Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci podléhají příslušným zákonným předpisům o sociálním zabezpečení, uvedeným v článku 2 této Úmluvy a platným v Československu nebo Francii, a požívají jejich výhod za stejných podmínek jako státní příslušníci každého z těchto států za předpokladu, že prokáží svou státní příslušnost podle právních předpisů každého ze Smluvních států.

Zákonné předpisy o sociálním zabezpečení, na které se vztahuje tato Úmluva, pokud se týkají pracovníků v pracovním poměru a pracujících jim na roveň postavených, jsou:

Tato úmluva se bude vztahovati také na všechny zákonodárné nebo nařizovací akty, které změnily či doplnily, nebo které pozmění či doplní zákonné předpisy vyjmenované v § 1 tohoto článku.

Bude se však vztahovati:

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, zaměstnaní v jednom ze smluvních států, podléhají zákonodárstvím, platným v místě jejich zaměstnání. Nevykonávají-li zaměstnání, podléhají zákonodárství platnému v místě jejich bydliště.

Ze zásady uvedené v § 1 tohoto článku se připouštění tyto výjimky:

Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech.

Zaměstnanci a osoby jim na roveň postavené, kteří přesídlí z Francie do Československa nebo naopak, jakož i jejich rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud:

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky z pojištění pro případ mateřství v tomto státě, pokud:

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, budou míti nárok na dávky v případě úmrtí na základě zákonodárství československého nebo francouzského, podle státu nového pracovního místa, pokud:

Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle této úmluvy na podkladě součtu dob pojištění, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství, jestliže splňují podmínky stanovené zákonodárstvím státu, v němž bydlí; náklady těchto dávek hradí nositelé sociální bezpečnosti státu, v němž tyto osoby bydlí.

Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle právních předpisů jednoho státu a které bydlí na území druhého státu, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství za podmínek stanovených právními předpisy státu svého bydliště a na účet institucí tohoto státu.

Jesliže po zastavení invalidního důchodu nabude pojištěnec znovu nárok, bude nové dávky poskytovat nositel, který poskytoval důchod původně přiznaný.

Jestliže do odnětí invalidního důchodu stav pojištěnce odůvodňuje přiznání nového invalidního důchodu, je tento důchod vyplácen podle shora uvedených předpisů článku 9.

Invalidní důchod se přemění - pokud je toho třeba - ve starobní důchod ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z obou států, podílejících se na úhradě starobního důchodu. V tomto případě se použije ustanovení oddílu 3.

Nejvyšší správní úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.

Nesplňuje-li pojištěnec po sečtení dob uvedených v paragrafu 1 článku 13 současně podmínky předepsané zákonodárstvím obou států, má nárok na důchod v každém zákonodárství v míře, v jaké tyto podmínky splňuje.

Jestliže zákonodárství jednoho ze smluvních států váže přiznání určitých dávek na podmínku bydliště, nelze tyto dávky odpírati československým nebo francouzským státním příslušníkům, bydlí-li v jednom z obou smluvních států.

Při používání paragrafům 3 a 4 článku 13 přihlíží se jen k dobám pojištění platným v soustavě, v které byly získány, a jejichž délka je nejméně jeden rok jak v Československu, tak ve Francii.

Jestliže podle zákonodárství jednoho ze států se dávky vyměřují na podkladě průměrného výdělku za celou dobu pojištění nebo za část této doby, určí se průměrný výdělek sloužící za podklad pro výpočet dávek hrazených tímto státem dohodou mezi nejvyššími správními úřady smluvních států, kromě případu, kdy část doby, rozhodná pro stanovení průměrného výdělku, byla získána zcela v soustavě tohoto státu.

Nechť je bydliště oprávněného v Československu nebo ve Francii, řídí se složky důchodu vypláceného podle zákonodárství jednoho z obou států, pokud jde o ustanovení o výši výdělku a o konkurenci důchodu s výdělkem, zákonodárstvím, podle něhož se tyto složky důchodu vyměřují.

Při tom se nepřihlíží ke složkám důchodů poskytovaným podle soustavy druhého zákonodárství.

Podrobnosti o provádění tohoto článku budou stanoveny správní dohodou.

Proti státním příslušníkům jednoho ze smluvních států nelze použíti ustanovení obsažených v zákonodárství druhého státu, která se týkají pracovních úrazů a nemocí z povolání a omezují nároky cizinců nebo je ruší v důsledku jejich bydliště.

