ZÁKLADNÍ PARAMETRY VÝBUŠNÝCH PŘEDMĚTŮ
A POMŮCEK K POUŽITÍ VÝBUŠNIN A ZPŮSOBY JEJICH ZKOUŠENÍ
VÝBUŠNINY
Čl. 1
Trhaviny
1. Chemické složení průmyslové trhaviny (dále jen "trhaviny") musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku trhaviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu.
Všechny složky je třeba smísit rovnoměrně v celém objemu.
Obsah jednotlivých složek průmyslové trhaviny se určuje vhodnými analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku.
2. Trhaviny se vyrábějí a dodávají podle technického požadavku
(a) | v náložkách ve tvaru válce (b) tvarované do jiného geometrického tvaru (např. hranoly, desky) (c) přímo plněné do pytlů nebo jiných obalů |
Průměr maloprůměrové náložky, tj. náložky o průměru do 50 mm, smí být v tolerancích (+ 2 mm, -1 mm) od jmenovitého průměru, průměr velkoprůměrové náložky, tj. náložky o průměru 50 mm a větším, smí být v tolerancích ±15 % od jmenovitého průměru.
Hmotnost maloprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 5 % od jmenovité hmotnosti, hmotnost velkoprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 15 % od jmenovité hmotnosti.
Průměry maloprůměrových i velkoprůměrových náložek se prověřují nejméně u 10 náložek změřením pomocí posuvného měřítka. Průměr se měří přibližně v polovině délky náložky po její předchozí začni úpravě do kruhového tvaru. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot průměrů náložek.
Hmotnosti náložek se prověřují nejméně u 20 náložek jejich jednotlivým zvážením s přesností na 1 g u náložek do hmotnosti 1 kg nebo s přesností na 10 g a náložek o hmotnosti nad 1 kg. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot hmotností náložek.
U skupinového balení maloprůměrových náložek se s přesností na 10 g zváží tolik balení, aby v nich bylo nejméně 20 jednotlivých náložek. Jako výsledek zkoušky, tj. hmotnost jednotlivé náložky, se uveďte podíl hmotnosti balení a počtu náložek v nich.
3. Hustota trhaviny, sypná hmotnost sypké trhaviny a objemová hmotnost náložky se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.
Hustota náložkované trhaviny se stanoví způsobem podle Závazného postupu č. 1 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu.
Objemová hmotnost se stanoví podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A). Neumožňuje-li geometrický tvar náložky použití metody A, vypočítá se z rozměrů náložky objem a z takto zjištěného objemu a hmotnosti se vypočítá objemová hmotnost (metoda B).
Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením předem daného objemu trhaviny podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
4. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, rozlišují se trhaviny barevným označením masy a obalů, nálepek či visaček (dále jen obalů) takto:
Trhavina | | Barevné označení |
masy | obalů |
povrchová | | je předepsáno v technickém požadavku | žluté |
důlní skalní | | červené, nevztahuje se na trhaviny emulsního typu | červené |
důlně bezpečná | protiprachová | modré | modré |
protiplynová I. kategorie | bílé | bílé |
protiplynová II. kategorie | zelené | zelené |
protiplynová III. kategorie | zelené | zelené s černým pruhem |
pro zvláštní použití | je předepsáno technickým požadavkem dané trhaviny |
Je nezbytné, aby značení na obalu bylo zřetelné a čitelné až do spotřebování trhaviny.
Barevné značení obalů se kontroluje u náložek, vnitřního balení a nálepek či visaček expedičního balení.
5. Výpotkem na povrchu náložkované trhaviny nesmí být ohrožena bezpečnost při práci.
Při stanovení výpotku se kvalitativními zkouškami zjišťuje, zda výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhaviny nebo vylučováním kapalných nitroesterů vícemocných alkoholů kyseliny dusičné, příp. kapalných aromatických nitrolátek.
Zkoušky se provádějí u tří náhodně vybraných náložek způsobem podle Závazného postupu č. 3 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
6. Trhavina musí detonovat spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože při průměru nálože uvedeném v technickém požadavku.
Detonační schopnost se stanovuje při iniciaci jednotným počinem a to buď počinovou náložkou tvořenou pentritolovým tělískem, rozbuškou č. 3 nebo rozbuškou č. 8. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, která musí být patrná po celé délce nálože. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 4 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Stanovení dolního mezního průměru se provádí podle Závazného postupu č. 5 uvedeného v příloze č. 3 táto vyhlášky. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně. Stanovení se provádí s trhavinou vnesenou do skleněných trubek s odstupňovanými vnitřními průměry. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvádí nejmenší průměr, při kterém dojde při třech zkouškách k úplné detonaci nálože.
7. Je nutno, aby trhavina vykazovala účinek odpovídající hodnotám, uvedeným v technickém požadavku.
Stanovení účinku:
a) | Při stanovení účinku podle Trauzla se přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci vytvoří v olověném válci výduť, jejiž hodnota v cm3 vyjadřuje účinek zkoušené trhaviny. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 6 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. |
b) | Při stanovení relativní pracovní schopnosti v balistickém moždíři se z pěti odpalů nálože o hmotnosti 10 g zjistí výchylky moždíře v mm. Z kalibrační křivky se určí hmotnost srovnávací trhaviny odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost, vynásobená 10, udává relativní pracovní schopnost trhaviny v procentech (viz Závazný postup č. 7 uvedeny v poloze č. 3 této vyhlášky). |
c) | Při stanovení brizance olověným válečkem se zkoušená trhavina. upravená do tvaru náložky, postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje rozbuškou č. 8. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení válečku. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 8 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. |
8. Trhavina musí mít schopnost přenášet detonaci z jedné náložky na druhou. Největší velikost vzduchové mezery mezi náložkami je uvedena v technickém požadavku jako hodnota přenosu detonace.
Stanovení přenosu detonace se provádí na dřevěné podložce podle Závazného postupu č. 9 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky.
9. Je nezbytné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá vůči mechanickým podnětům (nárazu, tření).
Stanovení citlivosti k nárazu se provádí podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, stanovení citlivosti ke tření podle Závazného postupu č. 11 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
10. Detonační rychlost trhaviny se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.
Detonační rychlost trhaviny se stanovuje buď metodou měření času potřebného k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači, nebo kontinuální metodou pomocí odporové sondy, nebo metodou podle Dautriche pomocí bleskovicového okruhu. Metoda měření času je zkouškou rozhodčí, metoda kontinuální se používá při ověřování průběhu detonace, metoda pomocí bleskovicového okruhu je informativní. Zkouška se provede se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 12 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
11. Je nezbytné, aby chemickou stálost, uvedenou v technickém požadavku vykazovala trhavina po celou spotřební dobu.
Při zkoušce chemické stálosti podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky se určuje doba tepelné expozice v minutách, při níž se na jodoškrobovém papírku objeví zabarvení indikující zplodiny rozkladu. Provádí se dvě souběžná stanovení. .
12. Je nutno, aby trhaviny, určené pro práci pod vodou, vykazovaly odolnost proti působení tlaku vody, pro který jsou určeny.
Stanovení stupně odolnosti proti vodě.
Při určení stupně odolnosti proti vodě způsobem podle Závazného postupu č. 14 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se zkušební vzorky - neupravené a upravené podélnými řezy - vkládají do ocelové nádoby s vodou, kde se podrobí působení vody za předepsaného tlaku a po předepsanou dobu. Po vyjmutí se vzorky zkoušejí na úplnost detonace postupem uvedeným v odst. 6.
Pro zařazení do stupně odolnosti odpovídajícího podmínkám zkoušky je potřebné, aby došlo k úplné detonaci u tří vzorků neupravených a u tří vzorků upravených. Parametry přípustné vodní expozice, tj. tlak vody a doba, uvedené v technickém požadavku trhaviny, se ověřují postupem podle Závazného postupu č. 15 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Je nezbytné, aby při stanoveném tlaku vody po stanovené době expozice trhaviny detonovaly v šesti pokusech, provedených v řadě za sebou.
13. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, nesmí důlní trhavina při výbuchu uvolňovat více jedovatých zplodin než 50 1/kg v přepočtu na oxid uhelnatý.
Při stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu způsobem podle Závazného postupu č. 16 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se trhavina přivede k výbuchu ve zkušební komoře.
Po ochlazení zplodin se odeberou vzorky, v nichž se stanoví obsah oxidu uhelnatého a oxidů dusíku jako NO2, případně ještě obsah sirovodíku podle Závazného postupu č. 17 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
14. Mezná nálož důlně bezpečné protiprachové trhaviny nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g/m3.
Mezná nálož důlně bezpečné protiplynové trhaviny nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g/m3.
Důlní bezpečnost se stanoví podle Závazného postupu č. 18 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Detonační rychlost trhaviny se stanovuje buď metodou měření času potřebného k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači, nebo kontinuální metodou pomocí odporové sondy, nebo metodou podle Dautriche pomocí bleskovicového okruhu. Metoda měření času je zkouškou rozhodčí, metoda kontinuální se používá při ověřování průběhu detonace, metoda pomocí bleskovicového okruhu je informativní. Zkouška se provede se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 12 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
15. Je nezbytné, aby důlně bezpečné protiplynové trhaviny II. a 111. kategorie vykazovaly stanovenou míru odolnosti proti deflagraci.
Odolnost proti deflagraci důlně bezpečných protiplynových trhavin se zkouší postupem podle Závazného postupu č. 19 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie.
16. Je nutné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá k tepelným podnětům.
Citlivost trhaviny k tepelným podnětům se zkouší stanovením teploty vzbuchu podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení teploty vzbuchu se zjišťuje teplota, při níž dojde za stejnoměrného zvyšování teploty ke vzbuchu zkoušeného vzorku.
Čl. 2
Střeliviny
1. Chemické složení bezdýmného prachu musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku střeliviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu.
Obsah jednotlivých složek bezdýmného prachu se určuje analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku,
2. Rozměry prachových elementů musí odpovídat hodnotám uvedeným v technickém požadavku.
Rozměry elementů se měří mikroskopem, profilovým projektorem, mikrometrickým měřidlem, číselnicovým úchylkoměrem a posuvkou. Nejmenší počet měřených elementů je 3 0.
Pomocí sítové analýzy se stanovuje střední průměr elementu u kuličkového prachu, přičemž počet sít řady, jmenovité rozměry ok síta, doba 4 rychlost sítování se předepisuje v technickém požadavku.
3. Elementy bezdýmného prachu jsou stejnorodé. Elementů jiných druhů bezdýmného prachu může být v jednotlivých obalech nejvýše 0,05 %. Defektní elementy mohou být přítomny jen v množství, uvedeném v technickém požadavku.
Na technických vahách se zváží 250 cm3 vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na: čistém bílém papíře, pinzetou se vyberou elementy jiných druhů prachů a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádři v %.
4. Cizí tvrdé příměsi, například písek, sklo, železné piliny, nesmí být přítomny.
Cizí měkké příměsi, například: zbytky nití a třísky, smí být přítomny jen v množství povoleném technickým požadavkem.
Na technických vahách se zváží 250 cm3 vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na čistém bílém papíře. Tvrdé mechanické nečistoty, viditelné pouhým okem, nesmí být zjištěny. Pinzetou se vyberou jiné mechanické nečistoty, jako např. zbytky nití, pryže, chuchvalce z pytlů a třísky a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádří v %.
