o smlouvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních
SMLOUVA
mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických
republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
President Československé republiky a
presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik,
vedeni společným přáním co nejvíce upevnit a dále rozvíjet bratrské svazky mezi národy Československé republiky a národy Svazu sovětských socialistických republik, přikládajíce značný význam spolupráci i na poli právních vztahů, rozhodli se uzavřít smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr. Václava Škodu, ministra spravedlnosti Československé republiky,
presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik
Alexeje Vasiljeviče Zacharova, náměstka ministra zahraničních věcí Svazu sovětských socialistických republik,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:
O d d í l I
Všeobecná ustanovení
Č l á n e k 1
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen "příslušníci") jedné z obou smluvních stran požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany a pomoci, pokud jde o osobní a majetková práva, jako vlastní občané a právnické osoby.
2. Mají svobodný a nerušený přístup k soudům, prokuraturám a státním novářstvím (dále jen "justiční úřady") a k jiným úřadům druhé smluvní strany, které působí v občanskoprávních, rodinných a trestních věcech; mohou před nimi vystupovat a podávat návrhy a žaloby za stejných podmínek jako příslušníci druhé smluvní strany.
Č l á n e k 2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si v občanskoprávních, rodinných a trestních věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc i jiným úřadům ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Č l á n e k 3
Způsob styku
Justiční úřady smluvních stran se při poskytování právní pomoci stýkají navzájem prostřednictvím svých ústředních úřadů, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného.
Č l á n e k 4
Rozsah právní pomoci
Obě smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých úkonů, zejména: opatřováním a zasíláním písemností, provedením prohlídek, odnětím věci, zasíláním a vydáním věcných důkazů, provedením znaleckých posudků, výslechem obviněných, svědků, znalců, stran a jiných osob, prováděním soudního ohledání, jakož i doručováním písemností․
Č l á n e k 5
Úprava písemností
1. Písemnosti, které si zasílají justiční úřady a jiné úřady (dále jen "úřady") při poskytování právní pomoci, musí být opatřeny pečetí.
2. Při žádostech o poskytování právní pomoci užívaJí smluvní strany dvojjazyčných tiskopisů, jejichž vzory si navzájem vymění.
Č l á n e k 6
Forma dožádání o poskytnutí právní pomoci
1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat tyto údaje:
a) | označení dožadujícího úřadu; |
b) | označení dožádaného justičního úřadu; |
c) | označení věci, v níž se žádá o právní pomoc; |
d) | jména (název) účastníků, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, jejich příslušnost, povolání a bydliště, místo pobytu nebo sídlo; |
e) | jména a adresy právních zástupců; |
f) | obsah dožádání, jakož i nutné údaje o předmětu dožádání a ve věcech trestních i označení skutkové podstaty trestního činu. |
2. Dožádání o doručení písemnosti musí kromě toho obsahovat ještě přesnou adresu příjemce a označení doručované písemnosti.
Č l á n e k 7
Způsoby vyřízení
1. Při vyřizování právní pomoci užije dožádaný justiční úřad právních předpisů svého státu. Je-li však o to dožádaný úřad požádán, může použít předpisů o řízení dožadující smluvní strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný justiční úřad pro vyřízení příslušný, postoupí dožádání příslušnému justičnímu úřadu a zpraví o tom dožadující úřad.
3. Bude-li dožádaný justiční úřad o to požádán, sdělí dožadujícímu úřadu, kdy a kde bude dožádání o právní pomoc vyřízeno.
4. Po vyřízení dožádání o poskytnutí právní pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy dožadujícímu úřadu; jestliže právní pomoc nebylo možno poskytnout, sdělí současně důvody, které brání vyřízení dožádání.
Č l á n e k 8
Nedotknutelnost svědků a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na obeslání doručené justičním úřadem dožádané smluvní strany dostaví před úřad dožadující smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své občanství na jejím území trestně stíhán, ani vzat do vazby, ani na něm nemůže být vykonán trest pro trestný čin, který spáchal před překročením jejích státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec pozbude, neopustí-li, ačkoliv tak mohl učinit, území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající justiční úřad sdělil, že jeho přítomnosti již není více třeba. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl území dožadující smluvní strany opustit bez svého zavinění.