Zvýšení nebo přídavky poskytované k důchodům po pracovních úrazech podle zákonodárství platných v každém z obou smluvních států poskytují se nadále osobám, o nichž jedná článek 19, které přeloží své bydliště z jednoho státu do druhého.

Jestliže zaměstnanec, kterému se dostalo odškodnění za nemoc z povolání v jednom ze smluvních států, bude uplatňovati pro nemoc téhož druhu nároky na odškodnění s hlediska zákonodárství svého nového pracovního místa v druhém státě, musí hlásiti příslušnému nositeli druhého státu dávky a přídavky, které před tím pobíral za tutéž nemoc.

Nositel poskytující nové dávky a přídavky přihlédne k dávkám dřívějším, jako kdyby je byl poskytoval sám.

Úřady jakož i nositelé sociální bezpečnosti obou smluvních států poskytnou si navzájem služby a pomoc ve stejné míře, jako kdyby šlo o provádění jejich vlastních soustav sociální bezpečnosti.

Sdělení, zasílaná při provádění této úmluvy účastníky jejích výhod nositelům, úřadům a soudům jednoho ze smluvních států příslušným v oboru sociální bezpečnosti, vyhotovují se v úřední řeči jednoho či druhého státu.

Odvolání, která se mají podati ve stanovené lhůtě u úřadu nebo nositele jednoho ze smluvních států, příslušného přijímati odvolání v oboru sociální bezpečnosti, se považují za řádně podaná, jsou-li podána v téže lhůtě u příslušného úřadu nebo nositele druhého státu. V tom případě je tento poslední úřad nebo nositel povinen postoupiti odvolání neprodleně příslušnému místu.

Za nejvyšší správní úřady ve smyslu této úmluvy se v každém ze smluvních států považují ministři - každý pokud se jeho týká - do jejichž kompetence patří soustavy uvedené v článku 2.

Povinní plátci sociálních dávek podle této Úmluvy se zprošťují svého závazku platbou ve měně svého státu. Převody částek odpovídajících dávkám dlužným z jedné a z druhé strany se provádějí podle ustanovení Platební dohody platné v době převodu mezi Smluvními státy. Kurs přepočtu je dán oficiální paritou obou měn.

V případě, že by byla v jednom či v druhém ze smluvních států vydána ustanovení, jež by omezovala devisový obchod, budou učiněna po dohodě mezi oběma vládami ihned opatření, aby byly zajištěny převody částek dlužných s jedné i druhé strany podle ustanovení této úmluvy.

Touto úmluvou nejsou dotčeny předpisy soustav uvedených v článku 2 o podmínkách účasti pojištěnců na volbách, které se konají při provádění sociální bezpečnosti.

Formality, které vyžadují zákonné nebo prováděcí předpisy jednoho ze smluvních států pro poskytování dávek nositeli sociální bezpečnosti mimo své státní území, platí rovněž za stejných podmínek jak pro státní příslušníky tak pro osoby, jimž se poskytují tyto dávky na základě této úmluvy.

Opatření potřebná k provádění této úmluvy, pokud jde o různé druhy sociální bezpečnosti v soustavách uvedených v článku 2, budou předmětem jedné či více dodatkových dohod. Tyto dohody budou se moci týkati buď celého území smluvních států nebo jen části tohoto území.

Dodatkové dohody, k nimž dojde na základě ustanovení této úmluvy, upraví zejména poměry zaměstnanců v dolech.

Dnem, jímž tato úmluva nabude účinnosti, se ruší všechny předpisy, které jí odporují, zejména:

Ke každé době uznané za rovnocennou době pojištění podle předpisů zákonodárství jednoho i druhého státu přihlíží jen nositel toho státu, kde pojištěnec pracoval naposledy v dole před dobou, o kterou jde.

Jestliže pojištěnec nepracoval v dole před touto dobou, přihlíží k této době jen nositel v tom státě, ve kterém zaměstnanec pracoval v dolech poprvé.

Každý nositel rozhodne podle vlastního zákonodárství a s přihlížením k úhrnu dob pojištění bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly získány, zda pojištěnec splňuje podmínky potřebné k tomu, aby měl nárok na dávku podle tohoto zákonodárství.

Příslušný nositel stanoví výši peněžité dávky, na kterou by pojištěnec měl nárok, kdyby všechny sečtené doby pojištění byly získány výlučně podle jeho vlastního zákonodárství, a sníží tuto výši v poměru délky dob získaných podle tohoto zákonodárství.

