103/1995 Sb. znění účinné od 31. 12. 1997 do 27. 8. 2001
změněno s účinností od poznámka vyhláškou č. 322/1997 Sb.
31.12.1997
red. sdělením čá. 61/1995/1 Sb. , s účinností dnem 30. října 1995
103
VYHLÁŠKA
Ministerstva dopravy
ze dne 31. května 1995
o pravidelných technických prohlídkách
a měření emisí silničních vozidel
Ministerstvo dopravy podle § 16 zákona č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, stanoví:
ČÁST PRVNÍ PRAVIDELNÁ TECHNICKÁ PROHLÍDKA SILNIČNÍHO VOZIDLA (§ 1-5)
§ 1 Rozsah a způsob provádění technické prohlídky silničního vozidla (1) Pravidelnou technickou prohlídkou silničního vozidla (dále jen "technická prohlídka") se rozumí kontrola stavu a činnosti ústrojí a zařízení silničního vozidla (dále jen "vozidlo"). V rozsahu stanoveném kontrolními úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce uvedenými v příloze č. 1 této vyhlášky se u vozidla kontroluje
a) brzdová soustava,
b) řízení,
c) nápravy, kola, pérování, hřídele, klouby,
d) podvozek, stav karosérie a její vybavení (sedadla, bezpečnostní pásy), exteriér a interiér (zrcátka, ostré výčnělky a hrany),
e) světelná zařízení a světelná signalizace,
f) ostatní ústrojí a zařízení (elektrická zařízení a vedení, rychloměr a tachograf, palivová soustava, těsnost motoru a převodovky, spojka, řazení rychlostních stupňů, vytápění a větrací systém, spojovací zařízení, výfuková soustava, odrušení),
g) stav a uložení předepsané a zvláštní výbavy.
(2) Před zahájením technické prohlídky se kontrolují doklady vozidla a platnost dokladu o měření emisí vydaného podle § 14 odst. 1 (plnění přípustných limitů škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla). Zároveň se ověřuje, zda skutečný stav vozidla odpovídá technickým údajům uvedeným v jeho dokladech. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do protokolu o technické prohlídce vozidla.U vozidla se rovněž ověřuje, zda skutečný stav vozidla odpovídá evidenčním údajům uvedeným v jeho dokladech (dále jen "evidenční kontrola"). Evidenční kontrola se provádí v rozsahu stanoveném pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce v kontrolních úkonech skupiny 100 v příloze č. 1 této vyhlášky. Na základě požadavku dopravního inspektorátu Policie České republiky se provádí samostatná evidenční kontrola.
(3) Při technické prohlídce je zakázáno seřizovat a opravovat vozidlo, s výjimkou jednoduchého seřízení světlometů, pokud to stav a přístupnost seřizovacích prvků umožňuje.
(4) Vojenská vozidla podle zvláštního předpisu nepodléhají technickým prohlídkám a měření emisí.
§ 2 (1) Stav a činnost ústrojí a částí vozidla se kontroluje porovnáním skutečného stavu s předepsanými podmínkami podle § 1 odst. 1 na základě diagnostických měření předepsaných vlastností vozidla a vyhodnocení naměřených výsledků (hodnot).
(2) Technická prohlídka se provádí na průjezdné kontrolní lince proudovým způsobem při použití přístrojů a zařízení uvedených v příloze č. 2 této vyhlášky a metrologicky zajištěných podle zvláštního předpisu. Technické prohlídky vozidel Ministerstva obrany, Armády České republiky, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby nemusí být prováděny na průjezdné kontrolní lince.
(3) Vozidlo se přistavuje k technické prohlídce čisté, s předepsanou výbavou a nezatížené.
(4) Při technické prohlídce je přítomen řidič vozidla.
§ 3 Hodnocení technického stavu vozidla (1) Podle výsledku technické prohlídky je technický stav nebo funkce jednotlivých ústrojí vozidla hodnocen čtyřstupňovou klasifikací:
a) 1. stupeň - stav bez závad,
b) 2. stupeň - stav ústrojí s lehkou závadou, označovanou v dokladu o technickém stavu vozidla písmenem A. Lehká závada je taková závada, která znamená odchylky od bezchybného technického stavu vozidla, nemající však vliv na bezpečnost silničního provozu; na tyto závady je držitel vozidla pouze upozorněn,
c) 3. stupeň - stav ústrojí s vážnou závadou, označovanou v dokladu o technickém stavu vozidla písmenem B. Vážná závada je taková závada, která již zjevně ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla; bezpečnost jízdy vozidla nebo silničního provozu však bezprostředně neohrožuje. Tento druh závad zahrnuje i závady, které nepříznivě působí na životní prostředí a na pozemní komunikace,a závady zjištěné při evidenční kontrole,
d) 4. stupeň - stav ústrojí s nebezpečnou závadou označenou v dokladu o technickém stavu vozidla písmenem C. Nebezpečná závada je taková závada, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost jízdy vozidla nebo bezpečnost a plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku, poškozuje pozemní komunikaci nebo ohrožuje životní prostředí. Jako nebezpečná závada se klasifikuje i nezpůsobilost vozidla pro další. provoz podle § 14 odst. 3.a přestavba vozidla, jejíž technická způsobilost nebyla schválena podle zvláštního předpisu. 2) .
(2) Na základě vyhodnocení technického stavu a funkce jednotlivých ústrojí nebo výsledku evidenční kontroly je vozidlo
a) technicky způsobilé pro další provoz, na jehož ústrojí nebyly zjištěny žádné závady nebo jen závady lehké druhu A․ Tyto závady odstraňuje držitel vozidla ve vlastním zájmu,
b) nezpůsobilým pro další provoz podle písmene c).Po odstranění závad zjištěných při samostatné evidenční kontrole se opakovaná evidenční kontrola neprovádí,
c) technicky nezpůsobilé pro další provoz, na jehož ústrojí byla zjištěna jedna nebo více nebezpečných závad druhu C a nesmí být použito v provozu po dobu, pokud tyto závady nejsou odstraněny.
(3) Je-li opakovaná technická prohlídka provedena do 30 kalendářních dnů včetně, kontroluje se pouze odstranění závad zjištěných při předcházející technické prohlídce; po 30 kalendářních dnech se provádí opakovaná technická prohlídka v celém rozsahu. Opakovaná technická prohlídka do 30 kalendářních dnů se provádí vždy v té stanici technické kontroly, ve které byla provedena předcházející technická prohlídka.
