Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 4. 2021 domáhal uložení povinnosti žalované 1 a žalované 2 zaplatit částku 46 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 13. 3. 2021 do zaplacení s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé ze žalovaných, a to s následujícím odůvodněním. Žalobce dne 27. 1. 2021 uzavřel se žalovanou 1 Smlouvu o zájezdu [číslo] která obsahovala závazek žalované 1 zajistit pro žalobce a druhou osobu zájezd do Zanzibaru v termínu 18. 3. – 25. 3. 2021 a závazek žalobce zaplatit cenu za zájezd a související služby ve výši 89 490 Kč (dále také jako„ smlouva o zájezdu“). Cena za zájezd byla žalobcem řádně uhrazena, a to co do částky 74 310 Kč převodem z účtu a co do části 15 180 Kč uplatněním poukazu. Dne 26. 2. 2021 byl žalobce žalovanou 1 informován o tom, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo dne 25. 2. 2021 Ochranné opatření č. j. MZDR 7790/2021-1/KAN (dále také jako„ opatření MZ“), kterým byl nařízen všem občanům ČR zákaz vstupu do zemí s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID 19 a Tanzanie včetně ostrova Zanzibar byla do zemí s extrémním rizikem zařazena․ Současně byl žalovanou 1 dotazován, zda i přesto má zájem zájezd zrealizovat (když ta byla připravena jej poskytnout) či zda využije nabídky na změnu zájezdu. Žalobce se rozhodl zájezd nezrealizovat, odstoupil od smlouvy o zájezdu a žádal po žalované vrácení celé částky za zájezd, neboť měl za to, že za situace vydání opatření MZ nelze na Zanzibar cestovat. Následně mezi ním a žalovanou 1 probíhala písemná komunikace o tom, dle jakého ustanovení došlo k odstoupení od smlouvy o zájezdu, když žalobce měl za to, že k odstoupení došlo podle § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako„ OZ“), na základě kterého byl měl právo na vrácení celé ceny za zájezd. Vydání opatření MZ, kterým orgán výkonné moci označí předmětnou destinaci za zemi s extrémním rizikem nákazy COVID 19 a zakáže do této země cestovat, představuje nevyhnutelnou a mimořádnou okolnost v místě pobytu, která má dopad na poskytování zájezdu dle § 2535 OZ. Jedním z důvodů, proč byla Tanzanie zařazena do zemí s extrémním rizikem, byla i skutečnost, že z ní do ČR byla zavlečena nová mutace. Před vydáním opatření MZ byl žalobce připraven zájezd zrealizovat. Žalobce vyzval dne 26. 2. 2021 žalovanou č. 1 k vrácení celé ceny za zájezd, avšak v zákonné 14 denní lhůtě ničeho neuhradila. Proto k úhradě dlužné částky vyzval i žalovanou 2, když ta je komplementářem žalované 1 a ručí tedy za její dluhy neomezeně. Na výzvu však nereagovala. Dne 6. 4. 2021 žalovaná č. 1 žalobci uhradila částku 42 990 Kč. Zbylá částka 46 500 Kč však nebyla ani jednou ze žalovaných uhrazena, a proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud, kdy navrhoval, aby soud v plném rozsahu žalobě vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.
2. Žalovaná č. 1 se žalobou nesouhlasila a namítala, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 OZ. Naopak žalobce od smlouvy o zájezdu odstoupil podle § 2533 OZ, a proto mu vznikl pouze nárok na vrácení 50 % z ceny zájezdu dle všeobecných smluvních podmínek, který byl z její strany uhrazen. Je tomu tak proto, že nenastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení, když samotné vydání opatření MZ takové skutečnosti neprokazuje. Situace v Tanzanii byla téměř totožná v době zakoupení zájezdu i v době vydání opatření MZ. Státními orgány bylo již v době před zakoupením zájezdu doporučováno cestovat pouze v nezbytných případech a do Tanzanie nebylo doporučováno cestovat vůbec a tyto informace byly veřejně dostupné. Jedinou změnou bylo, že země byla přeřazena mezi země s extrémním rizikem nákazy, když před tím byla zemí s velmi vysokých rizikem nákazy. Žalobce se však přesto dobrovolně rozhodl smlouvu o zájezdu uzavřít. V posuzovaném případě tedy nebylo splněno kritérium nepředvídatelnosti. Zákaz vstupu do Tanzanie byl navíc protiústavní a jeho hlavními důvody byla nespolupráce tamní vlády s WHO a nárůst cest do této oblasti. Zavlečení nové mutace z této země do ČR nebylo prokázáno. Žalovaná 1 byla navíc přesto připravena zájezd poskytnout. Opatření MZ uvádělo, že cestování nebude občanům ČR odepřeno, ale mohou být za něj sankcionováni dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Navíc cestovní ruch na Zanzibaru v období leden – duben 2021 trval, jiné evropské země (např. Francie, Belgie či Německo) jej nepovažovaly za zem nebezpečnou. Čísla návštěvnosti byla v této době srovnatelná s jinými lety. Žalobce ani nemá právo na vrácení částek uhrazených za připojištění a parking, neboť tyto služby nebyly součástí zájezdu, ale mělo jít o plnění 3. osob. Navrhla, aby soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo, neboť si je vědoma mimořádných okolností dané věci.
