54/1956 Sb. znění účinné od 1. 1. 1984 do 31. 12. 1984
54
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 1956
o nemocenském pojištění zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Posláním nemocenského pojištění zaměstnanců je zajistit pracujícím a jejich rodinám spolu s ochranou zdraví zabezpečení pro případ nemoci a mateřství, jakož i přídavky na děti přispívat ke zdravému vývoji nové generace. Rozvoj našeho národního hospodářství a jeho úspěchy umožňují nově upravit náplň nemocenského pojištění zaměstnanců tak, aby v souladu s rozvojem výrobních sil přispívalo k trvalému zvyšování hmotné i kulturní úrovně pracujících.
Část první. Osobní rozsah pojištění. okruh pojištěných osob. (§ 2-9)
§ 2. [Pojištěné osoby.] (1) Podle tohoto zákona jsou pojištěni, pokud jsou činni v Československé republice:
a) zaměstnanci,
b) domáčtí dělníci,
c) žáci učilišť státních pracovních záloh,
d) učňové,
(dále jen "zaměstnanci").
(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto zákona je také, kdo je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního poměru; předchozí ustanovení neplatí, jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů o nemocenském pojištění.
(3) Podle tohoto zákona jsou dále pojištěni:
a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti;
b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou vrcholnou organisací, pokud jde o činnost, kterou nevykonávají v zaměstnaneckém pracovním poměru;
c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví Ústřední rada odborů a státní úřad sociálního zabezpečení společnou vyhláškou v úředním listě.
§ 3. [Vztah k cizině.] (1) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky, nemá to vliv na jeho pojištění.
(2) Pojištění podle tohoto zákona jsou, i když pracují v cizině trvale, občané Československé republiky, kteří jsou
a) zaměstnanci československých zastupitelských úřadů, československých podniků zahraničního obchodu a podniků dopravních;
b) zaměstnanci jiných československých orgánů nebo organisací, o kterých to stanoví Ústřední rada odborů v dohodě se státním úřadem sociálního zabezpečení;
c) zaměstnanci osob uvedených pod písm. a) nebo b).
§ 4. Výkon několika činností. Kdo vykonává několik činností zakládajících pojištění podle tohoto zákona, je pojištěn z každé z nich.
§ 5. Vynětí z pojištění. Z pojištění podle tohoto zákona jsou vyňati:
a) příslušníci ozbrojených sborů z povolání;
b) cizí státní příslušníci, kteří jsou činni v Československé republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit;
c) zaměstnanci, kteří jsou činni v Československé republice pouze přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají trvale v tuzemsku bydliště nebo závod;
d) pracovníci, kteří vykonávají pouze příležitostné zaměstnání.
§ 6. Příležitostné zaměstnání. (1) Za příležitostné se považuje nahodilé jednorázové zaměstnání, které podle ujednání nemá trvat a ani netrvalo déle než 6 pracovních dnů po sobě jdoucích.
(2) Za příležitostné se dále považuje zaměstnání, jehož obsahem je pouze pracovní činnost malého rozsahu, t.j. zejména zaměstnání, v němž výdělek nedosahuje ani 120 Kčs za kalendářní měsíc. I když je výdělek nižší, nepovažuje se však zaměstnání za příležitostné, jestliže
a) je soustavnou přípravou na budoucí povolání, nebo
b) zaměstnanec je koná vedle jiné činnosti zakládající pojištění podle tohoto zákona.
§ 7. Vznik pojištění. Pojištění vzniká dnem vstupu do zaměstnaní, které zakládá pojištění podle tohoto zákona.
§ 8. Zánik pojištění. Pojištění zaniká dnem skončení zaměstnání, které zakládá pojištění podle tohoto zákona.
§ 9. Prováděcí předpisy. Ústřední rada odborů může v dohodě se státním úřadem sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě upravovat podrobnosti o osobním rozsahu pojištění ; při tom může odchylně upravit vznik, zánik a podmínky pojištění, rozsah nároků z něho a způsob jeho provádění pro některé skupiny osob pojištěných podle tohoto zákona, pokud toho vyžaduje zvláštní povaha jejich činnosti nebo způsob jejich odměňování. tak bude upraveno zejména pojištění:
a) domáckých dělníků,
b) žáků učilišť státních pracovních záloh,
c) učňů,
d) členů posádek lodí československé říční a námořní plavby,
e) jiných pracovníků pojištěných podle § 2 odst. 3.
