Tato část upravuje nároky z veřejnoprávního důchodového pojištění v pojistných případech nastalých před 1. říjnem 1948, byl-li pojištěnec pojištěn ve více odvětvích veřejnoprávního důchodového pojištění nebo u více nositelů téhož odvětví pojištění a - pokud se dále nestanoví jinak - nebylo-li dosud o nároku právoplatně rozhodnuto.

Úpravou podle této části zůstává nedotčeno zhodnocení převodních částek vydávaných při přestupech, k nimž došlo před 1. lednem 1929, pokud se dále nestanoví jinak.

O nárocích na pojistné dávky rozhoduje poslední nositel hlavního pojištění (hlavní nositel pojištění) podle předpisů pro něj platných (použivatelných), pokud se tímto nařízením nestanoví jinak.

Hlavní je pojištění, ve kterém byla dokonána čekací doba ( § 3). Byla-li čekací doba dokonána v několika pojištěních, je hlavním pojištění, ve kterém pojištěnec získal v rozhodné době největší počet příspěvkových měsíců z povinného pojištění. Je-li tento počet stejný v několika pojištěních, je hlavním pojištěním poslední z nich. Rozhodnou dobou je posledních 60 kalendářních měsíců, ve kterých byl pojištěnec povinně pojištěn; byl-li povinně pojištěn v době kratší než 60 kalendářních měsíců, rozhoduje tato kratší doba. Hornické pensijní pojištění (dále jen "hornické pojištění") je však hlavním jen, byla-li v něm samotném dokonána čekací doba.

Nebyla-li čekací doba dokonána v žádném pojištění, je hlavním poslední z nich.

Při posuzování čekací doby, zachování a oživnutí nároku a při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro dobrovolné pokračování v pojištění, se přihlíží ke všem započitatelným příspěvkovým dobám získaným ve veřejnoprávním důchodovém pojištění. Příspěvkové doby, které se kryjí, se počítají jen jednou, při čemž povinné pojištění předchází dobrovolné pokračování v pojištění.

Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů jako příspěvkový měsíc a naopak. Zbytek se počítá jako celý příspěvkový měsíc.

Základní částkou invalidního (starobního) důchodu je základní částka hlavního pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v hornickém nebo pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (dále jen "pensijní pojištění"), stanoví se základní částka invalidního (starobního) důchodu tak, že se šedesátina základní částky pensijního pojištění násobí počtem započitatelných příspěvkových měsíců hornického, po případě pensijního pojištění. Částka zjištěná podle předchozí věty však nesmí býti vyšší než základní částka pensijního pojištění, a nebyl-li pojištěnec pojištěn v tomto pojištění, nesmí býti vyšší než zvýšení pevné základní částky v hornickém pojištění; přitom však nesmí býti nižší než základní částka hlavního pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v pensijním pojištění, určí se základní částka důchodu pozůstalých ze základní částky invalidního důchodu poměrem důchodu pozůstalých k invalidnímu důchodu, jak je stanoven zákonem o pensijním pojištění. Základní částka nesmí však býti nižší než základní částka důchodu téhož druhu z invalidního pojištění.

Nebyl-li pojištěnec pojištěn v pensijním pojištění, náleží jako základní částka důchodu pozůstalých základní částka hlavního pojištění; je-li hlavním nositelem pojištění nositel provisního pojištění v českých zemích, náleží jako základní částka vdovského důchodu polovina základní částky hornické provise (hornické plné provise).

Základními částkami provisního pojištění na Slovensku jsou základní částky invalidního pojištění.

Zvyšovací částky náležejí za všechny započitatelné příspěvkové doby ve výměře stanovené předpisy platnými (použivatelnými) pro příslušné odvětví pojištění.

Není-li provisní pojištění pojištěním hlavním, náležejí za příspěvkové doby získané v provisním pojištění v českých zemích zvyšovací částky ve výměře, platné pro plné provise. Zvyšovací částky provisního pojištění na Slovensku činí 18 Kčs ročně za každý příspěvkový měsíc.

Nejsou-li zvyšovací částky důchodu pozůstalých v jednotlivých odvětvích pojištění stanoveny přímo, určí se ze zvyšovacích částek invalidního důchodu poměrem důchodu pozůstalých k důchodu invalidnímu.

