Dani podle tohoto zákona jsou podrobeny:

Regenerované elektrické žárovky jsou podrobeny stejné dani jako nové.

Vládním nařízením mohou býti i jiné regenerované elektrické zdroje záření podrobeny zdanění podle zásad tohoto zákona.

Daň z elektrických žárovek (§ 1, odst. 1, č. 1) se řídí podle jmenovitého příkonu (ve wattech) a činí za žárovku

do 60 voltů a do 5 wattů .......................... 0,20 Kč,

nad 40 do 60 wattů ................................ 1,20 Kč,

nad 60 do 75 wattů ................................ 3,-- Kč,

nad 75 do 100 wattů ............................... 4,-- Kč,

nad 100 do 150 wattů .............................. 5,-- Kč,

nad 150 do 200 wattů .............................. 6,50 Kč,

nad 200 do 300 wattů .............................. 8,-- Kč,

nad 300 do 500 wattů .............................. 10,-- Kč,

nad 500 wattů ..................................... 10,-- Kč s přirážkou 2,50 Kč za každých dalších i začatých 100 wattů.

U žárovek vícevláknových platí se daň podle úhrnného jmenovitého příkonu všech vláken.

Daň z elektronové lampy (§ 1, odst. 1, č. 2) činí 10 Kč.

U předmětů ostatních (§ 1, odst. 1, č. 3 a 4) činí daň 25 % z ceny těchto předmětů.

Cenou, ze které se daň platí (odst․ 4), jest cena účtovaná výrobcem odběrateli. Při vlastní spotřebě a při každém jiném odbytu než na prodej musí býti daň zapravena aspoň z ceny za ten který druh v tuzemsku docilované.

Pro výměru daně jest směrodatný původní údaj ceny účtované odběrateli, nebylo-li úředním šetřením zjištěno nebo dodatečně ohlášeno, že daň měla býti zaplacena z ceny vyšší.

Považuje-li finanční úřad I. stolice cenu, z níž se daň zapravuje, proti ceně obecné za příliš nízkou, vyměří daň podle částky, kterou uzná za cenu obecnou.

Do základu daně u předmětů tuzemské výroby se nepočítá daň podle tohoto zákona, daň z obratu, vnější obaly a dopravní výlohy, pokud byly vedle ceny zvlášť účtovány.

Cenou, ze které se daň platí při dovozu z ciziny, jest cena, za kterou zboží bylo do tuzemska prodáno, beze srážky jakéhokoliv druhu, zvýšená o clo a výlohy spojené s dopravou k celní hranici.

Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Daň jest povinen platiti:

Povinnost platiti daň vzniká v případě odst. 1, bodu 1, před vypravením předmětů z výrobního podniku, v případě odst. 1, bodu 2, před použitím k vlastní potřebě a v případě odst. 1, bodu 3, při vzniku platební povinnosti (§ 85 celního zákona).

Daň je splatna v případě odst. 1, bodu 1 a 2, do konce příštího měsíce za veškeré, v jednom kalendářním měsíci provedené poplatné úkony, v případě odst. 1, bodu 3, při splatnosti celní pohledávky (§ 96 celního zákona).

Za podmínek stanovených vládním nařízením finanční úřad I. stolice povolí vrácení nebo přenos daně z předmětů již zdaněných, které byly vráceny výrobci.

O vrácení daně v případech zpětného vývozu zdaněného zboží do ciziny platí ustanovení § 105 celního zákona.

O promlčení a vymáhání daně podle tohoto zákona platí obdobně předpisy pro daně přímé.

Daň požívá přednostního zákonného zástavního práva na výrobním podniku s veškerým příslušenstvím; jde-li o daňový nedoplatek starší jednoho roku, jest přednostní právo na tom závislé, že nedoplatek bude nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn ve veřejných knihách.

Při dovozu platí obdobně ustanovení §§ 102 a 104 celního zákona.

Kdo v tuzemsku předměty podrobené dani vyrábí nebo prodává, jest povinen ohlásiti příslušnému finančnímu úřadu tento podnik s vyznačením místností výrobních, prodejních a skladních, jakož i každou pozdější podstatnou změnu těchto skutečností; výrobce jest dále povinen o výrobě (příjmu) a odbytu (vydání) konati zápisy.

Také ten, kdo tyto předměty vyrábí pro vlastní potřebu nebo k jakémukoli jinému odbytu, podléhá ustanovení odst. 1.

Výrobci jsou povinni podnik zvenčí zřetelně označiti.

Předměty podrobené dani musí býti před vypravením z výrobního podniku - při dovozu z ciziny při přestupu celní hranice - zřetelně označeny místem původu, značkou výrobce a u žárovek též jejich jmenovitým příkonem (ve wattech) a napětím (ve voltech).

Výrobce jest povinen vydati každému odběrateli předmětů podrobených dani stvrzenku o jejich zdanění.

Odběratel předmětů této dani podrobených z výrobního podniku jest povinen žádati od výrobce, aby mu byla vydána stvrzenka podle odst. 5; neobdrží-li stvrzenku, jest povinen ohlásiti to neprodleně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu.

Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Veškeré podniky, které vyrábějí nebo prodávají předměty podrobené dani, podléhají důchodkovému dozoru.

Orgánové tímto dozorem pověření jsou oprávněni ve dne kdykoliv a jindy, je-li podnik v činnosti, nebo dostaví-li se s orgánem obce nebo s jinou úřední osobou, do podniku a místností s ním spojených vstupovati, tam podle potřeby prodlévati, zjišťovati zásoby vyrobených předmětů podrobených dani, žádati od podnikatele nebo jeho zástupce potřebné vysvětlivky, nahlížeti do předepsaných zápisů, dále do účtů, ceníků, dopravních listin a jiných dokladů, pokud tyto pomůcky mohou sloužiti jako doklady pro kontrolu této daně, činiti z nich výpisy, popřípadě je na stvrzenku odebrati a po úředním upotřebení vrátiti; při tom jsou povinni uchovávati o vyšetřených okolnostech nejpřísnější tajemství.

