Víno po rozumu § 1, č. 1 zák. jest nápoj, povstalý kvašením lihovým z vinného moštu neb z rozmačkaných vinných hroznů; vinný mošt je tekutina, vyrobený z vinných hroznů.

Pod položku § 1, č. 2 zák. spadají vína ovocná a bobulová (jako borůvková, rybízová atd.) a mošty stejného původu; jsou to nápoje vyrobené lihovým kvašením jiných ovocných šťáv než hroznových, s přísadou vody, cukru, lihu nebo bez ní.

Za víno (dle § 1, č. 1 neb § 1, č. 2 zák. podle toho, zda nápoj pochází z hroznů, neb z jiného ovoce) považují se též vína šumivá a léčebná (medicinální).

Šťavami ovocnými (buď z hroznů dle § 1, č. 1, neb z jiného ovoce dle § 1, č. 2 zák.) rozumějí se jednak t. zv. surové šťávy (succus) jen částečně poživatelné, jednak k požívání již připravené t. zv. ovocné syroby; sem spadají též lihuprosté ovocné šťávy (pasteurisované, sterilisované a pod.). Při ovocných syrobech, přicházejících do obchodu dle váhy, lze v dohodě se stranou počítati 1 kg nejméně za 0,7 litru.

Limonádami z pravidla dle určitého druhu plodů označenými nazývají se nápoje, připravené buď smíšením ovocného syrobu s vodou nebo surové ovocné šťávy s vodou a cukrem. Umělé limonády jsou přípravky z umělých syrobů nebo z cukerních roztoků s přísadou (tresti, organických kyselin, barviva). Šumivé limonády jsou limonády nasycené za tlaku kyselinou uhličitou. V rámci tomto lze pokládati limonádami dle § 1, č. 3 zák. výrobky, pod tímto označením do obchodu uváděné, ze šťáv ovocných, do více než 2/3 zředěných, neb jich umělé náhražky; šťávy méně zředěné dlužno řaditi pod pol. § 1, č. 1 neb č. 2 zák.

Minerální vody včetně výslovně léčebných i hořkých vod, přírodní i umělé, jsou vody, v nichž bývá rozpuštěno větší množství pevných součástek a plynů než ve vodě obyčejné, a které se zpravidla vyznačují zvláštní chudí, vůní a barvou a mívají léčivé účinky na lidské ústrojí.

Sodová voda jest voda, uměle za tlaku kyselinou uhličitou nasycená a bez přísady neb s přísadou, pokud nápoje tyto nenáleží ke druhům v § 1, č. 1 - 4 zákona vyjmenovaným.

Medovinou po rozumu § 1, zák. jest nápoj vyrobený z roztoku medu buď promísením různými přísadami neb lihovým kvašením.

K nápojům vínu podobným (vína strojená) počítají se nápoje, které se vyrábějí bez šťávy hroznové z rozličných hmot. Sem řaditi jest i vína maltonová (sladová). K polovínům (nápoje víno obsahující) počítají se zvláště: víno z matolin, zředěné víno, kvasnicové víno a směsi vína s polovínem, s medovinou nebo s nápoji vínu podobnými.

Ustanovením zákona, že nápoje vínu podobné a polovína, jakož i jiné strojené nápoje podléhají téže dani jako nápoje přírodní, nemění se ničeho na stávajících předpisech o výrobě a obchodu nápoji prvně jmenovanými.

Víno z matolin (patoky, také grúl, víno kominové zvané) jest nápoj, který byl připraven kvašením neb vyloužením zkvašených nebo nezkvašených matolin z vinných hroznů, s použitím vody s jinou přísadou nebo bez přísady․

Víno kvasnicové jest nápoj vyrobený z kvasnicových kalů s použitím vody buď bez nebo ještě s jinou přísadou.

Množství nápojů, které jednotlivý cestující smí bez daně dopraviti z ciziny pro osobní spotřebu, nesmí přesahovati dohromady 1,5 litru.

Povinnost k zapravení daně stává na příklad, když se šťáv užije k výrobě cukrovinek, nebo vína k výrobě octa, lihu a pod.

Spolu se zapravením daně nutno ohlásiti jméno a bydliště toho, kdo k zapravení daně jest povinen, druh a množství nápoje, dále kdy a z jakého důvodu (výrobou, dopravením do obchodu v malém, nákupem pro vlastní spotřebu, atd.) vznikla povinnost k zapravení daně a od koho nápoje pocházejí.

Pravidlem jest, že se zapravení daně a ohlášení (§ 6) děje zvláštními složními lístky poštovního šekového úřadu, které jsou určeny pouze pro všeobecnou daň nápojovou a znějí na konto příslušného zemského finančního úřadu. Tyto složní lístky lze koupiti u poštovních úřadů.

Složní lístky opatřeny jsou předtiskem dle vzorce č. 1 a dlužno je ve všech částech přesně vyplniti a u nejbližšího poštovního úřadu s příslušným obnosem podati. Ona část složního lístku, která jest označena jako "příjemka" a kterou vrátí poštovní úřad podateli, tvoří doklad o zapravené dani (platební stvrzenka).

V případech, kde se daň při přechodu zboží z celní ciziny zapravuje dle příslušných ustanovení zákona (§§ 10, 18 zák.) u celního úřadu, stvrdí celní úřad přijatý obnos celní kvitancí, na které uvede podstatné údaje poplatníkovy dle §§ 6 a 7 tohoto nařízení.

Výjimečně lze všeobecnou daň nápojovou zapraviti ještě některým z následujících způsobů:

U koho se placení daně za stejný druh nápojů pravidelně a často opakuje, ten může zapraviti daň hromadně na delší, přibližně 1 až 2 měsíce obsahující období předem za následujících podmínek:

Dodavatel nápojů, vyjmenovaných v § 1, č. 1 a 2 zák., může nápoje tyto za příjemce zdaniti, když na složním lístku jméno příjemcovo uvede a stvrzenku příjemci nápojů tak zavčas zašle, že ji týž obdrží ve lhůtě pro zapravení daně předepsané. Složní lístek vyplní se stejně, jako kdyby platil daň příjemce nápojů; pouze udání dne, kdy zásilka došla, odpadá.

Množství nápojů, které činí pro jednotlivý druh nejméně 40 litrů, může býti vydáno i v několika nádobách, ovšem musí býti vydáno najednou jednotlivému odběrateli. Jednotlivým druhem nápojů rozumí se buď nápoje uvedené pod č. 1 nebo nápoje uvedené pod č. 2, čl. I zák., č. 249/1937 Sb. z. a n.

Provozuje-li kdo v téže budově neb v téže skupině budov vedle obchodu ve velkém neb výrobky ve velkém též výčep neb obchod v malém, je nutno, aby místnost, určená k výčepu neb k obchodu v malém, byla oddělena od místností určených k obchodu ve velkém a k výrobě ve velkém, takovým způsobem, aby doprava nápojů z jedněch místností do druhých mohla býti kdykoli a kýmkoli pozorována; zvláště je tedy nepřípustno, by místnosti tyto byly spojeny uvnitř domu neb uvnitř ohrady, která není všeobecně přístupnou.

Podnikatel jest povinen učiniti o tom, že podniky jeho jsou po rozumu tohoto předpisu odděleny, finančnímu úřadu I. stolice oznámení; teprve až tento úřad písemně potvrdí, že dle úředního šetření jsou podmínky pro nezdaněný obchod neb výrobu ve velkém splněny, může býti obchod v malém provozován, aniž by též obchod ve velkém a výroba ve velkém podléhaly zdanění dle ustanovení § 8, II., č. 1. zákona.

Není-li místní spojitosti mezi obchodem ve velkém neb výrobou ve velkém na jedné straně a výčepem neb obchodem v malém na druhé straně, stačí oznámení dle § 21 zákona.