(4) Výsledky technické prohlídky, vyhodnocení technického stavu vozidla a závěry o způsobilosti vozidla pro další provoz se evidují v automatizovaném informačním systému technických prohlídek v rozsahu dat stanovených v příloze č. 15 této vyhlášky.
§ 4 Vyznačování technické prohlídky (1) Výsledek technické prohlídky a její hodnocení stanice technickékontroly vyznačuje ve starším provedení technického průkazu vozidla v části"Technická kontrola vozidla" a v novém provedení technického průkazu vozidlav části "Záznam o technické prohlídce a platnost technické způsobilostivozidla" a umístěním příslušně vyznačené (perforované) kontrolní nálepky nazadní tabulku státní poznávací značky. /1/ Obdobně vyznačuje i výsledek samostatné evidenční kontroly a její hodnocení. Provedení kontrolní nálepky, postup při vyznačování technické prohlídky, evidování kontrolních nálepek a manipulaci s nimi
(2) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky způsobilé pro další provoz,provede se o tom zápis do technického průkazu vozidla s uvedením termínupříští technické prohlídky a na zadní tabulku státní poznávací značky seumístí kontrolní nálepka s vyznačením měsíce a roku příští technické prohlídky; provedení samostatné evidenční kontroly bez zjištěných závad se vyznačí jen záznamem v technickém průkazu vozidla.
(3) Je-li vozidlo hodnoceno jako dočasně technicky způsobilé pro další provoz, provede se o tom záznam do technického průkazu vozidla s uvedením tříměsíční lhůty pro opakovanou technickou prohlídku nebo pro odstranění závad zjištěných při samostatné evidenční kontrole a na zadní tabulku státní poznávací značky se umístí kontrolní nálepka s vyznačením její tříměsíční platnosti do opakované technické prohlídky nebo do odstranění závad zjištěných při samostatné evidenční kontrole.
(4) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky nezpůsobilé k provozu, vyznačí se tato skutečnost zápisem v technickém průkazu vozidla; termín opakované technické prohlídky se do technického průkazu vozidla nezapisuje a ani se nevyznačuje umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulce státní poznávací značky. Původní kontrolní nálepka se ze zadní tabulky státní poznávací značky odstraní.
(5) Dopravní inspektorát Policie České republiky při prvním zaevidovánívozidla nebo při přidělení nové státní poznávací značky nebo na žádostdržitele vozidla, u něhož ještě neuplynula lhůta pro první technickouprohlídku a při zaevidování vozidla nebyla vyznačena, vyznačuje příštítechnickou prohlídku umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státnípoznávací značky podle lhůt stanovených pro technické prohlídky jednotlivýchdruhů vozidel.Po odstranění závad zjištěných při samostatné evidenční kontrole vyznačuje dopravní inspektorát Policie České republiky příští technickou prohlídku umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky v souladu s termínem příští technické prohlídky zapsaným v technickém průkazu vozidla před provedením samostatné evidenční kontroly a v technickém průkazu vozidla vyznačuje odstranění těchto závad v záznamu o evidenční kontrole.
(6) Kontrolní nálepka vyznačující termín příští technické prohlídky a zápis v technickém průkazu vozidla podle odstavců 2 až 4 jsou pro kontrolní orgány dokladem o provedené technické prohlídce.
§ 5 Doklad o technickém stavu vozidla (1) Dokladem o technickém stavu vozidla při technické prohlídce je protokol o technické prohlídce.
(2) Protokol o technické prohlídce obsahuje
a) název, sídlo a číslo stanice technické kontroly,
b) datum provedení technické prohlídky,
c) značku, typ, druh a kategorii vozidla,
d) státní poznávací značku, číslo podvozku, číslo motoru, rok výroby kontrolovaného vozidla, stav počítače ujeté vzdálenosti,
e) zjištěné lehké (A), vážné (B) a nebezpečné (C) závady ústrojí nebo funkcí vozidla,
f) údaje o plnění podmínek podle zvláštního předpisu, např. podle Dohody o přepravě nebezpečných věcí (ADR),
g) závěr o způsobilosti, dočasné způsobilosti nebo nezpůsobilosti vozidla k dalšímu provozu,
h) záznam o vyznačení technické prohlídky zápisem v technickém průkazu a umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulce státní poznávací značky,
i) termín příští technické prohlídky,
j) jméno kontrolního technika, který technickou prohlídku provedl,
k) razítko a podpis vedoucího stanice technické kontroly nebo jeho zástupce.
Provedení protokolu o technické prohlídce je uvedeno v příloze č. 4 této vyhlášky a jeho tiskopis musí být chráněn proti padělání.
ČÁST DRUHÁ STANICE TECHNICKÉ KONTROLY (§ 6-11)
§ 6 Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek, podklady pro udělení tohoto oprávnění a pro zahájení činnosti stanice technické kontroly (1) Žadatel o zřízení stanice technické kontroly požádá okresní úřad, v jehož územním obvodu bude stanice technické kontroly konávat svoji činnost, o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek. V žádosti uvede
a) název, sídlo a IČO žadatele o zřízení stanice technické kontroly,
b) jméno, funkci, místo pobytu a telefonní číslo pracovníka odpovědného za zřízení stanice technické kontroly,
c) typ stanice technické kontroly, který bude provozován,
d) popis objektu včetně dispoziční a zastavovací studie (okotovaný výkres půdorysu, situace se zakreslenými příjezdovými komunikacemi, parkovištěm a návrhem administrativní části),
e) úplný seznam technologického vybavení kontrolní linky,
f) termín předpokládaného zahájení provozu,
g) prohlášení o právním a ekonomickém nespojení s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel nebo jejich součástí,
h) komplexní stanovisko příslušného obecního (městského) úřadu, v jehož územním obvodu má být stanice technické kontroly zřízena, k záměru především z hledisek vhodnosti umístění, souladu s územním plánem, jiného veřejného zájmu a ochrany životního prostředí,
i) stanovisko příslušného stavebního úřadu k záměru,
j) vyjádření příslušného dopravního inspektorátu Policie České republiky k záměru především z hlediska potřebné kapacity technických prohlídek jednotlivých druhů vozidel.
