24/1960 Sb. znění účinné od 20. 12. 1959 do 19. 2. 1974

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 15. února 1960

o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou

a Maďarskou lidovou republikou

Dne 27. března 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou.

S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 8. července 1959 a president republiky ji ratifikoval dne 21. října 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Budapešti dne 20. listopadu 1959.

Podle svého článku 23 Úmluva nabyla platnosti dne 20. prosince 1959.

České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.

David v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou (čl. 1-24)

President Československé republiky a

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

vedeni přáním dále upevňovat přátelské vztahy mezi oběma státy a prohloubit vzájemnou spolupráci také v oblasti konzulárních styků

rozhodli se uzavřít Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali své zmocněnce:

president Československé republiky

dr.

Antonína G r e g o r a,

prvního náměstka ministra zahraničních věcí Československé republiky,

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

Jószefa G á b o r a,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Maďarské lidové republiky v Československu,

kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě dohodli se takto:

I

Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů (čl. 1-4)

Č l á n e k 1

1.	V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.
2.	Sídlo konzulů a jejich konzulární obvod se vždy určuje na základě dohody smluvních stran.

Č l á n e k 2

1.	Konzulové jmenovaní vysílajícím státem zahájí svou činnost poté, co jim přijímací stát po předložení konzulského patentu udělí exequatur․ V konzulském patentu se uvede konzulární obvod a sídlo konzula.
2.	Orgány přijímajícího státu učiní všechna potřebná opatření, aby konzulové mohli provádět svou úřední činnost nerušeně a požívat všech práv, výsad a výhod, které jim zabezpečuje právní řád přijímajícího státu a tato Úmluva.

Č l á n e k 3

1.	Činnost konzula končí jeho odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.
2.	V případě odvolání konzula, odnětí exequatur nebo v případě jeho smrti, dočasné nepřítomnosti nebo jiných okolností, které jsou na překážku jeho činnosti, přísluší výkon oprávnění konzula jeho zástupci. O tom je nutno včas zpravit příslušný orgán přijímajícího státu.
3.	Zástupce konzula, který je pověřen dočasným vedením konzulátu, požívá týchž práv, výsad a výhod, které se poskytují na základě této Úmluvy konzulovi.

Č l á n e k 4

Pod označením "konzulát" se v této Úmluvě rozumí generální konzulát, konzulát, vícekonzulát a konzulární jednatelství, pod označením "konzul" generální konzul, konzul, vícekonzul a konzulární jednatel.

II

Práva, výsady a výhody (čl. 5-11)

Č l á n e k 5

Konzulové a pracovníci konzulátu smluvních stran nejsou podřízeni, pokud jde o jejich služební činnost, pravomoci přijímajícího státu.

Č l á n e k 6

Konzulové mají právo umístit na budovu konzulátu znak vysílajícího státu a nápis označující konzulární úřad; mají rovněž právo vyvěšovat na budově konzulátu, na svém obytném domě a na vozidlech, která používají, vlajku vysílajícího státu.

Č l á n e k 7

1.	Konzulové a pracovníci konzulátu, jakož i jejich manželky a nezletilé děti, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od osobních služeb a přímých daní, kterým podléhají občané přijímajícího státu.
2.	Osvobození od placení daní se nevztahuje na příjem získaný v přijímajícím státě, ani na nemovitý majetek, ležící na jeho území.
3.	Parcely, budovy a dopravní prostředky jsou osvobozeny od vojenských a jiných věcných plnění a povinností pouze tehdy, když jich konzul, nebo pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, používají pro úřední nebo osobní potřebu.

Č l á n e k 8

Nemovitosti, které jsou majetkem vysílajícího státu a slouží k umístění konzulátu nebo jako byty pro konzuly a pracovníky konzulátu, nepodléhají přímým daním.

Č l á n e k 9

1.	Konzulové a pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni na základě vzájemnosti od celních poplatků v tom rozsahu, v jakém jsou osvobozeni pracovníci diplomatických zastupitelství smluvních stran v obdobných funkcích.
2.	Předměty, které jsou určeny pro úřední potřebu konzulátu, nepodléhají celním nebo jiným poplatkům.
3.	Ustanovení odstavce 1 se vztahují též na manželky a nezletilé děti osob tam uvedených.

