Duchovní jsou zaměstnanci církve.

Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.

Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo řeholní duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určitém farním obvodu na místě zřízeném se státním souhlasem.

Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o katolíky určitého farního obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucích.

Pomocní duchovní mohou být ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost farního obvodu, početnost farníků, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).

Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.

Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

Na místa zřízená se státním souhlasem mohou být ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení m ohoupobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby․

V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního orgánu aneb z moci úřední.

Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.

Duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností, může být přiznán hodnostní přídavek. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou být zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.

Základní plat činí 36 000,- Kčs ročně a zvyšuje se po každých třech letech započitatelné služební doby o 3600,- Kčs ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.

Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v jakékoliv církevní funkci, ve veřejné nebo vojenské službě a ve službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních zaměstnanců.

Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské národní rady a na odměny členů národních výborů.

Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do těchto stupnic:

Hodnostní přídavek činí ročně:

v I. stupnici ........................... 12 000,- Kčs,

ve II. stupnici .......................... 24 000,- Kčs,

ve III. stupnici ......................... 36 000,- Kčs,

ve IV. stupnici .......................... 48 000,- Kčs.

Duchovním zařazeným do I. a II. stupnice přiznává hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.

Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2000,- Kčs měsíčně. Úhrn odměn nesmí přesahovati 15 % celkového nákladu na základní platy a hodnostní přídavky.

O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení příslušného církevního orgánu u duchovních III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní, u ostatních duchovních krajský národní výbor.

Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh za nezbytně nutné služební cestě obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.

Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru trvalého úředního působiště, vyjímající cesty, které nestrpí odkladu.

Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu výboru, aby je upravil a předložil krajskému národnímu výboru k rozhodnutí o náhradě.

Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li ve farním obvodě o vyučování náboženství postaráno zvláštním učitelem náboženství.

Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních 10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně; duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.

Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti se započítává cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště alespoň 1,5 km, a to tak, že se 4 km cesty počítají za jednu vyučovací hodinu.

Nedosahuje-li v některém farním obvodu celkový počet všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.

Převyšuje-li vyučování rozsah bezplatné vyučovací povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam a zpět přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.

Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění nemohl splniti bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek zkrácení honoráře za nadpočetné vyučovací hodiny v jiných týdnech.

Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.

Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého základního platu a hodnostního přídavku.

Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati světští i řeholní duchovní jen se státním souhlasem.

Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictvím od Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od vlády (duchovní IV. stupnice).

Každé ustanovení duchovního na místo zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.

Tento souhlas si vyžádá písemně příslušný církevní orgán u pomocných duchovních a u duchovních I. a II. stupnice od krajského národního výboru, u duchovních III. stupnice od Státního úřadu pro věci církevní. Jmenování duchovních IV. stupnice vyžaduje předchozího souhlasu vlády.

Ustanovení duchovního bez předchozího státního souhlasu má za následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se považuje za uprázdněné.

Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu § 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne současně, nemá-li býti duchovnímu zastavena výplata osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění duchovního do 14 dnů, považuje se místo za uprázdněné.

Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po uplynutí této lhůty může učiniti stát opatření potřebná k zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad pro věci církevní výjimečně povoliti prodloužení lhůty.

Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu věrnosti Československé republice.

Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu".

Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I. stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru, duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením Státního úřadu pro věci církevní, a duchovní IV. stupnice do rukou předsedy vlády.

O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční list, do něhož se zapisují osobní data rozhodná pro služební poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na sociální dávky.

Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho služebního poměru.

Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání nebo v souvislosti s ním, z výnosu obročí, z patronátních a všelikých jiných závazků nebo ze státních prostředků, po př. z veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i všechny individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo odměny.

Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.

Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.

Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.

Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady správní.

Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.

Náklady správní jsou náklady spojené s provozem církevních úřadů.

Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se opakující. Patří k nim náklady na běžné udržovací opravy budov a vnitřního zařízení.

Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.

Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci diecése na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů jednotlivých církevních složek v obvodu diecése.

Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny pro sestavování rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek svého obvodu sestaví konsistoře celkový rozpočet diecésní na příští rok, který předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným účtem za minulý rok.

Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15. listopadu 1949.

Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě skutečné potřeby jednotlivých diecésí.

Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním vydáním a příjmem.

Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i movitého církevního majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových práv, jakož i sbírky, dary, dědictví, odkazy a veškeré ostatní příjmy s výjimkou poplatků štolových.

Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle předchozího odstavce, provedou konsistoře soupis veškerého majetku a majetkových práv všech církevních složek v obvodu diecése, včetně jednotlivých komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů.

Soupisy majetku předloží konsistoře do 31. ledna 1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž budou pravidelně ročně hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.

O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní prostřednictvím konsistoře.

Žádosti je nutno doložiti takovými doklady, z nichž by bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.

Stát vykonává patronát tak, že presentuje příslušnému ordináři vhodné uchazeče na uprázdněná obročí.

Konkursy na uprázdněná obročí vypisuje příslušná konsistoř vždy v nejbližším čísle Věstníku katolického duchovenstva. Konsistoř předloží státu žádosti všech uchazečů a v předkládací zprávě označí uchazeče, jež nepokládá za způsobilé k presentaci. Zamítavé stanovisko je nutno řádně odůvodnit důvody, jež nejsou v rozporu s právním řádem Československé republiky. Z uchazečů, kteří nebyli důvodně zamítnuti, presentuje stát toho, jehož uzná za nejzpůsobilejšího. Příslušný ordinář jest povinen udělit presentovanému církevní úřad do 14 dnů ode dne presentace. Neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, má se za to, že presentovanému byl úřad udělen.

Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká učiliště a kněžské semináře.

Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.