Část I
Bezešvé ocelové lahve na plyny, vyráběné z jednoho kusu, schopné opakovaného plnění a přepravy od objemu 0,5 Litru do 150 litrů včetně, určené k plnění stlačenými, zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny
1. DEFINICE POJMŮ POUŽITÝCH V TÉTO ČÁSTI PŘÍLOHY A JEJICH SYMBOLY
1.1 Mez kluzu
Pro účely posuzování shody těchto tlakových lahví s technickými požadavky stanovenými touto částí přílohy se při výpočtu částí namáhaných přetlakem použijí tyto hodnoty meze kluzu:
-- | pokud ocel nevykazuje dolní a horní mez kluzu, použije se nejmenší hodnota smluvní meze kluzu: |
Rp 0,2;
-- | pokud ocel vykazuje dolní a horní mez kluzu, použije se hodnota: - ReL, |
- ReH x 0,92, nebo
- Rp 0,2.
1.2 Přetlak při roztržení
Pro účely této části přílohy se "přetlakem při roztržení" rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, tj. nejvyšší přetlak dosažený při tlakové zkoušce na roztržení.
1.3 SYMBOLY
Symboly použité v této části přílohy mají tento význam:
Ph = zkušební přetlak při hydraulické zkoušce v bar;
Pr = přetlak při roztržení lahve změřený při zkoušce na roztržení v bar;
Prt = výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v bar;
Re | = hodnota meze kluzu použitá podle bodu 1.1 k určení hodnoty R pro účely výpočtu částí namáhaných přetlakem v N/mm2; |
Rel = nejmenší hodnota dolní meze kluzu zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
ReH = nejmenší hodnota horní meze kluzu zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
Rp 0,2 = smluvní mez kluzu při 0,2 % zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
Smluvní mez kluzu je hodnota napětí, při kterém trvalá deformace dosáhne 0,2 % původní měřené délky zkušební tyče.
Rm = nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
a = výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcového pláště v mm;
D = jmenovitý vnější průměr lahve v mm;
d = průměr trnu pro zkoušku ohybem v mm;
Rmt = skutečná pevnost v tahu v N/mm2.
1.4 NORMALIZAČNÍ ŽÍHÁNÍ
Termín „normalizační žíhání“ se v této části přílohy používá ve smyslu definice podle požadavků příslušných technických norem
Normalizační žíhání může být následováno popouštěním. Termín „popouštění“ se v této části přílohy používá ve smyslu definice příslušných technických norem.
1.5 KALENÍ A POPOUŠTĚNÍ
Pod pojmem „kalení a popouštění“ se rozumí tepelné zpracování, kterému se podrobuje zhotovená láhev a při kterém se láhev ohřeje na rovnoměrnou teplotu nad horním bodem přeměny oceli (Ac3). Láhev se pak ochladí rychlostí, která nepřevyšuje 80 % rychlosti dosahované při ochlazování ve vodě o teplotě 20 °C, načež se popouští při rovnoměrné teplotě pod nejnižším bodem přeměny oceli (Ac1).
Tepelné zpracování musí být provedeno tak, aby nezpůsobilo na lahvi trhliny. Lahve nesmějí být kaleny do vody, která neobsahuje přísady.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.1 POUŽITÉ OCELI
2.1.1 Ocel je definována způsobem své výroby, svým chemickým složením, tepelným zpracováním, kterému se podrobuje zhotovená láhev, a svými mechanickými vlastnostmi. Výrobce poskytne odpovídající informace podle níže uvedených požadavků. Jakákoli změna v těchto informacích bude považována za změnu v typu oceli pro účely ES schválení typu.
(a) Způsob výroby
Způsob výroby je definován odkazem na použitý postup (například siemens-martinská pec, kyslíkový konvertor, elektrická pec) a na metodu uklidnění oceli.
(b) Chemické složení
U chemického složení musí být přinejmenším udán:
- | ve všech případech maximální obsah síry a fosforu, |
- | ve všech případech obsah uhlíku, manganu a křemíku, |
- | obsah niklu, chrómu, molybdenu a vanadu, pokud jsou tyto prvky záměrně přidány jako slitinové přísady. |
Obsah uhlíku, manganu, křemíku, a popřípadě niklu, chrómu, molybdenu a vanadu musí být udán s dostatečnou přesností, přičemž rozdíl mezi maximálními a minimálními hodnotami pro každou tavbu nesmí překročit:
- | 0,06 % , jestliže maximální obsah je menší než 0,30 %, |
- | 0,07 % , jestliže maximální obsah je 0,30 % nebo více; |
- | 0,30 % , jestliže maximální obsah je menší než 1,5 %, |
- | 0,50 % , jestliže maximální obsah je 1,5 % nebo více; |
(c) Tepelné zpracování
Tepelné zpracování je definováno teplotou, dobou výdrže na teplotě a druhem chladicí tekutiny použitými v jednotlivých stadiích tepelného zpracování (normalizační žíhání, popřípadě následované popouštěním, nebo kalení a popouštění). Austenitizační teplota před kalením nebo normalizačním žíháním musí být stanovena s přesností 35 K.
Totéž platí pro teplotu popouštění.
2.1.2 Podmínky, které musí být splněny
Použitá ocel musí být uklidněná a odolná vůči stárnutí. Celá zhotovená láhev musí být podrobena tepelnému zpracování, kterým může být buď normalizační žíhání, popřípadě následované popouštěním, nebo kalení a popouštění. Obsahy síry a fosforu zjištěné ve vzorku tavby nesmějí být větší než 0,035 % a v součtu nesmějí překročit 0,06 %. Obsahy síry a fosforu zjištěné na výrobku nesmějí být větší než 0,04 % a v součtu nesmějí překročit 0,07 %,
2.1.3 Ocel ve smyslu bodu 2.1.1 nesmí být výrobcem použita, pokud není ověřena vhodnost jejího použití a schválena příslušnou notifikovanou osobou.
2.1.4 Musí být umožněno provádět nezávislé chemické rozbory, zvláště pro kontrolu, zda obsah síry a fosforu odpovídá požadavkům bodu 2.1.2. Tyto rozbory se musí provádět na zkušebních vzorcích odebraných buď z polotovaru dodaného výrobci lahví výrobcem oceli nebo ze zhotovené lahve.
Pokud je rozhodnuto odebrat zkušební vzorek z lahve, je přípustné jej odebrat z jedné z lahví, které byly již předtím vybrány pro mechanické zkoušky podle bodu 3.1 nebo pro tlakovou zkoušku na roztržení podle bodu 3.2.
2.2 VÝPOČTY ČÁSTÍ NAMÁHANÝCH PŘETLAKEM
2.2.1 Nejmenší tloušťka stěny nesmí být menší než největší z hodnot určených těmito vzorci:
- | |
kde R je nižší hodnota z těchto dvou hodnot:
(1) Re;
(2) 0,75 Rm pro lahve normalizačně žíhané nebo normalizačně žíhané a popouštěné, 0,85 Rm pro lahve kalené a popouštěné.
- | |
- | a = 1,5 mm |
2.2.2 Jestliže se konvexní dno zhotovuje kováním z trubky, tloušťka stěny měřená uprostřed tvarovaného dna musí být nejméně 1,5 a.
2.2.3 Tloušťka konkávního dna lahví nesmí být po celém průměru okraje, na kterém láhev stojí, menší než 2 a.
2.2.4 Aby se dosáhlo vyhovujícího rozdělení napětí, musí se tloušťka stěny lahve v oblasti přechodu mezi válcovou částí a dnem zvětšovat postupně.
