Císařský patent ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky, ve znění zákona ze dne 24. července 1919, č. 469 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1921, č. 259 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:
Za § 9 se vkládají tyto dva paragrafy:
§ 9a
(1) Prioritního práva podle čl. 4 Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 16. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce vzorku, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, jejž nutno zároveň udati.
(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů je třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady․
§ 9b
Československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.
§ 11 bude zníti takto:
(1) Právo výhradného použití vzorku zaniká, nepoužije-li přihlašovatel v území státu Československého chráněného vzorku do jednoho roku po zápisu.
(2) Ustanovení toto platí, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno.
