Trestní řád zák. čl. XXXIII. z r. 1896 se doplňuje a mění takto:
| 1. | Názvy „královská kurie“ a „korunní zástupce“ nahrazují se všude, kde se vyskytují, slovy „nejvyšší soud“ a „generální prokurator“. |
| 2. | § 11 má zníti: „Lhůty, stanovené zákonem, lze prodloužiti toliko v případech, zákonem výslovně uvedených. Do lhůty se nevčítá den, kterého se stala událost, určující počátek lhůty, a čas, po který je spis dopravován poštou. Padne-li konec lhůty na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště nebo úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených zásilek, nevčítá se ten den do lhůty. Písemná podání, zejména podání opravného prostředku, lze učiniti také telegraficky. O tom, jak naložiti s takovými podáními, platí zvláštní nařízení.“ |
| 3. | K § 16 připojuje se jako poslední odstavec: „Koná-li se trestní řízení pro trestný čin, spáchaný v tuzemsku, u jiného soudu než u soudu místa spáchaného činu, budiž užito ustanovení trestního řádu, platného u soudu, u něhož se trestní řízení koná. Čin však budiž posuzován a trestán podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu.“ |
| 4. | K § 17 se připojuje další odstavec: „Je-li obviněný v době, kdy trestní řízení proti němu pro zločin nebo přečin bylo zastaveno, ve vazbě, je pro jiné trestné činy, které se mu kladou za vinu a náležejí před soud okresní, příslušný onen soud okresní, v jehož obvodu obviněný jest ve vazbě. Ale i v tomto případě mohou žalobce i obviněný žádati, aby řízení bylo postoupeno soudu místa spáchaného činu.“ |
| 5. | § 29 má zníti: „Soudní tabule mají právo, vyslechnouce vrchního státního zástupce, z důvodů veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých důvodů výjimkou odejmouti trestní věc příslušnému soudu a přikázati ji jinému věcně příslušnému soudu svého obvodu. Nejvyšší soud má totéž právo pro celou oblast republiky. Do usnesení soudní tabule, jímž byla nařízena delegace jiného soudu, může si stěžovati žalobce i obviněný u nejvyššího soudu. Stížnost budiž podána u soudu, který usnesení oznámí, do tří dnů od tohoto oznámení.“ |
| 6. | Druhý odstavec § 84 má zníti: „Státní zastupitelstvo může v zájmu vyhledávání požadovati od každého veřejného úřadu vysvětlení a zprávy, dále může dožádati o provedení celého vyhledávání nebo jednotlivých činů vyhledávacích kromě soudních orgánů, uvedených v § 86, policejní úřady a zřízence (§ 85) a může jim dáti příkazy; dále určuje směr, kterým se má díti vyhledávání, dohlíží na činy vyhledávací a na jednání úřadů vyhledávacích.“ |
| 7. | § 86 má zníti: „Státní zástupce může požádati okresní soudy nebo vyšetřujícího soudce, aby provedl celé vyhledávání nebo jednotlivé úkony vyhledávací. Okresní soudy i vyšetřující soudce a vyhověti takovému dožádání a vykonati ve svém obvodu další úkony vyhledávací, jichž je třeba.“ |
| 8. | Č. 3 § 141 má zníti: „3. Hleděl-li obviněný působiti na svědky, znalce nebo jiné osoby ve věci zúčastněné, aby překážel zjištění pravdy, nebo hleděl-li jinak stížiti trestní řízení mařením neb ukrýváním stop trestného činu neb odůvodňují-li zvláštní okolnosti obavu, že by to učinil.“ |
| 9. | K § 146 přidává se tento odstavec: „Stížnost státního zástupce do usnesení, kterým vyšetřující soudce zrušuje zatímné zadržení nebo vyšetřovací vazbu, má účinek odkladný, je-li opověděna a provedena do 48 hodin.“ |
| 10. | K odstavci 4 § 151 připojen buď ještě tento dodatek: „Ohlásí-li však státní zástupce stížnost do usnesení žalobního senátu, jímž byla zrušena vyšetřovací vazba hned při prohlášení nebo sdělení tohoto usnesení a provede-li ji nejdéle do 48 hodin, má tato stížnost účinek odkladný.“ |
