Toto nařízení se vztahuje na vnitřní státní dluh, a to na československý vnitřní státní dluh, pokud byl sjednán do 31. prosince 1945, vyjímajíc státní stavební losy, vydané podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb., o stavebním ruchu, a na vnitřní dluh z doby nesvobody.

Československým vnitřním státním dluhem se rozumí dluh, jehož důvod vzniku spadá do doby před 30. zářím 1938, i když dluhopisy dnes obíhající byly vydány později (4 1/2 % a 3 % konversní půjčka slovenská, 4 1/2 % regresní půjčky protektorátní i slovenské, 3 1/2 % pokladniční poukázky protektorátní i slovenské, vydané ke konversi starých závazků), jakož i dluh sjednaný orgány Československé republiky v době od osvobození do konce roku 1945. Stejně jako československý dluh se posuzuje 4 1/2 % unifikační půjčka, emise A, vydaná v době nesvobody ústavům sociálního pojištění ke konversi 5 % neemisních zápůjček z počátku roku 1939, 4 1/2 % a 3 1/2 % půjčka hospodářské obrody Slovenska, jakož i neemisní zápůjčky, uzavřené před 14. březnem 1939.

Vnitřním dluhem z doby nesvobody se rozumí dluh t. zv. protektorátu Čechy a Morava a t. zv. Slovenského státu, vyjímajíc ony emise, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 2.

Po dobu účinnosti tohoto nařízení se vnitřní státní dluh ( § 1) neumořuje a jistiny, jejichž splatnost již nastala nebo za jeho účinnosti nastane, se nesplácejí, pokud ministr financí nestanoví jinak.

Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje též na státní pokladniční poukázky a státní pokladniční směnky, vydané na Slovensku a splatné v letech 1944 až 1946; z těchto poukázek a směnek se po dobu odkladu jejich splatnosti úroky (prolongační úroky) platí dále.

Státní pokladniční bony a tříměsíční pokladniční poukázky budou při splatnosti vyměňovány za papíry téhož druhu se stejnou dobou oběhu, ale s pozdější splatností.

Úroky z československého vnitřního státního dluhu ( § 1, odst. 2), dospívající v roce 1946, se vyplatí, pokud činí více než 3 1/2 %, sazbou 3 1/2 %.

Úroky z dluhu z doby nesvobody ( § 1, odst. 3), dospívající v roce 1946, se vyplatí, pokud činí více než 3 %, sazbou 3 %.

Správní příspěvek se při tom pokládá za součást úroku.

Vinkulované dluhopisy starších půjček, které podléhaly unifikaci podle zákona ze dne 15. května 1936, č. 128 Sb., o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu, nebo podle vyhlášky ministra financí ze dne 3. června 1940, č. 476 Ú. l., o výměně níže zúročitelných státních dluhopisů za unifikační půjčku, nebyly však dosud unifikovány, posuzují se, pokud jde o snížení úroků, jako by k unifikaci bylo již došlo.