Z platů členů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., se sráží

...................... 10 %

a z dalších platů

předsedů obou sněmoven Národního shromáždění

podle § 3 zmíněného zákona ........................ 15 %

a místopředsedů obou sněmoven Národního shromáždění

podle § 2 téhož zákona ............................ 10 %.

Z příjmů příslušejících guvernéru

Podkarpatské Rusi se sráží ........................ 15 %.

Státním úředníkům se slušným stanoveným pro úředníky mimo platové stupnice a soudcům mimo skupiny se sráží 15 % z úhrnkových stálých služebních příjmů.

Z aktivních ostatních státních zaměstnanců se sráží, činí-li srážková základna

nad 9.000 Kč až včetně 10.800 Kč ................. 3 %

" 10.800 Kč " " 12.600 Kč ................. 5 %

" 12.600 Kč " " 14.400 Kč ................. 9 %

" 14.400 Kč ..................................... 10 % srážkové základny.

Srážkovou základnu podle odstavce 2 tvoří pensijní základna; není-li určena, stanoví srážkovou základnu vláda k návrhu příslušného ústředního úřadu v dohodě s ministerstvem financí.

Zaměstnanci nesmí po srážce zůstati na srážkové základně méně, než zůstane zaměstnanci s nejvyšší srážkovou základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, popřípadě není srážka stanovena vůbec.

Z vedlejších stálých služebních příjmů zaměstnanců, na které se vztahuje ustanovení odst․ 2, se sráží 15 %, převyšuje-li souhrn služebního platu a těchto vedlejších příjmů nejvyšší služební plat úředníka nejvyšší platové stupnice stejného stavu rodinného. Vedlejšími stálými služebními příjmy jsou příjmy, které zaměstnanci plynou vedle služebního platu a jiných příjmů srážkou podle odstavce 2 již dotčených podle platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., nebo podle předpisů na základě § 210, odst. 1, téhož zákona vydaných, jakož i pravidelné přídavky a odměny jakéhokoliv druhu, pokud nejsou náhradou služebních výloh.

Ustanovení § 14 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol, neplatí, pokud jde o srážky podle tohoto zákona.

Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých se sráží, činí-li srážková základna

nad 9.000 Kč až včetně 12.600 Kč ................. 5 %

" 12.600 Kč " " 14.400 Kč ................. 8 %

" 14.400 Kč " " 33.600 Kč ................. 10 %

" 33.600 Kč " " 49.800 Kč ................. 12 %

" 49.800 Kč ..................................... 15 % srážkové základny.

Srážkovou základnu tvoří celkové odpočivné (zaopatřovací) platy bez přídavků na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Ustanovení § 4, odst. 4, a ustanovení § 5 o pojistném, platí stejně.

Den 1. ledna 1933 stanovený v § 10 zákona ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, a v předpisech jemu odpovídajících, nahrazuje se dnem 1. ledna 1935. U osob, jichž se týká toto ustanovení, odpadá srážka stanovená v odstavci 1.

Z doplňků kongruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n.) se sráží, činí-li pensijní základna (§ 2 téhož zákona)

nad 9.000 Kč až včetně 10.800 Kč ................. 3 %

" 10.800 Kč " " 12.600 Kč ................. 5 %

" 12.600 Kč " " 14.400 Kč ................. 9 %

" 14.400 Kč ..................................... 10 % srážkové základny.

Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n.) se sráží, činí-li

nad 9.000 Kč až včetně 12.600 Kč ................. 5 %

" 12.600 Kč " " 14.400 Kč ................. 8 %

" 14.400 Kč ..................................... 10 %. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., avšak nekongruálním, se sníží v roce 1933 a 1934 poměrně paušální dotace, přičemž se jinak zachovávají zásady § 5 odst. 1, a 2, téhož zákona; v případech § 5, odst. 3, uvedeného zákona se doplatky dotace sníží o srážky podle ustanovení předcházejícího odstavce.

Ustanovení § 4, odst. 4, § 5 a § 6, odst. 4, platí obdobně.

Odpočivné (zaopatřovací) platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, zbývající po srážce pole § 6, se snižují po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé

z částky do 24.000 Kč ročně o 10 %,

z další části odpočivného (zaopatřovacího)

platu nad 24.000 Kč ročně o 15 %, nikoliv však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Snížení podle tohoto paragrafu neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje v jednom roce dobu dvou měsíců. Pro počítání doby i snížení výplaty podle tohoto paragrafu jsou rozhodnými dny odchodu z území republiky a dny návratu.