3. Žalovana č. 2 též se žalobou nesouhlasila, a to z totožných důvodů jako žalovaná 1, na které odkázala. Navíc namítala, že ve věci není pasivně legitimovaná, neboť dle § 2019 ručení předpokládá existenci platného závazku dlužníka. Platný závazek žalované 1 neexistuje a nemůže proto existovat ani ve vztahu k ní samé. Navrhla, aby soud žalobu zamítl a práva na náhradu řízené se se shodných důvodů jako žalovaná 1 vzdala.
4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k níže uvedenému skutkovému stavu.
5. Žalovaná č. 1 je provozovatelem cestovní kanceláře a žalovaná č. 2 je jejím komplementářem (viz. výpis z obchodního rejstříku žalované 1).
6. Na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí byla k 20. 1. 2021 zveřejněná informace Velvyslanectví České republiky v Nairobi o aktuálních podmínkách vstupu do Tanzanie k 21. 21. 2021, dle kterých tanzanská vláda dlouhodobě nezveřejňuje statistické údaje týkající se epidemie COVID – 19, a proto není možné situaci kvalifikovaně vyhodnotit. Do Tanzanie létají komerční lety, cesty do země však nelze doporučit. Nejsou zde zavedena žádná karanténní opatření, hygienická opatření jsou pouze ve formě obecných doporučení (viz. informace velvyslanectví ČR v Nairobi o aktuálních podmínkách vstupu do Tanzanie k datu 21. 1. 2021).
7. V Praze bylo k pondělí 25. 1. 2021 evidováno 721 nově potvrzených případů onemocnění COVID-19, k úterý 26. 1. 2021 bylo takových případů 942 a ke středě 27. 1. 2021 jich bylo 866. Vzhledem k tomu, že čísla hospitalizovaných pacientů k datu 29. 1. 2021 neklesaly, zůstala Česká republika v pátém stupni pohotovosti (viz. výpis internetových stránek hygienické stanice pro období 24. 1. 2021 – 1. 2. 2021).
8. Dne 27. 1. 2021 spolu žalobce a žalovaná 1 uzavřeli smlouvu o zájezdu, na základě které si žalobce pro sebe a paní [jméno][příjmení] koupil zájezd do Zanzibaru v termínu 18. 3. – 25. 3. 2021 spolu s pojištěním a parkingem za celkovou cenu 89 490 Kč, jejíž součástí byly i všeobecné smluvní podmínky, které v čl. 6 upravují podmínky odstoupení od smlouvy včetně výpočtu odstupného, kdy odst. [číslo]. čtvrtá odrážka stanoví, že v případě odstoupení od smlouvy 29-15 dní (včetně) před zahájením služeb uvedených v potvrzení činí odstupné 50% z celkové ceny zájezdu (viz. smlouva o zájezdu ze dne 27. 1. 2021 [číslo] všeobecné smluvní podmínky [právnická osoba] pro internetový prodej).
9. Dne 28. 1. 2021 žalobce zaplatil žalované 74 310 Kč na cenu na zájezd a zbývající část ceny za zájezd ve výši 15 180 Kč byla uhrazena prostřednictvím poukazu na zájezd (viz. výpis z účtu [anonymizována dvě slova], poukaz na zájezd pro [celé jméno žalobce]).
