Tento zákon stanoví podmínky zdaňování uhlovodíkových paliv a maziv, lihu a lihovin, piva, vína a tabákových výrobků (dále jen "vybrané výrobky") spotřebními daněmi (dále jen "daň").

Vybrané výrobky se zdaňují podle tohoto zákona jednorázově.

tuzemskem státní území České a Slovenské Federativní Republiky;

zahraničím to území, které není tuzemskem;

vývozem vybraných výrobků jejich propuštění do volného oběhu¹ v zahraničí nebo do záznamního oběhu² za účelem přepracování nebo úpravy a potvrzení o jejich konečném nebo dočasném dopravení do zahraničí;

dovozem vybraných výrobků propuštění do volného oběhu¹ v tuzemsku nebo do záznamního oběhu² v tuzemsku za účelem přepracování nebo úpravy;

správcem daně příslušný finanční úřad³ nebo daňový úřad⁴ (dále jen "finanční orgán"); při dovozu vybraných výrobků celnice;⁵

vyskladněním

fyzické vydání vybraných výrobků plátcem daně (§ 3) pro splnění smluvního závazku;⁶

fyzické vydání vybraných výrobků k dalšímu zpracování, pokud tyto vybrané výrobky opustí uzavřené provozní prostory výrobce;

použití vybraných výrobků, které neopustí uzavřené prostory výrobce, pro výrobu výrobků, které nejsou předmětem daně;

použití vybraných výrobků pro vlastní potřebu plátce daně, příslušníků domácnosti⁷ a osob blízkých,⁷ jeho zaměstnanců, členů a společníků;

použití vybraných výrobků pro účely reklamy;

použití vybraných výrobků pro účely, které přímo nesouvisejí s podnikatelskou činností.⁸

Plátci daně (dále jen "plátci") jsou všechny právnické a fyzické osoby, které v tuzemsku vybrané výrobky vyrábějí nebo kterým mají být vyvážené nebo dovážené vybrané výrobky propuštěny.

Plátci jsou také právnické nebo fyzické osoby, které vyskladní vybrané výrobky osvobozené od daňové povinnosti podle § 8 odst. 1 písm. b) pro jiné účely než uvedené v § 8 odst. 1 písm. b).

Další zvláštní ustanovení týkající se plátců jsou uvedena v § 18, 24 a 34.

Předmětem daně jsou v tuzemsku vyrobené nebo do tuzemska dovezené vybrané výrobky vymezené v druhé části tohoto zákona.

Dani nepodléhají vybrané výrobky, které byly daní již jednou zdaněny, pokud u nich nebylo uplatněno vrácení daně podle § 12.

Daňová povinnost vzniká

při tuzemské výrobě dnem vyskladnění vybraných výrobků od výrobce,

při dovozu vybraných výrobků dnem vzniku nároku na clo,⁹

u vybraných výrobků osvobozených podle § 8 odst. 1 písm. b) dnem vyskladnění pro jiné účely než stanovené v § 8 odst. 1 písm. b),

u vybraných výrobků vyrobených v tuzemsku nebo do tuzemska dovezených, u kterých bylo uplatněno vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. b), dnem vyskladnění pro jiné účely, než stanoví § 12 odst. 1 písm. b),

dnem úhrady náhrady škody nebo manka nebo dnem úhrady pojistného plnění v případě, že škoda vznikla na vybraných výrobcích před vznikem daňové povinnosti podle písmene a) až d).

Další zvláštní ustanovení týkající se vzniku daňové povinnosti jsou uvedena v § 20 a 26․

Základem daně je množství vybraných výrobků, které je uvedeno na daňovém dokladu podle § 10 vyjádřené v měrných jednotkách.

Měrné jednotky vybraných výrobků jsou uvedeny v části druhé.

Sazby daně jsou stanoveny jednotně pro celé území České a Slovenské Federativní Republiky.

Sazby daně jsou uvedeny v části druhé.

Od daně jsou osvobozeny vybrané výrobky

dovezené, pokud se na ně vztahuje osvobození od cla¹⁰ s výjimkou

vybraných výrobků určených k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovným, kulturně výchovným, vyšetřovacím, léčebným, služebním a náboženským účelům a pro zabezpečení obranyschopnosti a bezpečnosti,

vybraných výrobků osvobozených od cla v rámci všeobecného systému celních preferencí,¹¹

vybraných výrobků osvobozených od cla v rámci mezinárodních dohod o celní unii nebo oblasti volného obchodu;¹²

určené k použití jako vzorky pro povinné zkoušky,¹³ pro hygienický dozor,¹⁴ pro opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání,¹⁴ pro mimořádná opatření při epidemii¹⁴ a pro výzkumné účely týkající se výhradně předmětu daně.

Další zvláštní ustanovení týkající se osvobození od daně jsou uvedena v § 23 a 29.

