Komunální podniky jsou zřizovány národními výbory podle místních (regionálních) potřeb v souladu s jednotným hospodářským plánem.

Zřízení komunálního podniku přísluší národnímu výboru, pod jehož bezprostředním vrchním vedením a dozorem bude podnik provozován (v dalším: "vedoucí národní výbor").

Vedoucí národní výbor stanoví komunálnímu podniku sídlo, název a obor podnikání.

Činnost komunálního podniku je zpravidla zaměřena na uspokojování potřeb obyvatelstva v obvodu vedoucího národního výboru (komunální podniky místní [obecní, městské], okresní a krajské).

Jestliže se provoz komunálního podniku zvýšenou měrou dotýká zájmů obyvatelstva širší oblasti, než je obvod působnosti vedoucího národního výboru, může vedoucí národní výbor přibrat k poradní a pomocné účasti národní výbory v této oblasti (oblastní komunální podnik).

K tomu, aby činnost oblastního komunálního podniku podle odstavce 2 přesahovala hranice okresu, je třeba souhlasu krajského národního výboru; k tomu, aby přesahovala hranice kraje, je třeba souhlasu ministerstva vnitra.

Také u komunálního podniku okresního nebo krajského, jehož provoz se dotýká zvýšenou měrou zájmů obyvatelstva některých obcí nebo okresů v obvodu vedoucího národního výboru, mohou být přibrány podřízené národní výbory k poradní a pomocné účasti.

Vlastníkem majetku komunálního podniku je stát. Komunálnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku komunální podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

V pozemkových knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva se zapisuje jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má komunální podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto podniku․ Zápisy v pozemkových knihách, úředních rejstřících a seznamech o majetku začleněném do komunálního podniku se provedou na návrh podniku podle listin vydaných o začlenění.

Stát svěřuje komunálnímu podniku národní majetek potřebný k tomu, aby mohl plnit své poslání, zejména: 1. začleněním národního majetku, jenž byl podle obecných předpisů svěřen do správy národnímu výboru; 2. začleněním národního majetku přenechaného (přiděleného) k tomu účelu podle předpisů o majetku zkonfiskovaném, znárodněném nebo získaném pro účely pozemkových reforem; 3. začleněním jiného národního majetku, zejména majetku, který se zároveň vyjímá z jiného komunálního podniku nebo z národního podniku podle předpisů o tom platných.

Prostředky k financování investic a provozu svěřuje stát komunálnímu podniku prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství, po případě Fondu bytového hospodářství, podle předpisů o tom platných.

Národní majetek svěřený do správy vedoucího národního výboru se začleňuje do komunálního podniku usnesením tohoto národního výboru.

Začleňuje-li vedoucí národní výbor do komunálního podniku majetek svěřený mu do správy, převede naň také závazky patřící k tomuto majetku. Tyto závazky přecházejí na podnik dnem převzetí tohoto majetku. Přechodem závazků se jich dosavadní dlužník zprošťuje. Přivolení věřitele není potřebí.

Potvrzení o přechodu závazků na komunální podnik podle odstavce 2 vydává vedoucí národní výbor.

O rozsahu znárodnění majetku přenechaného k začlenění do komunálního podniku rozhodne podle předpisů o znárodnění a se zřetelem na potřeby provozu komunálního podniku ministr vnitra v dohodě s věcně příslušným ministrem nebo krajský národní výbor podle jejich zmocnění.

Při určení náhrady za znárodněný majetek začleněný do komunálního podniku, kterou má poskytnout Fond znárodněného hospodářství, je rozhodný stav tohoto majetku v den jeho převzetí komunálním podnikem a stav závazků k němu v tento den náležejících. O tom, zda se náhrada za tento majetek poskytne, o její výši a o způsobu placení rozhodne podle předpisů o znárodnění ministr financí v dohodě s ministrem vnitra a s věcně příslušným ministrem.

Předpisy o znárodnění stanoví, v které závazky vstupuje komunální podnik, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může komunální podnik domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do komunálního podniku, jakož i za kterých podmínek může komunální podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku.

