Místní průmysl má zejména tyto úkoly:

vyrábět předměty a výrobky denní a domácí potřeby pro místní trh, vyrábět jednodušší stroje a nářadí, jakož i vyrábět stavební hmoty z místních surovin, a tuto výrobu rozvíjet;

zajišťovat řemeslnou výrobu pro potřeby průmyslu, dopravy a zemědělství;

provádět opravy a údržbu zařízení domácností a opravy spotřebního zboží a jiné;

vyrábět spotřební zboží na zakázku.

Místní průmysl vykonává tuto činnost především z místních surovinových zdrojů a z odpadového materiálu národních podniků, jakož i z druhořadého materiálu a nových hmot a vyhledává nové druhy surovin.

Výroba v tomto odvětví se organisuje ve formě podniků místního průmyslu.

Podnik místního průmyslu zřizuje okresní (obvodní) národní výbor, po případě místní národní výbor města nebo obce městského typu. Ke zřízení podniku je třeba souhlasu krajského národního výboru, který v případě, že jde o podnik místního národního výboru (městský podnik), opatří si též stanovisko okresního národního výboru. Se souhlasem ministerstva místního hospodářství může také krajský národní výbor zřídit podnik místního průmyslu.

Národní výbor, který zřídil podnik místního průmyslu, je mu bezprostředně nadřízen jako jeho vedoucí národní výbor a je zaň odpovědný․

Z důležitých hospodářských důvodů může také ministerstvo místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí zřídit podnik místního průmyslu; podnik je mu pak bezprostředně podřízen.

Podniky místního průmyslu se zapisují do podnikového rejstříku.

Podnik místního průmyslu je právnickou osobou. Vlastníkem jeho majetku je stát a podniku je tento majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

Podnik nesmí zcizit své základní prostředky. K základním prostředkům podniku nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv. Výjimku ze zákazu zcizení nebo zatížení může povolit ministerstvo místního hospodářství nebo národní výbor podle jeho zmocnění. Jednání, jež je v rozporu s tímto zákazem, nemá právních účinků.

Z majetku, který má podnik místního průmyslu ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem. Stát neručí za závazky podniku místního průmyslu.

Pro závazky podniku místního průmyslu lze se uspokojit toliko z majetku svěřeného mu do správy, s výjimkou jeho základních prostředků.

Zástavní práva váznoucí na majetkových částech, jež jsou základními prostředky podniku místního průmyslu, zanikají bez náhrady dnem, kdy takový majetek se začlení do podniku nebo kdy ho podnik jiným způsobem nabude. Knihovní soud je vymaže na návrh podniku s odvoláním na toto ustanovení. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

Zánik zástavních práv podle odstavce 1 nenastává v případech, kdy vláda povolí výjimku na návrh ministra místního hospodářství učiněný v dohodě s ministrem financí.

O tom, za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva na majetkových částech, jež jsou základními prostředky podniku, platí předpisy vládního nařízení č. 97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku.

Vedoucí národní výbor může z podniku místního průmyslu se souhlasem krajského národního výboru vyjmout majetek a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti, zejména může takový majetek začlenit do jiného svého podniku. Stejným způsobem může z podniku místního průmyslu vyjmout závazek a převést jej na jiný svůj podnik.

Ministr místního hospodářství nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může obdobně podle odstavce 1 provést převod majetku nebo závazku i mezi podniky patřícími různým vedoucím národním výborům.

Zvláštní předpisy stanoví, kdy opatření podle odstavců 1 a 2 může být nahrazeno tím, že podnik místního průmyslu se dohodne s jiným subjektem státního socialistického sektoru o přechodu majetkových částí.

Ministr místního hospodářství může z podniku místního průmyslu vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

Ministr místního hospodářství může v dohodě s ministrem financí převést na podnik místního průmyslu závazek patřící k národnímu majetku.

Přechodem závazku podle předcházejících ustanovení se jich dosavadní dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není zapotřebí přivolení věřitele. O 4přechodu závazku na podnik místního průmyslu vydá potvrzení vedoucí národní výbor.