Č l á n e k 1 0

1.	Konzulové a pracovníci konzulátu jsou povinni vydat na předvolání svědectví před orgány přijímajícího státu ve věcech, které se netýkají jejich úřední činnosti.
2.	Nemohou-li se konzulové a pracovníci konzulátu dostavit, vydají svědectví ve svém bytě nebo v úředních místnostech konzulátu. Tato výhoda nepřísluší pracovníkům kancelářské a technické služby.
3.	V předvolání konzula nesmí být uvedeny žádné pohrůžky pro případ, že se před orgán přijímajícího státu nedostaví.

Č l á n e k 1 1

Úřední místnosti konzulátu a konzulární archív jsou nedotknutelné. Do těchto místností a do bytu konzula nemohou úřední orgány přijímajícího státu vstupovat bez souhlasu konzula, ani v nich uplatňovat donucovací opatření.

V konzulárním archívu se nemohou uschovávat písemnosti soukromého rázu.

Úřední korespondence konzula, včetně zpráv posílaných dálkovými spoji, je nedotknutelná a nekontrolovatelná.

Konzul má právo užívat ve styku s úředními orgány vysílajícího státu šifry a diplomatické kurýrní služby. Při používání všeobecných prostředků spojovací služby platí pro konzula stejné sazby jako pro diplomatické zástupce.

III

Pravomoc konzulů (čl. 12-21)

Č l á n e k 1 2

Konzulové přispívají svou činností k prohlubování politických, hospodářských a kulturních styků mezi oběma zeměmi.

Č l á n e k 1 3

1.	Konzulové chrání v konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob (dále jen "občané").
2.	Při výkonu své pravomoci mohou se obracet na orgány konzulárního obvodu. Proti porušení práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů se mohou u těchto orgánů ohradit.

Č l á n e k 1 4

1.	Konzulové mají právo za účelem provedení nutných opatření zastupovat před soudy a jinými úředními orgány přijímajícího státu bez zvláštní plné moci občany vysílajícího státu vždy, když tito v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných příčin nemohou včas chránit svoje práva a zájmy.
2.	Konzulární zastoupení skončí, když konzulem zastoupená osoba ochranu svých práv a zájmů převezme sama, nebo když jmenuje svého zmocněnce.

Č l á n e k 1 5

1.	Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, vystavovat jim cestovní pasy a jiné osobní doklady a potvrzení a prodlužovat jejich platnost, jakož i vykonávat další úkony s tím spojené.
2.	Konzulové mohou vydávat viza ke vstupu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho.
3.	Mají rovněž právo, pokud jsou k tomu zmocněni vysílajícím státem, provádět matriční zápisy o narození a úmrtí občanů vysílajícího státu nebo jejich narození a úmrtí osvědčovat. O zápisech o narození a úmrtí uvědomí konzul vždy příslušný orgán přijímajícího státu.

Č l á n e k 1 6

1.	Před konzuly a před k tomu zmocněnými pracovníky konzulátu mohou podle právního řádu vysílajícího státu uzavřít manželství snoubenci, jsou-li oba občany vysílajícího státu.
2.	Konzul je oprávněn, pokud ho k tomu zmocňuje právní řád vysílajícího státu, zapsat před ním uzavřená manželství a jejich zrušení do matriky. O tom vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu.

Č l á n e k 1 7

Konzulové jsou oprávněni konat na konzulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné označení vysílajícího státu, pokud tomu nebrání právní řád přijímajícího státu, tyto úkony:

a)	sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti nebo listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu;
b)	sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;
c)	sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu; nemohou však sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech o zřízení nebo zcizení práv k budovám nebo k jiným nemovitostem, které jsou na území přijímajícího státu;
d)	sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu, nebo k jejichž provedení má dojít na území vysílajícího státu a pokud tyto právní úkony neodporují právnímu řádu obou smluvních stran;
e)	ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu; legalizovat písemnosti pocházející od orgánů, úředních osob nebo občanů vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy z nich;
f)	přijímat do úschovy peníze, cenné předměty a listiny od občanů vysílajícího státu nebo pro ně určené; příslušné právní předpisy přijímacího státu zůstávají nedotčeny;
g)	jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysílajícím státem.