(2) Stavbu nebo změnu stavby pro její užívání k provádění technických prohlídek může žadatel o zřízení stanice technické kontroly provádět jen na základě stavebního povolení vydaného podle zvláštního předpisu. Před zahájením výstavby stanice technické kontroly a před podáním žádosti o stavební povolení zašle žadatel o zřízení stanice technické kontroly projektovou dokumentaci požadovanou ke stavebnímu řízení okresnímu úřadu k odsouhlasení. Na základě takto doplněné žádosti může udělit okresní úřad oprávnění k provádění technických prohlídek s určením podmínek a termínu pro zahájení činnosti stanice technické kontroly. Kopii tohoto oprávnění zašle Ministerstvu dopravy (dále jen "ministerstvo").
(3) Po vyškolení osob oprávněných kontrolovat technický stav vozidel (dále jen "kontrolní technik") a po ukončení výstavby stanice technické kontroly zabezpečí její zřizovatel závěrečnou expertizu vypracovanou právnickou osobou určenou ministerstvem a kalibraci nebo ověření měřidel. Protokoly o odborné expertize, výsledku metrologické kontroly a kontroly technologického zařízení spolu s kopiemi osvědčení o odborné způsobilosti kontrolních techniků předloží okresnímu úřadu ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění provádět technické prohlídky jako doklad o splnění podmínek k zahájení provozování (činnosti) stanice technické kontroly. V případě stavby nebo změny stavby pro její užívání k provádění technických prohlídek předloží zároveň kopii kolaudačního rozhodnutí. Při splnění všech podmínek dá okresní úřad souhlas k zahájení činnosti stanice technické kontroly.
(4) Při zahájení provozu (činnosti) musí být stanice technické kontroly označena jednotným způsobem stanoveným v příloze č. 5 této vyhlášky.
(5) Ministerstvo k zabezpečení výkonu státního odborného dozoru nad stanicí technické kontroly nebo okresní úřad k zabezpečení výkonu státní kontroly podle zvláštního předpisu mohou vyžádat od odborného ústavu vypracování posudku nebo provedení odborné expertizy podle zvláštního předpisu. Posudek nebo expertiza se zaměřuje
a) na plnění a dodržování podmínek a povinností při provádění technických prohlídek,
b) na dodržování stanoveného rozsahu technických prohlídek,
c) na ověření odborné způsobilosti a oprávnění kontrolních techniků,
d) na dodržování podmínek technického vybavení a uspořádání stanice technické kontroly,
e) na dodržování systému řízení jakosti provádění technických prohlídek.
(6) Řádné a kvalitní provádění technických prohlídek se zabezpečuje prostřednictvím systému řízení jakosti provádění technických prohlídek podle zásad stanovených v příloze č. 18 této vyhlášky.
§ 7 Rozsah odborných znalostí kontrolních techniků (1) Pro funkci vedoucího stanice technické kontroly se požaduje vzdělání strojního nebo dopravního směru a praxe řízení v oboru autoopravárenství; požaduje se buď vysokoškolské vzdělání a nejméně dva roky praxe, nebo úplné střední odborné vzdělání a nejméně šest let praxe a řidičské oprávnění skupiny odpovídající kategoriím kontrolovaných vozidel. Pro funkci zástupce vedoucího stanice technické kontroly se požaduje stejné vzdělání a praxe jako pro vedoucího.
(2) Pro funkci kontrolního technika se požaduje vzdělání strojního nebo dopravního směru a odborná praxe v autoopravárenství; požaduje se buď úplné střední odborné vzdělání a nejméně dva roky praxe, nebo střední odborné vzdělání (vyučení v oboru automechanik) a nejméně šest let praxe a řidičské oprávnění skupiny odpovídající kategoriím kontrolovaných vozidel.
(3) Pracovníci stanice technické kontroly splňující kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci vedoucího, jeho zástupce nebo funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené výuky, úspěšném ověření znalostí a vydání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek. Rozsah odborných znalostí obsahují učební osnovy kursu pro kontrolní techniky uvedené v příloze č. 6 této vyhlášky.
§ 8 Výuka v základním kursu pro kontrolní techniky (1) Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách a provádí se v základním kursu pro kontrolní techniky (dále jen "kurs"). Kurs organizuje a výuku zabezpečuje a provádí právnická osoba pověřená ministerstvem.
(2) Cílem kursu je seznámit
a) s organizací technických prohlídek, sítě stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,
b) se společenským významem činnosti kontrolního technika ve stanici technické kontroly a s právními a ekonomickými důsledky závěrů z jeho činnosti,
c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost a plynulost silničního provozu, na životní prostředí a ekonomiku provozu,
d) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla,
e) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách (pracovištích) pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,
f) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku,
g) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.
(3) Kurs trvá tři týdny a je tematicky rozdělen do 120 vyučovacích hodin, z toho 62 hodin pro teoretickou výuku,10 hodin pro odborné konzultace, 32 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin pro ověřování znalostí.
§ 9 Ověřování znalostí kontrolních techniků stanice technické kontroly (1) Na závěr kursu prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologickému zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.
(2) Odborná způsobilost se prokazuje
a) vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru podle § 7 odst. 1 až 3,
b) závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v příloze č. 6 této vyhlášky.
(3) Obsahem závěrečné zkoušky podle odstavce 2 písm. b) je formou písemného testu prokázat znalosti
a) právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontrolu a hodnocení technického stavu vozidla, podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích,
b) základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,
c) metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly,
d) konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce.
Otázky písemného testu sestavuje ministerstvo.
(4) Obsahem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.
(5) Hodnocení zkoušky podle odstavce 3 se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:
a) prospěl, jestliže účastník kursu dosáhl u zkoušky nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
b) neprospěl, jestliže účastník kursu dosáhl u zkoušky méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.
(6) Hodnocení zkoušky podle odstavce 4 se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.
(7) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků kursu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení, hodnocení zkoušek podle odstavců 3 a 4 a celkové hodnocení.
(8) Absolvent kursu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky kursu. Tuto žádost může podat nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení kursu. Další opakování zkoušky není možné bez nového absolvování kursu.
