příslušného pododdělení dílčího rozpočtu.

Řízení podle § 7 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, buď vždy zavedeno dříve, než se založí právní titul požadované potřeby.

Toto řízení budiž provedeno, pokud to není vyloučeno podle odst. 2. až 4. čl. X. finančního zákona, i tehdy, když má býti použito nevyčerpaných prostředků určených na výdaje mimořádné k úhradě výdajů řádných a naopak a nevyčerpaných prostředků na osobní výdaje na úhradu výdajů věcných.

Toto řízení jest také zavésti v případech, kdy pro opatření podle čl. XII. finančního zákona není rozpočtem povolených prostředků a úhradu třeba hledati při výdaji povoleném k jinému účelu.

Za náhradní opatření podle 2. věty odst. 3. čl. X. finančního zákona považují se ta, která se učiní, je-li nutno nahraditi stálé zaměstnance, jichž plat jest rozpočtově zajištěn v prostředcích na osobní výdaje podle platových zákonů, zaměstnanci smluvními anebo jinými opatřeními, jichž potřebný náklad nelze uhraditi z prostředků položky, na které se súčtuje podle své povahy. Úhrada pro tato opatření, pokud není zajištěna v prostředcích nejnižšího pododdělení státního rozpočtu, může být opatřena v mezích prostředků povolených ke hrazení osobních výdajů podle platových zákonů pro příslušnou kapitolu. K těmto opatřením jest třeba souhlasu ministra financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu podle § 7 zák. č. 175/1919 Sb. u. a n., a to i jestliže úhrada pro náhradní opatření jest zajištěna v mezích částek stanovených pro osobní výdaje podle platových zákonů a nařízení v nejnižších pododděleních státního rozpočtu.

Za použití povolených prostředků podle odst. 1. čl. XVII. finančního zákona se pokládá zatížení jejich výdajem včetně do 31. prosince 1930 poukázaným, bude-li platební rozkaz dodán k předpisu příslušné účtárně nejdéle do 5. ledna 1931, a provádí-li se výdaj pokladnou, této pokladně nejpozději do 10. ledna 1931.

Poukazy, v roce 1930 datované, dodané však do účtárny neb pokladny po uplynutí těchto lhůt, jest vrátiti jako neplatné.

Částky, potřebné na placení pohledávek za státem ze závazků splatných v roce 1930, buďtež poukázány zásadně ještě v tomto roce.

Poukazovati peníze k úhradě závazků, které dospějí k splatnosti až v roce 1931, anebo odsunouti poukaz na nutné výdaje, splatné již v roce 1930, na rok 1931, aby byly získány prostředky k úhradě výdajů právně nezávazných, jest nepřípustno.

Potřebný souhlas ministra financí podle finančního zákona a souhlas nejvyššího účetního kontrolního úřadu podle čl. X., odst. 1., finančního zákona dlužno si vyžádati včas tak, aby předepsané řízení mohlo býti provedeno a prostředků použito ještě v roce 1930.

Data souhlasu ministra financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu buďtež zaznamenána ve spisech a uvedena v podrobných výkazech pro účetní závěrky nebo v odůvodnění přílohy 6. závěrky. Tato data buďtež sdělována též podřízeným poukazujícím úřadům a vykázána v odůvodnění k účetním dílčím závěrkám.

Aprobanti spisů jsou zodpovědni podle platných předpisů za to, že bylo vyhověno ustanovením předcházejících paragrafů.

Správnost uvedených údajů přezkouší orgán obstarávající službu účetní, dbaje při tom přísně platných účetních instrukcí pro zkoušení platebních poukazů, a referát rozpočtový; jsou-li údaje správné a možno-li použíti podle finančního zákona rozpočtových prostředků, provede se poukaz.

Jinak uvede orgán obstarávající službu účetní ve spise příslušné námitky a vrátí jej poukazujícímu nebo rozpočtovému referentu, kde jest referát zřízen, k dalšímu jednání.

Nesouhlasí-li poukazující nebo rozpočtový referent s námitkami orgánu obstarávajícího službu účetní, nebo vyskytnou-li se neshody mezi poukazujícím a rozpočtovým referentem, jest přednosta podřízeného úřadu poukazujícího povinen předložiti věc s odůvodněním svému nadřízenému úřadu; u ústředního úřadu jest pak poukazující neb rozpočtový referent povinen předložiti věc s odůvodněným vyjádřením ministrovi anebo přednostovi úřadu, není-li ústřední úřad ministerstvem.

Jednotlivým nejvyšším správním úřadům jest vyhrazeno, aby vydaly v dohodě s ministrem financí podrobnější předpisy v rámci tohoto nařízení, pokud toho vyžaduje jejich organisace.

Ministr financí vydá, pokud toho bude třeba, v dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem a ostatními nejvyššími správními úřady podrobné předpisy o tom, aby byla nařízena řádná kontrola a evidence platebních poukazů jednotlivých poukazujících úřadů nebo evidence hospodaření rozpočtovými prostředky během správního roku.

Je-li potřebí sjednati podle finančního zákona předchozí souhlas ministra financí, budiž mu zaslána dvojmo stručná informace o každém jednotlivém případu; v této informaci buď prokázána nutnost a neodkladnost navrženého opatření, způsob úhrady a po případě buďtež uvedeny i jiné důvody rozhodné pro udělení tohoto souhlasu.

Stejná informace pro nejvyšší účetní kontrolní úřad budiž připojena také ke spisům, které se zasílají tomuto úřadu podle § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n.

Na hospodaření státních podniků se ustanovení předchozích paragrafů tohoto nařízení nevztahují.

Hospodaření státních podniků v mezích ustanovení čl. II. finančního zákona řídí se zákonem ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, a vládním nařízením ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n.

K úměrnému zvýšení prostředků určených na investiční výdaje státních podniků podle čl. II., odst. 6., finančního zákona je zapotřebí zvláštního souhlasu ministra financí. Zástupce ministerstva financí ve správním sboru podniku (§ 9, odst. 2., vl. nař. č. 206/1924 Sb. z. a n.) musí si k projevení tohoto souhlasu vyžádati zvláštního zmocnění ministra financí.