Dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) podléhají předměty, uvedené v příloze k tomuto zákonu (seznam přepychových předmětů), a to sazbami v ní uvedenými; příloha je součástí zákona.

Vláda může nařízením vyloučiti ze seznamu přepychových předmětů některé přepychové předměty, tento seznam měniti a doplňovati po slyšení zájmových organisací, jakož i upravovati a určovati sazby daně, při čemž však předměty zdaňovanými mohou býti toliko předměty národohospodářsky zbytné a daňová sazba nesmí převyšovati 100 % jejich ceny; rovněž může vláda nařízením platnost zákona zrušiti.

předměty přepravené z jedné výrobny do jiné, do skladu, obchodní místnosti a do dílny domáckého pracovníka nebo zpět;

předměty převzaté pouze za účelem provedení opravy;

předměty vyvezené do celní ciziny;

předměty dovezené z celní ciziny v případech a za podmínek stanovených v § § 62 až 65, § 87 a § 105 celního zákona.

Platiti daň jest povinen (poplatník):

Dá-li si kdo vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět pro svoji soukromou potřebu, jest povinen platiti daň ten, kdo předmět pro něho vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).

Dá-li si vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) v tuzemsku přepychový předmět osoba, která nemá v tuzemsku ani bydliště (sídlo) ani provozovnu, jest povinen platiti daň ten, kdo pro ni přepychový předmět vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).

U předmětu vyrobeného v tuzemsku je základem daně cena, t. j. vše, co za něj výrobce účtuje odběrateli. Byl-li předmět vzat pro vlastní spotřebu, je základem daně obecná cena předmětu.

V případech uvedených v § 3, odst. 2 a 3 je základem daně:

U předmětu dovezeného z celní ciziny je základem daně účtovaná cena, k níž se připočítávají výlohy přepravní k hranici a clo, jakož i daně a dávky vybírané z dováženého zboží, a není-li jí, obecná cena dovezeného předmětu.

Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době vyskladnění nebo celního projednání obvykle platí za přepychový předmět stejného nebo podobného druhu v místě výrobny nebo v místě celního projednání, nečítajíc v to daň přepychovou, a to při vyskladnění nebo dovozu ve velkém, cena ve velkém, při vyskladnění nebo dovozu v malém, cena v malém, pokud není jinak stanoveno. Při vlastní spotřebě jest základem daně cena obecná (první věta) v době, kdy přepychový předmět byl vzat pro vlastní spotřebu. V případech uvedených v odstavci 2. písm. b) se včítá do obecné ceny předmětu daného ke zpracování přepychová daň, která z něho byla prokazatelně zaplacena.

Ministr financí jest oprávněn stanoviti u přepychových předmětů, u nichž se vyskytují dodávky od výrobce přímo spotřebiteli i dodávky od výrobce přímo překupníkům, že základem daně je konečná cena spotřebitelská po odečtení přepychové daně.

Daň přepychová není součástí základu této daně, ani daně z obratu, ani cenových vyrovnávacích částek.

Není-li při daňovém řízení nebo celním projednání cena udána nebo prokázána, nebo je-li sice udávána a prokazována, avšak kontrolní orgán ji má za nízkou, jest vzíti za základ daně cenu obecnou (odstavec 4).

Je-li udána cena v cizí měně nebo v obchodních mincích, přepočítává se na československou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků, daně z obohacení a daní dopravních ministr financí vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku též vyhláškou v Úředním věstníku. Rozhodným je kurs vyhlášený pro kalendářní měsíc, v němž vznikla daňová povinnost. Při dovozu se přepočítává cena udaná v cizí měně nebo v obchodních mincích na měnu československou podle ustanovení o cle.

Pro cenu, která je rozhodná pro určení předmětu jako přepychového, platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.

Daň (příslušenství daně) se zaokrouhluje na celé koruny dolů.

Bližší předpisy o daňovém základu vydá vláda nařízením.

u předmětu vyrobeného v tuzemsku vyskladněním z výrobny nebo vzetím pro vlastní spotřebu. Sklad a prodejní místnost, patřící k výrobně, se považují za její součást. Podrobnosti stanoví vláda nařízením;

při dovozu z celní ciziny v době, kdy vzniká povinnost platiti celní pohledávku (§ § 85 a 88 celního zákona).