Za příspěvkové doby provisního pojištění, jakož i za doby po 30. září 1924, započitatelné v provisním pojištění, zvyšuje se invalidní (starobní) důchod o 16 Kčs ročně za každý příspěvkový měsíc; při tom se odečte zvýšení důchodu, k němuž došlo zhodnocením téže doby podle jiných předpisů. Vdovský důchod a důchod oboustranně osiřelého dítěte se takto zvyšuje o 8 Kčs ročně, důchod ostatních pozůstalých o 4 Kčs ročně. Zvýšení se poskytne od první měsíční splátky po vyhlášení tohoto nařízení na návrh oprávněného; tomu nebrání, že bylo o návrhu oprávněného již právoplatně rozhodnuto.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v invalidním pojištění, náleží věkový příplatek s těmito odchylkami;

Byl-li pojištěnec pojištěn též v pensijním pojištění, náleží zvýšení dávek podle § 177 a) zákona o pensijním pojištění.

Setká-li se nárok na věkový příplatek s nárokem na zvýšení dávky podle odstavce 2, náleží věkový příplatek pouze v částce, o kterou přesahuje toto zvýšení.

Získal-li pojištěnec alespoň 30 příspěvkových měsíců v samotném pensijním pojištění, náleží přídavek podle čl. III vládního nařízení č. 316/1941 Sb., jímž se opětně mění a doplňuje zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, po případě podle čl. IV § 2 zákona č. 70/1948 Sb., o sjednocení některých předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění. Získal-li pojištěnec v samotném pensijním pojištění kratší příspěvkovou dobu, náleží za každý započitatelný měsíc pensijního pojištění třetina tohoto přídavku. Je-li hlavním hornické pojištění, snižuje se tento přídavek o rozdíl mezi základní částkou hornického pojištění a základní částkou pensijního pojištění zvýšenou o roční přídavek podle zákona č. 156/1945 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v invalidním pojištění, náleží zvláštní přídavek podle § 122 c) zákona o invalidním pojištění.

Setká-li se nárok na přídavek podle odstavce 4 s nárokem na zvláštní přídavek podle odstavce 5, náleží přídavek podle odstavce 4 jen v částce, o kterou přesahuje zvláštní přídavek podle odstavce 5.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v pensijním pojištění, náleží zvýšení důchodu ve výši státního příspěvku podle § 176 zákona o pensijním pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též v invalidním pojištění na Slovensku, náleží vždy důchod podle čl. I zákona č. 70/1948 Sb.

Doba pojištění u náhradního pensijního ústavu se posuzuje při stanovení základní částky a zvyšovacích částek jako doba pojištění podle obecných předpisů o pensijním pojištění.

Je-li hlavním nositelem pojištění náhradní pensijní ústav, zvyšuje se důchod, stanovený podle předpisů platných (použivatelných) pro obecného nositele pensijního pojištění jako nositele hlavního, o rozdíl mezi důchodem podle stanov náhradního pensijního ústavu a důchodem, který by náležel ze samotného pensijního pojištění podle obecných předpisů. Nezískal-li pojištěnec v tomto pojištění samotném 60 příspěvkových měsíců, zjistí se, o jakou částku by se důchod zvýšil, kdyby bylo získáno 60 příspěvkových měsíců v pensijním pojištění. Zvýšení důchodu se pak vypočte tak, že se tato částka dělí šedesáti a násobí počtem příspěvkových měsíců získaných v pensijním pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též u náhradního pensijního ústavu se sídlem v českých zemích, který není hlavním nositelem, zvyšuje se důchod stanovený podle předchozích ustanovení o částku, odpovídající případnému rozdílu mezi převodní částkou podle stanov tohoto ústavu a úhradovým podílem obecného nositele pensijního pojištění podle stavu ke dni výstupu z tohoto pojištění. Tato částka se stanoví podle početních podkladů nositele pensijního pojištění.

Byl-li pojištěnec pojištěn též u náhradního pensijního ústavu se sídlem na Slovensku ( § 12 odst. 2 a 3), který není hlavním nositelem, platí pro zvýšení důchodu obdobně ustanovení odstavce 2.