2.3 KONSTRUKCE A JAKOST PROVEDENÍ
2.3.1 Výrobce kontroluje u každé lahve tloušťku stěny a vnější i vnitřní povrch pro ověření, že:
- | tloušťka stěny není nikde menší než udává výkresová dokumentace, |
- | vnitřní a vnější povrch nevykazují vady, které by mohly negativně ovlivnit provozní bezpečnost lahve. |
2.3.2 Ovalita válcového pláště musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem v tomtéž průřezu nebyl větší než 1,5 % střední hodnoty těchto dvou průměrů. Maximální odchylka válcové části pláště od přímky nesmí překročit 3 mm na 1 m délky.
2.3.3 Patní kroužky, pokud jsou na lahvích provedeny, musí být dostatečně pevné a musí být vyrobeny z materiálu, který je s ohledem na korozi kompatibilní s typem oceli, z níž je láhev vyrobena. Tvar patního kroužku musí lahvi zajistit dostatečnou stabilitu. Patní kroužky nesmějí umožňovat hromadění vody nebo vnikání vody mezi kroužek a láhev.
3. ZKOUŠKY
3.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
3.1.1 Všeobecné požadavky
3.1.1.1 Mechanické zkoušky se provádějí v souladu s příslušnými ustanoveními technických norem, které se na výrobu tohoto druhu přepravitelného tlakového zařízení vztahují
3.1.1.2 Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti materiálu použitého pro výrobu lahví se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
3.1.2 Druhy zkoušek a jejich kritéria
Každá zkušební láhev se musí podrobit jedné zkoušce tahem v podélném směru, čtyřem zkouškám ohybem v obvodovém směru, a pokud to umožňuje tloušťka stěny, třem zkouškám rázem v ohybu na zkušebních tyčích šířky minimálně 5 mm. Zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu se odeberou v příčném směru; jestliže však tloušťka a/nebo průměr lahve neumožňují odebrat zkušební tyče široké alespoň 5 mm v příčném směru, odeberou se zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu v podélném směru.
3.1.2.1 Zkouška tahem
3.1.2.1.1 Zkouška tahem se provádí podle požadavků příslušných technických norem
3.1.2.1.2 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu nesmí být menší než Rm.
Mez kluzu stanovená při zkoušce tahem musí odpovídat hodnotě použité podle bodu 1.1 při výpočtu lahve. Horní mez kluzu musí být stanovena z tahového diagramu nebo jinou stejně přesnou metodou.
Zjištěná hodnota meze kluzu nesmí být v závislosti na okolnostech menší než ReH, ReL, nebo Rp 0,2.
3.1.2.2 Zkouška ohybem
3.1.2.2.1 Zkouška ohybem se provádí dle požadavků uvedených technických normách vztahujícím se k výrobě tohoto druhu přepravitelných tlakových zařízení.
3.1.2.2.2 Během zkoušky musí vnitřní plocha prstence zůstat v dotyku s trnem.
3.1.2.2.3 Zkušební tyč nesmí prasknout, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více než činí průměr trnu.
3.1.2.2.4 Poměr mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební (n) tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce:
skutečná pevnost v tahu Rmtv N/mm2 | hodnota n |
do 440 včetně | 2 |
nad 440 do 520 včetně | 3 |
nad 520 do 600 včetně | 4 |
nad 600 do 700 včetně | 5 |
nad 700 do 800 včetně | 6 |
nad 800 do 900 včetně | 7 |
nad 900 | 8 |
3.1.2.3 Zkouška rázem v ohybu
3.1.2.3.1 Zkouška rázem v ohybu se provádí podle požadavků stanovených příslušnou technickou normou.
Všechna měření vrubové houževnatosti se provádějí při teplotě -20 °C.
Vrub musí být kolmý k povrchu stěn lahve.
Zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu nesmějí být rovnány a musí být obrobeny na šesti stranách, avšak pouze v rozsahu nutném pro dosažení rovného povrchu.
3.1.2.3.2 Průměrná hodnota vrubové houževnatosti zjištěná ze tří zkoušek rázem v ohybu v podélném nebo příčném směru, jakož i každá jednotlivá zjištěná hodnota, nesmí být menší než odpovídající hodnota vyjádřená v J/cm2, uvedená v tabulce:
| oceli, u nichž Rm není větší než 650 N/mm2 | oceli, u nichž Rm je větší než 650 N/mm2 |
| podélný směr | příčný směr | podélný směr | příčný směr |
průměr ze tří zkušebních tyčí | 33 | 17 | 50 | 25 |
jednotlivá hodnota | 26 | 13 | 40 | 20 |
3.2 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ
3.2.1 Zkušební podmínky
Zkoušené lahve musí být označeny v souladu s požadavky technických norem vztahujících se ke značení tohoto druhu přepravitelného tlakového zařízení.
3.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení musí být provedena ve dvou po sobě následujících etapách na zkušebním zařízení, které umožňuje postupné zvyšování přetlaku v lahvi až do jejího roztržení a grafické znázornění křivky závislosti přetlaku na čase. Zkouška se musí provádět za pokojové teploty.
3.2.1.2 V průběhu první etapy se přetlak zvyšuje konstantní rychlostí až do začátku plastické deformace. Rychlost zvyšování přetlaku nesmí překročit 5 bar/s (0,5 MPa/s).
Od začátku plastické deformace (druhá etapa) nesmí být výkon čerpadla větší než dvojnásobný oproti první etapě a musí být udržován konstantní až do roztržení lahve.
3.2.2 Vyhodnocení zkoušky
3.2.2.1 Vyhodnocení tlakové zkoušky na roztržení zahrnuje:
- | vyhodnocení křivky závislosti přetlaku na čase pro určení přetlaku při roztržení, |
- | vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů, |
- | ověření, zda v případu lahve s konkávním dnem nedošlo k obrácení tvaru dna. |
3.2.2.2 Změřený přetlak při roztržení (Pr) musí být větší než hodnota daná vzorcem:
3.2.2.3 Zkouška na roztržení nesmí způsobit rozpad lahve na zlomky.
3.2.2.4 Hlavní trhlina nesmí mít charakter křehkého lomu, tj. okrajové hrany lomu nesmí být radiální, ale musí být skloněny vůči rovině průměru a vykazovat kontrakci.
Trhlina je přijatelná pouze za těchto podmínek:
1. V případě lahví o tloušťce "a" do 7,5 mm:
(a) větší část trhliny musí být zřetelně podélná;
(b) trhlina se nesmí několikanásobně rozvětvovat;
(c) trhlina se nesmí obvodově rozšiřovat dále než 90° na každou stranu od své hlavní části;
(d) trhlina se nesmí šířit do částí lahve, které jsou 1,5 krát silnější než největší tloušťka měřená v polovině délky lahve;
(e) v případě lahví s konvexním dnem trhlina nesmí dosáhnout středu dna lahve.
Požadavek (d) však nemusí být splněn:
(a) v případě horní zaoblené části nebo konvexního dna, jestliže se trhlina nerozšíří do částí lahve s průměrem menším než 0,75-násobek jmenovitého vnějšího průměru lahve;
(b) v případě konkávního dna, jestliže vzdálenost mezi nejvzdálenějším bodem trhliny a rovinou dna lahve převyšuje 5-násobek tloušťky "a".
2. V případě lahví o tloušťce "a" přesahující 7,5 mm musí být větší část trhliny zřetelně podélná.
3.2.2.5 Trhlina nesmí odhalit zřetelnou vadu materiálu.
3.3 CYKLICKÁ ÚNAVOVÁ ZKOUŠKA
3.3.1 Cyklická únavová zkouška se provádí s použitím nekorozivní kapaliny na dvou lahvích, u kterých výrobce zaručuje, že jsou dostatečně reprezentativní pro minimální konstrukční hodnoty specifikované v konstrukčním návrhu.