5. Hustota a sypná hmotnost se nesmí lišit od hodnot, uvedených v technickém požadavku.
Hustota bezdýmných prachů se stanoví pyknometricky podle Závazného postupu č. 20 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Sypná hmotnost bezdýmých prachů se stanoví vážkově v gravimetru způsobem podle Závazného postupu č. 21 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
6. Čistá hmotnost bezdýmného prachu v jednotlivém obalu odpovídá vyznačené hmotnosti s tolerancí ± 1%.
Ze zásilky se náhodně vybere 5 % obalů, nejméně však 10 obalů, u nichž se stanoví hmotnost prachu.
7. Pokud to vlastnosti bezdýmného prachu vyžadují, jsou obaly bezdýmného prachu hermetické.
Zkoušený obal se připojí na zdroj stlačeného vzduchu tak, aby se v obalu docílilo přetlaku 10 kPa. Po uzavření přívodu stlačeného vzduchu nesmí tlak na kontrolním manometru během 30 s poklesnout.
8. Je nezbytné, aby výbuchové teplo bezdýmného prachu odpovídalo hodnotě uvedené v technickém požadavků
Výbuchové teplo se stanoví za předepsaných podmínek výbuchem vzorku prachu v kalorimetrické bombě. Uvolněné teplo se přepočítá na jednotku hmotnosti při stálém objemu a teplotě 18 °C až 21°C. Vyjadřuje se v kJ/kg. Zkouška se provádí se 2 vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 22 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky.
9. V technickém požadavku se stanoví chemická stálost, kterou bezdýmný prach musí vykazovat po celou spotřební dobu.
Stanovení chemické stálosti:
a) Chemická stálost ztrátou hmotnosti při 95 °C.
Vzorek se zahřívá za předepsaných podmínek při 95 °C do začátku jeho progresivního rozkladu. Mírou chemické stálosti je buď doba zkoušky ve dnech od začátku zahřívání vzorku do počátku progresivního rozkladu, nebo konstanta rozkladu, vyjadřující ztrátu hmotnosti vzorku v mg/den při jeho rovnoměrné m rozkladu. Provádějí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
b) Chemická stálost při 100 °C.
Vzorek bezdýmného prachu (jednosložkového nebo dvousložkového) se zahřívá při 100 °C do vzniku žlutých, rudých nebo hnědých dýmů oxidu dusíku, viditelných zrakem. Provádí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chemická stálost se vyjadřuje ve dnech.
c) Chemická stálost podle Bergmanna-Junka.
Vzorek o hmotnosti 5 g se zahřívá po dobu 5 hodin, jednosložkového při teplotě 132 °C, dvousložkového při teplotě 120 °C. Množství uvolněných oxidů dusíku se stanoví titračně. Zkouška se provádí se dvěma vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, současně se provádí slepý pokus. Chemická stálost se vyjadřuje v ml NO, uvolněných z 5 g vzorku.
10. U bezdýmných prachů s přechodem hoření v detonaci se stanoví délka předdetonační zóny.
Po odpálení nálože bezdýmného prachu, volně nasypaného do ocelové trubky, se zjišťuje ze stop zanechaných na mechanickém snímači působením detonačního tlaku vzdálenost, kde hoření prachu přešlo v detonaci. Provádějí se tři souběžná stanovení způsobem podle Závazného postupu č. 24 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
ROZNĚCOVADLA A PYROTECHNICKÉ VÝROBKY
Čl. 3
Zážehové rozbušky
1. Průměr dutinky u ústí činí min. 6,0 mm vnitřní a max. 7,3 mm vnější.
Průměr dutinky se stanoví mikrometrem.
2. Rozbušky vykazují vyhovující schopnost zážehu a dostatečnou iniciační mohutnost.
Schopnost zážehu se zkouší Zápalnicí č. 1. Požaduje se, aby průměr proraženého otvoru při zkoušce podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky činil nejméně 7 mm. Zkouší se 10 rozbušek.
3. Je nezbytné, aby schopnost zážehu a iniciační mohutnost nebyla podstatně ovlivněna vlhkostí při skladování rozbušek.
Požaduje se, aby po 7 denním uložení rozbušek nad vodou při pokojové teplotě činila střední hodnota průměrů proražených otvorů nejméně 80 % střední hodnoty; zjištěné bez expozice vlhkostí podle odst. 2. Zkouší se 10 rozbušek, nedovolují se selhače, neúplné detonace a neúplné proražení destičky.
4. Výbušná náplň v dutince je kryta pojistkou se středovým zážehovým otvorem.
Kontroluje se vizuálním ohledáním.
5. Rozbušky mají ploché dno a volný prostor u ústí před pojistkou mih. 15 mm.
Kontroluje se posuvným měřítkem a vizuálním ohledáním.
6. Rozbušky musí být manipulačně bezpečné.
Manipulační bezpečnost se zkouší po dobu 5 minut na natřásacím přístroji podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není dovolena detonace, uvolnění nebo vysypání výbušniny a uvolnění pojistky. Zkouší se 20 rozbušek.
7. Na dně dutinky je vyražena ochranná známka výrobce.
Kontroluje se vizuálním ohledáním.
Čl. 4
Elektrická rozněcovadla
1. Je nezbytné, aby stěny dutinek byly pevné, bez trhlin a mechanického poškození a na dně dutinky rozbušek byla vyražena ochranná muňka výrobce.
Vzhled se kontroluje u jedné sady elektrických časovaných rozbušek resp. u 10 elektrických mžikových palníků a 10 mžikových elektrických rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ.
2. Je třeba, aby vnitřní součásti byly v dutince pevně uloženy.
Konstrukčně technické zabezpečení se kontroluje podle výrobní dokumentace. Mechanická pevnost celé sestavy se kontroluje podle Závazného postupu č. 28 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, metodou statickou i dynamickou. Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P = 95%, p = 10 %, hmotnost závaží Qs=5 kg, Qd1=1 kg a Qd2=3 kg a výšky hs=0,5 m, hdl=0,5 m a hd2=0,5 m.
3. Požaduje se, aby přívodní vodiče byly nejméně 2 m dlouhé. Toto se nevztahuje na přívodní vodiče rozněcovadel pro zvláštní účely.
Délka přívodních vodičů se kontroluje metrem u jedné sady časovaných elektrických rozbušek resp. u 10 ks el. mžikových palníků a 10 ks mžikových el. rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ.
4. Je nutno, aby jádra přívodních vodičů z oceli měla jmenovitý průměr nejméně 0,6 mm, jádra z mědi 0,5 mm. Je třeba, aby jádra z oceli měla na povrchu vodivou vrstvu, která je chrání před korozí a umožňuje dobré vodivé spojení s připojovanými částmi.
Jádra vodičů se kontrolují u vybraných typů rozněcovadel. Průměr jádra se měří mikrometrem u jedné sady časovaných el. rozbušek resp. u 10 ks el. palníků a el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Pájitelnost jader vodičů se zkouší u stejného počtu vzorků pájkou Sn 40-Pb. Požaduje se, aby povlak jádra zajišťoval jeho spolehlivou pájitelnost po předchozím natření kalafunou, bez použití pájecího roztoku.
5. Požaduje se, aby izolace přívodních vodičů byla podle podmínek použití mechanicky pevná, odolná proti klimatickým vlivům i elektrickým průrazům,
Elektrická pevnost přívodních vodičů se zkouší podle Závazného postupu č. 29 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a zkušební napětí 1,5 kVss.
U vybraných typů rozněcovadel se ověřuje i odolnost izolace vodičů proti oděru podle téhož závazného postupu. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a hmotnost závaží 0,5 kg.
Stejně tak se u vybraných typů ověšuje i odolnost izolace vodičů proti chladu a proti teplu podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 % a p=10 %, chlad -20° C po dobu 4 hodin a teplota +60°C po dobu 4 hodin.
Požaduje se, aby elektrická pevnost po zkoušce odějí odolnosti proti chladu a odolnosti proti teplotě byla 1,5 kVss s pravděpodobnosti P=95 % a p=10%.
6. Je nutno, aby rozněcovadla vykazovala vodovzdornost i odolnost vůči teplotám odpovídající podmínkám použití podle technického požadavku. Je nezbytni, aby rozněcovadla, určená pro použití ve zvýšených teplotách a tlacích, v těchto podmínkách spolehlivě detonovala.
Vodovzdornost se zkouší podle Závazného postupu č. 31 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky, čl. 2a nebo 2c (podle stupně vodotěsnosti, zaručované technickým požadavkem výrobku) v rozsahu podle pravděpodobnosti P = 95 % a p = 10 %, není-Ii v technickém požadavku uvedeno jinak.
Termostabilita rozbušek se ověšuje podle podmínek zaručovaných technickým požadavkem výrobku. Totéž platí pro rozbušky, určené pro použití ve zvýšených tlacích vody.
U vybraných typů rozněcovadel se 50 vzorků temperuje 2 hodiny při teplotě -20 °C a dalších 50 vzorků při teplotě +40 °C. Požaduje se, aby bezprosjedně po vyjmutí z klimatizačního prostoru vzorky vyhověly zkoušce zážehového impulsu.
7. Odpor pilulí rozněcovadel odpovídá hodnotám, stanoveným v technickém požadavku.
Jedna sada časovaných el. rozbušek resp. 10 ks mžikových el. polním nebo mžikových el. rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ se přezkouší způsobem podle Závazného postupu č. 32 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
8. Žádné rozněcovadlo nesmí být iniciovatelné bezpečným stejnosměrným proudem, protékajícím po dobu 5 minut.
Pokud nebude v rárnci úředních zkoušek stanoveno jinak, činí intenzita bezpečného proudu 0,45 A u typu S, 1,0 A u typu SICCA-S a 4,0 A u typu V. Toto se nevztahuje na rozbušky pro speciální použití.
Bezpečným proudem, protékajícím po dobu 5 minut, se jednotlivě přezkouší 5 sad časovaných el. rozbušek resp. 50 ks el. mžikových palníků nebo el. mžikových rozbušek. U žádného vzorku nesmí dojít k iniciaci.
9. Žádné rozněcovadlo nesmí být iniciovatelné bezpečným impulsem. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, musí být velikost bezpečného impulsu 8 mJ.W-1 u typu S, 25 mJ/W u typu SICCA-S a 1,1 J/W u typu V.
Bezpečným impulsem se způsobem podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky jednotlivě přezkouší stejné množství rozněcovadel, jako v odst. 8. Nesmí dojít k iniciaci žádného vzorku.
10. Požaduje se, aby každé rozněcovadlo vykázalo spolehlivou funkci při iniciaci zážehovým impulsem. Je nezbytné, aby jeho velikost byla menší než 4násobek bezpečného impulsu.
Není-lí v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak; je velikost zážehového impulsu l6 mJ/W u typu S, 45 mJ/W u typu SICCA-S a 2,5 J/W u typu V.
Zážehovým impulsem se způsobem podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky jednotlivě přezkouší stejné rnnožství rozněcovadel, jako v odst. 8. Nesmí dojít k selhávce žádného vzorku.
11. Je nutno, aby sériově zapojeně rozněcovadla spolehlivě reagovala po iniciaci předepsaným stejnosměrným roznětným proudem s dobou průtoku omezenou na 4 ms, nebo po iniciaci předepsaným roznětným impulsem.
Pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak, velikost stejnosměrného roznětného proudu nesmí být větší než 7násobek bezpečného proudu a velikost roznětného impulsu nesmí být větší než 5násobek bezpečného impulsu.
