Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

12/1961 Sb. znění účinné od 1. 4. 1961 do 31. 12. 1965

12

 

VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ

ze dne 28. ledna 1961,

kterým se mění a doplňuje vládní nařízení č. 120/1959 Sb.,

o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve

věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích

 

Vláda Československé socialistické republiky nařizuje na návrh Ústřední rady odborů podle § 31 odst. 2 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a podle § 1 odst. 1 zákona č. 143/1949 Sb., o změnách v organizaci veřejné správy a v působnosti jejich orgánů:

Čl. I

Vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, se mění a doplňuje takto:

a)

v části první (o právech a povinnostech):

1.

§ 15 zní:

Provinění

 

(1) Proti zaměstnancům, kteří se proviní tím, že poruší své povinnosti, lze použít bez újmy jejich odpovědnosti podle jiných předpisů jako výchovných prostředků kárných opatření ( § 16).

(2) Kárné opatření lze uložit pouze do měsíce ode dne, kdy se o provinění zaměstnance dozvěděl vedoucí úřadu (orgánu), který je oprávněn kárné opatření uložit ( § 27), nejpozději však do jednoho roku, a jde-li o provinění zjištěné orgány vnitřní kontroly, do dvou let ode dne, kdy se zaměstnanec provinění dopustil.

2.

§ 16 zní:

Kárná opatření

 

(1) Jako kárných opatření lze použít

a)

důtky,

b)

veřejné důtky,

c)

snížení funkčního nebo základního platu až o 10 %, popřípadě převedení na jinou práci;toto opatření lze uložit nejdéle na dobu tří měsíců.

(2) Při rozhodování o tom, jakých opatření má být vůči zaměstnanci použito, je třeba přihlížet k závažnosti jeho provinění, způsobené škodě, míře jeho zavinění a jeho dosavadnímu postoji k práci․ Jde-li o porušení povinnosti nepatrného významu, vedoucí je zaměstnanci pouze vytkne a poučí ho o nesprávnosti jeho jednání.

(3) Ustanovení zákona č. 24(1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zůstávají nedotčena.

(4) Za totéž provinění lze uložit zaměstnanci pouze jedno z kárných opatření uvedených v odstavci 1. Byl-li zaměstnanec odsouzen pro trestný čin nebo mu byl uložen trest v trestním řízení správním, popřípadě kárný trest ministerstvem státní kontroly nebo kárné opatření podle zákona č. 24/1957 Sb., nemůže mu být za totéž provinění uloženo ještě také kárné opatření podle tohoto nařízení. Bylo-li o provinění zaměstnance zahájeno některé z uvedených řízení, je třeba vyčkat jeho výsledku; doba tohoto řízení se nezapočítává do doby, ve které lze uložit kárné opatření ( § 15 odst. 2).

b)

v části druhé (o řízení ve věcech pracovního poměru):

1.

§ 21 zní:

Opravné prostředky

 

(1) Proti rozhodnutí může zaměstnanec podat námitky. O námitkách rozhodne úřad (orgán), který rozhodnutí vydal, po projednání se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí ustavené pro zaměstnance pracoviště (dále jen „závodní výbor“).

(2) Z rozhodnutí o námitkách může se zaměstnanec, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4, odvolat k nadřízenému úřadu (orgánu); jde-li o rozhodnutí komise nebo odboru národního výboru,může se zaměstnanec odvolat k radě tohoto národního výboru. Tyto orgány rozhodnou o odvolání po projednání s příslušným vyšším orgánem odborového svazu.

(3) Námitky i odvolání musí být podány u úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí směřují, do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Námitky ani odvolání nemají odkladný účinek, s výjimkou námitek a odvolání podaných proti uložení kárného opatření. Jinak platí pro jejich podávání, projednávání a rozhodování obecné předpisy o správním řízení.

(4) Z rozhodnutí o námitkách může zaměstnanec podat stížnost k rozhodčí komisi, jde-li o

a)

rozvázáni nebo zrušení pracovního poměru ( § § 19 až 21 zákona č, 66/1950 Sb.),

b)

přeložení nebo převedení do jiné zaměstnanecké skupiny anebo do jiného oboru státní správy,

c)

zproštění výkonu práce.

(5) Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy upravující uplatňování nároků

a)

na odměny za vynálezy a zlepšovací návrhy,

b)

na náhradu škody způsobené zaměstnanci pracovním úrazem nebo chorobou z povolání,

c)

na náhradu škody způsobené úřadu (orgánu) zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru.

