Válečným poškozencům světové války dostane se na přihlášku zaopatření z peněz Protektorátu Čechy a Morava podle tohoto nařízení.

Válečnými poškozenci jsou:

Světovou válkou podle odstavce 1 je doba od 26. července 1914 do 28. února 1921.

Toto nařízení a zákonná ustanovení, jimiž bude toto nařízení v budoucnosti doplněno nebo změněno, platí obdobně pro vojíny ze stavu mužstva, kteří, stavše se po 28. únoru 1921 invalidy v důsledku vojenské služby, byli propuštěni z činné vojenské služby, pro jejich příslušníky a pro pozůstalé.

Rovněž platí toto nařízení obdobně:

Nárok na zaopatření je dán pouze tenkráte, jestliže žadatel má protektorátní příslušnost. U pozůstalých musí býti splněna ještě další podmínka, že osoba, od které se nárok na zaopatření odvozuje, nabyla bývalé československé státní příslušnosti nebo byla by jí mohla nabýti podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského, a podle předpisů zákon ten doplňujících, kdyby byla bývala naživu v době účinnosti oněch předpisů.

Propůjčení protektorátní příslušnosti (dříve bývalé česko-slovenské státní příslušnosti) nevzniká nárok na zaopatření.

V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo hospodářství a práce povoliti v dohodě s ministerstvem financí výjimky z tohoto ustanovení.

zaopatřovací požitky (§ 9),

léčebnou péči (§§ 15 až 20),

vybavení orthopediemi (§ 21),

kapitalisaci (§§ 22 až 26),

úmrtné (§§ 49 a 50).

Zaopatřovací požitky podle tohoto nařízení jsou:

Váleční poškozenci mohou dostati zaopatření jen jako invalidé nebo jako vdovy nebo jako sirotci nebo jako rodiče (předci) nebo jako sourozenci. Při souběhu dvou nebo více nároků dostane se válečnému poškozenci zaopatření pro něho nejpříznivějšího.

Invalida má nárok na důchod, pokud jeho výdělečná schopnost je snížena v důsledku poškození ve službě o 25 % nebo více.

Poškozením ve službě jsou zdraví poškozující vlivy způsobené za okolností uvedených v § 1, odst. 2, písm. a), č. 1 až 4.

K uznání poruchy zdraví za následek poškození ve službě postačí pravděpodobnost souvislosti.

Pokud je invalida následkem poškození ve službě tak bezmocný, že nemůže býti bez cizího ošetřování a péče, dostane se mu ošetřovacího příplatku 4.800 K ročně; je-li poškození zdraví tak těžké, že invalida je trvale upoután na lůžko nebo vyžaduje mimořádné péče, pak jest ošetřovací příplatek podle okolností případu s přihlédnutím k nákladům, jichž péče vyžaduje, zvýšiti na 7.800 K, 10.800 K nebo 13.200 K ročně. Úplní slepci obdrží ošetřovací příplatek nejméně 10.800 K ročně; praktičtí slepci mají nárok na ošetřovací příplatek 4.800 K ročně.

Je-li poškození zdraví s výkonem služby podle § 1, odst. 2, písm. a) pro, kazatelně jen v časové souvislosti, může býti ošetřovací příplatek poskytnut ve výši 4.800 K ročně. Jestliže však v takovém případě byl již podle dřívějších ustanovení povolen ošetřovací příplatek, nesmí býti nově povolený ošetřovací příplatek nižší než ošetřovací příplatek dosavadní.

Po dobu ústavního léčení na veřejný náklad dlužno výplatu ošetřovacího příplatku zastaviti, trvalo-li ústavní léčení déle než měsíc; na slepce se toto ustanovení nevztahuje.

Invalidovi přísluší příplatek na děti ve výši 10 % základního důchodu na každé nezaopatřené vlastní a nevlastní dítě až do dovršení 18. roku věku, pokud pečuje o jeho výživu a toto dítě není výdělečně činno. Není-li dítě pro duševní nebo tělesnou chorobu nebo jsouc v učňovském poměru nebo proto, že navštěvuje veřejnou nebo soukromou školu za účelem přípravy k povolání, schopno samo svou výživu hraditi, vyplácí se příplatek na dítě i přes 18. rok věku, nejdéle však do dovršení 21 let.