Nositeli nepřipadne však k tíži žádná dávka, jestliže doby získané podle zákonodárství pro něj platného nedosahují v celku jednoho roku; do této minimální doby jednoho roku se započítávají jak dny skutečného výkonu práce, tak dny postavené tímto zákonodárstvím na roveň skutečnému výkonu práce.

Správní ujednání stanoví podrobnosti o použití zákonných předpisů o minimálních důchodech na důchody,vyměřované podle tohoto článku.

Jestliže po sečtení dob pojištění pojištěnec nesplňuje současně podmínky vyžadované zákonodárstvími obou států, má nárok na dávku v každém zákonodárství v míře, v jaké splňuje tyto podmínky.

Jestliže některá skupina zaměstnanců podléhá zvláštnímu zákonodárství o zaměstnancích v dolech pouze v jednom ze smluvních států, přihlédne příslušný nositel pojištění v každém z obou států k úhrnu dob pojištění, získaných v této skupině v Československu a ve Francii.

Každý nositel použije článku 3 až 6 pro výpočet dávek, které poskytuje.

Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek na účet Francie se vypočítají podle ustanovení článků 3 až 5 oddílu I této části tak, že se přihlédne k dobám práce v obou státech jak pod zemí tak na povrchu v poměru k počtu pracovních let strávených v dolech ve Francii.

Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek se poskytují jen osobám, které pracují ve francouzských dolech.

Pro uplatnění nároku na invalidní důchod je dobou, po kterou účastníkovi náleží nemocenské poskytované podle předpisu o nemocenském pojištění před vyměřením jeho důchodu, vždy doba stanovená zákonnými předpisy státu, v němž pracoval v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita.

Důchod při hornické invaliditě, zavedený pro pracovníky v dolech, lze přiznat jen pojištěncům, kteří pracovali v dolech v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita, a kteří až do vyměření tohoto důchodu měli své bydliště ve státě povinném poskytovat dávky.

Důchod se přestane poskytovati důchodci, který začne znovu pracovati mimo území tohoto státu.

Nesplňuje-li pojištěnec podmínky stanovené pro přiznání invalidního důchodu v žádném ze zákonodárství obou států o pracujících v dolech, použije se ustanovení článku 9 všeobecné úmluvy.

Byl-li účastník v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita, zaměstnán v jiném státě než ve státě, v němž má své sídlo nositel povinný poskytovat dávky, přihlíží se při stanovení výše invalidního důchodu k výdělku poskytovanému pracovníkům oné skupiny povolání, k níž účastník v té době patřil, ve státě, v němž má své sídlo nositel povinný poskytovat dávky.

Nejvyšší správní úřady obou smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.

Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu vznikne pojištěnci nárok nový, obnoví výplatu dávek nositel, který byl povinný poskytovat důchod původně přiznaný.

Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu pojištěncův stav bude odůvodňovat přiznání nového invalidního důchodu, vyměří se tento nový důchod podle ustanovení článku 9 Dodatkové dohody.

Ustanovení tohoto článku neplatí pro důchody při invaliditě z povolání.

Důchod invalidní se přemění, pokud je toho třeba, ve starobní důchod ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z obou států podílejících se na úhradě starobního důchodu.

Ustanovení článků 3 až 7 platí pro různé druhy vdovských důchodů.

Odchylkou od ustanovení článku 5 této dohody poskytuje sirotčí dávky výlučně nositel v tom státě, ve kterém pojištěnec naposledy pracoval v dolech.

Odchylkou od ustanovení článku 5 poskytují se přídavky pro děti podle zvláštního francouzského zákonodárství o zaměstnancích v dolech za podmínek stanovených tímto zákonodárstvím poživatelům starobních důchodů nebo jejich vdovám.

O poskytování přídělů uhlí a příbytečného nebo přídavků na místo nich poskytovaných dohodnou se nejvyšší správní úřady obou států.

Národní autonomní pokladna hornické sociální bezpečnosti v Paříži a Ústřední národní pojišťovna v Praze si poskytnou pomoc a služby při provádění této dohody a budou za tím účelem v přímém písemném styku.

Tato dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve vyměněny.

Nabude účinnosti týmž dnem jako všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti.

Tato dohoda se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude mlčky obnovována rok od roku, pokud nebude vypověděna jednou z vlád oznámením druhé vládě 3 měsíce před uplynutím lhůty.

Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.