Tomu, kdo vyrábí po živnostensku limonády (§ 1, č. 3. zák.), udělí k jeho žádosti finanční úřad I. stolice za následujících podmínek povolení, by směl bez daně odebírati šťávy k této výrobě potřebné a pod § 1, č. 1. a 2. zák. spadající:

Popírá-li výrobce, že výrobek jest k požívání (§ 4 zák.) způsobilý, dá se výrobek na základě vzorku úředně prozkoumati. Zní-li nález proti výrobci, jest tento povinen bez ohledu na případné důchodkové trestní řízení nahraditi útraty prozkoumáním vzešlé. Výrobci jest však zůstaveno na vůli, aby v případech pochybných sám žádal ve lhůtě, pro zapravení daně předepsané, u dozorčího úřadu (§ 35), by provedeno bylo na jeho útraty úřední prozkoumání výrobků některým státním výzkumným ústavem; podání této žádosti má za následek, že nelze zavésti důchodkové trestní řízení i když se ukáže, že výrobek byl k požívání způsobilý.

Výroba nápojů, uvedených v § 1, č. 1 a 2 zák., považuje se za ukončenou, když byla šťáva oddělena od matolin neb od zbytků ovoce, z něhož byla vyrobena. Výrobcům vína hroznového povoluje se odpis do výše 10 % z moštu, ponechaného za účelem výroby vína.

U umělých výrobků považuje se výroba za ukončenou, když přidány byly poslední přísady, pokud jsou pro podstatu dotyčného nápoje rozhodujícími.

Převzetím nápojů rozuměti jest odebrání nápojů z daněprostého obchodu ve velkém v okamžiku, kdy nápoje tyto dostávají se do pravomoci příjemcovy.

O povolení k paušalování daně z domácí potřeby výrobců a obchodníků ve velkém žádá se u finančního úřadu I. stolice s prokázáním průměrné spotřeby a s nabídkou paušálu, přiměřeného této spotřebě, jakož i s udáním doby, od které paušalování platiti má. Tento úřad prozkoumá podanou nabídku a stanoví výši ročního paušálu na dobu zbývající části běžného roku a následujících dvou kalendářních roků. Obě smluvní strany mají právo pololetní výpovědi, která může býti dána jen během června a prosince každého roku s počátečnou platností od 1. příštího měsíce. V odůvodněných případech může býti smlouva uzavřena na určitě obmezenou dobu kratší.

O smlouvě sepíše se protokol dle vzorce č. 2. Smluvený paušál se platí předem ve lhůtách pololetních.

Pro prvé pololetí roku 1920 lze smlouvu uzavříti i dodatečně s platností ode dne, kterého podnikatel nárok na paušalování domácí spotřeby ohlásil; když by k smlouvě na základě nabídnutého paušálu nedošlo, stanoví finanční úřad I. stolice obnos daně za prošlou dobu se zřetelem k vyšetřené spotřebě dle volného uvážení.

Za stejných podmínek a stejným způsobem lze povoliti paušalování podnikům dopravním a kočujícím; smlouvu uzavírá finanční úřad I. stolice, v jehož obvodu se podnik provozuje, finanční úřad II. stolice, když provozování zasahuje do obvodu aspoň dvou podřízených úřadů I. stolice, konečně ministerstvo financí, když se podnik provozuje v obvodu vícero finančních zemských úřadů.

Paušalovaným podnikům (§§ 18 a 19) může býti uloženo, aby konaly zápisy, kdy, jaký druh a jaké množství nápojů převzaly; taktéž může býti uloženo paušalovaným výrobcům a obchodníkům ve velkém (§ 18), aby konali zvláštní zápisy o tom, kdy, jaké množství a komu jako vzorek, dar neb odměnu vydali.

Opětné zdanění nápojů promine finanční úřad I. stolice k předem podané žádosti toho, v jehož podnik mají býti nápoje již zdaněné přeneseny. Žádost musí obsahovati přesné označení důvodů zákonem připuštěných (přestěhování neb zánik živnostenského podniku neb zřízení odboček), dále množství a druhu nápojů, které mají býti přeneseny, a dne, kdy má býti přenesení prověřeno.

Povolení může býti vázáno na podmínku, že přenesení nápojů stane se pod úředním dozorem.