Ministerstvo hospodářství a práce může povoliti ve výjimečných případech příplatek na dítě i přes 21. rok věku, je-li dítě zcela neschopno k výdělku.

Dítě se pokládá za nezaopatřené, jestliže jeho roční peněžitý příjem nebo věcný příjem nepřesahuje 4.800 K. § 3, odst. 2 až 4 vládního nařízení ze dne 23. října 1941, č. 11 Sb. z roku 1942, jímž se v oboru veřejného pensijního zaopatření upravují právní poměry při zaopatřenosti některých poživatelů zaopatřovacích platů, platí obdobně. Provdání dcery považuje se vždy za její zaopatření.

Po dobu léčení podle § 15, věty druhé, odpočívá nárok na invalidní důchod, trvá-li toto léčení přes jeden měsíc. Rodině invalidově přísluší po dobu odpočívání invalidního důchodu polovina jeho zaopatřovacích požitků podle tohoto nařízení s tím, že příplatek na manželku a příplatek na děti dlužno vypláceti nezkrácený. Totéž platí, je-li invalida umístěn na náklad Protektorátu Čechy a Morava v některém ústavu k přeškolení.

Je-li však výživa rodiny podstatně závislá od pracovního příjmu invalidova a léčením podle § 15, věty druhé nebo pobytem v ústavu k přeškolení je ohrožena, obdrží rodina po dobu odpočívání invalidního důchodu podle odstavce 1 v důsledku tohoto léčení nebo pobytu v ústavu k přeškolení polovinu zaopatřovacích požitků invalidy neschopného k výdělku s tím, že příplatky na manželku a děti dlužno vypláceti nezkrácené.

Žije-li invalida s manželkou a dětmi ve společné domácnosti, patří zaopatřovací požitky podle odstavce 1 nebo 2 manželce.

Je-li manželka od muže odloučena nebo není-li již naživu, vyplácejí se zaopatřovací požitky podle odstavce 1 nebo 2 dětem, s nimiž invalida žije ve společné domácnosti.

Je-li invalida od manželky odloučen a jsou-li dítky u ní, obdrží manželka zaopatřovací požitky podle odstavce 1 nebo 2 až do výše příspěvku na výživu, který je muž povinen platiti.

Manželka odloučená od invalidy z vlastní viny nemá nároku na zaopatřovací požitky podle odstavce 1 nebo 2.

Manželce je na roveň postavena družka za podmínek § 31 tohoto nařízení.

Kapitál je stanoviti podle zásad pojistně-matematických; povolená částka nesmí býti vyšší nežli desetinásobný roční důchod (§ 11).

Bližší ustanovení o způsobu, jak při kapitalisování důchodu jest postupovati, vydá ministr hospodářství a práce nařízením.

ztráta výdělečné schopnosti invalidovy činí aspoň 50 %,

nebylo dosaženo účelu, k němuž kapitalisace byla povolena, nebo cíl kapitalisace byl zmařen z příčin na invalidovi nezávislých, a

invalida nutně potřebuje důchodu k zabezpečení výživy své a své rodiny.

Bylo-li manželství rozloučeno, obdrží rozloučená manželka vdovský důchod pouze tenkráte,

Roční důchod nesmí však převyšovati výživné, jež byl zemřelý povinen platiti manželce od něho rozloučené.

Uzavřela-li vdova manželství po události zakládající nárok na důchod invalidní, má nárok na vdovský důchod pouze tenkráte,

Ministerstvo hospodářství a práce může v dohodě s ministerstvem financí přiznati nárok na vdovský důchod i v jiných případech hodných zřetele.

Nárok na vdovský důchod má i družka, není-li zde vdovy. Podmínkou však jest, že družka žila pohromadě s mužem nepřetržitě alespoň po dobu jednoho roku před tím, než u něho nastala událost zakládající nárok nebo nežli muž nastoupil vojenskou službu.