Č l á n e k 9
Dožádání o doručení písemností
1. Dožádaný justiční úřad zařídí doručení podle předpisů platných pro doručování tuzemských písemností, jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jeho jazyku nebo je-li k ní připojen ověřený překlad. Jinak odevzdá písemnost adresátu, pokud je ochoten jí dobrovolně přijmout.
2. Ověření překladu provádí příslušný tlumočník nebo dožadující úřad anebo diplomatický nebo konsulární zástupce jedné ze smluvních stran.
3. Není-li možno zařídit doručení písemností na adresu, která je udána v dožádání, dožádaný justiční úřad učiní z úřední povinnosti opatření potřebná ke zjištění adresy. Není-li zjištění adresy dožádaným justičním úřadem možné, uvědomí o tom dožadující úřad a vrátí mu písemnost, jež měla být doručena.
Č l á n e k 1 0
Doklad o doručení písemnosti
Doklad o doručení písemnosti se pořídí podle předpisů o doručování písemností, platných v státě dožádaného úřadu.
Č l á n e k 1 1
Doručování písemností vlastním příslušníkům
Obě smluvní strany jsou oprávněny provádět doručování písemností vlastním příslušníkům svými diplomatickými nebo konsulárními úřady.
Č l á n e k 1 2
Ověřování listin
1. Listiny, které byly na území jedné smluvní strany zřízeny nebo ověřeny soudem nebo úřední osobou (stálým tlumočníkem, znalcem apod.) v oboru jejich působnosti a v předepsané formě a byly opatřeny úřední pečetí, jsou na území druhé smluvní strany uznávány bez dalšího ověření.
2. Listiny, které na území jedné smluvní strany platí za listiny veřejné, požívají také na území druhé smluvní strany důkazní moci veřejných listin.
Č l á n e k 1 3
Náklady právní pomoci
1. Za poskytnutí právní pomoci nebude dožádaná smluvní strana požadovat úhradu žádných nákladů. Smluvní strany nesou samy všechny náklady, vzniklé poskytováním právní pomoci na jejich území.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadujícímu úřadu výši nákladů. Pokud dožadující úřad tyto náklady vybere od osoby povinné k úhradě, zůstanou smluvní straně, která je vybrala.
Č l á n e k 1 4
Informace o právních otázkách
Ministerstvo spravedlnosti nebo Generální prokuratura Československé republiky a Právní komise při radě ministrů Svazu sovětských socialistických republik si navzájem na žádost poskytují informace o právním řádu, který platí nebo platil v jejich státě.
Č l á n e k 1 5
Jazyk
Úřady Československé republiky používají ve vzájemném styku při poskytování právní pomoci českého a slovenského jazyka a úřady Svazu sovětských socialistických republik ruského jazyka.
O d d í l I I
Zvláštní část
H L A V A I
Právní pomoc ve věcech občanských a rodinných
Náklady řízení
Osvobození od žalobní jistoty
Č l á n e k 1 6
Příslušníkům jedné ze smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany, pokud se zdržují na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku bydliště, pobyt nebo sídlo.
Č l á n e k 1 7
1. Byla-li účastníkům osvobozeným od složení žalobní jistoty ve smyslu článku 16 této Smlouvy uložena na území jedné smluvní strany povinnost k náhradě nákladů řízení, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně exekuci k vymáhání těchto nákladů.
2. Náklady řízení jsou i náklady potvrzení, překladu a ověření, uvedené v článku 18 této Smlouvy.
Č l á n e k 1 8
1. Soud, který povoluje exekuci pro náklady řízení, omezí své zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.
2. K žádosti o povolení exekuce se připojí opis rozhodnutí o nákladech, ověřený soudem první stolice, a potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.
