Po 160letém pronásledování českých církví husitských byly pozůstatkům jejich tolerančním patentem z roku 1781 oktrojovány konfese augsburská a helvetská. Avšak české evangelické církve si byly vždy živě vědomy, že vznikly z reformace české, z církve podobojí a Jednoty bratrské. Také z ducha jejího stále byly živy. A proto nyní, kdy se navrátila československému národu vláda věcí jeho, obě církve evangelické, a. i h. v., na svém generálním sněmu, zasedajícím v Praze ve dnech 17. a 18. prosince 1918, usnášejí se jednomyslně a slavnostně, že se po třistaletém násilném odtržení od svých otců vracejí k nim a navazují znovu zjevně na českou reformaci husitskou a na církev podobojí a Jednotu bratrskou. Majíce pak obě jeden původ, po příkladu těchto církví otcovských a podle odkazu J. A. Komenského v „Kšaft“ u slučují se a prohlašují se za církev jednotnou. Tomuto svému rozhodnutí dávají výraz tím, že, majíce základem jednotné své církve evangelium jakožto pravidlo svého náboženství, hlásí se k Českému vyznání, na němž se roku 1575 církev podobojí a Jednota bratrská sjednotily a r. 1609 v Majestátu sloučily v církev jedinou a k Bratrskému vyznání od J. A. Komenského z r. 1662, jakožto poslednímu vyjádření víry Českých Bratří.

Přijetím těchto vyznání českých osvědčují jednak svou historickou a duchovní souvislost se jmenovanými církvemi husitskými, jednak svou snahu a vědomé odhodlání, podle vzoru těchto církví a na základě jejich zásad, učení, zkušeností a darů dále nábožensky žíti a pracovati o vzdělání království Božího v národě československém. Hledíce k tomuto usnesení přijímají pro obnovenou církev jméno, které jest výrazem původu jejího i ducha české reformace, totiž „Českobratrská církev evangelická.“

Spoluvěřící evangelicko-křesťanské církve augsburského a helvetského vyznání v zemi České a Moravskoslezské, národnosti československé, tvoří samostatnou českou církev.

Církev tato, podle vyznání dříve rozdělená na dvě, slučuje se v jednu církev a přijímá jméno „Českobratrská církev evangelická“ a vyznání České z r. 1575 a Bratrské z r. 1662 jakožto výraz historické a duchovní souvislosti s reformací českou.

K církvi této náležejí všecky české sbory dříve augsburského a helvetského vyznání a všichni souvěrci československé národnosti, dříve vyznání a. a h., jakož i ty sbory jiného jazyka, které uznají zásady a zřízení Českobratrské církve evangelické.

Všechno jmění a fondy, které náležely církevním a školním sborům i kazatelským stanicím, seniorátům neb superintendencím augsburského a helvetského vyznání, i podíl ze jmění celé dříve rakouské církve evangelické přechází v majetek a správu těchto sborů, stanic, seniorátů a superintendencí Českobratrské církve evangelické, popřípadě v majetek a správu celé církve.

K Českobratrské církvi evangelické mohou patřiti evangelíci jiné národnosti, kteří uznají zásady a zřízení Českobratrské církve evangelické. Práva a povinnosti členů mohou býti také poskytnuty evangelíkům jiných konfesí.

Také mohou administrativně k Českobratrské církvi evangelické býti přičleněny evangelické sbory, které nepřijaly ani jména, ani české konfese Českobratrské církve evangelické.

Evangelické sbory v cizině mohou se připojiti duchovně k Českobratrské církvi evangelické, uznají-li zásady a zřízení této církve a neodporují-li tomu zákony jejich země.

Základní jednotkou je sbor místní, stručně sbor, což je sdružení jednotlivců a rodin bydlících v určitém obvodu. Sbor vykonává své povinnosti a práva shromážděním sborovým, popřípadě zastupitelstvem, staršovstvem a farářem (duchovním správcem).

Další vyšší jednotkou je sbor seniorátní, neboli seniorát, sdružení to několika sborů místních k společné činnosti. Správu seniorátu vykonává seniorátní shromáždění neboli konvent, seniorátní výbor a senior.

Nejvyšší jednotkou správní je sbor povšechný, celá Českobratrská církev evangelická v Československé republice, jejížto správu koná synod, synodní rada a synodní senior.

Každý sbor spravuje své zvláštní záležitosti svými zákonitými zástupci, ale podřizuje se v příčině své správy a věcí kázeňských vyšším církevním orgánům. Má též právo předkládati jim svá přání a návrhy o věcech církevních k dalšímu řádnému jednání.

Z rozhodnutí církevních orgánů lze se odvolati ve všech případech až k nejvyššímu orgánu církevnímu, jestliže církevním zřízením není rozhodnutí nižší instance označeno za konečné. Odvolání jest podati do 30 dnů ode dne doručení aneb oznámení, a to u té instance, která učinila příslušné rozhodnutí, není-li tímto zřízením ustanoveno jinak. Den doručení se nepočítá do lhůty odvolací. Připadá-li poslední den této lhůty na neděli nebo zákonitý svátek, končí se lhůta teprve všedním dnem, který potom následuje.

Sbor je základní jednotkou církevní, spojující v určitém obvodu jednotlivce a rodiny k společnému pěstování křesťanského života, jakož i ke správě společných zájmů a záležitostí duchovních a církevních.

Nynější sbory Českobratrské církve evangelické uznávají se za trvající po právu tak, jak jsou v mezích místních složeny v dřívějším trvání aneb listinami neb novým, řádně projednaným a potvrzeným ohraničením.

Sbory jsou buď farní nebo filiální. Farní sbor je ten, který má svého stálého duchovního správce, faráře.

Filiální sbor náleží a náležeti musí k duchovní správě některého sousedního sboru farního.

Zrušením sboru (§ 81, 7.; § 191, 10.);

sloučením dvou nebo několika sborů (§ 81, 7.; § 101, 10.);

zřízením sboru nového (§ 101, 10.);

odloučením obcí, osad aneb jejich částí z jednoho sboru do druhého (§ 86, 13.).

že si většina jich nového sboru žádá;

že zřízení sboru takového jest potřebí pro zdárnější pěstování náboženského a církevního života;

že nový sbor je po stránce finanční zabezpečen podle norem synodem ustanovených;

že zřízením jeho není ohrožen žádný ze sborů, z nichž údové nového sboru mají býti odloučeni.

Sloučiti dva aneb několik sborů lze jen tam, kde se prokáže, že aspoň jeden z těchto sborů samostatně není s to opatřiti si prostředky potřebné k vydržování sboru, aneb kde bez ohrožení zdárného náboženského vývoje jediný sloučený sbor vyplní také své náboženské a církevní poslání. K sloučení je potřebí souhlasu většiny hlasovných údů zúčastněných sborů.

Při tom musí příslušní orgánové sboroví (staršovstvo a shromáždění sborové, popřípadě zastupitelstvo) učiniti řádné usnesení a vzájemné dohodnutí o tom, jak se vynakládati bude jmění každého z nich (kostel, fara, jiný majetek nemovitý i movitý), kdo je bude spravovati, zda z některého ze sloučených farních sborů povstane sbor filiální, kde bude sídlo sboru, kde a kdy se budou konati chrámová shromáždění a církevní funkce. Toto vše musí býti ve způsobu statutu připojeno k žádosti o sloučení. Kdyby měl sloučený sbor míti jen jednoho faráře, kdežto ve sborech, z nichž má povstati jediný, jich posud bylo několik, musí s nimi býti učiněno zvláštní narovnání. Při tom nároky žádného z nich, zaručené povolací listinou nebo jinou smlouvou, nesmějí býti zkráceny. Mělo-li by ve sboru sloučeném býti na čas anebo na stálo několika farářů, musí býti učiněno dohodnutí i usnesení orgánů sborových o vzájemném poměru jejich i jejich práci a povinnostech.

Sbor ať farní, ať filiální, může býti zrušen, když počet členů jeho i hospodářská síla klesnou tak, že sbor není s to hraditi své potřeby, a když dvě třetiny hlasovných údů vysloví se zrušením souhlas anebo toho žádají.

Zrušení sboru farního může se státi tím způsobem že se promění ve sbor filiální, aneb tak, že vůbec přestane trvati a že se členové jeho připojí k jednomu nebo několika sousedním sborům.

Také seniorátní konvent se může usnášeti na zrušení takového sboru, který sice neučinil usnesení o svém zrušení, ale stal se hospodářsky neschopným trvati, aneb poklesl tak, že nejeví vůbec církevního a náboženského života.

Při zrušení sboru musí býti učiněno řádné narovnání s farářem, jestliže je který posud na sboru. Nároky zaručené povolací listinou aneb jinou smlouvou nesmějí ani faráři ve službě sborové jsoucímu, ani pensionovanému, nijak býti zkráceny.

Také musí býti učiněno řádné usnesení, jak se naloží se jměním nemovitým i movitým, s jeho správou i výnosem jeho. Jmění nesmí býti vynaloženo jinak nežli k účelům, pro které bylo získáno, to jest k náboženským účelům Českobratrské církve evangelické; ať je spravuje kdokoli, musí býti spravováno odděleně. Kdyby v obvodu zrušeného sboru povstal nový sbor českobratrský, má mu jmění to býti odevzdáno. Kdyby pro jakoukoli příčinu se nestalo řádné usnesení o správě a vynakládání jmění sboru zrušeného, náleží seniorátnímu výboru učiniti o tom rozhodnutí. Může v tom případě konati správu jmění toho také sám.

Přeměniti sídlo sboru jest možno, když dvoutřetinovou většinou hlasovní údové si toho žádají a seniorátní konvent to schválí. Jak se naloží s majetkem toho sboru, zejména s budovami, o tom - nestane-li se dohodnutí ve sboru samém se schválením seniorátního výboru - učiní rozhodnutí seniorátní výbor sám. Změna oznámí se zemskému úřadu.

