Otázky státního občanství v území těšínském, v Oravě a Spiši byly upraveny usnesením československo-polské delegace pro Těšínské Slezsko, Oravu a Spiš v Opavě dne 16. června 1922 na základě rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 28. července 1920 takto:
1. Nabytí státního občanství ipso jure
Státního občanství ipso jure nabývají osoby, které na bývalém území plebiscitním, tvořícím nyní součást Československa nebo Polska, mají domovské právo ode dne 1. ledna 1914 nebo mají tam bydliště ode dne 1. ledna 1908. Právo státního občanství mají tyto osoby ve státě, v němž leží nyní jejich obec domovská, resp. obec bydliště.
Ty osoby, které nabývají státního občanství na základě domicilu, nepotřebují žádat o slib domovské příslušnosti.
Osoby mající domovské právo a obcích, jichž území je rozděleno hranicí obou států, stávají se občany toho státu, kterému připadla část obce, v níž měly bydliště dne 28. července 1920. Jestliže pak takové osoby neměly bydliště v rozdělené obci zmíněného dne, nabudou státního občanství státu, jemuž připadla ta část obce, v níž měly bydliště naposled před vystěhováním se z obce.
Jako důkaz o právu domovském nebo domicilu budou kromě výtahů ze záznamů o pobytu nebo ze seznamů obecních příslušníků přípustny i jiné průkazy, například svědectví osob.
V případě současnosti domovského práva i domicilu jako titulů pro nabytí státního občanství ipso jure dlužno v první řadě vzít zřetel na domovské právo jako titul nabytí státního občanství.
2. Nabytí státního občanství se souhlasem vlády
Osoby, které na území bývalého Těšínského Slezska, Oravy nebo Spiše nabyly po 1. lednu 1914 domovského práva nebo zvolily si po 1. lednu 1908 stálé bydliště, nabudou státního občanství polského, pokud se týče československého pod podmínkou, že vláda československá, popřípadě polská, dá k tomu předem svolení.
O nabytí státního občanství československého, popřípadě polského mohou rovněž žádat osoby, které mohly v zásadě nabýt státního občanství příslušného státu ipso jure na základě domicilu před 1. lednem 1908, nenabyly ho však pouze proto, poněvadž podle zásady vyslovené v bodě 1. odst. 5 nabyly státního občanství v druhém státě na základě přednosti domovského práva jako titulu nabytí státního občanství.
Pokud tyto osoby nepodaly dosud žádosti o propůjčení státního občanství, mohou ji ještě podat během tří měsíců ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.
Nebude-li přiložen k takové žádosti slib domovského práva, pokud je ho potřebí, mají úřady, nařizujíce doplnění žádosti, určit k tomu přiměřenou lhůtu, která v případech uvážení hodných může být ještě prodloužena. Doplněné žádosti, podané znovu v této lhůtě, budou považovány za podané včas.
Politické úřady I. instance poučí vhodným způsobem místní obyvatelstvo o možnosti podávání takových žádostí.
Žádosti o státní občanství jak na základě domovského práva, tak i domicilu, nabytého před 28. říjnem 1918, budou vyřizovány příznivě, vyjímaje:
a) pokud se týkají osob, které se dopustily zločinu nebo trestného činu ze ziskuchtivosti;
b) pokud by udělení státního občanství mělo za bezprostřední důsledek zařízení státních financí nebo veřejných fondů, čímž však nesluší rozumět nároky například na podporu pokladen nemocenských, bratrských apod.;
c) osoby, žádající na základě domicilu, které nebydlely nepřetržitě v jedné obci v době od 28. října 1918 do 28. července 1920, nebo konečně,
d) pokud by udělení státního občanství bylo nepřípustným z jiných vážných státních důvodů, přičemž však nemohou nikdy být příčinou neudělení státního občanství okolnosti povahy národně-politické, nejsou-li rázu protistátního. Činy z doby od převratu do ukončení plebiscitní akce nepřicházejí v úvahu.
V případě zamítnutí bude současně podána služební cestou ministerstvu vnitra zpráva o důvodech zamítnutí․ Na požádání vyslanectví druhého státu sdělí mu příslušné ministerstvo zahraničních věcí důvody definitivního zamítnutí.
V případě zamítnutí žádosti jednou z vlád bude mít osoba, žádající o státní občanství, právo obrátit se během tří měsíců ode dne, kdy obdrží písemně zamítavé rozhodnutí, s touž žádostí na druhou vládu. V případě opětného zamítnutí řídí se státní občanství dotyčné osoby mírovými smlouvami.
S osobou, žádající o státní občanství na základě domovského práva, nebude až do vyřízení jejího podání nakládáno ve státě, o který jde, jako s cizozemcem, a nemusí taková osoba žádat o nový slib domovské příslušnosti leč, že nabyla domovského práva po 28. říjnu 1918.
Žádosti o udělení státního občanství již podané mají být vyřízeny do jednoho měsíce ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.
3. Opce
Opční prohlášení mají být vyřízena do jednoho měsíce ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.
V případě formálních nedostatků opčních prohlášení mají úřady, nařizujíce doplnění takových prohlášení, určit k tomu přiměřenou lhůtu a doplněná prohlášení, podaná znovu v této lhůtě, považovat za podaná včas.
Opční prohlášení, podaná v konzulátě, nepodléhají kolkovnému. Za ženu optuje muž, za děti do 18 let rodiče, pokud se týče poručníci.