Výčepník neb obchodník v malém jest povinen ohlásiti dozorčímu úřadu (§ 35) nejdéle během příštího všedního dne, kdy, jaké množství a jaký druh nápojů do živnosti převzal a od koho pocházejí. Zvláštní ohlášení odpadá, když bylo učiněno současně se zapravením daně (§ 6).

Obchodník ve velkém jest povinen oznámiti dozorčímu úřadu (§ 35) každý jednotlivý odbyt nápojů, který se stal jinak než prostřednictvím veřejného dopravního podniku, tedy hlavně místní prodej, s udáním doby, množství a druhu nápojů a jména odběratelova.

Oznámení toto děje se odevzdáním stejnopisu stvrzenek, dle § 15 zákona a § 27 tohoto nařízení předepsaných, a může se tak dle vzájemné úmluvy státi v pravidelných, nejdéle měsíčních obdobích najednou, jinak během následujícího všedního dne.

V případech mimořádných, je-li odůvodněná domněnka, že u výrobce nebo obchodníka ve velkém byly vypraveny neb spotřebeny nápoje bez daně proti předpisům zákonným, vykoná finanční úřad revisi zásob.

Zjistí-li se při revisi schodek, který výrobce neb obchodník ve velkém nemůže doložiti na základě předepsaných ohlášek a zápisů a přípustnou výtratou a konečně zdaněnou neb paušalovanou vlastní potřebou, předepíše finanční úřad I. stolice podnikateli za tento schodek daň, bez ohledu, zdali se zavede důchodkové trestní řízení.

Jako výtrata se připouštějí:

Zdanění schodku odpadá potud, pokud podnikatel učinil dozorčímu úřadu (§ 35) o každé nepředvídatelné a neodvratné ztrátě ústní neb písemné oznámení ihned, jakmile ztráta nastala nebo byla zpozorována.

Finanční úřad I. stolice jest oprávněn naříditi obchodníkovi ve velkém, jehož obchodní knihy neb zápisy nevyhovují předpisům § 14 zákona, by konal zápisy zvláštní dle určitého, úřadem předepsaného vzoru.

Stvrzenky o nápojích, které obchodník ve velkém předává odběrateli jinak než prostřednictvím veřejného dopravního podniku (t. j. hlavně v prodeji místním), musí býti vyhotoveny dle vzorce č. 3 ze zvláštní, postupně vedené knihy a ve 3 stejnopisech; jeden stejnopis stvrzenky jest určen pro odběratele, druhý pro dozorčí úřad dle § 24 tohoto nařízení a třetí zůstane v knize.

O povolení k společnému provozování obchodu ve velkém s obchodem v malém žádá se u finančního úřadu I. stolice.

Finanční úřad uděluje povolení za následujících podmínek:

Zjistí-li se při revisi schodek v zásobách oproti zápisům, je podnikatel povinen jej dle § 25 zdaniti.

Příjem nutno zanášeti současně s dopravením zboží do místností a vydání začátkem příštího dne před započetím nového výčepu a prodeje, při čemž se množství nápojů, vydaných z výčepu a obchodu v malém, zanáší hromadně.

Udělené povolení k společnému provozování obchodu ve velkém s obchodem v malém se odvolá, když nevyhnutelná potřeba odpadla, nebo když podnikatel shora uvedené předpisy hrubě porušil; podnikateli je zůstaveno na vůli, by nadále provozoval pouze obchod ve velkém nebo provedl místní oddělení nebo zdanil veškeré dosud nezdaněné zásoby pro výčep a obchod v malém.

V případech, kde zmíněný obchod spojen jest s výrobou nápojů, může ministerstvo financí místo předepsaného zápisu povoliti k žádosti podnikatele výjimečné zařízení kontrolní, přizpůsobené jeho vlastním obchodním zápisům (sklepní knize a pod.).