Žádosti za zrušení sborů neb sloučení jich, opatřené všemi doklady podle §§ 24 a 25, musí býti zaslány seniorátnímu výboru, ke kterému přísluší sbor, jenž má býti zrušen, aneb, při slučování sborů, seniorátnímu výboru, ke kterému přísluší sbor, v němž má býti sídlo sborů sloučených. Seniorátní výbor si vyžádá potřebné listiny ještě snad nezaslané a předloží žádost se svým posudkem nejbližšímu seniorátnímu konventu k usnesení.

Jsou-li zúčastněny při tom i sbory, náležející k jinému seniorátu, musí býti příslušný seniorátní výbor o tom zpraven nejméně měsíc před zasedáním shromáždění svého seniorátu, aby toto shromáždění učinilo usnesení. Zprávu dá seniorátní výbor, kterému byla žádost zaslána. Ke zprávě musí býti přiloženy i doklady žádosti.

Usnesení řečená předloží se pak synodní radě k potvrzení, nebo byla-li by různá usnesení, k rozhodnutí. Kdyby některé seniorátní shromáždění neučinilo usnesení, ač byla jeho úřadu včas dána zpráva, učiní synodní rada rozhodnutí i bez tohoto usnesení.

Zrušení neb sloučení sborů oznámí synodní rada zemskému úřadu.

K odloučení obce neb osady od jednoho sboru a připojení ke druhému jest třeba, aby souhlasila většina všech hlasovných údů té obce nebo osady. K odloučení toliko části osady jest třeba, aby souhlasili všichni hlasovní údové, kteří v té části bydlí. Žádati o to mohou buď příslušní údové sami, aneb některé ze zúčastněných staršovstev. Vždy však musí býti připojeno vyjádření příslušných staršovstev, jakož i v případě druhém musí údové, kterých se to týče, projeviti svůj souhlas. Obce neb osady, kde není hlasovných údů Českobratrské církve evangelické, avšak kde jsou přece jednotliví členové církve, mohou býti přefařeny dojednáním příslušných staršovstev.

Rozhodnutí přísluší výboru seniorátnímu. Z jeho nálezu lze se odvolati k synodní radě do 40 dnů po doručení. Synodní rada také rozhoduje sama, když se odloučení týká sborů různých seniorátů. V tomto případě podají příslušné seniorátní výbory jen své posudky. O změně příslušnosti osad jest vždy dáti synodní radě zprávu, která učiní oznámení o změně hranic i zemskému úřadu. Vzniknou-li výlohy s přefařováním, platí je žadatelé.

Ustanovení o změnách sborových hranic platí i pro sbory filiální. Sbory tyto mohou býti zřizovány i nadále, a to nejen podle §§ 25 a 26 přeměnou sboru farního, nýbrž i tehdy a tam, kde členové církve vzdálení od sídla farního sboru, bydlící v určitém obvodu, pro lepší pěstování náboženského života, si toho žádají a kde prostředky jejich hmotné jsou dostatečné na potřeby sboru filiálního.

Poměr sboru filiálního ke sboru farnímu a k duchovní správě jeho musí býti upraven zvláštním statutem, který schvaluje synodní rada. Farář sboru farního je členem staršovstva sboru filiálního.

Chce-li se filiální sbor státi farním, musí o to žádati podle předpisu §§ 23 a 27. Jen místo ustanovení § 23, 1. stačí, aby se staršovstvo jeho a shromáždění sborové, popřípadě zastupitelstvo, většinou svých členů na tom usneslo.

Pro členy sboru, kteří jsou buď příliš vzdáleni od farního sídla, aneb v jejichž zájmu jest, aby měli zvláštní shromažďovací středisko, mohou býti zřízeny kazatelské stanice. Zřizuje je staršovstvo buď na žádost těch, pro něž má stanice býti, aneb z vlastního popudu a usnesení. Zřízení se oznámí seniorátnímu výboru, který zřízení stanice buď schválí aneb neschválí a o schválení podá zprávu synodní radě.

Kazatelská stanice koná svá pravidelná shromáždění bohoslužebná a volí si svůj výbor; ten je však podřízen staršovstvu příslušného sboru, jež může samo, neučiní-li tak stanice, výbor ustanoviti. Poměr mezi stanicí a mateřským sborem upraví se zvláštním statutem, který schvaluje seniorátní výbor. Farář sboru farního je členem výboru kazatelské stanice.

Objeví-li se v některém obvodu potřeba zříditi stanici a není-li možno, aby staršovstvo kteréhokoli sboru ve věci té dalo podnět, může seniorátní výbor na žádost zúčastněných kazatelskou stanici zříditi, určiti její sborovou příslušnost a členům jejím uděliti práva členská, pokud jich nemají. O tom pak podá zprávu synodní radě.

I stanice mohou nabývati jmění movitého a nemovitého se schválením staršovstva příslušného sboru.

Zříditi školní sbor k vydržování církevní školy obecné neb občanské jest možno podle ustanovení platných pro zřízení sboru církevního (§§ 23 a 27). Správu sboru takového vykonává zvláštní školní výbor a shromáždění členů sboru školního, popřípadě zastupitelstvo, volené podle ustanovení pro správu sboru vůbec. Školní sbor utvořiti může i část údů jednoho neb několika sborů církevních.

Také může školy zříditi, vydržovati a spravovati sám sbor církevní (farní neb filiální). Ve školní výboru, popřípadě ve staršovstvu sboru, který má svou církevní školu, zasedá jakožto člen správce školy, popřípadě řídící učitel. Kde je škol několik, volí staršovstvo, popřípadě výbor, jednoho z učitelů řídících nebo správců školy.

O zřizování a otvírání škol platí předpisy státních zákonů školních.

Zruší-li se církevní škola, musí příslušné jmění k vydržování jejímu shromáždění, nemovité i movité, býti zabezpečeno. Trvá-li dále zvláštní školní sbor, spravuje on toto jmění, jinak je spravuje staršovstvo církevního sboru, v němž škola byla, a to odděleně.

Výnosu jmění tohoto smí se používati výhradně jen na vyučování náboženství a náboženskou výchovu českobratrské evangelické mládeže.

Byla-li škola zřízena znovu, vrátí se jmění na její potřeby.

Každému sboru jest dáno na vůli, aby si vypracoval se zřetelem k místním poměrům aneb dosavadním zvyklostem místní statut. I dva neb několik sborů mohou míti takový statut, který by upravoval jejich vzájemný poměr i jejich případnou zvláštní spolupráci. Statut nesmí se protiviti církevnímu zřízení a musí býti schválen příslušnými shromážděními sborovými - popřípadě zastupitelstvy - a synodní radou.

Ve sborech s filiálkami takový statut býti musí.

Všechny sbory i kazatelské stanice jsou povinny starati se o to, aby byl jejich majetek nemovitý řádný zapsán v pozemkových knihách a pojištěn, majetek peněžitý pak aby byl bezpečně uložen.

Fondy a jmění na určité účely shromážděné, ať peněžité, ať v nemovitostech uložené, nesmějí býti zcizeny, aniž pro nějaký jiný účel ať církevní, ať necírkevní, užity, leč by již při jejich darování neb shromažďování protokolárně nebo statutem taková eventuelní možnost byla dána. Změna účelu fondu musí býti schválena synodní radou.

Sbor poskytuje svým členům péči duchovenskou ve věcech nábožensko-mravních a všecky služby církevní. Podle učení Písma svatého mají členové vzájemně nárok i povinnost bratrského účastenství ve všech věcech života svého, bratrské útěchy v strastech, pomoci v těžkostech, rady v nesnázích, povzbuzení a pozdvižení v slabostech a pochybnostech, jakož i srdečné účasti v radostech. V rámci řádů a zřízení církevního mohou přednášeti přání, návrhy a stížnosti sborovým zastupitelstvům, míti účast ve všech ústavech a ve vší činnosti sborové.

Povinni pak jsou říditi se ve svém životě evangeliem Kristovým a církevním řádem; účastníci se církevního života, jmenovitě společných shromáždění a Svaté Večeře Páně; mají býti podle své možnosti a darů svých spolupracovníky v církvi své a přispívati též hmotně na vydržování svého sboru i celé církve podle obecných a sborových ustanovení v poměru ke jmění svému a příjmům svým. Z nemovitého jmění jsou povinni příspěvkem též ve sboru, kde jmění to jest.

Hlasovné a aktivní právo volební ve sboru mají všichni staršovstvem do seznamu voličů přijatí členové, muži i ženy, kteří ve sboru nejméně rok bydleli, dovršili dvacátý čtvrtý rok věku, hlasovného a volebního práva disciplinárně nebyli zbaveni a v roce předcházejícím před uzavřením účtů za tento rok řádně zapravili příslušné příspěvky sborové na své jméno, a jsou-i členy církve po delší dobu, i příspěvky za předcházející tři léta svého členství zaplatili. Členové nově přijatí mohou nabýti práva volebního teprve po uplynutí nejméně jednoho roku, počítajíc od jejich přijetí.

Z volebního práva a volitelnosti jest vyloučen:

Faráři, vikáři, diakoni, církevní učitelé, sborové sestry mají právo hlasovné mocí svého úřadu.

Členové jiného sboru, kteří se přestěhovali, přinesou-li si od staršovstva sboru, který opustili, potvrzení svého plnoprávného členství a uvolí-li se zapravovati příspěvky sborem vyměřené, nabývají ihned práva hlasovného.

V nově zřízených aneb sloučených sborech mají právo hlasovné všichni členové, kteří je měli ve sboru, jemuž náleželi před tím.

Kdo jest poplatný v několika sborech, má právo hlasovací jen tehdy, učiní-i zadost ve všech sborech svým povinnostem.