Z více družek má nárok na důchod vdovský pouze poslední.

Provdá-li se vdova (družka), požívající vdovského důchodu, opětně, ztrácí zaopatřovací požitky, dostane však odbytné ve výši trojnásobného ročního vdovského důchodu.

Vdova, jež obdržela v důsledku opětného provdání odbytné a která v době 3 let od opětného provdání znovu ovdoví, obdrží od prvého dne měsíce následujícího smrti druhého manžela zaopatřovací požitky, nenabyla-li po druhém manželi nároku na zaopatření. Z vyplaceného odbytného musí vdova vrátiti příslušnou část vypadající na období, jež chybí do 3 let, počítajíc ode dne, kdy uzavřela druhý sňatek. Takto zjištěná částka srazí se v měsíčních splátkách od nově přiznaných zaopatřovacích požitků.

Není-li smrt následkem poškození ve službě, může býti vdově, je-li potřebná, v dohodě s ministerstvem financí poskytnut příspěvek v rozsahu blíže určeném ministerstvem hospodářství a práce, jestliže ztráta výdělečné schopnosti invalidovy činila podle posledního právoplatného výměru nejméně 75 %.

Vdovský příspěvek činí nejvýše 3.240 K ročně (§ 32).

Ustanovení § 36 nevztahuje se na vdovy, kterým byl již přiznán vdovský důchod na základě § 13, odst. 3 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb., o požitcích válečných poškozenců, ve znění vládního nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 82 Sb. z roku 1941; přiznaný důchod se těmto vdovám ponechává.

Ustanovení §§ 32 až 35 vztahují se obdobně na vdovský příspěvek a na vdovský důchod podle odstavce 1.

Je-li smrt následkem poškození ve službě, obdrží nezaopatřené děti zemřelého, jež se nemohou samy živiti, důchod sirotčí až do dokončeného 18. roku věku.

§ 14, odst. 3 platí obdobně se změnou, že roční peněžitý nebo věcný příjem nesmí přesahovati 6.000 K.

Nemůže-li se sirotek sám živiti pro duševní nebo tělesnou vadu, nebo proto, že je ještě v poměru učňovském nebo že navštěvuje veřejnou nebo soukromou školu, může ministerstvo hospodářství a práce povoliti výplatu sirotčího důchodu i přes 18. rok, nejdéle do dokončeného 21. roku věku.

Ministerstvo hospodářství a práce může ve výjimečných případech povoliti v dohodě s ministerstvem financí sirotčí důchod i přes 21. roku věku sirotka zcela výdělku neschopnému.

Sirotčí důchod činí pro každého sirotka 1.680 K ročně.

Sirotek ztrativší oba rodiče nebo sirotek, o kterého se matka nemůže starati, obdrží 2.640 K ročně.

Pro výplatu sirotčího příspěvku platí obdobně ustanovení §§ 36 a 37.

Sirotčí příspěvek činí nejvýše 1.680 K nebo 2.640 K ročně (§ 42).

Důchod rodičů činí pro jednoho z rodičů 2.760 K ročně a pro oba rodiče, je-li jim přiznán, 4.320 K ročně.

Ztratili-li rodiče v důsledku poškození ve službě více než jednoho syna, zvyšuje se důchod o pětinu za každého dalšího syna.

Je-li smrt následkem poškození ve službě, může ministerstvo hospodářství a práce v případě, že důchod vdovský, sirotčí a rodičů dohromady nepřevyšují 9.480 K ročně, přiznati nevyčerpanou částku s omezením uvedeným v odstavci 2 sourozencům, jsou-li výdělku neschopni a prokáží-li, že jim jediné zemřelý poskytoval výživu z důvodu jejich neschopnosti k výdělku.

Důchod sourozenců činí nejvýše 1.680 K ročně pro jednoho ze sourozenců.