2.

§ § 27 a 28 včetně společného nadpisu zní:

Kárné řízení

 

§ 27

Příslušnost

 

Kárné opatření ukládá vedoucí úřadu (orgánu, u něhož má zaměstnanec své trvalé pracovní místo v době, kdy se zahajuje kárné řízení; má-li být uloženo kárné opatření vedoucímu úřadu, uloží mu je vedoucí bezprostředně nadřízeného úřadu (orgánu. Pracovníkům národních výborů a jejich zařízení ukládá kárné opatření ten orgán, funkcionář nebo pracovník, kterého tím pověří rada národního výboru.

 

§ 28

Řízení

 

(1) Poruší-li zaměstnanec své povinnosti takovým způsobem, že by mu mělo být za to uloženo kárné opatření, oznámí to jeho vedoucí obvyklým způsobem příslušnému orgánu ( § 27).

(2) Orgán, jemuž přísluší uložit kárné opatření, vyslechne před jeho uložením zaměstnance. Je-li toho třeba v zájmu objasnění jeho provinění, popřípadě v závažnějších případech, může pověřit některého zaměstnance, aby provedl podrobné vyšetření věci a vyslechl svědky a znalce.

(3) Kárné opatření lze uložit jen po předchozím projednání s odborovými orgány, pokud k tomu není podle příslušných předpisů 1) třeba jejich souhlasu.

(4) Uložení kárného opatření se poznamená v osobním spise zaměstnance; nedopustí-li se zaměstnanec během dvou let od uložení tohoto kárného opatření dalšího provinění, vyřadí osobní úřad záznam o uložení kárného opatření z osobního spisu.

__________

1)

Zákon č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací Revolučního odborového hnutí, a usnesení předsednictva Ústřední rady odborů ze dne 8. září 1959, kterým se stanoví odchylky v působnosti závodních výborů ve státních orgánech a v některých organizacích, uveřejněné v částce 74 Ú.l., ročník 1959.

c)

v části třetí (o rozhodčích komisích):

1.

§ 29 zní:

Zřízení a příslušnost

 

(1) Stížnosti proti rozhodnutí o námitkách ( § 21 odst. 4) projednávají a rozhodují rozhodčí komise, které se zřizují:

a)

u okresních národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobním úřadem jsou okresní nebo místní národní výbory nebo zařízení jim podřízená,

b)

u krajských národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobním úřadem jsou krajské národní výbory nebo zařízení jim bezprostředně podřízená,

c)

u osobních úřadů řízených přímo ústředními úřady (orgány) pro stížnosti jejich zaměstnanců, zařízení jimi spravovaných a zaměstnanců podřízených organizací,

d)

u ústředních úřadů (orgánů) pro stížnosti zaměstnanců těchto úřadů a organizací k nim přičleněných.

(2) Dohodne-li se na tom krajský národní výbor s krajskou odborovou radou, může být zřízena rozhodčí komise také u některých zařízení podléhajících krajskému národnímu výboru pro zaměstnance, jejichž osobním úřadem je toto zařízení. Po dohodě okresního národního výboru s okresní odborovou radou může být zřízena rozhodčí komise také u městských národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobními úřady jsou tyto národní výbory nebo zařízení jim podřízená.

2.

§ 30 zní:

Složení komisí

 

(1) Předsedu rozhodčí komise, jeho náměstky a polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává odborový orgán určený Ústřední radou odborů. Druhou polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává úřad (orgán), u něhož byla rozhodčí komise zřízena.

(2) Při jmenování členů rozhodčí komise je třeba dbát, aby v ní byly zastoupeny všechny kategorie zaměstnanců, jejichž spory má tato komise rozhodovat.

(3) Jednotlivé stížnosti projednávají a rozhodují rozhodčí komise v tříčlenných senátech. O odvoláních ( § 36) jednají a rozhodují rozhodčí komise v senátech pětičlenných. Senáty se skládají z předsedy a z dalších členů senátu, které určí předseda senátu; polovinu těchto dalších členů senátu určí předseda senátu z členů rozhodčí komise jmenovaných odborovým orgánem z členů příslušného odborového svazu a druhou polovinu z členů rozhodčí komise jmenovaných úřadem (orgánem), u něhož byla komise zřízena.

(4) Ústřední rada odborů po projednání s příslušnými ústředními úřady (orgány) a krajskými národními výbory podrobněji upraví provádění rozhodčího řízení a blíže vymezí složení a působnost rozhodčích komisí.

