56/1950 Sb. znění účinné od 1. 1. 1952 do 30. 6. 1953

změněno	s účinností od	poznámka
nařízením č. 11/1951 Sb.	1.1.1952
zákonem č. 56/1950 Sb.	1.11.1951
nařízením č. 11/1951 Sb.	1.3.1951

ZÁKON

ze dne 18. května 1950

o provozu na veřejných silnicích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Oddíl první.

Obecná ustanovení. (§ 1-6)

§ 1.

Bezpečný, plynulý a hospodárný provoz na veřejných silnicích slouží plánovanému rozvoji hospodářství a tím i zvýšení životní úrovně pracujícího lidu; stát proto upravuje a chrání silniční provoz a pečuje o to, aby veřejné silnice odpovídaly jeho potřebám.

§ 2.

Každý smí užívat veřejných silnic k obvyklému silničnímu provozu; musí však dbát toho, aby nikoho neohrožoval ani nepoškozoval a neporušil pořádek na veřejných silnicích ani plynulost silničního provozu.

§ 3.

Každý je povinen řídit se pravidly vydanými pro silniční provoz a uposlechnout pokynů orgánů řídících tento provoz nebo na něj dozírajících.

§ 4.

(1)	K bezpečnému a plynulému provozu na veřejných silnicích přispívají též dopravní značky a zařízení.
(2)	Vlastníci a jiné osoby, které užívají nemovitostí při veřejných silnicích, jsou povinni bez úplaty dovolit na těchto nemovitostech umístění a udržování dopravních značek a zařízení a trpět i jiná omezení směřující k dosažení účelu těchto značek a zařízení.

§ 5.

(1)	K užívání veřejných silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Rovněž je třeba povolení k pořádání podniků nebo umístění zařízení na veřejných silnicích a v jejich sousedství, jestliže by provozem těchto podniků nebo umístěním těchto zařízení mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.
(2)	Povolení podle tohoto zákona není třeba k zvláštnímu užívání veřejných silnic, které se zakládá na jiných před pisech nebo k němuž je již podle jiných předpisů třeba povolení. V každém případě musí však být dbáno toho, aby zvláštním užíváním nebyla ohrožována bezpečnost nebo plynulost silničního provozu více, než je nevyhnutelně nutné.

§ 6.

Kdo nedbá pravidel silničního provozu nebo kdo neuposlechne pokynů orgánů řídících silniční provoz nebo na něj dozírajících nebo kdo nedbá pokynů vyjádřených dopravními značkami a zařízeními, může býti - bez újmy trestních opatření - vychováván ke kázni povinným školením o pravidlech vydaných pro silniční provoz.

Oddíl druhý.

Silniční vozidla. (§ 7-9)

§ 7.

Na veřejných silnicích se smí užívat jen vozidel, která jsou konstruována a vybavena tak, aby nemohla ohrožovat bezpečnost a plynulost silničního provozu a bezpečnost osob a majetku, ani rušit pořádek na veřejných silnicích, ani tyto silnice poškozovat.

§ 8.

(1)	Držitel vozidla užívaného na veřejných silnicích je povinen udržovat vozidlo v řádném stavu; není-li vozidlo v řádném stavu, nesmí jeho držitel dovolit, aby ho bylo užito k jízdě.
(2)	Za jízdy je řidič povinen pečovat o to, aby vozidlo bylo v řádném stavu.
(3)	Národní výbor je oprávněn přesvědčit se kdykoliv o stavu vozidla provedením technické prohlídky.

§ 9.

Zjistí-li se, že někdo nemá způsobilost nebo spolehlivost potřebnou k řízení vozidel určitého druhu, uloží se mu vhodné podmínky, vyžaduje-li to bezpečnost provozu. Je-li to však z důvodu bezpečnosti silničního provozu nutné, zakáže se mu řízení vozidel příslušného druhu.

Oddíl třetí.

Zvláštní ustanovení pro motorová vozidla. (§ 10-14)

§ 10.

Péče o rozvoj motorismu.

(1)

Zdokonalení a zhospodárnění provozu a zlidovění motorismu věnuje stát zvláštní péči. Stanoví zejména zásady hospodárného provozu a jeho účelného uspořádání, zásady ideové a charakterové výchovy řidičů, pečuje o účelnost a hospodárnost typů motorových vozidel, organisuje a řídí pomocné služby silničního provozu, dbá o zdokonalení provozu jeho výzkumem a podporuje zájem pracujícího lidu o motorismus.

