Toto mimořádné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání.
Odůvodnění:
Posledním mimořádným opatřením v oblasti pravidel nařizování a ukončování izolace a karantény došlo ke zkrácení doby izolace a karantény ze 14 na 10 dnů, a to na základě nových poznatků o onemocnění COVID-19 z důvodu optimalizace poměru přínosu protiepidemických opatření spočívajících v omezení osobní svobody a pro společnost nepříznivých následků těchto opatření. Výsledky recentních vědeckých studií prokázaly pokles koncentrace RNA viru SARS-CoV-2 ve vzorcích horních cest dýchacích u nakažených osob po nástupu klinických příznaků. LI osob pozitivně testovaných na základě klinického obrazu onemocnění COVID-19 lze tedy očekávat postupný pokles koncentrace viru v horních cestách dýchacích, tedy pokles jejich nakažlivost v následujících dnech po provedení odběru. Po 10 dnech od diagnostického odběru je naprostá většina pozitivně testovaných osob, které od 7. dne po odběru nevykazují žádné klinické příznaky onemocnění COVID-19, neinfekční pro své okolí. Asymptomatické osoby vylučují menší množství viru než jedinci s příznaky. Z tohoto důvodu u nich nedochází k rozvoji klinických příznaků a jejich nakažlivost je pravděpodobně nižší než u osob s klinickými příznaky. Osoby bez klinických příznaků indikované k testování na základě rizikového kontaktu s pozitivní osobou, jejichž výsledek RT-PCR testu je pozitivní, jsou tak po deseti dnech od diagnostického odběru v naprosté většině neinfekční pro své okolí. Detekce virové RNA navíc nutně neznamená, že testovaná osoba je infekční a je schopna přenášet virus na jinou osobu. Životaschopný virus bývá jen minimálně izolován od nakažených osob po více jak deseti dnech od průkazu jejich onemocnění. U vzorků od pacientů, kteří se zotavili z počátečního onemocnění COVID-19 a následně se u nich objevily nové příznaky a znovu byly pozitivně testovány, nebyl zjištěn virus způsobilý pro replikaci v buňkách. Na základě těchto informací lze izolaci pozitivně testovaných osob nařizovat pouze na 10 dnů od diagnostického odběru u všech asymptomatických osob a osob, které po sedmém dnu nevykazují klinické příznaky onemocnění COVID-19. U pracovníků v sociálních a zdravotních službách bylo požadováno ukončení izolace negativním výsledkem RT-PCR testu, nicméně to se rovněž ukazuje jako neodůvodněné, tato podmínka se tedy oproti dosavadnímu opatření vypouští.
Při epidemiologickém šetření KHS zjišťuje okolnosti kontaktu mezi osobou, u které bylo laboratorním vyšetřením prokázáno onemocnění COVID-19. Mezi okolnosti ovlivňující intenzitu rizika takového kontaktu patří například doba kontaktu, použití ochranných prostředků dýchacích cest či rozestup mezi osobami. Při posuzování okolností kontaktu pak KHS postupuje podle Metodického pokynu hlavní hygieničky České republiky k jednotnému postupu KHS při rozhodování o nařízení karanténních opatření ze dne 11. září 2020.
Karanténa se z důvodu dostatečné účinnosti zpravidla zavádí na maximální inkubační dobu, což v případě tohoto opatření naplněno není, protože je dokumentována řada případů rozvinutí prvních příznaků i po 14 dnech od kontaktu s nemocným. Epidemiologické dopady zkrácení karantény na minimálně 10 dní však nejsou významné. Je zřejmé, že nařízením karantény na dobu 10 dnů mohou některé případy uniknout a infikované osoby mohou dále onemocnění šířit, je jich však pouze mezi 2,5 až 5 %, což je z epidemiologického hlediska přijatelné vzhledem k benefitům, které zkrácení omezení osobní svobody dotčených osob v jiných oblastech přinese. Tyto případy s dlouhou inkubační dobou mají navíc nižší schopnost šíření viru do okolí. Dalším praktickým, avšak minoritním důvodem stanovení desetidenní doby karantény je sjednocení minimální doby omezení svobody pohybu s izolací za účelem zjednodušení stanovených opatření tak, aby nedošlo k matení veřejnosti.