Příloha č. 2 zní: „Příloha č. 2 k vyhlášce č. 222/1995 Sb. Šířka plavební dráhy v oblouku Rozšíření plavební dráhy v obloucích se provádí na vnitřní straně oblouku, kdy rozšířený okraj plavební dráhy je dán ekvidistantní kružnicí o poloměru R — e.Ve stísněných poměrech je možné provést rozšíření plavební dráhy shodnou hodnotou na vnější i vnitřní straně oblouku. Při stanovení velikosti rozšíření e se pro nové a nově upravované vodní cesty užívá vztah: kdy: e - výpočtová hodnota rozšíření plavební dráhy, L - délka největšího plavidla či sestavy, R - poloměr vnitřního okraje plavební dráhy. Výsledná šířka plavební dráhy v oblouku pro nové a nově upravované vodní cesty vyjma úprav charakteru údržby plavební dráhy dosahuje: a) | Pro vodní cestu na vodním toku volně tekoucím B =nejmenší šířka přímé plavební dráhy podle § 5 odst. 1 písm. a) bod 1. + e, nebo | b) | Pro vodní cestu s hladinou udržovanou pomocí jezu nebo v plavebním kanálu B = 2b + 2Δb' + Δb'+ e ,ne však méně než je šířka přímé plavební dráhy podle § 5 odst. 1 písm. a), kdy: b -největší šířka plavidla či sestavy, Δb'- boční rezerva plavební dráhy, pro klasifikační tř. Va. nebo Vb. nejméně 5,0 m, Δb' - střední rezerva plavební dráhy, pro klasifikační tř. IV, Va. nebo Vb. nejméně 5,0 m. |
Konstrukce přechodových oblouků V případě velkého středového úhlu se pomocné tečny t1 a t2, jež protínají normály na začátku a konci oblouku v poloviční vzdálenosti mezi nerozšířeným a rozšířeným okrajem plavební dráhy, dotýkají ekvidistantní kružnice s poloměrem R — e ve dvou bodech T1 a T2 případě malého středového úhlu a body průniku T1 a T2 splynou do jednoho bodu T1,2, kdy: Rp - poloměr přechodové kružnice, t1 , t2 - pomocné tečny, jež protínají normály na začátku a konci oblouku v poloviční vzdálenosti mezi nerozšířeným a rozšířeným okrajem plavební dráhy, α - středový úhel oblouku, ß' - krajní úhly vytvořené tečnami t1 a t2. Konstrukce přechodových oblouků pro velký středový úhel V případě velkého středového úhlu α je možno určit charakteristiku oblouku ß' podle vztahu: přičemž platí α = γ+ 2ß'. Návrhové prvky přechodových oblouků se spočítají podle vztahu: t’1,2= (R – e) . tgß', přičemž platí ß' = ß' , t style="font-style:italic">Rp>= t’1,2 + t’’1,2 a Rozšíření plavební dráhy na vnitřní straně oblouku se v tomto případě rozdělí do tří úseků. Vnitřní úsek okraje plavební dráhy o středovém úhlu y má tvar ekvidistantní kružnice k původnímu oblouku okraje plavební dráhy o poloměru R.Krajní úseky okraje dráhy budou mít charakter přechodových kružnic o poloměrech Rp svírajících středové úhly p”. Přechodové oblouky spojí původní vnitřní okraj plavební dráhy v přímých úsecích na středový oblouk ve tvaru ekvidistanty odsazený od původního okraje o hodnotu e. Konstrukce přechodových oblouků pro malý středový úhel V případě malého středového úhlu a vytváří na ekvidistantní kružnici normály vedené na začátku a konci oblouku v poloviční vzdálenosti mezi nerozšířeným a rozšířeným okrajem dráhy pouze jeden bod. Přičemž platí: α = g + 2ß’ = 2ß’. Návrhové parametry jednoho přechodového oblouku se vypočítají ze vztahů: t'1,2 = (Ri – e) tgß' a , přičemž platí: ß' = ß' a . Rozšíření plavební dráhy na vnitřní straně oblouku se v tomto případě bude skládat z jednoho přechodového oblouku rozděleného na dva krajní úseky. Přechodový oblouk bude mít poloměr Rp a bude opisovat středový úhel 2ß”. Ekvidistantní kružnici vedenou ve vzdálenosti e od okraje původní plavební dráhy protne v jediném bodě T1,2. |