3.3.2 Tato zkouška je cyklická. Horní cyklický přetlak je roven buď přetlaku Ph nebo jeho dvěma třetinám.
Dolní cyklický přetlak nesmí překročit 10 % hodnoty horního cyklického přetlaku.
Minimální počet cyklů a maximální zkušební frekvence jsou uvedeny v tabulce:
Maximální použitý přetlak | Ph | 2/3 Ph |
minimální počet cyklů | 12 000 | 80 000 |
maximální frekvence cyklů za minutu | 5 | 12 |
Teplota měřená na vnější stěně lahve nesmí během zkoušky překročit 50 °C.
Zkouška se považuje za vyhovující, když láhev dosáhne požadovaného počtu cyklů, aniž se projeví netěsnost.
3.4 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA
3.4.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení přetlaku Ph.
3.4.2 Láhev musí zůstat pod přetlakem Ph dostatečně dlouho, aby se prokázalo, že přetlak nemá tendenci klesat a že nedochází k úniku kapaliny.
3.4.3 Po zkoušce nesmí láhev vykazovat trvalou deformaci.
3.4.4 Lahve, které nesplní požadavky zkoušky, musí být vyřazeny.
3.5 KONTROLA HOMOGENITY LAHVE
Touto zkouškou se ověřuje, zda kterékoli dva body na vnějším povrchu lahve nevykazují rozdíl v tvrdostí větší než 25 HB. Kontrola se provádí na dvou příčných řezech lahve poblíž hrdla a dna, vždy ve čtyřech rovnoměrně vzdálených bodech.
3.6 KONTROLA HOMOGENITY DÁVKY
Touto zkouškou, kterou provádí výrobce, se měřením tvrdostí nebo jiným vhodným způsobem ověřuje, zda nedošlo k chybě při volbě výchozího materiálu (plechu, předvalku, trubky) nebo při tepelném zpracování. V případě lahví normalizačně žíhaných, ale nepopouštěných, se tato zkouška nemusí provádět na každé lahvi.
3.7 KONTROLA DNA
Středem dna lahve se provede podélný řez a jeden z takto získaných povrchů se vyleští pro zkoušku při pětinásobném až desetinásobném zvětšení.
Láhev se považuje za vadnou, jsou-li zjištěny trhliny, Za vadnou se považuje i tehdy, jestliže rozměry přítomných pórů či vměstků se ukazují tak velké, že může být ohrožena bezpečnost.
Část II
Bezešvé láhve na plyny z nelegovaného hliníku a hliníkových slitin, vyráběné z jednoho kusu, schopné opakovaného plnění a přepravy, o objemu od 0,5 litru do 150 litrů včetně, určené k plnění zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny
1. DEFINICE POJMŮ POUŽITÝCH V TÉTO ČÁSTI PŘÍLOHY A JEJICH SYMBOLY
1.1 Mez kluzu
Pro účely tohoto nařízení se při výpočtu částí namáhaných přetlakem tohoto druhu lahví použijí tyto hodnoty meze kluzu:
- | v případě hliníkových slitin smluvní mez kluzu při 0,2 %, Rp 0,2, tj. hodnota napětí, při kterém trvalá deformace dosáhne 0,2 % měřené délky zkušební tyče, |
- | v případě nelegovaného hliníku v nevytvrzeném stavu smluvní mez kluzu při 1 %. |
1.2 Pro účely této části přílohy se "přetlakem při roztržení" rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, tj. nejvyšší přetlak dosažený při tlakové zkoušce na roztržení.
1.3 Symboly použité v této Směrnici mají tento význam:
Ph = zkušební přetlak při hydraulické zkoušce v bar;
Pr = přetlak při roztržení láhve změřený při zkoušce na roztržení v bar;
Prt = výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v bar;
Re = nejmenší hodnota meze kluzu zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
Rm = nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená výrobcem lahví v N/mm2;
a = výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcové části láhve v mm;
D = jmenovitý vnější průměr láhve v mm;
Rmt = skutečná pevnost v tahu v N/mm2;
d = průměr trnu pro zkoušku ohybem v mm.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.1 POUŽITÉ MATERIÁLY, TEPELNÉ A MECHANICKÉ ZPRACOVÁNÍ
2.1.1 Hliníková slitina či nelegovaný hliník jsou definovány způsobem své výroby, svým jmenovitým chemickým složením, tepelným zpracováním láhve, odolností láhve proti korozi a svými mechanickými vlastnostmi. Výrobce poskytne odpovídající informace podle níže uvedených požadavků. Jakákoli změna v těchto informacích bude považována za změnu v typu materiálu pro účely ES schválení typu.
2.1.2 Pro výrobu lahví jsou povoleny tyto materiály:
(a) všechny druhy nelegovaného hliníku obsahující minimálně 99,5 % hliníku,
(b) slitiny hliníku chemického složení podle tabulky 1, které byly podrobeny tepelnému a mechanickému zpracování podle tabulky 2;
TABULKA 1
| Chemické složení v % |
Cu | Mg | Si | Fe | Mn | Zn | Cr | Ti+Zr | Ti | ostatní celkem | Al |
Slitina B min. max. | | 4,0 | - | - | 0,5 | - | - | - | - | - | |
0,10 | 5,1 | 0,5 | 0,5 | 1,0 | 0,2 | 0,25 | 0,20 | 0,10 | 0,15 | zbytek |
Slitina C min. max. | | 0,6 | 0,7 | - | 0,4 | - | - | - | - | - | |
0,10 | 1,2 | 1,3 | 0,5 | 1,0 | 0,2 | 0,25 | - | 0,10 | 0,15 | zbytek |
TABULKA 2
Tepelné a mechanické zpracování |
Slitina B | V pořadí: 1. Zpracování polotovaru k potlačení koroze: - doba výdrže určená výrobcem, - teplota mezi 210 a 260 °C, 2. Protlačování se stupněm přetvoření za studena nejvýše 30 %. 3. Tváření horní zaoblené části: teplota kovu nesmí být na konci operace nižší než 300 °C. |
Slitina C | 1. Homogenizace před kalením: - doba výdrže určená výrobcem, - teplota v žádném případě nesmí být nižší než 525 °C nebo vyšší než 550 °C. 2. Kalení 3. Umělé stárnutí: - doba výdrže určená výrobcem, - teplota mezi 140 a 190 °C. |
(c) všechny ostatní hliníkové slitiny mohou být použity pro výrobu lahví, pokud předem vyhoví při zkoušce korozní odolnosti v souladu s požadavky příslušných technických norem
2.1.3 Výrobce lahví opatřuje, předkládá a uschovává doklady o rozboru taveb materiálu použitého pro výrobu lahví.
2.1.4 Musí být umožněno provádět nezávislé chemické rozbory. Tyto rozbory se musí provádět na zkušebních vzorcích odebraných buď z polotovaru dodaného výrobci lahví nebo ze zhotovených lahví. Pokud je rozhodnuto odebrat zkušební vzorek z lahve, je přípustné jej odebrat z jedné z lahví, které byly již předtím vybrány pro mechanické zkoušky podle bodu 3.1 nebo pro tlakovou zkoušku na roztržení podle bodu 3.2.