Část druhá. Preventivní a léčebná péče o zaměstnance a jejich rodinné příslušníky. (§ 10)
§ 10. (1) Zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům poskytuje stát přednostně a bezplatně preventivní a léčebnou péči podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči. Tato péče zahrnuje zejména preventivní péče, ošetřování v nemoci a při úrazu, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí této péče je i poskytování léků a léčebných a ortopedických pomůcek a úhrada nutných cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování této péče.
(2) Preventivní a léčebná péče musí být hodnotná a musí odpovídat současnému stavu a úrovni lékařské vědy.
Část třetí. Dávky nemocenského pojištění. (§ 11-39)
Oddíl první. Přehled dávek. (§ 11)
§ 11. [Přehled dávek.] Dávky nemocenského pojištění jsou:
1. věcné dávky:
a) lázeňská péče,
b) výběrová rekreace Revolučního odborového hnutí,
c) dětská rekreace Revolučního odborového hnutí;
2. peněžité dávky:
a) nemocenské,
b) podpora při ošetřování člena rodiny,
c) peněžitá pomoc v mateřství,
d) podpora při narození dítěte,
e) pohřebné;
3. přídavky na děti․
Oddíl druhý. Věcné dávky. (§ 12-14)
§ 12. Lázeňská péče. (1) Zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta lázeňská péče, a to bezplatně včetně úhrady jízdného.
(2) Lázeňská péče zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům se poskytuje na účet nemocenského pojištění v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy; o její náplni a způsobu poskytování platí předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči.
(3) O výběru zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků pro lázeňskou péči rozhodují odborové orgány v závodech na podkladě lékařských návrhů.
(4) Bližší podmínky a způsob poskytování lázeňské péče zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů. Při tom bude také stanoveno, v kterých případech se lázeňská péče poskytuje zaměstnancům mimo jejich dovolenou na zotavenou. Ministr zdravotnictví spolu s Ústřední radou odborů vymezí přesně stanovené případy nemocí, na které se nevztahuje ustanovení odstavce 3.
§ 13. Výběrová rekreace Revolučního odborového hnutí. (1) Zaměstnancům, kteří jsou členy odborových svazů a zaslouží si toho svým poměrem k práci, a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta výběrová rekreace v zotavovnách Revolučního odborového hnutí; při tom se přihlíží také k potřebě upevnění jejich zdraví. Výběrová rekreace se poskytuje za částečnou úhradu.
(2) Podrobnosti upraví Ústřední rada odborů po projednání s ministerstvy financí a zdravotnictví. Při tom bude také stanoven způsob výběru zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků, výše jejich příplatku a způsob úhrady jízdného
§ 14. Dětská rekreace Revolučního odborového hnutí. (1) Dětem zaměstnanců, kteří jsou členy odborových svazů, může být poskytnuta dětská rekreace v pionýrských táborech.
(2) Podrobnosti upraví Ústřední rada odborů po projednání s ministerstvy školství a kultury, financí a zdravotnictví. Při tom bude také stanoven způsob výběru dětí a výše příplatku rodičů a příspěvku z prostředků Revolučního odborového hnutí.
Oddíl třetí. Peněžité dávky. nemocenské. (§ 15-29)
§ 15. [Nemocenské při pracovní neschopnosti.] (1) Nemocenské náleží místo mzdy nebo platu (dále jen "mzda") zaměstnanci, který je pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání; za neschopného k výkonu svého dosavadního zaměstnání; za neschopného k výkonu svého zaměstnání se považuje též zaměstnanec přijatý do ústavní péče (dále jen "ústavní ošetřování").
(2) Při lázeňské péči náleží nemocenské, pokud se tato péče poskytuje mimo dovolenou na zotavenou.
(3) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné neschopnosti ( § 22) k výkonu dosavadního zaměstnání pro nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní neschopnost") do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity podle předpisů vydaných na podkladě § 51 odst. 4. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen "podpůrčí doba").