3.

§ 31 odst. 1 zní:

 

(1) Činností v rozhodčí komisi nesmí vzniknout jejímu členu žádná újma v jeho pracovním poměru a v nárocích, které z něho vyplývají; za dobu účasti na jednáních rozhodčí komise zůstává členům rozhodčí komise zachován nárok na jejich příjmy z pracovního poměru, jako kdyby pracovali na svém pracovišti.

4.

§ 32 zní:

Náklady

 

Náklady spojené s činností rozhodčích komisí, včetně náhrad cestovních výdajů členům komise hradí úřad (orgán), při kterém je rozhodčí komise zřízena. Tento úřad (orgán) také zajišťuje a bezplatně provádí administrativní práce spojené s rozhodčím řízením, dává k dispozici místnosti a technické pomůcky potřebné pro jednání rozhodčí komise a uschovává její spisový materiál.

5.

§ § 33 až 36 včetně společného nadpisu zní:

Rozhodčí řízení

 

§ 33

Stížnost

 

Stížnost k rozhodčí komisi musí být podána do 15 dnů od doručení rozhodnutí úřadu (orgánu) o námitkách, a to úřadu (orgánu), u něhož je zřízena komise, která má o stížnosti rozhodnout. Stížnost nemá odkladný účinek. Odmítnout stížnost jakou opožděnou nebo nepřípustnou nebo naopak v odůvodněných případech prominout zmeškání lhůty přísluší rozhodčí komisi.

 

§ 34

Jednání komise

 

(1) Rozhodčí komise zahájí jednání do 8 dnů od podání stížnosti a vede je tak, aby o stížnosti mohlo být rozhodnuto do dalších 30 dnů.

(2) Rozhodčí komise dbá o to, aby zjistila skutečný stav věci co nejúčelněji a co nejrychleji. Před rozhodnutím sporu vyslechne rozhodčí komise zaměstnance, který stížnost podal, a zástupce úřad (orgánu), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

(3) Během celého průběhu jednání má se rozhodčí komise snažit o to, aby spor byl vyřešen smírem. Dojde-li před rozhodčí komisí k uzavření smíru, je třeba, aby jej rozhodčí komise schválila.Rozhodčí komise přitom dbá, aby smír nebyl v rozporu s platnými předpisy. Schválením nabývá smír účinků pravomocného rozhodnutí.

(4) Bylo-li stížnosti zaměstnance třeba jen zčásti vyhověno, má zaměstnanec nárok na náhradu ušlého výdělku a nutných výdajů, které mu vznikly účastí na řízení. Náhradu mu poskytne úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána.

 

§ 35

Rozhodnutí

 

(1) Nedojde-li k uzavření smíru, rozhodčí komise v souladu s platnými předpisy napadené rozhodnutí potvrdí nebo zruší. Pokud s předmětem sporu souvisí platové nároky zaměstnance, je rozhodčí komise oprávněna na návrh zaměstnance rozhodnout i o nich.

(2) Rozhodčí komise usnáší se na svém rozhodnutí v neveřejné poradě většinou hlasů členů příslušného senátu. O výsledku hlasování se sepíše zápis, který podepíší všichni členové senátu.

(3) Písemné rozhodnutí rozhodčí komise se vyhotoví do 8 dnů a podepíše je předseda a jeden člen senátu.

 

§ 36

Odvolání

 

(1) Proti rozhodnutí rozhodčí komise může zaměstnanec nebo úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, podat odvolání do 15 dnů od doručení jejího rozhodnutí. Odvolání se podává u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena rozhodčí komise, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, a nemá odkladný účinek.

(2) O odvolání rozhoduje

a)

ústřední výbor příslušného odborového svazu po projednání s vedoucím ústředního úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u tohoto úřadu (orgánu),

b)

krajský výbor příslušného odborového svazu po projednání s předsedou krajského národního výboru, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u krajského národního výboru,

c)

v ostatních případech rozhodčí komise zřízená u bezprostředně vyššího úřadu (orgánu).

(3) Rozhodnutí o odvolání je konečné. Jinak platí o podání odvolání a způsobu jeho projednávání obdobně ustanovení § 33 až 35.

Čl. II

Další projednávání stížností a odvolání v rozhodčím řízení, o kterých nebylo s konečnou platností rozhodnuto do 31. března 1961, převezmou rozhodčí komise zřízené podle tohoto nařízení.

Čl. III

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1961.

Široký v.r.