Součástí názvu komunálního podniku je označení "komunální podnik". Tohoto označení smějí užívat jen podniky organisované podle tohoto zákona. V názvu buď vhodným způsobem naznačeno, zda jde o podnik místního, okresního (ústředního, jednotného) nebo krajského národního výboru, po případě o podnik oblastní nebo společný. Podle možnosti buď v názvu naznačen o obor podnikání.

Dosavadní firma podniku, jehož majetek byl z větší části začleněn do komunálního podniku, nebo část firmy takového podniku může být pojata do názvu komunálního podniku bez svolení jinak nutného podle platných předpisů. Provozuje-li dosavadní majitel jiný podnik, musí jeho firmu nebo název přiměřeně upravit, aby se zřetelně lišily od názvu komunálního podniku.

Činnost komunálního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem.

Podnikový plán komunálního podniku je svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu. Podnikový plán podléhá schválení. Orgán, kterému přísluší schvalovat podnikový plán, určí a podrobnosti stanoví směrnicemi ministerstvo vnitra v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvem financí.

Komunální podnik nepotřebuje oprávnění, která by podle předpisů živnostenského nebo jiného práva byla jinak nutná k provozování jeho činnosti podle schváleného podnikového plánu. Komunální podniky však jsou podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících, o obecné bezpečnosti a předpisům o výchově pracujícího dorostu.

Komunální podnik se zapisuje do podnikového rejstříku. V ohlášce k zápisu do rejstříku se podnik odvolá na rozhodnutí, jímž byl zřízen, a sdělí soudu:

ustanovení odstavce 1 platí obdobně také pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.

Z majetku, který má komunální podnik ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

Pro závazky komunálního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval (- 14 odst. 1).

Komunální podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu jsou právně bezúčinná.

K majetkovým částem uvedeným v odstavci 1 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv.

Ze zákazu zcizení a zatížení majetku podle odstavců 1 a 2 mohou orgány vrchního státního vedení a dozoru povolit výjimku. Podrobnosti stanoví Statut ( § 50).

Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 14 odst. 1 zanikají bez náhrady dnem počátku účinnosti tohoto zákona a na příště dnem, kdy takový majetek se začlení do komunálního podniku nebo kdy ho komunální podnik jiným způsobem nabude. Knihovní soud je vymaže na návrh komunálního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

Za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva na majetkových částech uvedených v § 14 odst. 1, upraví vláda nařízením.

Zánik zástavních práv podle odstavce 1 nenastává v případech, kdy komunální podnik nabyl jiného než n árodního majetku, na kterém vázne zástavní právo za závazek zároveň nepřevzatý, a dále v případech, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh ministra vnitra učiněný v dohodě s ministrem financí.

Organisace komunálního podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství a musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.

V komunálním podniku odpovídá každý osobně za splnění úkolů jemu připadajících.

Vedení komunálního podniku a jeho částí přísluší vždy jednomu vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.

V čele komunálního podniku je správce, který vede podnik, zastupuje jej a jedná jeho jménem.

O věcech komunálního podniku rozhoduje správce samostatně, pokud podle zvláštních předpisů nepotřebuje souhlasu nebo schválení nadřízeného orgánu.

Správce je přímo podřízen vedoucímu národnímu výboru a jemu odpovídá za splnění svých povinností. Vedoucí národní výbor může uložit správci, aby k některým opatřením si předem vyžádal jeho souhlas.

V komunálních podnicích, pro něž je zřízeno společné ředitelství (oddíl VI), platí o podřízenosti správce ustanovení § 31.

Správce je jmenován a odvoláván vedoucím národním výborem po vyjádření krajského inspektorátu komunálních podniků ( § 37) a po slyšení krajského orgánu jednotné odborové organisace.

Správcem může být toliko československý občan oddaný lidově demokratickému řádu, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.

Správce nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozpočtu se zájmy komunálního podniku.

Správce slíbí předsedovi vedoucího národního výboru, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu. Slib zároveň potvrdí písemně. Dnem slibu se správce ujímá své funkce a stává se zaměstnancem komunálního podniku, pokud jím nebyl již dříve.