Pozůstalým po válečném poškozenci, kterému v době smrti příslušel nárok na výplatu zaopatřovacích požitků (§ 9, odst. 1), náleží, jestliže na svůj náklad vypravili pohřeb, úmrtné ve výši tříměsíčního posledního základního důchodu zemřelého, nejméně však částka 600 K. Úmrtné nenáleží do pozůstalosti.

Vypravila-li pohřeb osoba jiná, může požadovati náhradu skutečných a nutných pohřebních výloh až do výše 600 K jako úmrtné, nelze-li pohřební výlohy hraditi z pozůstalosti.

Invalidé, jejichž výdělečná schopnost je snížena následkem poškození ve službě aspoň o 45 %, a vdovy (družky) obdrží, je-li jim vyplácen invalidní nebo vdovský důchod nebo vdovský příplatek, jsou-li potřebni, přídavek k důchodu.

Není-li poškození zdraví v příčinné souvislosti s výkonem služby podle § 1, odst. 2, písm. a), může ministerstvo hospodářství a práce poskytnouti přídavek k důchodu, je-li invalida v nouzi.

Za potřebné pokládají se výdělku neschopný invalida nebo výdělku neschopná vdova, jsou-li odkázáni pouze na zaopatřovací požitky podle tohoto nařízení a nemají-li jiného běžného příjmu.

Invalidé a vdovy, kteří jsou z části výdělku neschopni, obdrží přídavek k důchodu jen pod další podmínkou, že jim brání vykonávati výdělečnou činnost, přiměřenou jejich znalostem, jejich zdravotní stav nebo vysoký věk nebo jiný závažný důvod bez jejich zavinění.

u invalidů:

v Praze, Brně, Plzni nebo v ostatních místech

v Mor. Ostravě a na ostatním Protektorátu nebo

se ztrátou území Říše v místě, které je ostatního území

výdělečné podle tam platného seznamu Říše:

schopnosti o místních tříd zařazeno

do zvláštní třídy nebo

místní třídy A:

45 až 84 % 2.400 K 1.800 K

85 až 100 % 3.600 K 3.000 K

u vdov:

bez ohledu na stupeň ztráty výdělečné schopnosti

v Praze, Brně, Plzni nebo v ostatních místech

v Mor. Ostravě a na ostatním Protektorátu nebo

území Říše v místě, které je ostatního území

podle tam platného seznamu Říše:

místních tříd zařazeno

do zvláštní třídy nebo

místní třídy A:

1.800 K 1.440 K

Pro řízení k provedení tohoto nařízení platí předpisy o řízení ve věcech patřících do působnosti politických úřadů (správní řízení), pokud v tomto nařízení není stanoveno nic jiného.

O přihláškách o zaopatření podle tohoto nařízení rozhodují - pokud není nic jiného stanoveno - protektorátní zaopatřovací úřady.

Přihlášku o zaopatření je nutno podati u protektorátního zaopatřovacího úřadu, příslušného pro bydliště válečného poškozence.

Nebydlí-li válečný poškozenec v Protektorátě Čechy a Morava, musí býti přihláška podána u protektorátního zaopatřovacího úřadu II v Praze.

Válečný poškozenec je povinen v přiměřené lhůtě, kterou stanoví protektorátní zaopatřovací úřad, předložiti doklady potřebné k odůvodnění své přihlášky nebo prokázati, že bez své viny nemůže tak učiniti. Jestliže tak neučiní, bude jeho přihláška odmítnuta, byl-li písemně upozorněn na následky neuposlechnutí.

Nárok na zaopatření podle tohoto nařízení musí býti přihlášen do jednoho roku od události zakládající nárok.

Nebyl-li nárok ohlášen v této lhůtě, zanikne.

U osob, jež se ucházejí o důchod invalidní, je událostí, zakládající nárok na zaopatření, poranění. Bylo-li snížení výdělečné schopnosti způsobeno nemocí, je událostí propuštění z poměru, ve kterém choroba vznikla nebo se zhoršila. U pozůstalých je událostí smrt nebo nezvěstnost osoby, od které je odvozován nárok na důchod.