Daň z přepychových předmětů vyrobených v tuzemsku je splatná jejich vyskladněním z výroby. Platí se z celého množství přepychových předmětů, které bylo vyskladněno v jednom kalendářním měsíci, najednou, a to nejpozději do patnáctého dne druhého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž bylo vyskladněno. Daň se platí šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet příslušného okresního finančního ředitelství, na Slovensku na účet pověřenectva financí, pokud se nestanoví v seznamu přepychových předmětů jinak. Připadne-li poslední den platební lhůty na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, končí platební lhůta nejblíže následujícího všedního dne. V téže lhůtě je poplatník povinen předložiti dvojmo důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční účet přepychové daně podle vzoru, který vydá ministerstvo financí.

Za den zapravení splatné daně se pokládá:

Při dovozu platí o splatnosti a způsobu placení daně ustanovení o cle.

Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení stanovil v dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem jiný způsob placení daně nebo jiné platební lhůty.

Daň přepychovou jest přesunouti na odběratele.

Zcizuje-li přepychový předmět někdo jiný než poplatník, smí účtovati přepychovou daň pouze částkou, kterou účtoval poplatník.

Za přepychovou daň ručí předměty jí podrobené, pokud jsou v moci (držení) poplatníka nebo v moci (držení) osoby, která je převzala, ač věděla, nebo z okolností mohla věděti, že daň byla zkrácena nebo zatajena.

Daň zatěžuje i bez knihovního zápisu zákonným zástavním právem podnik poplatníkův a jeho hospodářské příslušenství (nemovitosti, zařízení, zásoby a pod.); toto zástavní právo má přednost přede všemi knihovně zajištěnými pohledávkami. Jde-li o nedoplatek daně starší jednoho roku, jest trvání tohoto přednostního práva závislé na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn.

Celým svým jměním ručí:

Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku poplatníkovi, nýbrž některému z jeho rodinných příslušníků nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné, ručí vlastník předmětů těmito předměty za přepychovou daň, kterou je povinen poplatník platiti z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou sloužily tyto předměty provozu podniku nebo po kterou trvala účast na podniku. Kdo je rodinným příslušníkem podnikatele a kdo je osobou podstatně na podniku zúčastněnou, určí vláda nařízením. Vloží-li tichy společník do podniku vklad v penězích, ručí obdobně do výše svého vkladu.

Ručení se vztahuje na daň a její příslušenství (5 % zvýšení, poplatek z prodlení a náhrady nákladů upomínacích a exekučních), kterou poplatník nezaplatil. Postihuje-li ručení více osob, ručí všechny rukou společnou a nerozdílnou.

Ručení za daň při dovozu se řídí ustanoveními o cle.

Zánikem daňového dluhu zaniká ručební povinnost.

Vezme-li poplatník přepychový předmět od odběratele zpět (na př. pro vady, nebo proto, že obchod byl dodatečně zrušen) má nárok na vrácení daně. Podmínkou jest, že předmět byl vzat zpět do 60 dnů. Daň se vrátí tím způsobem, že si ji poplatník odečte od daně, kterou je povinen platiti, a vyznačí to v záznamu o příjmu a výdeji zboží, jakož i v měsíčním účtu přepychové daně. Přestane-li býti poplatníkem, vrátí se daň v hotovosti.

Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou zboží, vyvezl v nezměněném stavu do celní ciziny přepychový předmět, kterého nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo který dovezl z celní ciziny, má nárok za podmínek stanovených vládním nařízením, aby mu byla na žádost vrácena přepychová daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu. Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do 6 měsíců po skončení kalendářního roku, v němž došlo k výstupu přepychového předmětu do celní ciziny.

Poplatník ( § 3) je povinen zapisovati příjem a výdej zboží a vydati každému odběrateli přepychových předmětů daňovou stvrzenku.

Odběratel přepychových předmětů jest povinen žádati od poplatníka, aby mu byla vydána daňová stvrzenka; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

Poplatník je povinen uschovávati daňové záznamy a opisy daňových stvrzenek (juxty) po dobu 6 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl učiněn poslední zápis do daňového záznamu, po případě ve kterém byla vydána daňová stvrzenka. Odběratel přepychových předmětů (odstavec 2) je povinen uschovávati daňové stvrzenky po celou dobu, po kterou má přepychové předměty v držení, nejméně však po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém daňová stvrzenka byla vydána.