2.1.5 Tepelné a mechanické zpracování slitin podle bodu 2.1.2 písm. (b) a (c)
2.1.5.1 Poslední operací při výrobě lahví, mimo obrábění na čisto, je umělé stárnutí.
2.1.5.1.1 Výrobce uvede parametry konečného zpracování, které provádí, tj,:
- jmenovité teploty homogenizace a umělého stárnutí,
- jmenovité doby skutečné výdrže na teplotách homogenizace a umělého stárnutí.
Při tepelném zpracování je výrobce povinen dodržovat uvedené parametry v těchto mezích:
- teplotu homogenizace s přesností ± 5 °C,
- teplotu umělého stárnutí s přesností ± 5 °C
- dobu skutečné výdrže s přesností ± 10 %.
2.1.5.1.2 U homogenizace a umělého stárnutí však výrobce může uvést rozmezí teplot s rozdílem mezi krajními hodnotami nepřevyšujícím 20 °C. Pro každou z těchto krajních hodnot uvede rovněž jmenovitou dobu skutečné výdrže.
Pro každou mezilehlou teplotu se jmenovitá doba skutečné výdrže určí v případě homogenizace lineární interpolací doby výdrže a v případě umělého stárnutí lineární interpolací logaritmu doby výdrže.
Výrobce provádí tepelné zpracování při teplotě v rozmezí uvedeném pro dobu skutečné výdrže, která se nesmí lišit od jmenovité doby výdrže vypočtené výše uvedeným způsobem o více než 10 %.
2.1.5.1.3 V dokumentaci předkládané notifikované osobě při posuzování shody výrobce předloží doklady o konečném tepelném zpracování, které provedl.
2.1.5.1.4 Kromě konečného tepelného zpracování výrobce uvede také všechna tepelná zpracování provedená při teplotě vyšší než 200 °C.
2.1.5.2 Výroba lahve nezahrnuje kalení a umělé stárnutí.
2.1.5.2.1 Výrobce uvede parametry posledního tepelného zpracování, které provedl za teploty vyšší než 200 °C, přičemž v případě potřeby musí brát v úvahu rozdíly mezi různými částmi lahve.
Rovněž všechny operace tváření (například protlačování, tažení nebo tváření horní zaoblené části), při nichž teplota kovu nepřesahuje 200 °C a které nejsou následovány tepelným zpracováním při teplotě vyšší než zmíněná hodnota, jakož i polohu části tvářeného tělesa lahve, která byla podrobena největšímu tváření za studena, a příslušný stupeň přetvoření za studena.
Pro účely tohoto ustanovení se "stupněm přetvoření za studena" rozumí poměr, kde „S“ je počáteční průřez a „s“ je konečný průřez.
Výrobce musí dodržet uvedené parametry tepelného zpracování a tváření v těchto mezích:
- dobu tepelného zpracování s přesností ± 10 % a teplotu s přesností ± 5 °C,
- stupeň přetvoření za studena té části lahve, která byla podrobena největšímu přetvoření za studena, s přesností ± 6 %, je-li průměr lahve rovný nebo menší 100 mm, a s přesností ± 3 %, je-li průměr větší než 100 mm.
2.1.5.2.2 U tepelného zpracování však výrobce může uvést rozsah teplot s rozdílem mezi krajními hodnotami nepřevyšujícím 20 °C. Pro každou z těchto krajních hodnot musí uvést jmenovitou dobu skutečné výdrže. Pra každou mezilehlou teplotu se určí jmenovitá doba skutečné výdrže lineární interpolací.
Výrobce zajistí provedení tepelného zpracování při teplotě v rozmezí uvedeném pro dobu skutečné výdrže, která se nesmí lišit od jmenovité doby výdrže vypočtené výše uvedeným způsobem o více než 10 %.
2.1.5.2.3 V dokumentaci předkládané notifikované osobě při posuzování shody výrobce parametry konečného tepelného zpracování a operace tváření.
2.1.5.3 Pokud se výrobce rozhodl uvést rozmezí teplot tepelného zpracování podle bodů 2.1.5.1.2 a 2.1.5.2.2, uvede pro posuzování shody dvě skupiny lahví, jednu složenou z lahví, které se podrobily tepelnému zpracování při nejnižší teplotě předpokládaného rozmezí, a druhou složenou z lahví, které se podrobily tepelnému zpracování při nejvyšší teplotě a při odpovídajících nejkratších dobách výdrže.
2.3 VÝPOČET ČÁSTÍ NAMÁHANÝCH PŘETLAKEM
2.3.1 Tloušťka stěny válcové části lahve nesmí být menší než tloušťka vypočítaná dle vzorce:
kde R je nižší hodnota z těchto dvou hodnot:
- Re
- 0,85 x Rm.
2.3.2 Nejmenší tloušťka stěny nesmí být v žádném případě menší než + 1,5 mm.
2.3.3 Tloušťka stěny a tvar dna a horní zaoblené části lahve musí být takové, aby byly splněny požadavky zkoušek podle bodů 3.2 (zkouška na roztržení) a 3.3 (cyklická únavová zkouška).
2.3.4 Aby se dosáhlo vyhovujícího rozdělení napětí, musí se tloušťka stěny lahve v oblasti přechodu mezi válcovou částí a dnem zvětšovat postupně, pokud je tloušťka dna větší než tloušťka stěny válcové části.
2.4 KONSTRUKCE A JAKOST PROVEDENÍ
2.4.1 Výrobce kontroluje u každé lahve tloušťku stěny a stav vnitřního a vnější povrch pro ověření že:
- tloušťka stěny není nikde menší než udává výkresová dokumentace,
- vnitřní a vnější povrch lahve nevykazují vady, které by mohly negativně ovlivnit provozní bezpečnost lahve.
2.4.2 Ovalita válcového pláště musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem v tomtéž průřezu nebyl větší než 1,5 % střední hodnoty těchto průměrů. Maximální odchylka válcové části pláště od přímky nesmí překročit 3 mm na 1 m délky.
2.4.3 Patní kroužky, pokud jsou na lahvích provedeny, musí být dostatečně pevné a musí být vyrobeny z materiálu, který je s ohledem na korozi kompatibilní s typem materiálu, z něhož je láhev vyrobena. Tvar patního kroužku musí lahvi zajistit dostatečnou stabilitu. Patní kroužky nesmějí umožňovat hromadění vody nebo vnikání vody mezi kroužek a láhev.
3. ZKOUŠKY
3.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
S výjimkou požadavků, které jsou uvedeny níže, se mechanické zkoušky provádějí podle technických norem, které se na výrobu těchto tlakových lahví a provádění mechanických zkoušek během výroby a po jejím skončení vztahují.
3.1.1 Všeobecné požadavky
Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti materiálu použitého pro výrobu lahví se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
3.1.2 Druhy zkoušek a vyhodnocení výsledků zkoušek
Na každé zkušební lahvi se provede jedna zkouška tahem v podélném směru a čtyři zkoušky ohybem v obvodovém směru.
3.1.2.1 Zkouška tahem
3.1.2.1.1 Zkušební tyč pro zkoušku tahem musí odpovídat ustanovením příslušné technické normy.
3.1.2.1.2
- U slitin C podle bodu 2.1.2 písm. (b) a slitin podle bodu 2.1.2 písm. (c), nesmí být tažnost menší než 12 %.
- U slitin B podle bodu 2.1.2 písm. (b) nesmí být tažnost menší než 12 %, jestliže se tahová zkouška provádí na jediné zkušební tyči odebrané ze stěny lahve. Zkouška tahem může být rovněž provedena na čtyřech zkušebních tyčích odebraných z poloh rovnoměrně rozložených po stěně lahve.