Po 31. březnu 1942 může osoba v době té již válečným poškozencem uznaná požadovati ještě zaopatření podle tohoto nařízení pouze tenkráte, jestliže odpadly důvody, pro které podle dřívějších předpisů neměla nároku nebo ho později pozbyla.

Osoby, jež se do 31. března 1942 jako váleční poškozenci nepřihlásily, ač u nich již nastala událost zakládající nárok na zaopatření (§ 57, odst. 3) nebo jejichž přihláška byla právoplatně odmítnuta jako opožděná, nemohou již požadovati zaopatření podle tohoto nařízení.

Váleční poškozenci, jejichž nárok na zaopatření podle tohoto nařízení závisí na snížení výdělečné schopnosti, jsou povinni podrobiti se kdykoliv lékařským prohlídkám.

Nemůže-li se válečný poškozenec dostaviti pro nemoc nebo z jiného závažného důvodu k nařízené prohlídce, je povinen oznámiti to neprodleně protektorátnímu zaopatřovacímu úřadu a na jeho vyzvání překážku hodnověrně prokázati.

Válečný poškozenec, který se bez závažného důvodu k prohlídce nedostaví, ač byl dvakráte k ní předvolán, podruhé doporučeným dopisem zaslaným do vlastních rukou, a ačkoliv v tomto předvolání byl upozorněn na následky neuposlechnutí, ztrácí nárok na zaopatření od prvého dne měsíce následujícího dni, na který byl podruhé předvolán k prohlídce. Prohlídka provede se pak jen na písemnou přihlášku válečného poškozence, zaslanou příslušnému protektorátnímu zaopatřovacímu úřadu. Zaopatřovací požitky, na které má válečný poškozenec podle této prohlídky nárok, povolí se od prvního dne měsíce následujícího podání přihlášky. Bližší směrnice budou vydány ministerstvem hospodářství a práce.

Zhorší-li se podstatně zdravotní stav, má invalida nárok na přiměřené zvýšení svého důchodu, možno-li zhoršení přičítati na vrub poškození ve službě. Uplatňované zhoršení musí býti invalidou hodnověrně osvědčeno.

Důchod se zvýší pouze pod podmínkou, že nejde o zhoršení uznaných následků poškození ve službě pro chorobu, jež se pravidelně dostavuje při dosažení vyššího věku, přičemž však možno přihlížeti k tomu, zda a pokud následky poškození ve služby měly vliv na předčasné projevení takové choroby nebo na její průběh.

invalida nevyhoví do měsíce od doručení písemnému vyzvání, aby osvědčil zhoršení podle § 62, odst. 1 nebo

podle po ruce jsoucích nebo předložených dokladů není prokázáno, že nastalo zhoršení, nebo

bylo již právoplatně zjištěno, že jsou tu okolnosti zmíněné v § 63, a je-li vyplácen důchod podle snížení výdělečné schopnosti alespoň o 50 %.

Není-li přihláška odmítnuta podle § 64, předvolá protektorátní zaopatřovací úřad invalidu k lékařské prohlídce, pro jejíž provedení platí obdobně ustanovení §§ 1 až 5, § 9, odst. 1, § 11, č. 1 a 2 vládního nařízení ze dne 8. června 1922, č. 181 Sb., o lékařských prohlídkách válečných poškozenců, ve znění vládního nařízení ze dne 3. července 1936, č. 192 Sb.

Lékařskou prohlídkou se zjistí, zda a v jakém rozsahu nastalo zhoršení podle § 62.

Nenastalo-li podle výsledku lékařské prohlídky zhoršení podle § 62, odmítne protektorátní zaopatřovací úřad přihlášku o zvýšení důchodu.