Po dobu snížení podle odstavce 1 odpadá snížení stanovené v § 7 zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. a v ustanoveních jemu odpovídajících.

Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 8 % pensijní základny. V poměru k této sazbě se zvýší také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří, majíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let, platí dosud pensijní příspěvek vyšší než 6 %.

Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.

Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jim doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného.

Předcházejícími odstavci se nahrazuje ustanovení § 165 platového zákona a ustanovení jemu odpovídající.

Úplné nebo částečné osvobození od placení pensijního příspěvku, jehož bylo nabyto podle dosud platných předpisů, zůstává nedotčeno.

Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně i pro pensijní příspěvky stanovené jinými předpisy.

Má-li státní zaměstnanec v činné službě, který jest v ní účasten pensijního zaopatření, nárok na státní odpočivné platy, pozbývá tohoto nároku dnem účinnosti zákona, a je-li reaktivován neb ustanoven ve služebním poměru za účinnosti tohoto zákona, dnem předcházejícím dnu, od kterého přísluší plat z činné služby. Pokud by úhrnné odpočivné platy příslušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat z činné služby, přísluší po dobu činné služby rozdíl. Nepřesahuje-li úhrnný plat z činné služby se zmíněným rozdílem 15.000 Kč ročně, vyplácí se částka odpovídající odpočivnému platu do té výše, pokud úhrn obojích platů nepřesáhne uvedenou hranici.

Nedosáhne-li takový zaměstnanec při skončení činné služby v odstavci 1 zmíněné nároku na odpočivný plat z této služby, nabývá opět nároku na zaniklý odpočivný plat; jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné (bez doby započtené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných ustanovení) dosavadní měrou započitatelná pro nárok na výslužné a jeho výměru ze služebního poměru uvedeného v odstavci předcházejícím. Pokud nejde o ustanovení ve stejném služebním poměru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby, započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.

Státní zaměstnanec ve výslužbě, který má více než jeden státní odpočivný plat, má počínajíc dnem účinnosti zákona nárok pouze na jeden z nich podle vlastní volby, ostatní nároky zanikají; dokud nebude volba vykonána, jest vypláceti odpočivný plat nejvyšší.

Zvolí-li si odpočivný plat, který vyplývá z poslední služby, jest tento odpočivný plat znovu podle příslušných předpisů vyměřiti tak, že k době pro jeho výměru rozhodné připočte se doba, která byla rozhodnou pro výměru zaniklého odpočivného platu.

Zánikem odpočivných platů nesmí celkové odpočivné příjmy klesnouti pod částku 12.000 Kč ročně.

Státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí vykonávati s úmyslem výdělečným činnost popřípadě provozovati podnik neb zúčastniti se na podnicích nebo činnostech, popřípadě býti v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu, zejména mohl-li by při této činnosti využitkovati svého dřívějšího úředního postavení.

Přestoupení tohoto zákazu se trestá disciplinárně, přičemž lze uložiti i test částečného neb úplného odnětí odpočivných nároků, a to i kdyby tento trest podle jiných platných ustanovení nemohl býti uložen.

Státní zaměstnanec ve výslužbě, který odešel do výslužby na základě průkazu nezpůsobilosti a nedosáhl ještě věkové hranice stanovené pro nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti, je povinen podrobiti se k výzvě úřední lékařské prohlídce, zda nezpůsobilost ke službě ještě trvá; při tom je zvláště přihlédnouti k jeho zaměstnání ve výslužbě.

Úřad sdělí zaměstnanci obsah lékařského posudku. Bylo-li uznáno, že nezpůsobilost ke službě pominula, je zaměstnanec povinen do 30 dnů od doručení tohoto sdělení oznámiti, že jest ochoten k úřední výzvě nastoupiti činnou službu nebo přijmouti odbytné (odst. 6) na místě všech nároků, vyplývajících ze služebního (pensijního) poměru pro něho a jeho příslušníky. Odvolání takového prohlášení nemá právní účinnosti.

Prohlásil-li zaměstnanec, že jest ochoten nastoupiti činnou službu, vyplácí se mu až do doby, kdy bude do činné služby povolán, odpočivný plat popřípadě se znova vyměří bez ohledu na doby připočtené z důvodu nezpůsobilosti ke službě (§ 62 služební pragmatiky, § 157 platového zákona a obdobná ustanovení).

