Doručení spisů ve věcech civilních nebo obchodních, které jsou určeny osobám nalézajícím se v cizině, se vykonávají ve smluvních státech na žádost konzula státu dožadujícího adresovanou orgánu označenému státem dožádaným. Žádost obsahující označení orgánu, od něhož pochází doručovaný spis, jméno a postavení stran, adresu příjemce, povahu spisu, o nějž jde, musí být sepsána v jazyku dožádaného orgánu. Tento orgán zašle konzulovi listinu prokazující doručení nebo označující skutečnost, která doručení zabránila.

Všechny závady, které by vznikly v souvislosti s konzulovou žádostí, budou řešeny diplomatickou cestou.

Každý smluvní stát může ve sdělení adresovaném ostatním smluvním státům prohlásit, že očekává, že žádost o doručení, které má být vykonáno na jeho území, obsahující údaje podle odst. 1, mu bude zasláno diplomatickou cestou.

Předchozí ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly, že připouštějí přímé doručování mezi svými příslušnými orgány.

Doručení bude vykonáno orgánem příslušným podle zákonů státu dožádaného. Tento orgán se bude moci, kromě případů předvídaných v článku 3, omezit na to, že vykoná doručení odevzdáním spisu příjemci, který spis přijme dobrovolně.

Spis, který má být doručen, bude k žádosti připojen ve dvou vyhotoveních․

Je-li doručovaný spis sepsán buď v jazyku dožádaného orgánu, nebo v jazyku smluveném mezi dvěma zúčastněnými státy, anebo je-li opatřen překladem do jednoho z těchto jazyků, dá dožádaný orgán v případě, že takové přání je k žádosti vyjádřeno, doručit spis ve formě předepsané pro výkon obdobných doručení vnitřním zákonodárstvím anebo formou zvláštní, pokud tato forma neodporuje tomuto zákonodárství. Není-li takové přání vyjádřeno, pokusí se nejprve dožádaný úřad vykonat doručení podle ustanovení článku 2.

Není-li jiné dohody, bude překlad uvedený v předchozím odstavci ověřen diplomatickým nebo konzulárním zástupcem státu dožadujícího nebo přísežným tlumočníkem státu dožádaného.

Výkon doručení stanovený v článku 1, 2 a 3 bude moci být odepřen jen tehdy, jestliže stát, na jehož území by mělo být doručení vykonáno, jej považuje za schopný ohrozit jeho suverenitu nebo bezpečnost.

Průkaz o doručení se provede buď stvrzenkou datovanou a ověřenou příjemcem, nebo potvrzením úřadu státu dožádaného, zjišťujícím vykonání, formu a datum doručení.

Stvrzenka nebo potvrzení mají být na jednom ze dvou vyhotovení doručovaného spisu anebo mají být k němu připojeny.

Ustanovení předchozích článků nevylučují možnost, aby

V každém z těchto případů existuje uvedená možnost jen tehdy, jestliže ji připouštějí smlouvy mezi zúčastněnými státy, anebo, není-li takových smluv, jestliže tomu stát, na jehož území má být doručení vykonáno, neodporuje. Tento stát by tomu nemohl odporovat, jestliže v případě odst. 1 článku 3 má být spis doručen bez donucení některému příslušníku státu dožadujícího.

Z doručení nemůže vzniknout povinnost náhrady poplatků nebo výloh jakéhokoliv druhu.

Avšak není-li jiné dohody, bude dožádaný stát oprávněn žádat od státu dožadujícího náhradu výloh vzniklých účastí výkonného úředníka nebo užitím zvláštní formy v případech uvedených v článku 3.

V civilních nebo obchodních věcech se může soudní orgán jednoho smluvního státu obrátit v souladu s ustanoveními svého zákonodárství dožádáním na příslušný orgán druhého smluvního státu a požádat jej, aby vykonal ve svém obvodu buď určitý vyšetřující úkon, nebo jiné soudní úkony.

Dožádání budou zasílána konzulem státu dožadujícího tomu orgánu, který bude označen státem dožádaným. Tento orgán zašle konzulovi listinu potvrzující výkon dožádání anebo označující skutečnost, která výkonu dožádání zabránila.

