Exekutor, jenž mobilární exekuci skrze vydání exekučního příkazu k prodeji movitých věcí zahájil jako první, má právo věci sepsat, zajistit a prodat všechny movité věci, kterých se může týkat exekuce prodejem movitých věcí podle OSŘ. Toto sdělení zjevně nesměřuje k popření § 67 odst. 1 EŘ, který u vyjmenovaných kategorií povinných umožňuje provést soupis jen takových movitých věcí, jejichž počet a hodnota neodpovídá obvyklým majetkovým poměrům (jen tzv. luxusních movitých věcí). U „privilegovaných povinných“ tedy ani s odkazem na § 67 odst. 1 EŘ nelze sepsat veškeré movité věci, jež jsou postižitelné podle § 322 OSŘ.
Zjistí-li exekutor z rejstříku zahájených exekucí, že proti povinnému již je vedena exekuce prodejem movitých věcí, může povinnému a exekutorovi, který vede tuto exekuci, doručit exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Tím bude mobiliární exekuce i v později zahájené exekuci formálně zahájena, a tím i vůči této časově pozdější exekuci dojde k nastolení speciálního inhibitoria podle § 47 odst. 6 EŘ, aniž by exekutor v pozdější exekuci provedl soupis, zajištění nebo prodej jakékoliv movité věci.
Práva oprávněného, jenž vystupuje v později zahájené mobiliární exekuci, jež jsou vymezena v § 12 SouVR, zřejmě zůstávají nedotčena. Takže oprávněný z později zahájené mobiliární exekuce může se svou pohledávkou přistoupit do dříve zahájené mobiliární exekuce jako další oprávněný. V této exekuci má právo na uspokojení své pohledávky před jinými věřiteli dlužníka, byla-li pohledávka zajištěna zadržovacím právem k prodávané věci; jinak se uspokojení jeho pohledávky provede podle pořadí. Ustanovení § 12 SouVR totiž zjevně ukotvuje základní práva oprávněného z konkurenční exekuce pro případ, že uspokojení své pohledávky nemůže dosáhnout v konkurenční exekuci, která je „u ledu“. A to nejen proto, že je „přerušena“, ale i proto, že v ní exekutor nemůže provést soupis movitých věcí a movité věci zajistit a prodat. Z téhož důvodu se prosadí pravidlo, že pořadí pohledávky dalšího oprávněného (jenž se přihlásil z později zahájené mobiliární exekuce), která byla zajištěna zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva k prodávané věci, se řídí dnem vzniku těchto práv; jinak se řídí dnem, kdy byla věc ve prospěch pohledávky sepsána. Byla-li téhož dne sepsána věc ve prospěch více pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li výtěžek prodeje k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně (§ 12 odst. 2 SouVR).
Formulaci, podle níž věta druhá se použije přiměřeně, zjistí-li exekutor, že movité věci povinného již byly sepsány jinak, je namístě vyložit tak, že k postižení movitých věcí může dojít nejen ve vykonávacím řízení podle EŘ, ale i při soudním prodeji movitých věcí, případně i ve správní exekuci. Zákaz dublování se u později zahájené mobiliární exekuce projeví i vůči takovým dřívějším „exekucím“ konaným podle jiných právních předpisů. Ani u těchto „exekucí“ však nelze exekutorovi upřít oprávnění k formálnímu zahájení mobiliární exekuce a k nastolení speciálního inhibitoria podle § 47 odst. 6 EŘ. Zákaz dublování se projeví k okamžiku, kdy došlo k zahájení postihu movitých věcí podle zvláštních předpisů (například v daňové exekuci podle § 203 a násl. DŘ). Zřejmě nestačí, když byl zahájen konkurenční výkon podle zvláštních předpisů jako takový, ale je třeba, aby již byl učiněn procesní úkon směřující k postihu movitých věcí povinného. Ustanovení § 66 odst. 1 EŘ totiž předpokládá přímý střet mobiliárních exekucí.
Formulací, podle níž na doručení exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí v řízení podle věty druhé povinnému se hledí jako na sepsání věci, která byla sepsána v exekučním řízení podle věty první, zákonodárce zajišťuje, že nedojde-li v dříve zahájené exekuci k prodeji v ní sepsaných movitých věcí, exekutor v „naší“ pozdější exekuci nemusí věci sepisovat znovu a může je rovnou zajistit a zrealizovat (prodat).
Povšimněme si, že později zahájená mobiliární exekuce není „přerušena“ ve smyslu § 11 odst. 1 SouVR. Nedochází tedy k následkům „přerušení“, jak je vymezuje § 111 odst. 1 OSŘ. Naopak dochází výhradně k následkům vymezeným v § 65 odst. 2 větě druhé EŘ. Tedy k tomu, že exekutor v mobiliárni exekuci započaté později mobiliární exekuci „neprovádí“, tedy nezjišťuje movité majetkové hodnoty, které by bylo možné sepsat, nesepisuje je ani nemá právo je zajistit a samozřejmě ani prodat. Nic však exekutorovi nebrání, aby pozdější mobiliární exekuci zahájil doručením exekučního příkazu prodejem movitých věcí povinnému (příkaz doručuje i exekutorovi provádějícímu dřívější exekuci). Učiní-li tak, má se za to, že doručením exekučního příkazu povinnému byly i v pozdější exekuci postiženy věci, které byly sepsány v prvotní exekuci. Jestliže exekutor v dříve zahájené exekuci posléze sepsal další věci, také věci pojaté do takového dodatečného soupisu se mají za sepsané i pro účely později zahájené mobiliární exekuce. Smysl § 65 odst. 1 a 2 EŘ k tomu zjevně směřuje, protože z logiky věci není přípustné, aby soupis dalších movitých věcí v dříve zahájené exekuci, k němuž dojde až po doručení exekučního příkazu v později zahájené mobiliární exekuci, neměl stejné následky jako dřívější soupis. Dodejme, že následky popsané v § 66 odst. 1 a 2 EŘ postihují v pořadí druhou exekuci jen v části, v níž jsou postiženy movité věci. Ohledně té části exekuce, v níž dochází k postižení jiných majetkových hodnot (například nemovitosti, mzdy, jiné pohledávky), je třeba si vystačit se zákonem č. 119/2001 Sb.
Jestliže k soupisu přistoupí nesprávný exekutor (ten, u něhož byla mobiliární exekuce zahájena později), nelze fakt soupisu ignorovat, ale procesní činnost exekutora navazující na tento neprávem provedený soupis je konáním v rozporu s procesním právem. To samo o sobě vede k závěru, že povinný uspěje s návrhem na zastavení exekuce ohledně neprávem sepsané movitosti, případně uspěje i návrh třetí osoby na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 EŘ). Zároveň exekutorovi, jenž provedl soupis neprávem, vzniká povinnost konat tak, jako by pozdějšího, a tedy protiprávního soupisu nebylo. Prodá-li exekutor věci pojaté neprávem do soupisu, odpovídá za případnou škodu (§ 32 EŘ).