Správce se může své funkce vzdát. Vzdání se stává účinným, jakmile je vedoucí národní výbor vezme na vědomost.

Odvoláním z funkce nebo vzdáním se funkce, jež bylo vzato na vědomí, zaniká správcův pracovním poměr, pokud vedoucí národní výbor jej neponechal v platnosti. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo možno pracovní poměr zrušit předčasně, přísluší správci plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.

Na jmenování a odvolání správce se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa a při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí ústředního souhlasu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

Vedoucí národní výbor ustanoví z řad zaměstnanců komunálního podniku na návrh správcův jednoho nebo více zástupců, kteří v době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění správce jej zastupují v plném rozsahu jeho pravomoci ve stanoveném pořadí. Na ustanovení správcova zástupce a jeho odvolání se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a při propouštění zaměstnanců.

Správce může v rámci své pravomoci zmocnit ještě další osoby, aby v omezeném a výslovně stanoveném rozsahu jednaly jeho jménem. Takové zmocnění udělí zejména zaměstnancům vedoucím jednotlivé organisační složky komunálního podniku (závody, odbory, provozovny atd.).

Komunální podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého správce a jeho zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě.

Za podnik se podepisuje tak, že k vytištěného nebo kýmkoliv napsanému názvu podniku připojí správce (zástupce) svůj podpis.

Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců komunálních podniků se řídí předpisy platnými pro zaměstnance, na které se vztahuje zákon o státní mzdové politice.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, přijímá zaměstnance a na pracovní místa je zařazuje správce komunálního podniku po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu.

Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců na výsledcích plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících. Do něho plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.

Komunální podnik odvádí podnikovému fondu pracujících jeho podíl do 14 dnů po schválení účetní závěrky. Ministr vnitra může komunálnímu podniku uložit, aby odváděl na tento podíl zálohy.

Komunální podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.

Účetní závěrka komunálního podniku podléhá schválení. Orgán, kterému přísluší schvalovat účetní závěrku, určí a podrobnosti stanoví směrnicemi ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí, státním úřadem plánovacím a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

V čele ředitelství stojí ředitel komunálních podniků. Platí o něm přiměřeně ustanovení o správci komunálního podniku s výjimkou ustanovení § 20 odst. 1.

Zaměstnanci ředitelství se posuzují jako zaměstnanci komunálních podniků.

Činnost ředitelství je zaměřena na splnění plánů podřízených komunálních podniků. Řídí se plánem. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je ředitelství povinno hospodařit. Plán a účetní závěrku ředitelství projednává vedoucí národní výbor a schvaluje je dohlédací národní výbor (úřad).

Rozpočetní náklady ředitelství nekryté jeho rozpočetními výnosy uhradí příslušné komunální podniky podle rozvrhu provedeného vedoucím národním výborem.

Je-li to účelné v zájmu úkolů uložených ředitelství, může mu stát svěřit do správy též majetek.

Pro ředitelství platí přiměřeně ustanovení o komunálních podnicích obsažená v § 7 odst. 1 až 3, § § 8 a 9, § 11 odst. 3, § § 13 až 16, § § 18, 21 a 23, § § 34 až 36, § 37 odst. 1, § 42, § 43 odst. 1 a 2, § § 44 až 46, § 47 odst. 1 a 3, § 48 odst. 1, 2 a 4 a § § 49, 52, 533 a 56. Rovněž platí pro ředitelství přiměřeně ustanovení jiných předpisů vztahujících se na komunální podniky, pokud vláda nestanoví nařízením odchylku.

Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem vnitra nařízením, která ustanovení zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, platí přiměřeně pro ředitelství komunálních podniků, a případné odchylky od ustanovení téhož zákona.

Komunální podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu.

Proti opatřením orgánů vrchního vedení a dozoru státu nemůže se komunální podnik odvolat.

Vrchní vedení komunálních podniků a dozor státu nad nimi ve vyšší stolici (instanční dohled) vykonávají národní výbory nadřízené vedoucímu národnímu výboru (bezprostředně dohlédací, po případě vyšší dohlédací národní výbor) a v nejvyšší stolici ministerstvo vnitra. Orgánům instančního dohledu také náleží dbát o to, aby vedoucí národní výbory plnily úkoly jim uložené.