Všechny závady, které by při tomto postupu vznikly, budou řešeny diplomatickou cestou.

Předchozí ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly, že připouštějí přímé zasílání dožádání mezi svými příslušnými orgány.

Není-li jiné dohody, má být dožádání sepsáno buď v jazyku dožádaného orgánu, nebo v jazyku smluveném mezi dvěma zúčastněnými státy, anebo má být opatřeno překladem do některého z těchto jazyků ověřených diplomatickým nebo konzulárním zástupcem státu dožadujícího anebo přísežným tlumočníkem státu dožádaného.

Soudní orgán, jemuž je dožádání určeno, je povinen mu vyhovět, užívaje těchže donucovacích prostředků jako pro vyřízení dožádání od orgánu státu dožádaného anebo žádosti učiněné za tím účelem některou zúčastněnou stranou. Těchto donucovacích prostředků nemusí být nezbytně použito, jestliže jde o osobní dostavení se k soudu ve věci jednajících stran.

Dožadující orgán bude, jestliže o to žádá, zpraven o datu a místě, kde dožádaný úkon bude proveden, aby zúčastněná strana mohla být při něm přítomna.

Provedení dožádání může být odepřeno jen jestliže:

V případě, že dožádaný orgán není příslušný, bude dožádání postoupeno z úřední povinnosti orgánu téhož státu příslušnému podle předpisu stanovených zákonodárstvím tohoto státu.

Ve všech případech, kdy dožádání nebylo vyřízeno orgánem dožádaným, uvědomí o tom tento orgán ihned orgán dožadující, označí v případě článku 11 důvody, pro něž bylo provedení dožádání odepřeno, a v případě článku 12 označí orgán, kterému bylo dožádání postoupeno.

Soudní orgán, který přistupuje k vyřízení dožádání, bude používat zákonů vlastní země, pokud se týče forem vyřízení.

Přesto však bude vyhověno žádosti orgánu dožadujícího, aby bylo postupováno podle zvláštní formy, pokud se tato forma nepříčí zákonodárství státu dožádaného.

Ustanovení předchozích článků nevylučují možnost, aby každý stát dal vykonat dožádání přímo svými diplomatickými nebo konzulárními zástupci, jestliže to připouštějí smlouvy uzavřené mezi zúčastněnými státy, anebo jestliže stát, na jehož území má být dožádání vykonáno, tomu neodporuje.

Z výkonu dožádání nemůže vzniknout povinnost náhrady poplatků nebo výloh jakéhokoliv druhu.

Přesto však bude, není-li opačné dohody, dožádaný stát oprávněn požadovat na státě dožadujícím úhrad výdajů placených svědkům nebo znalcům, jakož i úhradu výloh vzniklých účastí výkonného úředníka, jichž bude třeba, protože svědci se nedostavili dobrovolně, anebo náhradu výloh vyplývajících z případného použití článku 14 odst. 2.

Příslušníkům některého ze smluvních států majícím bydliště v jednom z těchto států, kteří budou vystupovat jako žalobci nebo intervenienti před soudy jiného z těchto států, nemůže být uložena žalobní jistot ani depozitum jakkoliv označené buď proto, že jsou cizinci, anebo že nemají bydliště nebo sídlo v tuzemsku.

Téhož pravidla se použije o platbě, která by mohla být žádána na žalobcích nebo intervenientech k zajištění soudních nákladů.

Úmluvy, jimiž si smluvní státy vymínily pro své příslušníky, bez ohledu na jejich bydliště, osvobození od žalobní jistoty anebo od placení soudních nákladů, platí nadále.

Odsouzení k zaplacení nákladů a procesních výloh vynesená v některém ze smluvních států proti žalobci nebo intervenientu osvobozenému od jistoty, depozita nebo placení buď podle článku 17 odst. 1 a 2, anebo podle zákona státu, kde žaloba byla podána, se stanou na žádost podanou diplomatickou cestou bezplatně vykonatelnými příslušným orgánem v každém z ostatních smluvních států.

Téhož pravidla se použije pro soudní rozhodnutí, jimiž byla určena výše nákladů řízení později.

Předcházející ustanovení nevylučují, aby se dva smluvní státy dohodly, že žádost o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné může být učiněna přímo zúčastněnou stranou.

