181/1950 Sb. znění účinné od 28. 12. 1950 do 31. 12. 1956
Zákon zrušen na základě generálního derogačního ustanovení v § 91 odst. 1 zákona č. 55/1956 Sb.
Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se tento zákon považuje za výslovně zrušený.
181
Zákon
ze dne 20. prosince 1950
o úpravě nejnižších důchodů dřívějších příjemců
odpočivných (zaopatřovacích) platů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. (1) Důchody z národního pojištění, které byly do 31. března 1950 odpočivnými (zaopatřovacími) platy z veřejného pensijního zaopatření, se zvyšují s účinností od 1. ledna 1950, a to:
a) důchod starobní nebo invalidní (bývalé výslužné a obdobné platy) o 200 Kčs měsíčně,
b) důchod vdovy nebo družky (bývalá vdovská pense nebo zaopatřovací požitek družky) o 150 Kčs měsíčně,
c) důchod sirotčí (bývalá sirotčí pense) o 100 Kčs měsíčně.
(2) Zvýšení podle odstavce 1 (jeho část) přísluší jen potud, pokud důchod po zvýšení nepřesahuje, jde-li
a) o důchod starobní nebo invalidní, 1700 Kčs měsíčně,
b) o důchod vdovy nebo družky, 1300 Kčs měsíčně,
c) o důchod sirotčí, 800 Kčs měsíčně․
§ 2. Starobní a invalidní důchody uvedené v § 1 činí po zvýšení nejméně 9600 Kčs ročně.
§ 3. Důchodcům, kteří jsou trvale tak bezmocni, že potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšit důchod až o polovinu. Byl-li důchod zvýšen již podle § 1, bere se za základ výpočtu takto zvýšený důchod. Důchod sirotčí lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku.
§ 4. (1) Za důchody podle § 1 se nepovažují platy poskytované podle § 22 vládního nařízení č. 380/1938 Sb., o úsporných opatřeních personálních, ve znění vládního nařízení č. 136/1941 Sb. a zákona č. 39/1946 Sb. , nebo podle § 83 vládního nařízení č. 210/1947 Sb., o úpravě platových a s nimi souvisících služebních poměrů státních a jiných veřejných zaměstnanců, jakož i poživatelů odpočivných (zaopatřovacích) platů na Slovensku.
(2) Důchodem se rozumí úhrn bývalých odpočivných (zaopatřovacích) platů s příslušenstvím; nezapočítává se však výchovné, zvláštní přídavek k výchovnému, příspěvky na výchovu a zvýšení odpočivných (zaopatřovacích) platů pro bezmocnost.
(3) Náleží-li sirotčí důchod několika oprávněným, náleží zvýšení každému z nich; při tom se za důchod považuje poměrná jeho část, stanovená podle počtu hlav.
(4) Má-li důchodce dva nebo více důchodů, hledí se k úhrnu důchodů. Zvýšení náleží podle ustanovení pro důch odce příznivějších.
(5) Je-li důchod pozůstalých snížen proto, že jsou částečně zaopatřeni, přísluší zvýšení krácené v poměru, v jakém je snížen důchod; pro zjištění, zda není překročena hranice stanovená v § 1 odst. 2, bere se v počet nesnížený důchod.
§ 5. Předchozí ustanovení platí přiměřeně pro příjemce pravidelných odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření, které se nestaly důchody národního pojištění.
§ 6. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři práce a sociální péče, financí a národní obrany.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
arm. gen. Dr. Čepička v. r.
Kabeš v. r.
Erban v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck