ZKOUŠKY OBALOVÝCH SOUBORŮ
Část I - Zkoušení obalových souborů se zřetelem na jejich typ a projektovaný obsah
(1) Při zkouškách obalových souborů se hodnotí zachování jejich celistvosti a těsnosti, celistvosti a účinnosti stínění a zádržného systému, případně zajištění podkritičnosti.
(2) Po provedení zkoušek uvedených v části II a části III musí být:
a) zjištěny a vyhodnoceny vady a poškození vzorků,
b) jištěno, zda je po provedených zkouškách zachována celistvost a těsnost obalového souboru, celistvost a účinnost stínění a zádržného systému do té míry, jak je vyžadováno v Přílohách č. 2 až č. 8
c) zjištěno, v případě obalových souborů pro přepravu zvláštních štěpných materiálů, zda jsou splněny požadavky uvedené v Příloze č. 8 bod 3 až 7, vzhledem k prostorovému rozložení zvláštních štěpných materiálů uvnitř, případně vně obalového souboru nebo skupiny více obalových souborů, při uvážení největší zásoby reaktivity a moderačního poměru .
Část II - Zkoušky schopnosti obalového souboru vydržet normální podmínky přepravy
(1) schopnost obalového souboru vydržet normální podmínky přepravy se prokazuje zkouškou postřikem vodou, zkouškou volným pádem, zkouškou tlakem a zkouškou průrazem.
(2) Zkoušky se prováděj í se s prototypy nebo vzorky výrobků, popř. s modely vhodného měřítka, které odpovídají důležitých vlastnostem. ( § 5 odst. 4 vyhlášky) (dále jen "vzorky"). Vzorky jsou podrobeny zkoušce volným pádem, tlakem a průrazem, kterým v každém případě předchází zkouška postřikem vodou. Pro všechny zkoušky může být použit jeden vzorek za předpokladu, že je splněn požadavek uvedený v bodu 4.
(3) Zkouška postřikem vodou: Vzorek je podroben zkoušce, která napodobuje jeho vystavení dešti o intenzitě 50 mm za hodinu po dobu alespoň jedné hodiny.
(4) Časový interval mezi koncem zkoušky postřikem vodou a následnou zkouškou musí být takový, aby voda vsákla v maximální míře bez zvláštního sušení vnějšího povrchu vzorku. Nelze-li prokázat, že je tento interval jiný, musí trvat dvě hodiny, pokud je postřik prováděn ze čtyř stran současně. Je-li však používán postupný postřik vodou v každém ze čtyř směrů, musí zkouška proběhnout bez přestávky.
(5) Zkouška volným pádem: Vzorek musí padat na terč tak, aby vzhledem ke zkoušeným bezpečnostním charakteristikám došlo k jeho co největšímu poškození:
a) výška pádu měřená z nejnižšího bodu vzorku k horní ploše terče nesmí být menší než je vzdálenost uvedená v tabulce,
Tabulka - Výška volného pádu při zkoušení obalových souborů s projektovaným obsahem pro normální podmínky přepravy
Hmotnost obalového souboru s projektovaným obsahem [kg] Výška volného pádu [m]
méně než 5 000 1,2
více nebo rovno 5 000 a méně než 10 000 0,9
více nebo rovno 10 000 a méně než 15 000 0,6
více než 15 0000,3
b) pro obalové soubory určené pro zvláštní štěpné materiály musí být před zkouškou volným pádem proveden volný pád z výšky 0,3 m na každý roh vzorku nebo v případě válcového vzorku na každou čtvrtinu hrany obou základen válce,
c) pro obalové soubory čtvercového tvaru z vláknité lepenky nebo ze dřeva, jejichž hmotnost nepřesahuje 50 kg, musí být volnému pádu z výšky 0,3 m podroben zvláštní vzorek, a to na každý jeho roh,
d) pro obalové soubory válcovitého tvaru z vláknité lepenky, jejichž hmotnost nepřevyšuje 100 kg musí být volnému pádu z výšky 0,3 m podroben zvláštní vzorek, a to na každou čtvrtinu hrany obou základen válce.
(6) Terč pro zkoušky volným pádem musí být plochý s vodorovným povrchem takových vlastností, aby jakékoliv zvýšení jeho odporu k posunutí nebo deformaci po nárazu vzorku podstatně nezvýšilo poškození vzorku. Není-li stanoveno jinak použije se tento terč pro všechny zkoušky volným pádem uvedeným v této příloze.
(7) Zkouška tlakem: Pokud tvar obalového souboru efektivně nezabraňuje stlačení, musí být vzorek vystaven po dobu 24 hodin tlakovému zatížení o hodnotě větší než je :
1. pětinásobek hmotnosti daného vzorku a
2. součinitel plochy promítnutého průřezu vzorku a tlaku 13 kPa.
Zatížení musí být rovnoměrně rozloženo na dvě protilehlé strany vzorku, z nichž jedna musí být základnou, na níž vzorek normálně stojí.
