219/1948 Sb. znění účinné od 24. 9. 1948 do 31. 12. 1951
Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.
219
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 7. září 1948
o ústavech národního zdraví.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 3, odst. 5 a § 4, odst. 4 zákona ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb., o poradenské zdravotní péči (dále jen "zákon"):
§ 1. Ústav národního zdraví (dále jen "ústav") je jednotným výkonným zařízením okresního národního výboru k provádění poradenské zdravotní péče o obyvatelstvo správního okresu a pro výkon jeho působnosti v ostatních zdravotních věcech.
§ 2. Působnost podle tohoto nařízení vykonává okresní národní výbor jako orgán státní zdravotní správy, a to, pokud jde o úkoly uvedené v § 3, odst. 1, v úzké spolupráci s nositelem národního pojištění ( § 4) za pomoci okresního koordinačního orgánu a podle jednotného plánu zdravotní péče ( § 2. odst. 1 zákona).
§ 3. (1) V oboru poradenské zdravotní péče přísluší ústavu zejména:
a) všestranná preventivní (ochranná) zdravotní péče o obyvatelstvo správního okresu podle § 1, odst. 2 zákona, zejména veškeré zdravotní poradenství, zdravotní evidence všeobecná a speciální, sociálně zdravotní statistika, zdravotnický výzkum a zdravotnická výchova,
b) zdravotnické prohlídky obyvatelstva a veškerá s tím spojená činnost podle § 8 zákona,
c) zprostředkování léčebné péče ústavní a ambulantní, dále zprostředkování péče rekreační a podpůrné,
d) hromadné bezplatné léčebné akce podle § 1, odst․ 3 zákona.
(2) Jako výkonnému zařízení okresního národního výboru podle § 3, odst. 3 zákona přísluší ústavu:
a) organisovati ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, sociálně zdravotní službu v léčebných a ošetřovacích ústavech, pomocnou zdravotní záchrannou službu a ozdravnou péči,
b) spolupracovati při provádění hygienických a epidemiologických opatření v obcích a na pracovních místech, jakož i v oboru hygieny výživy,
c) prováděti diagnostické a laboratorní práce k plnění úkolů okresní správy zdravotní.
§ 4. Ústav spolupracuje s nositelem národního pojištění při provádění poradenské zdravotní péče ( § 2, odst. 1 zákona) podle směrnic, které společně vydají ministerstva zdravotnictví a sociální péče a které upraví:
1. způsob, jakým ústav zprostředkuje u nositele národního pojištění léčebnou péči osobám, které na ni mají nárok, a to zvláště při chorobách sociálních ( § 1, odst. 2 zákona),
2. způsob, jímž nositel národního pojištění spolupracuje s ústavem při provádění preventivní péče,
3. způsob, jímž si ústav a nositel národního pojištění vzájemně poskytují potřebné zprávy o zdravotním stavu osob v jejich péči,
4. vzájemnou evidenci těhotných žen a kojících matek a zmocnění ústavu potvrzovati doklady předepsané léčebným řádem národního pojištění,
5. podmínky, za kterých si mohou ústavy a nositel národního pojištění vzájemně půjčovati svá vyšetřovací a léčebná zařízení,
6. zásady dohod o hromadných bezplatných léčebných akcích ( § 1, odst. 3 zákona).
§ 5. (1) Ústav při plnění úkolů poradenské zdravotní péče o matky a děti ( § 1, odst. 2 zákona) jako pomocné zařízení příslušné okresní péče o mládež ( § 3, odst. 4 zákona):
a) provádí vyšetřování podle § 1, odst. 2 zákona, o něž v jednotlivých případech okresní péče o mládež požádá, a oznamuje jí výsledky,
b) sděluje odborným zaměstnancům okresní péče o mládež zjištěné skutečnosti a závěry, pokud mohou míti význam pro vlastní činnost okresní péče o mládež, a upozorňuje ji na případy, které vyžadují její péče,
c) pomáhá okresní péči o mládež při hromadných akcích zjišťováním zdravotního stavu osob, na něž se akce vztahuje; o rozsahu a době těchto akcí se předem dohodnou ministerstva zdravotnictví a sociální péče.
(2) Preventivní zdravotní péče o školní mládež v ústavech, zejména školní zdravotní služba, péče o chrup školní mládeže, roentgenologická vyšetřování, preventivní očkování a pod., se provádí podle dohody ministerstva zdravotnictví s ministerstvem školství a osvěty.