(2)

Provádění některých těchto úkolů může být svěřeno jednotné celostátní organisaci, v níž jsou českoslovenští motoristé sdružení na podkladě dobrovolném.

§ 11.

Výcvik řidičů motorových vozidel.

(1)	Výcvik řidičů motorových vozidel provádí jednotná celostátní organisace československých motoristů ve zvláštních učilištích. Organisační řád těchto učilišť vydá ministerstvo dopravy na návrh jednotné celostátní organisace československých motoristů vyhláškou v příslušném úředním listě.
(2)	Ministerstvo dopravy může v dohodě s ministerstvem vnitra pověřit též jiné právnické osoby, aby prováděly výcvik řidičů motorových vozidel, vyžaduje-li to zájem výcviku.
(3)	Školy směru automobilního, dopravního a strojnického mohou provádět výcvik svých žáků v řízení motorových vozidel. Výcvik zemědělských traktoristů mohou provádět též Ústředí pro mechanisaci zemědělství, národní podnik, a zemědělské školy pro své žáky.
(4)	Veškerý výcvik řidičů motorových vozidel se provádí podle jednotných zásad. Při výcviku může jízdě vyučovat jen ten, kdo k tomu obdržel povolení krajského národního výboru. Povolení lze udělit jen tomu, kdo poskytuje plnou záruku svědomitého a důkladného výcviku a prokáže odbornou způsobilost. Povolení lze, kdykoliv odvolat.
(5)	Dozor nad prováděním výcviku řidičů motorových vozidel přísluší orgánům, které zjišťují jejich odbornou způsobilost.

§ 12.

(1)	Motorové vozidlo je oprávněna řídit jen osoba, která k tomu obdržela povolení.
(2)	Tato povolení obdrží jen ten, kdo je spolehlivý, prokáže odbornou způsobilost a je schopný řídit motorové vozidlo příslušného druhu.

§ 13.

(1)

Na veřejných silnicích smí se užívat jen motorových vozidel a jejich přívěsných vozů,

a)	jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena nebo jež se shodují ze schváleným typem, a
b)	pro něž byla přidělena poznávací značka, jde-li o motorové vozidlo, nebo popisná značka, jde-li o přívěsný vůz.

(2)

Při schvalování technické způsobilosti vozidel nebo jejich typů musí se dbát toho, aby vozidla byla konstruována a vybavena tak, aby jejich provoz byl bezpečný a hospodárný.

(3)

O technické způsobilosti typu vozidla nebo typu jeho části rozhoduje ministerstvo dopravy nebo orgán jím pověřený. O technické způsobilosti vozidla, které se neshoduje se schváleným typem, rozhoduje krajský národní výbor. Vozidlo, jehož podstatná část byla změněna, smí býti dáno do provozu teprve poté, kdy jeho technická způsobilost byla znovu schválena.

§ 14.

(1)	Osoby odpovědné za provoz motorového vozidla jsou proti následkům zákonné odpovědnosti pojištěny u Československé pojišťovny, národního podniku.
(2)	Poškozený má pro svůj nárok zástavní právo na náhradové pohledávce z tohoto pojištění.
(3)	Nemohla-li být zjištěna osoba odpovědná za provoz motorového vozidla, kterým škoda byla způsobena, ani jiná osoba za škodu odpovědná, má poškozený nárok na náhradu škody přímo vůči pojišťovně.
(4)	K úhradě nákladů pojištění je držitel motorového vozidla povinen platiti pojistné. Za dobu, po kterou tuto povinnost nesplnil, náleží pojišťovně zvýšené pojistné. Pojistné i zvýšené pojistné lze vymáhat na návrh pojišťovny správní exekucí.

Oddíl čtvrtý.

Používání zvířat v silničním provozu. (§ 15)

§ 15.

Na veřejných silnicích lze hnáti nebo vésti zvířata, jen pokud se tím neohrožuje bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku a pokud se tím neruší pořádek na veřejných silnicích nebo se tím silnice nepoškozují. Za stejných podmínek lze na veřejných silnicích používat zvířat k jízdě nebo k tahu.

Oddíl pátý.

Ustanovení o příslušnosti. (§ 16-18)

§ 16.