Současnost roznětu 50 ks sériově zapojených el. rozněcovadel se přezkouší způsobem podle Závazného postupu č. 34 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky (elektrické palníky jsou adjustovány zážehovou rozbuškou). Nesmí dojít k selhávce.
Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, zkouší se rozněcovadla S proudem 2,12 A/4 ms, rozněcovadla SICCA-S proudem 4,0 A/4 ms a rozněcovadla V impulsem 3 J/W z kondenzátoru 80 mF.
12. Je nezbytné, aby elektrická pevnost rozněcovadla byla nejméně 1,5 kVss. Toto se nevztahuje na rozněcovadla pro zvláštní účely.
Elektrická pevnost se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 29 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, požaduje se, aby rozněcovadlo vyhovělo napětí 1,5 kVss s pravděpodobností P = 95 % a p = 10 %.
13. Je třeba, aby rozněcovadla vykazovala stanovenou odolnost vůči nábojům statické elektřiny, charakterizovaným kapacitou zkušebního kondenzátoru a napětím, na něž je kondenzátor nabit.
Středně odolná rozněcovadla s Cu vodiči délky 3,5 m nesmí být iniciovatelná nábojem 2000 pF/5kV, rozněcovadla SICCA-S ve stejném provedení nesmí být iniciovatelná nábojem 2000 pF/8 kV a rozněcovadla vysokoodolná s týmiž vodiči nesmí být iniciovatelná nábojem 2500 pF/30 kV.
Rozněcovadla s Fe vodiči délky 3,5 m pro dané kapacity vyhovují přivojnásobně velkém napětí.
Toto se nevztahuje na rozněcovadla pro zvláštní účely.
Odolnost vůči nábojům statické elektřiny se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 35 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, požaduje se, aby rozněcovadla vyhověla při níže uvedených napětích s pravděpodobností P=95 % a p=10 %.
Zkušební napětí pro rozněcovadla s 3,5m dlouhými měděnými vodiči jsou 5 kV pro typy S, 8 kV pro typ SICCA-S a 30 kV pro typ V.
Rozněcovadla s ocelovými přívodními vodiči téže délky mají pro typy S zkušební napětí 10 kV a pro typ SICCA-S napětí 15 kV. .
14. Požaduje se, aby sekundární náplň rozbušky vykazovala dostatečný osový iniciační účinek. Dno dutinky rozbušky je ploché.
Na průraz zkušební destičky se přezkouší jedna sada časovaných rozbušek, resp. 10 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Tloušťka zkušební destičky je 6 mm u rozbušek s měděnou dutinkou a 5 mm u rozbušek s dutinkou hliníkovou. Požaduje se, aby průměr vyraženého otvoru činil nejméně 7 mm.
Toto se nevztahuje na speciální rozbušky.
15. Je nezbytně, aby doby zpoždění časovaných rozbušek byly natolik rovnoměrné, aby se nevyskytlo překrytí dob zpoždění sousedních časových stupňů.
Doba zpoždění mžikových i časovaných rozbušek se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 36 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky v rozsahu 30 vzorků na jeden časový stupeň.
16. Elektrické rozbušky musí být manipulačně bezpečné.
Manipulační bezpečnost při nátřasu s frekvencí 60 cyklů/min. a výšce pádu 150 mm se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u jedné sady časovaných rozbušek, resp. u 10 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci a po zkoušce se požaduje, aby vzorky vyhověly požadavku zkoušky podle odst. 14.
17. Náplň, materiál dutinky a ostatní součásti elektrické rozbušky se nesmí během skladování nebezpečně měnit.
U vybraných typů rozněcovadel se 3 sady časovaných el. rozbušek resp. 30 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ, uloží na 4 týdny do prostředí s pokojovou teplotou a relativní vlhkostí nejméně 96 %. Po expozici se provede zkouška manipulační bezpečnosti, průrazu, bezpečného proudu a zážehového impulsu.
Požaduje se, aby rozbušky vyhověly požadavkům uvedených zkoušek.
18. Elektrické rozbušky, určené do výbušného prostředí, vykazují požadovaný stupeň bezpečnosti proti zapálení tohoto prostředí.
Bezpečnost elektrických rozbušek ve výbušném prostředí se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 37 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby vzorky vyhověly uvedenému namáhání s pravděpodobností nejméně P=95 % a p=10 %.
19. Náhodná iniciace elektrické rozbušky v expedičním obalu nesmí vyvolat hromadný výbuch. Toto se nevztahuje na rozbušky pro zvláštní účely.
Odolnost proti hromadnému výbuchu se ověří způsobem podle Závazného postupu č. 38. uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při iniciaci jedné rozbušky v expedičním obalu nesmí dojít k přenosu iniciace na více než 50 % rozbušek v obalu.
20. Dutinka elektrických mžikových palníků je provedena tak, aby zajistila snadné nasunutí zážehové rozbušky, její pevné uchycení a správnou funkcí rozbušky po zážehu palníku.
Ověřuje se u 10 ks mžikových palníků.
Čl. 4a
Neelektrická rozněcovadla
1. | Vzhled, rozměry a provedení neelektrických rozbušek musí být v souladu s technickou dokumentací výrobku. |
Správnost značení samotných rozbušek se kontroluje vizuálně. Značení rozbušek musí být dobře čitelné a v případě samotných rozbušek nesmí samovolně odpadávat či být snadno smytelné vodou. Nesmazatelnost značení samotných rozbušek se kontroluje pod proudem tekoucí vody po dobu 5 minut.
Stěny dutinek musí být pevné, bez trhlin a mechanického poškození. Jejich kruhový tvar nesmí být hrubě narušen. Schválenými měřidly se kontroluje průměr a délka dutinky jednotlivých časových stupňů a délka detonačních trubic. Vzhled a provedení dutinek, jejich neporušenost a zaškrcení se kontroluje vizuálně, konstrukčně technické zabezpečení vnitřních částí podle dodané výkresové dokumentace a případně i delaborací.
Provedení detonačních trubic se kontroluje vizuálně. Detonační trubice musí tvořit s dutinkou pevný, nerozebíratelný celek, jejich stěny musí být mechanicky pevné, odolné vůči klimatickým vlivům a bez zjevných známek poškození.
Kontrola vzhledu, rozměrů a provedení se provádí u jedné sady rozbušek, minimálně však na 10 ks výrobků.
2. | Požaduje se, aby neelektrická rozněcovadla byla manipulačně bezpečná. |
Manipulační bezpečnost se ověřuje způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u 10 ks rozněcovadel při nátřasu s frekvencí 60 cyklů.min-1 a výšce pádu 150 mm. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci.
Požaduje se, aby vzorky po zkoušce manipulační bezpečnosti vyhověly požadavku zkoušky podle odstavce 4.
3. Je třeba, aby vnitřní součásti neelektrických rozbušek byly v dutince pevně uloženy.
Mechanická pevnost celé sestavy se kontroluje podle Závazného postupu č. 28 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky metodou statickou. Detonační trubice a sestava neelektrické rozbušky musí být odolné proti porušení při namáhání rozbušek tahem za detonační trubici silou 40 N, působící po dobu 120 s. Sleduje se, zda nedojde k mechanickému poškození detonační trubice (tj. ke vzniku prasklin s následnou ztrátou výbušné náplně) či k porušení sestavy rozbušky (vytržení nebo uvolnění detonační trubice ze zátky).
Funkčnost rozbušky po zkoušce mechanické pevnosti sestavy se ověřuje zkouškou podle odstavce 4 nebo 8. Za vadné se považují ty rozbušky, které při těchto zkouškách selžou, nebo nevyhoví předepsanému průrazu olověné zkušební destičky či požadavkům zkoušky doby zpoždění.
Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P = 95 % a p=10%.
4. Je nezbytné, aby neelektrická rozněcovadla měla dostatečnou iniciační mohutnost.
Kontrola iniciační mohutnosti. se provede podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky s 10 vzorky. Neelektrická rozbuška musí v destičce z materiálu (Pb nebo Fe) a tloušťky dle technického požadavku výrobku probít otvor předepsané velikosti, nejméně však 5 mm. Výběrový průměr průrazů musí být v souladu s technickým požadavkem výrobku, nejméně však 7 mm.
5. Neelektrická rozněcovadla musí vykazovat dostatečnou vodovzdornost a musí vykazovat řádnou funkci v celém rozsahu teplot, pro které jsou určeny.
Vodovzdornost se ověřuje podle Závazného postupu č. 31 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, bodu 2 písm. a) nebo bodu 2 písm. b), na jedné sadě, minimálně však na 10 ks rozněcovadel. Neelektrická rozbuška včetně zatavených konců detonačních trubic musí po dobu uvedenou v technickém požadavku výrobku, nejméně však po dobu 2 hodin, odolávat působení zvýšeného přetlaku vody, specifikovaného v technickém požadavku výrobku. Neelektrická rozbuška s konci detonačních trubic umístěnými mimo tlakovou vodu musí po dobu uvedenou v technickém požadavku výrobku, nejméně však po 6 hodin, odolávat působení zvýšeného přetlaku vody 0,2 Mpa. Po namáhání tlakovou vodou se provede zkouška doby zpoždění podle bodu 8. Při zkoušce doby zpoždění nesmí dojít k selhávce. Za vadné se považují rovněž rozbušky, které nevyhověly podmínkám zkoušky doby zpoždění.
Celkem 2 sady neelektrických rozněcovadel, minimálně však 20 ks, se podrobí zkouškám namáhání při mezních teplotách. Neelektrické rozbušky se podrobí namáhání uložením po dobu 6 hodin v limitních teplotách podle technického požadavku výrobku. Bezprostředně po namáhání se provede zkouška doby zpoždění podle bodu 8. Při zkoušce doby zpoždění nesmí dojít k selhávce. Za vadné se považují rovněž rozbušky, které nevyhověly podmínkám zkoušky doby zpoždění.
Neelektrické rozbušky určené do zvlášť ztížených podmínek nesmí během 24hodinové expozice při teplotě 100° C detonovat.
6. Neelektrické rozbušky opatřené konektorem musí zajišťovat spolehlivou iniciaci detonačních trubic uchycených předepsaným způsobem v konektoru.
Do konektoru neelektrické rozbušky (donor) se způsobem dle technického požadavku výrobku vloží určený počet detonačních trubic neelektrických rozbušek (akceptory). Jako donoru i akceptorů se použijí rozbušky s nejkratší dodávanou délkou detonační trubice. Zkouška se provede při stávající teplotě zkušebního prostoru. Iniciace donoru se provede schválenou roznětnicí, nebo jiným stejně spolehlivým zařízením. Iniciace sekundární náplně donoru musí vyvolat spolehlivou funkci všech připojených akceptorů. Nepřipouští se žádná závada. Zkouška se provádí s 10 ks donorů.
Neelektrické rozbušky určené do zvlášť ztížených podmínek musí být před zkouškou předem namáhány ve vodě.