V tomto případě je nutno dosáhnout těchto výsledků:
- žádná jednotlivá hodnota tažnosti nesmí být menší než 11 %,
- průměr ze čtyř měření tažnosti musí být alespoň 12 %.
- v případě nelegovaného hliníku nesmí být tažnost menší než 12 %.
3.1.2.1.3 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu nesmí být menší než Rm.
Mez kluzu, která se stanovuje při zkoušce tahem, musí odpovídat hodnotě použité podle bodu 1.1. při výpočtu lahve.
Zjištěná hodnota meze kluzu nesmí být menší než Re.
3.1.2.2 Zkouška ohybem
3.1.2.2.1 Zkouška ohybem se provádí na zkušebních tyčích získaných rozříznutím prstence šířky 3a na dvě stejné části; v žádném případě nesmí být šířka zkušební tyče menší než 25 mm. Každý prstenec může být obroben pouze na okrajích. Okraje nesmí mít poloměr zaoblení větší než 1/10 tloušťky zkušební tyče nebo mohou být sraženy pod úhlem 45°.
3.1.2.2:2 Zkouška ohybem se provádí na trnu o průměru „d“ a na dvou válcích vzdálených od sebe „d“ + 3a. Během zkoušky musí vnitřní plocha prstence zůstat v dotyku s trnem.
3.1.2.2.3 Zkušební tyč nesmí prasknout, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více, než činí průměr trnu.
3.1.2.2.4 Poměr (n) mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce:
skutečná pevnost v tahu Rm v N/mm 2 | hodnota n |
do 220 včetně | 5 |
nad 220 do 330 včetně | 6 |
nad 330 do 440 včetně | 7 |
nad 440 | 8 |
3.2 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ
3.2.1 Zkušební podmínky
Zkoušené lahve musí být označeny v souladu s ustanovením příslušné technické normy
3.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení musí být provedena ve dvou po sobě následujících etapách na zkušebním zařízení, které umožňuje postupné zvyšování přetlaku v lahvi až do jejího roztržení a grafické znázornění křivky závislosti přetlaku na čase. Zkouška se musí provádět za pokojové teploty, teplota lahve nesmí při zkoušce překročit 40 °C.
3.2.1.2 V průběhu první etapy se přetlak zvyšuje konstantní rychlostí až do začátku plastické deformace. Rychlost zvyšování přetlaku nesmí překročit 5 bar/s {0,5 MPa/s).
Od začátku plastické deformace (druhá etapa) nesmí být výkon čerpadla větší než dvojnásobný oproti první etapě a musí být udržován konstantní až do roztržení lahve.
3.2.2 Vyhodnocení zkoušky
3.2.2.1 Vyhodnocení zkoušky na roztržení zahrnuje:
- vyhodnocení křivky závislosti přetlaku na čase pro určení přetlaku při roztržení,
- vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů,
- ověření, zda v případě lahve s konkávním dnem nedošlo k obrácení tvaru dna.
3.2.2.2 Změřený přetlak při roztržení (Pr) musí být větší než hodnota daná vzorcem:
3.2.2.3 Zkouška na roztržení nesmí způsobit rozpad lahve na zlomky.
3.2.2.4 Hlavní trhlina nesmí mít charakter křehkého lomu tj. okrajové hrany lomu nesmí být radiální, ale musí být skloněny vůči rovině průměru a vykazovat kontrakci.
Trhlina je přijatelná pouze za těchto podmínek:
a) v případě lahví o tloušťce stěny "a" do 13 mm:
- větší část trhliny musí být zřetelně podélná,
- trhlina se nesmí několikanásobně rozvětvovat,
- trhlina se nesmí obvodově rozšiřovat dále než 90° na každou stranu od své hlavní části,
- trhlina se nesmí šířit do částí lahve, které jsou 1,5 krát silnější než největší tloušťka měřená v polovině délky lahve; v případě lahví s konvexním dnem nesmí trhlina dosáhnout středu dna lahve;
b) v případě lahví o tloušťce "a" přesahující 13 mm musí být větší část trhliny zřetelně podélná.
3.2.2.5 Trhlina nesmí odhalit zřetelnou vadu materiálu.
3.3 CYKLICKÁ ÚNAVOVÁ ZKOUŠKA
3.3.1 Zkoušená láhev musí být označena podle technické normy vztahující se na značení lahví.
3.3.2 Cyklická únavová zkouška se provádí s použitím nekorozivní kapaliny na dvou lahvích, u kterých výrobce zaručuje, že jsou dostatečně reprezentativní pro minimální konstrukční hodnoty specifikované v konstrukčním návrhu.
3.3.3 Tato zkouška je cyklická. Horní cyklický přetlak je roven buď přetlaku Ph nebo jeho dvěma třetinám.
Dolní cyklický přetlak nesmí překročit 10 % hodnoty horního cyklického přetlaku. Minimální počet cyklů a maximální zkušební frekvence jsou uvedeny v tabulce:
maximální použitý přetlak | Ph | 2/3 Ph |
minimální počet cyklů | 12 000 | 80 000 |
maximální frekvence cyklů za minutu | 5 | 12 |
Teplota měřená na vnější stěně lahve nesmí během zkoušky překročit 50 °C.
Zkouška se považuje za vyhovující, když láhev dosáhne požadovaného počtu cyklů, aniž dojde k úniku kapaliny.
3.4 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA
3.4.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení přetlaku Ph.
3.4.2 Láhev musí zůstat pod přetlakem Ph dostatečně dlouho (min. 30 sec.), aby se prokázalo, že přetlak nemá tendenci klesat a že nedochází k úniku kapaliny.
3.4.3 Po zkoušce nesmí láhev vykazovat trvalou deformaci.
3.4.4 Lahve, které nesplní požadavky zkoušky, musí být vyřazeny.
3.5 KONTROLA HOMOGENITY LÁHVE
Touto zkouškou se ověřuje, zda kterékoli dva body na vnějším povrchu lahve nevykazují rozdíl v tvrdostí větší než 15 HB. Kontrola se provádí na dvou příčných řezech lahve poblíž hrdla a dna, vždy ve čtyřech rovnoměrně vzdálených bodech.
3.6 KONTROLA HOMOGENITY DÁVKY
Touto zkouškou, kterou provádí výrobce, se měřením tvrdostí nebo jiným vhodným způsobem ověřuje, zda nedošlo k chybě při volbě výchozích polotovarů nebo při tepelném zpracování.
3.7 KONTROLA DNA
Středem dna lahve se provede se podélný řez a jeden z takto získaných povrchů se vyleští pro zkoušku při pětinásobném až desetinásobném zvětšení.
Láhev se považuje za vadnou, jsou-li zjištěny trhliny. Za vadnou se považuje i tehdy, jestliže rozměry přítomných pórů či vměstků se ukazují tak velké, že může být ohrožena bezpečnost.