| 11. | K § 157 dodej další odstavec: „Ustanovení posledního odstavce § 146 platí také zde.“ |
| 12. | Mezi třetí a čtvrtý odstavec § 160, vkládá se nový odstavec: „Stížnost státního zástupce do usnesení žalobního senátu, jímž byl zamítnut jeho návrh, ve všech těchto případech má účinek odkladný.“ |
| 13. | K třetímu odstavci § 313 dodávají se slova: „Mimo to může býti protokol přečten, souhlasí-li žalobce i obžalovaný.“ |
| 14. | V § 327 odstavce č. 1, 2 a 3 mají zníti: „1. | prohlášení, že jest vydán jménem republiky, |
2. | pojmenování jednajícího soudního dvoru, |
3. | den, kterého rozsudek byl vynesen.“ |
|
| 15. | Prvé tři odstavce § 330 mění se takto: „Předseda prohlásí rozsudek a poučí obžalovaného, který nemá obhájce, o opravných prostředcích. Je-li rozsudek oznámen doručením (§ 329 odst. 3), budiž poučení to pojato do usnesení, kterým se nařizuje doručení. Na to rozhodně soud, vyslechna strany, o tom, má-li zůstati obžalovaný dále ve vazbě, nebo má-li býti vzat do vazby nebo propuštěn na svobodu (§ 158 odst. 2).“ |
| 16. | Druhý odstavec § 378 má zníti: „Do usnesení žalobního senátu, kterými se nařizuje, zachovává nebo zrušuje zatímné zadržení nebo vyšetřovací vazba, jakož i do usnesení žalobního senátu zamítajících návrh žalobcův, aby bylo nařízeno vyšetřování (§§ 105, 151), připouští se stížnost, i když jsou vynesena v druhé stolici.“ |
| 17. | § 388 má zníti: „Odvolání buď opověděno do tří dnů po prohlášení rozsudku sborovému soudu první stolice a, je-li rozsudek oznámen doručením (§ 329), do tří dnů po jeho doručení. Manželu, zákonnému zástupci a dědici obžalovaného běží lhůta k opovědi odvolání od téhož dne, od kterého počíná běžeti obžalovanému. Odvolatel má právo provésti důvody odvolání nejdéle do osmi dnů po opovědi a, žádal-li před uplynutím lhůty za opis rozsudku, do osmi dnů po jeho doručení. Opověď i provedení odvolání lze podati písemně nebo ústně do protokolu.“ |
| 18. | § 390 má zníti: „V opovědi odvolání nebo v jeho provedení musí odvolatel vytknouti, proti kterým opatřením rozsudku a chce-li uplatnit zmatečnost rozsudku, také pro který důvod zmatečnosti je podává.“ |
| 19. | V § 431 vkládá se za třetí odstavec: „Pokud jde o lhůtu k opovědi a provedení zmateční stížnosti, platí ustanovení § 388.“ |
| 20. | § 510 má zníti: „Žádost za odklad (§§ 507, 508, 1. odstavec, § 509) budiž podána před početím výkonu trestu. Rozhodnutí o tom přísluší státnímu zástupci. Podání žádosti nezastavuje a nepřerušuje výkonu. Za okolností, hodných povšimnutí, může však vrchní státní zástupce, podle potřeby na jistotu, povoliti odklad jakéhokoliv trestu na svobodě, nepřesahujícího dvě léta, a to i opětovně, a také na delší dobu než na dva měsíce. Proti rozhodnutí vrchního státního zástupce není opravného prostředku.“ |
| 21. | § 511 se zrušuje. |
| 22. | § 513 má zníti: „Přerušení výkonu jakéhokoliv trestu na svobodě, nejde-li o případy, stanovené v §§ 453 a 468, může povolit státní zástupce jen z vážných důvodů a nejvýše na dobu osmi dnů.“ |
| 23. | § 514 má zníti: „Prominouti nebo zmírniti trest přísluší, pokud zákon jinak neustanovuje, presidentu republiky. Žádosti za milost nemají odkladného účinku. Podá-li odsouzený, nastoupiv trest, žádost za milost představenému trestnice neb úředníkovi, vyslanému na prohlídku trestnice, nechť ji představený trestnice odešle soudu, který rozhodl v I. instanci, připojí k ní svůj projev o chování a zdraví trestancově. Tento soud, jemuž buďtež také dodány všechny jiné žádosti za milost, nechť žádost zkouší a, shledá-li, že tu není důležitých důvodů, aby byl trest zmírněn