Neuposlechne-li zaměstnanec výzvy k lékařské prohlídce nebo nepodá-li prohlášení ve lhůtě stanovené v odstavci 2, nebo nenastoupí-li k výzvě službu na místě mu určeném, zastavuje se výplata odpočivného platu až do doby, kdy odpadla příčina zastavení výplaty, nejdéle však do doby, kdy dosáhne věkové hranice v odstavci 1 zmíněné.

Nastoupí-li činnou službu, zaniká nárok na dosavadní odpočivný plat a přísluší mu dnem následujícím po zániku odpočivného platu služební plat podle posléze náležejícího služebního platu a, nebyl-li tento vyměřen podle platového zákona (obdobných ustanovení)ú, podle § 198 téhož zákona (obdobných ustanovení).

Odbytné se vyměří 15 % pensijní základny za každý celý rok skutečné služby pro výměru odpočivných platů započitatelný, nejvýše čtyřnásobkem pensijní základny.

Poskytnutí odbytného vylučuje vydání převodní částky podle § 114 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, § 240 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., a § 124 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakož i vrácení pensijních příspěvků.

Vzdá-li se státní zaměstnankyně podléhající ustanovením platového zákona nebo předpisům na základě jeho § 210, odst. 1, vydaným, která je v den účinnosti zákona již provdána, nebo která se později provdá, dobrovolně služby, obdrží, má-li alespoň 5 roků skutečné služby pro výměru odpočivných platů započitatelných, místo případného jiného odbytného za každý celý rok takovéto služby 15 % pensijní základny, nejvýše však čtyřnásobek pensijní základny jako odbytné.

Ustanovení § 16, odst. 7, platí stejně.

učitele, jichž se týče zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon),

profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona),

nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (zákon č. 122/1926 Sb. z. a n.) a pro poživatele zaopatřovacích platů podle § 5, odst. 3, zmíněného zákona, pokud není jinak stanoveno (§ 7),

osoby, jichž se týče zákon č. 70/1930 Sb. z. a n., a pro ostatní příjemce odpočivných a zaopatřovacích platů vyplácených státní správou železniční, přičemž smluvní výhrady odporující účelu tohoto zákona se ruší,

pozůstalé po osobách uvedených pod písm. a) až e),

Ustanovení tohoto zákona platí obdobně pro zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. 1, platového zákona.

Tyto korporace (ústavy) jsou povinny do 1. března 1933 oznámiti a prokázati úřadu stanovenému v § 212, odst. 4, platového zákona, že a jak provedly opatření podle tohoto zákona a jaká roční úspora tím vzejde.

Neprovede-li korporace (ústav) opatření podle tohoto zákona, krátí se příděly, na které není zákonný nárok, subvence, jiné příspěvky a podpory z prostředků státních o úspory, jež by z provedení oněch opatření vyplývaly, popřípadě se přihlédne k této úspoře při schvalování rozpočtu a povolování přirážek.

Totéž platí, byla-li snížení z tohoto zákona vyplývající zcela nebo z části zaměstnancům vynahrazena v jiné formě jako odměnami, výpomocemi apod.

Osoba, které příslušejí aktivní, odpočivné (zaopatřovací) platy, jest povinna, pokud se podle platných předpisů nepřihlíží k nim z moci úřední, ohlásiti skutečnosti, které mají vliv na trvání nebo výši těchto platů, u služebního úřadu, pokud jde o aktivní platy, jinak u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Opravné prostředky proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona nemají odkládacího účinku.

Disciplinární (trestní) odpovědnost za nesplnění ohlašovací povinnosti nebo za nesprávné údaje zůstává nedotčena.

Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna ustanovení, týkající se zaměstnanců uvedených v §§ 21 až 22 a obsažená v předpisech, smlouvách neb ujednáních, která odporují ustanovením tohoto zákona popřípadě nejsou s nimi v souladu. Hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny.

Ustanovení o srážkách nelze použíti oproti osobám, jejichž služební poměr je založen na individuelních smlouvách, byly-li jejich požitky sníženy již v roce 1931 nebo 1932.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1933 a provedou jej všichni členové vlády.

Ustanovení §§ 1 až 9 s výjimkou ustanovení § 6, odst. 4, pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1934.