(1)	Ve věcech upravených tímto zákonem a předpisy podle něho vydanými jsou - není-li stanoveno jinak - v první stolici příslušné okresní národní výbory.
(2)	Ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na jiných než státních silnicích první až třetí třídy jsou v první stolici příslušné místní výbory.

§ 17.

(1)

Pokud ve věcech upravených tímto zákonem a předpisy podle něho vydanými, náleží činit opatření ministerstvu, je k tomu příslušné, nevyplývá-li z povahy věci příslušnost jiného ministerstva,

a)	ministerstvo dopravy ve věcech silničních vozidel a jejich řidičů, ve věcech užívání veřejných silnic nad obvyklou míru,
b)	ministerstvo techniky ve věcech ochrany veřejných silnic a ve věcech týkajících se dopravních značek po technické stránce a vzhledem k uspořádání silniční sítě,
c)	ministerstvo financí ve věcech pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel a
d)	ministerstvo vnitra v ostatních věcech a též ve věcech spolehlivosti řidičů vozidel.

(2)

Státnímu úřadu pro tělesnou výchovu a sport přísluší vydávat ideové směrnice pro motoristický sport prováděný jednotnou celostátní organisací československých motoristů, jakož i pečovat o mezinárodní sportovní styky této organisace.

§ 18.

(1)	Přímý dozor na silniční provoz vykonávají orgány Sboru národní bezpečnosti a jiné orgány, které tím budou pověřeny.
(2)	Je-li nebezpečí v prodlení, mohou tyto orgány k zajištění bezpečnosti a plynulosti a plynulosti silničního provozu nebo bezpečnosti osob a majetku učinit předběžně nutná opatření.

Oddíl šestý.

Ustanovení trestní. (§ 19)

§ 19.

(1)

Kdo přestoupí tento zákon nebo předpisy podle něho vydané, jakož i kdo nedbá příkazů a zákazů vydaných podle tohoto zákona nebo podle uvedených předpisů, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem pokutou do 25 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce. Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do jednoho měsíce.

(2)

Stejně bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - kdo jakýmkoli způsobem znemožní nebo znesnadní dosažení účelu dopravních značek nebo zařízení zejména kdo je odstraní, přemístí, poškodí, pozmění nebo zakryje.

Oddíl sedmý.

Ustanovení závěrečná. (§ 20-24)

§ 20.

Prováděcí předpisy.

(1)

Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona, zejména

a)	pravidla pro silniční provoz, včetně ustanovení o způsobilosti a o povinnostech jednotlivých uživatelů veřejných silnic a o jejich povinnosti poskytnout při dopravních nehodách potřebnou pomoc osobám, které při nich utrpí úraz,
b)	předpisy o konstrukci a vybavení jednotlivých druhů silničních vozidel, o schvalování technické způsobilosti motorových vozidel a jejich přívěsných vozů, o jejich poznávacích a popisných značkách, o oprávnění k jejich řízení, o příslušných průkazech a o jízdách do ciziny a z ciziny,
c)	předpisy o dopravních značkách a zařízeních,
d)	předpisy o příslušnosti národních výborů, při čemž mohou být přeneseny na místní národní výbory další úkoly,
e)	předpisy o úkolech péče o rozvoj motorismu a o tom, které z nich nebo které další úkoly se svěřují jednotné celostátní organisaci československých motoristů, a
f)	ustanovení o výjimkách a úlevách z ustanovení tohoto zákona.

(2)

Vláda určí nařízením, že o způsobilosti některých motorových vozidel (přívěsných vozů) k provozu rozhodují a oprávnění k řízení těchto vozidel udělují (odnímají), po případě výcvik jejich řidičů provádějí jiné orgány, než stanoví tento zákon.

(3)

Vláda dále stanoví nařízením podmínky a způsob provádění pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, zejména kdy přísluší pojišťovně proti držiteli motorového vozidla, po případě proti odpovědné osobě, právo na náhradu částek, které vyplatila, ve kterých případech a do jaké výše nese odpovědná osoba škodu ze svého, do jaké výše jsou pojištěním kryty škody na věcech a na které nároky se pojištění vztahuje. Výši pojistného i zvýšeného pojistného stanoví ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.

(4)

Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřit bližší úpravu obecným právním předpisům.