Shromáždění sborové tvoří všichni členové sboru, kteří mají právo hlasovné.

Ve sborech, kde toho žádá potřeba, může si sborové shromáždění se souhlasem seniorátního výboru ze sebe zvoliti zastupitelstvo a nadati je všemi právy sborového shromáždění mimo právo voliti faráře a usnášeti se o sloučení sboru se sborem jiným anebo o zrušení sboru.

Počet členů zastupitelstva a náhradníků ustanovuje se podle počtu členů hlasovných ve shodě se seniorátním výborem; činí nejméně 24 a nejvýše 70 volených členů. Každý člen sborového shromáždění může býti volen do zastupitelstva. Zastupitelstvo se volí na šest let a členové jeho mohou býti pět voleni.

přijímati výroční zprávu staršovstva o stavu sboru a na základě jejím rokovati a usnášeti se o návrzích z jednání toho vzešlých;

zřizovati nová místa farářů, vikářů, diakonů a sborových sester. Zřizování nových míst farářských i vikářských podléhá schválení synodní rady (§ 68, 1.);

voliti faráře, kteréžto právo nemůže býti přeneseno na zastupitelstvo, definitivní učitele, usnášeti se o počtu členů staršovstva a zastupitelstva a revisorů účtů a voliti je. Volba revisorů se koná předem na budoucí rok. Zvolení revisoři mají právo i povinnost též během roku se přesvědčiti o řádném vedení účtů a kontrolovati stav pokladny, cenné papíry, vklady a vůbec veškeré movité i nemovité jmění;

povolovati náklad na vydržování vlastního sboru i potřeby celé církve;

usnášeti se o nabývání, zcizení neb zatížení nemovitého majetku, o pronájmu nemovitostí na více než šest let, o uzavírání výpůjček, pokud neslouží jen k zatímní výpomoci a nejsou opět uhrazeny z běžných příjmů správního roku; o novostavbách a ustanovení příspěvků sborových; o klíči, podle kterého mají býti příspěvky rozvrhovány na členy sboru; o výročním rozpočtu, o zkoumání výročních účtů sborových a fondových;

k výměně nemovitého jmění sboru za movité a naopak, a vůbec ke zcizení nemovitého majetku sborového, jakož i movitého majetku, pokud má tento majetek cenu historickou, uměleckou nebo vědeckou, a k vydání převyšujícímu 20.000 Kč a nepřevyšujícímu 50.000 Kč jest potřebí schválení seniorátního výboru, při částce nebo ceně nad 50.000 Kč jest potřebí schválení synodní rady. K výpůjčkám, které by převyšovaly polovici a nepřevyšovaly celého ročního příjmu sboru, potřebí jest schválení seniorátního výboru, k výpůjčkám převyšujícím roční příjem sboru, schválení synodní rady; ke každému novému postavení církevních budov potřebí jest schválení synodní rady;

usnášeti se o změnách hranic podle §§ 24 a 25 a předkládati návrhy o tom seniorátnímu výboru;

zřizovati církevní statuty.

V každém sboru musí býti zřízeno staršovstvo, jež tvoří farář nebo faráři ve sboru ustanovení a další starší, zvolení sborovým shromážděním (zastupitelstvem). Volitelní do staršovstva jsou všichni hlasovní údové sboru, kteří dokončili dvacátýšestý rok věku. Členy staršovstva nesmějí zároveň býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratři a sestry, tchán a tchýně, zeť nebo snacha. Dispens od příbuzenstva může na zvláštní odůvodněnou žádost uděliti seniorátní výbor. Je-li místo farářovo uprázdněno, jest administrátor členem staršovstva. Počet starších a přiměřený počet náhradníků řídí se velikostí sboru. Starších má býti nejméně šest a nejvíce dvacet čtyři; toto číslo, jakož i počet náhradníků, určuje sborové shromáždění (zastupitelstvo) se schválením seniorátního výboru. Starší se volí na šest let a mohou býti opět voleni. Sborové shromáždění se může usnésti, aby se polovice staršovstva obnovovala každý třetí rok. Volbu staršovstva řídí dosavadní jeho předseda nebo místopředseda.

Náhradník nastupuje za staršího, když místo se uprázdnilo (smrtí či jinak), a to podle počtu hlasů, kterým náhradníci byli zvoleni. Jsou-li v některém sboru členové staršovstva voleni dle určitých obvodů či obcí, nastupuje náhradník z dotyčného obvodu. Při rovnosti hlasů rozhodne los. Úřad náhradníka trvá jen do konce období na které byl volen člen staršovstva, na jehož místo on nastupuje, popřípadě jen na období, na které náhradník sám byl zvolen.

Staršovstvo má právo povolati katechetu pracujícího v jeho obvodu za svého plnoprávného člena.

pečovati o křesťanský život ve sboru, a to vlastním osobním příkladem i službou;

pečovati o pravidelné konání shromáždění chrámového, udržovati církevní řád a kázeň, působiti k tomu, aby neděle byla svěcena, aby mládež školní i dospívající byla vyučována náboženství, cvičena v pobožnosti a utvrzována v pravdách evangelia. K tomu vésti mají zvláště církevní slavnosti, náboženská vyučování, cvičení náboženského zpěvu, bratrské schůzky apod.;

usnášeti se o změnách, pořádku a času chrámových shromáždění; změny v řádu bohoslužebném podléhají schválení synodní rady;

starati se o chudé a nemocné, zvláště o vdovy a sirotky i osoby zanedbané nebo občanskými tresty stižené;

přijímati nové členy do sboru a vylučovati z církve;

spravovati knihu sborovou, zakládati a spisovati seznamy údů hlasovných, rozhodovati o námitkách činěných proti těmto seznamům, zařizovati volby, vykládati seznamy členů hlasovných nejméně 14 dní před každou volbou, svolávati sborové shromáždění (zastupitelstvo) a prováděti usnesení jeho, jakož i usnesení a nařízení vyšších církevních orgánů;

voliti a propouštěti vikáře (diakony), zvláštní učitele náboženství, prozatímní učitele církevních škol, varhaníky, sborové sestry, zpěváky, kostelníky apod.; volby vikáře se dějí se srozuměním a souhlasem faráře;

pečovati o hmotnou schopnost sboru a rozmnožovati jmění jeho a fondy, klásti ze správy majetku řádné účty, sdělávati rozpočet sboru, spravovati inventář a poříditi jeho soupis, rozvrhovati sborové příspěvky podle usneseného klíče na členy sboru, pečovati o zřízení a udržování církevních budov, hřbitova a jiného majetku sborového;

navrhovati sborovému shromáždění výši, event. zvýšení služebních platů a pečovati o zapravení jich podle závazku a usnesení přijatého sborovým shromážděním (zastupitelstvem);

podávati v prvních měsících každého roku sborovému shromáždění (zastupitelstvu) účty za minulý rok, jakož i zprávu o stavu sboru a o práci vykonané v minulém roce. Účty tyto, jakož i rozpočet a výkaz příspěvků, rozvržených na členy sboru, musí býti veřejně vyloženy nejméně 14 dní před výroční schůzí sborového shromáždění (zastupitelstva). Účty sborové musí býti rovněž předloženy do konce května každého roku seniorátnímu výboru ve dvou stejnopisech;

v lásce předkládati duchovní správcům i jiným členům staršovstva, jakožto spolubratřím, přání aneb stížnosti hledící k jejich úřadování a obcování, a kdyby to nemělo úspěchu, činiti oznámení vyšším úřadům církevním;

předkládati seniorovi návrhy týkající se církevního života a zřízení s řádným odůvodněním k dalšímu jednání;

voliti ze sebe poslance do seniorátního shromáždění, a to ve sborech do 600 duší jednoho, do 2000 duší dva, přes 2000 duší tři a tolikéž jejich náhradníků.

Jména nově zvolených starších a náhradníků, jakož i funkcionářů staršovstva, oznámí se sboru o nedělních službách Božích a písemně i seniorátnímu výboru.

Nově zvolení starší vykonají při chrámovém shromáždění nedělním podáním ruky faráři tento slib:

„Slibuji před Bohem, že v činnosti své jako starší budu blaha tohoto sboru svědomitě dbáti a přihlížeti k tomu, aby církev rostla všelijak v Toho, kterýž jest hlava, totiž v Krista.“

Staršovstvo volí ze sebe kurátora a jeho zástupce a vedle nich - po pravidle ze svých členů - i zapisovatele, pokladníka, podle potřeby i jednatele, správce fondů, správce realit a účetního. Není-li takový funkcionář členem staršovstva, odpovídá staršovstvo za jeho úřadování. Funkce kurátora a pokladníka je neslučitelná.

Za předsedu volí si staršovstvo buď faráře nebo kurátora, a to na šest let. Dokud není volba vykonána, předsedá farář. Je-li farář předsedou, jest kurátor místopředsedou, a naopak. Staršovstvo ustanoví meze, ve kterých smí kurátor jednati jménem a za plné odpovědnosti celého staršovstva. Zastupování sboru navenek přináleží předsedovi a místopředsedovi staršovstva. Ve sborech uprázdněných, kde byl předsedou staršovstva farář, nastupuje na jeho místo na zbytek období po čas uprázdnění sboru administrátor.

Staršovstvo může rozděliti svou práci a úkoly mezi své členy i mezi jiné členy sboru, a to buď svěřuje jednotlivcům zvláštní úkoly, nebo je volí do různých odborů. Jména zvoleného předsedy staršovstva a jeho zástupce oznámí se seniorátnímu úřadu, který obstará ohlášení příslušnému okresnímu úřadu.

Staršovstvo ve svém celku i každý jeho člen, zejména funkcionáři mají toho dbáti, aby jmění a fondy sboru byly co nejlépe uloženy a spravovány, aby církevní kapitál zůstal nedotčen, aby se výtěžek jmění i fondů a nadání v náležitý čas vybíral, přírodniny včas zpeněžovaly, kapitály na zákonnou jistotu ukládaly, aby cenné papíry byly vinkulovány a aby byly pomíjeny výdaje nepotřebné.