(4) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou:
a) jestliže zaměstnání trvalo aspoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo
b) jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem (nemocí z povolání) podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců.
Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání).
(5) Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.
§ 16. [Nemocenské při karanténě.] Nemocenské náleží místo mzdy zaměstnanci po dobu karantény nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem.
§ 17. [Výše nemocenského.] (1) Nemocenské se stanoví z průměrné čisté mzdy pracovníka připadající na pracovní den (dále jen "čistá denní mzda"), nejvýše však z částky 100 Kčs při šestidenním pracovním týdnu. Tato částka se úměrně zvýší, je-li pracovní doba rozvržena na méně než šest pracovních dnů v průměru na týden ( § 85 zákoníku práce ); při pětidenním pracovním týdnu činí 120 Kčs.
(2) Základem pro zjištění čisté denní mzdy je výdělek, kterého pracovník dosáhl po odečtení daně ze mzdy v zaměstnání zakládajícím jeho nemocenské pojištění nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním před vznikem nároku na nemocenské za období stanovené prováděcími předpisy.
(3) Nemocenské náleží za pracovní dny. Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za něž se poskytuje náhrada mzdy.
§ 18. [Denní vyměřovací základ.] (1) Výše nemocenského za pracovní den činí 90 % čisté denní mzdy.
(2) Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti činí však výše nemocenského 70 % čisté denní mzdy. Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání), nebo při karanténě náleží za první tři pracovní dny nemocenské ve výši 90 % čisté denní mzdy; vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit, že nemocenské v této výši náleží za první tři pracovní dny i v ostatních případech pracovní neschopnosti.
(3) Nemocenské činí nejméně 16 Kčs denně; jestliže by však částka přesáhla 90 % pracovníkovy čisté mzdy, činí nemocenské 90 % této mzdy.
§ 20. Zaměstnanci, přijatému na sezónní nebo kampaňové práce, pokud nejde o důchodce, kterému se vyplácí starobní důchod v plné výši, invalidní důchod nebo invalidní důchod při pracovním úrazu ( § 21), náleží nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemoci z povolání) nebo jestliže zaměstnanec byl v době jednoho roku před vznikem pracovní neschopnosti zaměstnán aspoň 180 dnů.
§ 21. (1) Důchodci, jemuž se vyplácí starobní důchod v plné výši, invalidní důchod nebo invalidní důchod při pracovním úrazu, náleží nemocenské při pracovní neschopnosti jen tehdy, jestliže byl v podniku zaměstnán aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 60 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech po dobu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poživatele obdobných důchodů podle předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sborů, jestliže jsou zaměstnání.
§ 22. Nemocenské nemůže být přiznáno za dobu přede dnem, kdy byla předepsaným způsobem zjištěna pracovní neschopnost. Jestliže však pracovní neschopnost nastala dříve, než byla takto zjištěna, přizná se nemocenské nejdéle za tři pracovní dny nazpět; podmínkou je, že včasné zjištění pracovní neschopnosti bylo znemožněno z vážných důvodů.
§ 23. Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulosu zvýšeno až do výše čisté denní mzdy, jestliže pracovní neschopnost z tohoto důvodu trvá déle něž měsíc. Podrobnosti upraví Ústřední rada odborů vyhláškou vydanou v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
§ 24. [Ztráta nároku na nemocenské.] (1) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost
a) v úmyslu vylákat nemocenské, nebo
b) zaviněnou účastí ve rvačce, nebo
c) jako bezprostřední následek své opilosti, nebo
d) při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.
(2) Má-li zaměstnanec rodinné příslušníky, může jim být v těchto případech vypláceno nemocenské až do výše tří čtvrtin; zaměstnanci bez rodinných příslušníků může být v případech uvedených v předcházejícím odstavci pod písm. b), c) a d) vypláceno nemocenské až do výše poloviny.
§ 25. Podpora při ošetřování člena rodiny (1) Podpora při ošetřování člena rodiny náleží za podmínek dále stanovených pracovníku (muži nebo ženě), který nemůže pracovat, poněvadž musí
1. ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, nebo
2. pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že
a) dětské výchovné zařízení, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, nebo
b) dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy, nebo
c) osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), a proto nemůže o dítě pečovat, nebo
3. ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou.