Vinaři (i vinařská družstva), kteří dle stávajícího zvyku provozují výčep vína vlastní sklizně vždy jen po několik dní, mohou tak učiniti na předběžné ohlášení u dozorčího úřadu, po přesném úředním vyšetření zásob a po ohlášení a zdanění onoho množství vína, jež chtějí v udané nepřetržité lhůtě vyčepovati. V tomto případě netřeba konati ohlášení a zápisy v předcházejících bodech uvedené. Finanční úřad I. stolice může jednotlivcům pro porušení těchto předpisů na dobu určitou neb do odvolání nárok na tuto výhodu odepříti.

Dani nepodléhá výroba, koná-li se pro vlastní potřebu v domácnosti a v množství takovém, že dočasná zásoba nesmí obnášeti více než 20 l všech, v § 1, č. 3., 4. a 5. zák. vyjmenovaných nápojů dohromady.

K výrobně počítá se též skladiště hotových nápojů, nachází-li se ve společném závodě, a je-li o to postaráno, že se veškeré vyrobené nápoje, pokud podléhají dani, ukládají do tohoto skladiště a teprve z tohoto odbývají.

Výroba považuje se za skončenou naplněním nápojů do lahví neb jiných k dopravě vhodných nádob.

Zápisy o výrobě a odbytu limonád, minerálních vod a sodových vod jsou kniha o výrobě, do které se zanáší postupně den výroby a množství denně vyrobené, a kniha skladní, která musí obsahovati následující položky: datum výpravy, jméno a bydliště příjemcovo, způsob dopravy, počet lahví (pro každou velikost zvlášť), úhrnný počet lahví a litrů, částku vypadající daně a den, kdy tato byla zpravena. Zápisy tyto musí býti konány zvlášť pro limonády, pro minerální vody a pro sodové vody. Zvláštní zápisy odpadají, jsou-li žádané údaje zřejmy z obchodních knih neb jiných zápisů podnikatelových.

O odbytu, přesahujícím u jednotlivého odběratele a druhu 10 litrů najednou, musí býti vyhotoveny stvrzenky dle vzorce č. 5 ze zvláštní, postupně vedené knihy, ve 3 stejnopisech, s kterými se naloží dle ustanovení obsaženého v § 27 tohoto nařízení.

Při podomním obchodu, kde nejsou jednotlivé objednávky předem známy, lze vésti jednu knihu hlavní, do které se zanáší množství odevzdané rozvážečům nápojů, a knihy vedlejší, z kterých každý rozvážeč vystavuje stvrzenky jednotlivým odběratelům.

Osvobození od daně pro minerální vody, které jsou podávány lázeňským hostům, povoluje ministerstvo financí k odůvodněné žádosti podnikatelů lázní neb jednotlivých hostinských a jiných živnostníků v lázeňském místě buď pro celé lázeňské místo neb pro jednotlivé živnosti.

Osvobození od daně pro minerální vody, které podnikatel rozdává zdarma svým zaměstnancům neb k léčebným a vědeckým účelům, povoluje ministerstvo financí na odůvodněné žádosti těm, kdož po živnostensku provozují výrobu (§ 17 zák.) minerálních vod. Vyžadované bezplatnosti není na újmu okolnost, vybírá-li podnikatel přiměřenou náhradu za láhve. Podnikatel je povinen veškeré dary, určené pro léčebné a vědecké účely, ještě před jich odesláním zvlášť zaznamenati a záznamy tyto dozorčím orgánům kdykoli na požádání předložiti neb vydati.

Ohlášení musí obsahovati:

Ohlášení se podává písemně neb ve výjimečných případech ústně u dozorčího úřadu (§ 35).

Ustanovení toto nevztahuje se na výrobu, která nepřesahuje množství dani nepodléhající (§ 8, II, č. 3. a § 17, č. 2. zák., §§ 14 a 29 vyk. nař.).

Kdo již v této době, kdy tento zákon vejde v platnost, mimo místa uzavřená (s potravní daní na čáře) po živnostensku čepuje neb prodává v malém nápoje vyjmenované v § 1, č. 1. a č. 2. zák. a zapravuje z nich daň dle sazby státním neb obecním orgánům, není povinen tuto živnost dle § 21 zák. a § 33 tohoto nařízení ohlásiti.