Zemřel-li pojištěnec, aniž dokonal čekací dobu v některém ze zúčastněných odvětví pojištění ( § 3), náleží odbytné podle předpisů platných pro poslední pojištění, v němž jsou splněny podmínky pro jeho přiznání.

Výbavné, na něž vznikl nárok podle tohoto nařízení ( § 3), nesmí býti nižší než výbavné, které by náleželo, kdyby hlavním pojištěním bylo jiné ze zúčastněných pojištění, v němž samotném byla dokonána čekací doba.

Získala-li pojištěnka do dne sňatku méně než 60, avšak více než 29 příspěvkových měsíců započitatelných do čekací doby, náleží jí výbavné podle předpisů platných do 30. září 1948 v českých zemích.

Získala-li osoba v době, v níž požívala invalidního nebo starobního důchodu, další příspěvkovou dobu povinného pojištění u jiného nositele pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu u tohoto nositele, vzniká z nového pojištění nárok jen na zvyšovací částky k dosavadnímu důchodu; dokonání čekací doby v novém pojištění se nevyžaduje.

Zvyšovacími částkami podle odstavce 1 se u náhradního pensijního ústavu rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.

Zanikne-li požitek důchodu, jakož i požitek zvyšovacích částek, poskytovaných podle odstavců 1 a 2, z jiného důvodu než úmrtím důchodce, přihlédne se při rozhodování o nároku v novém pojistném případě i k příspěvkové době, za niž byly vypláceny zvyšovací částky podle odstavců 1 a 2.

Pojištění u Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců Československých státních drah (hlavní oddělení) a u fondů pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců se při provádění tohoto nařízení považuje za pojištění u nositele invalidního pojištění.

Pojištění u Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců Československých státních drah (pensijní oddělení), u Pensijního fondu pro zaměstnance Národního divadla v Praze a nositelů pojištění podle vládního nařízení č. 33/1933 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, se při provádění tohoto nařízení považuje za pojištění u náhradních ústavů pensijního pojištění.

Pojištění podle § 124 zákona o pensijním pojištění a pensijní pojištění na vyšší dávky podle nařízení Slovenské národní rady č. 17/1946 Sb. n. SNR, o pensijním pojištění některých soukromých zaměstnanců na vyšší dávky, se posuzuje při provádění tohoto nařízení jako pojištění u náhradních ústavů.

Tato část upravuje nároky osob,

vznikl-li jim v době mezi 1. březnem 1940 a 30. zářím 1948 nárok na dávku z veřejnoprávního důchodového pojištění nebo nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření.

Za osoby účastné veřejného pensijního zaopatření se považují osoby, které byly vyňaty z veřejnoprávního důchodového pojištění proto, že jim byly v jejich zaměstnání zaručeny normální (rovnocenné) pensijní nároky (dále jen "vyňaté zaměstnání").

Úpravou podle této části zůstává nedotčeno zhodnocení převodních částek vydávaných při přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a veřejnoprávním důchodovým pojištěním, k nimž došlo před 1. březnem 1940, pokud se dále nestanoví jinak.

Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly ( § 14 odst. 1 č. 2), započte nositel pensijního pojištění

Doba vyňatého zaměstnání se započte u nositele pensijního pojištění ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření. Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.

Uplatnil-li zaměstnanec po vstupu do vyňatého zaměstnání právo na doplnění částky, vydávané podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, na výši potřebnou k započtení celé doby, je zaměstnavatel povinen vydati nositeli pensijního pojištění pojistně matematickou hodnotu částky, zaplacené zaměstnancem na tento doplatek.

Přijal-li zaměstnavatel za zaměstnance přestoupivšího od nositele veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření částky, které odpovídají nárokům převyšujícím nároky z pensijního pojištění, je povinen odevzdati tyto částky nositeli pensijního pojištění, zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření.

Zaměstnavatel je povinen vydati částky podle ustanovení odstavců 3 a 4, pokud se tak již nestalo, do šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení s 5% úroky. Nositel pensijního pojištění použije těchto částek k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) a ostatních dávek stanovených zákonem o pensijním pojištění podle schválených sazeb. Nestačí-li tyto částky ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) ve výši 200 Kčs ročně, vydají se pojištěnci.