(2) Podmínkou pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije s pracovníkem ve společné domácnosti a že v domácnosti není nikdo jiný, kdo by mohl o dítě pečovat nebo nemocného ošetřovat; jde-li o ošetřování nemocného dítěte nebo jiného nemocného člena rodiny, je další podmínkou, že nemocného není možné nebo vhodné umístit v nemocnici.
(3) Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu tří pracovních dnů, pokud potřeba ošetřování v nich trvá; poskytování lze prodloužit až o další tři pracovní dny, jestliže nebylo možno během prvních tří pracovních dnů opatřit potřebnou péči.
(4) Pracovníku, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, může být poskytování podpory přiznané podle odstavců 1 až 3 dále prodlouženo; doba poskytování této podpory nesmí však v témž případě ošetřování (péče) přesáhnout 12 pracovních dnů.
(5) O stanovení podpory a o jejích sazbách platí obdobně předpisy o nemocenském.
(6) V témž případě ošetřování (péče) náleží podpora jen jednou a jen jednomu oprávněnému.
§ 29. Pohřebné. (1) Zemřel-li zaměstnanec, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1000,- Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán a tchýně, zeť a snacha.
(2) Jestliže pohřeb vypravil někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1000,- Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.
(3) Jestliže zaměstnanec vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200,- Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500,- Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800,- Kčs.
Oddíl čtvrtý. přídavky na děti. (§ 30-39)
Část čtvrtá. Ochrana pracovníků při příležitostném zaměstnání. (§ 40)
§ 40. [Zmocňovací ustanovení.] Utrpí-li pracovník, který vykonává jen příležitostné zaměstnání, při výkonu tohoto zaměstnání pracovní úraz, poskytne se mu bezplatně potřebná preventivní a léčebná péče. Nastala-li následkem úrazu smrt, poskytne seč pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné podle § 29 odst. 1.
Část pátá. Společná ustanovení o nárocích z nemocenského pojištění zaměstnanců. (§ 41-51)
§ 41. Rodinní příslušníci. (1) Za rodinné příslušníky zaměstnance se pro nárok na preventivní a léčebnou péči a pro nárok na věcné a peněžité dávky nemocenského pojištění považují, pokud nejsou sami pojištění podle tohoto zákona nebo pojištění, po případě zabezpečení podle jiných právních předpisů;
a) manželka (manžel),
b) děti do skončení povinné školní docházky,
c) děti od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 26 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,
d) družka (druh), pokud žije se zaměstnancem ve společné domácnosti aspoň tři měsíce.
(2) Za rodinné příslušníky se dále považují, pokud nejsou sami pojištěni podle tohoto zákona nebo pojištěni, po případě zabezpečení podle jiných právních předpisů a pokud jsou výživou převážně odkázání na zaměstnance:
a) schovanci, vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky,
b) schovanci, vnuci a sourozenci od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 26 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci,
c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
d) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému (rozloučenému) zaměstnanci jeho domácnost, pokud v ní pečuje o jeho děti ve věku do skončení povinné školní docházky.
(3) Za rodinného příslušníka se považuje také bývalá manželka (manžel) zaměstnancova, pokud není sama pojištěna podle tohoto zákona nebo pojištěna, po případě zabezpečena podle jiných právních předpisů a pokud zaměstnanec má vůči ní vyživovací povinnost.
§ 42. Vznik nároku. Ochranná lhůta. (1) Preventivní a léčebná péče a dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době pojištění podle tohoto zákona nebo sice po skončení pojištění, avšak ještě během doby, po kterou zaměstnanec pobírá nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo jestliže se splnily v ochranné lhůtě.
(2) Ochranná lhůta činí 42 dnů od skončení zaměstnání; jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.
(3) Vznikne-li v ochranné lhůtě znovu pojištění podle tohoto zákona, staví se běh ochranné lhůty po dobu trvání tohoto pojištění. Ochranná lhůta získaná novým pojištěním se připočítává k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 42 dnů. Vznikem pojištění, po případě zabezpečení podle jiných předpisů ochranná lhůta zaniká.