Rozhodnutí o nákladech a procesních výlohách budou prohlášena za vykonatelná bez slyšení stran, avšak s výhradou pozdější stížnosti odsouzené strany podle zákonodárství státu, kde má dojít k exekuci.

Orgán příslušný rozhodnout o žádosti týkající se prohlášení rozhodnutí za vykonatelné se omezí na zjištění, zda

Aby se vyhovělo podmínkám stanoveným v odst. 2 článku 1 a 2, postačí buď prohlášení příslušného orgánu dožadujícího státu o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci, anebo předložení řádně ověřených listin způsobilých prokázat, že rozhodnutí nabylo právní moci. Není-li jiné dohody, bude příslušnost shora zmíněného orgánu potvrzena nejvyšším výkonným úředníkem soudní správy dožadujícího státu. Právě zmíněná prohlášení a potvrzení musí být sepsána nebo předložena podle pravidla obsaženého v odst. 2 čísle 3.

Orgán příslušný k rozhodování o žádosti o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné odhadne, jestliže o to strana současně požádá, výši nákladů osvědčení, překladů a ověření, o nichž je zmínka v odst. 2 čísle 3. Tyto náklady budou pokládány za náklady a výlohy procesní.

Příslušníkům každého smluvního státu bude v civilních a obchodních věcech ve všech ostatních smluvních státech poskytnuta bezplatná právní pomoc jako vlastním příslušníkům těchto států ve shodě se zákonodárstvím státu, kde se o bezplatnou právní pomoc žádá.

Ve státech, kde existuje právní pomoc ve správních věcech, použijí se ustanovení shora uvedeného odstavce stejně na věci předložené soudům příslušným v těchto věcech.

Vysvědčení nebo prohlášení o chudobě musí pokaždé vydat nebo přijmout orgány místa obvyklého pobytu cizince, anebo, není-li takového místa, orgány míst jeho nynějšího pobytu. V případě, že tyto orgány nenáležejí k některému smluvnímu státu a nepřijímají nebo nevydávají vysvědčení nebo prohlášení takové povahy, postačí vysvědčení nebo prohlášení vydaná nebo přijatá diplomatickým nebo konzulárním zástupcem země, jejímž je cizinec příslušníkem.

Jestliže žadatel nebydlí v zemi, kde je žádost podána, bude vysvědčení nebo prohlášení o chudobě bezplatně ověřeno diplomatickým nebo konzulárním zástupcem země, kde má být listina předložena.

Orgán, který je příslušný vydávat vysvědčení anebo přijímat prohlášení o chudobě, může si vyžádat od orgánů druhých smluvních stran informace o majetkových poměrech žadatele.

Orgán pověřený rozhodováním o žádosti o povolení bezplatné právní pomoci má v mezích své působnosti právo zkoumat vysvědčení, prohlášení a informace jemu předložené a za účelem jejich vyjasnění dát si předložit doplňující informace.

Jestliže se osoba, která je v nouzi, nachází v jiné zemi, nežli v té, v níž má být o bezplatnou právní pomoc žádáno, může být její žádost o získání právní pomoci, doložená potvrzeními a prohlášeními o chudobě popřípadě i jinými doklady potřebnými k projednání žádosti, zaslána konzulem její země orgánu příslušnému k rozhodnutí o shora zmíněné žádosti anebo orgánu označenému státem, v němž má být žádost projednána.

Ustanovení obsažená v článku 9 odst. 2, 3 a 4 ve výše uvedených článcích 10 a 12 týkajících se dožádání se použití k postoupení žádosti o získání bezplatné právní pomoci a příloh.

Jestliže právní pomoc byla poskytnuta příslušníku některého ze smluvních států, nebude stát žádající hradit státu dožádanému bez ohledu na jejich formu náklady za doručení, které se vztahují k témuž řízení a které mají být vykonány v některém jiném z těchto států.

Stejně tomu bude u dožádání s výjimkou výloh placených znalcům.

Příslušníci některého ze smluvních států, kteří jsou v nouzi, budou si moci dát za stejných podmínek jako vlastní státní občané vydat zdarma výtahy z matrik. Listiny nutné k jejich sňatku budou ověřeny diplomatickými nebo konzulárními zástupci smluvních států bez poplatku.