(9) Proti hodnocení zkušební komise lze podat námitky do osmi dnů ode dne závěrečné zkoušky. O námitkách rozhoduje ministerstvo.
§ 10 Osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek (1) Absolventu kursu, který při závěrečné zkoušce prospěl, vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek (dále jen "osvědčení") podle provedení uvedeného v příloze č. 7 této vyhlášky V osvědčení se vyznačí omezení doby jeho platnosti na dobu určitou, a to nejméně na dva roky ode dne vykonání závěrečné zkoušky. Dobu platnosti osvědčení určuje zkušební komise hlasováním podle průběžného hodnocení a konečného výsledku závěrečné zkoušky absolventa kursu.
(2) Jestliže držitel osvědčení hodlá i po dni ukončení jeho platnosti pokračovat v činnosti vedoucího stanice technické kontroly, jeho zástupce nebo kontrolního technika, musí nejpozději tři měsíce před tímto dnem požádat ministerstvo o prodloužení platnosti osvědčení, a to prostřednictvím právnické osoby uvedené v § 8 odst. 1. K žádosti přikládá i kopii osvědčení. Žadatel o prodloužení doby platnosti osvědčení musí absolvovat doškolovací kurs. Účelem doškolovacího kursu pro kontrolní techniky je seznámit jeho účastníky
a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, typických závadách
apod. kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,
b) s novými technologickými postupy některých kontrolních úkonů,
c) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách stanice technické kontroly,
d) s novými předpisy, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly,
e) se závadami v činnosti některých stanic technické kontroly, zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.
Platnost osvědčení se prodlužuje na dobu podle odstavce 1 na podkladě přezkoušení znalostí podle § 9 před zkušební komisí.
(3) Držiteli osvědčení, který přechodně nevykonával činnost vedoucího stanice technické kontroly, jeho zástupce nebo kontrolního technika a který nepožádal o prodloužení platnosti osvědčení, může být platnost jeho osvědčení dodatečně prodloužena podle odstavce 2, jestliže ode dne skončení platnosti osvědčení neuplynuly více než dva roky. Po uplynutí této doby musí k vydání osvědčení absolvovat kurs.
(4) Ministerstvo může stanovit konání mimořádného doškolovacího kursu pro vedoucí stanice technické kontroly a jejich zástupce v případě, že je naléhavě potřebné seznámit je s novými závažnými aktuálními materiály nebo informacemi, které jsou jinak obsahem doškolovacího kursu.
§ 11 Technické vybavení a uspořádání stanice technické kontroly (1) Stanice technické kontroly jsou samostatná pracoviště specializovaná k provádění technických prohlídek motorových a přípojných vozidel a dělí se podle druhu kontrolovaných vozidel na tyto typy:
a) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M1, N1, O1 a O2 (dále jen "stanice technické kontroly pro osobní automobily"),
b) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O2, O3, O4 a T (dále jen "stanice technické kontroly pro užitkové automobily"),
c) stanice technické kontroly pro traktory a jejich přípojná vozidla kategorií T, OT1, OT2, OT3 a OT4.
(2) Kontrolní linky stanice technické kontroly pro osobní automobily musí mít tyto minimální rozměry:
a) délka linky............ 33,0 m (4 kontrolní stání),
nebo .................. 26,0 m (3 kontrolní stání),
b) šířka linky ............ 5,0 m,
c) světlá výška linky (včetně vrat) .......... 3,0 m,
d) světlá šířka vrat....... 3,0 m,
e) výška pod vazník... .... 3,3 m.
(3) Kontrolní linky stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí mít tyto minimální rozměry:
a) délka linky............ 42,0 m,
b) šířka linky ............ 6,0 m,
c) světlá výška linky (včetně vrat) .......... 4,5 m,
d) světlá šířka vrat....... 3,5 m,
e) výška pod vazník........ 4,8 m.
(4) V návaznosti na kontrolní linku musí mít stanice technické kontroly tyto další prostory:
a) kancelář příjmu,
b) kancelář vedoucího,
c) místnost pro kontrolní techniky (pro čtyři kontrolní techniky min. 20 m2),
d) čekárna pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,
e) sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,
f) vhodně situované parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala (celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro stanici pro osobní automobily minimálně deset vozidel a pro stanici pro užitkové automobily minimálně čtyři osmnáctimetrové soupravy a dvě dvanáctimetrová vozidla),
g) vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz (doporučuje se jednosměrný provoz),
h) areál stanice technické. kontroly musí mít samostatný vjezd a výjezd z veřejné pozemní komunikace.
(5) Řešení jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a vycházet z příslušných předpisů a doporučených technických norem pro
a) parkovací plochy,
b) vnitřní komunikace,
c) příjezdové a výjezdové prostory na linku,
d) podlahy na kontrolních linkách s bezprašným a snadno udržovatelným povrchem,
e) podlahy pracoviště na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy podle zvláštních metrologických požadavků uvedených v příloze č. 17, která je součástí této vyhlášky,
f) pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla.
Prostor před nájezdem na linku musí umožnit plynulé a bezpečné najetí vozidla na první stání linky. Prostor po výjezdu z linky musí umožnit plynulý a bezpečný výjezd z linky.
(6) Stanice technické kontroly je vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:
a) přístroj na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností dohušťování
- odhušťování, vybavený kontrolní přípojkou a odkalovací nádobkou,
b) zařízení na kontrolu vůlí přední nápravy,
c) přístroj na kontrolu geometrie řízené nápravy,
d) zařízení na kontrolu házivosti kol,
e) přístroj na kontrolu seřízení světlometů,
f) válcová zkušebna brzd,
g) zvedák do pracovní jámy k nadzvižení nápravy vozidla,
h) zařízení na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,
i) kontinuální odsávání spalin po celé délce linky,
j) rozvod stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem 0,8 MPa a ve stanici technické kontroly pro užitkové automobily s tlakem 1,0 MPa,
k) montážní lampa do pracovní jámy,
l) personální počítač o předepsané konfiguraci,
m) přímá telefonní linka s faxem nebo s podobným zařízením,
n) decelerometr,
o) přístroj na zjišťování přítomnosti plynu při kontrole vozidla na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG).
(7) Přístroje a zařízení určené pro stanici technické kontroly schvaluje ministerstvo.