3. Proti rozhodnutí o povolení exekuce jsou přípustné opravné prostředky podle práva platného pro rozhodující soud.
4. Doklady uvedené v odstavci 2 tohoto článku musí být připojeny s překladem pořízeným podle článku 9 odstavce 2 této Smlouvy do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má exekuce vykonat.
Č l á n e k 1 9
Návrh na povolení exekuce, která se má vykonat na území druhé smluvní strany, lze podat u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech, nebo u soudu, který ve věci rozhodl v prvé stolici. Tento soud zašle návrh příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem uvedeným ve článku 3 této Smlouvy.
Č l á n e k 2 0
Náklady potvrzení, překladu a ověření písemností podle článku 18 této Smlouvy určí soud, který ve věci jednal v první stolici nebo soud příslušný k povolení exekuce. Soud příslušný k povolení exekuce určí i exekuční náklady.
Osvobození od soudních poplatků a záloh
Č l á n e k 2 1
Příslušníkům jedné smluvní strany se poskytuje na území druhé smluvní strany osvobození od poplatků a záloh za týchž podmínek a v témže rozsahu jako vlastním příslušníkům.
Č l á n e k 2 2
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných, výdělkových a majetkových vydá příslušný úřad smluvní strany, na jejímž území má navrhovatel bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li navrhovatel na území té které smluvní strany bydliště nebo pobyt, postačí potvrzení vydané příslušným diplomatickým nebo konsulárním úřadem jeho státu.
3. Justiční úřad, který rozhoduje o návrhu na osvobození od poplatků a záloh, může požádat o další objasnění.
Č l á n e k 2 3
1. Příslušník jedné smluvní strany, který chce navrhnout osvobození od poplatků a záloh u justičního úřadu druhé smluvní strany, může tento návrh prohlásit do protokolu u justičního úřadu příslušného podle svého bydliště nebo pobytu. Justiční úřad zašle protokol spolu s potvrzením podle článku 22 odstavce 1 této Smlouvy a spolu s ostatními doklady předloženými navrhovatelem justičnímu úřadu druhé smluvní strany.
2. Zároveň se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a záloh se může podat do protokolu návrh na zahájení řízení o žalobě nebo jiného řízení.
Osobní a rodinné právo
Č l á n e k 2 4
Způsobilost k právním úkonům
Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní strany, jíž je osoba příslušníkem.
Č l á n e k 2 5
Uznání rozhodnutí o rozvodu a o neplatnosti manželství
Pravomocná rozhodnutí soudů jedné smluvní strany o rozvodu a neplatnosti (o vzniku) manželství ohledně občanů smluvních stran budou uznána na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže žádný soud druhé smluvní strany předtím v téže věci pravomocně nerozhodl.
Toto ustanovení se vztahuje i na rozhodnutí vydaná předtím, než tato Smlouva nabyla účinnosti.
Popření a zjištění otcovství
Č l á n e k 2 6
Popření a zjištění otcovství a otázku, zda dítě pochází z určitého manželství, je nutno rozhodnout podle právního řádu smluvní strany, jejíž občanství dítě získalo narozením.
Č l á n e k 2 7
Právní poměry mezi dítětem narozeným mimo manželství a jeho matkou na straně jedné a otcem na straně druhé se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
Č l á n e k 2 8
K popření a zjištění otcovství a ke zjištění, zda dítě pochází z určitého manželství, je příslušný soud smluvní strany, jejíž právní řád je rozhodný podle článku 26 této Smlouvy.
Má-li navrhovatel i odpůrce bydliště na území jedné ze smluvních stran, jest i soud této smluvní strany příslušný k rozhodnutí o popření a zjištění otcovství a o zjištění, zda dítě pochází z určitého manželství, za zachování ustanovení článku 26 této Smlouvy.
Č l á n e k 2 9
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičního úřadu smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
2. Justiční úřady jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také provést řízení o důkazu smrti na návrh osob žijících na území této smluvní strany, jestliže jejich práva a zájmy se opírají o právní řád této strany.
