K § 3 se připojuje nový odstavec 5 tohoto znění:

„(5) Ministr práce a sociální péče může nařízením všeobecně stanoviti, že se pro účely národního pojištění určité činnosti posuzují jako zaměstnání v pracovním poměru, a upraviti zároveň odchylně rozsah a podmínky pojištění a způsob jeho provádění; pro jednotlivé skupiny osob může tato opatření činiti ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s příslušnými ústředními úřady správním opatřením.“

K § 6 se připojuje nový odstavec 3 tohoto znění:

„(3) Ministerstvo práce a sociální péče může upraviti pojištění členů vzorných jednotných zemědělských družstev a vzorných lidových výrobních družstev, zejména pokud jde o počátek účinnosti nemocenského pojištění, odchylně od předpisů jinak platných.“

Ustanovení § 36, odst. 1 zní:

„(1) Zaměstnanci pojištěnému podle § 2, odst. 1, písm. a), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky), nejpozději od čtyřicátéhotřetího dne pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje po dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však 365 dnů od jejího vzniku (podpůrčí doba).“

Ustanovení § 37, odst. 1 a 2 zní:

„(1) Osobě samostatně výdělečně činné ( § 4), která je pro nemoc neschopna práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání․ V prvních 42 dnech pracovní neschopnosti náleží této osobě nemocenské jen, pokud je provoz jejího podniku zastaven. Podpůrčí doba trvá nejdéle 365 dnů, počítajíc ode dne vzniku pracovní neschopnosti.

(2) Spolupracujícímu členu rodiny ( § 5), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle 365 dnů ode dne vzniku této neschopnosti (podpůrčí doba).“

K § 40, jehož dosavadní ustanovení se označují jako odstavec 1, se připojuje nový odstavec 2 tohoto znění:

„(2) Doba pracovní neschopnosti, po kterou pojištěnci nenáleželo nemocenské proto, že měl nárok na mzdu, se při počítání podpůrčí doby podle odstavce 1 posuzuje jako doba, po kterou bylo poskytováno nemocenské. Totéž platí obdobně pro započítávání prvních 42 dní pracovní neschopnosti podle § 37, odst. 1 a 2.“

Ustanovení § 44, odst. 2 zní:

„(2) Pojištěnka, patřící k některé ze skupin uvedených v § 2, odst. 2, písm. a) až c) nebo v § 2, odst. 2, písm. a), která byla v posledních dvou letech před porodem pojištěna alespoň 270 dní, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich práce zakládající povinné pojištění nebo nenáleží-li jí nemocenské. Tato doba se zkracuje o dobu, po kterou má pojištěnka z důvodu mateřství nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky). Ustanovení § 36, odst. 4 platí obdobně.“

K § 55 se připojuje nový odstavec 7 tohoto znění:

„(7) Způsob a podmínky zajištění lékařské služby v závodech upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a po slyšení jednotné odborové organisace; při tom se může odchýliti od ustanovení odstavce 1.“

Ustanovení § 64, odst. 5 zní:

„(5) Nárok na tento důchod nenáleží, požívá-li manželka (družka) důchodu podle § 62, 63, 65 nebo 66 nebo důchodu z veřejného pensijního zaopatření.“

Ustanovení § 92, odst. 3 zní:

„(3) Má-li důchodce výdělek a přesahuje-li úhrn důchodu a výdělku po přepočtení na rok 42 000 Kčs, krátí se důchod o polovinu částky, o kterou úhrn převyšuje 42 000 Kčs, nejvýše však o polovinu výdělku. Toto ustanovení neplatí pro úrazové důchody.“

K § 121, odst. 1 se připojují na konci tato ustanovení: „Ministerstvo práce a sociální péče může vyhláškou v Úředním listě stanoviti splatnost pojistného buď všeobecně nebo pro některé skupiny plátců pojistného odchylně od předchozích ustanovení, je-li to odůvodněno závazně zavedenou úpravou hospodářských období nebo hospodářskými poměry. V hranicích jednotlivých správních okresů může povoliti podobnou odchylku Ústřední národní pojišťovna v dohodě s příslušnou vrcholnou zájmovou organisací.“

Ustanovení § 131 a jeho nadpis zní takto:

„ § 131.

Omezení dávek pro neplacení pojistného.