(8) Kapacita kontrolní linky pro osobní automobily v jednosměnném provozu při čtyřech kontrolních stáních je 12 500 technických prohlídek za rok a při třech kontrolních stáních je 10 000 technických. prohlídek za rok. Kapacita kontrolní linky pro užitková vozidla je 4 600 technických prohlídek za rok.
(9) Stanice technické kontroly pro provádění technických prohlídek jen vozidel Ministerstva obrany, Armády České republiky, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby nemusí splňovat podmínky uspořádání podle odstavců 2 až 4.
ČÁST TŘETÍ PRAVIDELNÉ MĚŘENÍ EMISÍ VOZIDLA (§ 12-15)
§ 12 Rozsah a způsob provádění měření emisí (1) Pravidelným měřením emisí vozidla (dále jen "měření emisí") se rozumí kontrola technického stavu vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla, jejich seřízení, případné odstranění zjištěných závad nebo oprava a následné ověření plnění přípustných limitů škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla.
(2) U vozidel se zážehovými motory bez katalytických systémů nebo s neřízenými katalytickými systémy (dále jen "neřízené katalyzátory") se provádí
a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená na funkčnost, úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy; ventilový rozvod a jeho stav se kontroluje bez demontáže v rozsahu umožněném jeho konstrukcí a plnicí hrdlo palivové nádrže se kontroluje, jen pokud je požadována zvláštní úprava (např. zúžené hrdlo u motorů s katalyzátorem),
b) kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení předepsaných hodnot udaných pro vozidlo výrobcem, zejména úhlu předstihu zážehu, případně u zapalovacího zařízení s kontaktním přerušovačem úhlu sepnutí kontaktů přerušovače, otáček volnoběhu, složení výfukových plynů při volnoběhu, funkci neřízeného katalyzátoru měřením obsahu oxidu uhelnatého a uhlovodíků a porovnání s hodnotami uvedenými výrobcem vozidla nebo výrobcem dodatečně namontovaného katalyzátoru,
c) kontrola stejných parametrů jako při volnoběhu při zvýšených otáčkách v rozmezí 2 500 až 2 800 min -1, pokud výrobce nestanoví jinak,
d) kontrola ostatních zařízení určených ke snížení emisí škodlivin (např. recirkulace výfukových plynů, odvětrání motoru) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství.
(3) U vozidel se zážehovými motory s řízenými katalytickými systémy (dále jen "řízené katalyzátory") se provádí
a) vizuální kontrola v rozsahu jako u vozidel bez katalytických systémů, rozšířená o kontrolu zúženého hrdla palivové nádrže, stavu katalyzátoru, stavu a úplnosti sondy lambda (včetně přívodního kabelu a konektoru) a všech přívodů elektronického směšovacího zařízení a elektronické řídící jednotky,
b) kontrola seřízení motoru a funkce katalyzátoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení předepsaných hodnot udaných pro vozidlo výrobcem, zejména otáček při volnoběhu, bodu zážehu, funkce řídicí jednotky včetně sondy lambda pomocí zařízení předepsaného výrobcem, složení výfukových plynů při volnoběhu a při zvýšených otáčkách v rozmezí 2 500 až 2 800 m-1, pokud výrobce nestanoví jinak, a hodnoty součinitele lambda,
c) kontrola ostatních zařízení určených ke snížení emisí škodlivin (např. recirkulace výfukových plynů, odvětrání motoru) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství.
(4) U vozidel se vznětovými motory se provádí
a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená zejména na neporušenost zajištění proti neoprávněné manipulaci u vstřikovacího zařízení, těsnosti palivového potrubí a jeho spojů, těsnosti proti unikání mazacího oleje, stavu a upevnění sací soustavy a neporušenosti a těsnosti výfukové soustavy; v případě, že je rozvodový mechanismus poháněn rozvodovým řemenem, provádí se kontrola jeho stavu a napnutí,
b) kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení hodnot udaných výrobcem vozidla, zejména volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, přeběhových otáček (kontrola regulátoru vstřikovacího čerpadla), stanovení dovolené hodnoty kouřivosti a kontrola kouřivosti metodou volné akcelerace.
(5) Před měřením emisí se kontrolují doklady vozidla a doklad o měření emisí. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru, homologační štítky vozidla, správnost údajů uvedených v dokladu o měření emisí a stanoví se dovolená hodnota kouřivosti, pokud není předepsána výrobcem. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do protokolu o měření emisí.
(6) Měření emisí se provádí při použití schválených přístrojů a zařízení metrologicky zajištěných, uvedených v příloze č. 8 této vyhlášky na základě vyhodnocení naměřených výsledků (hodnot), posouzení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství podle výsledku měření a při dodržení postupů stanovených výrobcem vozidla, motoru a jeho příslušenství.
(7) Při měření emisí může být přítomen řidič vozidla za předpokladu, že jsou dodrženy všechny bezpečnostní předpisy.
§ 13 Hodnocení technického stavu motoru z hlediska měření emisí (1) U vozidel se zážehovými motory musí být ústrojí a díly, které mají vliv na tvorbu emisí, úplné, nepoškozené a funkční a nesmí vykazovat zjevné vady. Naměřené parametry seřízení motoru musí odpovídat hodnotám uvedeným výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství. Koncentrace oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků ve výfukových plynech nesmí překročit hodnoty stanovené v příloze č. 9 této vyhlášky:
(2) Vozidlo se zážehovým motorem, na jehož částech ovlivňujících tvorbu emisí nebyly zjištěny závady v technickém stavu ani ve funkci a motor nepřekračuje stanovené limity emisí výfukových plynů, je technicky způsobilé pro další provoz.
(3) Vozidlo se zážehovým motorem, na jehož ústrojích a dílech motoru ovlivňujících tvorbu emisí byla zjištěna neúplnost, nadměrné poškození, opotřebení nebo závady ve funkci, jakož i nemožnost dosažení hodnot základního seřízení motoru stanoveného pro dané vozidlo a motor překračuje stanovené limity emisí výfukových plynů, je technicky nezpůsobilé pro další provoz.