Ve výměru, jímž se přihláška odmítá, jest uvésti, jaké poruchy zdraví byly již v posledním právoplatném výměru jako následky poškození ve službě uznány nebo odmítnuty, přičemž je uvésti, zda tyto poruchy zdraví byly poškozením ve službě způsobeny nebo zda jde jen o zhoršení poruch zdraví trvajících již před nastoupením služby [§ 1, odst. 2, písm. a), č. 1 až 4] poškozením ve službě. Dále je nutno stejným způsobem zhodnotiti výsledek nové prohlídky provedené podle odstavců 1 a 2 a výměr o odmítnutí patřičně odůvodniti.

které poruchy zdraví byly již v posledním právoplatném výměru uznány nebo odmítnuty jako následky poškození ve službě, přičemž dlužno uvésti, zda tyto poruchy zdraví byly poškozením ve službě způsobeny, či zda jde jen o zhoršení poruch zdraví trvajících před nastoupením služby [§ 1, odst. 2, písm. a), č. 1 až 4] poškozením ve službě,

jaký výsledek měla nová prohlídka a v jaké míře bylo vzhledem k přihlášce o zvýšení důchodu zjištěno další zhoršení podle § 62.

Zaopatřovací požitky vyměřuje, přiznává a poukazuje protektorátní zaopatřovací úřad (§ 56).

O výplatě zaopatřovacích požitků, na které je dán nárok již v době účinnosti tohoto nařízení, platí § 82, odst. 1.

Nastane-li událost zakládající nárok na zaopatřovací požitky (§ 57, odst. 3) před účinností nebo po účinnosti tohoto nařízení, patří zaopatřovací požitky, byl-li nárok na ně uznán, od prvního dne měsíce následujícího po oné události.

Snížení nebo odnětí zaopatřovacích požitků nastane uplynutím měsíce následujícího po doručení výměru, jímž byla tato změna vyslovena, v případech § 71 však uplynutím měsíce, v němž podmínky odpadly.

Zaopatřovací požitky jsou splatny v měsíčních lhůtách předem jdoucích. Válečný poškozenec nemá nároku na úroky z prodlení.

Byla-li výplata přiznaných zaopatřovacích požitků podle § 68 tohoto nařízení zcela nebo zčásti zastavena po dobu delší tří let, nebo nebyly-li přiznané zaopatřovací požitky vypláceny z jiného důvodu po dobu delší tří let nebo nebyly-li zaopatřovací požitky vůbec přiznány, patří zaopatřovací požitky, jež byly válečnému poškozenci přiznány na novou přihlášku, nejdříve od prvého dne měsíce následujícího po podání přihlášky o opětné povolení zaopatřovacích požitků.

podmínky, za nichž byly zaopatřovací požitky přiznány a vyměřeny, odpadly nebo se změnily,

nastaly okolnosti, z nichž vychází najevo, že tyto podmínky nebyly splněny,

válečný poškozenec se nedostavil k prohlídce podle § 61,

válečný poškozenec se odebral do ciziny bez souhlasu ministerstva hospodářství a práce. Udělí-li svolení, může ministerstvo hospodářství a práce vyplatiti na místo důchodu odbytné ve výši základního důchodu za tři roky, dá-li k tomu souhlas dočasný nositel chudinského zaopatření. Ministerstvo hospodářství a práce může činiti přísnější opatření proti válečným poškozencům, kteří se odeberou do států, jež přísněji zacházejí se svými válečnými poškozenci bydlícími v Protektorátě Čechy a Morava,

důchod byl zkapitalisován.

v plném rozsahu po dobu, po kterou válečný poškozenec odpykává trest na svobodě v trvání nejméně 3 měsíců. Výplata zaopatřovacích požitků zastaví se posledním dnem měsíce, ve kterém byl nastoupen trest, a zahájí se opětně prvním dnem měsíce následujícího po odpykání trestu. Vybavení orthopediemi podle § 21 se poskytuje nadále. Nevinné rodině (§ 16) může se vypláceti na žádost od prvního dne měsíce následujícího po podání přihlášky, je-li potřebna, aspoň 50 % zaopatřovacích požitků vyplácených válečnému poškozenci před uvalením vazby jako kdykoliv odvolatelná podpora. Totéž platí pro dobu, po kterou válečný poškozenec je v donucovací pracovně, ve sběrném táboře nebo ve výchovném pracovním táboře nebo v zajišťovací vazbě;