Při tuzemské výrobě jsou plátci povinni v den vyskladnění vybraných výrobků vystavit daňový doklad, který musí obsahovat:

obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo plátce u právnických osob; jméno a příjmení plátce, jeho obchodní jméno (pokud existuje), bydliště a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) u fyzických osob,

obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo odběratele u právnických osob; jméno a příjmení odběratele, jeho obchodní jméno (pokud existuje), bydliště a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) u fyzických osob,

množství vybraných výrobků v měrných jednotkách, jejich obchodní označení, číselné označení¹⁶ a číselný kód nomenklatury celního sazebníku podle § 22, 28, 33, 37 a 40,

částku daně,

datum vyskladnění.

Správce daně uzná pro účely správného zatřídění vybraných výrobků do číselného kódu podle odstavce 1 písm. c) zatřídění vybraných výrobků orgány celní správy.

V případě podle § 5 odst. 1 písm. e) jsou plátci při tuzemské výrobě vybraných výrobků povinni v den vzniku daňové povinnosti vystavit daňový doklad podle odstavce 1 s tím, že v písmenu b) uvedou slovo "škoda" a v písmenu e) datum náhrady škody nebo pojistného plnění.

Pokud doklad podle odstavců 1 a 2 splňuje podmínky a náležitosti stanovené zvláštním předpisem,¹⁷ považuje se za účetní doklad.

Při vyskladnění vybraných výrobků osvobozených od daně musí být na dokladu vystaveném podle odstavce 1 uvedeno, že se jedná o vyskladnění bez daně s odvolávkou na ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) nebo § 8 odst. 2.

Při dovozu vybraných výrobků plní pro účely tohoto zákona návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění vybraných výrobků funkci daňového dokladu podle odstavců 1 a 2 a daňového přiznání podle § 13; při vývozu funkci dokladu prokazujícího nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. a).

Kromě uvedených daňových dokladů jsou plátci povinni vést doklady k prokázání nároků na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. b) až d).

Plátci jsou povinni uchovávat všechny doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu deseti let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Toto ustanovení zůstává nedotčeno lhůtami uvedenými ve zvláštním zákoně.¹⁸

Daň z vyskladněných vybraných výrobků jsou plátci povinni si sami vypočítat. Daň z dovezených vybraných výrobků vypočítá správce daně.

Daň se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně stanovenou pro příslušný vybraný výrobek.

Plátci mají nárok na vrácení daně v případě

vývozu zdaněných vybraných výrobků v rámci podnikatelské činnosti,³

nákupu zdaněných vybraných výrobků určených pro výrobu nových vybraných výrobků, jež jsou předmětem daně,

vrácení vybraných výrobků nepřevzatých odběratelem zpět výrobci,

vypořádání nároků z vad vybraných výrobků, pokud plátci úplatu za tyto vybrané výrobky neobdrželi nebo pokud úplatu odběrateli vrátili.

Nárok na vrácení daně podle odstavce 1 uplatní plátci u vybraných výrobků vyskladněných v tuzemsku v daňovém přiznání podle § 13, nejpozději však do šesti měsíců ode dne předložení daňového přiznání za měsíc, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. V případě uplatnění nároku na vrácení daně podle odstavce 1 písm. a) je nedílnou součástí daňového přiznání daňový doklad podle § 10 odst. 5 potvrzující, že vybrané výrobky byly vyvezeny.

Federální ministerstvo financí po dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí upraví vyhláškou podmínky pro vrácení daně podle odstavce 1 písm. a) plátcům, kteří dodávají vybrané výrobky osobám jiných států, které požívají výsad podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána a které byly zveřejněny ve Sbírce zákonů.¹⁹

Federální ministerstvo financí upraví vyhláškou zvláštní způsob uplatňování nároku na vrácení daně z vybraných výrobků poskytovaných osobám při přechodu státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky.

Nárok na vrácení daně mohou plátci uplatnit pouze u finančního orgánu bez ohledu na to, zda jde o vybrané výrobky vyskladněné v tuzemsku nebo dovezené.

Plátci, kterým vznikla daňová povinnost nebo nárok na vrácení daně, jsou povinni předložit daňové přiznání.

Daňové přiznání předkládají plátci měsíčně, a to 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla daňová povinnost. Pokud nevznikne ve zdaňovacím období daňová povinnost nebo nárok na vrácení daně, daňové přiznání se nepředkládá.

Při dovozu plní funkci daňového přiznání návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění vybraných výrobků.

Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek zvýšení daňové povinnosti, jsou povinni neprodleně předložit správci daně dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká.

Pokud plátci zjistí, že daňové přiznání, které předložili, je nesprávné nebo neúplné a jeho oprava má za následek snížení daňové povinnosti, mohou předložit správci daně nejpozději do 6 měsíců ode dne splatnosti daně dodatečné daňové přiznání s udáním zdaňovacího období, kterého se týká.

Dodatečné daňové přiznání musí být jako dodatečné výrazně označeno. V dodatečném daňovém přiznání se uvedou pouze rozdíly proti daňovému přiznání původně podanému.

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

Daň u tuzemské výroby se odvádí

jednou částkou za měsíc nebo

zálohovými pevnými částkami.