(4) U vozidel se vznětovými motory nesmí být u vstřikovacího zařízení porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, poškozena sací a výfuková soustava, zjištěny závady a netěsnosti palivové a mazací soustavy, volnoběžné a přeběhové otáčky musí být v rozmezí udávaném výrobcem a naměřené hodnoty kouřivosti metodou volné akcelerace nesmí převýšit hodnoty korigovaného součinitele absorbce stanoveného pro vozidlo při jeho homologaci nebo uvedené v příloze č. 9 této vyhlášky.
(5) Vozidlo se vznětovým motorem, na jehož skupinách a dílech ovlivňujících tvorbu emisí, sací a výfukové soustavě a zejména u vstřikovacího zařízení nebyly zjištěny závady v technickém stavu ani ve funkci a vozidlo nepřevyšuje povolenou hodnotu kouřivosti, je technicky způsobilé pro další provoz.
(6) Vozidlo se vznětovým motorem, jehož zajištění vstřikovacího zařízení proti neoprávněné manipulaci je porušeno nebo jehož sací a výfuková soustava je poškozena nebo volnoběžné, případně přeběhové otáčky nejsou v rozmezí udávaném výrobcem nebo byla zjištěna netěsnost palivové nebo mazací soustavy nebo naměřené hodnoty kouřivosti metodou volné akcelerace převýšily dovolené hodnoty, je technicky nezpůsobilé pro další provoz.
(7) Vozidla přestavěná na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG) musí splňovat limity emisí stanovené výrobcem pro původní palivo.
(8) Výsledky měření emisí, vyhodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství a závěry o způsobilosti vozidla pro další provoz se evidují v informačním systému měření emisí v rozsahu dat stanovených v příloze č. 16 této vyhlášky.
§ 14 Vyznačování měření emisí (1) Výsledek měření emisí a jeho hodnocení se vyznačuje zápisem do osvědčení o měření emisí a umístěním příslušně vyznačené (perforované) kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky. Osvědčení o měření emisí je přílohou technického průkazu vozidla a obsahuje
a) identifikační údaje o vozidle a motoru vozidla,
b) předepsané limity emisí, hodnoty základního seřízení a kontroly, včetně tolerancí,
c) výsledek měření a termín příštího měření emisí.
Provedení osvědčení o měření emisí je uvedeno v příloze č. 10 této vyhlášky. Osvědčení se vystavuje pro každé vozidlo při prvním měření emisí a držitel vozidla jej předkládá při každém dalším měření emisí. Provedení kontrolní nálepky, postup při vyznačování měření emisí, evidování kontrolních nálepek a manipulaci s nimi jsou stanoveny v příloze č. 3 této vyhlášky.
(2) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky způsobilé pro další provoz, provede se zápis do osvědčení o měření emisí s uvedením termínu příštího měření emisí a na zadní tabulku státní poznávací značky se umístí kontrolní nálepka s vyznačením měsíce a roku příštího měření emisí.
(3) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky nezpůsobilé pro další provoz, považuje se za vozidlo, na jehož ústrojí byla zjištěna nebezpečná závada druhu C podle § 3 odst. 1 písm. d). Do osvědčení o měření emisí se neprovádí žádný zápis a ani se nevyznačuje termín příštího měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulce státní poznávací značky. Původní kontrolní nálepka se ze zadní tabulky státní poznávací značky odstraní.
(4) Dopravní inspektorát Policie České republiky při prvním zaevidování vozidla nebo při přidělení nové státní poznávací značky nebo na žádost držitele vozidla, u něhož ještě neuplynula lhůta pro první měření emisí a při zaevidování vozidla nebylo vyznačeno, vyznačuje příští měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky podle lhůt stanovených pro měření emisí jednotlivých druhů vozidel.
(5) Kontrolní nálepka vyznačující termín příštího měření emisí a zápis v osvědčení o měření emisí podle odstavců 2 a 3 jsou pro kontrolní orgány dokladem o provedeném měření emisí.
§ 15 Doklad o měření emisí (1) Dokladem o technickém stavu vozidla, motoru a jeho příslušenství při měření emisí je protokol o měření emisí vozidla.
(2) Protokol o měření emisí obsahuje
a) název, sídlo a číslo stanice měření emisí,
b) jméno, příjmení a místo pobytu držitele vozidla,
c) značku, typ, druh a kategorii vozidla,
d) státní poznávací značku, číslo motoru, rok výroby, druh a typ katalyzátoru a stav počítače ujeté vzdálenosti,
e) předepsané hodnoty kontrolovaných veličin,
f) naměřené hodnoty kontrolovaných veličin,
g) závěr o způsobilosti nebo nezpůsobilosti vozidla k dalšímu provozu,
h) záznam o vyznačení měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky,
i) termín příštího měření emisí,
j) datum provedení měření emisí,
k) jméno pracovníka, který měření emisí provedl,
l) razítko a podpis vedoucího stanice měření emisí.
(3) Provedení protokolu o měření emisí je uvedeno v příloze č. 11 této vyhlášky.
ČÁST ČTVRTÁ STANICE MĚŘENÍ EMISÍ (§ 16-20)
§ 16 Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k měření emisí, podklady pro udělení tohoto oprávnění a pro zahájení činnosti stanice měření emisí (1) Stanice měření emisí může být zřízena
a) ve značkové nebo smluvní opravně výrobce vozidel nebo příslušenství souvisejícího s tvorbou emisí (dále jen "smluvní opravna"); pro měření emisí musí mít smluvní opravna vybavení a technické podklady předepsané výrobcem pro seřizování a opravu. Seřizování a opravy zážehových motorů s řízenými katalyzátory a vznětových motorů může stanice měření emisí provádět jen u vozidel, s jejichž výrobcem má uzavřenu příslušnou smlouvu; pro měření emisí traktorů se smlouva s výrobcem traktorů nevyžaduje,
b) při stanici technické kontroly pouze pro měření emisí zážehových motorů bez řízených katalyzátorů; k tomu musí mít potřebné technické podklady pro měření emisí předepsané výrobcem vozidla. V této stanici měření emisí se neprovádějí opravy motoru a jeho příslušenství.