3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční úřady smluvní strany právního řádu svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
Č l á n e k 3 0
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad příslušníky smluvních stran jsou, pokud dále není stanoveno nic jiného, příslušné úřady smluvní strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.
2. Právní poměr mezi poručníkem nebo opatrovníkem a chráněncem se spravuje právním řádem smluvní strany, jejíž úřad zřídil poručníka nebo opatrovníka.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž příslušníkem je poručník nebo opatrovník.
Č l á n e k 3 1
1. Jsou-li poručenská nebo opatrovnická opatření potřebná v zájmu příslušníka jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo jmění je na území druhé smluvní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez odkladu úřad příslušný podle článku 30 odstavce 1 této Smlouvy.
2. V naléhavých případech může úřad druhé smluvní strany učinit opatření sám, a to podle svého práva, musí však bez odkladu zpravit úřad příslušný podle článku 30 odstavce 1 této Smlouvy. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí úřadu uvedeného v článku 30 odstavci 1 této Smlouvy.
Č l á n e k 3 2
1. Úřad příslušný podle článku 30 odstavce 1 této Smlouvy může přenést poručenství nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní strany, jestliže chráněnec má na území této smluvní strany bydliště, pobyt nebo jmění. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, když dožádaný úřad poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující úřad o tom zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1 tohoto článku poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle zákonů svého státu. Užije však, pokud jde o způsobilost k právům a k povinnostem nebo o způsobilost k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž příslušníkem je chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn, může však udělit přivolení k uzavření manželství, jehož je třeba podle práva strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.
Č l á n e k 3 3
Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je nutné opatřit při osvojení nebo jeho zrušení i přivolení této smluvní strany.
3. Je-li dítě osvojeno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany, druhý pak občanem druhé smluvní strany, musí osvojení nebo jeho zrušení být v souladu s právním řádem obou smluvních stran.
4. Příslušným k řízení o osvojení nebo o jeho zrušení je úřad smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. V případě odstavce 3 tohoto článku je příslušný úřad té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli své společné bydliště nebo pobyt.
Č l á n e k 3 4
Zasílání matričních listin a jiných dokladů
Každá ze smluvních stran se zavazuje zasílat druhé smluvní straně na žádost podanou diplomatickou cestou doklady o zápisech v matrikách, doklady o vzdělání, o délce zaměstnání i jiné doklady, týkající se osobních práv a zájmů občanů druhé smluvní strany.
Uvedené doklady zasílají se druhé smluvní straně diplomatickou cestou bez překladu a bezplatně.
Dědictví
Č l á n e k 3 5
Zásada rovného postavení
Příslušníci jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, a o právu, které se tam má uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým právem takového majetku a práva, postavení na roveň příslušníkům druhé smluvní strany, žijícím na jejím území. Jmění a práva přecházejí na ně za stejných podmínek jako na vlastní příslušníky druhé smluvní strany, žijící na jejím území.
Č l á n e k 3 6
Dědická způsobilost
1. Dědické právo k movitému jmění spravuje se právním řádem té smluvní strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti.
2. Dědické právo k nemovitému jmění spravuje se právním řádem té strany, na jejímž území je jmění.
Č l á n e k 3 7
Odúmrť
Movitá odúmrť připadne státu, jehož občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovitá odúmrť pak státu, na jehož území nemovitost leží.
Č l á n e k 3 8
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy projev učinil. Toto právo je také rozhodné pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
2. Forma závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, byl-li zachován právní řád smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Toto ustanovení platí i pro zrušení závěti.
Č l á n e k 3 9
Pravomoc
1. Movité dědictví projednají bez újmy ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Nemovité dědictví projednávají justiční úřady smluvní strany, na jejímž území je dědictví.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i o sporech, které vzniknou z dědických nároků.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka justiční úřad této smluvní strany.
Č l á n e k 4 0
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konsulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a o jeho bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zdali tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel mimo území obou smluvních stran, zanechal jmění na území jeho státu.
