Ustanovení § 2 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

Ustanovení § 3 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

(1) Přestupky nařízení vydaných podle § 2 trestají se jako prosté přestupky důchodkové pokutou od 100 Kč do 100.000 Kč.

(2) Byl-li však některý takový přestupek spáchán úmyslně nebo z hrubé nedbalosti při provozování bankovního nebo jiného peněžního podniku, nebo bylo-li účelem činu dovézti nebo vyvézti, třeba jen účetně, hodnoty, jejichž oběh jest podle § 2 obmezen, z ciziny nebo do ciziny, bude čin potrestán jako těžký důchodkový přestupek pokutou ve výši jednoduché až čtyřnásobné hodnoty předmětu, jímž byl podniknut nebo který byl k jeho spáchání určen, při čemž neplatí dosavadní ustanovení trestního práva důchodkového o nejvyšší výměře pokut․

(3) Podle stejné sazby bude za těžký důchodkový přestupek trestán, kdo k výzvě vydané podle § 2 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. do 15. září 1932 vědomě neodvede nebo neohlásí hodnoty uložené v cizině, které podléhají u něho odvodové nebo nabídkové povinnosti založené na ustanoveních dosud platných; splní-li však tuto povinnost v uvedené lhůtě, není trestný ani podle tohoto zákona, ani podle zákona o přímých daních.

(4) Za těžký přestupek důchodkový bude stejně trestán, kdo vědomě nesplní včas povinnost stanovenou v § 2, č. 3.

(5) Kromě toho může býti za těžký důchodkový přestupek uložen trest tuhého vězení od 24 hodin do šesti měsíců,

(6) Na místě pokuty, je-li nedobytná, budiž uložen náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) stanoví se ve výměře jeden den za sto až tři sta Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(7) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jiným nebo kdo po spáchání trestného činu jiným působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo, nebo aby opatřil sobě nebo jinému z něho prospěch.

(8) Fysické a právnické osoby ručí za pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy podle tohoto paragrafu, spáchané při vykonávání tohoto zastupitelského poměru. Z ručení jsou však vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné nebo úředně zřízené zástupce, a jiné svéprávné fysické nebo právnické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec jednal bez jejich vědomí. Výkon náhradního trestu vězení vylučuje uplatňovati ručení.

Ustanovení § 8 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona řádnými trestními soudy a pokuty uložené nalézacími senáty podle § 18, odst. 4., připadají státu.

Ustanovení § 9 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

V rozsudcích a v náložích může býti vysloveno, že platidla, drahé kovy nebo jiné hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny, nebo jím získány, nebo nebyly-li zachyceny, jejich hodnota, dále náhradní platidla, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, i když nejsou vlastnictvím odsouzeného, bez ohledu na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky osob třetích k nim, ledaže by jich pachatel nabyl trestným činem, spáchaným proti osobám třetím.

Finanční úřady pro správu nepřímých daní mohou prohlásiti za propadlé ve prospěch státu hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny, nebo jím získány, jakož i veškeren zisk z trestného činu, nebyl-li pachatel trestného činu nebo jeho zdejší pobyt vypátrán a pachatel se nedostavil ve lhůtě 60 dnů k příslušnému finančnímu úřadu na veřejné vyzvání.

Ustanovení § 10 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek, pro který byl uložen trest na svobodě, uveřejní se na útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona musí soud z území republiky vypověděti, u cizince odsouzeného pro přečin nebo pro těžký důchodkový přestupek, spáchaný za okolností uvedených v § 3, odst. 5 může tak učiniti.

Ustanovení § 12 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinů deseti roky, u přečinů a těžkých důchodkových přestupků třemi roky, u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

Ustanovení § 16 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům divisním.

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům brigádním.

(3) Těžké přestupky důchodkové trestají důchodkové soudy, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské trestní soudy jako soudy důchodkové; prosté přestupky důchodkové stíhají a trestají finanční úřady pro správu nepřímých daní. Pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení, děje se tak podle předpisů práva důchodkového. Úřady i soudy rozhodující o těchto přestupcích hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) O dozoru na zachování nařízení vydaných podle § 2 a při vyhledávání skutkové podstaty důchodkových přestupků podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., s obmezením, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z těžkých přestupků důchodkových.

Ustanovení § 18 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Vznikne-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené oprávněny za účelem dohledu na zachovávání zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, ivnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů § 8, druhé věty, ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

(4) Jakékoliv úmyslné jednání nebo opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odst. 1. tohoto paragrafu bylo mařeno nebo ztěžováno, trestá se, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stihatelného podle všeobecného trestního zákona, pokutou do 100.000 Kč nebo vězením do jednoho roku nalézacími senáty zřízenými podle zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení a pozbude účinnosti koncem července 1934; provedou jej ministři financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.