Ministerstvo financí, po případě úřad jím zmocněný může poplatníka zprostiti vedení daňových záznamů a vydávání daňových stvrzenek. jestliže výrobní nebo obchodní zápisy poplatníkovy, po případě jím vydávané účty vyhovují kontrolním požadavkům finanční správy.

Podrobné předpisy o těchto záznamech a o daňových stvrzenkách vydá ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.

Kdo vyrábí, jakož i ten, kdo si dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychové předměty, podléhá úřednímu dozoru podle ustanovení dalších odstavců.

Úřední orgánové pověření dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněni vstupovati do výroben, skladů a obchodních místností za dne kdykoli, za noci jen, je-li podnik v činnosti, a nahlížeti do záznamů, obchodních dopisů, knih, zápisů a listin, vztahujících se na výrobu, vyskladnění a ceny přepychových předmětů. Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny tyto doklady uschovávati po dobu 6 let a předložiti je úředním orgánům nebo úřadům kdykoliv k přezkoumání; tato doba se počítá od konce kalendářního roku, v němž byl učiněn poslední zápis do knih a záznamů, nebo v němž obchodní listiny nebo podklady zápisu vznikly. Oprávnění příslušející úředním orgánům podle prvé věty příslušejí jim také, pokud jde o podniky, které podniku dodávají, jakož i o ty, které od něho odebírají zboží nebo pro něho vykonávají peněžní služby. Při tom jsou povinni úřední orgánové zachovávati o zjištěných okolnostech úřední tajemství a dbáti ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů jej měnících a doplňujících.

Osoby uvedené v odstavci 1 nebo jejich zástupci jsou také povinni podávati úředním orgánům a úřadům všechna vysvětlení, jichž je třeba k provedení daňové kontroly nebo úředního dozoru.

Okresní finanční ředitelství jest oprávněno, má-li důvodnou domněnku, že opatření podle předcházejících ustanovení nepostačují k zajištění daně, dáti poplatníka pod zostřený úřední dozor. Zostřený úřední dozor záleží v tom, že se poplatníku uloží, aby hlásil množství a způsob uložení předmětů podrobených této dani, jakož i předem každé jejich vyskladnění a aby podrobně zapisoval údaje o jejich výrobě, příjmu a vydání. Mimo to může finanční úřad žádati, aby byla složena jistota za daň.

Okresní finanční ředitelství může, uzná-li to vhodným, zaříditi stálý úřední dozor na svůj náklad. Byl-li poplatník pro zkrácení daně trestán, může okresní finanční ředitelství naříditi na dobu nutné potřeby stálý úřední dozor na jeho náklad.

Je-li plnění daňové povinnosti ohroženo, může okresní finanční ředitelství uložiti poplatníku písemným příkazem, v němž uvede také důvody ohrožení, aby poplatník buď složil dostatečnou jistotu ve lhůtě zároveň ustanovené, nebo aby platil daň z každé zásilky přepychových předmětů před vyskladněním do volného oběhu. Nesloží-li uloženou jistotu ve stanovené lhůtě, může okresní finanční ředitelství zakázati další vyskladňování přepychových předmětů, a to až do doby, kdy jistotu složí. O druhu a rozsahu jistoty rozhoduje okresní finanční ředitelství.

Nebyla-li splatná daň zaplacena v plné výši v platební lhůtě ( § 6), jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případného zavedení důchodkového trestního řízení 5 % zvýšení splatné daně, po případě i poplatek z prodlení obdobně podle ustanovení o dani z obratu.

Nezaplacená přepychová daň a její příslušenství se vymáhají podle ustanovení o vymáhání přímých daní, při čemž je vymáhajícím úřadem okresní finanční ředitelství a úřadem exekučním berní úřad.

Právo státu vymáhati přepychovou daň a její příslušenství se promlčuje obdobně podle ustanovení o promlčení práva státu vymáhati přímé daně.

O zajištění a vymáhání daně a o promlčení práva státu na daň při dovozu platí příslušná ustanovení o cle.

Kdo jakýmkoli způsobem zkrátí nebo zatají přepychovou daň nebo se o to pokusí, dopouští se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši jedno- až osminásobku daně připadající na předmět trestného činu.

Nelze-li částku daně, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, uloží se podle okolností případu pokuta od 100,- Kčs do 10 000 000,- Kčs.

Kdo neoprávněně od odběratele přepychového předmětu vybere přepychovou daň vyšší částkou, než jakou sám zaplatil, nebo kdo od odběratele nepřepychovéhopředmětu vybere přepychovou daň, trestá se pokutou ve výši od 1000,- Kčs do 1 000 000,- Kčs.

