Toto mimořádné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání.
Odůvodnění:
Dosavadní praxe protiepidemických opatření stanovovala dobu izolace a karantény na 14 dnů. Ke zkrácení doby izolace a karantény na 10 dnů bylo tímto mimořádným opatřením přistoupeno na základě nových poznatků o onemocnění COVID-19 z důvodu optimalizace poměru přínosu protiepidemických opatření spočívajících v omezení osobní svobody a pro společnost nepříznivých následků těchto opatření.
Výsledky recentních vědeckých studií prokázaly pokles koncentrace RNA viru SARS-CoV-2 ve vzorcích horních cest dýchacích u nakažených osob po nástupu příznaků. U osob pozitivně testovaných na základě klinického obrazu onemocnění COVID-19 lze tedy očekávat postupný pokles koncentrace viru v horních cestách dýchacích, tedy pokles jejich nakažlivost v následujících dnech po provedení odběru. Po 10 dnech od diagnostického odběru je naprostá většina pozitivně testovaných osob, které od 7. dne po odběru nevykazují žádné klinické příznaky onemocnění COVID-19, neinfekční pro své okolí. Asymptomatické osoby vylučují menší množství viru než jedinci s příznaky. Z tohoto důvodu u nich nedochází k rozvoji klinických příznaků a jejich nakažlivost je pravděpodobně nižší než u osob s klinickými příznaky. Osoby bez klinických příznaků indikované k testování na základě rizikového kontaktu s pozitivní osobou, jejichž výsledek PCR testu je pozitivní, jsou tak po deseti dnech od diagnostického odběru v naprosté většině neinfekční pro své okolí. Detekce virové RNA navíc nutně neznamená, že testovaná osoba je infekční a je schopna přenášet virus na jinou osobu. Životaschopný virus bývá jen minimálně izolován od nakažených osob po více jak deseti dnech od průkazu jejich onemocnění. U vzorků od pacientů, kteří se zotavili z počátečního onemocnění COVID-19 a následně se u nich objevily nové příznaky a znovu byly pozitivně testovány, nebyl zjištěn virus způsobilý pro replikaci v buňkách. Na základě těchto informací lze izolaci pozitivně testovaných osob zkrátit na 10 dnů od diagnostického odběru u všech asymptomatických osob a osob, které po sedmém dnu nevykazují klinické příznaky onemocnění COVID-19.
Karanténa se z důvodu dostatečné účinnosti zpravidla zavádí na maximální inkubační dobu, což v případě tohoto opatření naplněno není, protože je dokumentována řada případů rozvinutí prvních příznaků i po 14 dnech od kontaktu s nemocným. Epidemiologické dopady zkrácení karantény na minimálně 10 dní však nejsou významné. Je zřejmé, že zkrácením karantény na dobu 10 dnů mohou některé případy uniknout a infikované osoby mohou dále onemocnění šířit, je jich však pouze mezi 2,5 až 5 %, což je z epidemiologického hlediska přijatelné vzhledem k benefitům, které zkrácení omezení osobní svobody dotčených osob v jiných oblastech přinese. Tyto případy s dlouhou inkubační dobou mají navíc nižší schopnost šíření viru do okolí. Dalším praktickým, avšak minoritním důvodem stanovení desetidenní doby karantény je sjednocení minimální doby omezení svobody pohybu s izolací za účelem zjednodušení stanovených opatření tak, aby nedošlo k matení veřejnosti.