Důchodkový dozor vykonávají finanční úřady dle svojí působnosti a příslušnosti. Bezprostředním dozorčím úřadem jest oddělení finanční stráže, jehož příslušnost se řídí dle místa výroby, prodeje neb převzetí nápojů dani podléhajících. Pokud se zákonem nebo tímto nařízením ukládá povinnost ku konání zápisů, musí tyto zápisy býti uschovávány k účelům důchodkovému dozoru po dobu tří let.

Zostřený důchodkový dozor nařídí finanční úřad I. stolice na dobu určitou, nejméně jednoměsíční, nebo na dobu neurčitou. V tomto případě, jakož i má-li býti původně určená lhůta, pokud je delší jednoho měsíce, zkrácena, nařídí jmenovaný úřad též zrušení zostřeného důchodkového dozoru.

Výrobce nápojů, vyjmenovaných v § 1, č. 1. až 5. zák. je povinen dozorčímu úřadu (§ 35) ohlásiti písemně:

Ohlášení toto dlužno podati nejméně 24 hodin předem; nepředvídaně nastalé úchylky nutno oznámiti nejdéle příštího všedního dne.

Výrobce jest kromě toho povinen o okolnostech v bodu 1. a 2. uvedených, dále o tom, kdy, jaké nápoje, v kterém množství a pro koho ze svého podniku vydal, konati zvláštní zápisy. Jednotlivé zápisy nutno provésti ihned, jakmile ta která okolnost nastala. Zápisy dlužno koncem každého měsíce uzavříti a dozorčímu úřadu (§ 35) do týdne odvésti.

Obchodník v malém s nápoji, vyjmenovanými v § 1, č. 1. a 2. zák., je povinen dozorčímu úřadu (§ 35) ohlašovati písemně den a hodinu, kdy nápoje a v jakém množství do svého podniku dopraví, jak a ve kterých přesně označených nádobách a místnostech je uloží.

Ohlášení toto dlužno podati nejméně 24 hodin předem; každou nepředvídaně nastalou úchylku dlužno oznámiti nejdéle příštího všedního dne.

Obchodník jest dále povinen konati zvláštní zápisy o příjmu a vydání nápojů a do těchto zanášeti pod položkou příjmu všecky do podniku přejaté nápoje dle dne, dle množství a druhu nápojů, jak byly uloženy, kdy a jakou částkou byly zdaněny, dále pod položkou vydání hromadný údaj o denně vydaném množství dle druhu nápojů (§ 1, č. 1. a 2. zákona). Zápisy nutno konati u položek příjmových v zápětí a u položek výdajových začátkem příštího dne před započetím nového výčepu neb prodeje. Zápisy dlužno koncem každého měsíce uzavříti a dozorčímu úřadu do týdne odvésti.

Je-li s výrobou nápojů, uvedených v § 1, č. 1. až 5. zák., spojen obchod v malém s nápoji, uvedenými v § 1, č. 1. až 2. zák., možno zápisy předepsané v §§ 37 a 38 vhodně spojiti.

Finanční úřad I. stolice může dle volného uvážení předpisy o zostřeném důchodkovém dozoru zmírniti a dle potřeby předepsati podnikateli pro konání zápisů užívání určitých vzorů neb úředních tiskopisů.

Železniční úřady, správy plavebních podniků, jakož i poštovní úřady jsou povinny vykazovati ve lhůtách 14denních zásilky nápojů, vyjmenovaných v § 1, č. 1. až 5., případně v § 2 zák., které v obvodu, kde zákon o všeobecné dani nápojové platí, buď k dopravě přijaly nebo příjemci vydaly, dozorčím úřadům (§ 35) příslušným dle místa podání neb vydání zásilky.

Výkaz musí obsahovati jméno a bydliště podatele a příjemce zásilky, pak den, kdy zásilka byla podána neb vydána, dále druh nápojů (§§ 1 a 2 zák.), hrubou váhu zásilky v kilogramech a způsob balení (sudy, bedny, koše a láhve a pod.).