Kdo jedná jinak, než jest uvedeno v odstavci 1, proti ustanovení tohoto zákona a prováděcím nařízením podle něho vydaným, trestá se pokutou od 100,- Kčs do 100 000,- Kčs.

Ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře peněžních trestů platí jen tehdy, uloží-li se místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru trest na svobodě.

Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne až do jednoho roku; náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví tak, že se uloží za každých 100,- až 1000,- Kčs pokuty podle míry provinění a podle výdělečných, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových jeden den vězení.

Trestnost činů důchodkových se promlčuje ve třech letech a, nebyla-li daň zkrácena nebo ohrožena, v jednom roce; promlčení počíná dnem, kdy byl trestný čin spáchán.

Úřady a soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku.

Pro zjištění skutkové podstaty činů trestných podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení § § 13 až 20 celního zákona s omezením, že oprávnění § 15 celního zákona lze použíti jen při podezření z těžkých důchodkových přestupků.

Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů podle tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných ustanovení trestního práva důchodkového.

Soud, rozhodující o trestném činu podle tohoto zákona, může v trestním rozsudku u osoby, která byla opětovně odsouzena pro porušení ustanovení tohoto zákona, vysloviti odnětí živnostenského oprávnění.

O trestných činech spáchaných při dovozu platí předpisy o cle.

Přepychové předměty, které jsou uloženy jinde než v místnostech uvedených poplatníkem v ohlášení podle § 11 a § 20, odst. 2 a které nejsou zapsány v záznamu o výdeji zboží, může prohlásiti okresní finanční ředitelství za propadlé ve prospěch státu bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede proti určité osobě trestní řízení důchodkové. Ustanovení § 9, odst. 1 zůstává nedotčeno.

Úřední orgány pověřené dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněny v případech uvedených v předcházejícím odstavci postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné uschování takových předmětů do rozhodnutí příslušného finančního úřadu; hrozí-li nebezpečí v prodlení, zařídí samy prodej.

Věcně příslušné pro řízení ve věci přepychové daně jsou:

Při dovozu jsou věcně příslušné úřady celní správy podle předpisů o cle.

Místní příslušnost okresního finančního ředitelství se řídí zpravidla místem výroby. Při dovozu jest místně příslušným ten celní úřad, který předměty podrobené dani projednává.

Ministerstvo financí nebo úřady jím zmocněné mohou upraviti místní příslušnost podle odstavce 3, věty první, na žádost nebo z moci úřední jiným způsobem.

Proti rozhodnutím a opatřením ve věcech přepychové daně přísluší poplatníku odvolání, které jest podati do 30 dnů písemně u úřadu, který je vydal.

Rozhodnutí a opatření musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které může býti podáno odvolání.

Odvolací lhůta počíná dnem po doručení rozhodnutí nebo opatření; je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě odevzdáno na potvrzení u poštovního úřadu k dopravě. Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li však poslední den lhůty na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta teprve příštím všedním dnem.

Odvolání podané na místě nepříslušném se postoupí neprodleně úřadu příslušnému. Bylo-li podáno u nepříslušného úřadu ve lhůtě odvolací, považuje se za včas podané. Odvolání podané opožděně odmítne úřad, proti jehož rozhodnutím nebo opatřením jest odvolání podáno. Proti tomuto rozhodnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

Odvolání nemá odkladného účinku ani co do placení ani co do vymáhání daně.

O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Odvolací úřad může, dokud nenastalo promlčení, rozhodovati také o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

Proti opatření důchodkového kontrolního úřadu příslušejí postiženému námitky, které jest podati do tří dnů písemně nebo ústně do protokolu u důchodkového kontrolního úřadu, který opatření učinil. Rozhoduje o nich okresní finanční ředitelství s konečnou platností. Jinak zde platí obdobně ustanovení odstavců 2 až 5.

O odvolání ve věci přepychové daně při dovozu platí předpisy o cle.

Pro opravné prostředky ve věci vymáhání přepychové daně platí obdobně ustanovení o přímých daních.

Všechny veřejné úřady a ústavy, dále příslušné zájmové organisace a závodní zastupitelstva, jakož i jejich orgány, stejně jako orgány řízeného hospodářství, jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona, zvláště při zjišťování daňové povinnosti, při vymáhání daně a při provádění daňové kontroly a úředního dozoru.

