33/1959 Sb. znění účinné od 2. 11. 1958

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 5. května 1959

o Úmluvě o vymáhání výživného v cizině

Dne 20. června 1956 byla v New Yorku podepsána Úmluva o vymáhání výživného v cizině.

Úmluva podle svého článku 14 nabyla účinnosti třicátý den po uložení tří ratifikačních listin, tj. dne 25. května 1957.

Vláda schválila Úmluvu dne 23. dubna 1958 a president republiky jí ratifikoval dne 8. září 1958. Československá přístupní listina k Úmluvě byla uložena dne 3. října 1958 u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Úmluva podle svého článku 14 nabyla účinnosti pro Československou republiku třicátý den po uložení přístupní listiny, tj. dne 2. listopadu 1958.

Úmluvou jsou kromě Československé republiky až dosud vázány tato státy: Cejlon, Haiti, Itálie, Izrael, Maroko, Norsko, Švédsko a Guatemala.

Český překlad Úmluvy se uveřejňuje v Příloze Sbírky zákonů.

David v. r.

ÚMLUVA

O VYMÁHÁNÍ VÝŽIVNÉHO V CIZINĚ (čl. 1-21)

Preambule

Majíce na zřeteli nutnost urychleného řešení humánní otázky, která vznikla z toho, že potřebné osoby jsou svou výživou závislé na osobách zdržujících se v cizině,

majíce na zřeteli, že projednávání žalob o výživné nebo vymáhání nároků na ně v cizině působí velké potíže po stránce právní i praktické,

jsouce rozhodnuty vytvořit prostředky pro řešení takových otázek a pro překonání těchto obtíží

smluvní strany se dohodly na těchto ustanoveních:

Čl.1

Účel Úmluvy

Účelem této Úmluvy je usnadnit vymáhání výživného osobě, nadále nazývané "navrhovatel", která žije na území jedné ze smluvních stran a uplatňuje nároky vůči jiné osobě, nadále nazývané "odpůrce", která podléhá soudní pravomoci jiné smluvní strany․ Tohoto účelu má být dosaženo prostřednictvím orgánů nazývaných nadále "odesílající" a "přijímající" orgány.

Prostředky stanovené v této Úmluvě nenahrazují, nýbrž doplňují všechny prostředky, které poskytuje vnitrostátní nebo mezinárodní právo.

Čl.2

Určení orgánů

1.	Každá smluvní strana určí v době, kdy budou uloženy ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, jeden nebo více soudních či správních úřadů, které mají na jejím území působit jako odesílající orgán.
2.	Každá smluvní strana určí v době, kdy budou uloženy ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, veřejný nebo soukromý orgán, který má na jejím území působit jako přijímající orgán.
3.	Každá smluvní strana bezodkladně oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů svá opatření učiněná podle odstavce 1 a 2 a všechny změny, které by v tomto směru napříště nastaly.
4.	Odesílající a přijímající orgány mohou být v přímém styku s odesílajícími a přijímajícími orgány ostatních smluvních stran.

Čl.3

Podání žádosti odesílajícímu orgánu

1.	Žije-li navrhovatel na území jedné smluvní strany, nadále nazývané "stát navrhovatele" a odpůrce je podřízen soudní pravomoci jiné smluvní strany, nadále nazývané "stát odpůrce", může se navrhovatel obrátit na odesílající orgán svého státu se žádostí o vymáhání výživného od odpůrce.
2.	Každá smluvní strana bude informovat generálního tajemníka o dokladech, které jsou obvykle požadovány podle zákona státu přijímajícího orgánu k prokázání nároků na výživné, o způsobu, jakým mají být důkazy předloženy a o ostatních požadavcích, které je nutno splnit podle tohoto zákona.
3.	Žádost musí být doložena všemi doklady vztahujícími se k věci, které budou obsahovat v případě potřeby plnou moc pro přijímající orgán, aby jednal jménem navrhovatele nebo ustanovil jinou osobu, která by jednala jménem navrhovatele. Žádost má být také doložena fotografií navrhovatele a pokud je to možné, fotografií odpůrce.
4.	Odesílající orgán učiní všechny vhodné kroky k zajištění toho, že bude vyhověno požadavkům zákona státu přijímajícího orgánu; s výhradou ustanovení tohoto zákona musí žádost obsahovat: a) plné jméno, adresu, datum narození, občanství a zaměstnání navrhovatele a jméno a případně adresu jeho zákonného zástupce; b) plné jméno odpůrce a pokud je to navrhovateli známo, jeho adresy za posledních pět let, datum narození, občanství a zaměstnání; c) podrobné objasnění důvodů a předmětu žádosti, jakož i všechny ostatní příslušné informace týkající se např. majetkových a rodinných poměrů navrhovatele i odpůrce.