§ 6. (1) Organisační složky ústavu jsou:
a) ústředí se zdravotními poradnami (dále jen "poradny") k provádění úkolů podle § 3, odst. 1 a s příslušným oddělením, po případě odděleními (dále jen "oddělení") k provádění úkolů podle § 3, odst. 2, pokud tyto úkoly nespadají zároveň do působnosti poraden,
b) odbočky ústavu s poradnami a odděleními,
c) místní poradny.
(2) Každý ústav musí míti poradny pro těhotné ženy, pro matky a děti (včetně školního lékařství), protituberkolosní a proti pohlavním nemocem (poradny obligatorní). Dále může míti poradny pro péči o chrup, předsňatkové (eugenické), tělovýchovné, pro duševní hygienu a výchovu, pro bezdětné manžely, gynekologické, pro choroby srdce a cév, pro výživu a dietetiku, pro potírání rheumatismu, zhoubných nádorů, lupusu, trachomu, malarie, cukrovky, chorob žláz s vnitřní sekrecí, chorob nervových, krevních, pro boj proti alkoholismu, pro duševně vadné, pro vady sluchu, řeči a zraku, pro orthopedii, pro tělesně vadné, pro nemoci stáří atd. (poradny fakultativní). Ministerstvo zdravotnictví může se souhlasem ministerstva financí prohlašovati jednotlivé druhy poraden fakultativních za obligatorní; jde-li o poradny pro výživu a dietetiku, je třeba též souhlasu ministerstva výživy.
(3) Poradny fakultativní, oddělení ústavu, odbočky ústavu a místní poradny zřizuje okresní národní výbor p o předchozím souhlasu ministerstva zdravotnictví, uděleném na návrh zemského národního výboru nebo na pokyn ministerstva zdravotnictví; jde-li o poradny pro výživu a dietetiku, činí ministerstvo zdravotnictví tato opatření v dohodě s ministerstvem výživy. Ministerstvo zdravotnictví při tom postupuje podle plánu dohodnutého s ministerstvem financí.
(4) Působnost poradny nebo oddělení zřízeného v sídle ústředí se vztahuje na celé území správního okresu s výjimkou jeho částí, pro které je zřízena příslušná poradna nebo oddělení v odbočce ústavu nebo místní poradna.
(5) Všechny složky ústavu (odstavec 1) tvoří organisační, pracovní a správní celek a podléhají řediteli ústavu.
§ 7. (1) Správu ústavu obstarává ředitel ústavu.
(2) Ředitelem ústavu ustanovuje zemský národní výbor po předchozím souhlasu ministerstva zdravotnictví zpravidla úředního lékaře okresního národního výboru, ve výjimečných případech jiného lékaře.
§ 8. (1) Ústav má k plnění svých úkolů potřebný počet zaměstnanců odborných a jiných služeb.
(2) Služební instrukce pro zaměstnance poraden vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra ( § 4, odst. 4 zákona).
§ 9. (1) Zaměstnanci uvedení v § 4, odst. 4 zákona se přejímají do státních služeb ke dni 1. ledna 1948; k témuž dni provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí jejich zařazení.
(2) O tom, zda jest zaměstnance pokládati za odborného zaměstnance podle § 1, odst. 3 zákona, rozhodne při jeho zařazení ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí; při tom přihlédne zejména k jeho odbornému školení a k praktické činnosti v oboru sociálně zdravotní péče.
§ 10. Ministerstvo zdravotnictví započte ve výměře, o níž se dohodne s ministerstvy vnitra a financí, zaměstnancům převzatým podle § 9, odst. 1 předcházející služební dobu, jež nebyla strávena v korporacích, spolcích anebo sdruženích zúčastněných na sociálně zdravotní péči, pokud tato předchozí služba byla vykonána po dovršení 18. roku. Při tom přihlédne ke zvláštní povaze této služby.
§ 11. (1) Každý je povinen zachovati naprostou mlčenlivost o všech věcech, o nichž se doví při výkonu své činnosti v ústavu, zejména o osobních a rodinných poměrech a zdravotním stavu osob, které jsou v péči ústavu.
(2) Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na upozornění, zprávy a oznámení, jež jest podávati dozorčím orgánům nebo nadřízeným úřadům.
(3) Porušení povinnosti zachovati mlčenlivost se trestá podle § 10 zákona.
§ 12. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.
Zápotocký v. r.
Plojhar v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