Dohlédací národní výbor může vedoucímu národnímu výboru udělovat pokyny a vyhradit si, že některá opatření vyžadují jeho souhlasu. Může opatření vedoucího národního výboru změnit nebo zrušit nebo může s jeho vědomím zakročit opatřením vlastním. Oprávnění, jež přísluší bezprostřednímu dohlédacímu národnímu výboru, přísluší také vyššímu dohlédacímu národnímu výboru a ministerstvu vnitra.

Místní příslušnost dohlédacího národního výboru není dotčena tím, že u oblastního komunálního podniku jsou přibrány k poradní a pomocné účasti také národní výbory mimo obvod jeho působnosti.

Krajské národní výbory dbají o to, aby síť komunálních podniků v kraji a jejich činnost byly v souladu s jednotným hospodářským plánem. Ministerstvo vnitra usměrňuje tyto úkoly s hlediska celostátního.

Opatření vedoucího národního výboru, k jehož provedení bude třeba změnit obsah nebo rozsah úkolů svěřených komunálnímu podniku prováděcím plánem jednotného hospodářského plánu, vyžadují vždy souhlasu dohlédacího národního výboru (úřadu). Dříve než udělí tento souhlas, dohlédací národní výbor projedná věc s příslušným plánovacím místem.

Usnesení vedoucího národního výboru, jímž se do komunálního podniku začleňuje majetek nebo přenáší naň závazek z komunálního podniku vyjímá, vyžaduje souhlasu toho dohlédacího národního výboru (úřadu), který schvaluje plán komunálního podniku.

Před každým opatřením dohlédacího národního výboru (úřadu) je třeba slyšet vedoucí národní výbor, pokud není nebezpečí v prodlení.

K úkolům vrchního vedení a dozoru státu nad komunálními podniky náleží také sjednocování a usměrňování jejich podnikové činnosti, péče o jejich účelnou organisaci a odborné vedení provozu a péče o jejich hmotné zásobování (odborné vrchní vedení).

Pro vykonávání odborného vrchního vedení komunálních podniků se zřizují krajské inspektoráty komunálních podniků jako orgány krajských národních výborů a dále ústřední inspektorát komunálních podniků jako orgán ministerstva vnitra a oblastní inspektorát komunálních podniků jako orgán pověřenectva vnitra. Směrnice a pokyny inspektorátů ve věcech odborného vrchního vedení komunálních podniků jsou závazné pro podřízené národní výbory a pro správce komunálních podniků.

Pro obvod ústředního národního výboru hlavního města Prahy se inspektorát komunálních podniků nezřizuje.

V čele inspektorátu stojí inspektor komunálních podniků. Ústředního (oblastního) inspektora jmenuje a odvolává ministr vnitra; krajského inspektora jmenuje a odvolává krajský národní výbor.

O inspektoru komunálních podniků platí přiměřeně ustanovení o správci komunálních podniků s výjimkou ustanovení § 20 odst. 1.

Činnost inspektorátu se řídí plánem. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je inspektorát povinen hospodařit. Plán a účetní závěrku krajského inspektorátu projednává krajský národní výbor a schvaluje je ministerstvo vnitra; ministerstvo vnitra také schvaluje plán a účetní závěrku ústředního (oblastního) inspektorátu.

Je-li to potřebné v zájmu úkolů uložených inspektorátu, může mu stát svěřit do správy též majetek.

Pro inspektoráty platí přiměřeně ustanovení o komunálních podnicích obsažená v § 7 odst. 1 až 3, § § 8 a 9, § 11 odst. 3, § § 13 až 16, § § 18, 21, 23, 28, 34 a 42, § 43 odst. 2 a 3 a § § 44, 45, 52, 53 a 56. Rovněž platí pro inspektoráty přiměřeně ustanovení jiných předpisů vztahujících se na komunální podniky, pokud vláda nestanoví nařízením odchylku. Kde se v takových ustanoveních mluví o vedoucím národním výboru, použije se jich vzhledem ke krajskému inspektorátu přiměřeně o příslušném krajském národním výboru a vzhledem k ústřednímu (oblastnímu) inspektorátu o ministerstvu (pověřenectvu) vnitra.