Konzulem sepsané, legalizované a ověřené písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které jsou uvedeny v odstavci 1, mají v přijímajícím státě takovou platnost a průkazní moc, jako písemnosti sepsané, přeložené, ověřené nebo legalizované příslušnými orgány a úředními osobami přijímajícího státu.

Č l á n e k 1 8

Činnost konzulů ve věcech pozůstalostních se řídí - s doplňky stanovenými v odstavci 2 - Smlouvou o právní pomoci v občanských a trestních věcech, uzavřenou smluvními stranami dne 6. března 1951 v Budapešti.

Příslušný orgán přijímajícího státu je povinen vyrozumět konzula o každém řízení o projednání pozůstalosti, v němž je dotčen dědický zájem občana vysílajícího státu, aby konzul mohl provést nutná opatření na ochranu práv a zájmů dědiců. V těchto případech nutno konzulovi oznámit všechny známé údaje týkající se dědiců, bydliště nebo pobytu dotyčného občana vysílajícího státu, stavu a hodnoty pozůstalosti, jakož i údaje týkající se případné závěti.

Č l á n e k 1 9

Konzul může ustanovit opatrovníka nebo poručníka občanům vysílajícího státu, pokud je to v souladu s právním řádem vysílajícího státu. V těchto případech má konzul právo vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrovnictvím.

Č l á n e k 2 0

1.	Konzul může osobně nebo prostřednictvím svého zmocněnce poskytovat všestrannou pomoc lodím, plujícím pod vlajkou vysílajícího státu, když tyto vplují do přístavu konzulárního obvodu. Může vejít ve styk s posádkou lodi a cestujícími, přezkoumávat lodní doklady, sepsat protokol o nákladu, účelu plavby a zvláštních událostech. Konzul podporuje velitele lodí při dodržování pořádku na lodi. V tomto směru jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny na požádání poskytnout konzulovi nebo veliteli lodi podporu a pomoc.
2.	V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu provést donucovací opatření na obchodních lodích vysílajícího státu, je nutné, aby o tom vyrozuměly předem konzula. Konzul může být přítomen při těchto opatřeních. Toto se nevztahuje na provádění celní, pasové a zdravotní prohlídky lodi, posádky a cestujících.
3.	V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu má konzul právo učinit opatření v zájmu podpory posádky lodi nebo cestujících, bezpečného umístění nákladu a opravy lodi anebo s touto žádostí se obrátit o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.
4.	V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu orgány přijímajícího státu podají o tom bezodkladně konzulovi zprávu a současně ho informují o provedených opatřeních v zájmu záchrany lidí, lodi a jejího nákladu. Orgány přijímajícího státu poskytnou potřebnou pomoc konzulovi při provádění opatření v případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu.
5.	Tento článek se nedotýká ustanovení jiných dohod o poskytování vzájemné pomoci pro případ nehody nebo poškození lodi.

Č l á n e k 2 1

Ustanovení článku 20 této Úmluvy je nutno přiměřeně použít též na letadla.

IV

Závěrečná ustanovení (čl. 22-24)

Č l á n e k 2 2

Ustanovení této Úmluvy o pravomoci a povinnostech konzulů platí přiměřeně také pro pracovníky diplomatických zastupitelství, kteří jsou pověřeni vykonáváním konzulární činnosti. Toto ustanovení se nedotýká práv, výsad a výhod členů diplomatických zastupitelství.

Č l á n e k 2 3

1.	Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Budapešti.
2.	Úmluva nabude platnosti třicátého dne po výměně ratifikačních listin.

Č l á n e k 2 4

Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu pěti let. V případě, že jeden rok před uplynutím její platnosti žádná ze smluvních stran neoznámí druhé smluvní straně svůj úmysl Úmluvu zrušit, zůstane tato nadále v platnosti a to po dobu jednoho roku ode dne, kdy jedna ze smluvních stran oznámí, že Úmluvu vypovídá. Tato Úmluva byla vyhotovena v Praze dne 27. března 1959 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyku českém a maďarském. Obě znění mají stejnou platnost.

presidenta Československé republiky

Ant. Gregor v. r.

Presidiální radu Maďarské lidové republiky

József Gábor v. r.