Čl.4

Zasílání dokladů

1.	Odesílající orgán zašle doklady přijímajícímu orgánu odpůrcova státu, ledaže by byl přesvědčen, že žádost je nepoctivá.
2.	Před odesláním takových dokladů se odesílající orgán přesvědčí, zda mají řádnou formu podle zákona státu navrhovatelova.
3.	Odesílající orgán může sdělit přijímajícímu orgánu své mínění o opodstatněnosti žádosti a může doporučit, aby navrhovateli byla poskytnuta bezplatná právní pomoc a aby byl osvobozen od poplatků.

Čl.5

Zasílání rozsudků a ostatních soudních spisů

1.	Odesílající orgán zašle podle ustanovení článku 4 na žádost navrhovatele každé rozhodnutí, konečné či prozatímní, i každé jiné soudní opatření ohledně placení výživného, které navrhovatel obdržel, příslušnému soudu některé smluvní strany a je-li to nutné a možné, protokol o jednání, na kterém bylo takové rozhodnutí vyneseno.
2.	Rozhodnutí a soudní opatření uvedená v předcházejícím odstavci mohou být zaslána místo dokladů zmíněných v článku 3 nebo k doplnění těchto dokladů.
3.	Řízení podle článku 6 může zahrnovat v souladu se zákonem odpůrcova státu řízení o vydání exequatur nebo o registraci nebo podání nové žaloby založené na rozhodnutí, které bylo předáno podle ustanovení odstavce 1.

Čl.6

Činnost přijímajícího orgánu

1.	Přijímající orgán, který jedná v rozsahu zmocnění daného mu navrhovatelem, podnikne jeho jménem všechny kroky potřebné pro vymáhání výživného, včetně smíru a je-li to nutné, podá žalobu a povede řízení o výživném a podnikne potřebné kroky k vykonání rozsudku, nařízení nebo jakéhokoli jiného soudního rozhodnutí týkajícího se placení výživného.
2.	Přijímající orgán bude průběžně informovat odesílající orgán. Nebude-li mu možno ve věci jednat, sdělí odesílajícímu orgánu důvody, které tomu brání a vrátí mu doklady.
3.	Nehledě k jakýmkoli ustanovením této Úmluvy, řídí se všechny otázky vzniklé v souvislosti s jakoukoli žalobou nebo řízením zákonem státu odpůrcova a zejména mezinárodním právem soukromým tohoto státu.

Čl.7

Dožádání

Jestliže zákony obou dotčených smluvních stran připouštějí dožádání, bude postupováno podle těchto ustanovení:

a) soud projednávající žalobu o výživné může poslat dožádání o další důkazy a doklady buď příslušnému soudu druhé smluvní strany nebo kterémukoli jinému úřadu nebo orgánu určenému druhou smluvní stranou, na jejímž území má být dožádání vykonáno;

b) aby se strany mohly zúčastnit nebo být zastoupeny, je dožádaný úřad povinen uvědomit dotčený přijímající a odesílající orgán, jakož i odpůrce o čase a místě, kdy a kde se má vyžádaný úkon konat;

c) dožádání má být vykonáno s největším urychlením; jestliže dožádání nebude vyřízeno do 4 měsíců od jeho doručení dožadovanému úřadu, budou dožadujícímu úřadu sděleny důvody, pro které nebylo dožádání vyřízeno nebo pro které bylo jeho vyřízení zdrženo;

d) za vyřízené dožádání nebude smět být vyžadována úhrada soudních poplatků nebo výloh jakéhokoli druhu;

e) výkon dožádání může být odepřen jedině:

1. jestliže věrohodnost písemností není nepochybná;

2. jestliže smluvní strana, na jejímž území mělo být dožádání vykonáno, se domnívá, že by tím byla ohrožena její svrchovanost nebo bezpečnost.

Čl.8

Změny soudních rozhodnutí

Ustanovení této Úmluvy platí také pro žádosti o změnu soudních rozhodnutí ve věcech výživného.

Čl.9

Vynětí a osvobození

1.	V řízeních vedených podle této Úmluvy bude s navrhovateli jednáno stejným způsobem a budou požívat stejných úlev od placení poplatků a výloh, jako požívají obyvatelé nebo občané státu, kde je řízení konáno.
2.	Od navrhovatelů nesmí být požadováno, aby poskytli záruku nebo složili peněžitou částku nebo depozitum jako jistotu za náklady nebo jinou jistotu z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nejsou obyvateli.
3.	Odesílající ani přijímající orgány nebudou ukládat žádné poplatky za služby prokázané podle ustanovení této Úmluvy.

Čl.10

Převod peněžních hotovostí

Smluvní strany, podle jejichž zákonů je omezen převod hotovostí do ciziny, přednostně umožní peněžní převody určené k placení výživného nebo ke krytí výloh, které vznikly z jakéhokoli řízení podle této Úmluvy.

Čl.11

Ustanovení o federativních státech

V případě, že jde o stát federativní nebo nejednotný, budou platit tato ustanovení:

a) pokud jde o články této Úmluvy, jejichž provádění spadá pod zákonodárnou pravomoc federálních zákonodárných orgánů, bude federální vláda vázána ve stejném rozsahu jako ty smluvní strany, které nejsou státy federativnímu;

b) pokud jde o články této Úmluvy, jejichž provádění spadá pod zákonodárnou pravomoc dílčích států, provincií nebo kantonů, které nemají podle federální ústavy povinnost činit zákonodárná opatření, oznámí federální vláda co nejdříve, s kladným doporučením, tyto články příslušným orgánům dílčích států, provincií nebo kantonů;

c) federativní stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, poskytne na žádost kterékoli jiné smluvní strany, podanou prostřednictvím generálního tajemníka, údaje o právní úpravě a praxi federace a jejích dílčích částí, týkající se kteréhokoli ustanovení Úmluvy a ukazující, do jaké míry byla tato ustanovení uskutečněna zákonnými nebo jinými opatřeními.

Čl.12

Rozsah územní platnosti

Ustanovení této Úmluvy se vztahují nebo budou použitelná stejnou měrou ve všech nesamostatných územích, svěřeneckých nebo ostatních územích, za jejichž mezinárodní vztahy je smluvní strana odpovědna, ledaže by tato smluvní strana při ratifikaci nebo při přístupu k této Úmluvě prohlásila, že tato Úmluva se nebude vztahovat na jedno nebo více takových území. Každá smluvní strana, která učinila takové prohlášení, může kdykoli později rozšířit závaznost Úmluvy i na taková území, nebo na kterékoli z nich, a to oznámením učiněným generálnímu tajemníku.

Čl.13

Podpis, ratifikace a přístup

1.	Tato Úmluva je otevřena k podpisu do 31. prosince 1956 pro všechny členské státy Organizace spojených národů, pro všechny nečlenské státy, které podepsaly Stanovy Mezinárodního soudního dvora nebo jsou členy odborných organizací, jakož i pro všechny ostatní nečlenské státy, které byly vyzvány Hospodářskou a sociální radou, aby se staly členy Úmluvy.
2.	Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka.
3.	Každý stát uvedený v odstavci 1 tohoto článku bude moci kdykoli přistoupit k této Úmluvě. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka.