§ 43. Nároky při několika zaměstnáních. Vykonává-li zaměstnanec několik zaměstnání. Náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství samostatně z každého z nich. Ostatní dávky náleží jen jednou, a to z toho zaměstnání, ve kterém má zaměstnanec stanovenu delší pracovní dobu, nebo je-li pracovní doba stejná, z toho zaměstnání, ve kterém dosahuje vyššího výdělku.
§ 44. Promlčení dávek. (1) Nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne, za který náleží.
(2) Nárok na podporu při narození dítěte nebo pohřebné se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne porodu nebo úmrtí.
(3) Nárok na přídavky na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku od posledního dne měsíce, za který náleží.
(4) Byl-li nárok na dávku uplatněn, promlčuje se do jednoho roku ode dne přiznání dávky.
§ 45. Přechod nároku. (1) Zemře-li zaměstnanec nebo jiný oprávněný, nabývají nároku na částky peněžitých dávek a přídavků na děti, které se staly splatnými do dne jeho smrti, postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže tyto osoby žily se zemřelým v době jeho smrti ve společné domácnosti.
(2) Nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění a na přídavky na děti nelze platně postoupit ani dát do zástavy. Zabavení nároku na tyto dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.
(3) Jestliže by výplatou dávky oprávněnému byly poškozeny zájmy jeho dětí nebo jiných členů rodiny, může příslušný odborový orgán určit, komu bude dávka vyplacena. Příjemce dávky je povinen jí použít toliko ve prospěch dětí nebo jiných členů rodiny, pro něž je dávka určena.
Povinnosti zaměstnanců a jiných oprávněných.
§ 46. [Ohlašovací povinnost.] (1) Zaměstnanec nebo jiný oprávněný podle tohoto zákona je povinen osvědčit předepsaným způsobem skutečnosti, na kterých závisí rozhodnutí o dávce.
(2) Zaměstnanec nebo jiný oprávněný, po případě příjemce dávky je povinen hlásit důvod zániku nároku na dávku, jakož i jiné skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku nebo pro její výši a výplatu. Není-li v prováděcích předpisech stanoveno jinak, je povinen podat hlášení nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o těchto skutečnostech dověděl.
§ 47. [Další povinnosti a sankce.] (1) Zaměstnanci jsou povinni zachovávat předpisy o hlášení pracovní neschopnosti a o chování a životosprávě nemocných vydané ministerstvem zdravotnictví, po případě jinými zdravotnickými orgány.
(2) Nemocenské může být dočasně sníženo nebo odňato, jestliže zaměstnanec, porušil předpisy uvedené v odstavci 1. Má-li takový zaměstnanec rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu.
§ 48. Změna a vrácení dávek. (1) Změní-li se nebo odpadnou-li skutečnosti rozhodné pro nárok na přiznané nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, peněžitou pomoc v mateřství nebo přídavky na děti, anebo pro jejich výši, nebo jestliže tyto dávky byly přiznány na podkladě omylu, je možno je odejmout, snížit nebo zastavit jejich výplatu, pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, jen pro budoucno; zvýšení se však provede se zpětnou platností, pokud nárok není již promlčen.
(2) Zaměstnanec nebo příjemce peněžité dávky nebo přídavků na děti, který zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen přeplatek vrátit; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Bylo-li v dávkovém řízení vydáno vykonatelné rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek, lze jej vymáhat jako pojistné, a to nejpozději do 10 let ode dne výplaty dávky. Takový přeplatek může být také srážen z dávek nebo ze mzdy, které se vyplácejí osobě povinné k náhradě; přitom platí obdobné předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.
§ 49. Vynětí z daňové povinnosti. Dávky nemocenského pojištění se nezdaňují.
§ 50. Neplatná právní jednání. Ujednání v neprospěch zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.