10. Dne 26. 2. 2021 byl žalobce žalovanou 1 informován o skutečnosti, že dne 25. 2. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ochranné opatření č.j. 7790 2021 MIN/KAN, kterým byl občanům České republiky nařízen zákaz vstupu do zemí s extrémním rizikem nákazy COVID – 19, tedy i do Zanzibaru. Žalovaná 1 se žalobce dotazovala, zda chce zájezd i přesto zrealizovat či zda využije nabídku změny dovolené. Na to žalobce téhož dne odpověděl, že o změnu zájezdu nemá zájem a stávající zájezd nezrealizuje, pročež žádá vrácení částky zaplacené za zájezd. Na to žalovaná č. 1 odpověděla, že z jeho strany došlo k odstoupení od smlouvy, a proto má dle všeobecných smluvních podmínek nárok odstupné ve výši 50 % z celkové ceny zájezdu, neboť od smlouvy odstoupil 15 dnů před plánovaným odletem. Žalobce s tímto nesouhlasil a žalované 1 sdělil, že od smlouvy o zájezdu odstoupil podle § 2535 občanského zákoníku. Důvodem odstoupení je nevyhnutelná a mimořádná událost, kterou je skutečnost, že Zanzibar je hrozbou pro zavlečení agresivnějších mutací do ČR a opatřením MZ byl vstup do této destinace zakázán (viz. e-mailová komunikace ze dne 26. 2.- 12. 3. 2021).
11. Dne 25. 2. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví Ochranné opatření č. j. MZDR 7790 2021 MIN/KAN s účinností k témuž dni. Výrok I. stanovil, že se všem občanům České republiky zakazuje vstup do zemí s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID-19, přičemž zákaz neplatí pro cesty, které nesnesou odkladu a budou nahlášeny Ministerstvu zahraničních věcí. Výrok II. zařadil Tanzanii včetně ostrova Zanzibar do zemí s extrémním rizikem nákazy. Dle odůvodnění je opatření vydáváno z důvodu šíření nových variant viru, kdy cílem je omezit zbytné cesty do rizikových zemí. Byl prozatím neoficiálně potvrzen import tzv. jihoafrické mutace viru z oblasti Zanzibar. Dle dat ECDC je zvýšený počet výskytu tzv. jihoafrické varianty potvrzen v Botswaně, Lesothu, Kani, Malawi, Mosambiku, Svazijsku a Zambii ECDC předpokládá rozšíření této varianty i v dalších zemích regionu jako např. Zimbabwe či Tanzanii. Osobám, které nesplní podmínky stanovené tímto ochranným opatřením, nebude vycestování odepřeno, ale porušení ochranného opatření je sankcionovatelné podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Poslední oficiální údaje tanzanská vláda publikovala 29. 4. 2020. Od té doby nejsou souhrnné statistiky zveřejňovány. Chybějící statistická data znemožňují hodnotit vývoj pandemie v zemi. Protiepidemických opatření jsou v rovině doporučení. Aktuálně zaváděné ochranné opatření lze ve vztahu k Tanzanii odůvodnit extrémním rizikem šíření nákazy, která souvisí s mimořádným nárůstem populity cest občanů ČR do této země.
12. Z článku Právní experti komentují nový zákaz vycestování do vybraných zemí ze dne 25. 2. 2021 a článku ze dne 27. 2. 2021 s názvem Zákaz vstupu kvůli mutacím. Odjet na Zanzibar půjde, problémy však budou po návratu, soud zjistil, že opatření MZ bylo předmětem kritiky různých právníků. Druhý z článků rovněž uvádí, že Zanzibar byl v té době oblíbeným cílem i českých turistů.
13. Předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2021 žalobce vyzval žalovanou 1 k zaplacení 89 490 Kč jakožto vrácení celé ceny za zájezd (viz. předžalobní výzva ze dne 18. 3. 2021 včetně doručenky). K zaplacení totožné částky byla z titulu ručení vyzvána téhož dne i žalovaná 2, která předmětnou částku v požadovaném termínu nezaplatila, a tak byla té upozorněna na možnost soudního vymáhání předmětné částky (ručitelská výzva k plnění za dlužníka ze dne 18. 3. 2021, předžalobní výzva ze dne 30. 3. 2021 včetně doručenky).
14. Dne 6. 4. 2021 žalovaná č. 1 uhradila žalobci částku 42 990 Kč (výpis z účtu [anonymizována dvě slova] s datem zaúčtování 6. 4. 2021)
15. Důkaz navržený žalovanou 1 – článkem ze dne 2. 7. 2021 s názvem Vláda zákazem cestování do Tuniska zmátla tisíce lidí, soud pro nadbytečnost neprováděl.
