Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných, výdělkových a majetkových, potřebná k osvobození od poplatků a záloh, jakož i k poskytnutí bezplatné právní pomoci, vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

Nemá-li žadatel na území žádné ze smluvních stran bydliště nebo pobyt, postačí potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým nebo konzulárním úřadem jeho státu.

Justiční úřad, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o poskytnutí bezplatné právní pomoci, může požádat o další objasnění.

Občan jedné smluvní strany, který chce požádat o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o bezplatnou právní pomoc u příslušného orgánu druhé smluvní strany, může tuto žádost podat ústně u justičního úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento úřad sepíše o tom zápis a zašle jej spolu s listinami uvedenými v článku 18 odstavci 1 této Smlouvy justičnímu úřadu druhé smluvní strany.

Zároveň se žádostí o osvobození od poplatků a záloh, jakož i o bezplatnou právní pomoc se může podat do protokolu návrh na zahájení řízení o žalobě nebo jiného řízení.

Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany a bydlí-li v době podání návrhu na rozvod na území druhé smluvní strany, spravuje se rozvod právním řádem smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran. V případě však, že jeden z manželů bydlí v době podání návrhu na rozvod na území jedné smluvní strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, jsou příslušné soudy té smluvní strany, jejímž občany manželé jsou.

Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, jsou pro rozvod obou smluvních stran. Soudy používají právního řádu svého státu.

Vyslovení neplatnosti manželství nebo určení, že tu není manželství, se spravuje právními řády smluvních stran, jejichž občany byli manželé v době uzavření manželství.

Pro porušení formy uzavření manželství nelze však vyslovit neplatnost manželství nebo určit, že tu není manželství, byl-li při uzavření manželství zachován právní řád té smluvní strany, na jejímž území bylo manželství uzavřeno.

Příslušné jsou soudy obou smluvních stran.

Popření a zjištění otcovství a určení, zda dítě pochází z určitého manželství, se rozhoduje podle právního řádu smluvní strany, jejíž občanství dítě získalo narozením.

K popření a zjištění otcovství a k určení, zda dítě pochází z určitého manželství, je příslušný soud smluvní strany, jejíž právní řád je rozhodný podle odstavce 1 tohoto článku. Má-li navrhovatel i odpůrce bydliště na území jedné ze smluvních stran, je i soud této smluvní strany příslušný k rozhodnutí o popření a zjištění otcovství a o určení, zda dítě pochází z určitého manželství, za zachování ustanovení odstavce 1 tohoto článku.

Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičního úřadu smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.

Justiční úřady jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také provést řízení o důkazu smrti na návrh osob žijících na území této smluvní strany, jsou-li k tomuto návrhu oprávněny podle právního řádu této smluvní strany.

V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční úřady smluvních stran právního řádu svého státu.

Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad příslušníky smluvních stran jsou, pokud dále není stanoveno něco jiného, příslušny úřady smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec.

Právní poměr mezi poručníkem nebo opatrovníkem a chráněncem se spravuje právním řádem smluvní strany, jejíž úřad ustanovil poručníka nebo opatrovníka.

Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena poručníkem nebo opatrovníkem.

Mají-li být učiněna poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez odkladu úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1.

V neodkladných případech může úřad druhé smluvní strany učinit opatření sám podle svého právního řádu, musí však ihned zpravit úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.

Úřad příslušný podle článku 26 odstavce 1 může přenést poručenství nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní strany, jestliže má chráněnec na jejím území bydliště, pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, když dožádaný úřad poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující úřad o tom zpraví.

Úřad, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Užije však, pokud jde o způsobilost k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn.

Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.

Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je nutné opatřit při osvojení nebo jeho zrušení i přivolení této smluvní strany.

Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany, druhý pak občanem druhé smluvní strany, musí být osvojení nebo jeho zrušení v souladu s právním řádem obou smluvních stran.

Příslušným k řízení o osvojení nebo o jeho zrušení je úřad smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. V případě odstavce 3 tohoto článku je příslušný úřad té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli své společné bydliště nebo pobyt.

Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na jejímž území nemovitosti jsou.

Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přístupné.

Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti; stačí však, byl-li zachován právní řád smluvní strany, na jejímž území byly tyto úkony učiněny.

Movité dědictví projednají bez újmy ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

Nemovité dědictví projednají justiční úřady smluvní strany, na jejímž území je dědictví.

Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i o sporech, které vzniknou z dědických nároků.

Je-li celé movité dědictví po občanu jedné ze smluvních stran na území smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka justiční úřad této smluvní strany.

Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a odkazovnících a o jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel mimo území obou smluvních stran, zanechal jmění na území jeho státu.

Doví-li se diplomatický nebo konzulární úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.

Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné ze smluvních stran, jsou členové diplomatického nebo konzulárního úřadu druhé smluvní strany oprávněni zastupovat před justičními nebo jinými úřady vlastní občany, pokud jsou nepřítomni a neustanoví-li si jiného zmocněnce; zvláštní plné moci není třeba.

Zemře-li občan jedné smluvní strany cestou územím druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe pro vlastní potřebu, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.

Úřady obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.

O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, je třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Na návrh diplomatického nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.

Úřad smluvní strany, jejímž občanem je zůstavitel a který je příslušný podle článku 34 odstavec 1, může navrhnout, aby byla zrušena opatření učiněná podle odstavce 1.

justiční úřad vyzval, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do tří měsíců přihlásili své pohledávky;

veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly zaplaceny nebo zajištěny;

příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu dědických věcí nebo převodu výtěžku jejich prodeje.

Pravomocná rozhodnutí justičních úřadů a poručenských a opatrovnických orgánů jedné smluvní strany ve věcech rodinného práva, která se netýkají majetkových nároků, uznávají se na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže justiční úřad ani poručenský, ani opatrovnický orgán této druhé smluvní strany nevydal dřívější pravomocné rozhodnutí v téže věci, ani nemá výlučnou pravomoc na základě této Smlouvy.

Ustanovení odstavce 1 se použije i na rozhodnutí vydaná před nabytím účinnosti této Smlouvy.

pravomocných rozhodnutí o majetkových nárocích ve věcech občanského a rodinného práva, která byla vydána na území druhé smluvní strany po nabytí účinnosti této Smlouvy;

pravomocných soudních rozhodnutí vydaných na území druhé smluvní strany po nabytí účinnosti této Smlouvy ve věcech trestních, týkajících se povinnosti nahradit poškozenému škodu, která mu byla způsobena;

pravomocných rozhodnutí soudů rozhodčích, jakož i smírů před těmito soudy uzavřených ve věcech zahraničního obchodu, byla-li alespoň jednou ze stran řízení právnická osoba, jež má sídlo na území jedné ze smluvních stran.

K povolení exekuce je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.

Návrh na povolení exekuce je třeba podat u soudu , který rozhodl ve věci v prvé stolici. Tento návrh je třeba postoupit soudu, který je příslušný k povolení exekuce. Návrh může být podán i přímo u tohoto soudu.

Náležitosti návrhu se spravují právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána. K návrhu se připojí překlad do jazyka dožádané smluvní strany nebo do jazyka ruského, ověřený podle článku 9 odstavce 2.

úplné vyhotovení rozhodnutí, jakož i potvrzení o právní moci rozhodnutí, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého;

listiny v pravopise nebo ověřené opisy listin, z nichž vyplývá, že bylo včas, alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání osobě, jíž byla v rozhodnutí uložena nějaká povinnost a která se řízení nezúčastnila;

překlady listin, uvedených pod písmenem a) a b), ověřené podle článku 9 odstavce 2.

O exekuci platí právní řád smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.

Dlužník může uplatnit u soudu, který rozhoduje o povolení exekuce, i námitky proti její přípustnosti a proti nároku zajištěnému v rozhodnutí, pokud je to přípustné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.

jestliže osoba, jež byla v rozhodní uznána povinnou, se nezúčastnila řízení, protože jí nebo jejímu zmocněnci nebylo včas, alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání anebo stalo-li se předvolání jen veřejnou vyhláškou nebo způsobem, který se odchyluje od ustanovení této Smlouvy;

Jestliže je soudní rozhodnutí v rozporu s pravomocným předchozím rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky, o témže nároku a z téhož důvodu soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána. Toto ustanovení se však nevztahuje na případy, ve kterých se podstatně změnily skutečnosti, na jejichž základě uvedené předchozí soudní rozhodnutí určilo obsah nebo čas plnění.

Byla-li účastníkům osvobozeným od složení žalobní jistoty ve smyslu článku 16 této Smlouvy uložena na území jedné smluvní strany povinnost k náhradě nákladů řízení, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně exekuci k vymáhání těchto nákladů.

Náklady řízení jsou i náklady potvrzení, překladů a ověření uvedených v článku 50 této Smlouvy.

Soud, který povoluje exekuci pro náklady řízení, omezí své zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.

K žádosti o povolení exekuce pro náklady řízení se připojí opis rozhodnutí o nákladech, ověřený soudem první stolice a potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřený překlad těchto listin.