Všechny osoby, které jsou staršovstvem povolány k účasti ve správě jmění sborového, ručí za vše podle zákonů občanských.

Kdyby staršovstvo zanedbávalo svých povinností, anebo se dopustilo jednání nezákonného, anebo sbor poškozujícího, má seniorátní výbor zastaviti jeho činnost až do nejbližšího seniorátního shromáždění, kteréž rozhodne, zda má činnost staršovstva i dále býti zastavena, anebo staršovstvo rozpuštěno a nová volba nařízena.

Je-li činnost staršovstva zastavena, jmenuje seniorátní výbor správní komisi sborovou; totéž učiní až do nové volby při rozpuštění staršovstva. Za členy komise může seniorátní výbor jmenovati i takové důvěryhodné údy církve, kteří nejsou členy dotyčného sboru a může i sám senior členem komise se státi.

Kazatelé - duchovní správcové, faráři, neb vikáři - jsou starší církevní k úřadu svému odborně vzdělaní a církví zvláště povolaní a zřízení (ordinovaní), kteří tento úřad přijali za své životní výhradní povolání. Všichni kazatelé jsou si rovni a vykonávají svůj úřad jménem a z povolání celé církve a v mezích ustanovených církevním zřízením.

Ordinováni mohou býti jen ti, kteří vykonali s prospěchem bohoslovecké zkoušky předepsané zkušebním řádem, obdrželi dekret volitelnosti a byli řádně některým sborem za vikáře nebo faráře zvoleni.

Církev žádá od svých kazatelů, aby pravdu Písma sv. pilně zvěstovali a tak sbor vedli ke Kristu nejen učením, nýbrž i svědectvím svého vzorného, Bohu věrného života křesťanského. Povinností jejich jest, aby se vědecky i prakticky ve svém povolání stále vzdělávali a aby se zdržovali zaměstnání, které se příčí jejich úřadu aneb je v konání jejich povinností zdržuje a ruší.

Jsou také povinni před ordinací se zavázati reversem vlastnoručně podepsaným, že budou věrně konati svůj úřad. Revers bude předložen synodní radě skrze seniora, nebyl-li předložen již před tímto přímo synodní radě.

Jakožto starší, církví zvláště oddělení a zřízení, mají přede všemi jinými pečovati o duchovní a náboženský život ve sborech. Zejména pak jest povinností jejich říditi chrámová shromáždění podle platných církevních řádů, kázati slovo Boží, přisluhovati svátostmi a vykonávati všecky jiné služby duchovenské; pečovati o vyučování náboženství, o další duchovní vzdělání mládeže, navštěvovati členy sboru, a to zvláště v nemoci a zármutcích, k jejich duchovnímu utvrzení a potěšení.

Kazatelé jsou buď faráři nebo vikáři. Farář jest duchovní správce sboru, jemuž jsou svěřeny povinnosti kazatelské k samostatnému vykonávání jako přednímu staršímu církevnímu. Nejen sám vyučuje, nýbrž i dozírá spolu se staršovstvem na vyučování náboženské i všecku náboženskou práci ve sboru, píše nebo dává psáti za své odpovědnosti církevní knihy, veřejné matriky, spravuje je a po dokončení každého roku posílá jeden stejnopis všech matrik seniorátnímu úřadu k revisi a schválení; pečuje té o sborový archiv a jest stálým členem staršovstva a seniorátního shromáždění.

Vikář jest pomocník farářův, povolaný pro dočasnou jeho nemožnost plně úřad svůj vykonávati, aneb pro vzrůst práce ve sboru. Koná své práce podle návodu za dozoru a odpovědnosti farářovy neb administrátorovy v dorozumění se staršovstvem. Jest poradním členem staršovstva i seniorátního shromáždění. Se souhlasem shromáždění sborového (zastupitelstva) může se státi i plnoprávným členem staršovstva a se souhlasem seniorátního shromáždění i členem tohoto shromáždění.

Vedle kazatelů ustanovuje církev i diakony, kteřížto jsou pomocníky staršovstva v celé jeho činnosti. Jsou to mužové, kteří nemajíce vysokoškolského vzdělání bohosloveckého, jsou přece k povolání svému odborně připraveni a zkouškou před komisí, synodní radou zřízenou, prokázali způsobilost k pomocné službě církevní.

Diakoni, kteří po obdržení dekretu diakonského působili úspěšně nejméně pět let a dosáhli nejméně 30let věku, prokáží-li že s prospěchem absolvovali nižší gymnasium nebo vykonali zkoušku z celého nižšího gymnasia, mohou býti připuštěni k nové zkoušce před komisí, ustanovenou synodní radou. Vykonají-li zkoušku s prospěchem, mohou býti prohlášeni volitelnými za vikáře. Statut o všech těchto zkouškách i změny jeho musí býti schváleny synodem. O těchto vikářích platí pak všecka ustanovení §§ 54 - 56.

Farář má nárok na dovolenou nejméně třínedělní. O tuto dovolenou třeba jest mu žádati u seniora. Postará-li se o obstarání nejnutnějších prací sborových, zvláště služeb Božích, nemůže mu býti odepřena. Rozstůně-li se farář, nebo zemře-li, nebo je-li déle nepřítomen z příčiny úřední, pečuje o jeho zastupování staršovstvo v dorozumění se seniorem. Náklad na zastupování ve všech těchto případech platí sbor. Jde-li o dovolenou farářovu z důvodů soukromých, mimo roční pravidelnou dovolenou, pečuje o zastupování své a hradí náklad na ně on sám, leč by se stala jiná dohoda se sborem. Je-li farář nemocen více nežli jeden rok a podle dobrozdání lékařského potrvá nemoc ještě delší čas a nelze čekati, že by v případě uzdravení mohl práci ve sboru vykonávati, musí se státi dojednání mezi sborem a dotyčným farářem, podle něhož buď odebéře se farář na odpočinek, nebo mu sbor umožní povolati vikáře. Toto dojednání nabývá platnosti teprve schválením synodní rady po slyšení příslušného seniorátního úřadu. Nemůže-li se docíliti dohodnutí ani po zakročení seniorátního úřadu, rozhodne synodní rada.

Když pominul nárok faráře nebo jeho vdovy a dítek na plat farářský (§ 66), náleží administrátorovi od sboru přiměřená odměna. Poplatky štolové, pokud měl na ně nárok farář, náležejí rovněž administrátorovi. Na odměně pro administrátora může se sbor s administrátorem dohodnouti prostřednictvím nebo souhlasem příslušného seniora. Nestalo-li se takové dohodnutí, náleží administrátorovi, převzal-li celé obstarávání sboru uprázdněného, jedna třetina základního služného farářského synodem ustanoveného (bez trienálek a bez výchovného). Tuto odměnu platí administrátorovi dotyčný sbor sám až do jedné poloviny platu, který sbor ten povinen jest dávati faráři podle ustanovení synodu. Když by ustanovená odměna administrátorova převyšovala tuto polovinu, hradí se rozdíl mezi touto polovinou a odměnou administrátorovu synodní radou ze státní dotace, pokud takové se církvi dostávati bude. Když by ve sboru vykonával církevní služebnosti vedle administrátora ještě některý jiný kazatel, anebo když by si sbor povolal zvláštního kazatele výpomocného, zmenší se v tomto poměru odměna administrátorova aneb zanikne úplně. O tom se stane dohodnutí mezi sborem a administrátorem, popřípadě rozhodne seniorátní výbor.

Každá farář je povinen podle nařízení seniorovo zastupovati jiné faráře v jejich úředních povinnostech. Náklad hradí buď zastupovaný sbor, nebo zastupovaný farář podle ujednání.

Při delším zastupování platí ustanovení § 63, 2. Spolufaráře vlastního sboru, který přijav vyšší úřad církevní má úřadovati mimo svůj sbor, povinen je zastupovati druhý farář jen tenkráte, když se farář onen v pracích svého farního úřadu nemůže dáti zastupovati jinak.

Synodní rada může faráře přeložiti k jiné práci neb i navrhnouti synodu přeložení jeho na odpočinek:

Farář může býti také propuštěn ze služby sborové usnesením synodu na základě návrhu synodní rady, zjistí-li se, že za působení jeho sbor hyne, buď pro jeho nezpůsobilost, nebo netečnost anebo jinou v něm ležící příčinu.

K systemisování nových míst farářských je potřebí schválení synodní rady při šetření příslušných zákonů státních. O toto schválení staršovstvo na základě usnesení sborového shromáždění (zastupitelstva) s průkazem o zajištění dostatečných prostředků požádejž skrze seniorátní výbor. I povolání vikáře a diakona se může díti jen se svolením synodní rady, leč by dotyčný sbor nebo jeho farář nečinil vůbec žádných nároků na jakýkoli doplatek z ústředních církevních prostředků.

Systemisování každého dalšího místa farářského na jedno sboru může se státi, když sbor sám zajistí mu celé jeho služné, jež se však musí rovnati minimálnímu služnému, jak se vypočítává podle směrnic pro udílení doplatků ze státní dotace. Mělo-li by se povoliti systemisování druhého místa farářského v nějakém sboru, i když plné služné jeho ve sboru tom není zajištěno, může se to státi jen pro takové sbory, které čítají nejméně 2500 duší. Třetí místo farářské s nárokem na příspěvky ze státní dotace může se systemisovati jenom tehdy, čítá-li sbor více než 4500 duší, avšak v obou těchto případech musí se sbor dříve dohodnouti se synodní radou ohledně výše platu.

