62/1919 Sb. znění účinné od 12. 2. 1919 do 4. 5. 1920
Nařízení pozbylo účinnosti na základě § 33 nařízení č. 275/1920 Sb. ke dni 3. 5. 1920, formálně však bylo zrušeno až zákonem č. 276/2023 Sb.
62
Nařízení
ministerstva spravedlnosti a ministerstva pro sociální péči
ze dne 9. února 1919,
kterým se doplňuje a mění nařízení ze dne 17. prosince 1918, č. 83 sb. z. a n., o ochraně nájemců.
Na základě zákona ze dne 24. července 1917, z. ř. č. 307, se nařizuje:
§ 1. Pronajímatel může dáti výpověď z poměru nájemního nebo podnájemního jen se svolením okresního soudu, v jehož obvodu jest pronajatý předmět.
§ 2. Svolení k výpovědi dá soud pronajímateli k jeho písemnému nebo protokolárnímu návrhu, v němž budiž uveden důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení.
§ 3. Soud vyslechne odpůrce, provede v nesporném řízení potřebné šetření a rozhodne usnesením, které se písemně doručí stranám jen k jich žádosti nebo straně při vyhlášení jeho nepřítomné․
Do usnesení podati lze stížnost do 8 dnů od jeho prohlášení nebo od doručení straně nepřítomné. Další opravný prostředek jest vyloučen.
Řízení provede soudce, jenž jinak jest povolán rozhodovati ve sporech nájemních.
§ 4. Řízení toto budiž z úřední moci zahájeno ve všech případech, kde dána byla soudní výpověď a neuplynula ještě lhůta k námitkám. Byly-li námitky již podány, provésti jest řízení dle § 571 , c. ř. s. a násl.
Byl-li soudem dán souhlas k výpovědi, nepřísluší nájemníku právo námitek.
§ 5. Ustanovení § 7, č. 5 nařízení ze dne 17. prosince 1918, č. 83 sb. z. a n. zníti má takto:
"5.
upotřebuje-li pronajímatel nájemního předmětu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, nežli nájemník, kdyby nájemní smlouva v platnosti zůstala. Při tom se však nehledí k újmě, kterou svým jednáním neb opomenutím sám způsobil. Nabyl-li pronajímatel nemovitosti teprve po 31. říjnu 1918, nepřísluší mu právo výpovědi z tohoto důvodu vůbec.
Ustanovení toto vztahuje se na všechny výpovědi, při kterých lhůta výpovědní počíná běžeti prvým únorem 1919. "
§ 6. Protokoly a podání v řízení soudním dle tohoto nařízení podléhají obvyklým poplatkům; z usnesení zaplatí navrhovatel poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému.
§ 7. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude platnosti dnem 31. prosince 1919.
Švehla v. r.,
v zast. min. předsedy.
Dr. Soukup v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Stránský v. r.
Prášek v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Stříbrný v. r.
Staněk v. r.
Dr. Rašín v. r.
Dr. Hruban v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