Nebylo-li za pojištěnce uvedené v § § 4 a 5 zaplaceno pojistné, uhradí se dlužné pojistné s příslušenstvím z důchodu, který napadl plátci pojistného nebo spolupracujícím členům jeho rodiny; je-li však důchodce potřebný, vyplácí se mu z jeho důchodu vždy alespoň 700 Kčs měsíčně.“

Ustanovení § 137 zní:

§ 137.

(1) Stát doplňuje úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní fond nemocenského pojištění ( § 203) tak, aby jejich úhrn odpovídal stavu zjištěnému ke dni 31. prosince 1949, čítajíc v to kmenové jmění.

(2) Stav úhradové reservy důchodového pojištění a bezpečnostního fondu nemocenského pojištění podle odstavce 1 určí vláda. Pohledávky Ústřední národní pojišťovny vzniklé z povinnosti státu přispívati na národní (veřejnoprávní) důchodové pojištění nebo z povinnosti poskytovati úhradu podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, a podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 17 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění, pokud nebudou pojaty do částky určené podle předchozí věty, zanikají.“

K § 138, odst. 1, se připojuje za ustanovení písm. c) ustanovení písm. d) tohoto znění:

Dosavadní ustanovení § 151 se označuje jako odstavec 2 a před něj se vkládá nový odstavec 1 a nový nadpis tohoto znění:

„ § 151.

Zvláštní úpravy v nemocenském pojištění.

(1) Vláda může nařízením stanoviti, že se ustanovení o nemocenském pojištění důchodců vztahují též na poživatele důchodů podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, po případě i na jiné osoby, na něž se vztahuje uvedený zákon, upraviti dávky nemocenského pojištění poskytované těmto osobám a stanoviti sazby pojistného (vyměřovací základ) i způsob jeho placení. Dnem počátku účinnosti nařízení vydaného podle předchozí věty se zrušuje platnost ustanovení § § 27 až 31 a § 59 zákona č. 164/1946 Sb.“

K § 175, jehož odstavec 2 se stává odstavcem 3 a odstavec 3 odstavcem 2, se připojuje nový odstavec 4 tohoto znění:

„(4) Některé úkoly národního pojištění mohou vykonávati též příslušné orgány jednotné odborové organisace. Které úkoly to jsou, a způsob, jakým se vykonávají, stanoví ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě.“

Dosavadní ustanovení § 193 se označuje jako odstavec 1 a za něj se připojuje nový odstavec 2 tohoto znění:

„(2) K prohloubení zdravotní péče buďtež zdravotnická zařízení Ústřední národní pojišťovny a zdravotnická zařízení veřejné zdravotní správy zpravidla sdružována v jednotné pracovní celky; zejména se zpravidla sdružují ambulatoria Ústřední národní pojišťovny a ústavy národního zdraví (jejich poradny) ve zdravotnická střediska.“

Ustanovení § 196, odst. 1 zní:

„(1) Úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe uloží na návrh pojišťovny lékaři, který vykonává samostatně lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, aby za podmínek § 197 poskytoval v jejím obvodu lékařskou pomoc podle § 195, odst. 1, pokud by neměl lékař proti tomu závažné důvody. Úřad může též určiti druh, místo a rozsah výkonu činnosti lékaře pro pojišťovnu.“

K § 196 se připojuje nový odstavec 3 tohoto znění:

„(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby ( § 197, odst. 5).“

Ustanovení § 198 a jeho nadpis zní:

„§ 198.

Poměr pojišťovny k státním léčebným a ošetřovacím ústavům.

(1) Státní léčebné a ošetřovací ústavy, v nichž se poskytuje ošetřování podle § 28, přijmou na písemný poukaz pojišťovny nebo jejího lékaře do ošetřování osoby, které na ně mají nárok, a poskytnou jim je po dobu, po kterou toho vyžaduje jejich zdravotní stav. Poukazu není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí ve smyslu platných předpisů o potírání přenosných nemocí nebo předpisů o ochranných opatřeních proti tuberkulose nebo jde-li o ohrožení života.

(2) Státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy, ve kterých se poskytuje zvláštní léčebná péče podle § 29, jsou povinny převzíti do této péče osoby, jimž byla tato péče výměrem pojišťovny povolena.

(3) Ustanovení § 12 zákona ze dne 19. července 1948, č. 185 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče zůstává nedotčeno.