2. Doví-li se diplomatický nebo konsulární úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Č l á n e k 4 1
Oprávnění diplomatického nebo konsulárního úřadu
při projednávání dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné ze smluvních stran, jsou členové diplomatického nebo konsulárního úřadu druhé smluvní strany oprávněni zastupovat před justičními nebo jinými úřady vlastní příslušníky, pokud jsou nepřítomni a neustanovili si jiného zmocněnce; zvláštní plné moci není třeba.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany cestou územím druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe pro vlastní potřebu, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Č l á n e k 4 2
Otevření závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný justiční úřad smluvní strany, na jejímž území je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu o stavu a obsahu závěti, podle okolností ověřený opis protokolu o vyhlášení závěti a na žádost i prvopis závěti je třeba zaslat justičnímu úřadu státu zůstavitele nebo justičnímu úřadu druhé smluvní strany, který ve věci koná řízení.
Č l á n e k 4 3
Opatření k zajištění dědictví
1. Úřady obou smluvních stran učiní podle svého práva opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
2. O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, je třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konsulární úřad druhé smluvní strany, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Na návrh diplomatického nebo konsulárního úřadu je třeba opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku změnit, zrušit nebo odložit.
Na žádost diplomatického nebo konsulárního úřadu se mu odevzdá movité dědictví a doklady zemřelého.
Č l á n e k 4 4
Vydání dědictví
Jestliže po projednání dědictví na území jedné smluvní strany připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví dědicům, jejichž bydliště, pobyt nebo sídlo je na území druhé smluvní strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek jeho prodeje diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu této smluvní strany pod podmínkou, že
a) | státní notářství vyzvalo, jestliže je to předepsáno právním řádem státu, kde se nachází dědictví, věřitele zůstavitele, aby do 3 měsíců přihlásili své pohledávky; |
b) | veškeré dědické dávky a všechny přihlášené pohledávky byly zajištěny a zaplaceny; |
c) | příslušné úřady daly souhlas k vývozu dědických kusů nebo převodu výtěžku jejich prodeje. |
Č l á n e k 4 5
Uznání rozhodnutí v občanskoprávních a rodinných
věcech za vykonatelná
Obě smluvní strany uznávají za vzájemně vykonatelná:
a) | pravomocná rozhodnutí justičních úřadů v občanskoprávních věcech a ve věcech rodinného práva, jakož i rozhodnutí orgánů poručenství a opatrovnictví, spadajících do jejich příslušnosti, která byla vydána na území druhé smluvní strany o právních poměrech vzniklých po nabytí účinnosti této Smlouvy; |
b) | vykonatelná pravomocná soudní rozhodnutí trestních soudů v občanskoprávních nárocích poškozeného. |
Výkon soudních rozhodnutí v občanskoprávních a rodinných věcech
Č l á n e k 4 6
1. K projednání návrhu na povolení exekuce je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.
2. Návrh na povolení exekuce je třeba podat u soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici. Návrh, který byl podán u soudu, který rozhodl ve věci prvé stolice, je třeba postoupit soudu, který je příslušný, aby o návrhu rozhodl.
3. Náležitosti návrhu se spravují právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.
4. K návrhu je třeba připojit překlad do jazyka dožádané smluvní strany, ověřený podle článku 9 odstavce 2 této Smlouvy.
Č l á n e k 4 7
K návrhu na povolení exekuce je třeba připojit:
a) | úplné vyhotovení rozhodnutí, veřejnou listinu o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci, pokud to z vyhotovení rozhodnutí nevyplývá; |
b) | potvrzení, z něhož vychází najevo, že alespoň jedno předvolání o zahájení řízení bylo včas a náležitým způsobem doručeno účastníku, který nevstoupil do řízení; |
c) | ověřené překlady listin uvedených pod písm. a), b) tohoto článku, pořízené podle článku 9 odstavce 2 této Smlouvy. |
Č l á n e k 4 8
Má-li soud při povolování exekuce pochybnosti, může navrhovatele vyzvat, aby se vyjádřil, nebo mu uložit, aby odstranil vady návrhu. Může také o návrhu slyšet dlužníka a požádat o objasnění soud, který rozhodnutí vydal.