7. Neelektrická rozněcovadla musí mít dostatečnou odolnost vůči jiskrové iniciaci.
Odolnost neelektrických rozbušek k jiskrovým výbojům se ověřuje podle Závazného postupu č. 35 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Velikost kapacity zkušebního kondenzátoru je 500 pF, zkušební napětí je 20 kV. Na svorku 1 schématu zkušebního zařízení tohoto postupu se namísto přívodního vodiče elektrického rozněcovadla připojí mosazná kuželová elektroda o průměru základny 6 mm a délce 6 mm, na svorku 2 pak dutinka neelektrické rozbušky. Zkouší se rozbušky s nejkratší dodávanou délkou detonační trubice. Zatavený konec trubice se před zkouškou odstraní tak, aby její výbušná náplň mohla přijít do kontaktu s elektrodou připojenou ke svorce 1. Odpor R2 se vyřadí. Velikost kondenzátoru C = 500 pF je nastavena s tolerancí ± 50 pF, velikost napětí U = 20 kV s tolerancí ± 1 kV. Po nabití kondenzátoru C, jehož napětí je měřeno elektrostatickým voltmetrem V, a přepnutí přepínače P na svorku 1, se konec detonační trubice přibližuje k hrotu kuželové elektrody, až dojde ke kontaktu výbušné náplně trubice s tělesem elektrody. Tento postup se opakuje 10krát s frekvencí 1 výboj/s. Nesmí dojít k iniciaci nebo k detonaci žádné detonační trubice ani rozbušky. Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P = 95 % a p = 10 %.
Zkouška odolnosti vůči střídavému napětí se provede na stejném zkušebním zařízení jako zkouška odolnosti vůči jiskrovým výbojům s tím rozdílem, že namísto stejnosměrného zdroje U se použije zdroj střídavý připojený přes odpor R1 přímo na svorky 1 a 2 (přepínač P je vyřazen a stejně tak i kondenzátor C). Seříznutý konec detonační trubice neelektrické rozbušky se přiblíží k hrotu kuželové elektrody tak, že dojde ke kontaktu výbušné náplně trubice s tělesem elektrody a tento kontakt je udržován po dobu 1 minuty. Ani při tomto namáhání nesmí dojít k iniciaci detonační trubice nebo rozbušky. Velikost zkušebního napětí U = 1 kV o frekvenci 50 Hz je udržována s přesnosti ± 50 V. Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P = 95 % a p = 10 %.
8. | Je nezbytné, aby doby zpoždění časovaných rozbušek byly natolik rovnoměrné, aby se nevyskytlo překrytí dob zpoždění sousedních časových stupňů. |
Doba zpoždění se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 36 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku neelektrické rozbušky uvedeno jinak, zkouší se rozbušky s detonační trubicí délky 4 m. Zatavený konec trubice zkoušené rozbušky se odstraní a trubice se ve vzdálenosti 5 cm od konce opatří fotoelektrickým snímačem. Signál START z fotoelektrického snímače, umístěného na detonační trubici a signál STOP z fotosnímače výbuchového boxu jsou přitom přivedeny na vstupy záznamového zařízení (např. čítač, digitální paměťový osciloskop). Od každého časového stupně musí být přezkoušeno celkem 20 ks rozbušek. Výběrový průměr a výběrová směrodatná odchylka s jednotlivých časových stupňů musí splňovat podmínku přejímacího trojúhelníku.
Nerovnost platí pro neelektrické rozbušky, jejichž intervalové číslo I je pro všechny, nebo alespoň část časových stupňů konstantní. Pro ostatní typy musí být mezné přípustné velikosti S uvedeny v technickém požadavku výrobku.
Čl.5
Zápalky
1. Zápalky musí být manipulačně bezpečné.
Zkouška manipulační bezpečnosti se provede se 20 vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, při nátřasu s frekvencí 60 cyklů/min. a výšce pádu 150 mm. Během namáhání trvajícího s minut nesmí dojít k iniciaci.
2. Je nezbytné, aby zalemování zápalek bylo provedeno tak, aby se nárazová slož nevyprašovala.
Parametr se kontroluje při zkoušce dle odst. 1 tak, že zápalky pro zkoušku jsou baleny do bílého papíru.
Čl. 6
Zvláštní rozněcovadla
1. Zvláštní rozněcovadla musí být manipulačně bezpečná.
Manipulační bezpečnost se ověřuje způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, u 10 ks rozněcovadel, při nátřasu s frekvencí 60 cyklů/min. a výšce pádu 150 mm. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci.
2. Je nezbytné, aby rázové trubice svou funkcí neiniciovaly trhaviny a měly přiměřenou pevnost v tahu.
a) | Rázová trubice se v délce 10 cm zasune do náložky trhaviny, která má citlivost k nárazu podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky nejvýše 1 s cm. |
Při | iniciaci rázové trubice nesmí dojít k aktivaci náložky trhaviny. Provede se 10 pokusů, vždy s novými vzorky. |
b) | Rázová trubice se podrobí namáhání tahem 25 N po dobu 2 minut. Po namáhání musí vzorek vykázat řádnou funkci. Pokus se provede 10x, vždy s novým vzorkem. |
3. Tvoří-li zvláštní rozněcovadla součást časovaného systému, jsou intervaly zpoždění natolik rovnoměrné, aby nedošlo k překrytí dob zpoždění sousedních časových stupňů.
Podle výkresové dokumentace systému se posoudí způsob jeho časování, zpoždění jednotlivých prvků systému se ověří podle Závazného postupu č. 36 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
4. Požaduje se, aby zvláštní rozněcovadla vykazovala řádnou funkci v celém rozsahu teplot, pro který j sov určeny.
Rozněcovadla se podrobí namáhání uložením po dobu 2 hodin v limitních teplotách podle technického požadavku výrobku. Požaduje se, aby po namáhání rozněcovadla vykázala řádnou funkci. Pokus se provede s 10 vzorky pro obě limitní teploty.
5. Zvláštní rozněcovadla musí mít dostatečnou odolnost vůči zdrojům elektrostatické energie.
Podle konkrétní konstrukce zvláštních rozněcovadel se provede zkouška dle Závazného postupu č. 35 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, event. modifikovaná dle konstrukce rozněcovadel. Požadované hodnoty odolnosti dle typu rozněcovadla jsou uvedeny v čl. 4, odst. 13.
6. Je nezbytné, aby zvláštní rozněcovadla měla dostatečnou iniciační mohutnost.
Kontrola iniciační mohutnosti se provede podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky s 10 vzorky. Není-li to s ohledem na konstrukci rozněcovadla možné, ověří se s 10 vzorky schopnost iniciace prvku, následujícího v systému za rozněcovadlem (trhavina, počin), který má být rozněcovadlem iniciován.
Čl. 7
Zápalnice
1. Průměr zápalnice činí 5,2±0,6 mm. Povrchová izolace je celistvá a chrání prachovou duši při běžné manipulaci se zápalnicí.
Zápalnice o délce 1 m se volně navine na válec o průměru 4 cm. Nesmí přitom dojít k porušení souvislosti izolace zápalnice. Zkouško se provádí s pěti vzorky. Průměr zápalnice se kontroluje na 20 místech posuvným měřítkem.
2. Doba hoření jednoho metru zápalnice za běžných podmínek činí 125±15 sekund. Zápalnice je snadno zažehnutelná konzumními zápalkami.
Zkouška doby hoření se provádí na úsecích zápalnice délky 110 cm. Na této délce se odměří 1 metr a v tomto místě se zápalnice nařízne 'až k prachové duši. Zápalnice se zapálí na začátku deseticentimetrového úseku zápalkou. V okamžiku, kdy plamen vyšlehne ze zářezu, označujícího 1 metr, se stopkami zachytí začátek hoření. Měření končí výšlehem plamene z konce zápalnice. Zkouška se provádí se 20 vzorky.
3. Hoření zápalnice nesmí být podstatně ovlivněno jejím místním zatížením.
Dva metry dlouhý úsek zápalnice je na 9 místech (po 20 cm) stlačován silou 100 N plochou ocelovou tyčí tloušťky 3 mm kolmo k ose zápalnice proti ocelové podložce. Zaoblení hran tyče má poloměr 0,5 mm. Rychlost hoření celého úseku nesmí klesnout pod 200 sekund, rovněž nesmí dojít k přerušení hoření. Zkouška se provádí s pěti vzorky.
4. Je nezbytné, aby zápalnice byla odolná proti vyšší teplotě, mrazu a vodě. Zkouška se provádí následujícím způsobem :
a) | Svitek zápalnice se exponuje po dobu 2 hodin teplotou +45° C. Požaduje se, aby po ochlazení na pokojovou teplotu se svitek dal snadno rozvinout a doba hoření, zkoušená podle bodu 2, činila 125±15 sekund. Zkouška se provádí s 5 vzorky. |
b) | Další svitek Zápalnice se exponuje po dobu 2 hodin teplotou -25° C. Požaduje se, aby po této době se svitek dal lehce rozvinout bez poškození izolace, které by mohlo ovlivnit správnou funkci zápalnice. Bezprostředně po expozici se podle bodu 2 zkouší doba hoření 5 vzorků zápalnice, požaduje se, aby činila 125±15 s. |
c) | Pět úseků zápalnice, každý délky 114 cm, se na obou koncích opášu vhodnou izolací, aby prachová duše byla chráněna před vlhkostí. Úseky zápalnice se na dobu 24 hodin ponoří do vody tak, aby konce vyčnívaly 10 cm nad hladinu. Po expozici se na koncích úseků odříznou 2 cm a podle odst. 2 se zkouší doba hoření zápalnice s požadavkem 125±15 s. |
5. Při hoření svisle zavěšené zápalnice nesmí dojít k přerušení hoření.
Pět úseků zápalnice délky 1 metr se volně zavěsí a dolní konec se zažehne. Nesmí dojít k přerušení hoření.
6. Plamen při výšlehu z konce zápalnice je tak mohutný, aby byl zajištěn přenos zážehu.
Výšleh plamene z kolmo seříznutého konce zápalnice musí zapálit hromádku 1g suchého černého zápalnicového prachu, která má průměr nejvýše 2 cm a je umístěna v ose zápalnice svým okrajem ve vzdálenosti 3 cm od konce zápalnice. Zkouška se provede s 5 vzorky.
7. Ochranný obal je černé nebo hnědé barvy.
Čl. 8
Bleskovice
1. Bleskovice má konstrukcí, která zajišťuje její dostatečnou mechanickou pevnost a chrání trhavinovou duši při běžném mechanickém namáhání. Povrch bleskovice má stanovenou barvu, která nesmí být černá nebo hnědá.
Pokud nebude při úředních zkouškách stanoveno jinak, zkouší se mechanická pevnost bleskovice takto:
Na obou koncích úseku bleskovice délky 140 cm se provedou závěsná oka a bleskovice se na dobu 3 minut zatíží závažím o hmotnosti 50 kg. Závěsná oka se odříznou a bleskovice se přivede k detonaci rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby detonující bleskovice spolehlivě iniciovala rozbušku, uchycenou na opačném konci úseku.
Zkouška se provádí se 3 vzorky.