(8) Zkouška průrazem: Vzorek musí být umístěn na nehybný plochý vodorovný povrch, který se v průběhu zkoušky výrazně nepohne. Tyč o průměru 32 mm s polokulovým koncem a o hmotnosti 6 kg musí dopadnout ve směru svislé osy na střed nejslabší části vzorku tak, že při dostatečně hlubokém proniknutí narazí na zádržný systém. Tyč se nesmí při zkoušce podstatně zdeformovat. Výška pádu tyče měřená od jejího nejspodnějšího konce k zamýšlenému bodu nárazu na horní okraj vzorku musí být 1 m.
(9) Dodatečné zkoušky obalových souborů typu A určených pro kapaliny a plyny: Vzorek musí být podroben každé z následujících zkoušek, ledaže je možné prokázat, že jedna zkouška je pro daný vzorek náročnější než ostatní, v takovém případě musí být vzorek podroben náročnější zkoušce:
a) Zkouška volným pádem: Vzorek musí na terč padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození vzhledem k zádržnému systému. Výška volného pádu měřená od nejnižší části vzorku k horní ploše terče musí být 9 m.
b) Zkouška průrazem: Vzorek je podroben zkoušce průrazem podle bodu 7, avšak výška pádu tyče musí být 1,7 m.
Část III - Zkoušky schopnosti obalového souboru odolat podmínkám nehody při přepravě
(1) Vzorek musí být podroben souhrnným účinkům zkoušek uvedeným v bodech 2 a 3 v daném pořadí. Následně po těchto zkouškách musí být vzorek podroben zkoušce ponoření do vody podle bodu 4 nebo, je-li obsahem obalového souboru vyhořelé nebo ozářené jaderné palivo, podle bodu 5.
(2) Mechanická zkouška: skládá se ze tří pádových zkoušek. Každý vzorek je podroben příslušné zkoušce podle požadavků bodu 5 přílohy č. 6. Pořadí v jakém je vzorek podroben těmto zkouškám musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší.
a) při první pádové zkoušce musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m.
b) při druhé pádové zkoušce musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného bodu nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 150 mm + 0,5 cm a 200 mm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru ne větším než 6 mm.
c) Při třetí zkoušce je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná ocelová plotna o rozměrech 1000 x 1000 mm a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku.
(3) Tepelná zkouška: Při této zkoušce je celý vzorek s výjimkou jednoduché podpůrné konstrukce vystaven ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise alespoň 0,9 po dobu 30 minut při průměrné teplotě plamene nejméně 800°C nebo musí být provedena jiná tepelná zkouška, která poskytne tentýž tepelný příkon na vzorek. Zdroj tepla musí sahat vodorovně alespoň 1 m přes a nepřesahovat více než 3 m kteroukoliv vnější část vzorku, vzorek musí být umístěn 1 m nad povrchem zdroje tepla. Po přerušení vnějšího přívodu tepla nesmí být vzorek uměle chlazen a jakékoliv hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu. Pro účely ověření musí být koeficient povrchové absorpce buď 0,8 nebo takové hodnoty, kterou by vzorek měl mít, jestliže by byl vystaven popsanému ohni. Koeficient konvekce musí mít takovou hodnotu, kterou může projektant zdůvodnit, jestliže by vzorek byl v vystaven popsanému ohni. Pokud jde o počáteční podmínky pro tepelnou zkoušku, musí být vzorek v rovnováze při okolní teplotě 38°C. Vlivy ozáření sluncem je možno před a v průběhu zkoušky zanedbat, ale musí být vzaty v úvahu při následném vyhodnocení chování obalového souboru.
(4) Zkouška ponořením do vody: Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody alespoň 15 m po dobu nejméně 8 hodin, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky by měly odpovídat tlaku alespoň 150 kPa.
(5) Zkouška ponořením do vody pro obalové soubory určené pro přepravu vyhořelého nebo ozářeného paliva: Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody alespoň 200 m po dobu nejméně 1 hodiny, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky by měly odpovídat tlaku alespoň 2 MPa.
Zkouška průsaku vody pro obalové soubory určené pro přepravu zvláštních štěpných materiálů a 241Pu: Dříve než je vzorek podroben této zkoušce musí být podroben zkouškám podle bodu 2 písm. b) a buď podle bodu 2 písm. a), nebo písm. c) podle požadavku uvedeného v bodu 5 přílohy č. 6 a zkoušce uvedené v bodu 3 této přílohy. Po provedení těchto zkoušek musí být vzorek ponořen pod hladinu vody do hloubky alespoň 0,9 m po dobu nejméně 8 hodin, a to v poloze, ve které se očekává největší průsak. Ze zkoušky jsou vyjmuty ty obalové soubory, u nichž při posuzování kritičnosti podle přílohy č. 8, bodů 5 a 6 je uvažována největší reaktivita při vniknutí vody do vzorku nebo při úniku vody z něho.
| Poznámky pod čarou k přílohám |
6) Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí příloha A, 1. díl č 1- 2700, bod 7.
7) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), Přípojek B, Příloha 1.