Jednou částkou za měsíc odvádějí daň plátci, jejichž měsíční daňová povinnost nepřesáhne částku 100 000 Kčs, nejpozději do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla daňová povinnost. Měsíční daňovou povinností se rozumí průměr skutečné měsíční daňové povinnosti za bezprostředně předcházející tři kalendářní měsíce.

Zálohové pevné částky odvádějí plátci

dvakrát za měsíc, pokud jejich měsíční daňová povinnost překročí částku 100 000 Kčs a nepřesáhne částku 2 000 000 Kčs;

denně, pokud jejich měsíční daňová povinnost přesáhne částku 2 000 000 Kčs.

Výši zálohových pevných částek podle odstavce 4 stanoví finanční orgán po projednání s plátcem podle průměru za bezprostředně předcházející tři měsíce; přihlíží přitom k časovému rozložení vzniku daňové povinnosti (§ 5).

Splátkové období začíná u plátců, kteří odvádějí zálohové pevné částky denně, 16. dnem měsíce, ve kterém vzniká daňová povinnost, a končí 15. dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla. Plátci jsou povinni v poslední den splátkového období vyrovnat daňovou povinnost za měsíc, ve kterém daňová povinnost vznikla.

Plátci, kteří odvádějí zálohové pevné částky dvakrát za měsíc, jsou povinni odvést zálohu do posledního dne měsíce, ve kterém vznikla daňová povinnost, a vyrovnat daňovou povinnost za tento měsíc do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla.

První tři měsíce ode dne vzniku první daňové povinnosti odvádějí plátci daň denně. Ustanovení § 13 odst. 2 zůstává nedotčeno.

Při dovozu vybraných výrobků se daň odvádí najednou. Plátci jsou povinni vyrovnat daň ve lhůtě, kterou stanoví zvláštní předpis.²⁰

Plátci, kteří v tuzemsku vyrábějí nebo z tuzemska vyvážejí vybrané výrobky, jsou povinni se registrovat u finančního orgánu podle svého sídla nejpozději do vzniku první daňové povinnosti.

Další zvláštní ustanovení týkající se registrace a oznamovací povinnosti je uvedeno v § 30.

Pokud plátci zaplatili daň nižší, než je daňová povinnost, předepíše správce daně penále ve výši 100 % z dlužné daně. Pokud tuto skutečnost zjistí plátci sami a uvědomí-li o tom neprodleně správce daně způsobem uvedeným v § 13 odst. 4, předepíše správce daně penále ve výši 20 % z dlužné daně.

Nebyla-li daň nebo záloha na daň zaplacena včas, jsou plátci povinni zaplatit nedoplatek daně a penále ve výši 0,1 % z dlužné daně za každý den prodlení. To platí i v případě, že plátci nezaplatí včas penále podle odstavce 1.

Pokud plátci nepředloží daňové přiznání včas, finanční orgán jim uloží pokutu ve výši 10 % z daňové povinnosti za zdaňovací období, jehož se toto daňové přiznání týká, nejméně však 5 000 Kčs.

Pokud plátci nesplní řádně a včas povinnost registrace nebo oznamovací povinnost podle § 15, finanční orgán jim uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5 000 Kčs.

Způsob vyměřování penále a pokut a jejich vymáhání stanoví zvláštní předpisy.

Vybrané výrobky vyskladněné do 31. 12. 1992 a účtované odběrateli po 1. 1. 1993 se považují za vyskladněné podle tohoto zákona a podléhají spotřební dani.

Právnická nebo fyzická osoba, která byla do 31. 12. 1992 plátcem daně z obratu ²³ a která nakoupila vybrané výrobky do 31. 12. 1992 za cenu bez daně z obratu, je povinna u vybraných výrobků, s výjimkou vybraných výrobků, na které se vztahují ustanovení § 8, § 12 odst. 1 písm. b) až d), § 23, § 29 písm. a) a b) a vybraných výrobků, pro které je stanovena sazba daně nula:

provést fyzickou inventuru zásob k 31. 12. 1992,

přiznat a odvést spotřební daň podle § 13 a 14 z inventarizovaných zásob.

Právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 2 musí spotřební daň přiznat a odvést podle § 13 a 14 nejpozději za třetí zdaňovací období po 1. 1. 1993.

Pokud plátci spotřební daně nakoupili vybrané výrobky před účinností tohoto zákona, nevztahuje se na ně ustanovení § 12 odst. 1 písm. a).

První tři měsíce od účinnosti tohoto zákona odvádějí plátci daň denně, pokud jejich denní daňová povinnost přesáhne částku 3000 Kčs. V ostatních případech odvádějí plátci daň měsíčně. Ustanovení § 13 odst. 2 zůstává nedotčeno.

V případě nároků z vad, které byly uplatněny v zákonné lhůtě u vybraného výrobku nakoupeného do 31. 12. 1992 a jejichž oprávněnost byla uznána po 1. 1. 1993, mají plátci spotřební daně nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. d) pouze do výše zaplacené daně z obratu.