Vazba pro dluhy buď jako exekuční prostředek anebo jako opatření pouze zajišťující nebude moci být použita v civilní nebo obchodní věci vůči cizincům, kteří jsou příslušníky některého ze smluvních států, v nichž by nebyla použitelná vůči příslušníkům dotyčné země. Skutečnost, které se může dovolávat příslušník bydlící v zemi, aby dosáhl zrušení vazby pro dluhy, má mít týž účinek ve prospěch příslušníka některého ze smluvních států, a to i tehdy, jestliže tato skutečnost nastala v cizině.

Tato Úmluva je otevřena k podpisu státům zastoupeným na VII. zasedání Konference mezinárodního práva soukromého.

Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.

O každém uložení ratifikačních listin bude sepsán protokol, jehož jedna ověřená kopie bude zaslána diplomatickou cestou každému ze signatářských států.

Tato Úmluva vstoupí v platnost šedesátý den počínaje od uložení čtvrté ratifikační listiny stanoveného článkem 27 odst. 2.

Pro každý signatářský stát ratifikující později nabude Úmluva účinnosti šedesátý den počínaje od data uložení jeho ratifikační listiny.

Tato Úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji ratifikovaly, Úmluvu o civilním řízení podepsanou v Haagu dne 17. července 1905.

Tato Úmluva se vztahuje bez dalšího na mateřské země smluvních států.

Jestliže některý smluvní stát si přeje uvést ji v platnost ve všech ostatních územích nebo v takových jiných územích, jejichž mezinárodní vztahy zajišťuje, oznámí svůj úmysl v tomto směru listinou, která bude uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemí. Toto ministerstvo zašle diplomatickou cestou ověřenou kopii každému smluvnímu státu.

Úmluva nabude platnosti ve vztazích mezi státy, které nevznesou v 6 měsících od tohoto sdělení námitky, a mezi územím nebo územími, jejichž mezinárodní vztah jsou zajištěny dotyčným státem a pro nějž nebo pro něž oznámení bylo učiněno.

Každý stát nezastoupený na VII. zasedání Konference může přistoupit k této Úmluvě, pokud tomu stát nebo více států, které Úmluvu ratifikovaly, nebudou odporovat ve lhůtě šesti měsíců od data oznámení a budou o tomto přistoupení provedeného nizozemskou vládou. Přistoupení se uskuteční způsobem stanoveným v článku 27 odst. 2.

Rozumí se, že přistoupení nemůže nastat dříve, než vstoupí v účinnost tato Úmluva podle článku 28 odst. 1.

Každý smluvní stát, který podepisuje nebo ratifikuje tuto Úmluvu nebo k ní přistupuje, může si vyhradit omezení použití článku 17 na příslušníky smluvních států mající obvykle sídlo na jeho území.

Stát, který použije možnosti předvídané v předchozím odstavci, bude moci požadovat, aby ostatní smluvní státy použily článku 17 jen ve prospěch těch jeho příslušníků, kteří mají obvykle sídlo na území smluvního státu, před jehož soudy vystupují jako žalobci nebo intervenienti.

Tato Úmluva bude v účinnosti pět let počínaje od data označeného v článku 28 odst. 1.

Tato lhůta se počítá od tohoto data i pokud jde o státy, které Úmluvu budou ratifikovat nebo k ní přistoupí později.

Úmluva bude obnovena mlčky vždy na dalších pět let, pokud nebude vypovězena. Vypovězení bude muset být oznámeno nejméně šest měsíců před vypršením lhůty ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí, které o tom uvědomí všechny ostatní smluvní státy.

Vypovězení se může omezit na území nebo jen na některá z území označených v oznámení učiněném podle článku 30 odst. 2.

Vypovězení bude mít účinek jen v poměru ke státu, který je oznámí. Úmluva zůstane v účinnosti pro ostatní smluvní státy.

Na důkaz toho podepsaní, řádně zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto Úmluvu.

Dáno v Haagu dne 1. března 1954 v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech vlády Nizozemí a jehož jeden ověřený stejnopis bude zaslán diplomatickou cestou každému ze států. zastoupených na VII. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.