Čl.14

Účinnost

1.	Tato Úmluva vstoupí v účinnost 30. den ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přístupu podle článku 13.
2.	Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí, po uložení třetí listiny o ratifikaci nebo o přístupu, vstoupí Úmluva v účinnost 30. dne po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu tohoto státu.

Čl.15

Výpověď Úmluvy

1.	Každá smluvní strana může tuto Úmluvu vypovědět oznámením generálnímu tajemníkovi. Výpověď může být učiněna též pro některá nebo pro všechna území uvedená v článku 12.
2.	Výpověď vstoupí v účinnost jeden rok po dni, kdy oznámení o ní dojde generálnímu tajemníku s tou výjimkou, že se nebude vztahovat na případy v den účinnosti výpovědi nevyřízené.

Čl.16

Řešení sporů

Dojde-li mezi smluvními stranami ke sporu o výkladu nebo použití této Úmluvy a jestliže tento spor nebyl vyřešen jiným způsobem, bude předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Spor bude předložen buď formou oznámení speciální dohody nebo formou jednostranného žalobního podání jedné ze sporných stran.

Čl.17

Výhrady

V případě, že některý stát při ratifikaci nebo uložení listiny o přístupu vznese výhradu k některému článku této Úmluvy, oznámí generální tajemník znění výhrady všem státům, které jsou členy této Úmluvy a ostatním státům uvedeným v článku 13. Každá smluvní strana, která tuto výhradu nepřijme, může v době 90 dnů od oznámení výhrady sdělit generálnímu tajemníkovi, že výhradu nepřijímá; v tom případě Úmluva nevstoupí v účinnost mezi státem, který podal námitky a mezi státem, který učinil výhradu. Každý stát, který přistoupí k Úmluvě později, může učinit takové prohlášení při svém přístupu.

Každá smluvní strana může kdykoli odvolat dříve učiněnou výhradu, o čemž uvědomí generálního tajemníka.

Čl.18

Vzájemnost

Smluvní strana může se dovolávat ustanovení Úmluvy ve vztahu k jiným smluvním stranám jen v tom rozsahu, v jakém je sama Úmluvou vázána.

Čl.19

Oznámení generálního tajemníka

Generální tajemník bude informovat všechny členské státy Spojených národů a nečlenské státy uvedené v článku 13:

a) o zprávách podle článku 2 odst. 3;

b) o informacích obdržených podle ustanovení článku 3 odst. 2;

c) o notifikacích a prohlášeních učiněných podle ustanovení článku 12;

d) o podpisech, ratifikacích a přístupech podle článku 13;

e) o dni, kdy Úmluva vstoupí v účinnost podle článku 14 odst. 1;

f) o výpovědích učiněných podle článku 15 odst. 1;

g) o výhradách a prohlášeních učiněných podle článku 17.

Generální tajemník bude také informovat všechny smluvní strany o žádostech o revizi a odpovědích na tyto žádosti ve smyslu článku 20.

Čl.20

Revize

Každá smluvní strana může kdykoli žádat revizi této Úmluvy notifikací adresovanou generálnímu tajemníkovi.

Generální tajemník zašle tuto notifikaci každé smluvní straně se žádostí, aby mu sdělila během 4 měsíců, zda žádá svolání konference k projednání navrhované revize.

Souhlasí-li většina smluvních stran se svoláním konference, generální tajemník ji svolá.

Čl.21

Uložení Úmluvy a jazyky

Originál této Úmluvy, jejíž texty v jazyce anglickém, čínském, francouzském, ruském a španělském jsou stejně autentické, bude uložen u generálního tajemníka, který zašle její ověřené opisy všem státům uvedeným v článku 13.