(4) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny do 3 dnů ohlásiti pojišťovně přijetí i propuštění ošetřované osoby.

(5) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny poskytovati pojištěncům a rodinným příslušníkům též ambulantní ošetřování za podmínek stanovených ministrem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po slyšení Ústřední národní pojišťovny.

(6) Ústřední národní pojišťovna nenahrazuje státu náklady spojené s ošetřováním osob podle odstavců 1, 2 a 5.

(7) Státní léčebné a ošetřovací ústavy nesmějí požadovati a vymáhati ošetřovací výlohy nebo jakékoliv příplatky k nim na osobách ošetřovaných podle předchozích ustanovení, ani na osobách, které mají vůči nim vyživovací povinnost, ani na pozůstalých; právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná.

Ustanovení § 199 a jeho nadpis zní:

„§ 199.

Poměr pojišťovny k státním lázním.

(1) Ustanovení § 198, odst. 2 platí obdobně pro poskytování zvláštní léčebné péče ve státních lázních.

(2) Výlohy zvláštní léčebné péče, která byla poskytnuta pojištěncům a rodinným příslušníkům podle odstavce 1 ve státních lázních, hradí pojišťovna podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě se státním úřadem plánovacím po slyšení Ústřední národní pojišťovny. Na návrh Ústřední národní pojišťovny může ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí stanoviti jiný způsob úhrady, zejména úhrnkovou částkou.“

Ustanovení § 202 se zrušuje.

Ustanovení § 210, odst. 1 se zrušuje a ostatní odstavce se podle toho přečíslují.

Ustanovení § 248, odst. 2 se zrušuje a ostatní odstavce se podle toho přečíslují.

Ustanovení § 272 zní:

„(1) Do doby, než nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c), poskytují se těmto osobám, pokud jsou činny v zemědělském nebo lesním podniku, a jejich rodinným příslušníkům při pracovním úrazu v těchto podnicích věcné dávky nemocenského pojištění podle § § 27, 28 a 34. Ústřední národní pojišťovna může přiznati těmto osobám, pokud se na ně nevztahuje ustanovení § 76, odst. 1 zákona, v případech hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti též odškodnění za pracovní úrazy podle § § 77 až 88 zákona.

(2) Na úhradu dávek uvedených v odstavci 1 platí se přirážka k pojistnému ve výši, kterou určí ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě.“

Ustanovení § 279, odst. 2 zní:

„(2) Ustanovení o důchodovém pojištění nabývají účinnosti dnem 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. a), d) a e) nabývají účinnosti dnem 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c) nabudou účinnosti dnem, který určí vláda nařízením; při tom může vláda stanoviti tuto účinnost postupně pro různé skupiny těchto pojištěnců a upraviti v podrobnostech způsob pojištění a rozsah i podmínky pro nárok na dávky, jakož i výši pojistného odchylně od ustanovení tohoto zákona.

Ustanovení § § 14 a 15 zní:

„§ 14.

(1) Nositelem práv a závazků podle tohoto zákona je Ústřední národní pojišťovna. Ústřední národní pojišťovna spravuje věci rodinných přídavků a účtuje příjmy a výdaje s nimi souvisící za účasti zvláštní odborné komise, a to odděleně od ostatních věcí náležejících do oboru její působnosti.

(2) Vztah odborné komise k ostatním orgánům Ústřední národní pojišťovny a podrobnosti o její působnosti stanoví vláda nařízením.

(3) Pokud tento zákon nebo vládní nařízení vydané podle odstavce 2 nestanoví jinak, platí o působnosti Ústřední národní pojišťovny ve věcech upravených tímto zákonem příslušné předpisy o národním pojištění.

§ 15.

Práva a závazky Fondu rodinných přídavků přecházejí na Ústřední národní pojišťovnu.“

Ustanovení § 19, odst. 2 se zrušuje.

Kde se mluví o Fondu rodinných přídavků, rozumí se tím nadále Ústřední národní pojišťovna.

Ustanovení čl. I, č. 1 nabývá účinnosti dnem 1. října 1948. Opatření dosud učiněná ve věcech, na něž se uvedené ustanovení vztahuje, se považují za učiněná po právu.

Ustanovení čl. I, která se týkají nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny, nabudou účinnosti dnem, který určí vláda nařízením podle čl. I, č. 25.