Železniční a poštovní úřady, které leží uvnitř obvodu potravní daně na čáře, jsou při vydání zásilek příjemcům zproštěny této povinnosti výkazní.

Ustanovení, která platí dle § 8 I. zák. pro obchod ve velkém, mají uvnitř míst prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře), pokud jde o nápoje přes čáru potravní daně dovezené, platnost jen pro svobodná skladiště ministerstvem financí povolená a to v mezích uděleného povolení.

Obchod s nápoji, vyjmenovanými v § 1, č. 1 a 2 zák., které pocházejí buď z obvodu mimo uzavřené místo ležícího neb ze svobodného skladiště, nepodléhá ustanovením zákona.

Obchod ve velkém (§ 8, I. zák.) s nápoji, vyjmenovanými v § 1, č. 1 a 2 zák., které byly vyrobeny uvnitř místa za uzavřené prohlášeného, nepodléhá ustanovením §§ 13 a 15 zák., je-li provozován ve spojení se svobodným skladištěm a dle ustanovení pro toto vydaných.

V uzavřených městech Praze, Brně a Bratislavě koná se hlášení a zapravování daně dle bližších ustanovení místních finančních úřadů u úřadů potravní daně. Stejné ustanovení platí pro obvod pražského výběrčího okresu potravní daně z masa a vína, ležícího mimo obvod potravní daně na čáře.

Ohlášení a zdanění zásob musí býti uskutečněno nejdéle 5. ledna 1920 dle stavu, jaký byl koncem prosince 1919.

Zapravení daně se děje způsobem v §§ 6, 7 a 9 stanoveným; ohlášení řídí se dle § 23; může však odpadnouti, bylo-li spojeno se zapravením daně.

V uzavřených městech Praze, Brně a Bratislavě a v obvodu pražského výběrčího okresu potravní daně z masa a vína koná se ohlášení a zapravení daně u úřadu potravní daně dle bližších ustanovení místních finančních úřadů.

Při dodatečném zdanění zásob smí se sraziti z daně, která na nápoje v § 1, č. 1 a 2 zák. uvedené vypadá, ona částka, která jako potravní daň na čáře v místech za uzavřená prohlášených neb jako daň z vína, vinného a ovocného moštu v místech ostatních dle sazby dosud platné zapravena byla.

Sraziti si smí tuto částku v místech uzavřených kdokoli a v místech ostatních pouze ten, kdo daň dle dosavadních předpisů sám zapravil a náležitě vystavenými stvrzenkami to prokáže; stvrzenky tyto musí býti při ohlášení zásob výslovně uvedeny a na požádání finančních úřadů předloženy a odevzdány.

Dnem 31. prosince 1919 pozbývají zejména platnosti; patent z 25. května 1829, pokud se týká potravní daně z vína, vinného a ovocného moštu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále pol. č. 4, 5, 6 a 7 sazby potravní daně na čáře v Brně a v Praze, a konečně na bývalém území uherském XV. zákonný článek z r. 1892 o spotřební dani z vína, vinného a ovocného moštu a I. zákonný článek z r. 1918 o výrobní dani z vína.

Jsou-li dosavadní, náležitě usnesené a schválené zemské a obecní přirážky k dani z vína, vinného a ovocného moštu vyšší než 25 %, vybírají se od 1. ledna 1920 jen ve výši 25 % u každého z těchto druhů přirážek; jsou-li nižší, vybírají se v dosavadní výměře.

Zemské a obecní přirážky k dani z nápojů, vyjmenovaných v § 1, č. 1 a 2 zák., vybírají se pravidlem současně s daní; ten, kdo k zapravení daně povinen jest, má tudíž současně zapraviti též přirážky tím způsobem, že k vypadající dani připočte též vypadající přirážku, a okolnost tuto poznamená na příslušném místě složního lístku. Je-li nutno zapraviti přirážku z jakéhokoli důvodu dodatečně a tudíž samostatně, zapravuje se tato stejným způsobem jako daň (§§ 7 a 9) s příslušnou poznámkou na složním lístku.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920 a provedením jeho se pověřuje ministr financí.