Vedoucí národní výbor může z komunálního podniku vyjmout majetek a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti; zejména může takový majetek začlenit do jiného svého komunálního podniku.

Vedoucí národní výbor může z komunálního podniku vyjmout závazek a přenést jej na jiný svůj komunální podnik.

Ministr vnitra nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může obdobně podle ustanovení odstavců 1 a 2 provést změny v učlenění komunálních podniků, i když patří různým vedoucím národním výborům, po případě převést komunální podnik z jednoho vedoucího národního výboru na jiný.

Ministr vnitra může vyjmout komunální podnik z organizace podle tohoto zákona a naložit s ním buď ve vlastním oboru působnosti, nebo v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší provádět.

Ministr vnitra může z komunálního podniku vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

Ministr vnitra může v dohodě s ministrem financí přenést na komunální podnik závazky patřící k národnímu majetku.

Přechodem závazků podle § 42 odst. 2 a 3 a § 43 odst. 2 a 3 se jich dosavadní dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

O přechodu závazků na komunální podnik vydává potvrzení vedoucí národní výbor.

Po zrušení komunálního podniku jmenuje vedoucí národní výbor likvidátora. Jmenovaného likvidátora může též odvolat.

Zrušení komunálního podniku i jmenování a odvolání likvidátora ohlásí vedoucí národní výbor k zápisu do podnikového rejstříku.

Likvidátor nebude jmenován, dojde-li při zrušení komunálního podniku k přenesení všech jeho závazků na jiný subjekt.

Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného komunálního podniku jen, pokud o něm nebylo jinak stanoveno podle § 46.

Likvidační přebytek zrušeného komunálního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.

Po skončení likvidace navrhne likvidátor výmaz komunálního podniku z podnikového rejstříku.

Knihy a spisy zrušeného komunálního podniku odevzdá likvidátor vedoucímu národnímu výboru.

Likvidátor je podroben dozoru obdobně podle ustanovení o správci komunálního podniku.

O osobní odpovědnosti likvidátorově a o vymáhání náhrady škody jím způsobené platí přiměřeně ustanovení § 21.

Zápisy v pozemkových knihách provedené podle dosavadních předpisů pro komunální podniky mohou zůstat nezměněny, dokud zapsaný majetek zůstává ve správě téhož komunálního podniku.

Změna dosavadních knihovních zápisů v pozemkových knihách pro československý stát se provede zpravidla až při příležitosti nejbližšího převodu správy tohoto majetku.

Knihovní zápisy podle odstavce 2 provede knihovní soud podle příslušného správního opatření, a to na návrh komunálního podniku nebo jiného orgánu, na nějž bude správa majetku převedena.

Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti komunálních podniků a o převodech majetku z komunálního podniku, jimiž tento majetek přestává být majetkem národním.

Od nemovitostního poplatku a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí je osvobozen převod nemovitosti, kterého je třeba při dobrovolném zapojení soukromého podniku jako celku do komunálního podniku, jakož i převod nemovitosti družstva na komunální podnik, jestliže družstvo zaniká a veškerý jeho majetek přechází na tento podnik.

Vedoucí národní výbory přizpůsobí organisaci dosavadních komunálních podniků tomuto zákonu nejpozději do tří měsíců ode dne počátku jeho účinnosti. Dokud nebude tato reorganisace provedena, lze přiměřeně používat dosavadních předpisů, pokud by jiný postup přivodil organisační nebo provozní nesnáze.

Funkce členů představenstev komunálních podniků, zřízených podle dosavadních předpisů, zaniknou dnem, kdy vstoupí v účinnost reorganisace těchto podniků (odstavec 1).

Reservní fondy komunálních podniků zřízené podle dosavadních předpisů se převádějí do kmenového jmění těchto podniků dnem 31. prosince 1950.