(2) Žadatel o zřízení stanice měření emisí požádá okresní úřad, v jehož územním obvodu bude stanice měření emisí vykonávat svoji činnost, o udělení oprávnění k měření emisí. V žádosti uvede
a) název a sídlo žadatele o zřízení stanice měření emisí,
b) příjmení a jméno, funkci, místo pobytu a telefonní číslo pracovníka odpovědného za zřízení stanice měření emisí;
c) pro které značky a typy vozidel žádá o udělení oprávnění k měření emisí, které opravy a seřízení je schopen provádět jako smluvní opravna a přiloží kopii smlouvy s výrobcem vozidla nebo příslušenství souvisejícího s tvorbou emisí,
d) popis objektu, včetně půdorysného náčrtku příjezdové komunikace a parkoviště,
e) úplný seznam technologického vybavení stanice měření emisí,
f) termín předpokládaného zahájení provozu,
g) komplexní stanovisko příslušného obecního (městského) úřadu, v jehož územním obvodu má být stanice měření emisí zřízena, k záměru především z hledisek vhodnosti umístění, souladu s územním plánem, jiného veřejného zájmu a ochrany životního prostředí,
h) stanovisko příslušného stavebního úřadu k záměru,
i) vyjádření hygienické služby.
(3) Stavbu nebo změnu stavby pro její užívání k měření emisí může žadatel o zřízení stanice měření emisí provádět jen na základě stavebního povolení vydaného podle zvláštního předpisu. O zřízení stanice měření emisí rozhoduje okresní úřad na základě žádosti podle odstavce 2; v rozhodnutí o udělení oprávnění k měření emisí určí podmínky a termín pro zahájení činnosti stanice měření emisí. Kopii rozhodnutí zašle ministerstvu.
(4) Po ukončení výstavby stanice měření emisí zabezpečí její zřizovatel závěrečnou expertizu vypracovanou právnickou osobou určenou ministerstvem, kalibraci nebo ověření měřidel a vyškolení pracovníků oprávněných měřit emise. Protokoly o odborné expertize, výsledku metrologické kontroly a kontroly technologického zařízení spolu s kopiemi osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků oprávněných měřit emise předloží žadatel okresnímu úřadu jako doklad o splnění podmínek k zahájení činnosti stanice měření emisí ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění měřit emise. V případě stavby nebo změny stavby pro její užívání k měření emisí předloží zároveň kopii kolaudačního rozhodnutí. Při splnění všech uvedených podmínek dá okresní úřad souhlas k zahájení činnosti stanice měření emisí.
(5) Při zahájení provozu musí být stanice měření emisí označena jednotným způsobem stanoveným v příloze č. 12 této vyhlášky.
(6) Ministerstvo k zabezpečení výkonu státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí nebo okresní úřad k zabezpečení výkonu státní kontroly podle zvláštního předpisu mohou vyžádat od odborného ústavu vypracování posudku nebo provedení odborné expertizy podle zvláštního předpisu. Posudek nebo expertiza se zaměřuje
a) na plnění a dodržování podmínek a povinností při měření emisí,
b) na dodržování stanoveného rozsahu měření emisí,
c) na ověření odborné způsobilosti a oprávnění osob k měření emisí;
d) na dodržování podmínek technického vybavení a uspořádání stanice měření emisí,
e) na dodržování systému řízení jakosti měření emisí.
(7) Řádné a kvalitní měření emisí se zabezpečuje prostřednictvím systému řízení jakosti měření emisí podle zásad stanovených v příloze č. 18 této vyhlášky.
§ 17 Rozsah odborných znalostí pracovníků oprávněných měřit emise (1) Pracovník oprávněný měřit emise musí být vyučený v oboru autoopravárenství s odbornou praxí nejméně šest let nebo mít úplné střední odborné nebo vysokoškolské vzdělání strojního směru a odbornou praxi v oboru autoopravárenství nejméně tři roky.
(2) Pracovník stanice měření emisí splňující kvalifikační předpoklady může měřit emise až po absolvování stanoveného školení v základním kursu, úspěšném ověření jeho znalostí a dovedností a udělení osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí.
(3) Cílem základního kursu je seznámit
a) s organizací měření emisí, sítě stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení této sítě,
b) se společenským významem činnosti pracovníka oprávněného měřit emise a s právními a ekonomickými důsledky závěrů z jeho činnosti,
c) se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska škodlivých emisí,
d) s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,
e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
f) s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství,
g) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku v stanici měření emisí,
h) s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.
(4) Školení v základním kursu je zpravidla jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory a vozidel poháněných vznětovými motory. Kursy organizuje a provádí právnická osoba pověřená ministerstvem.
§ 18 Ověřování znalostí pracovníků oprávněných měřit emise (1) Na závěr základního kursu prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologickému zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.
(2) Odborná způsobilost se prokazuje
a) vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru podle § 17 odst. 1,
b) závěrečným testem sestaveným z otázek odpovídajících cíli školení podle § 17 odst. 3.
Otázky písemného testu sestavuje ministerstvo.
(3) Podmínky a postupy hodnocení testu, vyhotovení zkušebního protokolu a opakování zkoušky jsou obdobné podmínkám a postupům podle § 9 odst. 5 až 9.
§ 19 Osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí (1) Absolventu základního kursu, který při závěrečné zkoušce prospěl, vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí, jehož provedení je uvedeno v příloze č. 13 této vyhlášky. V osvědčení se vyznačí omezení doby jeho platnosti na dobu určitou, a to nejméně na dva roky ode dne vykonání závěrečné zkoušky. Dobu platnosti osvědčení určuje zkušební komise hlasováním podle průběžného hodnocení a konečného výsledku závěrečné zkoušky absolventa kursu.
(2) Podmínky a postupy pro prodloužení platnosti osvědčení, doškolovací kursy a mimořádné doškolovací kursy jsou obdobné podmínkám a postupům podle § 10 odst. 2 až 4.
§ 20 Technické vybavení a uspořádání stanice měření emisí (1) Stanice měření emisí se dělí podle značek a typů vozidel a podle druhů motorů na tyto typy:
a) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory,
b) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory a motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG),
c) stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory.
(2) Stanice měření emisí musí mít pro své provozování (činnost) prostory splňující podmínky pro měření emisí, dostatečné manipulační prostory odpovídající příslušným předpisům a vycházející z doporučených technických norem, zařízení na odsávání výfukových plynů, větrání a vytápění, splňující hygienické požadavky.