§ 51. Zmocňování ustanovení. (1) Ústřední rada odborů vydá prováděcí předpisy o peněžitých dávkách; v prováděcích předpisech bude podrobněji stanoveno zejména:
a) období, za které se zjišťuje výdělek pro určení peněžitých dávek nemocenského pojištění nahrazujících mzdu, které složky příjmů tvoří započitatelný výdělek pro stanovení těchto dávek a jak se postupuje při jejich výpočtu. Ústřední rada odborů může stanovit také odchylky, a to zejména pro případy, kdy zaměstnání netrvalo po celé období, za které se výdělek zjišťuje, nebo kdy je toho třeba se zřetelem ke zvláštním úpravám pracovního poměru;
b) jakou hodnotou se pro určení výdělku oceňují naturální požitky;
c) zrušeno
d) jak se uplatňuje nárok na jednotlivé peněžité dávky a jak se tyto dávky vyplácejí.
(2) Ústřední rada odborů vydá prováděcí předpisy o přídavcích na děti; v nich bude stanoveno zejména:
a) co se považuje za vlastní příjem dítěte;
b) co se považuje za odpracovaný den (směnu) a jak se zjišťuje splnění podmínky stanoveného počtu odpracovaných dnů (směn) při zvláštních úpravách pracovního poměru;
c) které složky příjmů se považují za hrubý výdělek rozhodný pro nárok na přídavky na děti nebo pro jejich výši, za které období se tento výdělek zjišťuje a na jakou dobu se podle něho určuje výše přídavků na děti;
d) komu a jak se přídavky na děti přiznávají, jestliže nárok na přídavky na totéž dítě může uplatnit více zaměstnanců nebo jestliže dítě není v přímém zaopatření zaměstnance, z jehož pojištění se přídavky na děti poskytují, jakož i v kterých případech se přídavky na děti poskytují odchylně od ustanovení § 30 odst. 2 nebo § 32;
e) za jakých podmínek mohou být přídavky na děti přiznány na schovance, vnuky nebo sourozence;
f) za jakých podmínek a v jaké výši je možno přídavky na děti přiznat a vyplácet na děti zdržující se mimo území Československé republiky;
g) jak se uplatňuje nárok na přídavky na děti a jak se tyto přídavky vyplácejí.
(3) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů vydá předpisy o tom,
a) kdo a jakým způsobem rozhoduje o pracovní neschopnosti nebo o jiných skutečnostech, které odůvodňují nárok na peněžité dávky poskytované místo mzdy, jakož i předpisy o opravném řízení proti těmto rozhodnutím;
b) jakým způsobem se hlásí a osvědčuje pracovní neschopnost nebo jiné skutečnosti uvedené pod písm. a) a jaké jsou při tom povinnosti lékařů, závodů a zaměstnanců;
c) jaká pravidla jsou povinni zachovávat zaměstnanci, kterým se poskytuje nemocenské.
(4) Ministerstvo zdravotnictví, Ústřední rada odborů a státní úřad sociálního zabezpečení vydají společné předpisy o přechodu z pracovní neschopnosti podle tohoto zákona do invalidity (částečné invalidity) podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců.
Část šestá. Organisace a hospodaření nemocenského pojištění zaměstnanců. (§ 52-58)
Oddíl první. Organisace nemocenského pojištění. (§ 52-54)
§ 52. Nemocenské pojištění spravují pracující sdružení v Revolučním odborovém hnutí a sami v něm rozhodují.
§ 53. (1) Nemocenské pojištění se provádí v závodech a v orgánech Revolučního odborového hnutí.
(2) Administrativní úkoly spojené s prováděním nemocenského pojištění v závodě obstarávají závody.
§ 54. (1) Vrcholným orgánem nemocenského pojištění je Ústřední rada odborů.
(2) Ústřední rada odborů řídí, organisuje a spravuje nemocenské pojištění a kontroluje jeho provádění.
(3) Za provádění nemocenského pojištění odpovídá Ústřední rada odborů vládě.
Oddíl druhý. Hospodaření nemocenského pojištění. (§ 55-58)
§ 55. (1) Prostředky určené k provádění nemocenského pojištění jsou ve státním socialistickém vlastnictví. Tyto prostředky spravuje Ústřední rada odborů odděleně od vlastního jmění Revolučního odborového hnutí.
(2) Příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou součástí státních příjmů a výdajů.