2. Bleskovice je dostatečně vodovzdorná a teplotně odolná.
Vodovzdornost a teplotní odolnost se zkouší :
a) | Úsek bleskovice délky 110 cm se na dobu 24 hodin ponoří do vody tak, aby oba konce vyčnívaly 5 cm nad hladinu. Po expozici se z konců odřízne po 5 cm a bleskovice se přivede k detonaci rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby detonující bleskovice spolehlivě iniciovala rozbušku, uchycenou na opačném konci úseku. Zkouška se provádí s 5 vzorky. |
b) | Dva úseky bleskovice délek 3 metry se stočí na průměr asi 10 cm a na třech místech převáží páskou. Po uložení na dobu 3 hodin při. teplotě +45 °C a následné temperaci na +20 °C nesmí při rozmotání bleskovice dojít k poškození obalu. Požaduje se, aby bleskovice spolehlivě detonovala při iniciaci rozbuškou č. 8. Zkouška se provádí se dvěma vzorky. |
c) | Bleskovice délky 3 metry, jedním koncem fixovaná k trnu o průměru 100 mm se na dobu 3 hodin uloží při teplotě -20 °C. Po expozici se úsek v prostoru chladničky těsně navine na trn. Požaduje se, aby nedošlo k popraskání ochranného obalu a bleskovice spolehlivě detonovala po iniciaci rozbuškou č. 8. Zkouška se provádí se dvěma vzorky. |
3. Bleskovice má vyhovující citlivost k iniciaci a při stanoveném způsobu použití dostatečnou iniciační mohutnost.
Citlivost k iniciaci a iniciační mohutnost se zkouší;
a) | K úseku bleskovice délky 1 metr se na obou koncích bočně uchytí rozbuška č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci jedné rozbušky bleskovice spolehlivě detonovala a iniciovala rozbušku na opačném konci. U nízkogramážních bleskovic se rozbuška č. 8 uchytí v ose bleskovice. Zkouška se provádí s 5 vzorky. |
b) | Dva úseky bleskovice o délkách 1 metr se k sobě bočně uchytí v délce 10 cm, jeden úsek se na volném konci opatří rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky oba úseky bleskovice spolehlivě detonovaly. Zkouška se provádí s 5 vzorky. Tato zkouška se neprovádí u nízkogramážních bleskovic. |
c) | Úsek bleskovice délky 1 metr se bočně uchytí v délce 10 cm ke standardní bleskovici s náplní 12 g/m. Požaduje se, aby po iniciaci standardní bleskovice plně detonoval i úsek zkoušené bleskovice. Zkouška se provádí s 5 vzorky. Tato zkouška se neprovádí u bezpečnostních a nízkogramážních bleskovic. |
4. Bezpečnostní bleskovice vykazuje vyhovující odolnost proti zapálení výbušného prostředí, její iniciační mohutnost postačuje k iniciaci bezpečnostních trhavin.
Požaduje se, aby bezpečnostní bleskovice dále vyhověla následujícím zkouškám:
a) | Úsek bleskovice délky 4 metry. se na obou koncích zasune clo náložek 1009 bezpečnostní trhaviny II. kategorie a vodorovně zavěsí ve výbuchové komoře pokusné štoly, náložka u papírové clony se adjustuje bezpečnostní rozbuškou. Při odpalu bleskovice nesmí dojít k zážehu metanovzdušné směsi o koncentraci 9,0 ± 0,5 %. Zkouška se provádí s 5 vzorky. .. |
b) | Úsek bleskovice délky 1 metr se bočně adjustuje bezpečnostní rozbuškou a zasune do vývrtového moždíře 42/1200 mm, umístěného vně výbuchové komory pokusné štoly. Při odpalu bleskovice nesmí dojít k zážehu metanotvzdušné směsi o koncentraci 9,0± 0,5 %. Zkouška se provádí s 5 vzorky. |
c) | Úsek bleskovice délky 1 metr se na jednom konci adjustuje bezpečnostní rozbuškou, ke druhému konci se bočně uchytí náložka bezpečnostní trhaviny. Požaduje se, aby při odpalu bleskovice spolehlivě přivedla k detonaci náložku trhaviny. Pokus se provádí 3x pro každou bezpečnostní trhavinu, uvažovanou ke společnému použití s bezpečnostní bleskovicí. |
5. Bleskovice, určené pro použití ve zvýšených teplotách, spolehlivě detonují i po expozici v těchto teplotách.
U bleskovic, určených pro použití ve zvýšených teplotách, se Zkouška podle odst. 2b) provádí při stanovených vyšších teplotách.
Čl. 9
Milisekundové bleskovicové zpožďovače
1. Bleskovicové zpožďovače jsou vodovzdorné, teplotně odolné a manipulačně bezpečné.
Teplotní odolnost a manipulační bezpečnost se zkouší:
a) | Deset zpožďovačů se na dobu 3 hodin uloží při teplotě +45° C. Dalších deset zpožďovačů se na dobu 3 hodin uloží při teplotě -20° C. Požaduje se, aby po následné temperaci při +20° C bleskovicové zpožďovače vykázaly řádnou funkci. |
b) | Deset zpožďovačů se po dobu 5 minut v natřásacím přístroji podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky podrobí pádům z výšky 15 cm. Požaduje se, aby po této expozici bleskovicové zpožďovače vykázaly řádnou funkci. |
2. Bleskovicové zpožďovače jsou bleskovicí spolehlivě iniciovány a bleskovici spolehlivě iniciují.
Bleskovicový zpožďovač se stanoveným způsobem na obou koncích uchytí k úsekům bleskovice délky 1 metr, jeden úsek se na volném konci adjustuje rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky bleskovicový zpožďovač spolehlivě detonoval a přivedl k detonaci druhý úsek bleskovice. Pokut se provádí s 10 vzorky.
3. Rozptyl dob zpoždění smí činit nejvýše + 50 % nominálního intervalu zpoždění.
Těsně na obou stranách zpožďovače se se uchytí čidla podle Závazného postupu č. 39 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, obr. č. 1 a stanoví se doba průběhu detonace mezi oběma čidly. Požaduje se, aby výsledný čas byl v toleranci + 50 % nominálního intervalu zpoždění. Pokus se provádí s 10 vzorky.
4. Iniciační. schopnost a iniciační mohutnost nesmí být ovlivněna vlhkostí při skladování, materiál dutinky nesmí vykazovat nebezpečné změny.
Deset bleskovicových zpožďovačů se na dobu 7 dnů uloží při pokojové teplotě do vlhké atmosféry nad vodní hladinu. Po této expozici nesmí dutinka zpožďovače vykazovat nebezpečné změny, požaduje se, aby bleskovicový zpožďovač vykázal spolehlivou funkci dle odst. 2.
Čl. 10
Pyrotechnické výrobky
1. Je nezbytné, aby pyrotechnické výrobky byly konstrukčně provedeny tak, aby při stanoveném způsobu použití byly manipulačně bezpečné a netvořily nebezpečné zbytky, které by mohly způsobit zranění osob.
Parametr bude posuzován podle výkresové dokumentace, delaborací výrobku a při praktickém použití výrobku.
2. Požaduje se, aby pyrotechnické výrobky byly tak odolné nebo balením výrobce chráněny tak, aby jejich manipulační bezpečnost nebyla nepříznivě ovlivněna namáháním při běžné manipulaci nebo dopravě. Zkouška manipulační a dopravní bezpečnosti bude provedena
a) | u maloprůměrových výrobků podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky na natřasacím přístroji po dobu 5 minut. |
U | velkoprůměrových výrobků podle Závazného postupu č. 25 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky na stabilním imitátoru transportu (SIT) režimem zatížení č. 5 po dobu 9 minut. Obě zkoušky se provedou se dvěma kusy. Požaduje se, aby po expozici výrobků nedošlo k vyprašování složí a funkce výrobku odpovídala technickému požadavku. |
b) | pádem výrobku z výšky 1 metr na betonovou podložku. Požaduje se, aby nedošlo k porušení sestavy výrobku a jeho funkce odpovídala technickému požadavku. |
3. Je nezbytné, aby způsob roznětu pyrotechnických výrobků byl jednoznačně zřejmý nebo byl v popisu jasně uveden a místo roznětu bylo zřetelně viditelné.
Parametr bude posuzován podle výkresové dokumentace a na vlastním výrobku. Je nutno, aby návod na štítku byl zřetelně čitelný.
4. Pyrotechnické výrobky se proti nežádoucímu roznětu zajišťují ochrannou krytkou nebo podobným zmizením, konstrukcí výrobku nebo způsobem jeho balení.
Parametr bude posuzován podle výkresové dokumentace a na vlastním výrobku.
5. Při výškových efektech pyrotechnických výrobků nesmí dopadat na zem hořící zbytky
Parametr bude posuzován při praktickém použití výrobku.
6. Funkci výrobku je třeba zajistit i při snížených teplotách.
Výrobek bude temperovka po dobu 2 hodin při teplotě -20° C, požaduje se, aby po této expozici byl výrobek funkční. Zkouška se provede se dvěma kusy.
POMŮCKY K POUŽITÍ VÝBUŠNIN
Čl. 11
Roznětnice
1. Roznětnice jsou funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.
Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.
2. Roznětnice mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči běžnému mechanickému namáhání.
Odolnost vůči volnému pádu na ocelovou nebo betonovou podložku se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání z řady, uvedené v tomto závazném postupu. Roznětnice v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášena.
Odolnost proti vibracím se zkouší u výrobků, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,59 po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách.
Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly roznětnice provozuschopné.
3. Podle podmínek používání má roznětnice přiměřené krytí, nejméně však IP 53, připojovací svorky nejméně IP 20.
Zkouška krytí se provádí s jedním vzorkem metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly roznětnice provozuschopné.
4. Podle podmínek používání jsou roznětnice odolné vůči vlhkému teplu.
Odolnost proti působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a rel. vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly roznětnice provozuschopné.
5. Roznětnice jsou funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.
Ověřuje se na jednom vzorku.
6. Všechny díly roznětnice jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění během používání.
Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle výrobní dokumentace i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).
7. Roznětnice jsou konstrukčně zabezpečeny tak, aby byla znesnadněna demontáž nepovolanou osobou a stejně tak i neoprávněné použití.
Vyžaduje se, aby roznětnice měla odnímatelný prvek (klíč, klika), znemožňující její neoprávněné použití nepovolanou osobou.
Je nutno, aby pro montáž pouzdra roznětnice byly použity speciální šrouby, znesnadňující její demontáž.
8. Je nezbytné, aby počet ovládacích a signalizačních prvků roznětnice byl co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné s vyloučením možnosti záměny.
Kontroluje se podle technického požadavku.
9. Roznětnice jsou opatřeny trvanlivým štítkem s těmito základními údaji: typové označení, výrobní číslo, rok výroby nebo číslo výrobní série, znak výrobce, základní mezné odpory roznětných okruhů, napětí, kapacita (jde-li o kondenzátorovou roznětnici), označení prostředí, do něhož je roznětnice určená.
K roznětnici je nutno dodat návod k používání.
10. Pouzdro roznětnice, stejně jako mechanické díly, které jsou součástí mechanické stavby roznětnice, nesmí být použity k vedení elektrického proudu.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
11. Vodiče, použité k vedení elektrického proudu, jsou izolovány. Při jmenovitém napětí roznětnice nad 1000 V je izolace částí s tímto napětím zdvojena.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
12. Připojovací svorky a všechny díly, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně proti vodivým částem pouzdra, elektrickou pevnost rovnou dvojnásobku špičkového provozního napětí, nejméně však 1500 Vstr. Roznětnice, které jsou konstrukčně zajištěny proti přebíjení, se zkouší na el. pevnost napětím, rovným dvojnásobku jmenovitého napětí.
Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zdroj zkušebního napětí o frekvenci 50 Hz se připojí mezi vodivé části pouzdra roznětnice a vzájemně propojené připojovací svorky roznětnice. Funkční přepínač roznětnice je v poloze ROZNĚT. Při postupném zvyšování napětí k hodnotě el. pevnosti nesmí dojít k el. průrazu po dobu 30 s.
13. Izolační odpor roznětnic, měřený napětím 500 Vss mezi propojenými připojovacími svorkami a pouzdrem roznětnice, resp. vodivými částmi pouzdra, číší nejméně 20 MW.
Izolační odpor se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 46 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Měti se izolační odpor mezi vzájemně propojenými připojovacími svorkami a vodivými částmi pouzdra napětím 500 Vss PO dobu jedné minuty. Podle konstrukce roznětnice může být k měření předepsáno i vyšší napětí.
14. Pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak, jsou roznětnice opatřeny masivními připojovacími šroubovými svorkami s neztratitelnými maticemi. Svorky jsou zhotoveny z mosazi.
Průměr připojovacího šroubu činí nejméně 6 mm, šroubu sloužícího k. montáží svorky nejméně 4 mm. Připojovací ani přídržný šroub nesmí být duté. Svorky jsou chráněny proti náhodnému dotyku s částmi, vedoucími proud (kryti IP 20). Mezi oběma svorkami je přepážka z izolačního materiálu, převyšující plochu připojení nejméně o 8 mm, tloušťka této přepážky činí nejméně 4 mm. Plocha svorky, sloužící k připojení původního vedení, je postupná, aby nebylo ztíženo odstraňování prachy nečistot a stop koroze.
Kontroluje se podle technického požadavku a na jednom vzorku. Ochrana živých částí připojovacích svorek (krytí IP 20) se kontroluje způsobem podle Závazného postupu č. 43 uvedeného v příloze ě. 3 této vyhlášky.
15. Nejmenší napětí roznětnice, při němž je již signalizována popravenost k roznětu, smí být nejvýše o 5 % menší a o 25 % vyšší, než napětí jmenovité.
Ověřuje se u 5 vzorků přímým měřením napětí na kondenzátorech demontovaných roznětnic způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
16. Skutečná kapacita roznětných kondenzátorů smí být nejvýše o 10 % nižší než jmenovitá.
Ověřuje se u 5 vzorků přímým měřením kapacity kondenzátorů demontovaných roznětnic způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
17. Skutečná energie roznětnice nesmí být menší než jmenovitá.
Energie 5 zkoušených roznětnic se stanoví podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
18. Roznětnice jsou vybaveny blokovacím zařízením, vylučujícím provedení vlastního roznětu v případě, kdy roznětnice není nabita na předepsané jmenovité napětí. Toto se nevztahuje na roznětnice s vestavěným voltmetrem, ukazujícím skutečné napětí na roznětných kondenzátorech.
Kontroluje se u 5 vzorků záznamem časového průběhu roznětného proudu digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným srovnatelným zařízením při různých hodnotách napětí roznětnice způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
19. Roznětnice musí být manipulačně bezpečná. K roznětu nesmí dojít samovolně, pouze na přímý zásah obsluhy. Po provedeném roznětu smí zůstat na roznětných kondenzátorech nebezpečný zbytkový náboj jen tehdy, je-li roznět spolehlivě blokován podle odst. 18.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní zajištění manipulační bezpečnosti u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
20. V technickém požadavku kondenzátorových roznětnic s exponenciálním průběhem roznětného proudu
je nutno zaručovat mezní hodnotu vnitřního odporu.
Velikost vnitřního odporu se stanoví u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Žádná z takto zjištěných hodnot nesmí být menší, než údaj zaručovaný v technickém požadavku výrobku.
21. Je nezbytné, aby každému ze sériově, serioparalelně či paralelně zapojených el. rozněcovadel roznětnice dodala dostatečně velký proudový impuls.
Velikost proudového impulsu dodaného roznětnicí každému ze zapojených el. rozněcovadel se zkouší podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u 5 vzorků přímým záznamem roznětného proudu do bezinduktivního odporu stanovené velikosti digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným srovnatelným digitálním zařízením. Velikost takto zjištěného proudového impulsu musí být při všech zapojeních větší, než roznětný impuls jednotlivých typů rozněcovadel (3 mJ/W pro typ N, 18 mJ/W pro typ S, 60 mJ/W pro SICCA-S a 3 J/W pro typ V). Při paralelním zapojení stačí, je-li proudový impuls dodaný roznětnicí každému rozněcovadlu roven jeho zážehovému impulsu podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
22. Pro každý typ roznětnice jsou stanoveny mezné zatěžovací odpory pro sériové zapojení, mezné odpory větví a odpor přívodního vedení pro serioparalení zapojení, případně i mezný odpor přívodního vedení a mezní počet paralelně zapojených el. rozněcovadel pro zapojení paralelní, to vše pro všechna použitelná zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel.
Mezné zatěžovací odpory roznětnic pro sériové, serioparalení a paralelní zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel se stanoví podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Čl. 12
Zvláštní požadavky na důlně bezpečné roznětnice
1. Stupeň krytí důlně bezpečné roznětnice činí nejméně IP 54, u připojovacích svorek nejméně IP 20.
Zkouší se podle čl. 11, odst. 3 u jednoho vzorku.
2. Doba průtoku roznětného proudu nesmí být delší než 4 ms při všech hodnotách zatěžovacího odporu.
Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle Závazného postupu č. 47 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky přímým záznamem časového průběhu proudu.
3. Nejvyšší provozní napětí nesmí být větší než 1500 V.
Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkouškách podle čl. 11, odst. 15 a 22.
4. Roznětnice vyhovují předpisům pro nevýbušná elektrická zmizení. Toto se nevztahuje na připojovací svorky, izolační materiály, povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti.
Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 48 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
5. Je nutno, aby pouzdro roznětnice vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.
Ověšuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.
6. Požaduje se, aby roznětnice byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m, pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak.
Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 11, odst. 2.
Čl. 13
Ohmmetry
1. Ohmmetry mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.
Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání.
Ohmmetr v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen.
Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,59 po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách. Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly ohmmetry provozuschopné.
2. Je nezbytné, aby podle podmínek používání měly ohmmetry přiměřené krytí, nejméně však IP 53.
Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodikami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.
3. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.
Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.
4. Požaduje se, aby podle podmínek používání byly ohmmetry odolné vůči vlhkému teplu.
Odolnost proti dlouhodobému působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na provozních podmínkách,
Požaduje se, aby po expozici byl ohmmetr provozuschopný.
5. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.
Ověřuje se na jednom vzorku.
6. Všechny díly ohmmetrů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění během používání.
Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).
7. Ohmmetry se konstrukčně zabezpečují tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.
Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.
8. Je třeba, aby počet ovládacích prvků ohmmetrů byl co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.
9. Pouzdro ohmmetru, stejně jako mechanické díly, které jsou součástí mechanické stavby ohmmetru, nesmí být použity k vedení elektrického proudu.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
10. Jmenovité napětí zdroje proudu ohmmetru nesmí být větší než 5 V. Žádný z pólů napájecího zdroje nesmí být přímo (bez ochranného odporu nebo jiného prvku) spojen s některou z připojovacích svorek.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
11. Je nutno, aby vodiče, vedoucí elektrický proud, byly izolovány.
Kontroluje se technicky požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
12. Připojovací svorky ohmmetrů a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně proti vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost 500 Vstr. Toto se nevztahuje na ohmmetry s pouzdrem z antistatického materiálu.
Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra ohmmetru a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li ohmmetr pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu po dobu 30 s.
13. Připojovací svorky zajišťují spolehlivé připojení roznětného vedení. Jsou vyrobeny z materiálu
s přiměřenou odolností vůči korozi a jejich konstrukce v případě potřeby umožňuje čištění styčných ploch.
Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení na jednom vzorku.
14. Intenzita měřícího proudu a to i při spojení připojovacích svorek nakrátko nesmí být větší než 25 mA a to na všech rozsazích i ve všech polohách ovládacích a regulačních prvků. Omezení velikosti měřícího proudu je zabezpečeno nejméně dvěma na sobě nezávislými prvky. Konstrukce přitom vylučuje možnost samovolného vyřazení některého z těchto prvků.
Velikost proudu nakrátko se zjišťuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu E. 51 uvedeného v příloze E. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby jeho velikost vyhovovala technickému požadavku výrobku.
15. Přesnost ohmmetru je nejméně 1,5 % z délky stupnice (ručkové přístroje) nebo 1,5 % z použitého měřícího. rozsahu (digitální ohmmetry, můstkové ohmmetry).
Přesnost ohmmetru se ověřuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 51 uvedeného v příloze E. 3 této vyhlášky. Chyba údaje nesmí být větší než připouští technicky požadavek výrobku.
16. Ohmmetry jsou vybaveny zařízením pro eliminaci vlivu změn napětí zdroje, případně i pro nastavení nulové polohy.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení u 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje proudu pomocí voltmetru třídy přesnosti 1.
Čl. 14
Zvláštní požadavky na důlně bezpečné ohmmetry
1. Stupeň krytí činí nejméně IP 54.
Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.
2. Je nezbytné, aby ohmmetry byly jiskrově bezpečné.
Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým zkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
3. Požaduje se, aby pouzdro ohmmetru vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.
Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupu č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.
4. Je nutno, aby ohmmetry byly odolné vůči hrubému zacházení a namáháni důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.
Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích zkouškami podle čl. 13 odst. 1.
Čl.15
Měřiče izolace
1. Měřiče mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.
Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání. Měřiče izolace v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž jsou přenášeny.
Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,59 po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách.
Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly měřiče provozuschopné.
2. Podle podmínek používání mají měřiče přiměřené krytí, nejméně však IP 53.
Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly měřiče provozuschopné.
3. Měřiče jsou funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.
Odolnost proti působení: nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze ě. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.
4. Podle podmínek používání jsou měřiče odolné vůči vlhkému teplu.
Odolnost proti působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání.
5. Měřiče jsou funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.
Ověřuje se na jednom vzorku.
6. Všechny díly měřičů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění.
Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zaliti některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).
7. Měřiče jsou zabezpečeny tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.
Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.
8. Počet ovládacích prvků měřičů je co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.
9. Jmenovité měřicí napětí naprázdno činí nejméně 500 V str.
Měří se na výstupních svorkách elektrostatickým voltmetrem. Naměřená hodnota smí být nejvýše o 10 % nižší než jmenovité napětí.
10. Připojovací svorky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost nejméně 500 Vstr.
Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra měřiče a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li přístroj pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu.
11. Velikost měřícího proudu při zkratovaných výstupních svorkách nesmí být větší než 25 mA.
Měří se na 5 vzorcích miliampérmetrem. Velikost proudu nakrátko musí být souladu s technickým požadavkem výrobku.
12. Chyba měření, resp. indikace izolačního stavu přívodního vedení nesmí být větší než 10 % z měřícího rozsahu.
Údaj měřiče se porovná s velikostí odporu, neztaveného s přesností 1 % a připojeného na svorky měřiče. Počet kontrolních bodů se volí podle konstrukce a určení měřiče. Zkouška se provede s 5 vzorky.
13. Měřiče mají zařízení pro eliminaci vlivu směru napětí zdroje.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje.
Čl. 16
Zvláštní požadavky na měřiče izolace určené do výbušného prostředí
1. Je nutno, aby měřiče byly jiskrově bezpečné.
Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
2. Je nezbytné, aby pouzdro měřičů vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.
Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.
3. Jmenovité napětí zdroje proudu nesmí být větší než 5 V.
Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.
4. Je nutno, aby měřiče byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.
Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 15, odst. 1.
Čl. 17
Zkoušečky roznětnic
1. Je nutno, aby zkoušečky byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.
Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v poloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.
2. Podle podmínek používání mají zkoušečky přiměřené krytí.
Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požehuje se, aby po namáhání byly zkoušečky provozuschopné.
3. Zkoušečka umožňuje kontrolu těch funkčních parametrů roznětnic, které jsou pro spolehlivost a bezpečnost roznětu rozhodující.