Č l á n e k 4 9
1. O exekuci platí právní řád smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.
2. Dlužník může uplatnit u soudu, který rozhoduje o povolení exekuce, i námitky proti její přípustnosti a proti nároku zjištěnému v rozhodnutí, pokud je to přípustné podle práva smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.
Č l á n e k 5 0
O soudních nákladech spojených s exekucí platí předpisy smluvní strany, kde má být rozhodnutí vykonáno.
Č l á n e k 5 1
Odepření uznání a výkonu soudních rozhodnutí
v občanskoprávních a rodinných věcech
Uznání soudních rozhodnutí nebo povolení exekuce může být odepřeno:
a) | jestliže navrhovatel nebo odpůrce nevstoupil do řízení, protože jemu nebo jeho zmocněnci nebylo včas a náležitým způsobem doručeno předvolání o zahájení řízení anebo stalo-li se doručení jen veřejnou vyhláškou nebo způsobem, který se odchyluje od ustanovení této Smlouvy; |
b) | jestliže je soudní rozhodnutí v rozporu s pravomocným předchozím rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky, o témže nároku a z téhož důvodu soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána. Toto ustanovení se však nevztahuje na případy, ve kterých se podstatně změnily skutečnosti, na jejichž základě uvedené předchozí soudní rozhodnutí určilo obsah nebo čas plnění. |
Č l á n e k 5 2
Společná ustanovení
Ustanovení článků 45 až 51 této Smlouvy o soudních rozhodnutích se užije obdobně i na smíry uzavřené před justičními úřady.
H L A V A I I
Právní pomoc ve věcech trestních
Č l á n e k 5 3
Povinnost k vydání
1. Smluvní strany se zavazují, že si na žádost vzájemně budou vydávat k provedení trestního řízení anebo k výkonu trestu osoby, které jsou na jejich území.
2. Vydání je přípustné pouze pro trestný čin, za který může být uložen podle právního řádu obou smluvních stran trest odnětí svobody přesahující jeden rok nebo trest vyšší (dále jen extradiční trestný čin).
Č l á n e k 5 4
Odepření vydání
K vydání nedojde, jestliže:
a) | vyžadovaná osoba je státním příslušníkem dožádané smluvní strany; |
b) | trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany; |
c) | podle práva dožádané smluvní strany trestní stíhání nemůže být zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán, protože nastalo promlčení nebo tomu brání jiný zákonný důvod; |
d) | stíhání je vyhrazeno výlučně justičním úřadům dožádané smluvní strany; |
e) | proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen rozsudek, který nabyl právní moci, anebo vydáno rozhodnutí, jímž bylo řízení pravomocně skončeno. |
Č l á n e k 5 5
Povinnost k zahájení trestního stíhání.
1. Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé strany zavede podle vlastních právních předpisů trestní stíhání svých občanů, kteří jsou podezřelí, že na území druhé smluvní strany spáchali extradiční trestný čin.
2. K žádosti se připojí pamětní spis a všechny údaje a důkazy o trestném činu, které jsou po ruce.
3. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o výsledku trestního řízení, a dojde-li k pravomocnému rozsudku, zašle jeho opis.
Č l á n e k 5 6
Způsob styku
Ve věcech vydání a převzetí trestního stíhání stýká se navzájem ministerstvo spravedlnosti nebo Generální prokuratura Československé republiky s Prokuraturou Svazu sovětských socialistických republik.