Část III
Svařované láhve na plyny z nelegované oceli, vyráběné z několika částí, o efektivní tloušťce stěny 5 mm nebo menší, schopné opakovaného plnění, o objemu od 0,5 litru do 150 litrů včetně, určené k plnění stlačenými, zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny, s výjimkou zkapalněných plynů o velmi nízké teplotě a acetylénu, a k jejich přepravě s výpočtovým přetlakem (Pb) do 60 bar (6 MPa)
1. | SYMBOLY A POJMY použité v této části přílohy. |
1.1 | Symboly, použité v této části přílohy, mají následující významy: |
Ph = | zkušební přetlak při hydraulické zkoušce (výpočtový přetlak) v bar; |
Pr = | přetlak při roztržení lahve změřený při zkoušce na roztržení v bar; |
Prt= | výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v bar; |
Re = | nejmenší hodnota meze kluzu zaručená výrobcem lahví pro zhotovenou láhev v N/mm2; |
Rm = | nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená materiálovou normou v N/mm2; |
Rm = | skutečná pevnost v tahu v N/mm2; |
a = | výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcového pláště v mm; |
b = | výpočtová nejmenší tloušťka zaobleného dna v mm; |
D = | jmenovitý vnější průměr lahve v mm; |
R = | vnitřní poloměr zaoblení konvexního dna v mm; |
r = | vnitřní poloměr zaoblení v přechodové oblasti konvexního dna v mm; |
H = | vnější výška zaoblené části dna lahve v mm; |
h = | výška válcové části zaobleného dna lahve v mm; |
L = | délka pláště lahve namáhaného přetlakem v mm; |
A = | tažnost základního materiálu v %; |
Vo = | počáteční objem lahve v okamžiku zvyšování přetlaku při zkoušce na roztržení v l; |
V = | konečný objem lahve při roztržení v l; |
Z = | součinitel hodnoty svaru. |
1.2 Pro účely této části přílohy „přetlakem při roztržení“ rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, tj. nejvyšší přetlak dosažený při zkoušce na roztržení.
1.3 Normalizační žíhání
Termín „normalizační žíhání“ se používá v souladu s definicí, uvedenou v příslušné technické normě, vztahující se k tepelnému zpracování kovů
1.4 Odstranění vnitřního pnutí
Termín „odstranění vnitřního pnutí“ se vztahuje k tepelnému zpracování, kterému se podrobuje zhotovená láhev a během kterého se láhev ohřívá na teplotu pod nejnižším bodem přeměny oceli (Ac1) za účelem snížení zbytkových pnutí.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.1 Materiály
2.1.1 Materiálem použitým k výrobě plášťů namáhaných přetlakem musí být ocel odpovídající svými vlastnostmi požadavkům kladeným na zajištění bezpečnosti vyrobených lahví po celo dobu jejich provozu.
2.1.2 Všechny části tělesa lahve a všechny části k němu přivařené musí být vyrobeny ze vzájemně kompatibilních materiálů.
2.1.3 Přídavné materiály pro svařování musí být s touto ocelí kompatibilní, aby vznikly sváry s vlastnostmi, které jsou rovnocenné vlastnostem specifikovaným pro základní materiál.
2.1.4 Výrobce lahví je povinen opatřit a předložit osvědčení o rozboru taveb ocelí dodaných pro výrobu částí namáhaných přetlakem.
2.1.5 Musí být umožněno provádět nezávislé chemické rozbory. Tyto rozbory se musí provádět na zkušebních vzorcích odebraných buď z materiálů ve stavu dodaném výrobci lahví nebo ze zhotovených lahví.
2.1.6 Výrobce předloží při posuzování shody notifikované osobě výsledky metalurgických a mechanických zkoušek a rozborů provedených na svarech, rovněž je povinen předložit popis a schválení zavedených svařovacích metod a postupů, které lze pokládat za reprezentativní pro sváry zhotovené během výroby.
2.2 TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ
Lahve se dodávají buď ve stavu normalizačně žíhaném nebo ve stavu po odstranění vnitřního pnutí. Výrobce lahví potvrdí, že lahve byly po provedení všech svarů podrobeny tepelnému zpracování a rovněž potvrdí použitý postup tepelného zpracování. Lokální tepelné zpracování není povoleno.
2.3 VÝPOČTY ČÁSTÍ NAMÁHANÝCH PŘETLAKEM
2.3.1 Tloušťka stěny válcového pláště lahve v kterémkoli bodě pláště namáhaného přetlakem nesmí být menší než tloušťka vypočtená podle vzorce:
2.3.1.1 u lahví bez podélných svarů:
2.3.1.2 u lahví s podélnými svary:
Z se přitom rovná:
- | 0, 85, jestliže výrobce provádí rentgenografickou kontrolu křížení svorů do vzdálenosti 100 mm od křížení v případě podélného svaru a po délce 50 mm (na každou stranu od křížení 25 mm) v případě obvodových svarů. Rentgenograficky se od každého stroje kontroluje po jedné lahvi vybrané na začátku a konci každé pracovní směny. |
- | 1,0, jestliže výrobce provádí namátkovou rentgenografickou kontrolu křížení svarů do vzdálenosti 100 mm od křížení v případě podélného svaru a po délce 50 mm (na každou stranu od křížení 25 mm) v případě obvodových svarů. |
Tato kontrola se provádí na náhodně vybraných 10 % vyrobených lahví.
Pokud tyto rentgenografické kontroly odhalí nepřípustné vady definované v bodu 3.4.1.4, musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k přezkoumání příslušné dávky a k odstranění vad.
2.3.2 Rozměry a výpočet den lahví
2.3.2.1 Dna lahví musí splňovat tyto podmínky:
- torosférická dna:
současně platné meze: 0,003 D < b < 0,08 D
r > 0,1 D
R < D
H > 0,18 D
r > 2 b
h > 4 b
- elipsoidní dna
současně platné meze: 0,003 D < b < 0,08 D
H > 0,18 D
h > 4 b
- polokulová dna
meze: | 0,003 D < b < 0,16 D |
2.3.2.2 Tloušťka těchto zaoblených den nesmí být v žádném bodě menší než hodnota vypočítaná podle vzorce:
Hodnoty tvarového součinitele C pro plná dna jsou uvedeny v tabulce:
TVAROVÝ SOUČINITEL C PRO ZAOBLENÁ DNA:
H/D | Ph/10f = 0,001 | | Ph/10f = 0,0012 | | Ph/10f = 0,0015 | | Ph/10f = 0,002 | |
| a/D | C | a/D | C | a/D | C | a/D | C |
0,180 | | | | | 0,00211 | 2,81 | 0,00255 | 2,55 |
0200 | | | | | | | 0,00218 | 2,18 |
| Ph/10f = 0,003 | | Ph/10f = 0,004 | | Ph/10f = 0,005 | | Ph/10f = 0,01 | |
H/D | a/D | C | a/D | C | a/D | C | a/D | C |
0,180 | 0,00340 | 2,27 | 0,00423 | 2,12 | 0,00500 | 2,00 | 0,0088 | 1,76 |
0,190 | 0,00316 | 2,11 | 0,00395 | 1,98 | | | | |
0,200 | 0,00290 | 1,93 | 0,00364 | 1,82 | 0,0043 | 1,73 | 0,0077 | 1,54 |
0,210 | 0,00273 | 1,82 | 0,00342 | 1,71 | | | | |
0,220 | 0,00256 | 1,71 | 0,00320 | 1,60 | 0,00382 | 1,53 | 0,0068 | 1,38 |
0,230 | 0,00236 | 1,57 | 0,00295 | 1,48 | | | | |
0,240 | 0,00220 | 1,47 | 0,00276 | 1,38 | | | | |
0,250 | | | | | 0,00307 | 1,23 | 0,0055 | 1,10 |
0,300 | | | | | 0,00220 | 0,88 | 0,00395 | 0,79 |
0,350 | | | | | | | 0,00325 | 0,65 |
0,400 | | | | | | | 0,0030 | 0,60 |
0,450 | | | | | | | 0,0028 | 0,56 |
0,500 | | | | | | | 0 0027 | 0,54 |
| Ph/10f = 0,02 | | Ph/10f = 0,05 | | Ph/10f = 0,1 | | Ph/10f = 0,2 | |
H/D | a/D | C | a/D | C | a/D | C | a/D | C |
0,180 | 0,0160 | 1,60 | 0,0366 | 1,46 | 0,0730 | 1,46 | 0,147 | 1,47 |
0,200 | 0,0141 | 1,41 | 0,0330 | 1,32 | 0,0650 | 1,34 | 0,130 | 1,30 |
0,220 | 0,0125 | 1,25 | 0,0292 | 1,17 | 0,0285 | 1,17 | 0,118 | 1,18 |
0,250 | 0,0102 | 1.,02 | 0,0250 | 1,00 | 0,0500 | 1,00 | 0,101 | 1,01 |
0,300 | 0,0077 | 0,77 | 0,0193 | 0,77 | 0,0385 | 0,77 | 0,077 | 0,77 |
0,350 | 0,0065 | 0,65 | 0,0162 | 0,65 | 0,0325 | 0,65 | 0,065 | 0,65 |
0,400 | 0,0059 | 0,59 | 0,0149 | 0,60 | 0,0295 | 0,59 | 0,059 | 0,59 |
0,450 | 0,0056 | 0,56 | 0,0140 | 0,56 | 0,0280 | O,Sb | 0,056 | 0,56 |
0,500 | 0,0054 | 0,54 | 0,0136 | 0,54 | 0,0270 | 0,54 | 0,054 | 0,54 |
| Ph/10f = 0,5 | | | | | | | |
H/D | a/D | C | | | | | | |
0,350 | 0,163 | 0,65 | | | | | | |
0,400 | 0,150 | 0,60 | | | | | | |
0,450 | 0,140 | 0,56 | | | | | | |
0,500 | 0,13b | 0,54 | | | | | | |
(N/mm2)
Jmenovitá tloušťka válcového okraje dna však nesmí být menší než jmenovitá tloušťka válcové části.