(5)

Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady z hospodářských důvodů učinit opatření k zajištění hospodárnosti provozu motorových vozidel; zejména může stanovit, že motorová vozidla a jejich přívěsné vozy smějí být používány jen, bude-li uděleno zvláštní povolení nebo budou-li opatřeny zvláštním vybavením. Tato opatření vyhlásí ministerstvo dopravy v příslušném úředním listě.

§ 21.

Fondy pro podporu při úrazech motorovými vozidly se zrušují a jejich jmění přechází bez likvidace na stát. Vypořádání právních závazků těchto fondů provede ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

§ 22.

Zánik koncesí k provozování soukromých učilišť

pro výcvik řidičů motorových vozidel.

(1)	Dosavadní koncese k živnostenskému výcviku řidičů motorových vozidel (k provozování soukromých učilišť pro výcvik řidičů motorových vozidel) zanikají.
(2)	Národní správa zavedená do podniků k živnostenskému výcviku řidičů motorových vozidel (soukromých učilišť pro výcvik řidičů motorových vozidel) zaniká. Majetkové podstaty těchto podniků včetně práv a závazků vzniklých v době zavedení národní správy převezme jednotná celostátní organisace československých motoristů; při tom může vyloučit z převzetí části, kterých není třeba k provádění výcviku. Za převzaté majetkové podstaty poskytne náhradu v obecné ceně ke dni zavedení národní správy po odečtení pasiv k tomuto dni. Případných přebytků použije tato organisace k vybavení svých učilišť pro výcvik řidičů motorových vozidel.
(3)	Jednotná celostátní organisace československých motoristů převezme též závazky z pracovních smluv zaměstnanců, včetně těch, které byly uzavřeny v době národní správy, a vyžaduje-li toho řádné provádění výcviku, též závazky z nájemních smluv týkajících se provozních místností.

§ 23.

Poměr k dosavadním předpisům.

(1)

Zrušuje se platnost (používatelnost):

a)	§ § 11 a 21 zákona č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů,
b)	čl. 6 až 10 vládního nařízení č. 324/1921 Sb., jímž se provádí zákon č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů,
c)	vládní nařízení č. 145/1942 Sb., kterým se zrušují některé předpisy o označování měst, obcí a osad místními tabulkami.

(2)

Dále se zrušuje platnost (používatelnost) všech ustanovení jiných předpisů o věcech, které jsou upraveny tímto zákonem; jsou to zejména:

1.	zákon č. 47/1866 čes. z. z., jímž se vydává řád policie silniční, platný pro Čechy kromě hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů,
2.	zákon č. 3/1883 čes. z. z., platný pro Čechy, jímž se ustanovuje povinnost označovat povozy jménem jejich vlastníků, ve znění zákona č. 58/1884 čes. z. z.,
3.	vyhláška č. 54/1886 čes. z. z., kterou se prohlašuje prozatímní řád silniční policie, platný pro říšské silnice v Čechách, ve znění pozdějších předpisů,
4.	vyhláška č. 9/1934 čes. věst., o jízdě na státních, zemských a okresních silnicích ve správním obvodu země České,
5.	zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád policie silniční pro veřejné (neerární) silnice na Moravě s vyloučením obou hlavních měst Brna a Olomouce, ve znění pozdějších předpisů,
6.	zákon č. 34/1880 mor. z. z., o povinnosti označovali povozy jménem jejich majitele,
7.	nařízení č. 95/1887 mor. z. z., týkajících se dopravy neobyčejně těžkých břemen přes dřevěné a železné mosty okresních a obecních silnic,
8.	vyhláška č. 29/1892 mor. z. z., kterou se prohlašuje řád policie silniční, platný pro říšské silnice na Moravě, ve znění vyhlášky č. 83/1892 mor. z. z.,
9.	zákon č. 5/1878 slez. z. z., jímž se vydává řád policie silniční pro veřejné silnice neerární ve Slezsku, ve znění pozdějších předpisů,
10.	nařízení č. 22/1881 slez. z. z., o jízdě s neobyčejným nákladem po mostech na říšských silnicích,
11.	nařízení č. 169/1890 ř. z., jak se má chovat obecenstvo u přehrad železničních zvonítkem opatřených, pak u přechodů místních drah, opatřených výstražnou tabulkou "Pozor na vlak",
12.	§ § 104 a 124 zák. čl. I/1890, o veřejných cestách a mýtech,
13.	nařízení č. 42.159/1897 B. M. (uh. m. vnitra), o jízdě na kolech,
14.	zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly, kromě ustanovení § § 45 až 55,
15.	vládní nařízení č. 203/1935 Sb., kterým se provádí zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly,
16.	vládní nařízení č. 264/1937 Sb., kterým se vyjímají některé kategorie motorových vozidel z platnosti právních předpisů o prokázání způsobilosti řízení motorového vozidla a mění se prováděcí nařízení k zákonu o jízdě motorovými vozidly,
17.	zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu,
18.	vládní nařízení č. 100/1938 Sb., kterým se provádí zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu,
19.	opatření Stálého výboru č. 275/1938 Sb., o směru dopravy na veřejných silnicích a veřejných cestách,
20.	vládní nařízení č. 241/1939 Sb., o jízdě motorovými vozidly, ve znění vládního nařízení č. 286/1940 Sb.,
21.	vládní nařízení č. 242/1939 Sb., o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční - d. ř. s.), ve znění pozdějších předpisů,
22.	vládní nařízení č. 243/1939 Sb., o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě - ř. p. s. d.), ve znění pozdějších předpisů,
23.	vládní nařízení č. 25/1940 Sb., jímž se stanoví počátek účinnosti některých ustanovení řádu o připuštění k silniční dopravě,
24.	vyhláška ministerstva veřejných prací č. 90/1940 Sb., kterou se určují druhy automobilních pracovních strojů, jež jsou vyňaty z předpisů o připouštěcím řízení pro motorová vozidla a jejich vlečné vozy, ve znění vyhlášek ji měnících a doplňujících,
25.	vládní nařízení č. 179/1941 Sb., o výměně řidičských průkazů pro motorová vozidla,
26.	vládní nařízení č. 415/1941 Sb., o výcviku řidičů motorových vozidel,
27.	vládní nařízení č. 84/1942 Sb., o řízení motorových vozidel, hnaných generátorovým plynem, a o přestavbě motorových vozidel na jiné druhy pohonu,
28.	vládní nařízení č. 226/1943 Sb., o huštění obručí motorových vozidel a jejich vlečných vozů,
29.	vládní nařízení č. 319/1943 Sb., jímž se uvádějí v účinnost některá ustanovení řádu o připuštění k silniční dopravě pro vlečné vozy, které byly dány po prvé do provozu před 1. říjnem 1940,
30.	vládní nařízení č. 1944 Sb., o změně řádu o připuštění k silniční dopravě,
31.	vyhláška ministra dopravy a techniky č. 34/1944 Sb., kterou se provádí vládní nařízení č. 12/1944 Sb., o změně řádu o připuštění k silniční dopravě,
32.	vládní nařízení č. 50/1944 Sb., o příslušnosti ve věcech připuštění k silniční dopravě a chování v silniční dopravě,
33.	vládní nařízení č. 147/1944 Sb., o úlevách pro udílení povolení řídit motorová vozidla, jichž se užívá k veřejné dopravě osob,
34.	nařízení s moci zákona č. 318/1939 Sl. z., kterým se zřizuje "Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly" se sídlem v Bratislavě a kterým se mění některé předpisy zákona o jízdě motorovými vozidly,
35.	zákon č. 311/1940 Sl. z., o organizaci motorismu,
36.	vyhláška č. 286/1942 Ú. n., o přípustné rychlosti jízdy osobními motorovými vozidly,
37.	vyhláška č. 384/1943 Ú. n., o směru dopravy na veřejných silnicích.

(3)

Dnem 1. července 1950 pozbývá však platnosti (poživatelnosti) ustanovení předpisů uvedených v odstavci 2, pokud odporují ustanovením § § 10, 11, 20 a 22.

(4)

Předpisy o jízdě vozidly pohybujícími se po kolejích zůstávají nedotčeny.

§ 24.

Účinnost a provedení

(1)	Tento zákon nabude účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením, avšak s výjimkou ustanovení § § 10, 11, 20, 22 a § 23 odst. 3, která nabývají účinnosti dnem 1. července 1950.
(2)	Tento zákon provedou ministři vnitra, dopravy, techniky a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.

Kabeš v. r.

Petr v. r.

Dr. Ing. Šlechta v. r.

Přechodná ustanovení novel:

	účinné od
§ 82 vládního nařízení č. 11/1951 Sb.	1.3.1951