Č l á n e k 5 7
Žádost o vydání
K žádosti o vydání se připojí:
a) | prvopis nebo ověřený opis zatýkacího rozkazu a k žádosti o vydání k výkonu trestu prvopis nebo ověřený opis pravomocného rozsudku; tyto doklady musí obsahovat údaje o skutkové podstatě trestného činu, zejména o místě a době spáchání činu a jeho právní kvalifikaci; byla-li trestným činem způsobena hmotná škoda, je nutno uvést její výši; |
b) | text zákona dožadující smluvní strany, podle něhož se trestnost posuzuje; |
c) | údaje o výši neodpykaného trestu v případě, že se žádá o vydání odsouzeného, který již část trestu odpykal; |
d) | pokud možno údaje o občanství osoby, o jejíž vydání se žádá, listiny a doklady o jejím bydlišti nebo pobytu a údaje o jejích osobních poměrech, jakož i její popis, fotografie a otisky prstů. |
Č l á n e k 5 8
Dodatečná objasnění
1. Vzniknou-li pochybnosti, zda se jedná o extradiční trestný čin nebo neobsahuje-li žádost o vydání všechny další nutné údaje, může dožádaná smluvní strana požádat o její doplnění, k čemuž určí lhůtu od jednoho do dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena na žádost dožadující strany.
2. Nepředloží-li dožadující smluvní strana ve stanovené lhůtě dodatečné údaje, může dožádaná smluvní strana zatčenou osobu propustit.
Č l á n e k 5 9
Vydávací vazba
Po dojití žádosti o vydání učiní dožádaná smluvní strana bez odkladu opatření k zatčení vyžadované osoby s výjimkou těch případů, kdy k vydání nemůže dojít.
Č l á n e k 6 0
Předběžné zatčení
1. Předběžně může být zatčena osoba, o jejíž zatčení bylo požádáno již před dojitím žádosti o vydání; žádost musí obsahovat odvolání na zatýkací rozkaz nebo na pravomocné soudní rozhodnutí a poukaz na to, že žádost o vydání bude předložena dodatečně. Žádost o předběžné zatčení může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
2. Také bez žádosti podle odstavce 1 tohoto článku může být vzata do vazby osoba, která je důvodně podezřelá, že spáchala na území druhé smluvní strany extradiční trestný čin.
3. O předběžném zatčení je třeba druhou smluvní stranu ihned uvědomit.
Č l á n e k 6 1
Propuštění z vazby, nedojde-li žádost o vydání
1. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 60 odstavce 1 této Smlouvy lze propustit na svobodu, nedojde-li doložená žádost o vydání do dvou měsíců od odeslání oznámení o zatčení.
2. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 60 odstavce 2 této Smlouvy lze propustit na svobodu, nedojde-li do jednoho měsíce od odeslání oznámení o zatčení žádost o vydání.
Č l á n e k 6 2
Odklad vydání
Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, stíhána nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být provedení vydání odloženo až do zastavení trestního stíhání nebo do vykonání rozsudku anebo do prominutí trestu.
Č l á n e k 6 3
Dočasné vydání
1. Jestliže odklad vydání podle článku 62 této Smlouvy může mít za následek promlčení nebo jinou závažnou újmu trestního stíhání, může být osoba, o jejíž vydání se žádá, na základě odůvodněné žádosti dočasně vydána.
2. Dočasně vydaná osoba bude vrácena po provedení úkonu trestního stíhání, pro které byla vydána.
Č l á n e k 6 4
Střet žádostí o vydání
Dojdou-li žádosti o vydání více států, rozhodne dožádaná smluvní strana, které z těchto žádostí vyhoví.
Č l á n e k 6 5
Meze stíhatelnosti vydané osoby
1. Vydanou osobu nelze bez souhlasu dožádané smluvní strany trestně stíhat, potrestat ani vydat třetímu státu pro trestný čin spáchaný před vydáním, na který se vydání nevztahuje.
2. Souhlasu není třeba, jestliže vydaná osoby do jednoho měsíce po skončení trestního stíhání, a byla-li odsouzena, do jednoho měsíce po odpykání nebo prominutí trestu neopustí území dožadující smluvní strany nebo jestliže se tam vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla území dožadující smluvní strany opustit bez svého zavinění.
Č l á n e k 6 6
Vydání
Dožádaná smluvní strana oznámí smluvní straně dožadující místo a dobu vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana osobu, která má být vydána, do jednoho měsíce od stanoveného data vydání, může býti tato osoba propuštěna na svobodu.
