Pro ukládání všeobecné daně výdělkové pro období 1925 pozbývají platnosti veškerá ustanovení první hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, z. ř. čís. 220, pokud se týkají úhrnu daně, stanovení společnostních kontingentův a rozvrhu těchto kontingentův na jednotlivé poplatníky.

Rovněž neplatí na období 1925 ustanovení, že slevy povolené na dani výdělkové z důvodů válečných započítati jest do úhrnu daně výdělkové.

Na rok 1925 zařadí se do berních společností (§ 12, odst. 1., 2., 6. a 7., zákona o osobních daních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.) poplatníci, kteří dne 1. ledna 1925 provozovali výdělkový podnik aneb vykonávali zaměstnání směřující k zisku, podle celoroční výše všeobecné daně výdělkové, předepsané jim na rok 1924; při tom dlužno přihlížeti ku všem přírůstkům a úbytkům (§§ 64 a 67 zákona o osobních daních), které budou provedeny do 30. dubna 1925.

O tomto vřadění se poplatníci zvláště nevyrozumívají a nemají v § 15, odst․ 3 zákona o daních osobních uvedeného práva odvolati se proti vřadění.

Poplatníkům vřaděným do společností berních bude všeobecná daň výdělková na období 1925 uložena posavadními komisemi pro daň z výdělku.

Doplňovací volby do těchto komisí ( § 22, odst. 4 zákona o daních osobních) se nekonají, dokud správa finanční nenařídí, aby byly předsevzaty. Je-li doplnění komise nutno, však rychlé vypsání nebo provedení volby z jakýchkoli příčin nemožno, může ministr financí doplniti komisi jmenováním členů.

Komise pro daň z výdělku přikáže každému poplatníku z berních sazeb, obsažených v přehledu B k paragrafu 32 zákona o daních osobních, berní sazbu, která podle jejího úsudku prostřední výnosnosti jeho živnosti nebo jeho zaměstnání jest nepřiměřenější, přihlédajíc ku prostřední výnosnosti živností a zaměstnání jiných poplatníků téže společnosti berní.

Komise pro daň z výdělku má posouditi prostřední výnosnost oceníc volně všechny vyšetřené, nebo jinak jí známé poměry rozhodné.

Při tom má komise pro daň z výdělku zjistiti podstatné známky, v jakém rozsahu a s jakým výsledkem každý poplatný podnik, nebo zaměstnání se provozuje, a vysloviti svůj úsudek o tom, zdali prostřední výnosnost hledíc k rozsahu a výsledku provozování jest obyčejná, nebo větší neb menší, než obyčejná.

Sazba daně výdělkové uloží se jen na rok 1925.

Pro vyměření jsou rozhodny poměry provozovací podle svého průměrného stavu v roce 1924. Netrval-li podnik ještě celý rok 1923, jsou rozhodny provozovací poměry, které lze očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování.

Podnikům anebo zaměstnáním, v období 1925 nově vzniklým, budiž daň uložena dle provozovacích poměrů, které lze očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování, po případě pro kratší zbytek období ukládacího.

Jsou-li v době ukládání daně provozovací poměry rozhodné doby již známy, uloží se daň dle nich a ne dle poměrů, které jen bylo lze očekávati.

O jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37, odst. 2. a 4., zákona o osobních daních) může poplatník žádati nejpozději do konce dubna 1925.

Každý poplatník jest povinen podati u berní správy, v jejímž obvodě má daň býti předepsána (§ 38 zákona o osobních daních), prohlášení o okolnostech rozhodných pro vyměření daně (§ 39 zákona o osobních daních), jakož i o výsledku provozování podniku (zaměstnání), a to nejdéle do konce dubna 1925.

Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, platí pro uložení všeobecné daně výdělkové na rok 1925 pravidla zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (ve znění zákona ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., císařského nařízení ze dne 16. března 1917, č. 124 ř. z., a čl. II. zákona ze dne 17. března 1921, č. 123 Sb. z. a n.), jakož i ostatních pro tuto daň platných zákonů a nařízení.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministerstvu financí.