(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory je vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:
a) přístroj na měření otáček motoru,
b) přístroj na měření teploty oleje v motoru,
c) přístroj na měření úhlu sepnutí kontaktů přerušovače,
d) přístroj na měření předstihu zážehu,
e) přístroj na měření limitů škodlivin emisí ve výfukových plynech,
f) speciální zařízení na kontrolu seřízení motoru a funkce řízeného katalyzátoru a jeho příslušenství předepsané výrobcem vozidla nebo motoru,
g) přístroje na zjišťování přítomnosti plynu u stanice měření emisí podle odstavce 1 písm. b).
(4) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory je vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:
a) opacimetr pro stanovení součinitele absorbce světla ve výfukových plynech,
b) přístroj pro bezdemontážní kontrolu úhlu dynamického předvstřiku a přípravky pro nastavení statického předvstřiku.
(5) Přístroje a zařízení určené pro stanice měření emisí schvaluje ministerstvo.
ČÁST PÁTÁ ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO PROVÁDĚNÍ TECHNICKÉ PROHLÍDKY A MĚŘENÍ EMISÍ TRAKTORU, JEHO PŘÍPOJNÉHO VOZIDLA A MOTOROVÉHO ZIMNÍHO PÁSOVÉHO VOZIDLA (§ 21)
§ 21 (1) Technická prohlídka a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným kontrolními úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu traktoru a jeho přípojného vozidla při technické prohlídce a měření emisí, uvedenými v příloze č. 14 této vyhlášky.
(2) Při zřizování stanice technické kontroly a stanice měření emisí pro traktory a jejich přípojná vozidla, hodnocení technického stavu, vyznačování technické prohlídky a měření emisí, vydávání dokladů o technickém stavu a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla, při stanovení rozsahu a ověřování odborných znalostí a výuce kontrolních techniků a při udělování osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a měření emisí se postupuje podle § 6 až 10 a § 16 až 19.
(3) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí pro traktory a jejich přípojná vozidla může být mobilní s určením pro provádění technických prohlídek společně s měřením emisí v místě soustředění traktorů a jejich přípojných vozidel, určeném okresním úřadem.
(4) Stanice technické kontroly pro traktory a jejich přípojná vozidla je vybavena nejméně těmito schválenými přístroji a zařízeními:
a) decelerometr,
b) kontrolní tlakoměr (třída přesnosti 2,5) s koncovkou na spojkovou hlavici,
c) zařízení pro kontrolu zásuvky přívěsu,
d) personální počítač o předepsané konfiguraci.
(5) Stanice měření emisí pro traktory je vybavena nejméně těmito schválenými přístroji a zařízeními:
a) opacimetr pro stanovení absorbce světla ve výfukových plynech,
b) přístroj pro bezdemontážní kontrolu úhlu dynamického předvstřiku a přípravky pro nastavení statického předvstřiku.
(6) Technická prohlídka traktoru a jeho přípojného vozidla se provádí na vhodném místě mimo linku stanice technické kontroly. Pro jízdní zkoušku účinku brzd traktoru a jeho přípojného vozidla musí být dostatečně dlouhá a široká silnice (prostranství), na které se traktor nebo traktor s přípojným vozidlem může bezpečně otočit. Vozovka zkušebního úseku (prostranství) musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch bez výmolů nebo jiného povrchového poškození.
(7) Podle odstavců 1 až 5 se na vhodném místě mimo linku stanice technické kontroly . provádí i technická prohlídka a měření emisí motorového zimního pásového vozidla (sněžný skútr, sněžná rolba). Pro jízdní zkoušku tohoto vozidla musí být dostatečně velké prostranství s rovným a souvislou vrstvou sněhu pokrytým povrchem.
ČÁST ŠESTÁ METROLOGIE V SÍTI STANIC TECHNICKÉ KONTROLY A STANIC MĚŘENÍ EMISÍ (§ 22-23)
§ 22 (1) Technická prohlídka a měření emisí jsou zajišťovány formou kontrol za využití měřících zařízení (dále jen "měřidlo"). Z výsledku měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidla k dalšímu provozu, a proto je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měřidel a měření.
(2) Měřidla používaná k technickým prohlídkám a měření emisí musí splňovat požadavky stanovené zvláštním předpisem. Technologii kalibrace, včetně specifikace etalonů a způsobu přenosu hodnot veličin z etalonu na pracovní měřidla, stanoví metrologické metodiky doporučené ministerstvem a schválené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Metrologickou návaznost měřidel a metrologické zajištění v síti stanic technické kontroly a stanic měření emisí zabezpečuje právnická osoba pověřená ministerstvem.
(3) Provozovatel stanice technické kontroly a stanice měření emisí zabezpečuje řádnou údržbu, opravy i případnou obnovu měřidel, vedení metrologické evidence o měřidlech stanice technické kontroly a stanice měření emisí a odpovídá za jednotnost a správnost prováděných měření. Stanice technické kontroly a stanice měření emisí nesmí používat měřidlo s poruchou, které může ovlivnit správnost měření, a měřidlo, které nebylo metrologicky navázáno.
(4) Vedoucí stanice technické kontroly odpovídá za dodržování metrologického řádu ve stanici technické kontroly uvedeného v příloze č. 17 této vyhlášky a vedoucí stanice měření emisí odpovídá za dodržování metrologického pořádku ve stanici měření emisí.
(5) Kontrolní technik nebo pracovník oprávněný měřit emise odpovídá za správnost obsluhy měřidel, za dodržování podmínek a postupu měření, za správné vyhodnocení měření, za údržbu a řádný technický stav měřidla a za vedení předepsané evidence měřidel (provozní deník měřidla).
§ 23 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1995.
Ministr:
PhDr. Stráský v. r.
Příloha č. 5 Vnější označení stanice technické kontroly Provedení:
Barvy: podklad označení bílý
znak kontrolní nálepky červený,
popis označení černý.
Rozměry: délky stran obdélníku - šířka 600 mm,
- výška 620 mm,
délka strany šestiúhelníku 265 mm.
Obr. - viz částka 27 - strana 1511
Příloha č. 12 Vnější označení stanice měření emisí Provedení:
Barvy: podklad označení bílý,
znak kontrolní nálepky zelený,
popis označení černý.
Rozměry: délky stran obdélníku - šířka 600 mm,
- výška 620 mm,
délka strany šestiúhelníku 265 mm.
Obr. - částka 27 - strana 1528
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