Č l á n e k 6 7
Opětovné vydání
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání a vrátí-li se na území dožádané smluvní strany, bude vydána na novou žádost, aniž je třeba znovu předložit doklady podle článků 57 a 58 této Smlouvy.
Č l á n e k 6 8
Sdělení výsledku trestního řízení
Smluvní strany sdělí si navzájem výsledky trestního řízení proti vydané osobě. Bylo-li proti vydané osobě vyneseno pravomocné soudní rozhodnutí, zašle se též jeho opis.
Č l á n e k 6 9
Průvoz
1. Na žádost povolí smluvní strana provézt svým územím osoby, které třetí stát vydal druhé smluvní straně.
2. Žádost o průvoz se podává a projednává jako žádost o vydání.
3. Smluvní strany nejsou povinny povolit průvoz osob, k jejichž vydání nemůže dojít podle této Smlouvy.
Č l á n e k 7 0
Dodání osob ve vazbě
1. Jsou-li obeslaní svědci na území dožádané smluvní strany ve vazbě, mohou orgány uvedené v článku 56 této Smlouvy nařídit jejich dopravení na území dožadující smluvní strany pod podmínkou, že tam budou drženi ve vazbě a po výslechu co nejdříve vráceni.
2. Mají-li být vyslechnuty osoby, které jsou ve vazbě třetího státu, jako svědci, povolí orgány dožádané smluvní strany uvedené v článku 56 této Smlouvy průvoz územím svého státu se zachováním ustanovení článku 8 této Smlouvy.
Č l á n e k 7 1
Vydání věci
1. Smluvní strany se zavazují, že si navzájem vydají:
a) | věci, které byly získány extradičním trestným činem, nebo jejich protihodnotu; |
b) | věci, které mohou mít význam jako důkazní prostředky v trestním řízení, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu. |
2. Potřebuje-li dožádaná smluvní strana věci, o jejichž vydání se žádá, jako důkazní prostředky v trestním řízení, může být jejich vydání odloženo až do doby, kdy řízení skončí.
3. Práva třetích osob k těmto věcem zůstávají nedotčena. Po ukončení trestního řízení musí být tyto věci bezplatně vráceny smluvní straně, která je vydala.
Č l á n e k 7 2
Odmítnutí právní pomoci ve věcech trestních
Právní pomoc ve věcech trestních se neposkytuje, jestliže:
a) | právní pomoc je žádána ohledně činu, který není podle práva dožádané smluvní strany trestný; |
b) | právní pomoc má být poskytnuta o trestném činu, pro který vydání není přípustné. |
Č l á n e k 7 3
Sdělování odsouzení
Smluvní strany budou si navzájem každý rok podávat zprávy o pravomocných rozsudcích vynesených soudy jedné smluvní strany proti občanům druhé smluvní strany a současně učiní opatření k zasílání otisků prstů odsouzených, pokud je to možné.
O d d í l I I I
Závěrečná ustanovení
Č l á n e k 7 4
Ratifikace
Tato Smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve v Praze.
Č l á n e k 7 5
Účinnost
1. Tato Smlouva nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních listin. Zůstane v platnosti pět let ode dne, kdy nabude účinnosti.
2. Nevypoví-li žádná ze smluvních stran tuto Smlouvu alespoň 6 měsíců před skončením této doby, prodlužuje se její platnost na neurčito a Smlouva zůstane v platnosti do té doby, dokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví s výpovědní lhůtou jednoho roku.
Č l á n e k 7 6
Autentická vyhotovení
Tato Smlouva byla sepsána ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyku českém a ruském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.
Na doklad toho podepsali zmocněnci obou smluvních stran tuto Smlouvu a opatřili ji svými pečetěmi.
Dáno v Moskvě dne 31. srpna 1957.
Z plné moci presidenta
Československé republiky
V. Škoda v. r.
Z plné moci presidia Nejvyššího sovětu
Svazu sovětských socialistických republik
A. Zacharov v. r.
