V § 4 odst. 3 se poslední věta nahrazuje větou: „Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na radiotelefonní stanice veřejné a spojové radiotelefonní sítě, které jsou součástí jednotné telekomunikační sítě, a na stanice občanské.“

V § 4 odst. 4 se slova „v Praze“ nahrazují slovy „Praha nebo Správa radiokomunikací Bratislava“.

§ 5 odst. 4 zní:

„(4) Vysílací rádiové zařízení k řízení modelů a hraček a jiná vysílací zařízení určená k přenosu ovládacích nebo měřicích signálů, jejichž výkon nepřesahuje 0,1 W, mohou být zřizována a provozována bez povolení; jejich provozovatel je povinen přihlásit je k evidenci u pobočky Inspektorátu radiokomunikací ve svém kraji a dodržovat stanovený kmitočet, výkon a druh vysílání․ Zařízení s vyšším výkonem mohou být zřízena a provozována bez povolení, jestliže byla sériově vyrobena podle prototypu schváleného nebo uznaného Správou radiokomunikací Praha nebo Správou radiokomunikací Bratislava. Rovněž tato zařízení musí být evidována u příslušné pobočky Inspektorátu radiokomunikací a provozovatel nesmí provádět na zařízení žádné změny.“.

§ 7 včetně poznámky pod čarou zní:

„§ 7

(K § 8 zákona)

(1) Úhrady a poplatky za užívání telekomunikačních zařízení a za výkony spojů se stanoví podle tarifů, popřípadě jiných cenových opatření. Stanovené úhrady a poplatky za výkony spojů jsou uživatelé telekomunikačních zařízení povinni platit bez vydání zvláštního rozhodnutí.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy. ¹) Tarify jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky; navrhuje je a po jejich schválení vyhlašuje federální ministerstvo spojů.

(3) Výkaz úhrad za výkony spojů, popřípadě poplatků nezaplacených socialistickými organizacemi, je dokladem pro použití příkazu k vybrání pohledávky organizace spojů. ²)

Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen, v úplném znění č. 169/1980 Sb.

Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 137/1973 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky č. 73/1978 Sb. a vyhlášky č. 160/1980 Sb.

§ 8 odst. 1 zní:

„(1) Zdroje rušení zjišťuje a závazné pokyny k jejich odstranění vydává Správa radiokomunikací Praha nebo Správa radiokomunikací Bratislava.“.

V § 8 odst. 3 se v prvé větě slova „v Praze“ nahrazují slovy „Praha nebo Správě radiokomunikací Bratislava“.

§ 9 zní:

„§ 9

(K § 9 a 10 zákona)

(1) Za zaviněné poškození podzemního kabelu (včetně jeho součástí), který je v evidenci organizace spojů, je povinna organizace, která za poškození odpovídá, zaplatit pokutu, a to u kabelu chráněného ochranným pásmem 50 000 Kčs, u jiného kabelu 10 000 Kčs. Zjistí-li se takové poškození v době, kdy od zjištění bezprostředně předcházejícího poškození podzemního kabelu na území téhož okresu, v Praze a Bratislavě na území obvodu, zaviněného stejnou organizací neuplynul 1 rok, zvyšují se pokuty na dvojnásobek těchto částek.

(2) Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Pokuty ukládají organizace spojů a odvádějí je do 5 dnů po obdržení prostřednictvím federálního ministerstva spojů do státního rozpočtu.

(3) Řízení o uložení pokuty nelze zahájit po uplynutí jednoho roku od zjištění poškození podzemního kabelu.

(4) Stavebníci (investoři), popřípadě generální projektanti staveb, vodních děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, vyžadují si závazné vyjádření o existenci podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě ve staveništi (trase), popřípadě i nahlédnutí do podkladů pro zakreslení takových vedení u příslušné okresní správy spojů nebo u jiné organizace spojů určené touto správou.

(5) Za ohrožování jednotné telekomunikační sítě se považuje i elektromagnetické stínění stavbami a odrazy od staveb.“.

§ 14 zní:

„ § 14

(K § 19 zákona)

(1) Rozhodující telekomunikační zařízení a materiál pro potřebu odběratelských organizací ostatních resortů určené k začlenění do jednotné telekomunikační sítě zajišťují místně příslušné organizace spojů.

(2) Za rozhodující telekomunikační zařízení a materiál se považují zejména: telefonní automatické ústředny (veřejné i pobočkové), telefonní přístroje běžného provedení, telegrafní ústředny, dálnopisné stroje, meziměstská telefonní pracoviště, dálkové volby, dálkové kabely, místní sdělovací kabely (včetně kabelů rozhlasových aj.), bytové kabely, zařízení přenosové techniky (s výjimkou zařízení pro přenos nosnými proudy po silnoproudých vedeních), přepojovací koncová i účastnická telefonní zařízení, telegrafní měniče signálu a modemy, rozhlasové ústředny (s výjimkou zařízení pro závodní rozhlas), zesilovače rozhlasu po drátě, kabelové soubory pro sdělovací kabely, velká přijímací zařízení (diverzity apod.), konferenční a dispečerská zařízení umožňující připojení na jednotnou telekomunikační síť.

(3) Rozhodující telekomunikační zařízení a materiál pro potřeby uvedené v odstavci 1 od výrobců a dodavatelů souhrně zajišťují a dodávají výhradně účelové zásobovací organizace spojů, a to:

(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na dodávky telekomunikačních zařízení určených k provozu mimo jednotnou telekomunikační síť a uvedených v § 6 odst. 1 zákona.

(5) Pokud touto vyhláškou a podrobnějšími pokyny není stanoveno něco jiného, řídí se způsob a postup zajišťování rozhodujících telekomunikačních zařízení a materiálů pro potřebu ostatních resortů obecně závaznými právními předpisy.

(6) Organizace, která má ve správě nebo ve vlastnictví rozhodující telekomunikační zařízení a materiál, které nepotřebuje pro plnění svých úkolů nebo které jsou pro ni neupotřebitelné, je povinna nabídnout je k převodu příslušné organizaci spojů.“.