po dobu, po kterou na válečného poškozence jest uvalena říšskými orgány vazba, ve výši 20 % základního důchodu, přídavku k důchodu a drahotního příplatku. § 1, odst. 3 a §§ 2, 3 a 6 vládního nařízení ze dne 30. října 1941, č. 44 Sb. z roku 1942, o snížení výplaty veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného poživatelům vzatým do vazby orgány Říše, platí obdobně;

byl-li válečný poškozenec odsouzen pro velezradu nebo zemězradu právoplatně k trestu káznice, v plném rozsahu. Výplata zaopatřovacích požitků zastaví se posledním dnem měsíce, v němž rozsudek vejde v moc práva. Ministerstvo hospodářství a práce může povoliti na žádost v době odpykávání trestu nevinné rodině (§ 16), je-li potřebna, od prvého dne měsíce následujícího po podání žádosti jako kdykoliv odvolatelnou podporu 50 % zaopatřovacích požitků, jež byly válečnému poškozenci vypláceny před uvalením vazby; kdyby tato podpora činila méně než 400 K měsíčně, může býti povoleno jako podpora nejvýše 75 % před uvalením vazby vyplácených zaopatřovacích požitků. Vyplácí-li se tato podpora pouze dětem, nesmějí obdržeti více, než kdyby byly úplnými sirotky;

jestliže se válečný poškozenec dopustil po 16. březnu 1939 činu Říši nepřátelského, v plném rozsahu. Ministerstvo hospodářství a práce rozhodne, zda jde o činnost Říši nepřátelskou. Válečnému poškozenci nebo nevinné rodině může povoliti na žádost, jsou-li potřební, od prvního dne měsíce následujícího podání žádosti jako kdykoliv odvolatelnou podporu 50 % a v případě zvláště veliké nouze 75 % před uvalením vazby vyplácených zaopatřovacích požitků. Péče léčebná a vybavování orthopediemi podle §§ 15 až 21 poskytují se i nadále s tím, že požitky, vyplácené rodině podle § 16, nesmějí býti vyšší než podpora povolená válečnému poškozenci podle č. 4.

Zaopatřovací požitky válečného poškozence, který po události zakládající jeho nárok na zaopatření vstoupil do služeb Protektorátu Čechy a Morava, snižují se o polovinu částky, o kterou jeho plat z tohoto zaměstnání nebo jeho odpočivné nebo zaopatřovací požitky na základě takového služebního poměru převyšují měsíční částku 1.750 K, a to po dobu, po kterou takový příjem má.

Válečnému poškozenci zůstává však aspoň polovina jeho zaopatřovacích požitků.

Včástce 1.750 K, uvedené v odstavci 1, jest vzat přiměřený zřetel na srážky, výlohy nabývací, slevy atd., přípustné podle ustanovení o dani důchodové. Na každé dítě však, na které invalida dostává příplatek na děti (§ 14), odpočítává se od platu, popřípadě od odpočivných nebo zaopatřovacích požitků částka 150 K měsíčně.

Ustanovení odstavců 1 až 3 nevztahují se na těžce poškozené invalidy, jejichž výdělečná schopnost je snížena o 85 % a více.

Odstavce 1 až 4 platí obdobně o válečných poškozencích, kteří za stejných podmínek vstoupili do služeb ústavů, podniků a fondů patřících Protektorátu nebo jím spravovaných, do služby jako učitelé podle učitelského zákona č. 104/1926 Sb., do služeb místní samosprávy (§§ 3 a 17 vládního nařízení ze dne 24. prosince 1942, č. 420 Sb., o zjednodušení a o nové úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě), do služeb jiných korporací a subjektů uvedených v § 23 téhož nařízení nebo do služeb soukromých drah.

Válečný poškozenec je povinen neprodleně oznámiti protektorátnímu zaopatřovacímu úřadu každou změnu v poměrech, jež byly rozhodujícími pro povolení zaopatření. Ručí za škodu způsobenou zanedbáním této povinnosti.