§ 56. Příjmy nemocenského pojištění jsou:
a) pojistné nemocenského pojištění zaměstnanců (dále jen "pojistné");
b) přirážka k pojistnému z důvodu, že zařízení závodu nevyhovuje předpisům o bezpečnosti při práci nebo předpisům zdravotnickým;
c) penále pro nesplnění povinností uložených závodu;
d) příjmy z nároků na náhradu vyplacených dávek proti zaměstnavatelům a jiným osobám;
e) jiné příjmy nemocenského pojištění.
§ 57. (1) Pojistné za zaměstnance socialistického sektoru činí 10 %, za zaměstnance soukromého sektoru 15 % z úhrnu mezd všech zaměstnanců téhož zaměstnavatele. Mzdou se rozumí mzda za práci podle předpisů o dani ze mzdy, pokud není přímo ze zákona od této daně osvobozena.
(2) Pojistné platí zaměstnavatel.
(3) Vláda může nařízením měnit sazby pojistného.
§ 58. (1) Vykonatelná rozhodnutí odborových orgánů v dávkových i jiných věcech nemocenského pojištění, jakož i vykonatelné výkazy nedoplatků pojistného, přirážky k pojistnému a penále, jsou exekučním titulem pro soudní nebo správní exekuci. Vykonatelné platební výměry a pojistné, přirážku k pojistnému a na penále a vykonatelné výkazy jejich nedoplatků jsou také pravomocným dokladem pro vydání příkazu k vybrání.
(2) Platební výměry a pojistné, přirážku k pojistnému a na penále jsou vykonatelné, jestliže od jejich doručení uplynulo 15 dnů, výkazy nedoplatků jsou vykonatelné, jakmile byly doručeny; ostatní rozhodnutí odborových orgánů ve věcech nemocenského pojištění jsou vykonatelná, jestliže je již nelze napadnout opravným prostředkem.
Část sedmá. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. (§ 59-65)
§ 59. Státní orgány, jakož i rozpočtové a hospodářské organisace jsou povinny vyhovět v mezích své působnosti žádostem odborových orgánů ve věcech nemocenského pojištění a podávat jim bezplatně sdělení pro jeho provádění a správu.
§ 60. [Dobrovolné nemocenské pojištění] (1) Dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění a dobrovolné nemocenské pojištění zaniká dnem 31. ledna 1957.
(2) Dávky napadlé v době trvání dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění a dobrovolného nemocenského pojištění se poskytují za podmínek a ve výši podle předpisů platných před 1. lednem 1957.
§ 61. [Národní pojištění] (1) Kde se v jiných předpisech mluví o národním pojištění, rozumí se tím, pokud jde o nemocenské pojištění zaměstnanců, od 1. ledna 1957 pojištění podle tohoto zákona; má-li se podle těchto předpisů použít ustanovení platných dosud pro národní pojištění, použije se ustanovení tohoto zákona přiměřeně.
§ 62. [Nároky od 1. ledna 1957] (1) Zaměstnanci, který dne 31. prosince 1956 byl neschopen práce pro nemoc nebo úraz nebo nevykonával práci z důvodu karantény nebo ošetřování člena rodiny, nenáleží z těchto důvodů od 1. ledna 1957 mzda (plat), po případě její část; náleží mu však od téhož dne nemocenské, po případě podpora při ošetřování člena rodiny, v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Zaměstnankyni, která dne 31. prosince 1956 nepracovala pro těhotenství nebo mateřství, nenáleží z toho důvodu od 1. ledna 1957 mzda (plat), náleží jí však od téhož dne peněžitá pomoc v mateřství v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(3) Přídavky na děti za podmínek stanovených v tomto zákoně se přiznají po prvé za měsíc leden 1957.
§ 62a. Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit pro některé skupiny pracujících nejvyšší částku čisté denní mzdy, z níž se stanoví nemocenské.
§ 63. (1) Ústřední rada odborů vydá se souhlasem vlády opatřením, které předseda vlády uveřejní vyhláškou ve Sbírce zákonů, bližší předpisy;
a) o organisaci a o způsobu provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, zejména o působnosti jednotlivých odborových orgánů a o povinnostech a odpovědnosti závodů a jejich pracovníků;
b) o způsobu jednání a rozhodování (řízení) v dávkových a jiných věcech nemocenského pojištění zaměstnanců;
c) o příjmech nemocenského pojištění, zejména o pojistném, o přirážce k pojistnému, o penále, o jejich vyměřování a vykazování a o příjmech z nároků na náhradu vyplacených dávek proti zaměstnavatelům a jiným osobám.