Volitelnost k úřadu kazatelskému předpokládá úplnou mravní zachovalost. Za faráře volitelni jsou pak ti, kdož získali dekret volitelnosti v církvi Českobratrské evangelické a dovršili 26. rok věku; ti, kdož nedovršili 26. roku, jsou volitelni jen za vikáře. Kandidátům mladším, kteří měli aspoň jeden rok praxe a jsou-li aspoň 24letí, může synodní rada v naléhavých případech na žádost sboru uděliti dispens od vyžadovaného věku.

Uchází-li se o úřad farářský nebo vikářský cizinec, musí prokázati, že jest způsobilý k úřadu takovému podle předpisů své církve a vlasti, a musí také vykonati zvláštní zkoušku před komisí ustanovenou synodní radou (§ 76, 3.). Synodní rada je povinna zkoumati podle vysvědčení dotyčného kandidáta, zdali jeho všeobecné a odborné vzdělání odpovídá požadavkům, jež církev na své kandidáty úřadu farářského ve svém studijním a zkušebním řádu klade. Ve výjimečných případech, při známé vynikající kvalifikaci kandidátově, může býti rozhodnutím synodní rady od této zvláštní zkoušky upuštěno.

Tatáž ustanovení platí i pro příslušníky Československé republiky, kteří nabyli i všeobecného i odborného vzdělání v cizině a v některé evangelické církvi zahraniční byli ordinováni, jakož i pro ty, kteří v některé jiné evangelické církvi v Československé republice ordinováni byli.

Duchovní církví jiných než evangelických, kteří žádají za přijetí do řad kandidátů duchovenské služby v Českobratrské církvi evangelické, mohou býti výjimečně připuštěni synodní radou za kazatele Českobratrské církve evangelické, vyhoví-li těmto podmínkám:

Synodní radě náleží, aby uvážila veškeré okolnosti a prozkoumala bedlivě kvalifikaci žadatelovu, ke zkoušce jej připustila či odmítla. Z nálezu odmítavého není žádného odvolání. Připustí-li synodní rada žadatele ke zkouškám a vyhoví-li kandidát veškerým podmínkám jemu synodní radou uloženým, může býti žadatel ordinován a připuštěn provisorně na tři roky za vikáře nebo faráře Českobratrské církve evangelické. Po uplynutí tří let může býti žadatel na základě nově podané své žádosti synodem přijat definitivně a nabýti dekretu volitelnosti za faráře. Byl-li dotyčný provisorně již zvolen za faráře, může býti bez další volby, souhlasí-li s tím staršovstvo, na témž sboru potvrzen za faráře definitivně.

Dekrety volitelnosti vydává synodní rada podle ustanovení zkušebního řádu bohosloveckého.

Ztráta volitelnosti nastává vzdáním se kazatelského úřadu a služby v církvi Českobratrské vůbec, anebo přijetím úřadu nebo povolání jiného, leč by na žádost dotyčného synodní rada se usnesla jej i dále vésti v seznamu volitelných kandidátů farního úřadu. Ale je-li dotyčný více nežli pět let mimo službu církevní, pozbývá volitelnosti a i oprávnění v zastoupení vykonávati služebnosti církevní. Toto poslední ustanovení neplatí pro katechety, profesory Husovy fakulty bohoslovecké v Praze, vojenské duchovní a úředníky církevní správy.

úmrtím;

odchodem na odpočinek;

když farář nebyl podle § 70 při definitivní volbě znovu zvolen;

když byl farář pro těžkou chorobu, která mu trvale znemožňuje vykonávání úřadu, od synodní rady na základě jednání se sborem a seniorátním úřadem přeložen na odpočinek;

přeložením na jiné působiště aneb na odpočinek podle § 67;

vystoupením z Českobratrské církve evangelické;

právoplatným nálezem disciplinárním, znějícím na zbavení úřadu;

dobrovolným vzdáním se úřadu. V tomto případě podá farář resignaci staršovstvu a seniorovi, ten pak ji předloží synodní radě k potvrzení, vyšetře dříve, nevázne-li snad onen farář nějak v pracích svých úředních. Není-li takovéto závady, musí resignace býti přijata;

ztrátou státního občanství;

přijetím povolání mimo Českobratrskou církev evangelickou.

Připravovati a říditi volbu faráře jest povinností staršovstva. Staršovstvo má na vůli veřejně ohlásiti, že místo je uprázdněno. Pak uchazečům podá zevrubnou zprávu o povinnostech a příjmech s místem tím spojených. Staršovstvo je povinno zaslati jména těch, kdož se o místo ucházejí nebo by volbu přijali, synodní radě a ta doporučí sboru tři nejvhodnější kandidáty, popřípadě dva neb jednoho, přičemž není vázána na kandidáty staršovstvem jí oznámené. Když dojde tento návrh, pro nějž se ustanovuje lhůta 30 dní od podání, určí staršovstvo čas volby. Poté dá volbu ohlásiti předepsaným způsobem (§ 10) a ustanoví volební komisi. Předsedou jejím jest administrátor, případně druhý farář dotyčného sboru. Jestliže jest předseda spřízněn s některým z kandidátů až do třetího stupně, aneb uchází-li se sám o místo, povolá senior k řízení volby jiného faráře, který v tom není zúčastněn.

Voliti faráře přísluší všem hlasovným členům sboru a nemůže býti právo toto přeneseno na zastupitelstvo. Členové nejsou při volbě vázáni doporučením synodní rady ani staršovstva neb zastupitelstva. Listina hlasovných členů musí býti před volbou aspoň 14 dní vyložena k nahlédnutí v sídle farního úřadu. Reklamace přijímá staršovstvo do 6 dnů před volbou a rozhoduje o nich.

K platnosti volebního jednání se vyhledává, aby byli všichni hlasovní údové k volbě řádné pozvání.

Volba může býti staršovstvem ustanovena a ohlášena členům sboru na jeden určitý den a určitou dobu. Nesejde-li se k ní nadpoloviční většina hlasovných členů, nemůže býti vykonána, nýbrž po protokolárním zjištění, že při první volební schůzi nesešel se nadpoloviční počet voličů, musí býti stejným způsobem učiněno pozvání k volbě druhé, při které se volba vykoná právoplatně za každého počtu zúčastněných hlasovných členů.

Volba faráře, jakož i jiné volby sborové, mohou se konati také na více místech. V tomto případě musí býti pro každé z těchto míst ustanovena místní volební komise, jejímžto předsedou musí býti jeden ze starších. Tato komise má za úkol pouze sebrati hlasy, sečísti je, vložiti do obálky, obálku tu zapečetiti a poslati ji hned do ústředí sborového spolu se zápisem obsahujícím počet a jména zúčastněných voličů, dobu a trvání volby a podpisy místní volební komise. Skrutinium vykoná ústřední volební komise v sídle sboru. Volba se konati musí ve všech volebních místech jeden a týž den.

V případech, kde se koná volba jen na jednom místě a kde jest pouze jedna volební komise, může volba faráře býti ustanovena a ohlášena i na několik dní a když by se v těchto napřed ustanovených a ohlášených dnech nezúčastnil nadpoloviční počet hlasovných údů, může se volba prodloužiti i na další dny, až by se dosáhlo nadpoloviční většiny. Po vykonání skrutinia nemůže volba býti prodloužena.

Volby farářů a vikářů potvrzuje synodní rada. Dříve než tak učiní, oznámí jméno zvoleného s daty a doklady osoby jeho se týkajícími zemskému úřadu. Jestliže ten do měsíce od oznámení neprojeví proti osobě zvoleného námitek, může synodní rada předsevzíti potvrzení volby.

Při potvrzení má se zkoumati nejen, zdali se volba konala v souhlasu s církevním zřízením, nýbrž i zdali listina povolací jest správná. Synodní rada má také povinnost odmítnouti potvrzení, jestliže důchody farářovy, listinou povolací zajištěné, jsou nižší nežli byly (v poměru služební doby) zajištěny vokační listinou faráři předešlému, nebo jsou-li na majetkové poměry sboru nízké.

Je-li zvolen za faráře nebo vikáře cizozemec, musí zvolený, nežli může býti potvrzen, nabýti československého státního občanství.

Do nového působiště nesmí se farář přestěhovati před svým potvrzením, leč se svolením synodní rady. Jestliže by byl zvolen někdo, kdo už jinde farářské místo zastával, nesmí toto své dosavadní působiště opustiti před řádným propuštěním z něho.

Volby diakonů potvrzuje seniorátní výbor (§ 86, 17.).

Seniorát je svaz sborů v určitém obvodu spojených k společné správě církevní a činnosti náboženské, dobročinné, diasporní a misijní.

Každý sbor Českobratrské církve evangelické musí býti přičleněn k některému seniorátu. Činiti změny ve složení seniorátů nebo rozmnožiti jejich počet náleží do pravomoci synodu, avšak seniorátní konventy, jichž se změna týká, musí se o tom vyjádřiti. Všecky změny ve složení seniorátů oznámí se ministerstvu školství a národní osvěty.

Povinnosti a práva seniorátu vykonávají seniorátní shromáždění, seniorátní výbor a senior.

Členy seniorátního shromáždění jsou:

Volba se může konati buď při shromáždění těchto učitelů svolaném seniorem, neb písemným hlasováním, jež se zašle seniorovi, který povolaje ještě jednoho staršího provede skrutinium.

Vikáři a učitelé církevních škol a činní diakoni, kteří aspoň tři léta po své zkoušce ve službě církevní strávili, jakož i faráři ve výslužbě bydlící v obvodu seniorátu mají právo poradní.

Člen synodní rady může býti volen za člena seniorátního konventu.

Vedle poslanců uvedených pod c), d) a e) voliti jest stejný počet jejich náhradníků. Opětná volba poslanců i náhradníků je dovolena.

Seniorátní konvent má právo povolati a základě návrhu seniorátního výboru jednoho z katechetů působících v obvodu jeho do svého shromáždění s hlasem poradním.