16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany žalobce podle § 2535 OZ, který stanoví, že:„ Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.“
17. Je tomu tak proto, že dle provedeného dokazování nelze dojít k závěru, že v místě určení cesty, tedy na Zanzibaru, nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu do místa určení. Cestovní ruch na Zanzibaru k datu odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany žalobce fungoval. Žalobce důvod naplnění podmínek pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 OZ spatřoval v samotném vydání opatření MZ. Takový názor však nekoresponduje se zněním § 2535 OZ, neboť nevyhnutelné a mimořádné okolnosti se dle něj musí vázat k místu určení zájezdu. Opatření MZ se však váže k území České republiky a o stavu v Zanzibaru pojednává pouze zprostředkovaně. Jinými slovy vydání Opatření MZ by mohlo být důvodem pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 OZ, pokud by však současně v místě určení nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytnutí zájezdu či na přepravu a současně by takové okolnosti nastaly v době po uzavření smlouvy o zájezdu (neboť jinak by nebylo splněno kritérium nepředvídatelnosti, které dle teleologického výkladu § 2535 OZ musí být v případě aplikace tohoto ustanovení naplněno). K takovému závěru však v posuzovaném případě dojít nelze.
18. Samo Opatření MZ uvádí, že situaci na Zanzibaru nelze kvůli chybějícím datům reálně vyhodnotit, a i proto ve vztahu k Zanzibaru pracuje s informacemi ve formě tzv. domněnek, když například uvádí, že rozšíření jihoafrické mutace do této země„ se předpokládá“ nebo že import této mutace do ČR byl„ prozatím neoficiálně potvrzen“. S ohledem na tuto skutečnost je třeba dojít k závěru, že v době odstoupení od smlouvy o zájezdu nebyla jihoafrická mutace na Zanzibaru prokázána stejně tak, jako nebyl prokázán její import z této země do České republiky.
19. Skutečnost, že Tanzanie včetně ostrova Zanzibar, jde – li o zveřejňování dat, nespolupracuje a situace v zemi je tedy téměř neurčitelná a proto tedy nejistá, byla však veřejně dostupná (když byla zveřejněná na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí), již v době, resp. před tím, než se žalobce rozhodl dobrovolně smlouvu o zájezdu uzavřít. Z tohoto důvodu tak Velvyslanectví České republiky v Nairobi již k datu 21. 1. 2021 nedoporučovalo do této země cestovat. Soud má za to, že pokud měl žalobce zájem v době pandemie (kdy současně situace v České republice nebyla dobrá a případné zpřísňování protiepidemických pravidel obecně, ale také ve vztahu k cestování tak nemohlo být zcela překvapující) cestovat do africké země mohl a měl se s takovou veřejně dostupnou informací seznámit. Pokud tak však neučinil a přesto se přes nedoporučení cest do této země českými orgány dobrovolně rozhodl smlouvu o zájezdu uzavřít, nemůže jít zcela a výlučně k tíži žalované 1, že se nakonec zájezd pro odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany žalobce z důvodu vydání opatření MZ neuskutečnil, když na právní jednání žalobce je třeba hledět optikou § 1 odst. 1 věty druhé OZ, který stanoví, že:„ Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“ Jinými slovy, nezjistil – li si žalobce před uzavřením smlouvy o zájezdu dostupné a relevantní informace tak, aby právně jednal informovaně, nemůže takovou situaci v rovině práva občanského právně zhojit sám o sobě zásah práva veřejného, pokud fakticky nedošlo k naplnění předmětné soukromoprávní normy.
20. Z výše uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že k odstoupení od smlouvy o zájezdu žalobcem došlo podle § 2533 OZ, který stanoví, že:„ Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost (odst. 1). Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní (odst. 2).
21. Odstupné bylo mezi účastníky sjednáno a dle všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy o zájezdu, a to konkrétně [anonymizována dvě slova][číslo], činilo 50% z ceny zájezdu, neboť k odstoupení došlo v rozmezí 29. – 15. dne před zahájením zájezdu, kdy odstupné ve sjednané výši bylo žalovanou 1 žalobci zaplaceno. Soud současně neshledal sjednané odstupné nepřiměřeným, a to vzhledem k době, kdy bylo od smlouvy odstoupeno, kdy žalovaná 1 již musela v té době nepochybně plnit některé ze sjednaných služeb vůči svým subdodavatelům, kteří též mohou po žalované 1 požadovat odstupné či plnění obdobného charakteru.
22. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ve vztahu k žalované 1 nebyla žaloba důvodná. Nebyla- li žaloba důvodná ve vztahu k dlužníku, nemohl být žalobce úspěšný ani ve vztahu k žalované 2 jako žalobcem označené ručitelce, a proto soud o žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když plný úspěch ve věci lze přičíst žalovaným. Obě žalované se však práva na náhradu nákladů řízení vzdaly, a proto soud výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.