Finanční orgány jsou oprávněny žádati od osob zúčastněných na výrobě nebo odbytu přepychových předmětů, aby podaly vysvětlení potřebná ke zjištění daňové povinnosti.

Konečně jest každý povinen vypovídati ve věcech přepychové daně jako svědek, znalec, osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď však smějí odepříti osoby, které jsou příbuznými poplatníkovými v přímé linii, manžel nebo manželka a její sourozenci, dále sourozenci poplatníkovi. Jiné osoby mohou odepříti takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba, nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena jejich povinnost mlčenlivosti, státem uznaná nebo by bylo prozrazeno podnikatelské tajemství.

Na osoby exteritoriální, na konsuly z povolání a osoby jim na roveň postavené, nejsou-li tyto osoby československými státními občany a neprovozují-li na území Československé republiky výdělečnou činnost s předměty podléhajícími této dani, se ustanovení odstavce 2 a 3 nevztahují.

Přepravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do přepravních záznamů a činily z nich potřebné výpisy.

Přepychový předmět, který poplatník vyskladnil nebo vzal pro vlastní spotřebu již za účinnosti tohoto zákona, podléhá přepychové dani, i když jej vyrobil nebo si jej dal vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) ještě před účinností tohoto zákona.

Kdo v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, vyrábí nebo si dává vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychové předměty ( § 3), je povinen podati do 15 dnů po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu trojmo písemné oznámení, z něhož zůstane jeden stejnopis u důchodkového kontrolního úřadu, jeden bude zaslán okresnímu finančnímu ředitelství a jeden se vrátí potvrzený podateli. Oznámení musí obsahovati tyto údaje podle stavu ke dni účinnosti zákona:

Kdo má v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, přepychové předměty, jichž nabyl od jiné osoby, nebo které dovezl z celní ciziny, a které jsou určeny k dalšímu zcizení, je povinen je zdaniti a zaplatiti z nich přepychovou daň. Za tím účelem je povinen podati do 15 dnů po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu trojmo písemné oznámení, z něhož zůstane jeden stejnopis u důchodkového kontrolního úřadu, jeden bude zaslán okresnímu finančnímu ředitelství a jeden se vrátí potvrzený podateli. Oznámení musí obsahovati tyto údaje podle stavu ke dni účinnosti tohoto zákona:

Dodatečnému zdanění podléhají také přepychové předměty, které jsou v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, v dopravě a které byly vypraveny z výrobního podniku nebo celně projednány před tímto dnem; daň je povinen platiti příjemce přepychových předmětů stejným způsobem, jako jest uvedeno v odstavci 3.

Přepychovou daň zaplacenou ze zásob přesunou osoby uvedené v odstavci 3 na své odběratele; při tom jsou povinny vydati jim účet.

Dodal-li poplatník přepychový předmět již za účinnosti tohoto zákona podle smlouvy, kterou uzavřel s odběratelem před jeho účinností, jest oprávněn zvýšiti smluvní cenu o přepychovou daň, kterou je povinen odběrateli zvlášť účtovati.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s příslušným ministrem stanovil odchylný způsob zdanění, kde by vybírání přepychové daně podle ustanovení tohoto zákona bylo spojeno se zvláštními obtížemi nebo kde by toho vyžadoval hospodárnější a snadnější způsob provádění tohoto zákona. Tato úprava se může vztahovati buď na jednotlivé případy nebo celé skupiny poplatníků, po případě na jednotlivé druhy přepychových předmětů nebo na celé jejich skupiny. Pro daňové povinnosti, vyplývající z tohoto odchylného způsobu zdanění, platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona. Ustanovení o tomto odchylnému způsobu zdanění jsou postavena na roveň ustanovením tohoto zákona.

Určení daňové povinnosti a daňového řízení, pokud jde o některé přepychové předměty (na př. známky a cenniny a pod.) upraví vláda nařízením.

jde-li o přepychovou daň vybíranou při dovozu, předpisy o cle;

jde-li o přepychovou daň vybíranou u přepychových předmětů podléhajících některé nepřímé dani nebo jiné veřejné dani nebo dávce, předpisy o příslušné nepřímé dani nebo o jiné dotyčné dani nebo dávce.

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Platnost tohoto zákona končí dne 31. prosince 1949.