Řádná shromáždění seniorátní konají se každý druhý rok, mimořádná podle potřeby.

Senior vyzývá před každým shromážděním k volbě poslanců a svolává konvent, přičemž členům oznámí předměty a pořad jednání.

Konvent zahajuje a řídí senior, kdyby nemohl, seniorátní kurátor, a dále náměstek seniorův. Pro každé zasedání volí si shromáždění zapisovatele, po pravidle aklamací.

Před započetím jednání se seniorátní shromáždění usnáší o pochybnostech vzniklých stran platnosti voleb a omluvách členů, kteří se nedostavili, i o povolání náhradníků.

Seniorátní shromáždění se usnáší také o dnu a místě budoucího shromáždění.

rokovati o stavu a potřebách jednotlivých sborů a o práci v nich konané, zvláště co se týká shromáždění chrámových, cvičení mládeže, kázně a mravů, péče o chudé a práce lásky k bližnímu, a to podle zprávy, kterou senior na základě zpráv staršovstev všech sborů, různých seniorátních odborů, jakož i svých visitací shromáždění podá;

jednati o stavu a potřebách seniorátu podle zprávy seniorovy i o činnosti jeho vlastní i seniorátního výboru. Zprávy seniorovy mají býti pokud možno vždy vytištěny a aspoň týden před shromážděním zaslány všem jednotlivým členům;

rokovati a usnášeti se o návrzích staršovstev neb seniorátního výboru neb o předlohách zaslaných synodní radou, ať se týkají záležitostí seniorátních či celé církve Českobratrské;

jednati o a usnášeti se o došlých peticích, o podnětech porad seniorátních i odborů seniorátních a o návrzích učiněných jednotlivými členy, jestliže byly podporovány aspoň čtvrtinou přítomných;

jednati o případných stížnostech na faráře, vikáře, starší, na seniora, nebo seniorátní výbor a předkládati usnesení o tom synodní radě. Jednání a usnášení se musí díti bez účasti těch, jichž se to týká; má-li se rokovati o stížnosti na seniorátní výbor, zvolí si seniorátní shromáždění zvláštního předsedu, který není členem seniorátního výboru;

rokovati, popřípadě usnášeti se o mravní i hmotné podpoře snah o zakládání nových sborů a kazatelských stanic, o podpoře práce misijní a vnitromisijní, činnosti dobročinné a sociální;

usnášeti se o sloučení a zrušení sborů (§§ 23 - 26);

usnášeti se o statutech seniorátních, o změnách ve složení seniorátů a o povolání seniorátních vikářů;

zkoumati i schvalovati účty seniorátní pokladny i všech fondů seniorátem spravovaných, povolovati náklad na seniorátní výdaje, jmenovitě na seniorátní vikáře (§ 94, 5.), i na podpory osobám nebo sborům, nebo důležitým církevním podnikům. K tomu cíli může seniorátní shromáždění ukládati sborům poměrné příspěvky;

rozhodovati o prozatímních opatřeních seniorátního výboru a usnášeti se o opatřeních dalších;

voliti odbory buď dočasné nebo stálé ke zvláštním pracím a rozhodovati o zprávách a předlohách těchto odborů;

voliti ze sebe výbor seniorátní, totiž seniora, konseniora, seniorátního kurátora a jeho zástupce a dva náhradníky (jednoho faráře a jednoho staršího) vesměs na šest let s výjimkou doplňovacích voleb podle § 85, 6. Seniorátní kurátor a jeho zástupce, když jejich úřad jakožto starších pominuli a oni nebyli znovu voleni do staršovstva, podrží přes to své mandáty až do příštího seniorátního shromáždění. Když následkem úmrtí nebo odstoupení některého člena výboru seniorátního nastoupí na jeho místo náhradník, koná funkci do příštího konventu.

Volby seniora, konseniora a seniorátního kurátora i jeho zástupce, jakož i jejich náhradníků, potřebují schválení synodní rady a ta jména zvolených oznámí ministerstvu školství a národní osvěty;

usnášeti se na doporučení nebo nedoporučení podniků nebo ústavů nesoucích jméno Českobratrské církve evangelické neb dožadujících se mravní i hmotné pomoci církevní veřejnosti, voliti i zástupce, kterým by byl svěřen dozor na příslušný ústav nebo podnik;

voliti poslance do synodu ze svých členů a jejich náhradníky;

usnášeti se o návrzích pro synod.

Seniorátní výbor skládá se ze seniora jako předsedy, konseniora, seniorátního kurátora a jeho zástupce. Náhradníci nejsou stálými členy seniorátního výboru; mohou býti zváni k sedění jeho, ale platný hlas mají, když zastupují řádného člena.

Senior, konsenior, jakož i jeden z náhradníků volí se z farářů, seniorátní kurátor a jeho zástupce i druhý náhradník ze starších, pokud jsou členy konventu.

Konsenior zastupuje seniora, když by toho bylo potřebí, a podle potřeby dělí se s ním o práci v seniorátě; v tomto případě má nárok na odměnu určenou seniorátním výborem.

Seniorátní kurátor zastupuje seniora v předsedání v seniorátním shromáždění, popřípadě i v seniorátním výboru; buď on aneb jeho zástupce jest pokladníkem seniorátním, nezvolí-li seniorátní shromáždění pokladníka zvláštního.

Je-li zvolen za člena seniorátního výboru někdo, kdo je již členem synodní rady, musí se, přijme-li volbu, členství v synodní radě vzdáti.

Zemře-li nebo vzdá-li se senior, zastupuje jej konsenior, při úmrtí nebo odstoupení seniorátního kurátora nastupuje jeho zástupce a na místo konseniora, event. zástupce kurátorova, nastupují příslušní náhradníci jejich. Všichni tito pak vykonávají svůj úřad až do příštího konventu, který provede volbu na místa uprázdněná úmrtím nebo resignací, platnou do konce vypršení šestiletí všech členů.

Seniorátní výbor rozhoduje většinou hlasů, předseda hlasuje rovněž a při rovnosti hlasů rozhoduje. Seniorátní výbor může jednati a usnášeti se i písemně a usnesení jeho vykonává po pravidle senior.

Resignaci člena seniorátního výboru přijímá, popřípadě o ní rozhoduje synodní rada.

připravovati předlohy pro seniorátní shromáždění, navrhovati odbory pro jeho zasedání, jakož i složení a úkol jejich;

vykonávati usnesení seniorátního shromáždění;

spravovati seniorátní pokladnu i fondy, předkládati seniorátnímu shromáždění účty ke schválení, jakož i popřípadě rozpočet seniorátní;

dohlížeti ke správě církevního, školního a fondového jmění všech jednotlivých sborů, za kteroužto příčinou může seniorátní výbor i osobně ve sborech provésti kontrolu pokladny a hospodářství sborového;

zkoumati a schvalovati účty všech sborů a stanic; zkoumati koupě nebo prodeje sborových nemovitostí, posuzovati zamýšlené nové stavby církevní a zasílati posudky a návrhy o tom synodní radě k rozhodnutí, pokud nemůže rozhodnouti ve vlastním oboru působnosti;

posílati synodní radě výpis z účtů jmění seniorátního, jakož i výpisy z účtů všech sborů;

dávati posudky o sborových statutech a posílati je synodní radě ke schválení (§ 34);

dohlížeti na náboženský a církevní život ve sborech a zasahovati v něj, když toho žádá potřeba, buď z vlastního počinu nebo z podnětů vycházejících ze sborů, popřípadě vyžádati si o příslušné věci posouzení nebo rozhodnutí seniorátního shromáždění;

vznikne-li potřeba, dáti návrh ke kárnému řízení příslušnému kárnému výboru;

donucovati sborové funkcionáře zdráhající se vykonávati uloženou jim povinnost k poslušnosti nejprve důtkou, a kdyby ta zůstala bez výsledku, pořádkovou pokutou do výše 100 Kč ve prospěch všeobecného církevního fondu, jakož i tím, že seniorátní výbor dá uloženou povinnost vykonati delegovanými zástupci na účet neposlušného funkcionáře. Také může seniorátní výbor věc takovou oznámiti konventu a synodní radě;

urovnávati sborové rozepře, rozhodovati o námitkách a stížnostech proti volbám starších nebo zastupitelů;

v naléhavých případech zastaviti činnost staršovstva a učiniti opatření prozatímní (§ 53);

rozhodovati o odloučení obcí nebo částí jejich od sboru ke sboru (§ 28);

usnášeti se, popřípadě podávati posudky o změnách ve složení sborů, o zrušení nebo spojení jich, pak posudky a návrhy o tvoření sborů nových schvalovati, popřípadě zřizovati kazatelské stanice podle § 30;

schvalovati usnesení sborového shromáždění o zřízení zastupitelstva a počtu starších;

podávati na požádání zprávu seniorátnímu shromáždění nebo synodní radě o všech věcech, týkajících se poměrů sborových i seniorátních, a dáti nahlédnouti do svých spisů;

zkoumati a potvrzovati volby diakonů.

V seniorovi se soustřeďuje veškerá působnost seniorátu.

Místem jeho úřadování je sídlo jeho farářské. Volitelný za seniora jest každý v úřad uvedený a úřadující farář v seniorátě. Senior se volí v seniorátním shromáždění na šest let; léta se počítají ode dne, kdy byla volba potvrzena. Dosavadní senior může býti zvolen znovu, ale jen ještě na jedno šestiletí. Kdo dovršil 70. rok věku svého, přestává býti seniorem.

Volba jest tajná a děje se vždy volebními lístky podle ustanovení § 13.

