237/1949 Sb. znění účinné od 15. 12. 1949 do 31. 1. 1954

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.

237

Nařízení ministra zdravotnictví

ze dne 29. října 1949

o evidenci a povinném hlášení zdravotnických pracovníků.

Ministr zdravotnictví nařizuje podle § 41, odst. 4 zákona ze dne 27. října 1948, č. 241 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákona o pětiletém plánu):

§ 1.

Ministerstvo zdravotnictví a krajské a okresní národní výbory vedou evidenci zdravotnických pracovníků, aby byly zjednány předpoklady k účelnému rozmisťování a plánování potřeby těchto pracovníků.

§ 2.

(1)

Zdravotnickými pracovníky podle tohoto nařízení jsou

lékaři,

lékárníci a lékárničtí zaměstnanci s tyrocinální zkouškou,

tito ostatní zdravotničtí pracovníci:

a)	desinfektoři,
b)	dietní sestry,
c)	maséři,
d)	ošetřovatelé nemocných, čítajíc v to opatrovníky v psychiatrických léčebnách,
e)	ošetřovatelky dětí,
f)	porodní asistentky,
g)	prohližitelé masa,
h)	učitelé léčebného tělocviku,
ch)	zdravotní a potravní dozorci,
i)	zdravotničtí laboranti, čítajíc v to lékárnické laboranty,
j)	zdravotní pracovnice (dosavadní sociálně zdravotní pracovnice s výjimkou těch, které jsou činny v sociální péči),
k)	zubní instrumentářky,
l)	zubní laboranti,
m)	zubní technici (dentisté, zkoušení zubní technici), a to i když se věnují činnosti theoretické, výzkumné, vyučovací, organisační, úřední nebo administrativní nebo jsou činni ve výrobě nebo distribuci․

(2)

Toto nařízení se nevztahuje

a)	na zdravotnické pracovníky v činné vojenské službě, pokud vykonávají zdravotnické povolání výhradně jako zaměstnanci vojenské správy,
b)	na osoby, které sice mají kvalifikaci zdravotnických pracovníků, avšak nevykonávají zdravotnické povolání, pokud nejde jen o dočasné přerušení.

(3)

Evidence a hlášení veterinářů se upraví zvláštními předpisy.

§ 3.

(1)

Zdravotničtí pracovníci jsou povinni

přihlásiti se do 7. ledna 1950 do evidence zdravotnických pracovníků tím, že oznámí na tiskopisu přihlášky, který jim vydá okresní národní výbor, všechny skutečnosti důležité pro evidenci, které jsou na tomto tiskopisu uvedeny, podle stavu ke dni 1. ledna 1950; osoby, které se staly zdravotnickými pracovníky až po dni 1. ledna 1950, jsou povinny přihlásiti se do evidence stejným způsobem do 7 dnů od počátku zaměstnání nebo samostatné činnosti,

hlásiti do 7 dnů všechny změny, které nastaly ve skutečnostech uvedených na tiskopisu přihlášky, vyjímajíc údaje o platovém zařazení, rodinném stavu, počtu dětí a zaměstnání manžela.

(2)

Zdravotničtí pracovníci podávají hlášení uvedená v odstavci 1 u okresního národního výboru, v jehož obvodu je jejich hlavní působiště. Vykonává-li zdravotnický pracovník zdravotnické povolání byť i jen částečně v zaměstnaneckém poměru, podává hlášení prostřednictvím svého zaměstnavatele ( § 4); civilní zaměstnanci vojenské správy posuzují se však v tom ohledu jako osoby samostatně výdělečně činné.

§ 4.

(1)

Zaměstnavatelé zdravotnických pracovníků jsou povinni

přijímati, přezkoumati, doplniti svým posudkem a podati u okresního národního výboru, v jehož obvodu je hlavní působiště zaměstnancovo, přihlášky do evidence těch svých zaměstnanců, kteří jsou zdravotnickými pracovníky dne 1. ledna 1950, do 14 dnů, a přihlášky těch zaměstnanců, kteří se stanou zdravotnickými pracovníky po tomto dni, do 7 dnů po přijetí přihlášky,

po přezkoumání podati u okresního národního výboru, v jehož obvodu je hlavní působiště zaměstnancovo, hlášení změn ve skutečnostech uvedených v přihlášce do evidence, a to do 7 dnů ode dne, kdy jim došlo hlášení zdravotnického pracovníka.

(2)

Má-li zdravotnický pracovník více zaměstnavatelů a jedním z nich je stát nebo Ústřední národní pojišťovna, mají povinnost podle odstavce 1 jen tito zaměstnavatelé. Je-li zdravotnický pracovník zároveň zaměstnancem státním a zaměstnancem Ústřední národní pojišťovny, má povinnost podle odstavce 1 vždy stát. V ostatních případech má tuto povinnost zaměstnavatel, od něhož má zdravotnický pracovník nejvyšší příjem.

(3)

Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na vojenskou správu a na zaměstnavatele, u nichž zdravotnický pracovník vykonává jiné povolání než zdravotnické.

§ 5.

(1)	Správy škol a kursů, kde se vzdělávají budoucí zdravotničtí pracovníci, jsou povinny hlásiti ministerstvu zdravotnictví bezodkladně po ukončení studia svých absolventů na tiskopisu, který jim vydá krajský národní výbor, jejich jména a všechna skutečnosti důležité pro rozmístění zdravotnických pracovníků, které jsou na tomto tiskopisu uvedeny.
(2)	Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na správy škol a kursů vojenské správy.