Podnik místního průmyslu sestavuje svůj technickoprůmyslový a finanční plán, jenž je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství a navazuje na státní rozpočet. Tento plán určuje a usměrňuje výrobní a hospodářskou činnost podniku.

Všichni pracující v podniku místního průmyslu jsou povinni plnit úkoly, uložené plánem, co nejhospodárněji.

Vedení podniku je povinno zavádět socialistické formy práce a posilovat hmotný zájem zaměstnanců na dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů.

V čele podniku místního průmyslu je ředitel, který podnik vede, zastupuje jej a jedná jeho jménem. Je podřízen vedoucímu národnímu výboru a odpovídá mu za splnění svých povinností. Jmenuje a odvolává ho rada vedoucího národního výboru.

V čele každé organisační jednotky podniku je odpovědný vedoucí, který v rámci své pravomoci rozhoduje samostatně.

V podniku místního průmyslu odpovídá každý osobně za splnění svých úkolů.

Podniky místního průmyslu hospodaří podle zásad chozrasčotu. Jsou povinny soustavně snižovat vlastní náklady, odkrývat vnitřní reservy a zvyšovat produktivitu práce.

O financování podniků místního průmyslu a o vztazích jejich finančních plánů k rozpočtům národních výborů, po případě k rozpočtu ministerstva místního hospodářství platí zvláštní předpisy. Zvláštní předpisy upravují také úvěrování podniků místního průmyslu.

Ministr místního hospodářství nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může převést podnik místního průmyslu z jednoho vedoucího národního výboru na jiný.

Ministr místního hospodářství může vyjmout podnik místního průmyslu z organisace podle tohoto zákona a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti nebo jej odevzdat do působnosti jiného ministra v dohodě s ním.

Vedoucí národní výbor může zrušit podnik místního průmyslu. Při tom také stanoví, jak má být naloženo s majetkem zrušeného podniku. K těmto opatřením je třeba souhlasu krajského národního výboru.

Po zrušení podniku místního průmyslu jmenuje vedoucí národní výbor likvidátora. Jmenovaného likvidátora může též odvolat. Zrušení podniku i jmenování a odvolání likvidátora ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku. Likvidátor nebude jmenován, dojde-li při zrušení podniku k přenesení všech jeho závazků na jiný subjekt.

Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného podniku jen, pokud o něm nebylo jinak stanoveno podle odstavce 1. Likvidační přebytek odvede vedoucímu národnímu výboru.

Po skončení likvidace navrhne likvidátor výmaz podniku z podnikového rejstříku. Knihy a spisy zrušeného podniku odevzdá vedoucímu národnímu výboru, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.

O jmenování a odvolání likvidátora a jeho odpovědnosti platí obdobně ustanovení o řediteli.

Na řízení podniků místního průmyslu se účastní vedle vedoucího národního výboru také národní výbory vyššího stupně a ministerstvo místního hospodářství.

Nesplní-li příslušný národní výbor některý z úkolů při řízení podniků místního průmyslu a vyžadují-li takové opatření zájmy plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo jiný důležitý obecný zájem, učiní tak národní výbor vyššího stupně nebo ministerstvo místního hospodářství. Stejně lze postupovat, vyžadují-li to důvody hospodárnosti nebo zájem na plynulém provozu podniku.

Národní výbory provedou v rámci tohoto zákona a podle bližších pokynů ministerstva místního hospodářství reorganisaci dosavadních komunálních podniků, a to jednak na podniky místního průmyslu, jednak na podniky komunálního hospodářství, po případě na rozpočtové organisace, nebo je do nově zřízených takových podniků (organisací) začlení. Reorganisace komunálních podniků bytových bude provedena podle zvláštních předpisů.

Ministerstvo místního hospodářství provede podle ustanovení tohoto zákona reorganisaci národních podniků, jež jsou mu přímo podřízeny.

Zrušují se všechna ustanovení odporující tomuto zákonu; zejména se zrušuje:

Dokud nebude provedena reorganisace podle § 22, lze přiměřeně postupovat podle dosavadních předpisů.