Přestoupila-li osoba, která byla pojištěna ve veřejnoprávním důchodovém pojištění a nepoužívá důchodu invalidního nebo starobního, do vyňatého zaměstnání se jí do doby rozhodné pro nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy a pro jejich výměru doba získaná v pojištění podle ustanovení odstavce 2.

O zjištění délky započaté doby a o jejím hodnocení platí obdobně ustanovení § § 4 až 12 vládního nařízení č. 273/1937 Sb., o použití převodních částek veřejnoprávního pojištění (zaopatření) ve službě vyňaté z pojistné povinnosti pensijní, s těmito odchylkami:

Doba veřejnoprávního důchodového pojištění se započte ke dni vstupu do vyňatého zaměstnání, a byl-li zaměstnanec ustanoven v pragmatikálním (regulovaném) služebním poměru se zpětnou platností, ke dni doručení jmenovacího dekretu. Byl-li z pojištění přiznán invalidní starobní důchod, započte se uvedená doba ke dni zániku nároku na tento důchod.

Ke dni započtení uvedenému v odstavci 3 zanikají nároky na dávky z veřejnoprávního důchodového pojištění.

Vznikl-li zaměstnanci ustanovenému se zpětnou platností nárok na odpočivné platy z veřejného pensijního zaopatření, započtou se na tyto platy částky, které mu byly již vyplaceny na dávkách veřejnoprávního důchodového pojištění za tutéž dobu. To platí obdobně o nárocích pozůstalých po takovém zaměstnanci.

Získala-li osoba, požívající odpočivného (zaopatřovacího) platu z vyňatého zaměstnání, příspěvkovou dobu veřejnoprávního důchodového pojištění a splnila-li také podmínky pro přiznání důchodu z tohoto pojištění, vzniká jí nárok jen na zvyšovací částky; dokonání čekací doby se nevyžaduje.

Zvyšovacími částkami v pojištění u náhradního ústavu se rozumí zvýšení, které náleží podle stanov za příspěvkové měsíce přesahující 120.

Nárok na zvyšovací částky nevznikne, činí-li jejich úhrn méně než 300 Kčs ročně.

Došlo-li k přestupu z veřejnoprávního důchodového pojištění do veřejného pensijního zaopatření ( § 14 odst. 1 č. 1), je nositel pojištění povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data, celkovou dobu pojištění a úhrn pojistného jí odpovídající.

Zaniknou-li nároky z veřejného pensijního zaopatření ( § 14 odst. 1 č. 2), je dřívější zaměstnavatel povinen oznámiti na požádání nositeli pensijního pojištění do 6 měsíců osobní data zaměstnancova, dobu započitatelnou podle ustanovení § 15 a ostatní skutečnosti rozhodné pro její započtení.

Došlo-li k přestupu zaměstnance mezi nositeli veřejného pensijního zaopatření navzájem, je dřívější zaměst navatel povinen oznámiti na požádání novému zaměstnavateli do 6 měsíců osobní data zaměstnancova a dobu započitatelnou podle § 17.

Odpočivné (zaopatřovací) platy, jež byly určeny jinak, než jak stanoví § 16, se na žádost oprávněného přepočtou s platností od 1. října 1948.

Částky, o které zaměstnanec (pozůstalí po něm) zaplatil před vyhlášením tohoto nařízení na doplnění převodní částky ( § 15 odst. 3) více, než vyplývá z přepočtení podle odstavce 1, se nevracejí.

Částky vydané před účinností tohoto nařízení podle dosavadních předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) zůstávají u nositele pojištění (zaopatření), který je přijal.

Předpisy o povinnosti nositelů veřejnoprávního důchodového pojištění a zaměstnavatelů osob ve vyňatém zaměstnání vydávati při vzájemných přestupech úhradové částky za nároky převyšující výměru podle obecných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění zůstávají nedotčeny.

Byl-li zaměstnanec vyňat z veřejnoprávního důchodového pojištění se zpětnou platností před účinností tohoto nařízení a došlo-li proto ke zrušení pojištění a k vrácení pojistného za dobu ode dne zpětného ustanovení, zachovává se tento stav.