Ustanovení předchozí platí také obdobně pro ty, kdož předměty podrobené dani vyrábějí pro vlastní spotřebu nebo k jakémukoli jinému odbytu.

Finanční úřad I. stolice jest oprávněn, má-li odůvodněnou domněnku, že předcházející ustanovení nepostačují k zajištění daně, dáti výrobce (§ 9, odst. 1) pod zostřený úřední dozor, záležející v tom, že se výrobci uloží povinnost hlásiti množství a způsob uložení vyrobených předmětů podrobených dani, jakož i hlásiti předem každé jejich vypravení z podniku a konati podrobné zápisy o jejich výrobě, příjmu a vydání. Kromě toho může finanční úřad žádati složení jistoty za daň.

Finanční úřad I. stolice může, uzná-li to vhodným, zaříditi stálý úřední dozor na svůj náklad. Byl-li výrobce pro zkrácení daně trestán, může finanční úřad I. stolice naříditi stálý úřední dozor na jeho náklad.

Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při provádění ustanovení tohoto zákona.

Dopravní podniky jsou povinny podávati k dožádání fin. úřadu I. stolice tomuto úřadu výkazy o dopravě zboží a dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do dopravních záznamů.

Věcně příslušným finančním úřadem I. stolice pro tuto daň jest v zemi České a na území bývalé zemské politické správy na Moravě okresní finanční ředitelství, na území bývalé zemské politické správy ve Slezsku finanční inspektorát, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské finanční ředitelství. Při dovozu je věcně příslušným celní úřad.

Místní příslušnost finančních úřadů I. stol. řídí se sídlem podniku. Při dovozu jest místně příslušným onen celní úřad, který předměty podrobené dani projednává do volného oběhu.

Rozhodnutí a opatření ve věcech této daně vydávají úřady označené v § 12.

Odvolání proti rozhodnutí na opatření jest podati do třiceti dnů písemně u úřadu, který rozhodnutí neb opatření vydal.

Rozhodnutí a opatření ve věcech daně musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán.

O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice (v zemi České a na území bývalé zemské politické správy na Moravě zemské finanční ředitelství v Praze a v Brně, na území bývalé zemské politické správy ve Slezsku finanční ředitelství v Opavě, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské hlavní finanční ředitelství v Užhorodě).

Finančnímu úřadu II. stolice jako odvolací stolici příslušejí při rozhodování o odvolání táž práva jako I. stolici a může tato stolice také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

Odvolání nemá odkládacího účinku co do placení a vymáhání daní.

Odvolání podaná na nepříslušném místě vrátí se straně s příslušným poučením. Odvolání podaná opožděně se zamítnou a proti zamítnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

Odvolací lhůta počíná dnem po doručení.

Při počítání lhůty se nepočítají dny poštovní dopravy, byl-li opravný prostředek podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení.

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo památný den, končí se lhůta teprve příštím dnem všedním.

O opravných prostředcích při dovozu platí ustanovení §§ 110 až 112 celního zákona.

Jakékoliv zkrácení nebo zatajení daně podle tohoto zákona trestá se jako těžký důchodkový přestupek pěti až dvacetinásobkem zkrácené daně. Jiné přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se peněžitým trestem do 5.000 Kč.

Je-li peněžitý trest uložený podle tohoto zákona nedobytný, nastoupí místo něho náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví jeden den za 100 až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů viníka.

Úřady a důchodkové soudy rozhodující o přestupcích tohoto zákona hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

Trestnost přestupků promlčuje se ve třech letech počínajíc dnem, kterého přestupek byl spáchán.

Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto nejvyšší výměru, uloží se trest na svobodě.

Jinak platí o stíhání a trestání přestupků tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád s instrukcí k němu z roku 1842 a hlava IX. zák. čl. XI/1909, o správě veřejných daní, na ostatním území republiky Československé pak důchodkový trestní zákon z roku 1835, s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

Předměty podrobené dani, uložené jinde než v místnostech ohlášených podle § 9, nebo jichž zdanění se řádně neprokáže, mohou býti u osob uvedených v § 9 prohlášeny finančním úřadem za propadlé, nehledíc k tomu, komu patří a zdali se proti určité osobě zavede důchodkové trestní řízení.

Orgánové pověření důchodkovým dozorem jsou v tomto případě oprávněni postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné uschování takových předmětů až do rozhodnutí příslušného finančního úřadu.

Nejvyšší prodejní ceny předmětů podrobených dani mohou býti stanoveny vládním nařízením po slyšení Ústředny obchodních a živnostenských komor a ústředních organizací zájmových.

Přestupky vládního nařízení vydaného podle odst. 1 tohoto paragrafu trestají okresní úřady pokutou od 100,-- Kč do 50.000,-- Kč a v případě neodbytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění nejdéle však v trvání tří měsíců.

Jestliže povinnosti uložené vládním nařízením vydaným podle odst. 1 tohoto paragrafu poruší právnická osoba nebo jiný soubor osob, lze uložiti trest orgánu, jenž jest podle právních předpisů povolán je v tom směru zastupovati. Tento orgán, nejde-li o osobu fysickou, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu nebo více osob, které jsou pak zodpovědny za zachování předpisů. Přesunouti placení pokut uložených podle předchozích ustanovení odpovědným orgánům a zástupcům na právnické osoby a jiné soubory osob, o něž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné. Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty a náklady řízení uložené odpovědným orgánům a nástupcům.