nebo prominut, nechť ji zamítne. V opačném případě předloží žádost se svým návrhem sborovému soudu druhé stolice, který se o ní usnese, vyslechna vrchního státního zástupce, a buď ji zamítne nebo ji se svým návrhem předloží ministrovi spravedlnosti. Rozhodl-li o rozsudku soud nejvyšší, budiž doporučující návrh sborového soudu druhé stolice předložen tomuto soudu, jenž rozhodne, vyslechna generálního prokuratora, má-li se žádost zamítnouti nebo ministrovi spravedlnosti doporučiti. Zamítne-li některý ze jmenovaných soudů žádost za udělení milosti, není do toho stížnosti. Byl-li příslušník československého státu odsouzen před 28. říjnem 1918 některým soudem bývalé říše Rakousko-uherské, ležícím však mimo obvod Československé republiky, nutno podati žádost za milost u soudu stejného druhu, jaký rozhodl v první stolici, v jehož obvodě je domovská obec odsouzencova; nebylo-li by možno bez zvláštního šetření ji zjistiti, podá se žádost ke sborovému soudu první stolice, v jehož obvodu leží poslední známé bydliště odsouzencovo; neměl-li ho v republice Československé, podá se, byl-li žadatel odsouzen ve Vídni, k zemskému trestnímu soudu v Praze, byl-li odsouzen jiným soudem v území bývalého císařství rakouského, u zemského trestního soudu v Brně a, byl-li odsouzen soudem v zemích bývalé koruny svatoštěpánské, u sedrie v Bratislavě. Týž postup, jako při žádostech za milost, zachovati je při žádostech za abolici (§ 105 čl. zák. V z r. 1878), úkol soudu přejímá tu však státní zastupitelstvo, které předkládá věc vrchnímu státnímu zastupitelstvu, a toto ministru spravedlnosti. Žádost nepřekáží tomu, aby nebylo ve věci dle jednáno. Jak při žádostech za milost, tak za abolici může president republiky nebo instance v uvedeném pořadí vyšší naříditi, že nesmí býti žádost v nižší instanci zamítnuta, nýbrž že má býti s dobrým zdáním předložena, jakož i že výkon trestu má býti odložen, nebo přerušen, nebo, že trestní řízení nemá býti zatím zavedeno, nebo že v zavedeném řízení nemá býti zatím pokračováno. |
| 24. | K § 541 se připojuje další odstavec: „Sepsati protokol o hlavním přelíčení netřeba, byl-li obžalovaný odsouzen, poněvadž doznal úplně trestný čin, je-li toto doznání podporováno ostatními výsledky hlavního přelíčení, vzdají-li se strany práva odvolacího, a bylo-li toto vzdání se zjištěno záznamem ve spisech, podepsaným stranami. V tomto případě nahradí se sepsání protokolu a rozsudku záznamem, jenž obsahuj: b) | osobní poměry obviněného, nejsou-li již ve spisech, |
c) | jména přítomných stran, jejich právních zástupcův a vyslechnutých svědkův a znalců, |
d) | náležitosti, uvedené v § 327, č. 7, 8 a v druhém odstavci téhož paragrafu lit. a), b), c), d), e), f), a rozhodnutí o soukromoprávních nárocích. |
Náležitosti uvedené v § 327 v druhém odstavci lit. a) mohou býti nahrazeny odkazem k trestnímu oznámení, uzná-li soudce vylíčený tam stav věcí za prokázaný beze změny, nebo když odchylná zjištění lze stručně vyznačiti. Tento záznam podepíše soudce a zapisovatel. Soudce může ve složitějších nebo pochybných případech odložiti vynesení rozsudku na druhý den.“ |
| 25. | Odstavec 1-4 § 518 má zníti: „Odvolání budiž opověděno do tří dnů po prohlášení rozsudku a, je-li rozsudek ohlášen doručením, do tří dnů po jeho doručení. Manželu a zákonnému zástupci obžalovaného běží lhůta od téhož dne, od kterého počíná běžeti obžalovanému. Odvolatel má právo provésti důvody odvolání nejdéle do osmi dnů po opovědi odvolání a, žádá-li za opis rozsudku v opovědi, do osmi dnů po jeho doručení. Jak opověď, tak provedení lze podati písemně nebo ústně do protokolu.“ |