2.3.3 Jmenovitá tloušťka stěny válcové části a zaobleného dna nesmí být za žádných okolností menší než:
| mm, jestliže Ph < 30 bar (3 MPa), |
| mm, jestliže Ph > 30 bar (3 MPa), |
přičemž v obou případech je nejmenší hodnota 1,5 mm.
2.3.4 Těleso lahve, s výjimkou návarku pro ventil, může být zhotoveno ze dvou nebo tří částí. Dna musí být z jednoho kusu a konvexní.
2.4 KONSTRUKCE A JAKOST PROVEDENÍ
2.4.1 Všeobecné požadavky
2.4.1.1 Výrobce na vlastní odpovědnost zaručuje, že má k dispozici výrobní prostředky a technologii, které zabezpečují, aby vyrobené lahve splňovaly požadavky tohoto nařízení.
2.4.1.2 Výrobce náležitým dozorem zajišťuje, aby výchozí plechy a lisované části používané pro výrobu lahví byly bez vad, které by mohly nepříznivě ovlivnit provozní bezpečnost lahve.
2.4.2 Části namáhané přetlakem
2.4.2.1 Výrobce popíše a notifikovanou osobou nechá schválit používané svařovací postupy (WPS) protokolem WPAR a uvede a doloží kontroly prováděné během výroby.
2.4.2.2 Technické požadavky na svařování
Tupé svary se musí provádět postupem automatického svařování.
Tupé svary na plášti namáhaném přetlakem nesmí být umístěny v místech, kde se mění tvar. Koutové svary nesmějí překrývat tupé svary a musí být od nich vzdáleny nejméně 10 mm. Svary spojující části, které vytvářejí plášť lahve, musí splňovat tyto podmínky:
- | podélný svar: tento svar se provádí jako tupý svar v plném průřezu stěny, |
- | obvodový svar s výjimkou svaru připevňujícího návarek pro ventil k hornímu dnu lahve: tento svar se provádí jako tupý svar v plném průřezu stěny. Vylemovaný spoj se považuje za zvláštní druh tupého svaru, |
- | obvodový svar připevňující návarek pro ventil k hornímu dnu lahve: tento svar může být proveden buď jako tupý svar nebo jako koutový svar. Pokud je to tupý svar, musí být proveden v plném průřezu stěny. |
Vylemovaný spoj se považuje za zvláštní druh tupého svaru.
Požadavky této odrážky se nevztahují na případy, kdy na horním dnu lahve je návarek pro ventil uvnitř lahve a kde tento návarek je ke dnu přivařen svarem, který se nepodílí na těsnosti.
V případě tupých svarů nesmí být přesazení styčných ploch větší než 1/5 tloušťky stěny (1/5 a).
2.4.2.3 Kontrola svarů
Výrobce svarů zajistí, aby svary byly plné provařeny, nevykazovaly jakékoli vychýlení svarového švu a byly bez vad, které by mohly ohrozit bezpečné používání lahve.
U lahví ze dvou částí, s výjimkou svarů podle obr. č. 1, musí být obvodové tupé svary rentgenograficky kontrolovány po délce 100 mm, přičemž se kontrole podrobuje během plynulé výroby jedna láhev vybraná na začátku a jedna láhev vybraná na konci každé směny a v případě přerušení výroby po dobu delší než 12 hodin první svařená láhev.
Obrázek č. 1
2.4.2.4 Ovalita
Ovalita válcového pláště lahve musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem téhož průřezu nebyl větší než 1 % střední hodnoty těchto průměrů.
2.4.3 Příslušenství
2.4.3.1 Rukojeti a ochranné kroužky musí být vyrobeny a k tělesu lahve přivařeny tak, aby nezpůsobovaly nebezpečnou koncentraci napětí ani neumožňovaly hromadění vody.
2.4.3.2 Patky lahve musí být dostatečně pevné a musí být z kovu, který je kompatibilní s ocelí lahve; tvar patky musí lahvi poskytovat dostatečnou stabilitu. Horní okraj patky musí být k lahvi přivařen tak, aby mezi patkou a lahví nemohlo docházet ke hromadění či pronikání vody.
2.4.3.3 Případné identifikační štítky musí být připevněny k přetlakem namáhanému plášti lahve a nesmí být odnímatelné; musí být učiněna veškerá nezbytná opatření zabraňující korozi.
2.4.3.4 K výrobě patek, rukojetí a ochranných kroužků lze použít jakýkoli jiný materiál, pokud je zajištěna jejich pevnost a vyloučeno nebezpečí koroze dna lahve.
2.4.3.5 Ochrana kohoutu nebo ventilu
Kohout nebo ventil lahve musí být účinně chráněn buď svou konstrukcí nebo konstrukcí lahve (například ochranným kroužkem) nebo pomocí ochranného kloboučku či pevně namontovaného krytu.
3. ZKOUŠKY
3.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
3.1.1 Všeobecné požadavky
3.1.1.1 Mechanické zkoušky se provádějí v souladu s příslušnými technickými normami, vztahujícími se na výrobu tohoto druhu lahví.