Při volbě předsedá seniorátní kurátor nebo jeho zástupce. Skrutinium se vykoná hned v seniorátním shromáždění a sepíše se o volbě zvláštní protokol. Protokol ten pošle předseda volby synodní radě se žádostí za schválení volby a potvrzení zvoleného. V úřad uvádí seniora synodní senior aneb některý k duchovnímu úřadu ordinovaný člen synodní rady, jí delegovaný. Je-li týž senior zvolen znovu, uvádění v úřad se nekoná.

Senior dostává funkční plat, jehožto výši stanoví synod a o jeho vyplácení ze státní podpůrné dotace požádá synodní rada, dokud taková dotace bude.

Seniorátní shromáždění může se usnésti, že má býti seniorovi dán vikář. Toto usnesení potřebuje schválení synodu podle návrhu synodní rady. V tom případě volí vikáře seniorátní výbor a plat obstarává seniorát a synodní rada.

dohlížeti k působení a obcování farářů, vikářů a diakonů, kandidátů bohosloví, starších, učitelů a jiných církevních pracovníků v seniorátě, pečovati o jejich další vzdělání, a to svoláváním porad kazatelů, starších, učitelů aj.; podporovati je v působení jejich, uváděti faráře a vikáře v úřad, dávati jim dovolenou na šest až třicet dnů, požadovati při tom zprávu o zastoupení příslušného faráře a oznámiti udělení dovolené synodní radě, pečovati se staršovstvem o zatímní administraci sboru, je-li farář nemocen, aneb je-li farní úřad uprázdněn; míti v evidenci studující a kandidáty bohosloví, oznamovati jejich jména a podávati o nich a jejich studiích zprávu synodní radě; činiti návrhy, aby farář nebo vikář, odchází-li ze sboru, byl zproštěn svého úřadu; tento návrh může se však učiniti jen tenkrát, když se senior přesvědčil, že dotyčný kazatel neváznul nějak ve svých úředních pracích v dosavadním sboru; konati přípravy k jednání seniorátního shromáždění a svolávati je (§ 80, 2.), jakož i podávati mu zprávu na základě zpráv staršovstev všech sborů (§ 81, 1.);

dohlížeti na náboženskou výchovu mládeže školní i dospívající, míti dozor na veškeré vyučování náboženství; jednati se školními úřady ve věcech vyučování náboženství na školách obecných i občanských. Ve věcech vyučování náboženství na školách středních jedná se školními úřady synodní rada;

konati visitace nejméně dvakrát za funkční období v každém sboru, o visitaci podávati zprávu seniorátnímu shromáždění a synodní radě;

zkoumati a potvrzovati volby učitelů náboženství;

pečovati o dobrý pořádek a bezpečné uschování seniorátního archivu, jakož i o řádné odevzdání jeho seniorovi novému. Umřel-li senior, přezkoumá archiv konsenior v přítomnosti seniorátního kurátora nebo jeho zástupce a s jeho pomocí doplní inventární seznam a převezme archiv ve svou odpovědnost; rovněž přísluší seniorovi přijímati duplikáty matriční z farních úřadů, revidovati a schvalovati je; po schválení jich jest jeho povinností odeslati je synodní radě;

podávati na požádání zprávu synodní radě nebo synodnímu seniorovi o záležitostech seniorátu, i jest senior povinen opatřiti si k tomu potřebné informace.

členové synodní rady;

senioři a seniorátní kurátoři;

poslanci volení seniorátními konventy a to z každého seniorátu po dvou farářích a po dvou starších;

zástupce Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze;

nejstarší ředitel církevních škol středních a jeden zástupce církevních škol národních, volený z definitivních učitelů těchto škol, pokud neklesne počet škol pod tři.

Synod se svolává každý třetí rok. Místem zasedání je zpravidla Praha, ale synod se může vždy pro příště usnésti o místě, jakož i o době zasedání synodu budoucího.

V případech naléhavých může synodní rada svolati synod mimořádný. Oznámení o svolání synodu učiní synodní rada. Jména zvolených s adresami musí býti zaslána synodní radě hned po jejich zvolení. Synodní rada pak nejméně 14 dní před zasedáním synodu zašle pozvání poslancům a připojí k tomu hlavní předlohy synodní.

Synod zahajuje a jemu předsedá synodní senior; není-li synodního seniora, tedy synodní kurátor nebo náměstek synodního seniora. Není-li synodního seniora aneb dopadne-li právě jeho období vykoná se hned při počátku synodu nová volba. Když je synodní senior hned uveden v úřad, předsedá synodu on.

Kromě něho si zvolí synod ještě dva místopředsedy, kteří zastupují synodního seniora a střídají se s ním v předsednictví.

usnášeti se o církevním zákonodárství, zejména o církevním zřízení podle návrhů ostatních církevních orgánů i návrhů synodní rady. Jsou-li návrhy synodní rady větší důležitosti, musí býti dříve zaslány všem sborům a seniorátům k projednání;

pečovati o církevní a náboženský život, rozhodovati o otázkách církevního učení, o církevním vyznání, o řádu bohoslužebném, o církevní kázni, kárném řádu a o znění reversu pro kazatele;

usnášeti se o poměru Českobratrské církve evangelické k jiným církvím a náboženským společnostem, zejména o bližším spojení neb i sloučení s nimi;

usnášeti se o stanovách ústavů pensijních, nemocenské pokladny, ústřední pokladny církevní, o misii vnitřní i zahraniční, o zřizování obecných církevních ústavů výchovných, vzdělávacích neb humanitních;

usnášeti se o příspěvcích sborů na výdaje církevní správy a jiných všeobecných potřeb církevních zejména o systemisování míst seniorátního vikáře (§ 18, 9.; § 88);

stanoviti jednací řád pro synod i jednotný jednací řád pro všecka církevní zastupitelstva, řád o službě duchovenské, řády studijní a zkušební, řád pro kancelář synodní rady;

rokovati a usnášeti se o zprávách a návrzích synodní rady, zkoumati a schvalovati účty, které synodní rada podává ze jmění fondů a nadání správě její svěřených, rozhodovati o stížnostech na synodní radu;

schvalovati církevní zpěvníky, náboženské učebnice, agendy, upraviti předpisy o církevním přijímání nových členů k církvi přistupujících;

projednávati význačné otázky církevního a náboženského života ve veřejných seděních;

voliti z činných farářů, kteří dosáhli 45. roku věku a nepřekročili 70. roku věku, a to i z těch, kdož nejsou právě členy synodu, na šest let synodního seniora. Synodní senior, jenž za svého funkčního období dovrší 70. rok svého věku, podrží svůj úřad do konce šestiletí, na které byl zvolen. Přijetím volby za synodního seniora vzdává se svého dosavadního úřadu farářského. Sídlem synodního seniora jest Praha;

voliti z činných farářů, kteří dosáhli 35. roku věku a nepřekročili 70. rok věku, náměstka synodního seniora, jednoho člena synodní rady a jednoho náhradníka a ze členů staršovstev, kteří dosáhli 35. roku věku a nepřekročili 70. rok věku, synodního kurátora, dva další členy synodní rady a dva náhradníky;

usnášeti se o změnách hranic seniorátu, o rozdělení starých a utvoření nových podle § 78, 2.;

usnášeti se o všech těch věcech, které nebyly předvídány a tímto zřízením přiděleny nebyly jiným církevním orgánům;

usnášeti se o předpisech studia bohosloveckého (§ 111).

Synodní rada se skládá ze synodního seniora, jeho náměstka, synodního kurátora, tří dalších členů a tří náhradníků jejich.

Členy synodní rady nesmějí zároveň býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratři a sestry, tchán a tchýně a zeť nebo snacha.

Je-li zvolen někdo, kdo je členem seniorátního výboru, musí se vzdáti, než přijme volbu, členství ve výboru seniorátním.

Všichni členové synodní rady jsou voleni na šest let a mohou býti po uplynutí zvoleni znovu na jedno období. Ti členové, kteří znovu byli zvoleni na příští období, neuvádějí se znovu v úřad.

Ustanovení o volitelnosti členů synodní rady na nepřetržitou dobu jedině dvou období se nevztahuje na členy synodní rady (resp. synodního výboru), kteří byli zvoleni při ustavení Českobratrské církve evangelické.

Při volbě synodního seniora předsedá synodní kurátor aneb jeho zástupce a spisuje se o ní zvláštní protokol.

Členové synodní rady se uvádějí v úřad takto: Při zvláštním sedění synodu, konaném po pravidle v neděli podle řádu bohoslužebného, a to nejlépe hned po volbě, jest nejprve uveden v úřad nově zvolený synodní senior, a to buď odstupujícím synodním seniorem, nebo není-li to pro jakoukoli příčinu možné, nejstarším farářem, členem synodu. Jemu přísluší, aby po krátkém proslovu svém a jednoho k tomu zvoleného člena z počtu starších přijal jménem synodu od synodního seniora slib a jej slavnostně jménem celé církve synodním seniorem prohlásil.

Ostatní nově zvolení členové synodní rady dávají svůj slib v ruce synodního seniora, buď právě v témže sedění aneb již z dřívějška instalovaného. I to se děje při slavnostním sedění synodu.

Nově zvoleného synodního seniora a členy synodní rady oznámí předseda onoho sedění synodního, při kterém byli zvoleni, ministerstvu školství a národní osvěty k potvrzení vládou.

Není-li pro jakékoli příčiny možno vykonati instalaci hned při sedění synodu, určí synod sám čas a místo této funkce.

Uprázdní-li se místo některého člena synodní rady, nastupují příslušní náhradníci a úřadování jejich trvá až do příštího synodu, který vykoná volbu novou. Byl-li zvolen náhradník, který již nějaký čas funkci člena v synodní radě vykonával, nepočítá se mu do šestiletí tato doba strávená zastupováním.