(2) Ústřední rada odborů může vydávat podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona.
(3) Ústřední rada odborů je oprávněna činit opatření k odstranění tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, a může pověřit jiné odborové orgány, aby taková opatření činily v jednotlivých případech.
§ 63a. (1) Předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců platí přiměřeně pro nemocenské pojištění členů výrobních družstev; součástí tohoto pojištění však není rekreace.
(2) Nemocenské pojištění členů výrobních družstev provádějí výrobní družstva a Svaz výrobních družstev.
(3) Podrobnosti o nemocenském pojištění členů výrobních družstev, zejména o jeho organizaci a o řízení ve věcech tohoto pojištění, upraví Svaz výrobních družstev."
§ 64. (1) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:
a) zákon č. 99/1948 Sb. , o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení prováděcích předpisů k tomuto zákonu, pokud upravují nemocenské pojištění;
b) zákon č. 90/1949 Sb. , o rodinných přídavcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, jakož i předpisy vydané podle tohoto zákona;
c) ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných ke službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků;
d) zákon č. 102/1951 Sb. , o přebudování národního pojištění, pokud upravuje nemocenské pojištění;
e) ustanovení § § 13 až 15 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, jakož i předpisy vydané podle těchto ustanovení;
f) vládní nařízení č. 109/1952 Sb. , o úpravě zaměstnavatelské části pojistného v národním pojištění zaměstnanců, ve znění vládního nařízení č. 84/1953 Sb. ;
g) vládní nařízení č. 46/1954 Sb. , o úpravě pojistného národního pojištění placeného spotřebními a výrobními družstvy a jejich družstevními svazy.
(2) Dále se zrušují všechna ustanovení předpisů, pokud upravují pro osoby pojištěné podle tohoto zákona nároky na plnění obdobná přídavkům na děti. Zejména se zrušují:
a) ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců;
b) ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů;
c) ustanovení § 21 vládního nařízení č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance;
d) ustanovení § 23 vládního nařízení č. 69/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro učitele;
e) ustanovení § 21 vládního nařízení č. 70/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro zaměstnance zdravotní péče;
f) ustanovení § 15 vládního nařízení č. 71/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro soudce z povolání, prokurátory a soudcovské čekatele;
g) obdobná ustanovení jiných platových řádů.
(3) Rovněž se zrušují všechna ustanovení předpisů, pokud přiznávají nárok na mzdu (plat), po případě na jejich část v případech, ve kterých tento zákon přiznává nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství. Platnosti v tomto rozsahu pozbývají zejména:
a) ustanovení § 1154 b) obecného zákoníka občanského , vyhlášeného dne 1. června 1811, ve znění zákona č. 155/1921 Sb. ;
b) ustanovení § 6 zákona č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku;
c) ustanovení § § 19 až 23 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích;
d) ustanovení platových řádů č. 68/1950 Sb. , č. 69/1950 Sb. , č. 70/1950 Sb. , č. 71/1950 Sb. , č. 121/1950 Sb. , jakož i všechna obdobná ustanovení jiných platových řádů a předpisů;
e) ustanovení § 5 prvé věty zákona č. 189/1936 Sb., o pracovním poměru redaktorů.
(4) Opatření Ústřední rady odborů o organisaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, uveřejněné vyhláškou předsedy vlády č. 100/1953 Sb. , ve znění opatření Ústřední rady odborů o změnách v organisaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, uveřejněného vyhláškou předsedy vlády č. 65/1955 Sb. , jakož i prováděcí předpisy k tomuto opatření zůstávají nedotčeny, pokud neodporují tomuto zákonu, a považují se za vydané podle něho; zrušují se však ustanovení § 59 odst. 1 písm. h) a § 66 tohoto opatření.
§ 65. [Účinnost.] Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provedou jej všichni členové vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Poláček v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Bukal v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generál plukovník Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r.
Zatloukal v. r.
Přechodná ustanovení novel:
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