Byly-li zaopatřovací požitky vypláceny neprávem, jest příjemce povinen je vrátiti. Přijal-li však tyto požitky v dobré víře, je povinen vrátiti jen ony peníze, jež obdržel v posledních třech letech před vydáním výměru, jímž byly požitky předepsány k náhradě. Nabude-li výměr předpisující požitky k náhradě moci práva, může protektorátní zaopatřovací úřad neprávem vyplacené peníze zadržeti z běžných zaopatřovacích požitků. Právoplatný výměr, jímž byla náhrada předepsána, je exekučním titulem.

Rozhodnutí protektorátních zaopatřovacích úřadů se vydávají jakožto výměry.

Výměry o zaopatřovacích požitcích musí vedle všeobecných náležitostí obsahovati tato zjištění:

Proti výměrům protektorátních zaopatřovacích úřadů připouští se odvolání, jde-li

O odvolání rozhoduje ministerstvo hospodářství a práce.

Odvolání nemá odkladného účinku.

Proti rozhodnutím ministerstva hospodářství a práce je vyloučena stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.

v plné výši pro zálohu nebo zápůjčku poskytnutou válečnému poškozenci Protektorátem Čechy a Morava, zemí, okresem, obcí, veřejným fondem nebo institucí, kterou ministerstvo hospodářství a práce pověří poskytováním záloh nebo zápůjček,

v plné výši pro nároky podle § 71,

v plné výši pro pojistné prémie na životní pojištění ujednané se souhlasem protektorátního zaopatřovacího úřadu,

až do poloviny pro nároky na zákonnou výživu.

K účelům uvedeným v § 74 mohou býti zaopatřovací požitky také v plné výši nebo do poloviny postoupeny. Postoupení nad tyto meze nebo jiná právní jednání omezující zaopatřovací požitky nemají právního účinku.

Byl-li důchodce přijat do nějakého veřejného zaopatřovacího ústavu. do chudobince nebo chorobince nebo podobně, v němž se mu dostává zaopatření, může tomuto ústavu postoupiti na dobu svého pobytu v ústavu své zaopatřovací požitky v plné výši.

Případy, v nichž rozhoduje ministerstvo hospodářství a práce v dohodě s ministerstvem financí, projednávají se v meziministerské komisi, do které vysílá ministerstvo hospodářství a práce dva zástupce, z nichž jeden je lékař, a ministerstvo financí jednoho zástupce.

Ministerstvo hospodářství a práce určí v dohodě s ministerstvem financí podrobnosti o jednání komise, jmenování členů a o jejich právech a povinnostech.

Obce jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto nařízení.

Všechny osoby fysické i právnické jsou povinny úřadům pověřeným prováděti toto nařízení a jejich zaměstnancům podati potřebné zprávy.

Kdo nevyhoví této povinnosti, bude potrestán okresním úřadem pokutou do výše 3.000 K, v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení až do 8 dnů.

Výsledků šetření hospodářských a osobních poměrů válečných poškozenců smí býti použito jen k účelům provádění tohoto nařízení.

Rozhodnutí, jež byla vydána na základě ustanovení uvedených v § 81, zůstanou tak dlouho v platnosti, pokud nebudou změněna rozhodnutími vydanými podle tohoto nařízení.

Invalidní důchody povolené na podkladě snížení výdělečné schopnosti o 20 až 24 % podle § 7 zák. č. 142/1920 Sb., ve znění vládního nařízení e. 198/1942 Sb., odpadají navždy s účinností od 1. října 1943; důchody již vyplacené nebudou požadovány zpět.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 30. září 1943.

Zvýšení důchodů podle §§ 11, 32, 36, 37, 42, 43, 47 a 48 provedeno bude s účinností od 1. května 1943 z moci úřední. Toto zvýšení důchodů nevztahuje se na Židy, pro ně platí sazby platné do 30. dubna 1943.

Toto nařízení provede ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí a ministrem vnitra.