181/1950 Sb. znění účinné od 28. 12. 1950 do 31. 12. 1956

Zákon zrušen na základě generálního derogačního ustanovení v § 91 odst. 1 zákona č. 55/1956 Sb.

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se tento zákon považuje za výslovně zrušený.

181

Zákon

ze dne 20. prosince 1950

o úpravě nejnižších důchodů dřívějších příjemců

odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1)

Důchody z národního pojištění, které byly do 31. března 1950 odpočivnými (zaopatřovacími) platy z veřejného pensijního zaopatření, se zvyšují s účinností od 1. ledna 1950, a to:

a)	důchod starobní nebo invalidní (bývalé výslužné a obdobné platy) o 200 Kčs měsíčně,
b)	důchod vdovy nebo družky (bývalá vdovská pense nebo zaopatřovací požitek družky) o 150 Kčs měsíčně,
c)	důchod sirotčí (bývalá sirotčí pense) o 100 Kčs měsíčně.

(2)

Zvýšení podle odstavce 1 (jeho část) přísluší jen potud, pokud důchod po zvýšení nepřesahuje, jde-li

a)	o důchod starobní nebo invalidní, 1700 Kčs měsíčně,
b)	o důchod vdovy nebo družky, 1300 Kčs měsíčně,
c)	o důchod sirotčí, 800 Kčs měsíčně․

§ 2.

Starobní a invalidní důchody uvedené v § 1 činí po zvýšení nejméně 9600 Kčs ročně.

§ 3.

Důchodcům, kteří jsou trvale tak bezmocni, že potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšit důchod až o polovinu. Byl-li důchod zvýšen již podle § 1, bere se za základ výpočtu takto zvýšený důchod. Důchod sirotčí lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku.

§ 4.

(1)	Za důchody podle § 1 se nepovažují platy poskytované podle § 22 vládního nařízení č. 380/1938 Sb., o úsporných opatřeních personálních, ve znění vládního nařízení č. 136/1941 Sb. a zákona č. 39/1946 Sb., nebo podle § 83 vládního nařízení č. 210/1947 Sb., o úpravě platových a s nimi souvisících služebních poměrů státních a jiných veřejných zaměstnanců, jakož i poživatelů odpočivných (zaopatřovacích) platů na Slovensku.
(2)	Důchodem se rozumí úhrn bývalých odpočivných (zaopatřovacích) platů s příslušenstvím; nezapočítává se však výchovné, zvláštní přídavek k výchovnému, příspěvky na výchovu a zvýšení odpočivných (zaopatřovacích) platů pro bezmocnost.
(3)	Náleží-li sirotčí důchod několika oprávněným, náleží zvýšení každému z nich; při tom se za důchod považuje poměrná jeho část, stanovená podle počtu hlav.
(4)	Má-li důchodce dva nebo více důchodů, hledí se k úhrnu důchodů. Zvýšení náleží podle ustanovení pro důch odce příznivějších.
(5)	Je-li důchod pozůstalých snížen proto, že jsou částečně zaopatřeni, přísluší zvýšení krácené v poměru, v jakém je snížen důchod; pro zjištění, zda není překročena hranice stanovená v § 1 odst. 2, bere se v počet nesnížený důchod.

§ 5.

Předchozí ustanovení platí přiměřeně pro příjemce pravidelných odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření, které se nestaly důchody národního pojištění.