Synodní rada má právo usnésti se na svém zvláštní jednacím řádu, podle něhož má veškerá její činnost býti vykonávána; může trvale svěřiti část své působnosti, která jí je tímto zřízením vyměřena, synodnímu seniorovi, aneb pro různé úkoly zříditi ze sebe odbory, nebo práci rozděliti mezi své jednotlivé členy, jak ukáže potřeba a zkušenost; může zříditi za své odpovědnosti pro určitý úkol odbory i z nečlenů synodní rady a vyžádati si odborné posudky od kterýchkoli osob důvěry hodných a hraditi vydání tím vzniklé ze všeobecného fondu církevního.

Synodní rada může jednati i hlasovati také písemně.

Synodní radě předsedá synodní senior. Není-li jednacím řádem synodní rady ustanoveno jinak, rozděluje práci sobě i ostatním členům. Synodního seniora zastupuje, je-li potřebí, jeho náměstek, popřípadě synodní kurátor. Zemřel-li synodní senior, ujme se náměstek veškerých jeho prací a povinností až do dne nové volby a požívá celého funkčního platu.

Kdyby některý člen synodní rady zemřel nebo se vzdal členství, nastoupí za něj k vyzvání předsedovu náhradník, který obdržel nejvíce hlasů, a to za faráře farář, za jiného člena náhradník jiný. Náhradník zastoupí i člena synodní rady, když by byl tento člen povolán zastupovati buď synodního seniora nebo jeho náměstek anebo synodního kurátora.

Synodnímu seniorovi přísluší po čas jeho úřadování plat stanovený synodem, náhrada výloh za vykonané cesty úřední a naturální byt v Praze.

Členům synodní rady přísluší po čas jejich úřadování funkční plat, jehož výši určuje synod, a náhrada za vykonané úřední cesty.

přihlížeti k učení, bohoslužbě, řádu a kázni Českobratrské církve evangelické tak, aby se vše dálo podle zásad evangelia Kristova, a napomáhati vůbec k tomu, aby církevní život zdárně prospíval po stránce duchovní i hospodářské;

pečovati o řádné vzdělání kazatelů a jiných potřebných dělníků církevních, účastniti se při zkouškách jejich, udělovati jim právo ke kázání, vydávati jim dekrety volitelnosti;

zkoumati volby farářů, vikářů, seniorů a jiných členů seniorátního výboru a potvrzovati je; rozhodovati o resignaci farářů, vikářů a seniorů;

dohlížeti k úřadování seniorů a podporovati je i faráře v jejich působnosti; udělovati dovolenou seniorům vůbec a farářům i vikářům na dobu delší než 30 dní;

ustanoviti obecný řád pro správu jmění církevního ve všech sborech církevních;

zkoumati a schvalovati výkazy a účty sborové a seniorátní. Výkazy a účty tyto přezkoumané, pokud se týče schválené seniorátním výborem, případně seniorátním shromážděním, mají mu býti každoročně od seniorátních výborů zasílány nejdéle do konce října roku následujícího;

spravovati jmění, fondy a nadace církevní, pokud správa jejich nenáleží sborům nebo seniorátům, a předkládati účty o nich synodu; schvalovati zamýšlené nové stavby církevní (plány, rozpočty a úhrady) [§ 42, f)];

vybízeti k vykonání církevní sbírky chrámové na účely církevní a dobročinné a povolovati sbírky mezi členy Českobratrské církve evangelické, jež by se konaly uznanými církevními organisacemi;

pečovati o zachování i rozmnožení jmění a fondů i nadání sloužících církevní a náboženské práci, jakož i napomáhati k tomu, aby platy kazatelů a jiných dělníků církevních byly dostatečné, aby byly založeny a rozhojněny fondy pensijní, aby byly vystavěny potřebné kostely i jiné církevní budovy;

rozhodovati o zřízení nových sborů (§§ 26 a 27) a potvrzovati zrušení nebo sloučení sborů, schvalovati statuty s tím související (§ 86, 7.);

prováděti nálezy kárného výboru, dávati napomenutí nebo důtku nižším orgánům církevním dobrý řád přestupujícím;

zastupovati celou církev vůči státu, hájiti její svobodu, její práva a zájmy vůbec; předkládati žádosti a návrhy o udělení a rozdělení státní dotace pro církev;

zastupovati církev před církvemi zahraničními a prostředkovati styky s nimi;

zříditi ústřední kancelář církevní, jmenovati úředníky a zřízence její, ustanoviti jejich platy podle zásad synodem přijatých, systemisovati místa farářů neb jiných pracovníků pro určité obory celocírkevní náboženské práce;

vydávati sbírku obecných církevních nařízení a usnesení i jiných zpráv a oznámení, schematismus církevní, spravovati archiv, pečovati o spisování současných dějin církevních a míti v patrnosti tisk a literaturu církevní. Synodní radě má býti zasíláno po exempláři všech tiskopisů vydaných církevními orgány, a to hned po uveřejnění;

svolávati synod, předkládati mu vlastní zprávu o stavu církve, jakož i všecky návrhy své i ty, které došly z církve, a předkládati k projednání význačné otázky církevního a náboženského života ve veřejných shromážděních;

vykonávati usnesení synodu a pečovati o zachovávání jich i celého církevního zřízení;

vydávati potřebné výklady k provádění církevního zřízení, popřípadě nařízení o správě církevní s platností prozatímní až do příštího synodu; prozatímně schvalovati a doporučovati knihy užívané při bohoslužbě a vyučování náboženství;

navrhovati sborům kandidáty pro volbu faráře (§ 73);

jednati se školními úřady ve věcech vyučování náboženství na školách středních, jakož i při ustanovení zvláštních stálých učitelů náboženství (katechetů).

Synodní senior zaujímá přední místo mezi seniory a faráři jako první mezi rovnými.

Jemu přísluší:

Synodního seniora zastupuje v těchto povinnostech jeho náměstek a podle potřeby dělí se s ním o práci jemu přináležející.

Knih učebných smí se ve škole církevní užívati jen takových, které byly k vyučování školnímu připuštěny od státních úřadů. Volba jich přísluší sboru učitelskému se souhlasem staršovstva, popřípadě školního výboru.

Obecné a občanské školy církevní jsou bez újmy dozorčího práva státního podrobeny v církevních a náboženských věcech dozoru příslušnému staršovstva a výboru seniorátního a synodní rady.

Za definitivního učitele na církevní škole, předpokládajíc výkonnou učitelskou způsobilost, povolán může býti jen člen Českobratrské církve evangelické. Za učitele prozatímního může výjimečně, z nedostatku učitele českobratrského, ustanoven býti člen jiné církve.

Definitivní učitelé jsou volen hlasovným shromážděním (zastupitelstvem), prozatímní staršovstvem (školním výborem). Předpisy o volbě staršovstev (eventuelně zastupitelstev) platí i při volbě učitelů definitivních (§ 43).

Místo definitivního učitele se uprázdní:

Místo učitelů prozatímních se uprázdní, kromě možnosti stanovené v předešlých odstavcích, také po tříměsíční výpovědi, kterou jim dáti může staršovstvo.

Při zřizování církevních ústavů pro vzdělání učitelů předloženy buďtež stanovy a učební osnova k prozkoumání synodní radě a jejím prostřednictvím bude požádáno ministerstvo za schválení.

Dostane-li ústav právo veřejnosti, jest potřebí, aby před vyžádáním církevního potvrzení pro ředitele a učitele od synodní rady zjednáno bylo potvrzení jich od příslušného zemského školního úřadu; zkoušku dospělosti konati jest za řízení zástupce tohoto školního úřadu; bez jeho přisvědčení nemůže býti dáno vysvědčení zralosti.

Tytéž předpisy platí i pro zřízení jiné církevní střední školy.

církevní dozor nad středními školami církevními vykonává synodní rada.

Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství. Vyučování náboženství konati se musí na základě Písma svatého a podle knih církevně schválených.

Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší seniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, popřípadě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.

Za subsidiárního učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý senior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodní rady dostali vysvědčení kandidátů kazatelského úřadu po vědecké bohoslovecké zkoušce anebo zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.

Způsobilost k subsidiárnímu vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před komisí seniorátní; způsobilost k ustanovení za stálého učitele náboženství (katechety), jakož i způsobilost k vyučování náboženství na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodní radou nebo komisí od ní ustanovenou.

Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář spolu se staršovstvem, na školách středních senior, a vrchní dozor synodní rada (synodní senior).

Předpisy dané v §§ 45 a 48 pro staršovstvo stran správy jmění a péče o zachování jeho i odpovědnosti zúčastněných osob platí při správě jmění i pro všecky ostatní církevní orgány.

Dozor nad správou církevního jmění, jakož i rozhodovati v rozepřích, náleží nejvyšším orgánům církevní správy.

náklady synodů, synodních zpráv a předloh;

náklady spisů vydávaných synodní radou;

náklady vzešlé kárným jednáním podle kárného řádu;

jiné výlohy obecné církevní správy.

z výnosu všeobecné církevní sbírky chrámové, kterou synodní rada každoročně rozpisuje;

z výtěžku spisů vydaných synodní radou;

z příspěvků sborů, které synod aneb podle jeho usnesení synodní rada na sbory navrhne, a to příspěvků jednak stálých, jednak občasných, potřebných pro větší náklady církevní;

z podpor, které byly synodní radou pro tento fond vyžádány ze státní dotace evangelické.

Pokud se dostává Českobratrské církvi evangelické roční státní paušální dotace, bude o vynakládání jejím činiti příslušnému ministerstvu návrhy synodní rada.

Návrhy ty se mohou vztahovati zejména na tyto účely církevní: na funkční platy seniorů nebo i jejich vikářů, na administraci a výdaje ústřední správy církevní, na všeobecný fond církevní, na podpory ve zvláště těžkých případech nedostatku, na subvence k vydržování sborů, na podpory pro nemajetné studující bohosloví.

Žádosti staršovstev, doprovozené posudkem seniorů, jakož i žádosti seniorátních výborů, posílány buďtež synodní radě.