3.1.1.2 Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti základního materiálu a svarů přetlakem namáhaných plášťů lahví na plyny se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
3.1.2 Druhy zkoušek a vyhodnocení výsledků zkoušek
3.1.2.1 Každá láhev odebraná jako vzorek se podrobí těmto zkouškám:
(A) | V případě lahví, které mají pouze obvodové svary (lahve ze dvou částí), na zkušebních tyčích odebraných z míst stanovených příslušnou technickou normou. |
1 zkouška tahem | základní materiál v podélném směru lahve; nebo, pokud to není možné, v obvodovém směru; |
1 zkouška tahem | kolmo k obvodovému svaru; |
1 zkouška ohybem | na rubu obvodového svaru; |
1 zkouška ohybem | na líci obvodového svaru; |
1 makrostrukturní zkouška | na řezu svarem. |
(B) | V případě lahví s podélnými a obvodovými svary (lahve ze tří částí) na zkušebních tyčích odebraných z míst předepsaných příslušnou technickou normou. |
1 zkouška tahem | základní materiál válcové části v podélném směru; nebo, pokud to není možné, v obvodovém směru; |
1 zkouška tahem | základní materiál ze dna; |
1 zkouška tahem | kolmo k podélnému svaru; |
1 zkouška tahem | kolmo k obvodovému svaru; |
1 zkouška ohybem | na rubu podélného svaru; |
1 zkouška ohybem | na líci podélného svaru; |
1 zkouška ohybem | na rubu obvodového svaru; |
1 zkouška ohybem | na líci obvodového svaru; |
1 makrostrukturní zkouška | na řezu svarem. |
3.1.2.1.1 Zkušební tyče, které nejsou dostatečně rovné, musí být narovnány lisováním za studena.
3.1.2.1.2 Na všech zkušebních tyčích, které obsahují svar, musí být svar zarovnán k odstranění jeho převýšení.
3.1.2.2 Zkouška tahem
3.1.2.2.1 Zkouška tahem na základním materiálu
3.1.2.2.1.1 Postup provedení zkoušky tahem je určen příslušnou normou podle bodu 3.1.1.1.
Obě strany zkušební tyče, které odpovídají vnitřnímu a vnějšímu povrch stěny lahve, nesmějí být obrobeny.
3.1.2.2.1.2 Zjištěné hodnoty meze kluzu se musí přinejmenším rovnat nejmenším hodnotám zaručeným výrobcem lahví.
Zjištěné hodnoty pevnosti v tahu a tažnosti základního materiálu musí být v souladu s požadavky příslušné technické normy.
3.1.2.2.2 Zkoušky tahem na svarech
3.1.2.2.2.1 Zkouška tahem ve směru kolmém na svar se musí provádět na zkušební tyči se zúženým průřezem šířky 25 mm a délky sahající 15 mm za okraje svaru. Za touto středovou částí se šířka zkušební tyče musí postupně zvětšovat.
3.1.2.2.2.2 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu se musí přinejmenším rovnat hodnotě zaručené pro základní materiál, bez ohledu na to, ve kterém místě středové části se zkušební tyč přetrhne.
3.1.2.3 Zkouška ohybem (lámavosti)
3.1.2.3.1 Postup provedení zkoušky ohybem je určen příslušnou normou podle bodu 3.1.1.1. Zkouška ohybem se však musí provádět na zkušební tyči šířky 25 mm orientované ve směru kolmém na svar. Při zkoušce musí být trn umístěn v ose svaru.
3.1.2.3.2 Na zkušební tyči se nesmějí objevit praskliny, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více než činí průměr trnu.
3.1.2.3.3 Poměr (n) mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce:
skutečná pevnost v tahu Rmt v N/mm2 | hodnota n |
do 440 včetně | 2 |
nad 440 do 520 včetně | 3 |
nad 520; | 4 |
3.2 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ
3.2.1 Zkušební podmínky
Lahve podrobované této zkoušce musí být opatřeny nápisy, jejichž umístění se předpokládá na přetlakem namáhaném plášti lahve.
3.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení musí být provedena na zařízení, které umožňuje rovnoměrně zvětšovat přetlak v lahvi až do jejího roztržení a zaznamenávat změnu přetlaku v závislosti na čase.
3.2.2 Vyhodnocení zkoušky
3.2.2.1 Zkouška na roztržení se vyhodnocuje podle těchto přijatých kritérií:
3.2.2.1.1 Vzrůst objemu lahve, který se rovná:
- | u lahví o objemu od 6,5 l objemu vody spotřebované od počátku zvyšování přetlaku do okamžiku roztržení lahve, |
- | u lahví o objemu do 6,5 l rozdílu mezi objemem lahve na začátku a na konci zkoušky. |
3.2.2.1.2 Vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů
3.2 3 Minimální zkušební požadavky
3.2.3.1 Naměřený přetlak při roztržení (Pr) nesmí být za žádných okolností menší než 9/4 zkušebního přetlaku (Ph).
3.2.3.2 Poměr vzrůstu objemu lahve k původnímu objemu:
- 20 %, je-li délka lahve větší než její průměr,
- 17 %, je-li délka lahve rovná jejímu průměru nebo menší.
3.2.3.3 Zkouška na roztržení nesmí způsobit rozpad lahve na zlomky.
3.2.3.3.1 Hlavní trhlina nesmí mít charakter křehkého lomu, tj. okrajové hrany lomu nesmí být radiální, ale musí být pod určitým úhlem skloněny vůči rovině průměru a po celé své tloušťce musí vykazovat kontrakci.
3.2.3.3.2 Trhlina nesmí odhalit zřetelnou vadu materiálu.
3.3 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA
3.3.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení zkušebního přetlaku.
3.3.2 Láhev musí zůstat pod zkušebním přetlakem dostatečně dlouho, aby se prokázalo, že přetlak neklesá a že lze zaručit těsnost lahve.
3.3.3 Po zkoušce nesmí láhev vykazovat známky trvalé deformace.
3.3.4 Lahve, které při zkoušce nevyhoví, musí být vyřazeny.
3.4 NEDESTRUKTIVNÍ KONTROLA
3.4.1 Kontrola prozářením (rentgenovými paprsky)
3.4.1.1 Svary se podrobují rentgenografické kontrole dle požadavků příslušné technické normy.
3.4.1.2 Při použití drátkového indikátoru nesmí být nejmenší průměr viditelného drátku větší než 0,10 mm.
Při použití stupňovitého a dírkového indikátoru nesmí být průměr nejmenšího viditelného otvoru větší než 0,25 mm.
3.4.1.3 Vyhodnocování rentgenogramů svarů se musí provádět na originálních filmech postupem doporučeným v příslušné technické normě.
3.4.1.4 Nejsou přípustné tyto vady:
- trhliny, vadné svary nebo nedostatečně provařené svary.
Za nepřípustné se považují tyto vměstky:
- podlouhlý vměstek nebo skupina okrouhlých vměstků v řadě, je-li jejich délka (po délce svaru rovné 12×a) větší než 6 mm,
- plynový vměstek o rozměru větším než a/3 mm, který je od kteréhokoli jiného plynového vměstku vzdálený více než 25 mm,
- kterýkoli jiný plynový vměstek o rozměru větším než a/4 mm,
- plynové vměstky ležící po délce svaru 100 mm, je-li jejich celková plocha na všech snímcích větší než 2×a mm2.
3.4.2 Makrostrukturní kontrola
Makrostrukturní kontrola celého příčného řezu svaru provedená na kysele leptaném výbrusu musí vykázat úplné protivení a nesmí odhalit jakékoli chyby ve spojení nebo podstatné vměstky či jiné vady.
V případě pochybností se podezřelá oblast podrobí mikrostrukturní kontrole.
3.5 KONTROLA VNĚJŠÍHO POVRCHU SVARU
3.5.1 Tato kontrola se provádí po dokončení svaru. Kontrolovaný povrch svaru musí být dobře osvětlen a musí být očištěn od mastnoty, prachu, zbytku okují a jakýchkoli ochranných povlaků.
3.5.2 Přechod svarového kovu do základního materiálu musí být hladký, bez vrubů. Na povrchu svaru a na sousedních površích materiálu nesmí být trhliny, vruby nebo porézní místa. Povrch svaru musí být pravidelný a hladký. V případě tupého svaru nesmí být převýšení větší než 1/4 šířky svaru.