Kontroluje se konstrukční řešení podle technického požadavku v závislosti na specifických vlastnostech jednotlivých typů roznětnic. Zkoušečka musí umožnit kontrolu energie nebo výkonu roznětnice při mezném zatěžovacím odporu, dobu průtoku proudu důlně bezpečných roznětnic, manipulační bezpečnost roznětnice a pod.
4. Chyba měření velikosti energie a výkonu roznětnice zkoušečkou nesmí být větší než 10 %.
Ověřuje se u pěti vzorků pomocí normálového zdroje, jehož energie, resp. výkon byly stanoveny s přesností nejméně 2 %.
5. Vnitřní odpor zkoušečky, nahrazující odpor roznětného okruhu, je bezinduktivní a nastaven s přesnosti nejméně 2 %.
Kontroluje se u pěti vzorků přímým měřením impedance vestavěného odporu.
6. Chyba měřeni nabytí a kapacity roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než 2,5 %.
Kontroluje se u pěti vzorků přístroji třídy přesnosti 1 nebo lepší.
7. Připojovací svorky zkoušečky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost rovnou dvojnásobku špičkového provozního napětí zkoušených roznětnic, nejméně však 1500 V str.
Elektrická pevnost se zkouší u pěti vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra zkoušečky a její vzájemně propojené připojovací svorky. Nesmí dojít k el. průrazu nebo přeskoku.
Čl. 18
Zvláštní požadavky na zkoušečky určené k přezkušování důlně bezpečných roznětnic
Chyba měření doby průtoku proudu roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než ± 0,2 ms.
Kontroluje se u pěti vzorků současným měřením (délky impulsu digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným digitální zmizením s chybou nejvýše 0,01 ms.
Čl. 19
Indikátory funkce roznětnic
1. Je nutno, aby indikátory výkonu roznětnic byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních. podmínkách, odolávaly pádům z výšky 0,5 m a měly stupeň krytí nejméně. IP 54, byly jiskrově bezpečné a vyhovovaly požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry. Mají-li vestavěn zdroj, smí být jeho jmenovité napětí nejvýše 5 V.
Odolnost vůči volnému pádu se ověšuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Indikátor v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.
Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami, uvedenými Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.
Jiskrová bezpečnost se ověřuje kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny se ověřuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u jednoho vzorku a současně se kontroluje i zajištění technického požadavku výrobku.
Ochrana před mechanickou jiskrou se ověřuje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky kontrolou technického požadavku a případně i zkouškami jednoho vzorku.
Je nutno, aby velikost napájecího napětí indikátoru byla zaručována technickým požadavkem.
Čl. 20
Přívodní vedení.
1. Vodiče přívodního vedení nesmí být uloženy ve společné izolaci. Za společnou izolaci se nepokládá můstkové spojení dvou samostatně izolovaných vodičů.
Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení kabelu.
2. Jádra vodičů kabelu sestávají z měděných, případně měděných a ocelových drátů, s minimálním jmenovitým průměrem 0,3 mm a maximálním 1,0 mm. Ocelové dráty mají na povrchu vodivou vrstvu, chránící je před korozí.
Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení na pěti vzorcích. Pájitelnost ocelových drátů s antikorozní ochranou se zkouší pájkou Sn 40-Pb.
3. Je nutno, aby přívodní vedení bylo dostatečně odolné v rozsahu teplot, pro který je povoleno. Pět vzorků přívodního vedení délky asi 20 cm se v sušárně s teplotou nastavenou na +50° C zavěsí přes vodorovnou tyč o průměru 30 mm a na obou koncích zatíží silou 10 N. Po 48 hodinové expozici se vzorky přezkouší na elektrickou pevnost napětím 1,5 kVstr. Nesmí dojít k průrazu izolace.
Pět vzorků vedení délky asi 80 cm ve tvaru smyčky je uloženo 10 minut při teplotě -5° C. Pak jsou smyčky při této teplotě rychle utaženy. Izolace se přitom nesmí zlomit ani odchýlit od vodičů. Bezprostředně po expozici se vzorky přezkouší na el. pevnost napětím 1,5 kVstr. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.
4. Pevnost přívodního vedení v tahu činí nejméně 300 N.
Vzorek přívodního vedení délky asi 1 metr se na 5 minut zatíží silou 300 N. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k porušení žádného z prvků kabelu.
5. Je nutno, aby izolace byla souvislá, bez pórů, kovových částic a patrných stop poškození.
Kontroluje se na 5 vzorcích délky 5 metrů, namátkově vybraných z vedení délky nejméně 200 metrů.
6. Jmenovité provozní napětí musí být nejméně 1,5 kVss, elektrická pevnost pak nejméně 3 k Vstr.
Elektrická pevnost se zkouší na 5 vzorcích vedení délky 5 m, uložených před zkouškou 24 hodin pod vodou o teplotě 20±5 °C. Zkouší se samostatně každé z obou jader vedení, ve vodním roztoku soli po dobu 20 minut. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.
7. Odpor vodiče nesmí být větší než 5 na 100 m délky.
Měří se na 5 vzorcích přívodního vedení, odebraných namátkově z kabelu o délce nejméně 200 metrů. Požaduje se, aby zjištěné měrné odpory vyhověly technickému požadavku výrobku.
8. Izolační odpor mezi jádry obou vodičů vedení nesmí být menší než 50 MW na 100 m délky.
Měří se na 5 vzorcích napětím 2500 Vss.
Čl. 21
Zvláštní požadavky na přívodní vedení určená do výbušného prostředí
1. Je nezbytné, aby izolace vedení byla ze samozhášivého materiálu.
Zkouší se na 5 vzorcích v plameni Bunzenova hořáku způsobem podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po předepsané době namáhání plamenem vzorky samy od sebe uhasly.
2. Je nutno, aby konstrukce přívodního vedení umožňovala snadno proveditelnou kontrolu jeho izolačního stavu.
Kontroluje se technický požadavek i praktická realizace požadavku.
3. Požaduje se, aby izolace byla odolná proti navlhání.
Pět vzorků vedení délky 1 metr je na 14 dnů uloženo do prostředí s pokojovou teplotou a rel. vlhkostí nejméně 96 %. Požaduje se, aby po expozici vzorky vyhověly zkoušce na el. pevnost napětím 1,5 kVstr.
4. Zaručovaná elektrická pevnost činí nejméně 5 kVstr.
Zkouší se na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 20, odst. 1.
5. Je nutno, aby izolace vedení byla odolná vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách.
Vzorek přívodního vedení délky asi 20 cm je dvacetkrát na stejném místě ohnut o 1800 přes válcovou tyč o průměru 10 mm a po každém ohnutí opět narovnán. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k přelomení žádného vodiče.
Čl. 22
Prodlužovací vedení
Pro prodlužovací (propojovací) vedení platí shodné požadavky a shodné zkušební postupy jako pro přívodní vodiče elektrických rozněcovadel, uvedené v čl. 4, odst. 4. a 5.
Čl. 23
Rychlospojky
1. Je nutno, aby rychlospojky byly mechanicky pevné, teplotně odolné a svou konstrukcí umožňovaly snadné zasunutí přívodních vodičů elektrických rozněcovadel.
Zasunutím původních vodičů se rychlospojka nesmí protrhnout. Pokus se provádí 10x, vždy s novou rychlospojkou. Zkouška se opakuje s rychlospojkami, které byly po dobu 3 hodin exponovány při teplotě +40° C a dále s rychlospojkami, exponovanými po dobu 3 hodin při - 5° C.
Rychlospojka se přibližně v polovině své délky uchytí mezi dvě kovové pravoúhlé lišty s poloměrem hrany 0,5 mm a 10x se provede její ohnutí o 180° střídavým ohýbáním na obě strany. Nesmí dojít k porušení povrchu rychlospojky. Pokud je rychlospojka opatřena kovovou vložkou, pokus se provádí s přívodními vodiči, zasunutými do rychlospojky, kovová vložka se při zkoušce smí zlomit. Pokus se provádí s 10 rychlospojkami.
2. Je nutno, aby rychlospojky vykazovaly dostatečnou elektrickou pevnost.
Spojení přívodních vodičů, opatřené rychlospojkou, se ponoří do vodního roztoku chloridu sodného. Na elektrodu, ponořenou do roztoku a na přívodní vodiče se na dobu asi 1 s přivede napětí 1,5 kVss. Nesmí dojít k elektrickému průrazu rychlospojky. Pokus se provede 20x, vždy s novou rychlospojkou.
U rychlospojek, určených do suchého prostředí, se ponoření provede tak, aby do rychlospojky nevnikla voda a ústí rychlospojky bylo asi 1 cm nad hladinou roztoku.
3. Účinná délka rychlospojek činí nejméně 4 cm.
Jako účinná délka rychlospojky se považuje délka původních vodičů chráněných rychlospojkou po jejich plném zasunutí do rychlospojky.
Čl. 24
Zapalovače zápalnic
1. Požaduje se, aby zapalovače zápalnic při stanoveném způsobu použití zápalnici spolehlivě zapálily. Skladováním zapalovačů se jejich vlastnosti nesmí podstatně měnit.
Zapalovačem se stanoveným způsobem provede zážeh 5 kusů zápalnic, nesmí přitom dojít k selhávce zážehu. Zkouška se provede se 20 vzorky. Tři nejmenší spotřebitelská balení se na dobu 7 dnů uloží při teplotě 20° C do exikátoru nad vodní hladinu, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci. Další tři spotřebitelská balení se uloží na dobu 4 týdnů při teplotě +50° C, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci.
2. Větruvzdorné zapalovače smí mít dobu hoření nejvýše 60 sekund.
Doba hoření se kontroluje na 20 vzorcích zapalovačů.
Čl. 25
Spojky bleskovic
1. Je nutno, aby spojky bleskovic byly. konstrukčně provedeny tak, aby byl zajištěn spolehlivý přenos detonace mezi typy bleskovic, pro které jsou spojky určeny.
Podle návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic délky 1 metr, jeden úsek se na volném konci opatří rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky oba úseky bleskovice spolehlivě detonovaly. Pokus se provede s 10 spojeními všech typů bleskovic, pro které jsou spojky určeny.
2. Pevnost v tahu spojení bleskovic, provedeného spojkou, činí nejméně 100 N.
Podle technického požadavku a návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic. Jeden úsek se na volném konci zavěsí svisle, druhý úsek se zatíží závažím o hmotnosti 10 kg. Při expozici po dobu dvou minut nesmí dojít k takovému porušení spojení, které by znemožnilo přenos detonace mezi bleskovicemi.
Pokus se provede 3 x, vždy s novými vzorky bleskovic a spojek.
Čl. 26
Střelmistrovské kleště
1. Střelmistrovské kleště musí být konstrukčně provedeny tak, aby detonací rozbušky v kleštích nebyla ohrožena obsluha, a to střepinami dutinky rozbušky ani event. úlomky kleští.
Do střelmistrovských kleští se vloží zážehová rozbuška se zápalnicí, kleště se fixují v sevřené poloze. Zápalnicí se rozbuška přivede k detonaci a posuzuje se stav poškození kleští a usměrnění rozletu střepin rozbušky. Nepřipouští se roztržení kleští. Zkouška se provádí se třemi vzorky.
2. Je nezbytné, aby kleště byly opatřeny zarážkou nebo zařízením pro ustavení rozbušky v určeném místě.
Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení výrobku.
Čl. 27
Zařízení pro nabíjení vývrtů
1. Je nutno, aby zařízení byla provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem zařízení a zemnícím bodem nesmí být větší než 106 W .
Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění zařízení se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
2. Díly, které přicházejí do styku s trhavinou, nesmí být z materiálů, které chemicky reagují s trhavinou, působí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů a nemají dobrou korozivzdornost a otěruvzdornost. Je nutno, aby konstrukce zařízení umožňovala jednoduchý způsob jeho vyčištění.
Pro výrobu součástek, přicházejících do styku s trhavinou se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.
Korozivzdornost se zkouší tak, že zkoušený vzorek materiálu nebo díl se ponoří do 10% roztoku NH4NO3, po 1 hod. expozice se opláchne destilovanou vodou a vysuší (u rozměrných dílů běhen 1 hod. se provádí ovlhčování plochy o rozměru nejméně 10x10 cm).
Po zkoušce se vizuálně zjišťuje a vyhodnocuje vznik rzivých skvrn nebo jiného korozivního napadení. Materiál (díl) vyhovuje v případě, že po zkoušce se neobjeví žádné příznaky koroze. V opačném případě smí být použit pouze po provedení protikorozní úpravy a po vyhovující zkoušce upraveného materiálu (dílu).
Zkouška snadné čistitelnosti se provádí podle technického požadavku a návodu k používání. Na stěnách a jiných prostorách nesmí zůstat po čištění zbytky trhaviny nebo jiné nečistoty.
3. Prvky, které zajišťují dodržení základních bezpečnostních parametrů zařízení, musí být po nastavení zaplombovány nebo zajištěny jiným způsobem.
Požaduje se, aby ovládací páky měly možnost zajištění v nastavených polohách nebo při přesunu do jiné polohy měly odpor, který je nutno překonat silou od 2N do 5N.
Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina.
4. Výrobce nabíjecího zařízení vypracuje návod k používání, obsahující všechny potřebné údaje.
Návod k používání obsahuje:
popis | zaslzení, jeho funkce. ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny způsob seřizování, údržby, kontroly a čištění zařízení včetně kvalifikace pracovníků pro jednotlivé úkony přehled případných možných závad, vymezení možných příčin a způsobu jejich odstranění dovolené a nedovolené manipulace, použití ochranných pomůcek, bezpečnostní a hygienické požadavky rozsah použití (druh pracoviště a prostředí, druh trhaviny, rozměry náložek, granulometrické složení, citlivost trhaviny k nárazu atd.) rozsah pracovního tlaku vzduchu (minimální, maximální a optimální hodnoty) a jeho spotřeba na jednotku hmotnosti trhaviny při hadici délky 20 m možnost a způsob použiti pomocných zařízení a pomůcek požadovaný stupeň elektrické citlivosti rozněcovadel a jejich úprava po dobu provozu zařízení (zkratování, uzemnění apod.), zejména při nabíjení podél přívodních vodičů el. rozněcovadel trvalé teplotní a vlhkostní podmínky při skladování a provozu včetně podmínek dopravy. záruční a spotřební dobu, předpokládanou životnost. |
5. Požaduje se, aby každé nabíjecí zařízení bylo opatřeno štítkem s uvedením základních údajů.
Štítek na zařízení obsahuje mj. následující údaje:
výrobce | a výrobní číslo název zařízení datum a číslo Povolení ČBÚ Praha rok výroby rozsah pracovního tlaku vzduchu jmenovitý tlak a objem tlakové nádoby a tlakových zařízení. |
6. Je nutno, aby nabíjecí zařízení umožnilo dosažení vyhovující náložové hustoty nabíjené trhaviny a bylo funkčně spolehlivé. Nesmí docházet k jeho ucpávání nebo rozbalování a deformaci náložek trhaviny.
Kontrola funkční spolehlivosti a stanovení náložové hustoty trhaviny se provádí při nabíjení trhaviny podle technického požadavku a návodu k používání do imitovaného vrtu o světlémprůměru 100 mm a délce nejméně 2 m (podélně dělená a rozevíratelná plexitrubice apod.) za těchto podmínek:
a) | redukovaný tlak - 0,1; 0,2; 0,3; 0,4 MPa |
b) | délka nabíjecí hadice pro náložkované trhaviny 20 m pro sypké trhaviny 5 m |
c) | vnitřní průměr hadice pro náložkované trhaviny s průměrem od 30 mm do 32 mm vč. pro sypké trhaviny - podle technických požadavků výrobce zařízení. |
d) | průměr použitých náložek - 28 mm |
e) | poloha nabíjecí hadice - dva rovné úseky vytvořené ohnutím hadice o 180° s poloměrem cca 100 cm. |
Náložová hustota (C) v kg/dm3 se vypočte podle vztahu
m
C = --------------
v
Kde
m - hmotnost nabité trhaviny, (kg)
v - objem nabité trhaviny, (dm3)
Jako výsledek se uvádí průměrné hodnoty z 10 zkoušek nejméně pro každou hodnotu redukovaného tlaku.
Při zkouškách nesmí docházet k ucpání nebo poruše zařízení.
7. Konstrukce zařízení nesmí umožňovat nežádoucí úlety dopravované trhaviny nebo únik jedovatých nebo zdraví škodlivých složek do ovzduší. Výletová rychlost dopravované trhaviny nesmí být po opuštění zařízení vyšší než 50 m/s.
Měření výletové rychlosti dopravované trhaviny se provádí na speciálním zařízení pomocí optoelektrických čidel (impulsy START-STOP) s přesností měření 10-6 s za těchto podmínek :
a) | pro sypké trhaviny se provádí 10 měření, trhavina - granulovaný ledek o velikosti granulí 2-6 mm, nejméně 10 zkoušek. |
b) | pro náložkované trhaviny se provádí nejméně 10 zkoušek s každou z těchto 100g náložek: náložka průmyslové trhaviny s průměrem 30-32 mm. novodurová atrapa náložky o průměru 28 mm novodurová atrapa kónického tvaru o průměru 28/32 mm (pro ucpáni nabíjecí hadice a vystřelení atrapy). |
8. Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina. Toto se nevztahuje na pneumatická nabíjecí zařízení s tlakovou nádobou pro sypké trhaviny, kdy trhavina smí procházet ovládacím mechanizmem za těchto podmínek:
a) | těsnící plochy uzávěru je nutno opatřit těsnicí gumou nebo pogumovat, |
b) | je nutno vyloučit veškeré rázy a nárazy uzavíracích ploch při ovládání, |
c) | nesmí být více než dva uzávěry (jeden otvor pro vsyp a jeden vypouštěcí otvor), |
d) | citlivost nabíjené trhaviny nesmí být větší než 35 Nm podle Závazného postupu č..10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, |
e) | síla uzávěru je nutno omezit tak, aby Cu-zkušební tlakoměrný váleček o průměru 5 mm a výšce 8,1 mm, vložený mezi těsnící plochy, nebyl stlačován uzávěrem o více než 2 mm. |
Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení, event. přímým měřením tlakoměrným válečkem.
9, Konstrukce zařízení umožňuje jednoduchý a spolehlivý způsob uzemnění. Uzemňovací bod zařízení umožňuje šroubové spojení (samostatný šroub). Uzemňovací vodič je z mědi o průřezu nejméně 6 mm2.
Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení.
10. Je-li součástí zařízení tlaková nádoba, je nezbytné, aby vyhovovala zvláštním předpisům2).
11. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 10 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.
Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. -
12. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 11 bylo provedeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry, a to včetně hadic.
Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Čl. 28
Nabíjecí hadice
1. Na vnitřním povrchu hadic nesmí být žádné výstupky nebo jiné viditelné změny průřezu hadice. Vnitřní průměr hadic pro náložkované trhaviny je nejméně o 3 mm větší než je jmenovitý průměr náložek trhaviny.
Vnitřní povrch hadice se ověřuje vizuálně na dílčích vzorcích podélným rozříznutím vzorků.
2. Pevnost hadice vůči vnitřnímu přetlaku vzduchu činí nejméně 0,45 MPa.
Pevnost hadic se ověřuje statickým zatížením hadic vnitřním přetlakem vzduchu 0,45. MPa po dobu nejméně 1 hod.
3. Hadice a její spojky jsou vyrobeny z materiálů, které nereagují s trhavinou a nepůsobí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů.
Pro výrobu hadicových spojek se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.
4. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem hadice a zemnícím bodem nesmí být větší než 10 6 W.
Elektrostatický odpor hadic se určuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3. této vyhlášky.
Čl. 29
Zařízení pro ucpávání vývrtů
1. Zmizení pro ucpávání vývrtů j sov zhotovena z takových materiálů nebo konstrukčně provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi zařízením a zemnícím bodem smí být nejvýše 10 6 W
Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
2. Je-li zařízení určeno k použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.
Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
3. Je-li zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 a 2 bylo vyrobeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry.
Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Čl. 30
Obaly ucpávek
1. Obaly po naplnění ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání jsou těsné a natolik pevné, aby se jejich těsnost neporušila při běžné manipulaci s obalem.
Těsnost obalů se zkouší tak, že po naplnění obalů podle technického požadavku a návodu k používání se obaly na dobu 3 hod. zavěsí svisle, plnícím otvorem dolů. Úbytek ucpávkového media smí činit nejvýše 5 %. Zkouška se provádí s 10 vzorky.
Pevnost obalů se zkouší tak, že naplněný obal, uložený na vodorovné podložce, se zatíží závažím o hmotnosti 30 kg. Nesmí dojít k roztržení obalu, po 10 minutách zatížení smí úbytek média činit nejvýše 5 %.
2. Obaly ucpávek je nutno vyrobit z materiálů, které mají sníženou hořlavost. Při manipulaci s obaly nesmí vznikat nebezpečné náboje statické elektřiny. Je nezbytné, aby materiál obalů byl přiměřeně otěruvzdorný.
Hořlavost materiálu se zkouší podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, elektrostatický odpor se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 Uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Otěruvzdornost materiálu se zkouší na přípravku podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky (kyvný válec pro zkoušky vodičů). U obalu, naplněného vzduchem a zatíženého závažím o hmotnosti 1 kg, nesmí po 30 kyvech válce o 180° v obou směrech dojít ke ztrátě těsnosti. Zkouška se provádí s 10 vzorky.
3. Je nutno, aby obal, naplněný ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání, vykazoval po zasunutí do vývrtu přiměřenou samosvornost.
Samosvornost obalu ucpávky se zkouší tak, že do svislého vrtu v hornině se zasune atrapa náložky s uchycenými přívodními vodiči a utěsní se ucpávkou, naplněnou podle technického požadavku a návodu výrobce. Po zatížení vodičů tahem 20 N se ucpávka nesmí z vývrtu vysunout.
Čl. 31
Nabijáky
1. Nabijáky je nutno zhotovit z takových materiálů, aby při manipulaci s nimi nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny a mechanické jiskry.
Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
2. Je nutno, aby nabijáky, určené k zatlačování nálože do vrtu, měly čelo kolmé k podélné ose, o takovém průměru, aby nedocházelo k poškozování náložek trhavin.
Parametr se kontroluje podle technického požadavku a na vzorku výrobku
3. Je-li nabiják sestaven z několika částí, jejich spojení je nutno provést tak, aby pohybem nabijáku ve vrtu nedocházelo k poškozování náložek trhaviny a přívodních vodičů rozbušky, nebo k posunu náložek trhaviny ve vrtu.
Parametr se kontroluje podle technického požadavku event. praktickým odzkoušením v imitovaném vrtu.
__________
2) | Vyhláška českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. |
